39 ICm 420/2013
39 ICm 420/2013-55

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze se sídlem nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5-Smíchov rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Buršíkovou v právní věci žalobce: KONO-CREDIT, spol. s r.o., IČ: 625 83 026, se sídlem Petrská 2051/5, 110 00 Praha 1, zastoupen JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou se sídlem Šrobárova 2391, 130 00 Praha-Vinohrady, proti žalovanému: AB insolvence v.o.s., IČ: 247 38 115, se sídlem Na Poříčí 1046/24, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka Lippert jídelny s.r.o., IČ: 247 49 249, se sídlem Pražská 134, 252 42 Jesenice, Osnice, zastoupena Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 11046/24, PSČ 110 00

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobkyně za dlužníkem Lippert jídelny, s. r. o., IČ: 24749249, se sídlem Jesenice-Osnice, Pražská 134, přihlášená ve výši 192.080,45,- Kč z titulu dohody o vedení účetnictví do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka pod sp. zn. KSPH 39 INS 15932/2012, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8.2.2013 se žalobkyně, společnost KONO-CREDIT spol. s r.o., domáhá určení pravosti a výše pohledávky přihlášené ve výši 192 080,45 Kč do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Lippert jídelny s.r.o. Pohledávka vznikla na základě poskytování služeb dlužníku spočívajících ve zpracování účetnictví, daňových přiznání a účtování mzdových nákladů. Veškeré podklady jakož i účetní výstupy předala žalobkyně dne 26.11.2012 dlužníku, konkrétně panu Brzkovi, který se prezentoval jako nově zvolený jednatel dlužníka. Závazek dlužníka vznikl tedy z dohody o vedení účetnictví a služby byly účtovány za měsíce srpen 2011 až květen 2012 a následně fakturovány fakturami č. 110306, 110401, 110450, 120051, 120125 a 120221znějícími na částky, splatné od srpna 2011 do května 2012. Spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně činí dlužná částka 192 080,45 Kč.

K žalobě se vyjádřil žalovaný insolvenční správce dlužníka Lippert jídelny s.r.o. Ve vyjádření uvedl, že žalobu považuje za zcela neopodstatněnou, neboť žalobce žádným způsobem nedoložil vznik a existenci pohledávky, především nepředložil žalovanému žádné doklady o existenci údajné dohody, a nedoložil doručení faktur dlužníku. Žalovaný obdržel informaci od správce daně, že za dlužníka ve věci daňových přiznání jedná s paní Svobodovou-jednatelkou žalobce. To však nic nemění na stanovisku žalovaného, že pohledávka žalobkyně neexistuje.

Při jednání 10.01.2014 setrvaly obě strany na svých stanoviscích. Žalobkyně upřesnila, že účetní služby byly žalobkyní poskytovány na základě ústní smlouvy uzavřené v období před první fakturou, odeslanou dlužníku. Zástupkyně žalované strany k dotazu soudu uvedla, že žalovaná nezjistila žádné skutečnosti, které by vylučovaly eventualitu poskytování služeb žalobkyní.

Soud přistoupil k dokazování a to nejprve spisem zdejšího soudu KSPH 39 INS 15932/2012. Zjistil, že usnesením soudu pod č. A-19 ze dne 9.10.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Lippert jídelny s.r.o. IČ: 24749249 a do funkce správce byla ustanovena společnost RES insolvence v.o.s. IČ 24738115, později přejmenovaná na AB insolvence v.o.s. Do insolvenčního řízení se jako věřitel přihlásila žalobkyně s pohledávkou z titulu zpracování účetnictví a mezd, vyčíslenou spolu s příslušenstvím na částku 192 080,45 Kč. Při přezkumném jednání dne 09.01.2013 popřel správce co do pravosti a výše pohledávku věřitele č. 3 (žalobkyně) s tím, že věřitel nedoložil vznik pohledávky. Dne 10.01.2013 zaslal správce žalobkyni vyrozumění o popření pohledávky věřitele, výzva byla dle dokladu o doručení předána žalobkyni 11.01.2013.

Po zjištění, že žaloba byla podána věřitelem, jehož pohledávka byla popřena správcem, směřuje proti pasivně legitimovanému správci a byla podána včas (do 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání dne 09.01.2013), soud přistoupil k věcnému projednání žaloby a provedení důkazů.

Z přihlášky žalobkyně ze dne 1.11.2012, včetně faktur č.110306 ze dne 27.7.2011, 110401 ze dne 31.10.2011, 110450 ze dne 27.12.2011, 120051 ze dne 27.1.2012, 120125 ze dne 18.3.2012, 120221 ze dne 30.4.2012 soud zjistil, že žalobkyně postupně vyúčtovala dlužníku za provedení účetní agendy dle dohody s dlužníkem v období od dubna 2011 do konce března 2012 částku 167.568,-Kč, navýšenou v přihlášce o příslušenství.

Soud provedl důkazy listinami předloženými účastníky, a to: -plnou mocí ze dne 16.02.2012, kterou udělil jednatel dlužníka (s podpisem nečitelným) plnou moc Ing. Svobodové k zastoupení dlužníka při správě daní

-přiznáními k dani z přidané hodnoty za dlužníka za první až třetí čtvrtletí 2012, které byly sestaveny Ing. Miladou Svobodovou,

-mzdovými listy zaměstnanců K. Svatoňové, J.Staňka, V.Benzy a K. Doubkové za období 1.1.2012-31.12.2012, doklady o zpracování mzdové agendy ve vztahu k pojišťovnám OZP a VZP( Přehled o výši pojistného za jednotlivé měsíce od dubna 2011 do března 2012), dále přihláška k registraci dani z přidané hodnoty v podobě e- mailové pošty ze dne 27.04.2011

-e-mailovou poštou zaslané listiny označené jako Lippert jídelny dodací list č.182 a faktura daňový doklad č. 12 za dodané obědy v měsíci září 2011,

-z faktury č. 614796 vystavené RNDr. Tomášem Tichým dne 3.12.2013 soud zjistil, že žalobkyni je účtováno 1750,-Kč za účto 2014-upgrade internetu Licenci č. 92268, za aktualizaci účetního programu.

Z výslechu svědkyně Kristýny Doubkové, soud zjistil, že svědkyně předávala účetní doklady do kanceláře společnosti KONO-CREDIT v Petrské ul. v Praze 1, kde je předávala konkrétně ing. Svobodové. Dokumentaci ke zpracování účetnictví předávala nejenom osobně, občas se dokumentace posílala ing. Svobodové i poštou. S ing. Svobodovou byla svědkyně i v telefonickém kontaktu, když řešila nějaké nesrovnalosti ve vyplacených mzdách. Svědkyně potvrdila, že ve společnosti nebyl nikdo, kdo by zpracovával účetnictví dlužníka a nebyla ani jiná společnost než žalobkyně, která zpracovávala účetnictví.

Při jednání dne 14.02.2014 byla vyslechnuta jednatelka žalobkyně. Z její účastnické výpovědi vyplynulo, že byla požádána panem Veithem, aby pro společnost Lippert jídelny s.r.o. zpracovávala účetnictví stejně, jako zpracovávala účetnictví pro jiné jeho firmy. Dohodli se ústně na poskytování účetnických služeb a spolupráce s dlužníkem trvala zhruba jeden rok. Odměna byla dohodnuta na částku 30,-Kč za zaúčtovaný řádek a pro případ, že položek k zaúčtování bylo hodně, byl dohodnut jakýsi paušál, maximální hranice, na které se vždy v každém konkrétním případě dohodli. Přestože za účetní služby za dlužníka žalobkyně neobdržela za celou dobu žádnou platbu, ve spolupráci s dlužníkem pokračovala, neboť podle dřívější zkušenosti věřila, že pan Veith určitě zaplatí jako tomu bylo i v jiných případech. K vypočtení konkrétní odměny za služby slouží speciální počítačový program společnosti KONO-Credit. Takto se postupuje při určení odměn pro všechny společnosti, pro které žalobkyně účetnictví zpracovává. Protože však spolupráci s dlužníkem ukončila, výstupy z účetnictví zpracovávaného pro dlužníka již nelze z počítače zajistit, to je reálné pouze pro aktivní zpracovávané společnosti. Pokud jednatelka žalobkyně předala účetnictví panu Brzkovi, učinila tak z pokynu pana Martina Veitha, který prohlásil, že účetnictví sám pak předá správci.

Na č.l. B-28 spisu se nachází zápis z jednání mezi insolvenčním správcem a dlužníkem, kde za dlužníka vystupuje jednatel spolčenosti Dušan Staněk. Ten v zápise prohlásil, že účetnictví za dlužníka vedla společnost KONO-Credit s.r.o.

Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: žalobkyně na základě ústní dohody s jednatelem společnosti Lippert jídelny s.r.o. zpracovávala účetnictví v období duben 2011 až březen 2012. Protože dlužník vyúčtované služby neuhradil, žalobkyně přihlásila svoji pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka, kde byla pohledávka popřena žalovaným s tvrzením, že žalobkyně neprokázala vznik pohledávky.

Na právní posouzení charakteru závazkového vztahu mezi žalobkyní a dlužníkem je třeba s odkazem na ustanovení § 261 odst.1 Obchod.zák. aplikovat obchodní zákoník ve znění účinném ke dni uzavření dohody.

Podle § 269 odst.1,2 Obchod.zák. ustanovení upravující v hlavě II této části zákona jednotlivé typy smluv se použijí jen na smlouvy, jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

Podle názoru soudu uzavřeli účastníci ústní smlouvu o poskytování účetních služeb jako smlouvu, která není upravena jako samostatný smluvní typ v obchodním zákoníku. Předmětem smlouvy bylo poskytování služeb spočívajících ve zpracování účetnictví za dlužníka včetně s tím souvisejícího jednání s příslušnými úřady na základě plné moci, a to jako pravidelnou opakující se činnost (nikoli jako jednorázové zhotovení díla). Smlouva byla sjednána ústně, účastníci se dohodli i na ceně či způsobu určení maximální ceny za provádění služeb.

V průběhu řízení se žalobkyni podařilo prokázat (což neučinila včas a řádně při podání přihlášky), že mezi dlužníkem a žalobkyní byla uzavřena ústní dohoda o poskytování účetnických služeb a že tyto služby skutečně prováděla a oprávněně si za služby účtovala odměnu (správce při jednání nezpochybňoval výši účtované odměny), což potvrdily jednak listinné důkazy a také svědecká výpověď zaměstnankyně dlužníka. Služby spočívaly nejenom ve zpracování mzdové agendy ale celé obchodní agendy (zpracování příjmových a výdajových dokladů a faktur). Naproti tomu se žalovanému nepodařilo vyvrátit, že žalobkyně účtované služby pro dlužníka skutečně prováděla, ani netvrdil ani neprokazoval, že by existovala jiná, třetí osoba, která by účetnictví za dlužníka (pro dlužníka) zpracovávala. Situace žalovaného je samozřejmě ztížena tím, že nemá k dispozici účetnictví dlužníka, což je otázka trestního postihu odpovědných osob, nikoli otázka pro úlevu správce od povinnosti tvrdit a tvrzení dokazovat. Ve sporu o určení pravosti pohledávky, stejně tak jako v každém jiném soudním sporu, jsou oba účastníci povinni tvrdit právně významné skutečnosti a tyto skutečnosti prokazovat-§ 79 odst.1 o.s.ř. To se žalované straně v tomto sporu nepodařilo, proto byla její obrana neúspěšná.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 202 odst.1 IZ, podle kterého nelze ani v případě úspěchu zavázat správce-až na výjimku dle ustanovení § 202 odst.2 IZ-ve sporu o pravost, výši nebo pořadí k náhradě nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Praze dne 14. února 2014

JUDr. Hana Buršíková, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Kateřina Štamfestová