39 ICm 551/2010
Číslo jednací: 39 ICm 551/2010-108 KSBR 39 INS 4050/2009-C1-17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci

žalobce: Mgr. Hana Krutilová, advokátka AK Cihlářská 19, 602 00 Brno, jako insolvenční správkyně dlužníka SMRČEK-STAVITEL, s.r.o., se sídlem Gajdošova 56a, 615 00 Brno, IČ: 253 07 622 proti

žalovanému: K-T-V-Domeana a.s., se sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno, IČ: 268 95 382, právně zast. Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem AK Továrek, Horký a partneři, advokátní kancelář, s.r.o. se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno

o žalobě na neúčinnost právního úkonu

takto: I. Určuje se, že kupní smlouva ze dne 20.4.2009, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitostem-pozemku p.č. 656/2, k. ú. Těšany, obec Těšany, okres Brno-venkov, je vůči věřitelům, kteří uplatňují svá práva v insolvenčním řízení na majetek dlužníka SMRČEK-STAVITEL s.r.o., IČ 253 07 622, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 4050/2009, p r á v n ě n e ú č i n n á . KSBR 39 INS 4050/2009-C1-17

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení představované náklady na znalecký posudek ve výši 5.000,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen uhradit České republice na účet Krajského soudu v Brně náklady na revizní znalecký posudek ve výši 5.330,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění: Dne 14.6.2010 bylo u podepsaného soudu zahájeno řízení o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka ze dne 10.6.2010. V podané žalobě žalobce uvedl, že dlužník nabyl nemovitý majetek-pozemek p.č. 656/2 o výměře 6053 m2, orná půda, a pozemek p.č. 663 o výměře 914 m2, orná půda, zapsány u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, na LV č. 1648 pro k. ú. Těšany, obec Těšany, Brno-venkov (dále jen nemovitosti) za dohodnutou kupní cenu ve výši 300,-Kč za 1m2, celkem tedy ve výši 2.090.100,-Kč. Kupní smlouvou ze dne 20.4.2009 uzavřenou mezi dlužníkem a žalovaným převedl dlužník vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalovaného za kupní cenu ve výši 383.185,-Kč (odpovídající ceně 55 Kč za m2). Právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni 20.4.2009. Do vlastnictví žalovaného byl rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 4.5.2009 zapsán pozemek p.č. 656/2 o výměře 6048 m2, orná půda, a pozemek p.č. 656/16 o výměře 5 m2, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemek parc. č. 663 o výměře 914 m2, orná půda, zapsány u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, na LV č. 1648 pro k. ú. Těšany, obec Těšany, Brno-venkov. Dlužník podal dne 30.6.2009 insolvenční návrh, ve kterém uvedl, že se nachází v úpadku. Žalobce se domáhal u soudu určení, že kupní smlouva ze dne 20.4.2009 je právně neúčinná. V podrobnostech soud odkazuje na podanou žalobu (dok. 39 INS 4050/2009-C1-1)

Dne 22.2.2011 bylo nadepsanému soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že k neúčinnosti právního úkonu ve smyslu insolvenčního zákona nepostačuje pouze naplnění obecné definice neúčinných právních úkonů v § 235 odst. 1 insolvenčního zákona, ale musí být naplněn i některý ze speciálních skutkových stavů uvedených v § 240 a § 242 insolvenčního zákona. Žalovaný s odkazem na stanovení ceny ve znaleckých posudcích ze dne 5.5.2009 a ze dne 25.6.2010, zpracovaných Ing. Janou Hanákovou, rozporoval tvrzení uvedená v žalobě o kupní ceně. Žalovaný zpochybnil znalecký posudek vypracovaný Ing. Liborem Elefantem. Žalovaný poukazoval na dobrou víru s odkazem na § 5 písm. c) insolvenčního zákona. Žalovaný dospěl k závěru, že nabyl nemovitosti od dlužníka za cenu přiměřenou a navíc byl v dobré víře, že je nabyl od subjektu, který není v úpadku. Žalovaný má za to, že kupní smlouva ze dne 20.4.2009 nepředstavuje neúčinný právní úkon a navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítnul. V podrobnostech soud odkazuje na dokument č.j. KSBR 39 INS 4050/2009-C1-3.

Na jednání bylo provedeno dokazování na základě těchto listin: -žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu ze dne 10.6.2010 (č.l. 1 spisu) -usnesení o úpadku č.j. KSBR 39 INS 4050/2009-A-18 ze dne 11.8.2009 (č.l. 4 spisu) KSBR 39 INS 4050/2009-C1-17

-ze spisu sp. zn. KSBR 39 INS 4050/2009 dokumenty na č.l.: A-1, A-2, A-18, B-7, B-10 -kniha zakázek společnosti SMRČEK-STAVITEL, s.r.o., IČ: 25307622 (č.l. 11-13 spisu) -kupní smlouva ze dne 20.4.2009 (č.l. 14-15 spisu) -pokladní kniha a stav bankovních účtů (č.l. 16-19 spisu) -znalecký posudek Ing. Lubora Burky č. 2839-140/2006 (č.l. 20-23 spisu) -znalecký posudek Ing. Jany Hanákové č. 0264-011/2009 (č.l. 24-29 spisu) -znalecký posudek Ing. Libora Elefanta č. 2441-14/10 (č.l. 30 spisu) -vyjádření žalovaného ze dne 18.2.2011 (č.l. 33-44 spisu).

Jednání ve věci proběhlo dne 26.11.2012. Účastníci se při jednání shodli, že mezi nimi není sporu o obsahu kupní smlouvy ze dne 20.4.2009 a dále o skutečnosti, že žalovaná strana je v současné době vlastníkem předmětných nemovitostí. Shodná tvrzení účastníků má insolvenční soud za svá skutková zjištění v souladu s § 120 odst. 4 o.s.ř.

Ze znaleckého posudku Ing. Lubora Burky č. 2839-140/2006, předloženého žalobcem, bylo prokázáno, že již v roce 2006 tyto pozemky byly zařazeny mezi budoucí stavební parcely. Ze znaleckého posudku Ing. Jany Hanákové č. 0264-011/2009, předloženého žalobcem, bylo prokázáno, že i v roce 2009 byly předmětné nemovitosti určeny k zástavbě. Žalovaná strana namítala, že dle bodu A.5. tohoto posudku, jde o nestavební pozemky. K důkazu znaleckým posudkem, Ing. Libora Elefanta č. 2441-14/10, taktéž předloženým žalobcem, žalovaný upozornil na stranu 5 posudku, kde ve zvýrazněném odstavci znalec uvedl, že pozemky jsou oceňovány jako stavební, což je podle žalované strany v rozporu s označením pozemků v katastru nemovitostí. Žalobce uvedl, že Ing. Elefant provedl srovnání cen obdobných pozemků a proto jeho závěry je možno považovat za relevantní. Ke kupní smlouvě ze dne 20.4.2009 žalobce uvedl, že podle sdělení zprostředkovatele této smlouvy Ilony Peňázové (za V.I.P. Reality) byla smlouva uzavřena v roce 2009. Žalovaná strana namítala, že kupní smlouva není opatřena datem a cena v ní uvedená, je cenou nabídkovou, která nemůže vypovídat nic o skutečné hodnotě pozemku. Soud rozhodl, že bude nutné nechat zpracovat revizní znalecký posudek na ocenění předmětných nemovitostí.

Na jednání konaném dne 11.11.2013 byl předmětem dokazování revizní znalecký posudek Ing. Františka Mužátka ze dne 28.6.2013 č. 2288-23/2013 (dále jen revizní posudek ). Žalobce uvedl, že revizní posudek potvrdil závěr žalobce, že cena za 1 m pozemků je skutečně 400,-Kč. Revizní posudek sice pominul vyčleněný pozemek o velikosti 5 m, to však na záv posudku nemělo vliv. Dle názoru žalovaného znalecký posudek ěry zpracovaný znalcem Ing. Františkem Mužátkem, trpěl hned několika zásadními vadami, které žalovaný u jednání podrobně popsal do protokolu o jednání (dok. KSBR 39 INS 4050/2009-C1-11).

Na jednání konaném dne 9.12.2013 byl vyslechnut soudní znalec Ing. František Mužátko (dále jen znalec). Znalec se vyjádřil k výhradám žalované strany vzneseným u předchozího jednání. Znalec uzavřel, že trvá na závěrech, které uvedl v písemném vyhotovení posudku a dodává, že cena, kterou uvedl v písemném vyhotovení znaleckého posudku, se vztahuje také na pozemek o výměře 5 m, který byl následně vyjmut z předmětných pozemků, neboť byl zastavěn garáží.

Žalovaná strana dále navrhla výslech pana Romana Pospíšila, předsedy představenstva žalované společnosti a Ing. Tomáše Běťáka, člena představenstva žalované společnosti. Cílem KSBR 39 INS 4050/2009-C1-17 výslechu bylo prokázání dobré víry žalované strany při nabývání předmětných nemovitostí. Tento důkaz soud považoval za nadbytečný, jelikož otázka dobré víry žalovaného ve smyslu § 5 písm. c) insolvenčního zákona není pro posouzení účinnosti předmětné kupní smlouvy podstatná. Z tohoto důvodu soud tento důkaz pro jeho nadbytečnost neprovedl. Další důkazy účastníci řízení o předmětné žalobě nenavrhli.

Žalobce ve svém závěrečném návrhu ze dne 12.12.2013 mimo jiné uvedl, že soudní znalec Ing. Mužátko dospěl ke stejnému závěru jako Ing. Elefant a stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí ke dni 20.4.2009 ve výši 400,-Kč/m2. Dále žalobce uvedl, že mezi účastníky nebylo sporu o to, že dlužník byl v době uzavření napadené kupní smlouvy v úpadku, kdy tato skutečnost byla před soudem prokázána rovněž provedenými listinnými důkazy. Dle názoru žalobce, bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že uzavření smlouvy kupní ze dne 20.4.2009 je právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, který byl učiněn v době, kdy byl dlužník již v úpadku a protiplnění, kterého se dlužníku za prodej předmětných nemovitostí dostalo, je plněním zcela nepřiměřeným, tedy byly splněny všechny zákonné předpoklady pro určení, že kupní smlouva ze dne 20.4.2009 je právně neúčinná.

Žalovaný ve svém závěrečném návrhu ze dne 12.12.2013 mimo jiné uvedl, že trvá na zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že znalecký posudek Ing. Mužátka trpí zásadními vadami, jelikož cenu obvyklou nelze stanovit jako aritmetický průměr cen jiných pozemků, z nichž navíc žádný nevykazoval ani jeden z rizikových faktorů (zejm. povodně, ochranné pásmo léčivého zdroje apod.). Dále tvrdil, že při koupi předmětných nemovitostí byl v dobré víře, že prodávající není v úpadku. Ani při sjednávání smlouvy nevzniklo na straně žalovaného jako kupujícího, podezření že žalobce jako prodávající by měl finanční problémy. Cenová nabídka byla učiněna ze strany žalobce a po obvyklém jednání o ceně se strany dohodly. Z pohledu žalovaného se jednalo o standardní obchod. Žalovaný navrhl důkazní prostředky k prokázání, že v posuzovaném případě je splněna výjimka dle ust. § 240 odst. 4) písm. d) insolvenčního zákona.

Z úřední činnosti je soudu známo, že dlužník je v úpadku a na jeho majetek byl usnesením ze dne 11.8.2009 č.j. KSBR 39 INS 4050/2009-A-18 (právní moc dne 20.8.2009) prohlášen konkurs, který je veden jako nepatrný. Tato skutečnost vyplývá z insolvenčního spisu, který je veřejně přístupný prostřednictvím webové aplikace Insolvenčního rejstříku.

Vzhledem k tomu, že rozsudek v projednávané věci byl vyhlášen ke dni 16.12.2013 a pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení ( § 154 o.s.ř.) na projednávaný incidenční spor se použije znění insolvenčního zákona účinného do 31.12.2013.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané žaloby a to s ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána jako odpůrčí žaloba; u tohoto typu žalob ustanovení § 239 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "IZ" nebo "insolvenční zákon") stanoví propadnou lhůtu pro její podání v délce jednoho roku.

Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na KSBR 39 INS 4050/2009-C1-17 základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Podle § 239 odst. 3 IZ insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 83 IZ prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze věřitelů nebo přezkumného jednání.

Incidenční žaloba, která je předmětem tohoto soudního řízení, byla podepsanému insolvenčnímu soudu doručena dne 14.6.2010. Z obsahu podané žaloby a z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. KSBR 39 INS 4050/2009 vyplývá, že žalobcem je insolvenční správce, kterému svědčí aktivní legitimace k podání odpůrčí žaloby a že prekluzivní lhůta jednoho roku k podání odpůrčí žaloby od účinků spojených s rozhodnutím o úpadku dlužníka byla dodržena. Účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly dne 11.8.2009, tj. dnem, kdy rozhodnutí o úpadku dlužníka bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku (na dokumentu A-18 spisu sp. zn. KSBR 39 INS 4050/2009). Z těchto skutečností má insolvenční soud za prokázané, že žaloba o neúčinnosti právního úkonu byla podána v zákonné lhůtě a lze ji považovat za včasnou.

Podle § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. (2) Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba").

Podle § 236 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. (2) Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Podle § 237 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. (2) Dědici nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které přešlo dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, mají povinnost vydat je do majetkové podstaty, a) jestliže jim v době, kdy toto plnění nabyli, musely být známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči osobám uvedeným v odstavci 1, nebo b) jde-li o osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, anebo o osoby dlužníku blízké. (3) Osoby, které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty, se mohou po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení, jen nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem. (4) Bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty. Není-li plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se KSBR 39 INS 4050/2009-C1-17 stejně jako tyto pohledávky.

Podle § 238 IZ proti pohledávce na vydání dlužníkova plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty není přípustné započtení.

Podle § 240 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. (2) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. (3) Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. (4)Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d)právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

K otázce neúčinnosti právního úkonu dlužníka je nutné vyhodnotit následující podmínky. Má-li být právní úkon nebo opomenutí posouzeno jako neúčinné, musí v jeho důsledku: a) dojít ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení, nebo b) dojít ke zvýhodnění některého z věřitelů oproti ostatním. Vedle obecné definice neúčinnosti obsahují § 240 až 242 IZ skutkové podstaty neúčinných právních úkonů. Při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich neúčinnosti musí být naplněna jak obecná definice, tak současně jedna ze skutkových podstat v § 240 až 242. K naplnění skutkové podstaty dle § 240 musí: a) být naplněna obecná definice neúčinného úkonu podle § 235 odst. 1, b) musí být splněny všechny tři její pozitivní stránky současně, c) k úkonu musí dojít ve lhůtě určené ve třetím odstavci, d) úkon nesmí být zahrnut v negativním vymezení této skutkové podstaty ve čtvrtém odstavci tohoto ustanovení. K podání odpůrčí žaloby musí dojít za podmínek uvedených v § 239. Úkon nemusí být činěn úmyslně, postačuje nedbalostní jednání (Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A.; Pachl, L.: Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 562-569).

Pro posouzení důvodnosti odpůrčí žaloby je podstatné, zda byla podána za podmínek uvedených v § 239 IZ. Dále musí být naplněna jak obecná definice neúčinného úkonu podle § 235 odst. 1 IZ, tak současně jedna ze skutkových podstat v § 240 až 242 IZ. V posuzovaném případě podal žalobu insolvenční správce v zákonné lhůtě proti žalovanému, který má KSBR 39 INS 4050/2009-C1-17 povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty a tento úkon, jehož účinnost je posuzována, nespadá do negativního výčtu § 240 odst. 4 IZ. Právní úkon dlužníka ve prospěch žalovaného byl učiněn dne 20. 4. 2009, tedy v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení (insolvenční řízení bylo zahájeno dne 30.6.2009). Soud dále konstatuje, že povědomí žalovaného o finanční situaci dlužníka při uzavírání předmětné kupní smlouvy je v tomto případě irelevantní. Námitky žalovaného, že v době uzavření kupní smlouvy nemohl rozpoznat úpadek dlužníka, a že byl při koupi v dobré víře, jsou ve vztahu k projednávané věci také zcela bez významu. Vědomí osoby, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, o tom, zda je dlužník v úpadku či zda tento úkon k úpadku vede, se tedy nevyžaduje ( citace J. Kotoučová: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), 1. vydání, 2010, s. 533). Insolvenční soud je toho názoru, že předmětná kupní smlouva je neúčinným právním úkonem bez přiměřeného protiplnění dle § 240 IZ, jelikož zkracuje možnost uspokojení věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení. Současně nejde o právní úkon, který by bylo možno podřadit pod výčet uvedený v odst. 4 a) až d) § 240 IZ. Předmětnou kupní smlouvu není možno kvalifikovat jako právní úkon, jehož obsahem by bylo a) plnění uložené právním předpisem nebo b) příležitostný dar v přiměřené výši, ani jako c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, protože jde o dvoustranný úplatný právní úkon, jehož předmětem je plnění, které právní předpis neukládá. Obsah kupní smlouvy včetně plnění, které poskytuje, je plně na vůli stran. Tato kupní smlouva není ani d) právním úkonem, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka. Kupní cena nebyla přiměřenou obvyklé ceně předmětných nemovitostí a byla sjednána v rozporu s obecně závaznými předpisy, tudíž z ní dlužník nemohl mít přiměřený prospěch. Žalovaný navíc mohl při náležité pečlivosti poznat, že uzavření této kupní smlouvy mohlo vést k úpadku dlužníka.

Obvyklá cena protiplnění (kupní cena), za kterou se dlužník zavázal převést předmětné nemovitosti do vlastnictví žalovaného, byla podstatně nižší než obvyklá cena těchto nemovitostí. Revizním znaleckým posudkem a výslechem znalce Ing. Mužátka bylo prokázáno, že obvyklá cena předmětných nemovitostí (stanovená posudkem znalce ke dni 20.4.2009 na 400 Kč za m2) v době převodu vlastnického práva k nemovitostem neodpovídala obvyklé ceně uvedené v předmětné kupní smlouvě (ve výši 55 Kč za m2). Je zcela zřejmé, že obvyklá cena odpovídající ceně tržní, zjištěná na základě dvou nezávislých znaleckých posudků zpracovaných v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, v platném znění, soudními znalci Ing. Elefanta a Ing. Můžátka smluvenou kupní cenu několikanásobně převyšuje. Cena protiplnění (smluvená kupní cena) byla téměř osminásobně nižší a nepředstavovala tak přiměřené protiplnění, kterého se dlužníku dostalo, k plnění poskytnutému dlužníkem (předmětné nemovitosti), což ve výsledku znamenalo podstatné snížení objemu majetku zapsaného do majetkové podstaty dlužníka a představovalo zkrácení potencionální možnosti uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení. Na základě výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro neúčinnost právního úkonu bez přiměřeného protiplnění byly naplněny.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud o podané žalobě rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. KSBR 39 INS 4050/2009-C1-17

O náhradě nákladů tohoto řízení soud rozhodl podle § 142 o.s.ř. Ustanovení IZ jako lex specialis k ustanovením o.s.ř. neupravují otázku nákladů řízení v řízení o odpůrčí žalobě. Žalobce měl v tomto řízení plný úspěch, proto mu soud přiznává náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalobce je tvořena náklady na vypracování znaleckého posudku. Revizní znalecký posudek, jehož vyhotovení bylo zadáno z iniciativy insolvenčního soudu, je nákladem České republiky. Celkem tedy náklady řízení žalobce jsou představovány částkou 5000,-Kč (na dokumentu C1-103, faktura ze dne 12.3.2010) a náklady řízení České republiky částkou 5.330,-Kč (na dokumentu C1-10, platební poukaz ze dne 16.10.2013). Žalovaný uhradí náklady řízení v celkové výši 10.330,-Kč, tak jak je uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode doručení tohoto usnesení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobci a žalovanému bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou (§ 75 IZ); těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená v tomto rozhodnutí, lze požádat o jeho soudní výkon u příslušného okresního soudu nebo exekuci prostřednictvím soudního exekutora.

Krajský soud Brně dne 16.12.2013

Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Naděžda Koblížková