39 ICm 4103/2014
Číslo jednací: 39 ICm 4103/2014-52 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 39 INS 5776/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEMREPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem Vysoká 33, 753 66 Hustopeče nad Bečvou, zastoupeného JUDr. Milanem Kolářem, advokátem, Rabasova 1396, 274 01 Slaný, proti žalovanému: Mgr. Ing. Bohumil Kaduch, Hakenova 4, 736 01 Havířov, insolvenční správce dlužníka Libora anonymizovano , anonymizovano , Náměstí 405/3, 747 21 Kravaře, zastoupenému Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno, o určení pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku č. P10, ve výši 129.562 Kč přihlášenou v řízení vedeném u KS Ostrava, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. KSOS 39INS 5776/2014.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku č. P10, i ve výši 42.259 Kč přihlášenou v řízení vedeném u KS Ostrava, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. KSOS 39INS 5776/2014, s e z a m í t á .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou došlou soudu dne 25.11.2014 se žalobce domáhá určení, že žalobce má nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku č. P10, ve výši 129.562 Kč i ve výši 42.259 Kč přihlášenou v řízení vedeném u KS Ostrava, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. KSOS 39INS 5776/2014.

Svou žalobu zdůvodnil tím, že:

-Uplatnil za dlužníkem Liborem Kučerou (dále jen dlužník ) v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 5776/2014 přihláškou ze dne 4. 6. 2014 svoji nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 348.532,-Kč, z titulu dlužné jistiny a příslušenství ze Smlouvy o úvěru č. 1018370 ze dne 17. 9. 2012 (dále jen Smlouva ), přičemž tato pohledávka byla zajištěna bianco směnkou vlastní, kterou žalobce v souladu s vyplňovacím ujednáním obsaženým ve Smlouvě řádně doplnil o částku 348.532,-Kč. -Při přezkumném jednání dne 27. 10. 2014 byla žalovaným insolvenčním správcem popřena co do pravosti a výše pohledávka spočívající v části smluvního úroku a smluvní pokuty v kapitalizované výši 173.012,-Kč. -Žalovaný uznal jistinu 150.000,-Kč a část sjednaných úroků ve výši 25.620,-Kč, celkem tedy částku 175.620,-Kč. -Důvodem popření žalovaného je skutečnost, že předmětná Smlouva má charakter spotřebitelské smlouvy, která byla nepřípustně zajištěna směnkou. Pokud se jedná o nárok žalobce plynoucí ze Smlouvy (z titulu půjčky), potom žalovaný uznal jen cca polovinu tohoto nároku, aniž by však uvedl jakýkoliv důvod, pro nějž by další nároky ze Smlouvy až do částky 348.532,-Kč neuznával. -Dlužník přihlášenou pohledávku nepopírá, proto se tato žaloba omezuje ve smyslu ust. § 410 odst. 2 IZ co do pasivní legitimace pouze na insolvenčního správce. -Žalobce nebyl při přezkumném jednání přítomen a tuto žalobu podává včas ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání. -Polemizuje s názorem žalovaného má za to , že posuzovaný právní vztah žalobce a dlužníka je vztahem nespotřebitelským, neboť pro charakteristiku právního vztahu jako spotřebitelského je esenciálně nutné, aby v něm figuroval dodavatel, tj. dle ust. § 52 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění k 17. 9. 2012 (dále jen obč.zák. ), osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobce nelze v tomto vztahu označit za dodavatele, neboť neprovozuje žádnou podnikatelskou činnost, natož potom v oblasti poskytování půjček či úvěrů. Jednalo se tedy o ryzí občanskoprávní půjčku peněz. Na citovaném závěru nemůže nic změnit ani přítomnost prostředníka- administrátora, který pouze napomohl protnutí nabídky půjčky fyzické osoby (žalobce) s poptávkou po peněžních prostředcích jiné fyzické osoby (dlužníka) a administroval převod půjčky a splátek mezi nimi. -Nelze proto na smlouvu aplikovat normy ochranářského spotřebitelského práva, tedy ani ust. § 56 a násl. obč.zák. a je nutno důvodnost a přiměřenost pohledávky žalobce měřit běžnou rovnou optikou.

ICM R

-Žalobce předložil platnou a řádně vyplněnou směnku vlastní, z níž uplatněný závazek plyne. -Z důvodu procesní jistoty však žalobce dále zevrubně zdůvodňuje existenci svého nároku, plynoucího přímo z předmětné Smlouvy: -Žalobce a dlužník uzavřeli dne 17. 9. 2012 předmětnou Smlouvu, na jejím základě žalobce poskytl dlužníku půjčku (v režimu občanského zákoníku, ust. § 657 a násl.) ve výši 150.000,-Kč, úročenou dlužníkem zvoleným úrokem ve výši 18 % ročně v celkové výši 61.488,-Kč. Celkem se tedy dlužník zavázal uhradit žalobci částku 211.488,-Kč v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4.406,-Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla půjčka poskytnuta (vše viz čl. III. Smlouvy). Půjčka byla poskytnuta 18. 9. 2012, první splátka byla splatná k 20. 10. 2012. Dlužník uhradil 3 měsíční splátky v celkové výši 13.218,-Kč, poté přestal platit. Neuhradil tak včas 4. splátku splatnou 20. 1. 2013. Dne 19. 2. 2013 byl dlužník v prodlení s úhradou této splátky 30. den a dnem následujícím (tj. dne 20. 2. 2013) došlo podle ust. čl. 4.5. Smlouvy ke ztrátě výhody splátek a zesplatnění celé zbývající dlužné částky, tj. 198.270,-Kč. Poté ve dnech 23. 4. 2013 a 25. 4. 2013 dlužník úhradil 2dílčí částí již splatného dluhu po 4.406,-Kč, což snížilo dluh na 189.458,-Kč. -Žalovaný uznal nárok na jistinu ze Smlouvy, čímž dal najevo, že respektuje jistinu a smluvní úroky, však absolutně nerespektuje přirozené právo žalobce na sankci z prodlení, ať již ve formě úroku z prodlení či smluvní pokuty. Má za to, že takový přístup nedůvodně favorizuje dlužníka a podporuje jeho protispolečenské jednání tím, že zabraňuje nastoupení sjednané sankce za to, že se ocitl v dlouhodobém prodlení s úhradou svého dluhu. -Důvodnost nároku na smluvní úrok sjednaný v roční výši 18 % z dlužné částky považuje za relevantní, když jde v nebankovním sektoru, zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že pohledávka není zajištěna ručením či zástavním právem, o zcela běžnou a přiměřenou výši, kterou si navíc sám dlužník (ve smyslu čl. 2.1. Smlouvy) určil. Tím je dle názoru žalobce plně prokázán nárok na zesplatněněnou částku jistiny a smluvního úrokem (jež se stal součástí jistiny) ve výši 189.458,-Kč.

K důvodnosti nároků na smluvní pokutu uvádí následující: V souladu s ust. čl. 4.6. Smlouvy vznikl (zároveň s následkem v podobě zesplatnění dluhu) žalobci nárok na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 35 % z celkové částky splatné dlužníkem (tj. z 211.488,-Kč) sjednanou pro případ prodlení s úhradou splátky přesahující 30 dnů. Tato smluvní pokuta činí 74.020,80 Kč. V souladu s ust. čl. 4.7. Smlouvy vznikalo dále (s dalším prodlením dlužníka) právo žalobce na zaplacení smluvní pokuty sjednané v motivační denní výši 0,5 % z aktuálně dlužné částky (z 189.458,-Kč). Tato smluvní pokuta, jejíž denní výše činila 947,29 Kč, byla závislá na délce prodlení dlužníka. Ke dni prohlášení úpadku dlužníka 21. 5. 2014 činilo prodlení dlužníka s úhradou zesplatněného dluhu celých 455 dnů (od 21. 2. 2013); kapitalizovaná výše této smluvní pokuty tak činí dokonce 431.017,-Kč. Cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1682/2007: Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (tj. funkci preventivní, uhrazovací a sankční). V souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu

ICM R s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti; má za to, že v daném případě se jednalo o půjčku relativně velmi vysoké částky finančních prostředků bez jakéhokoliv zajištění této pohledávky a smluvní pokuta zajišťovala v zásadě jedinou a nejzásadnější povinnost dlužníka-řádně a včas platit splátky půjčky. Dlužník z 48 splátek uhradil řádně jen 3, celkem jen 5. Považuje za naprosto legitimní a korespondující výši dlužné částky, když smluvní pokuta byla stanovena v procentuální výši z této částky. Výši denního základu již mnohokrát Nejvyšší soud ČR přezkoumával a ustálil se na závěru, který shrnuje např. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 438/2005: Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky se v otázce úměry této sankční povinnosti již ustálila. Zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

Stálost tohoto závěru potvrzuje novější rozhodnutí ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008: Mezi účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost, a slouží k dostatečnému zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnost vzniknout. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu ve výši několikanásobku zajištěné částky by bylo zřejmě možno (při současném zohlednění všech okolností daného případu) považovat za nepřiměřenou právě s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze dobře použít, dosáhne-li celková výše smluvní pokuty několikanásobku zajištěné pohledávky v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně závisí na době, po kterou dlužník svou povinnost zajištěnou smluvní pokutou neplní-čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta. Jinak řečeno, na nepřiměřenost smluvní pokuty tak nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

Dále je v posledně citovaném judikátu dobře popsána logická implikace, že nabude-li smluvní pokuta s jinak přiměřenou denní sazbou výrazné výše toliko vinou dlouhého prodlení (tj. výhradně z důvodu na straně dlužníka), nelze jej v důsledku toho favorizovat a označit jen proto pokutu za nepřiměřenou! Žalobce se domáhá aplikace tohoto závěru i na posuzovaný případ.

ICM R

V zájmu prokázání, že popření pohledávky ze strany žalovaného nebylo učiněno na podkladě ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že jsou shora učiněné a citované závěry obecně aplikovatelné, překládá dále žalobce tento široký výčet rozhodnutí, v nichž Nejvyšší soudu ČR naprosto běžně posoudil v dané situaci jako přiměřenou smluvní pokutu ve výši rovnající se, místy i vysoce přesahující denní sazbu 0,5 % denně z dlužné částky. Odkazuje dále např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 71/2006 (2,2 procenta týdně), ze dne 27. července 2006, sp. zn. 33 Odo 810/2006 (0,5 procenta denně), ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 (0,5 procenta denně), ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Cdo 2926/2007 (0,5 procenta denně), či ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. 28 Cdo 2807/2006 (0,5 procenta denně). Dále např. rozhodnutí téhož soudu ze dne 22. listopadu 2006, sp. zn. 33 Odo 61/2005, kde Nejvyšší soud ČR zhodnotil jako platnou pokutu ve výši 0,67 procenta denně; v rozhodnutí ze dne 11. října 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007, respektive ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 32 Cdo 4502/2007, byla shledána přiměřenou pokuta ve výši 1% denně. Pokuta ve výši 2% denně obstála jako přiměřená například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. července 2004, sp. zn. 28 Cdo 2057/2003. V rozhodnutí ze dne 26. července 2000, sp. zn. 30 Cdo 2247/99, prošla jako přiměřená dokonce pokuta ve výši 3 % denně. Přes vše právě uvedené žalobce v zájmu spravedlivého řešení uplatňuje touto žalobou namísto hraniční denní sazby 0,5 % denně pouze výrazně snížený nárok na smluvní pokutu dle čl. 4.7. Smlouvy v denní výši 0,15 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a ve zbylé části se svého nároku vzdává. Uplatnění nižšího nároku než co vyplývá ze Smlouvy je v plné dispozici žalobce. V daném případě je nepochybně uplatněná denní sazba 0,1 % z dlužné zesplatněné částky 189.458,-Kč v situaci, kdy zde nelze shledat na straně dlužníka důvody hodné zvláštního zřetele, sazbou platnou, přiměřenou a mravnou. Vše hovoří ve prospěch přiměřenosti-výše zajištěné částky, závažnost zajištěné povinnosti, nulové zajištění jinými prostředky, neuplatnění nároku na zákonný úrok z prodlení, ač tak žalobce učinit mohl. Jak dále totiž plyne z judikatury Nejvyššího soudu ČR, je třeba smluvní pokutě vždy zachovat účinnou motivační funkci. Akcentoval v této souvislosti je rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Odo 1047/2003, ve vztahu k tomu, že žalobce s dlužníkem nemají žádné sociální vazby ani předchozí smluvní zkušenost: Uzavírá-li věřitel smlouvu s dlužníkem, u něhož nelze odhadnout míru smluvní spolehlivosti, jde z ekonomického hlediska o větší riziko a nelze považovat za rozpor s dobrými mravy, když závazek je zajištěn důraznějšími sankcemi pro případ nesplnění.

Poznamenává, že smluvní pokuta nenastupovala v daném případě ihned při prodlení byť se sebemenší částí dluhu, nýbrž až při prodlení přesahujícím 30 dnů. Po tuto dobu byl dlužník zcela (!) bez sankce a má za to, že tento vlídný přístup žalobce je nutné ocenit a zohlednit. Až dlouhodobé prodlení mělo za následek logické zesplatnění dluhu a nástup první sankce. Žalobce se tak domáhá nároku na smluvní pokutu dle čl. 4.7. Smlouvy ve výši 0,15 % denně z částky 189.458,-Kč od 21. 2. 2013 do 21. 5. 2014 (prohlášení úpadku), tj. kapitalizované částky 129.305,-Kč. Co do zbývajícího nároku plynoucího z čl. 4.7. Smlouvy se výslovně vzdává, resp. ponechává jej popřený.

ICM R

V čl. 4.6. Smlouvy si stran sjednaly jednorázovou smluvní pokutu ve výši 35 % z celkové částky splatné dlužníkem pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátky přesahujícího 30 dnů. Stran této smluvní pokuty žalobce odkazuje na výše uvedené závěry a citované judikáty a zdůrazňuje motivační funkci smluvní pokuty. Bylo legální a legitimní dlužníka vhodně a dostatečně motivovat ke včasným splátkám, kdy opět do 30 dnů prodlení na něj žádná sankce nedopadala. Tato jednorázová smluvní pokuta se tudíž pojí se zesplatněním dluhu a závažnému porušení smluvních povinností dlužníka spočívající v dlouhém prodlení s úhradou-prodlení přesahujícím 30 dnů, které již lze necharakterizovat jako opomenutí nebo nedopatření. Dovolávaje se citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008 má za to , že v posuzovaném případě jde toliko o třetinovou výši smluvní pokuty ve vztahu k utvrzenému dluhu a až za prodlení nikoliv v řádu dnů, nýbrž celého měsíce. Má za to, že mezi oběma smluvními pokutami není žádná automatická kumulace. Paušální smluvní pokuta představuje motivační jednorázovou sankci varující předtím, aby se dlužník dostal do prodlení se splátkou v délce 30 dnů. Stane-li se tak a dlužník ihned zesplatněnou částku a smluvní pokutu uhradí, nikdy nedojde k nastoupení smluvní pokuty v denní sazbě, která postihuje prodlení, které následuje po zesplatnění půjčky a řeší kompenzaci žalobce až do okamžiku, kdy dojde k úplnému uhrazení dluhu. Toto další pravděpodobné prodlení již logicky jednorázová smluvní pokuta postihovat nemůže a trvá-li toto prodlení půl roku jako v posuzovaném případě, má za to, že je nespravedlivé žalobci upírat právo na přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty, která délku prodlení zohledňuje (viz bod IV. žaloby).

I v případě tohoto nároku zvolil žalobce, přes shora uvedené, na čemž stále beze zbytku trvá, cestu uplatnění pouze jeho části, která odpovídá 15 % z aktuálně dlužné částky (tj. z 189.458,-Kč), namísto původní částky splatné dlužníkem, neboť v zájmu spravedlivého řešení považuje za vhodnější nárokovat tuto nižší sazbu z částky (ze základu), kterou dlužník dluží po zohlednění realizovaných splátek. Jde tedy o částku 28.419,-Kč, s tím, že co do zbytku svého nároku plynoucího z čl. 4.6. Smlouvy se nároku vzdává, resp. ponechává jej popřený.

Celkem tedy žalobce uplatňuje za dlužníkem pohledávku v celkové výši 347.182,-Kč, sestávající ze zesplatněné jistiny se smluvním úrokem 189.458,-Kč, paušální smluvní pokuty dle čl. 4.6. Smlouvy ve výši 28.419,-Kč a smluvní pokuty dle čl. 4.7. Smlouvy ve výši 129.305,-Kč. Žalovaný uznal částku 175.620,-Kč, proto se žalobce touto žalobou domáhá určení existence nezajištěné nevykonatelné pohledávky ve výši 171.562,-Kč.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a své procesní stanovisko zdůvodnil takto :

-Žalobce v přihlášce formálně uplatnil svůj nárok jako nárok ze směnky zajišťovací s důvodem vzniku tvrzených pohledávek je poskytnutý úvěr, který žalobce dlužníkovi poskytl na základě smlouvy o úvěru. -Podstatou sporu je rozdílný názor na následující otázky: 1) Zda lze v těchto případech zajistit nárok směnkou. V této souvislosti pak poukazuje na ust. § 18 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek.

ICM R

2) zda šlo o úvěr spotřebitelský (a tedy mimo jiné musely být splněny podmínky, požadované právními předpisy pro tyto úvěry a zda se zde uplatní rovněž i obecné principy ochrany spotřebitele). V tomto směru polemizuje s tvrzením žalobce, že jej nelze označit za dodavatele, neboť neprovozuje žádnou podnikatelskou činnost, natož potom v oblasti poskytování půjček či úvěru na čemž nemůže nic změnit ani přítomnost prostředníka-administrátora, který pouze napomohl protnutí nabídky půjčky fyzické osoby (žalobce) s poptávkou po peněžních prostředcích jiné fyzické osoby (dlužníka), a administroval převod půjčky a splátek mezi nimi , poukazuje na skutečnost , ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se vztahuje i na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem . Z toho tedy rezultuje , že není nutné, aby poskytovatel úvěru byl podnikatelem, jak to naznačuje žalobce a navíc k tomu, aby úvěr byl považován za spotřebitelský, postačí, když se vztahu účastní zprostředkovatel. Žalovaný má za to, že společnost Bankerat a.s., ve funkci administrátora vykonává v daném případě roli a činnost zprostředkovatele. Tento závěr dovozuje i z kontextu smlouvy, kde v článku 4.13 smlouvy, je uvedeno, že odměna za zprostředkování náleží administrátorovi . Z uvedeného pak žalovaný rezultuje, že na předmětnou smlouvu se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru a rovněž další ochrana dle předpisů na ochranu spotřebitele. Z tohoto závěru pak žalovaný dovozuje, že pro absenci těchto skutečností ve smlouvě (tj. že se jedná o spotřebitelský úvěr), smlouva obsahuje zavádějící a nepravdivé údaje, kdy nebyla splněna předsmluvní informační povinnost. Za této situace pak s odkazem na ust. § 8 zákona spotřebitelského úvěru, žalovaný považuje předmětný spotřebitelský úvěr od počátku za úročený pouze ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněnou Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách, k nimž řadí i ujednání o smluvních pokutách, které s ohledem na spotřebitelský úvěr považuje za neplatné. -Vyslovuje názor, že úvěr poskytovaný prostřednictvím společnosti Bankerat obchází zákon, když se takto snaží vyhnout aplikaci předpisů na ochranu spotřebitelů.

K otázce ad 2) Zda nárokované smluvní pokuty byly v souladu s právními předpisy pak polemizuje jednak se skutkovými tvrzeními žalobce stran předmětu smluvního ujednání ve smlouvě ze dne 17. 9. 2012 v článku 4.6. Smlouvy a 4.7. Smlouvy za to, které s ohledem na výši smluvních pokut považuje za neadekvátní a rozpornou s dobrými mravy (a to i samostatně, bez ohledu na níže popsanou kumulaci) a ujednání o smluvních pokutách neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Vychází přitom ze skutečnosti, že v občanskoprávních vztazích není přípustná moderace výše smluvní pokuty. Proto skutečnost, že žalobce dobrovolně požaduje pouze část smluvních pokut, nemůže mít vliv na posouzení, zda ujednání o smluvních pokutách byla platná či nikoliv. Žalovaný má za to, že se snížení nároku samotným žalobcem je zřejmé, že ani žalobce sám nepovažuje sjednané pokuty za přiměřené a spravedlivé. Stejně tak bylo pouze na rozhodnutí žalobce, zda uplatní zákonný úrok z prodlení a žalobcova argumentace tím, že zákonný úrok neuplatnil, je ve vztahu k posouzení platnosti ujednání o smluvních pokutách irelevantní.

ICM R

-Dále pak žalovaný argumentuje tím , že smluvní pokuty jsou kumulované a za fakticky stejné porušení povinnosti jsou ve smlouvě 2 různé smluvní pokuty: konkrétně za prodlení více jak 30 dnů fakticky po dlužníkovi je nárokovaná jednorázová pokuta 35 % z celkové splatné částky a dále 0,5 % denně z celé dlužné částky, což dle názoru žalovaného takováto kumulace smluvních pokut ve spotřebitelské smlouvě je v rozporu s dobrými mravy, z čehož pak rezultuje neplatnost ujednání o smluvních pokutách. -V podání ze dne 3. 11. 2015 pak žalovaný, doplnil svoji obranu tvrzením, že v mezidobí zjistil , že v obdobné věci již bylo rozhodováno Krajským soudem v Praze, a dovolával se rozsudku č.j. KSPH 66 INS 2388/2014-55 . Navíc poukázal na skutečnost, že z insolvenčního rejstříku zjistil, že předmětná projednávaná věc je obdobná s věcí, řešenou Krajským soudem v Ostravě i v tom ohledu, že žalobce v postavení věřitele, poskytoval půjčky více osobám, tedy nejen žalovanému, což vyplývá z přihlášky jeho pohledávky do insolvenčního řízení ve věci dlužníka Daniela Kubečky v řízení vedeném u KS v Ostravě, sp. zn. 39 KSOS 7785/2013.

K jednání, které bylo nařízené na den 5.11.2015 se žalobce nedostavil, třebaže byl k němu řádně a včas předvolá. Z neúčasti se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno a rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti věc projednal a rozhodl.

U citovaného jednání dne 5.11.20154 zástupce žalovaného učinil nesporná následující tvrzení žalobce:

-Žalobce uplatnil za dlužníkem Liborem Kučerou v insolvenčním řízení KS v Ostravě, sp.zn. KSOS 39 INS 5776/2014, přihláškou ze dne 4.9.2014 svoji nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 348.532 Kč z titulu dlužné jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru č. 1018370 ze dne 17.9.2012, která byla zajištěna bianco směnkou vlastní, kterou žalobce v souladu s vyplňovacím ujednáním ve smlouvě doplnil o částku 348.532 Kč. -Při přezkumném jednání konaném dne 27.10.2014 byla insolvenčním správcem popřena co do pravosti a výše pohledávka spočívající v části smluvního úroku a smluvní pokuty v kapitalizované výši 173.012 Kč. Žalovaný uznal jistinu 150.000 Kč a část sjednaných úroků ve výši 25.620 Kč, celkem tedy částku 175.620 Kč. Důvodem popření je dle žalovaného skutečnost, že předmětná smlouva má charakter spotřebitelské smlouvy, která byla nepřípustně zajištěna směnkou. Za této situace žalovaný má za to, že nárok žalobce plynoucí ze smlouvy je oprávněný v cca polovině tohoto nároku. Dlužník pohledávku nepopřel.

Spor mezi účastníky zástupce žalovaného vymezuje na zodpovězení otázky, -zda jsou platná smluvní ujednání předmětné smlouvy o půjčce týkající se a) smluvních úroků a b) smluvní pokuty.

Ke sporným skutečnostem provádí soud následující zjištění:

Ze spisu KS v Ostravě, KSOS 39 INS 5776/2014, ve věci přihlášky věřitele č. 10 Pavla Blažka proti dlužníkovi Liboru Kučerovi, která došla soudu 11.6.2014 a je evidovaná v oddíle P pod č. P10:

ICM R

-Z Přihlášky pohledávky, z níž se podává, že žalobce přihlásil pohledávku ve výši 348.532 Kč s důvodem vzniku: vyplnění bianco směnky vyplněné dlužníkem v Opavě dne 27.8.2012, kterou se zavázal uhradit směnečnou sumu v celkové výši 348.532 Kč splatnou dne 18.4.2013 v Praze. -Ze Smlouvy o úvěru a jeho administraci s odkazem na ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, č. 1018370, ze dne 17.9.2012 (dlužníkem podepsané dne 27.8.2012), bylo zjištěno, že smluvní strany tvoří: 1 ) věřitel: Pavel anonymizovano , r.č. 6601251899, 2) dlužník: Libor anonymizovano , anonymizovano a 3) Obchodní firmou: Bankerad a.s., IČ: 24186457, označené administrátor . Předmět smlouvy je vymezen v článku II. : 2.1 věřitel poskytne dlužníkovi peněžní prostředky-jednorázově bezúčelový úvěr ve výši uvedené v této smlouvě (dále jen úvěr ). Administrátor zajišťuje dlužníkovi i věřiteli příležitost k uzavření smlouvy o úvěru, a to prostřednictvím internetového portálu www.bankerat.cz, a to tak, že dlužník zadá do internetového formuláře požadované údaje a na základě těchto údajů vyplněných dlužníkem probíhá aukce úvěrů, přičemž věřitel si vybírá dlužníka, se kterým vstoupí do smluvního vztahu , zejména podle požadované výše úvěru, úrokové sazby a ostatních údajů uvedených dlužníkem. Dle bodu 2.2 a práva a povinnosti smluvních stran se dále řídí touto smlouvou, obchodním zákoníkem a Všeobecnými obchodními podmínkami (dále jen VOP ) zveřejněnými na internetovém portálu www.bankerat.cz, spravovaných administrátorem, se kterými se smluvní strany před podpisem této smlouvy seznámili, což potvrzují podpisem této smlouvy. Dle bodu 2.3 dlužník je povinen z poskytnutého úvěru platit úroky ve výši dle této smlouvy . V článku III označeném Úvěr je ujednání, kterým věřitel poskytne dlužníkovi následující úvěr: 3.1.1 částka v celkové výši 150.000,-Kč ; 3.1.2 s ročním úrokem ve výši 18 %, 3.1.3 RPSN ve výši 22 % 3.1.4 pravidelná měsíční splátka 4.406,-Kč, 3.1.5 počet splátek 48, 3.1.6 variabilní symbol pro platby 1018370 3.1.7 účet pro poskytnutí půjčky 2543395319/0800 3.1.8 Účet pro splátky 3.1.9 účet pro sankční platby 2543396389/0800 3.1.10 Doba trvání úvěru 3.1.11 celková částka splatná dlužníkem 211.488,-Kč; 3.1.12 celková výše úroků 61.488,-Kč; 3.1.13 splatnost splátky 20.den v měsíci; 3.1.14 splatnost první splátky 20. den následujícího měsíce po poskytnutí úvěru.

V článku IV. jsou upravena Základní práva a povinností věřitele a dlužníka takto: 4.1 věřitel poskytne dlužníkovi částku uvedenou shora v pododstavci 3.1.1 (dále jen sjednána částka úvěru ) této smlouvy, a to tak, kdy částku úvěru převede na účet administrátora uvedený v pododstavci 3.1.7 této smlouvy do pěti dnů od podpisu této smlouvy a administrátor převede částku úvěru dlužníkovi na účet uvedený v odst. 1.2 této smlouvy, a to nejpozději následující pracovní den a jejího připsání na účet administrátora za

ICM R předpokladu doručení kompletních smluvních podkladů od věřitele administrátorovi v den, kdy dojde k připsání částky na účet dlužníka, je dnem poskytnutí úvěru ve smyslu ustanovení čl. 3.1.14. Pod bodem 4.2 se dlužník zavázal splatit věřiteli úvěr a smluvené úroky prostřednictvím splátek ve výši uvedené v pododst. 3.1.4 (dále jen splátky ), přičemž jednotlivé splátky jsou splatné vždy v den uvedený v pododst. 3.1.13 této smlouvy (dále jen den splatnosti ) s tím, že první splátka je splatná v den uvedený v pododst. 3.1.14 této smlouvy. Splátky jsou placeny bezhotovostně převodem na účet administrátora uvedeny v pododst. 3.1.8 této smlouvy (dále jen účet administrátora ). Připsáním splátky na účet administrátora je povinnost dlužníka vůči věřiteli zaplacení splátky splněna. Administrátor převede splátky na účet věřitele uvedený v odst. 1.1 této smlouvy, a to nejpozději následující pracovní den od připsání splátky na účet administrátora. Dle bodu 4.3 U všech plateb uvádí dlužník i věřitel variabilní symbol, kterým je číslo smlouvy. Dlužník i věřitel prohlašují, že čísla jejích účtů uvedená v záhlaví této smlouvy jsou správná a úplná. Platby neoznačené variabilním symbolem mohou být považovány za neuhrazené. Dle bodu 4.5 V případě prodlení dlužníka s úhradou jakékoliv splátky (její části) přesahujícího 30 kalendářních dnů se 31. dnem prodlení stává celková částka splatná dlužníka (čl. 3.1.1 této smlouvy) bez dalšího splatnou. Věřitel je dále oprávněn uplatnit u dlužníka ztrátu výhody splátek v případě, kdy bude zjištěno, že dlužník při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěrů uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčela. Věřitel podpisem této smlouvy výslovně zmocňuje administrátora k uplatnění ztráty výhody splátek dle předchozí věty tohoto článku. Zesplatnění dle věty první tohoto odstavce její uplatnění ztráty výhody splátek dle věty druhé tohoto odstavce je pro účely této smlouvy dále označována jen jako zesplatnění úvěru .

V čl. 4.6 je ujednání lze v případech (1) prodlení dlužníka s úhradou jakékoliv splátky (její části) přesahujícího 30 kalendářních dnů a dále v případě, kdy (2) bude zjištěno, že dlužník při sjednávání úvěrové smlouvy s nebo při čerpání úvěru uvedl nepravdivé nebo zkreslené údaje nebo nepodstatné nebo podstatné údaje zamlčel, je dlužník povinen zaplatit věřiteli jednorázovou smluvní pokutu ve výši 35 % z celkové částky splatné dlužníkem (čl. 3.1.1 této smlouvy). Smluvní pokuta z titulu prodlení dlužníka je splatná 35. dnem prodlení dlužníka.

Dle ujednání pod bodem 4.7 pro případ prodlení dlužníka s úhradou jakýchkoliv plateb dle této smlouvy přesahující 30 kalendářních dnů, je dlužník je dále povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, a to za dobu od 31. dne prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky. Dle bodu 4.8 se smluvní pokuty nezapočítávají na náhradu škody a hradí se na účet administrátora pro sankční platby uvedených v odst. 3.1.9 této smlouvy (dále jen účet pro sankční platby ). Dle bodu 4.9.dlužník může od této smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od jejího podpisu. V takovém případě je povinen vrátit věřiteli celou částku sjednaného úvěru ve lhůtě 30 dnů ode dne odeslání odstoupení převodem na účet administrátora, a to tak, že částka vrácena dlužníka musí odpovídat částce uvedené v pododst. 3.1.1 této smlouvy. Věřitel má dále nárok na úroky za dobu, po kterou měl dlužník částku k dispozici, přičemž výše úroků odpovídá poměrné výši úroků dle této smlouvy, pokud by k odstoupení nedošlo. Dle bodu 4.10 je dlužník oprávněn kdykoliv předčasně splatit nesplacenou část úvěru. V tomto případě je však povinen nahradit věřiteli náklady vzniklé předčasným splacením, a to ve výši 0,5 %

ICM R z předčasně splacené části úvěru. O úmyslu předčasně splatí úvěr musí vlastník administrátora informovat písemně nejméně 30 dnů předem a je administrátorů potřebný přesnou výši částky předčasného v práci od 4.11 je ujednáno, že úvěr bude poskytnut i bez žádosti dlužníka ve lhůtách uvedených v odst. 4.15. Dle bodu 4.12 připsáním částky uvedené v tomto odst. 3.1.1 této smlouvy na účet administrátora i závazek věřitele poskytnout peněžní prostředky splněn poskytnutí jakýchkoliv dalších prostředků věřitelem dlužníkovi musí být předem další samostatné předmětem další samostatné smlouvy. Opakované čerpání úvěru a vyčerpání dalších prostředků není možné. Dle bodu 4.13 úplata věřitele za sjednání úvěru (rezervaci peněžních prostředků dle ust. § 499 obchodního zákoníku) se nesjednává. Odměna za zprostředkování a administraci úvěru náleží administrátorovi. V článku VIII je směnečné ujednání: 8.1 dlužník vystavil současně s podpisem této smlouvy vlastní bianco směnku, nikoliv na řad věřitele splatnou na viděnou, s místem placení v Praze a případně avalovanou osobami uvedenými ve směnce, pokud tak bylo s věřitelem dohodnuto s tím, je, že věřitel má právo za podmínek stanovených v níže v tomto článku vyplnit údaj splatnosti a částku(včetně měny) nepřesahující celkovou částku dlužné jistiny úvěru, úroků a dalších částek splatných věřiteli dle této smlouvy, k čemuž ho tím dlužník zmocňuje. Dle bodu 8.2 Dojde-li k zesplatnění úvěru, dohodly se smluvní strany a případný rukojmí ze směnky, že věřitel je oprávněn vyplnit do textu biancosměnky částku (včetně měny) odpovídající součtu nedoplatků vyčíslených ke dni vyplnění (1) celkové částky splatné dlužníkem (čl. 3.1.11 této smlouvy), (2) smluvních pokut dle této smlouvy, a (3) odměny a náhrady hotových výdajů administrátora.

Dle bodu 8.3 dojde-li ke splnění veškerých závazků dlužníka dle této smlouvy, zavazuje se věřitel, případně prostřednictvím administrátora směnku vrátit dlužníkovi, a to do 14 dnů ode dne, kdy dlužník o to požádá.

V článku IX jsou ujednání upravující základní práva povinnosti administrátora: 9.1 administrátory má právo na odměnu a další platby, které mu přináleží ve výši a za podmínek stanovených dále v této smlouvě. 9.2 Administrátor má právo si před podpisem smlouvy o úvěru telefonicky či písemně ověřit úplnost a správnost údajů uvedených ve smlouvě a úvěrů a rovněž všech požadovaných dokumentů. Dlužník dává administrátorovi k takovému ověření svůj souhlas. 9,3 Administrátor nepřebírá žádná rizika spojená s poskytnutím úvěru, respektive uzavřením této smlouvy ani nezaručuje návratnost prostředků. Vzhledem k distančnímu systému uzavřených smluv, administrátor nekontroluje údaje uvedené shora v této smlouvě, pouze zjišťuje, zda byl dodržen požadavek úředního ověření podpisu. Případné riziko spojené s poskytnutím úvěru je riziko spojené s jejím přijetím (zejména přiměřenost úroků, platnost a podobně jsou výsledkem rozhodnutí vlastníka a věřitele uzavřít smlouvu o úvěr v návaznosti na výsledek internetové aukce a administrátor nemůže žádným způsobem kontrolovat vzniklá rizika a přiměřenost smluvních podmínek.

Dle bodu X Platby administrátora vyplynulo, že pod bodem 10 1. je ujednání, že administrátor přijímá od dlužníka pro věřitele splátky úvěru a smluvní pokuty. Tyto platby přijímá vlastním jménem, avšak na účet věřitele (to je za účelem jejich zaslání věřiteli). Splátky úvěru a smluvní pokuty vyplácí administrátor věřiteli neprodleně po jejich obdržení,

ICM R nejpozději do pěti pracovních dnů od připsání částky na účtě administrátora. Dle bodu 10.2 administrátor má vůči věřiteli nárok na úhradu odměny za administraci a zprávu úvěru ve výši 1 % nesplacené části celkové částky splatné dlužníkem dle čl. 3.1.11 této smlouvy za každý započatý rok trvání této smlouvy. Nárok na odměnu dle předchozí věty za první rok trvání této smlouvy je splatný dnem uzavření smlouvy o úvěru (a bude vypočten z celé částky dle bodu 3.1.11) a poté vždy k 1. dni dalších let trvání této smlouvy bude vypočten z neuhrazené části celkové částky jim připsané dlužníkem na účet administrátora. Dle bodu 10.8 v případě zesplatnění úvěru (odst. 4.5 této smlouvy), má administrátor vůči věřiteli nárok na jednorázovou odměnu ve výši 35 % z celkové částky splatné dlužníkem (čl. 3.1.11 této smlouvy). Tato odměna je splatná nejpozději do pěti dnů poté, se dlužník uhradí věřiteli smluvní pokutu uvedeno v odst. 4.6 této smlouvy. Věřitel zmocňuje administrátora k tomu, aby si tuto odměnu započetl z jakékoliv platby dlužníka připsané na účet administrátora. Dle bodu 10.9 v případě, že věřitel obdrží přímo od dlužníka jakékoliv plnění v souvislosti s touto smlouvou, nebo s plněním z titulu zajištění úvěru, je povinen okamžitě o tom uvědomit písemně administrátora a zaslat toto přijaté plnění na účet administrátora uvedený v pododst. 3.1.9 této smlouvy, a to nejpozději do 15 dnů od jeho obdržení od dlužníka. V případě porušení této povinnosti povinen věřitele zaplatit administrátorovi smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané částky úvěru dle pod odst. 3.1.15.

V článku XI Závěrečná ustanovení pod bodem 11.1 je ujednáno, že tato smlouva a právní vztah touto smlouvou založený se řídí českým právem. Veškeré spory z této smlouvy budou rozhodovány obecným soudem příslušným dle místa sídla administrátora. Smlouva je podepsaná věřitelem dne 17.9.2012, dlužníkem dne 27.8.2012 i administrátorem dne 12. 9. 2012.

Z listiny označené Směnka bylo zjištěno, že tato směnka je směnkou zajišťovací, slouží k zajištění úvěru číslo 1018370 mezi dlužníkem (výstavcem) a věřitelem. Obsahuje následující závazek: Za tuto směnku zaplatím dnem 18. 4. 2013 (údaj splatnosti) bez protestu, nikoliv na řad pana Pavla Blažka, rodné číslo 6601251899 částku 348.532,-Kč (tři stačtyřicetosmtisícpětsettřicetdva korun českých). Splatno v Praze (místo placení) a místo a datum vystavení: Opava, 27. 8. 2012 a podpisem výstavce Libora anonymizovano , který byl ověřen.

Z výpisu provedených plateb dlužníka bylo zjištěno, že k variabilnímu symbolu (dále jen VS ) 1018370 byla provedena platba úvěru ve výši 139.201,-Kč ve prospěch dlužníka. Dlužník na předmětný úvěr zaplatil dne 23. 10. 2012 1. Splátku 4.406,-Kč, dne 27. 11. 2012 zaplatil 2. Splátku ve výši 4.406,-Kč , dne 21.1. 2013 zaplatil 3.splátku ve výši 4.406,-Kč. Následně pak dlužník zaplatil dne 23.4.2013 a 25.4.2013 2x 4.406 kč = 8.816 Kč.

Z webových stránek administrátora Bankerat.cz se podává jejich následná prezentace: Na portálu se střetávají 2 skupiny uživatelů: jednu skupinu tvoří žadatele o půjčku--dlužníci, kteří si vybírají nejlepší nabídku (nabídky) na půjčku. Druhou skupinou uživatelů jsou investoři-věřitelé, kteří hledají vysoké zhodnocení svých volných finančních prostředků a dávají nabídky na půjčku žadatelům. Jakmile žadatel o půjčku přijme nabídku od vybraného věřitele, Bankerat jakožto administrátor prověří bonitu žadatele. Po schválení půjčky věřitelem a převedení peněz dlužníkovi, provádí Bankerat admininstraci půjčky až do jejího

ICM R

úplného splacení (účtování plateb, zasílání upomínek, kontaktování dlužníků atd.). Na portálu jsou akcentovány jak výhody dlužníka: žádné skryté poplatky, sám si určuje podmínky půjčky, nezávislost na bance , tak i výhody pro věřitele: vysoké zhodnocení finančních prostředků, rozhodování podle vlastních kritérií, služby administrátora. Portál obsahuje také i vysvětlení admistrace půjčky :Bankerat vede o půjčce účetní záznamy během celé doby splácení, záznamy jsou oběma stranám (dlužníkovi i věřiteli) k dispozici po přihlášení do profilu na Bankerat.cz. V případě neplacení Bankerat upomíná dlužníka telefonicky, prostřednictvím SMS, e-mailu a doporučené pošty. V případě zesplatnění půjčky zabezpečuje administrátor proces vymáhání, včetně přípravy žaloby a exekuce.

Ze žaloby na zaplacení částky 348.532 Kč s příslušenstvím s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 22.5.2013 adresovaná Městskému soudu v Praze 2 soud žádná ujištění nečinil.

Z Vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky vyhotovené insolvenčním správcem dne 10.11.2014 adresované věřiteli spolu s fotokopií dodejky s datem převzetí zásilky věřitelem 14.11.2014 bylo zjištěno, že insolvenční správce věřitele informoval o popěrném úkonu na přezkumném jednání a poskytl mu poučení k podání žaloby na určení pravosti a výše popřené pohledávky ve lhůtě dle ustanovení §198 odst. 1 IZ .

Ze seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaný coby insolvenční správce popřel pohledávku žalobce coby věřitele přihlášenou v insolvenčním řízení KSOS 39 INS 105 76/2014 na přezkumném jednání dne 27. 10. 2014 do výše částky 173. 012,-Kč, a to do pravosti, když smlouva, doložena věřitelem, má dle jeho názoru charakter spotřebitelské smlouvy, kde je nepřípustné zajištění směnkou a v tomto ohledu by neměl být přiznán žádný nárok. Pokud věřitel kromě jistiny půjčky 150.000 Kč požaduje i další nároky, žalovaný z tohoto uznává poměrnou část úroků do data úpadku ve výši 25.620 Kč . Celkem tedy uznal částku ve výši 175.620 Kč. Pohledávka byla uplatněna s důvodem vzniku povinnosti dlužníka a uhradit směnečnou sumu dle bianco směnky vystavené v Opavě dne 27. 8. 2012. Dlužník pohledávku nepopřel.

Z přihlášky pohledávky věřitele Pavla Blažka za dlužníkem Danielem Kubečkou v insolvenčním řízení vedeném u KS v Ostravě pod sp.zn. KSOS 39 INS7785/2013 bylo zjištěno, že žalobce uplatňuje ze stejného právního důvodu , tj. smlouvy o úvěru pohledávku ve výši 245.180 Kč . Listinou žalovaný prokazuje skutečnost, že žalobce coby věřitel v daném případě neposkytl pouze jeden úvěr, ale ze stejného důvodu uplatňuje i další svoji pohledávku v insolvenčním řízení, a tudíž žalovaný má za to, že z těchto aktivit lze dovodit opakující se činnost směřující k získání zisku, tudíž náležitost dokumentující podnikání.

Především soud předesílá, že žaloba byla uplatněna žalobcem proti žalovanému v souladu s ust. § 198 odst. 1 IZ, když přezkumné jednání se konalo dne 27. 10. 2014 a žaloba byla podána u soudu dne 25.11. 2014, Přihláška má náležitosti vymíněné v ustanovení § 174 IZ .

Z uvedeného zjištěného stavu a to z přihlášky pohledávky je podstatné, že pohledávka byla uplatněná na zaplacení směnečné sumy ze směnky vlastní bez protestu vystavené

ICM R dlužníkem nikoliv na řad věřitele. Jak ze samotného označení směnky, tak i ze směnečné dohody (sjednané v čl. VIII. citované smlouvy o úvěru č. 1018370) vyplývá, že je směnkou zajišťovací a slouží k zajištění předmětného úvěru. Soud v této souvislosti akcentuje skutečnost, že ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy, tj. ke dni 17.9.2012 ustanovení § 18 zákona o spotřebitelském úvěru obsahoval ujednání , dle kterého splácí-li spotřebitel spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, musí si věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. S ohledem na specifické okolnosti vzniku předmětné smlouvy o úvěru a směnečná ujednání v čl. VIII. se ztotožňuje názorem žalovaného, že kauzální námitky jsou v daném případě možné, když ze samotného smluvního ujednání vyplývá jednoznačná vůle smluvních stran, dle které směnka sama o sobě nemá být právním důvodem plnění, ale má plnit buď funkci platebního nástroje nebo zajišťovacího instrumentu. Za této situace dle názoru soudu lze právní důvod plnění zajištěného směnkou v řízení objasnit. Jinak nebylo sporu o tom, že předmětná směnka má náležitosti zákonem presumované.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce žalovanému poskytl peněžitou půjčku ve výši 150.000 Kč dle citované smlouvy o úvěru č. 1018370 ( dále i SÚ ) viz bod 3.1.1, dlužník se zavázal žalobci zaplatit úroky ve výši 18% ( bod 3.1.2) a RPSN ve výši 22% (3.1.3) , celkem úroky ve výši 64.488 Kč ( 3.1.12) . Celkem byl sjednán dlužníkem závazek k zaplacení částky 211.488 Kč ( 3.1.11) a to v 48 měsíčních splátkách ( 3.1.5 SÚ) s tím, že 1. splátka byla splatná 20. dnem následujícího měsíce, což za situace, kdy jistina byla poskytnuta dlužníkovi dne 18.9.2012 ( dle výpisu z účtu) bylo dnem 9.10. 2012. Dlužník své povinnosti z předmětné SÚ nesplnil, když zaplatil celkem 3 splátky ve výši 13.218 Kč a jeho závazek se stal splatným. Ke dni zesplatnění (po nezaplacení 4. splátky splatné dne 20.1.2013) tj. dne 20.2.2013 dle ujednání pod bodem 4.5. splatný celý dluh , činil zůstatek výši 198.270 Kč. Následně pak dlužník zaplatil dne 23.4.2013 a 25.4.2013 2x 4.406 Kč = 8.816 Kč , takže zůstatek zesplatněné pohledávky činil částku 189.458 Kč. V tomto směru jsou tvrzení účastníků nesporná a mají základ i v provedeném dokazování a to jednak ze smlouvy o úvěru, i výpisu z účtu, jak byl shora konstatován. Z této částky žalobce uznal pohledávku do výše částky 175.520 Kč. Popřel do výše částky 173.012Kč.

Žalobce předmětem tohoto řízení činí částku 171.562 Kč, která se sestává z částky 28.419 Kč ze smluvní pokuty dle čl. 4.6 SÚ, smluvní pokuty dle č. 4.7 SÚ ve výši 129.305 Kč a částky 16.446 Kč na smluvních úrocích.

Pohledávka je popřena, jak ze Seznamu přihlášených pohledávek (a nakonec i z obrany žalovaného v tomto řízení) vyplývá, z částky přesahující diskontní sazbu stanovenou ČNB ke dni uzavření smlouvy (§ 8 zák. č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění) a zejména však popřel veškeré smluvní pokuty žalobcem dlužníkovi vyúčtované.

Zjištěný skutkový stav posoudil soud dle ustanovení § 497 a následujících obch zák., § 544 a § 56 obč. zák. v rozhodném znění , § 8 a § 18 zák. č. 145/2010 Sb. účinného ke dni uzavření SÚ a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná .

ICM R

Lze souhlasit se žalovaným do té míry, že v souladu s ustanovením § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do dne 24.2.2013 tj. ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru ( dále jen v rozhodném znění ) lze a je nutno smlouvu o úvěru č. 1018370 ( uzavřenou ke dni podpisu věřitelem , tj. ke dni 17.9.2012) posuzovat i z hlediska tohoto zákona, neboť byla skutečně uzavřena zprostředkovatelem, což v daném případě bylo realizované společností Bankerat a.s.. Jedná se o kvalifikovanou smlouvu o úvěru uzavřenou smyslu § 497 a násl. obch. zák., kde do smluvního vztahu věřitel vstupoval jako subjekt vlastnící finanční prostředky, které uzavřením předmětné smlouvy mínil zhodnotit (dosáhnout zisku), a dlužník jakožto spotřebitel.

V rámci smlouvy byla mezi žalobcem a dlužníkem sjednána smluvní pokuta ve smyslu ust. § 544 odst. 1 a 2 obč. zák..

Při hodnocení předmětné smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníkem dospěl soud k závěru, že se jedná o platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru podléhající režimu obchodního zákoníku a tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužnice poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky (cenu úvěru ve formě odměny, když soud zastává názor, že sjednáním úroku je každé ujednání o tom, že dlužník zaplatí věřiteli více, než kolik obdržel, a je nerozhodné, zda je smluvena procentní úroková sazba nebo je úrok sjednán jakkoli jinak), přičemž pro vznik smlouvy stačí dohoda účastníků smlouvy o těchto náležitostech. Soud při právním hodnocení závazkového vztahu mezi věřitelem a dlužníkem vyšel také z toho, že žádná ze smluvních stran, tj. žalobce ani dlužník jednoznačný slovně vyjádřený projev zachycený ve smlouvě nezpochybňovala a dále také z toho, že smlouva je výslovně označena jako smlouva o úvěru a ve všech jejich ujednáních se hovoří o úvěru. V úvodu smlouvy je odkaz na ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodním zákoník. Uvedené závěry soudu reflektují v tomto směru i závěry Nejvyššího soudu ČR formulované např. v jeho rozsudku ze dne 31.05.2011 sp.zn. 29 Cdo 780/2010.

Mezi věřitelem a dlužníkem rovněž není sporu o tom, že dlužník smlouvu podepsal ze své svobodné vůle (když námitku v tomto ohledu žádnou neuplatnil, naopak pohledávku uznal), její obsah, který byl v podstatných náležitostech z hlediska hypotézy ust. § 497 obchodního zákoníku sjednán individuálně, akceptoval. Za této situace nemá soud pochybnost o tom, že dlužník musí odpovídat za vlastní kontraktaci, tj. nést odpovědnost za svůj projev vůle.

Konečně soud považuje také za nutné poukázat i na nález Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 625/03, dle kterého základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. V tomto rozhodnutí je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou obzvlášť za situace, kdy smluvní strany proti platnosti smlouvy ničeho nenamítají a tuto smlouvu respektují.

ICM R

Co se týče smluvních pokut 129.305 Kč ( bod 4.7. SÚ) a částky 28.419 Kč ( bod 4.6 SÚ) vycházel soud ze skutečnosti, že žalovaný popřel jejich pravost (neexistenci), s odůvodněním, že předmětná smluvní pokuta nebyla platně sjednána s ohledem na skutečnost, že ve smluvních ujednáních nebyla reflektována pravidla na ochranu spotřebitele a jsou rozporná s dobrými mravy.

Ujednání smluvních stran pod bodem 4.7 (citované SÚ) že pro případ prodlení dlužníka s úhradou jakýchkoliv plateb dle této smlouvy přesahujícího 30 kalendářních dnů, je dlužník je dále povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, a to za dobu od 31. dne prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky , je dle názoru soudu relevantním ujednáním o smluvní pokutě ve smyslu ustanovení § 544 obč. zák. v rozhodném znění a výše sjednané smluvní pokuty v daném případě při zohlednění okolností, za nichž smlouva byla uzavřena zásadně nepřekračuje mantinely vymezené ustanovením § 56 obč. zák., tedy se nejedná o zneužívající klauzuli ve spotřebitelské smlouvě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33Cdo 1201/2012, uveřejněné na www.nsoud.cz). Krajský soud tak neshledal, že by uvedené ujednání bylo ve smyslu ust. § 56 obč. zák. neplatné.

V posuzované věci z uvedené smlouvy o úvěru vyplývá, že základní ujednání o smluvní pokutě bylo sice již natištěno ve formuláři, jeho text je dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, ujednání o smluvní pokutě není umístěno v článku, který vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru a průměrný spotřebitel, tedy spotřebitel, který je dostatečně informovaný a je v rozumné míře pozorný a opatrný s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory má možnost smlouvu přečíst a pochopit je. Nelze přitom odhlédnout, že smluvní ujednání je obsažené přímo ve smlouvě, kterou si dlužník zvolil v distanční formě přímo na webových stránkách společnosti Bankerat a.s.

Ze způsobu kontraktace předmětné smlouvy o úvěru pro soud vyplynul závěr, výše smluvní pokuty v daném případě mohla být předmětem jednání mezi smluvními stranami a tudíž se jednalo o individuálně sjednanou klauzuli, která nepodléhá testu přiměřenosti. I kdyby se nejednalo o individuálně sjednanou klauzuli, nepředstavuje v úvěrové smlouvě sjednaná smluvní pokuta klauzuli, která v rozporu s požadavkem dobré víry vytváří v neprospěch spotřebitele výraznou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi vyplývajícími ze smlouvy. Pro úplnost soud dodává, že ani postupem dle ust. § 56 obč. zák. by nemohl smluvní pokutu snížit, pokud by dospěl k závěru, že je nepřiměřená (srov. závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 14. 6. 2012, věc C-618/10 Banco Espanol de Crédito SA, uve řejněný na www.eur-lex.europa.eu).

Co do podrobností argumentace lze, dle názoru soudu v daném případě souhlasit se žalobcem, na kterou pro stručnost soud odkazuje.

Soud uzavírá, že předmětná smluvní pokuta byla sjednána platně a nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty v požadované výši 129. 305 Kč je tedy po právu.

Pokud však jde o nárok žalobce na zaplacení jednorázové smluvní pokuty dle ustanovení čl. 4.6. SÚ, tak zde soud dospěl k závěru, že předmětné ujednání smluvních stran

ICM R v daném případě již nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele, dlužníka, naplňuje. Jde o ujednání, které nereflektuje zůstatkovou hodnotu dluhu a de facto by dlužníka stíhala tato platební povinnost i za situace, že by dlužil, respektive byl v prodlení s dluhem ve výši 1 Kč. Za této situace je nutno přiznat oprávněnost popěrného úkonu. Ujednání je neplatné dle ustanovení § 39 obč. zák. v rozhodném znění. Soud uzavírá, že smluvní pokuta v požadované výši 28. 419 Kč není po právu, nebyla sjednána platně.

Popěrný úkon žalovaného, týkající se úroků, které přesahují diskontní sazbu vyhlášenou ČNB platnou ke dni uzavření smlouvy (viz § 8 cit zák č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění, reflektuje zákonnou úpravu i stávající judikaturu a proto soud shledal i tento úkon důvodným.

Řídě se uvedenou úvahou rozhodl soud tak, jak ve výroku v odst. I. a II. uvedeno.

Nákladový výrok vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 202 odst. 1 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Olomouc 12.11.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v. r. Veronika Paličková samosoudkyně

ICM R