39 ICm 466/2013
39 ICm 466/2013-42 (KSPH 39 INS 23867/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze se sídlem Praha 5, Nám. Kinských 5, rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Buršíkovu v právní věci žalobkyně : JUDr. Ing. Helena Horová, se sídlem V luhu 18, 140 00 Praha 4, zastoupená JUDr. Zuzanou Mayerovou, advokátkou se sídlem V Luhu 754/18, 140 00 Praha 4 , proti žalovanému : PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ: 618 60 069, se sídlem Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1 o určení popření vykonatelné pohledávky

takto :

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníky Juraj anonymizovano , anonymizovano a Magda anonymizovano , nar. 19.11.1953, oba bytem Beroun, Husovo náměstí 68, pohledávku ve výši 65.203,-Kč přiznanou rozhodčími nálezy JUDr. Evy Vaňkové vydanými pod č.j. Va 47-50/2009-10 ze dne 12.03.2010 a pod č.j. Va 50-57/2010-10 ze dne 01.03.2011.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení za zastupování advokátem ve výši 8.865,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit na účet Krajského soudu v Praze č. 3703- 8729111/0710, VS: 4339046613, nebo hotově do pokladny soudu soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč.

Odůvodnění :

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11.2.2013 se žalobkyně jako správkyně majetkové podstaty dlužníků Juraje a Magdy anonymizovano domáhá určení, že žalovaný nemá za dlužníky vykonatelnou pohledávku v popřené výši 65.203,-Kč , uplatněnou-

1. jako nedoplatek na směnečné sumě ( nezaplacené a zesplatněné splátky) ze zajišťovací směnky , kterou byl zajištěn závazek z revolvingového úvěru č.9100117220 ve výši 11.700,-Kč a 6% směnečného úroku ve výši 2.146,-Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč, 2. jako nedoplatek na směnečné sumě ( smluvní pokuty) ze zajišťovací směnky zajišťující revolvingový úvěr shora uvedený ve výši 29.265,-Kč + 6% směnečný úrok a 3.348,-Kč,

3. jako nedoplatek na směnečné sumě ( nezaplacené a zesplatněné splátky úvěru) ze směnky zajišťující revolvingový úvěr č. 9100251924 ve výši 4.890,-Kč( správně 4.819,-Kč) + 6% směnečný úrok a náklady rozhodčího řízení dohromady ve výši 2.412,-Kč

4. jako nedoplatek na směnečné sumě ( smluvní pokuty) ze zajišťovací směnky shora uvedené ve výši 8.409,-Kč + 6% směnečný úrok ve výši 1.504,-Kč.

Na přezkumném jednání dne 11.1.2013 žalobkyně popřela co do pravosti pohledávku žalovaného přezkoumanou jako vykonatelnou s tím, že rozhodčí nález je neplatný pro rozpor s ustanoveními § 55 odst.1 a § 56 odst.1 OZ, proto také příslušenství spočívající v nákladech rozhodčího řízení nejsou dány .Dále pohledávku popřela proto, že ustanovení smlouvy, na základě kterých uplatňuje žalovaný smluvní pokuty, je ujednání neplatné, v rozporu s ustanoveními § 55 odst.1 a § 56 odst.1 OZ, dále z důvodu uhrazení pohledávky a tvrzené neplatnosti směnky. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100117220 vyplývá, že dlužníci si půjčili částku 25.100,-Kč, ve smlouvě je však uváděn jako maximální úvěr částka 54.000,-Kč, z níž je sražena odměna ve výši 27.000,-Kč a poplatek za sjednání půjčky ve výši 1.900,-Kč . Dlužníci se zavázali zaplatit půjčku ve 36 splátkách po 1.500,-Kč, celkem tedy 54.000,-Kč. Kromě jiných sankčních ujednání byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50% z půjčky ve výši 54.000,-Kč, z níž však klienti obdrželi pouze částku 25.100,-Kč . Celkem včetně revolvingů obdrželi dlužníci od žalovaného 44.180,-Kč a zaplatili 78.300,-Kč. Shodná situace je v případě revolvingového úvěru č. 9100251924, ze které bylo dlužníkům poskytnuto 6.000,-Kč a jimi zaplaceno 11.680,-Kč. Každý úvěr byl zajištěn vlastní směnkou vystavenou jako bianco směnka Jurajem anonymizovano a avalovanou Magdou anonymizovano . Smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, RPSN u smlouvy č. 9100117220 činí 77,80% , žalovaný žádal vrátit o 115% více, než kolik poskytl, což představuje i podle judikatury NS ČR ( 21 Cdo 1484/2004) neplatné ujednání v rozporu s dobrými mravy podle § 39 OZ. V případě úvěru č. 9100251924 požaduje žalovaný oproti poskytnuté částce vrátit celkem o 175% více, tedy opět jde o jednání v rozporu s dobrými mravy. Obě smlouvy jsou neplatné rovněž pro rozpor s ustanovením § 56 OZ, neboť obsahují ujednání, která představují k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rozhodčí nálezy neobsahují všechny rozhodné skutečnosti a právní posouzení co do platnosti smlouvy, platnosti ujednání o smluvních pokutách a správnosti vyplnění směnky. Jsou tedy splněné podmínky pro popření správcem a posouzení insolvenčním soudem.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 27.3.2013, v němž nesouhlasí s žádným ze závěrů žalobkyně a svůj podrobně popsaný právní rozbor nastolené problematiky ze všech sporných hledisek pak shrnuje do následujících bodů :

a) pravomocný rozhodčí nález zakládá překážku věci rozsouzené, není možné, aby insolvenční soud meritorně přezkoumával nároky, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto rozhodčím nálezem ;

b) rozhodčí doložka u úvěrové smlouvy je platná, rozhodčí doložky ani u spotřebitelských smluv nejsou zakázány; zde žalobce odkazuje podrobně na judikaturu Českých soudů k této otázce dochází k závěru, insolvenční soud není oprávněn přezkoumávat rozhodčí doložku v rámci incidenčních žalob, to mohou pouze soudy v rámci přezkumu rozhodčího nálezu podle ZRŘ; c) na závěr-výše přihlášeného nároku odpovídá ustanovením smlouvy a je důsledkem závažného porušení smlouvy ze strany dlužníka a projevem nezodpovědného jednání, kterému by se nyní mělo postupem soudu dostat právní ochrany.

Z uvedených důvodů navrhuje zamítnutí žaloby.

Za spisu KSPH 39 INS 23867/2012 soud zjistil, že usnesením soudu ze dne 8.11.2012 č.j. KSPH 39 INS 23867/2012-A-13 byl zjištěn úpadek dlužníků , bylo povoleno oddlužení a správcem byla ustanovena Judr. Ing. Helena Horová, Ph.D. Do insolvenčního řízení se přihlásil žalovaný s přihláškou P 5 ze dne 15.11.2012 s nárokem za oběma dlužníky ( jde o duplicitní nárok uplatněný u obou dlužníků, který byl posouzen pouze jednou jako společný dluh dlužníků) ve výši 65.203,-Kč z titulu směnečných nedoplatků ( jistiny , smluvních pokut a nákladů rozhodčího řízení) v podobě 4 samostatných nároků ze zajišťovacích směnek zajišťujících revolvingové úvěry ( dlužník jako výstavce směnky vlastní , dlužnice jako aval). Při přezkumném jednání dne 11.1.2013 popřela žalobkyně všechny 4 dílčí nároky žalovaného-tedy celou pohledávku žalovaného co do pravosti s tím, že především jde ve smlouvách o úvěru o neplatně sjednané rozhodčí doložky, dále neplatné ujednání smluvních pokut pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 OZ a pro rozpor s ustanoveními § 55 odst.1 a § 56 odst.1 OZ, také proto, že obě půjčky byly splaceny a směnky jsou neplatné.

Po zjištění, že žaloba byla podána včas a účastníky řízení jsou přihlášený věřitel na straně jedné a insolvenční správce na straně druhé , provedl soud dokazování a věcně se zabýval podanou žalobou. Účastníci souhlasili ( žalobkyně výslovně, žalovaný se nevyjádřil a platí fikce , že s rozhodnutím bez jednání souhlasí ) , aby soud věc rozhodl bez jednání jen na základě předložených listin a vyjádření účastníků.

K prokázání sporné pohledávky provedl soud listinné důkazy , a to Smlouvami o revolvingovém úvěru č. 9100117220 ze dne 30.5.2007 a č. 9100251924 ze dne 12.11.2008, včetně dodatků k nim ze dne 6.6.2007 a 25.11.2008, fakturami s vyčíslením smluvních pokut ve výši 8 a 13%, oznámeními dlužníkům o zesplatněním půjček a smluvních pokut ze dne 29.11.2010 a 2.11.2009 s připojenou fakturou na úhradu vyčíslených smluvních pokut ve výši 8 %, a 13% a 50% , kartami klienta k oběma Smlouvám, kopiemi směnek vystavených dlužníkem 30.5.2007 a 12.11.2008, návrhy na zahájení rozhodčího řízení ze dne 13.12.2010 a 16.11.2009 , rozhodčími nálezy rozhodce ad hoc JUDr. Evy Vaňkové ze dne 1.3.2011 č.j. Va 50-57/2010-10 a Va 47-50/2009-10 ze dne 12.3.2010. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dlužníci uzavřeli Smlouvy o revolvingovém úvěru jako nepodnikatelé, čerpali dle smlouvy č. 9100117220 maximální úvěr ve výši 54000,-Kč, po odpočtu smluvní odměny a poplatku za úvěr obdrželi 25.100,-Kč a ze smlouvy o úvěru č.9100251924 z původně maximální výše 50.000,-Kč ( odměna stanovena na částku 46.156,-Kč) čerpali podle dodatku ke smlouvě 16.500,-Kč jako maximální výši , ve skutečnosti obdrželi 6.000,-Kč a na 10.500,-Kč byla vyčíslena odměna za úvěr , výše každého revolvingu 9.900,-Kč, z toho odměna 4.950,-Kč. V bodě 18 každé smlouvy byla sjednána rozhodčí doložka tak, že spory ze smluv bude řešit jeden z vyjmenovaných rozhodců a pro případ , že nebude moci nebo nebude ochoten, určí žalovaný rozhodce buď ze seznamu advokátů ( v případě smlouvy č.

9100251924) nebo jakkoliv ( kohokoli) ( jakkoliv) žalovaným ( smlouva č.9100117220). Ve Smlouvách bylo dále v bodu 13.4 pojednáno o smluvní pokutě ve výši 50% z( maximální ) výše úvěru , jestliže dlužník neuhradí dvě splátky řádně a včas, přičemž smluvní pokuty sjednané ve výši 8% a 13% z dlužné splátky zůstávají nedotčeny. Dle karty klienta ke smlouvě č. 9100117220 soud zjistil, že dlužníku bylo včetně revolvingů vyplaceno 44.180,-Kč , zaplatil 78.300,-Kč a zbývá doplatit 48.187,-Kč. Dle karty klienta ke smlouvě č. 9100251924 bylo dlužníku vyplaceno 6.000,-Kč, uhrazeno bylo 11.680, 24 Kč a zbývá uhradit 17.204,76 Kč.,

Podle § 262 odst. 1, odst. 4 obchod.zák.

(1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.

(4) Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 55 odst. 1 Obč.zák. (1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Podle § 56 odst.1 Obč.zák. (1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 39 Obč.zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 199 IZ :

(1) Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

(2) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

(3) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle § 10 zák.č. 191/1950 Sb., Směnečný a šekový zákon , nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.

V tomto konkrétním případě soud přisvědčil argumentům vzneseným žalobkyní a ve shodě s nimi žalobě vyhověl, konkrétně z následujících důvodů :

K námitce žalobce ohledně nemožnosti popírat vykonatelnou pohledávku , konkrétně pohledávku přiznanou rozhodčím nálezem :

Podle názoru soudu , který vychází např. z rozhodnutí VS Praha ve věci 101 VSPH 243/2012, s nímž se ztotožňuje, možnost přezkoumat pravomocně přiznaný nárok zákon výslovně upravuje a připouští. Pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález ( stejně jako každé jiné pravomocné rozhodnutí vydané např. soudem) nepředstavuje překážku věci rozsouzené pro incidenční spor o existenci pohledávky. Důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci, což však není tento případ. To, že správce hodnotí existenci nároku žalobce jinak než jak posoudil rozhodce není samo o sobě jiným právním posouzením věci-že jde o nárok ze smlouvy o úvěru hodnotí ( právně posuzuje) stejně jako to učinil rozhodce, jen jde hlouběji do podmínek platnosti některých smluvních ujednání, což rozhodce-ekonomicky závislý i na případech, které řeší pro žalovaného , neučinil.

K otázce platnosti rozhodčí doložky :

Podle názoru soudu je smlouva o revolvingovém úvěru svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, neboť byla sjednána za úplatu mezi žalobcem, jednajícím v rámci své obchodní činnosti, a dlužníkem jako spotřebitelem, který nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Na smlouvu se vztahují ust. § 52-57 obč. zák. Ust. § 55 odst. 1 a § 56 odst.1 obč. zák. je nutno vykládat tak, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky v zásadě zakázány. Směrnice 93/13/ EHS, kterou je nutno aplikovat na tyto případy, považuje za nepřiměřené, aby byl spotřebitel zbaven práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména aby byl povinen předkládat spory výlučně rozhodčímu soudu. Podnikatel jako druhá smluvní strana spotřebitelské smlouvy nesmí zneužívat své silnější postavení a fakticky, za využití jeho nedostatečného ekonomického rozhledu a ekonomické tísně, donutit spotřebitele, který není schopen ani přečíst drobným písmem psaný text natož prosadit změny formulářových smluvních podmínek, přijmout jakékoliv podmínky, včetně povinnosti podrobit se rozhodnutí rozhodce, s nímž podnikatel dlouhodobě spolupracuje a je pro rozhodce výhodným zdrojem jeho příjmů. Podle názoru soudu byla sjednána neplatná rozhodčí doložka také proto, že za určité situace bylo zcela na vůli žalobce, koho si za rozhodce zvolí. Stačilo, aby se jmenovaným v úvahu přicházejícím rozhodcům dle Smluvních ujednání nechtělo nebo nemohli . Z uvedených důvodů soud považuje sjednání rozhodčí doložky ve smlouvě o revolvingovém úvěru za neplatné, zneužívající silnějšího postavení věřitele ve vztahu k dlužníku , který ani není schopen postihnout všechna úskalí, která představuje ujednání o rozhodčí doložce ( sice s uvedením konkrétních jmen ale ve skutečnosti mohl spor řešit úplně někdo jiný, v době uzavření smlouvy neznámý, určený výlučně žalovaným ) , pokud je vůbec schopen smlouvu jako takovou přečíst a uvědomit si i jiná úskalí, zejména ujednání o kumulovaných smluvních pokutách, z čehož těží silnější protihráč.

K uplatněným pohledávkám zaujal soud následující stanovisko :

a) pokud jde o uplatněné jistiny-nárok na jejich úhradu žalovanému nevznikl, neboť takové jistiny věřitel nikdy dlužníku neposkytl,

b) pokud jde o smluvní pokuty-jsou sjednány v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatné ve smyslu ust. § 39 obč.zák.-dlužník se zavázal hradit kumulované smluvní pokuty , jednak vypočtené z dlužné splátky ( 8% , 13%) a kromě toho vypočtené z maximální výše úvěru a to ve výši 50% maximální výše úvěru, tedy z částky, kterou dlužník nikdy neobdržel, neboť byla vždy krácena o smluvní odměnu , kterou si věřitel započítal hned při plnění poskytnutém dlužníku. Soud má za to, že v tomto konkrétním případě-s ohledem na výši poskytnutého plnění ze strany věřitele a výši již splaceného úvěru-je ujednání o 50% smluvní pokutě v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatné c) uplatněné náklady rozhodčího řízení nelze přiznat, neboť rozhodčí řízení se uskutečnilo na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky-viz výše

d) všechny nároky věřitele byly uplatněny jako směnečné nároky, vyplývající ze zajišťovací směnky. Směnky v tomto případě byly žalovaným vyplněny na částky, které mají představovat zajištěné nároky, které však žalovanému nikdy nevznikly nebo nevznikly platně , ať jde o zajištění tvrzené neuhrazené jistiny nebo zajištění smluvních pokut. Ve vyplnění směnek tak nutno spatřovat zlý úmysl věřitele- žalovaného.

Ze shora uvedených důvodů proto žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů za zastupování advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ( advokátní tarif) dle ustanovení § 9 odst.4 písm.c)-2 úkony právní služby á 3.100,-Kč + 2x paušál á 300,-Kč dle § 13 vyhl., + DPH 21% , tj. celkem částku 8.865,-Kč.

Neúspěšnému žalovanému byla uložena povinnost zaplatit na účet soudu soudní poplatek za řízení ve výši 5.000,-Kč, z jehož zaplacení je žalobkyně osvobozena.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Praze dne 26. června 2013

JUDr. Hana Buršíková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Habudová Jana