39 ICm 4088/2013
Číslo jednací: 39 ICm 4088/2013-66 sp. zn. ins. spisu: KSPH 36 INS 16653/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze se sídlem nám. Kinských 5, 150 75, Praha 5-Smíchov, rozhodl samosoudkyní JUDr. Renátou Macků ve věci žalobkyně: AB Insolvence v.o.s., IČ: 24738115, se sídlem Na poříčí 1064, 110 00, Praha 1, insolvenční správkyně majetkové podstaty dlužníka: FasEx CZ s r.o., IČ: 27093069, se sídlem Budějovická 1155, 252 42 Jesenice, zast. Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem Na poříčí 1046/24, 110 00 Praha 1, proti žalovaným: 1) Ing. Milan anonymizovano , anonymizovano , bytem V Úvoze 105, 252 42 Jesenice u Prahy, 2) Ing. Jana anonymizovano , nar. 11.10.1965, bytem Průhonická 219, 252 42 Jesenice u Prahy, zast. Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem, se sídlem AK, Dlouhá 103, Hradec Králové, o odpůrčí žalobě na neúčinnost započtení,

t a k t o:

I. Návrh na určení, že započtení pohledávek žalovaných za společností FasEx CZ s.r.o., IČ: 270 93 069, se sídlem Jesenice, Budějovická 1155, okres Praha-Západ, PSČ: 252 42, na vrácení půjčky v celkové výši 2.000.000,-Kč, skládající se z dílčích pohledávek, kterými žalovaní přenechali dlužníkovi: dne 6.12.2007 peněžní prostředky ve výši 750.000,-Kč, dne 04.05.2006 peněžní prostředky ve výši 10.000,-Kč, dne 22.05.2006 peněžní prostředky ve výši 40.000,-Kč, dne 07.06.2006 peněžní prostředky ve výši 20.000,-Kč, dne 27.07.2006 peněžní prostředky ve výši 30.000,-Kč, dne 17.01.2007 peněžní prostředky ve výši 30.000,- Kč, dne 25.01.2007 peněžní prostředky ve výši 160.000,-Kč, dne 26.01.2007 peněžní prostředky ve výši 50.000,-Kč, dne 06.02.2007 peněžní prostředky ve výši 20.000,-Kč, dne 07.02.2007 peněžní prostředky ve výši 15.000,-Kč, dne 26.02.2007 peněžní prostředky ve výši 170.000,-Kč, dne 24.04.2007 peněžní prostředky ve výši 105.000,-Kč, dne 24.04.2007 peněžní prostředky ve výši 105.000,-Kč, dne 25.05.2007 peněžní prostředky ve výši 50.000,-Kč, dne 08.04.2010 peněžní isir.justi ce.cz 100.000,-Kč, dne 21.05.2010 peněžní prostředky ve výši 30.000,-Kč, dne 15.06.2010 peněžní prostředky ve výši 20.000,-proti pohledávce společnosti FasEx CZ s.r.o., IČ: 270 93 069, se sídlem Jesenice, Budějovická 1155, okres Praha-Západ, PSČ: 252 42, za žalovanými na úhradu kupní ceny ve výši 2.000.000,-Kč z titulu kupní smlouvy uzavřené dne 21.12.2010 mezi žalovanými a společností FasEx CZ s.r.o., IČ: 270 93 069, se sídlem Jesenice, Budějovická 1155, okres Praha-Západ, PSČ: 252 42, je právně neúčinná a návrh, aby soud uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně vydat do majetkové podstaty společnosti FasEx CZ s.r.o., IČ: 270 93 069, se sídlem Jesenice, Budějovická 1155, okres Praha-Západ, PSČ: 252 42, peněžní prostředky ve výši 2.000.000,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se z a m í t á.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovaným na nákladech řízení částku 13.634,-Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Ing. Dalibora Jandury, advokáta se sídlem Dlouhá 103, Hradec Králové.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6.12.2013 domáhá určení, že započtení pohledávek žalovaných za dlužníkem FasEx CZ s r.o. z titulu kupní smlouvy, uzavřené dne 21.12.2010 mezi žalovanými a dlužníkem, označených ve výroku rozsudku, je právně neúčinné. Dne 28.2.2013 pojal žalobce do soupisu majetkové podstaty dlužníka uvedené nemovitosti, neboť má za to, že jsou ve vlastnictví dlužníka:

-byt. jednotka č. 203/9 zapsaná na LV č. 800, nacházející se v budově č.p. 203, postavené na pozemku č. st. 21/1, -spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č.p. 203, zapsané na LV č. 799, postavené na pozemku č. st. 21/1, o vel. id. 6965/57293 k celku, -spoluvlastnický podíl na pozemku st. č. 21/1 o výměře 1462 m2 zastavěná plocha a nádvoří, zapsaném na LV č. 799, o vel. id. 6965/57293 k ceku, vše v KÚ Vítkovice v Krkonoších, obec Vítkovice, zapsáno v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Semily.

Dne 5.4.2013 podala Kateřina anonymizovano , nar. 17. 11.1991, bytem Průhonická 219, 252 42 Jesenice u Prahy, žalobu vedenou u zdejšího soudu pod spis. zn. 39 ICm 1251/2013, o vyloučení výše uvedených nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, neboť se domnívá, že nemovitosti jsou v jejím vlastnictví a to z toho důvodu, že dle jejího názoru došlo dne 6.11.2011 na základě kupní smlouvy uzavřené dne 21.12.2010, k převodu výše uvedených nemovitostí z dlužníka na žalované, a následně dne 12.10.2012 mělo dojít k převodu nemovitostí z žalovaných na Kateřinu anonymizovano , na základě Darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými a Kateřinou anonymizovano dne 10.10.2012. Přestože má žalobce za to, že nemovitosti, o které ve sporu jde pojal do soupisu majetkové podstaty po právu, neboť kupní smlouva je dle jeho názoru absolutně neplatná, nemůže předvídat výsledek soudního řízení pod odpůrčí žalobu proti Kateřině anonymizovano , neboť má za to, že v případě, kdy kupní smlouvu soud neshledá jako absolutně neplatnou, je kupní smlouva právně neúčinná a Kateřina anonymizovano je povinna vydat sporné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka.

V důsledku výše uvedeného, žalobce podal ke zdejšímu soudu dne 6.12.2013 žalobu vedenou pod spis. zn. 39 ICm 4087/2013 a to odpůrčí žalobu na neúčinnost kupní smlouvy uzavřené dne 21.12.2010, mezi dlužníkem a žalovanými a zároveň se domáhal toho, aby Kateřina anonymizovano byla uznána a povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka sporné nemovitosti. A současně podává z důvodu právní jistoty odpůrčí žalobu o určení neúčinnosti započtení pohledávek žalovaných za dlužníkem na vrácení půjčky v celkové výši 2.000.000,-Kč, skládající se z údajných dílčích půjček specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku, které žalovaní poskytli dlužníkovi. Žalobce je přesvědčen, že žalovaným, respektive Kateřině anonymizovano se v paralelně vedeném soudním řízení u zdejšího soudu vedeném pod spis. zn. 39 ICm 1251/2013 nepodařilo prokázat, že by kdy pohledávky žalovaných za dlužníkem existovaly, a tudíž že by dne 21.12.2010 došlo k jejich započtení, proti pohledávce dlužníka na zaplacení kupní ceny.

Pro případ, že by soud dospěl k závěru a přisvědčil tomu, že závazek žalovaných zaplatit kupní cenu (pohledávka dlužníka) započtením zanikl, žalobce namítá, že takovéto započtení je právně neúčinné pro rozpor s ustanovením § 241 zák. č. 182/2006Sb., insolvenčního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,IZ ).

Podle tohoto ustanovení se zvýhodňujícím právním úkonem, rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Podle druhého a třetího odstavce tohoto ustanovení se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k jeho úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon, učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Odst. 4 téhož ustanovení uvádí, že zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech letech před zahájením ins. řízení ve prospěch osoby dlužníku osoby blízké, nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern a nebo v době, jednoho roku před zahájením ins. řízení, ve prospěch jiné osoby. Dle názoru žalobce je zcela jednoznačné, že započtení je zvýhodňující právní úkon dle výše citovaných zákonných ustanovení IZ, neboť má zcela jednoznačně prokázáno, že za 1) započtení pohledávek bylo učiněno v době, kdy dlužník byl v úpadku, za 2) právní úkon (započtení pohledávek) byl učiněn v posledních třech letech před zahájením ins. řízení, za 3) některému věřiteli se dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu. pohledávek mělo dojít dne 21.12.2010, v rámci uzavření kupní smlouvy, kdy tuto uzavřeli žalovaní jako jediní společníci dlužníka a současně jeho jednatelé. K uzavření kupní smlouvy došlo analogicky dle ustanovení § 116 zák. č. 40/1964Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů mezi osobami blízkými, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1.8.2002, spis. zn. 21 Cdo 2192/2001 (dále jen rozhodnutí NS ČR): ,,právnická osoba je ve smyslu ust. § 42 a odst. 2 o.z. je osobou blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), jakož i tehdy, je-li dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby, popřípadě má-li jiný obdobný vztah a současně, kdy původně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní . Z uvedeného vyplývá, že žalovaní byli osobami blízkými dlužníku, když byli společníky dlužníka a současně i jednateli dlužníka, tudíž žalovaní byli s dlužníkem nerozlučně spjati. Ekonomické výsledky dlužníka se žalovaných přímo dotýkali a tedy žalovaní museli pociťovat jakoukoliv újmu, kterou utrpěl dlužník, jako újmu vlastní. Je zcela jednoznačné, že žalovaní byli ke dni podpisu kupní smlouvy jedinými společníky dlužníka a současně manželi, tedy představovali osoby jednající ve shodě, které společně disponovali všemi hlasovacími právy na dlužníkovi, byli proto osoby ovládající dlužníka, pročež dlužník byl osobou ovládanou. Dlužník a žalovaní pak ve smyslu výše citovaného ustanovení § 66 a), odst. 7, spolu tvořili koncern. Dlužník byl prokazatelně v době uzavření kupní smlouvy v úpadku, neboť z obsahu spisu zdejšího soudu spis. zn. 36 INS 16653/2012 vyplývá, že za 1) měl více věřitelů, za 2) měl peněžité závazky po splatnosti po dobu delší 30ti dnů, za 3) tyto závazky nebyl schopen plnit, přičemž tato skutečnost vyplývá především z přihlášky pohledávky č. 1 P1-Ing. Karla Valy, ze dne 2.8.2012, kterou žalovaná č. 2) jakožto jednatelka dlužníka uznala, ze které vyplývá, že dlužník měl již ke dni provedení započtení pohledávek, tj. k 21.12.2010 splatný závazek vůči tomuto věřiteli ze smlouvy o dílo ve výši 106.914,15 Kč, se splatností dne 25.2.2010. Tyto skutečnosti vyplývají i z ostatních přihlášek pohledávek jako Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, kterou žalovaná č. 2) jakožto jednatelka dlužníka uznala, ze které vyplývá, že ke dni uzavření kupní smlouvy, tj. k 21.12.2010 dlužník měl splatné neuhrazené pojistné na sociálním zabezpečení a neuhrazený příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 541.640,-Kč, se splatností dne 15.9.2010. Dle názoru žalobce tedy již není nutno dále prokazovat, že dlužník byl již v době provedení zápočtu v úpadku.

Ze shora uvedených skutečností plyne, že kupní smlouva byla uzavřena a započtení pohledávky dlužníka proti pohledávkám žalovaných, bylo učiněno vůči osobám blízkým dlužníku a to v době, kdy již byl dlužník v úpadku. Insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 27.7.2012. Z uvedeného je nepochybné, že k započtení pohledávek došlo v posledních třech letech, před zahájením insolvenčního řízení ve věci dlužníka, a tedy byla splněna i druhá podmínka pro posouzení započtení pohledávek jako právně neúčinného dle ust. § 241 IZ.

Při uzavření kupní smlouvy měl dlužník závazky po splatnosti vůči věřitelům, a tím, že došlo k započtení pohledávek žalovaných proti pohledávce dlužníka na úhradu kupní ceny, došlo ke zvýhodnění žalovaných, jakožto věřitelů dlužníka, neboť zanikl jejich závazek zvýhodňujícímu právnímu úkonu ve prospěch těchto osob, neboť se žalovaným dostalo vyššího (úplného) uspokojení jejich pohledávek, než jaké by jí náleželo v konkursu. Žalobce má tedy za to, že naprosto byly prokázány veškeré podmínky ust. § 241 IZ a ze strany žalovaných došlo v rámci uzavřené kupní smlouvy, ke zvýhodňujícímu právnímu úkonu ve formě započtení pohledávek žalovaných za prodávajícím-dlužníkem. Žalobce odkazuje na ustanovení § 236 odst. 1, § 237 odst. 1 a § 239 odst. 1 IZ a setrvává na svém tvrzení, že pro případ, že by soud v paralelně vedených soudních řízeních dospěl k názoru, že kupní smlouva je platná a není účinná ve smyslu insolvenčního zákona, pak žalobce tvrdí, že neúčinným je výše popsané započtení pohledávek dlužníka učiněné ve prospěch žalovaných a žalovaní mají proto povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z neúčinného započtení vzájemných pohledávek. Plněním, kterého se žalovaným z neúčinného právního úkonu (započtení) dostalo, je pak částka 2.000.000,-Kč. Pokud by k započtení nedošlo, pak by v době konkursu existovaly pohledávky žalovaných za dlužníkem ve výši 2.000.000,-Kč, které by se pak-liže by byly řádně a včas přihlášeny, uspokojovaly poměrně s pohledávkami ostatních věřitelů. Žalovaní jsou proto povinni vydat do majetkové podstaty dlužníka 2.000.000,-Kč, kterých se jim dostalo na základě neúčinného započtení.

Žalovaní ve svém vyjádření k žalobě ze dne 6.3.2015 s žalobou nesouhlasili. Žalobce podal, jak ostatně vyplývá i ze všech jeho tvrzení v žalobě, předmětnou žalobu, jako ,,procesní úkon poslední instance v řadě řízení, jimiž se prvně Kateřina anonymizovano domáhala vyloučení nemovitostí a to bytové jednotky č. 203/9 v domě č.p. 203, postaveném na pozemku označeném jako stavební parcela č. parc. st. 21/1 v KÚ Vítkovice v Krkonoších, ve sporu vedeném u zdejšího soudu pod spis. zn. 39 ICm 1251/2013 z majetkové podstaty dlužníka FasEx CZ s r.o. a následně se žalobce v řízení vedené u zdejšího soudu vedené pod spis. zn. 39 ICm 4087/2013 domáhal neúčinnosti převodní smlouvy, jimž byla uvedená bytová jednotka (nemovitosti) převedena z majetku žalovaných na Kateřinu anonymizovano .

Obě uvedená řízení byla ukončena v důsledku narovnání, kdy Kateřina anonymizovano zaplatila do majetkové podstaty dlužníka částku 500.000,-Kč, oproti vynětí nemovitosti z majetkové podstaty a oba spory v důsledku této dohody o narovnání ze dne 4.11.2014 byly ukončeny. Lze tedy konstatovat, že zde existoval primární spor pro oprávněnost sepsání nemovité věci do majetkové podstaty úpadce, sekundární spor o účinnost právního úkonu, jímž byla nemovitost převedena z majetku úpadce, a oba tyto spory byly narovnány.

Podle žalovaných určovací žaloba, jíž se nyní žalobce domáhá, musí vyhovět nárokům ustanovením § 80 o.s.ř., tj. především dostatku naléhavého právního zájmu. Podstata předmětu řízení o této žalobě je zcela totožná již s předmětem předběžných otázek ve dvou (shora uvedených) soudních sporech, jež byly vyřešeny narovnáním, včetně s tím spojeného ekonomického přínosu do majetkové podstaty. Pokud žalobce s takovým postupem souhlasil, souhlasil i s tím, že věc se narovnává ve svém celku, tedy včetně narovnání jednotlivých sporných elementů celého komplexu vztahů spojených s převodem vlastnictví z úpadce přes žalované na Kateřinu anonymizovano . Podle žalovaných je za okolností, kdy meritum věci bylo řešeno soudně a vyřešeno mimosoudně, napadení dřívější předběžné určovací žaloby a je tedy nepřípustné s ohledem nastoleného ekonomického vypořádání vůči majetkové podstatě, kdy tato žaloba postrádá atributy přijatelné aplikace práva, v souladu s výkladem ustanovení § 235 a násl. ins. zákona. Kromě nedostatku procesních podmínek řízení poukazují žalobci na ty skutečnosti, že řízení o uvedených žalobách o vyloučení věci z majetkové podstaty a neúčinnosti kupní smlouvy, byla ukončena mimosoudním směrem a je zcela nepřípustné zakládat žalobní důvody na skutečnostech, již projednávaných v uvedených žalobách s jiným okruhem subjektů. V tomto smyslu nelze se přiklonit objektivně k tomu, že by v podané žalobě žalobce tvrdil a již vůbec, že by prokazoval, existenční právní úkon, jehož neúčinnosti by se eventuálně mohl dovolávat. Jedná se o umělou účelovou konstrukci vytrženou z kontextu v podané žalobě, kdy veškerá sporná práva byla narovnána dohodou o narovnání, tudíž předmět žaloby není způsobilý k projednání. Žalobci je samozřejmě dostatečně známo, že žalovaní dlužníka sanovali ze svých prostředků a že i z toho důvodu měl úpadce na obecné poměry solidní majetkovou podstatu s věcmi, jejichž pořízení více či méně záleželo na žalovaných. I ze znaleckého posudku zpracovaného pro soud vyplynulo, že hospodářsky nebylo v nakládání s předmětnou nemovitostí ve vztahu k úpadci ničeho ekonomicky nevýhodného, přesto dcera žalovaných uhradila do majetkové podstaty dalších 500.000,-Kč, s cílem konfliktní poměr uzavřít. Pokud žalobce navzdory k tomu všemu argumentuje tím, že jej to nezajímá, neboť Kateřina anonymizovano a žalovaní jsou odlišené subjekty, pak žalovaní z kontextu všech okolností poukazují na tu skutečnost, že jde o zcela zřejmý výkon práva v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 odst. 1 o. z. č. 40/1964Sb., resp. § 2 odst. 3 o. z. Dle názoru žalovaných je žaloba podána v rozporu s dobrými mravy, které ovládají všechny složky soukromého a v podstatě i veřejného práva.

Podle žalovaných je podaná žaloba nepřípustná, nedůvodná a nemravná a v podstatě obchází jak význam dříve adresovaných žalobcem žalovaným a z něho vycházející přiměřená očekávání žalovaných na mravné a poctivé jednání, tak smysl a účel institutu neúčinnosti v insolvenčním řízení. Zejména však tato žaloba nesplňuje základní kritéria projednatelnosti spočívající v požadavku tvrzení a korespondujících důkazů. Proto žalovaní navrhují, aby byla v celém rozsahu zamítnuta a žalovaným přiznán nárok na náhradu nákladů řízení.

Po provedeném dokazování soud zjistil:

Ze spisu zdejšího soudu KSPH 36 INS 16653/2012 soud zjistil, že usnesením KSPH 36 INS 16653/2012-A-35 ze dne 4.12.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka FasEx CZ s r.o.,se sídlem Jesenice, Budějovická 1155, IČ: 27093069, insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven žalobce (dříve RES insolvence v.o.s.). Usnesením KSPH 39 INS 16653/2012-B-8 ze dne 4.1.2013 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Právní moc tohoto usnesení nastala dne 2.2.2013. Insolvenční návrh na č.l. A-1 byl podán u soudu dne 10.7.2012 věřitelem dlužníka Ing. Karlem Valou. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly téhož dne. Ze seznamu závazků a pohledávek dlužníka předloženého soudu v rámci reakce dlužníka na podaný insolvenční návrh soud zjistil, že dlužník vykazoval závazky vůči 28 věřitelům soud zjistil, že žalobce pojal do soupisu majetkové podstaty dlužníka nemovitosti a to bytovou jednotku č. 203/9, zapsanou na LV č. 800, nacházejícího se v budově č. p. 203, postavené na pozemku č. st. 21/1, spoluvlastnický podíl na společenských částech budovy č.p. 203, zapsané na LV č. 799, postavené na pozemku č. st. 21/1, o vel. id. 6965/57293 k celku, spoluvlastnický podíl na pozemku č. st. 21/1 o výměře 1462 m2 , zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na LV č. 799, o vel. id. 6965/57293 k celku, vše v KÚ Vítkovice v Krkonoších, obec Vítkovice, zapsáno v KN vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, kat. pracovištěm Semily. Z fotokopie kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem FasEx CZ s r.o. a žalovanými ze dne 21.12.2010 soud zjistil, že žalovaní nabyli vlastnické právo k nemovitostem a to k byt. jednotce č.203/9 zapsané na LV č. 800, nacházející se v budově č. p. 203, postavené na pozemku č. st. 21/1, spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č. p. 203, zapsané na LV č. 799 postavené na pozemku č. st. 21/1, o vel. 6965/57293 k celku, spoluvlastnický podíl na pozemku č. st. 21/1, o výměře 1462 m2 , zastavěná plocha a nádvoří, zapsaném na LV č. 799, o vel. id. 6965/57293 k celku, vše v KÚ Vítkovice v Krkonoších, obec Vítkovice, zapsáno v KN vedené Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, kat. pracoviště Semily, za kupní cenu ve výši 2.000.000,-Kč. Z fotokopie Darovací smlouvy ze dne 9.10.2012 uzavřené mezi žalovanými jako dárci a Kateřinou anonymizovano jako obdarovanou soud zjistil, že výše specifikované nemovitosti žalovaní darovali své dceři Kateřině anonymizovano . Výše uvedená tvrzení jsou podpořena důkazem ve formě fotokopie, výpisu z KN na LV č. 799.

Z fotokopie dohody o narovnání uzavřené mezi žalobcem a Kateřinou anonymizovano dne 4.11.2014 (tedy v průběhu sporů o určení neúčinnosti kupní smlouvy a vyloučení majetku z majetkové podstaty) bylo zjištěno, že obě strany touto dohodou upravili veškerá sporná práva týkající se nemovitostí zapsaných na LV č. 800 a LV č. 799 pro KÚ Vítkovice v Krkonoších, obec Vítkovice, zapsaných v KN vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, kat. pracoviště Semily. Obě strany výslovně prohlásili, že po podpisu této dohody neučiní nic, co by mohlo jakkoli negativně ovlivnit výsledky ujednání v této dohodě obsažené, zejména prohlásili, že celou záležitost dle předmětu dohody tímto považují úplným a konečným způsobem za uzavřenou. Strany touto dohodou mezi sebou upravili veškerá svá sporná práva a to tím způsobem, že Kateřina anonymizovano se zavázala uhradit do majetkové podstaty dlužníka 500.000,-Kč a zároveň se zavázala vzít zpět svou vylučovací žalobu vedenou u zdejšího soudu pod spis. zn. 39 ICm 1251/2013 do pěti prac. dnů od účinností této dohody s tím, že žalobce (insolvenční správce) se zavázal vzít zpět odpůrčí žalobu vedenou proti Kateřině anonymizovano , u zdejšího soudu pod spis. zn. 39 ICm 4087/2013 do pěti pracovních dnů, ode dne splnění povinnosti Kateřiny anonymizovano , zároveň se zavázal vyjmout sporné nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty dlužníka a to do pěti pracovních dnů od splnění povinnosti Kateřiny anonymizovano . Tato dohoda byla uzavřena se souhlasem insolvenčního soudu a se souhlasem zást. věřitelů.

Ze spisu zdejšího soudu KSPH 39 ICm 1251/2013 zejména z žaloby na č.l. 1-3, ze zpětvzetí žaloby ze dne 20.11.2014 na č. l. 190 a zejména z usnesení č.j. 39 ICm 1251/2013-194 ze dne 3.12.2014, jež nabylo právní moci dne 31.12.2014, soud zjistil, že žalobkyně věcí z majetkové podstaty dlužníka v celém rozsahu zpět, a to s ohledem na uzavřenou dohodu o narovnání ze dne 4.11.2014. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že ve věci probíhá řada dokazování, včetně znaleckého posudku.

Ze spisu zdejšího soudu 39 ICm 4087/2013 zejména z žaloby na č.l. 1-5, ze zpětvzetí žaloby ze dne 4.12.2014 na č.l. 25 a z usnesení č.j. 39 ICm 4087/2013-30 ze dne 8.12.2014, jež nabylo právní moci dne 10.1.2015, bylo zjištěno, že řízení o odpůrčí žalobě, kterou žalobce podal vůči Kateřině anonymizovano dne 3.12.2013 na určení, že kupní smlouva uzavřená dne 21.12.2010 mezi dlužníkem a žalovanými (rodiči Kateřiny anonymizovano ) jakožto kupujícími je neúčinná, byla vzata zpět, neboť žalobce a Kateřina anonymizovano uzavřela dohodu o narovnání dne 4.11.2014, na základě které si účastníci této dohody vypořádali svá sporná práva, která jsou předmětem žaloby dle shora uvedené věci, a žalovaná na základě dohody uhradila do majetkové podstaty dlužníka částku 500.000,-Kč. Řízení bylo pravomocně zastaveno dne 10.1.2015.

Z protokolu o jednání před soudem I. stupně ze dne 24.1.2014 založeného ve spise 39 ICm 1251/2013 na č.l. 141-144, bylo zjištěno, že žalovaní byli v rámci žaloby Kateřiny anonymizovano vůči žalobci o vyloučení nemovité věci ze soupisu majetku vyslýcháni jako svědci, bylo zjištěno, že zde vypověděli, že dlužník vůči žalovaným vykazoval v roce 2009 dluh ve výši cca 4.625.000,-Kč, přičemž tento dluh obsahoval i nedoplatek kupní ceny za pozemek, který dlužník zakoupil od žalovaného č. 1). Tento nedoplatek činil cca 2.800.000,-Kč. Z výpovědi žalovaných bylo zjištěno, že tito uvedli, že v roce 2006 až do roku 2010 poskytli do společnosti dlužníka půjčky ve výši 6.000.000,-Kč. Do společnosti dlužníka ve výše uvedeném období investovali peníze, v podstatě veškerý zisk, který měli, vraceli zpět k dlužníkovi ve formě půjček. Nikdy si od dlužníka peníze nepůjčovali, bylo to obráceně. Z výpisu z účtu dlužníka založených ve výše uvedeném spise pod č. l. 123-135, výpisem z účtu žalovaného č. 1) Ing. Milana anonymizovano na č.l. č. 131 bylo zjištěno, že prvý žalovaný přeposílal ve prospěch dlužníka finanční prostředky.

Z provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

Dne 10.7.2012 bylo u zdejšího soudu pod spis. zn. KSPH 36 INS 16653/2012-A-3 zahájeno insolvenční řízení na dlužníka FasEx CZ s r.o. Usnesením soudu č.j. KSPH 36 INS 16653/2012-A-35 ze dne 4.12.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka FasEx CZ s r.o., insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce na základě usnesení č.j. KSPH 36 INS 16653/2012-B-8 ze dne 14.1.2013 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Dne 28.2.2013 pojal žalobce do soupisu majetkové podstaty dlužníka nemovitosti, neboť má za to, že jsou ve vlastnictví dlužníka a to:

-byt. jednotku č. 203/9 zapsanou na LV č. 800, nacházející se v budově č.p. 203, postavené na pozemku č. p. 21/1, spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č.p. 203, zapsané na LV č. 799 postavené na pozemku č. st. 21/1, o vel. id. 6965/57293 k celku, spoluvlastnický podíl na pozemku č.p. 21/1 o výměře 1462 m2 , v KÚ Vítkovice v Krkonoších, obec Vítkovice, zapsáno v KN vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, kat. pracoviště Semily. Z darovací smlouvy ze dne 10.10.2012 s vkladem do katastru ke dni 1.11.2012 uzavřené mezi Kateřinou anonymizovano a žalovanými nabyla předmětné nemovitosti Kateřina anonymizovano . Žalovaní předmětné nemovitosti nabyli na základě kupní smlouvy uzavřené dne 21.12.2010 mezi dlužníkem a žalovanými. V důsledku výše uvedených okolností žalobce podal žalobu jako ,,procesní úkon poslední instance v řadě řízení, jimiž se prvně Kateřina anonymizovano domáhala vyloučení sporných nemovitostí z majetkové podstaty úpadce FasEx CZ s r.o. vedeném u zdejšího soudu pod spis.zn. 39 ICm 1251/2013 a následně se žalobce v řízení vedené u zdejšího soudu pod spis.zn. 39 ICm 4087/2013 domáhal neúčinnosti převodní smlouvy, již byla uvedená sporná nemovitost (byt. jednotka) převedena z majetku žalovaných na Kateřinu anonymizovano . Obě uvedená řízení byla ukončena v důsledku narovnání, kdy Kateřina anonymizovano zaplatila do majetkové podstaty částku 500.000,-Kč oproti vynětí nemovitosti z majetku podstaty a oba dva uvedené spory byly v důsledku této dohody ukončeny a to tím způsobem, že žaloby byly vzaty zpět a řízení byla pravomocně v důsledku zpětvzetí zastavena. Z dohody o narovnání mezi žalobcem a Kateřinou anonymizovano ze dne 4.11.2014 zcela jednoznačně vyplynulo, že žalobce se zaváže vzít zpět svou odpůrčí žalobu a Kateřina anonymizovano se zaváže vzít zpět svou vylučovací žalobu za podmínky, kdy Kateřina anonymizovano uhradí do majetkové podstaty dlužníka částku 500.000,-Kč. Předmětem této dohody bylo jednoznačně specifikováno, že strany souhlasili s uzavřením této dohody v dobré víře, ve snaze ukončit vzájemné spory vyplývající z odlišného pohledu na otázky existence a výše sporných práv a povinností mezi stranami. Strany výslovně prohlásily, že po podpisu této dohody neučiní nic, co by mohlo jakkoli negativně ovlivnit výsledky ujednání v této dohodě obsažené, zejména prohlásily, že celou záležitost dle předmětu dohody tímto považují úplným a konečným způsobem za uzavřenou. Dohoda nabyla účinnosti dne 4.11.2014, když zást. věřitelů udělil souhlas s uzavřením této dohody ještě před jejím uzavřením.

Dle názoru soudu zde existoval primární spor o oprávněnost sepsání nemovité věci do majetkové podstaty úpadce, vedený u zdejšího soudu pod spis. zn. 39 ICm 1251/2013, a sekundární spor o účinnost právního úkonu, jímž byla nemovitost převedena z majetku úpadce, vedený u zdejšího soudu pod spis. zn. KSPH 39 ICm 4087/2013, přičemž jak bylo výše konstatováno, oba tyto spory byly narovnány. Dle ust. § 241 zák. č. 182/2006Sb., insolvenční zákon ve znění předpisů platí, že za 1) zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu; za 2) zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovi úpadku. Má se za to, že zvýhodňujícím právním úkonem učiněným ve prospěch osoby dlužníku blízké, nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku; za 3) zvýhodňujícímu právnímu prospěch osoby dlužníku osoby blízké, nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern a nebo v době jednoho roku před zahájením ins. řízení ve prospěch jiné osoby. Dle ust. § 239 odst. 1 IZ platí, že: ,, Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení ins. řízení pokračovat.

Soud prvého stupně se především zabýval tím, zda je dán naléhavý právní zájem na takové určovací žalobě, o které ve sporu jde a která spočívá v neúčinnosti započtení pohledávek žalovaných za dlužníkem, když v rámci řízení o žalobě na vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka, kterou podala žalobkyně Kateřina anonymizovano vůči žalovanému ins. správci, týkající se sporných nemovitostí, došlo kmezi účastníky sporu k urovnání, resp. k narovnání všech sporných otázek.

Jestliže tedy nejenom v tomto řízení došlo k dohodě o narovnání týkající se sporných nemovitostí, jejímž cílem byla snaha ukončit vzájemné spory vyplývající z odlišného pohledu na otázku existence výše sporných práv a zavázání se, že po podpisu této dohody nikdo ze zúčastněných stran neučiní nic, co by mohlo jakkoli negativně ovlivnit výsledky ujednání v této dohodě obsažené, zejména prohlásili účastníci této dohody, že celou záležitost dle předmětu dohody tímto považují úplným a konečným způsobem za uzavřenou, pak správcem podaná žaloba na určení neúčinnosti započtení pohledávek žalovaných proti dlužníku, na základě kupní smlouvy ze dne 21.12.2010, nevyhověla požadavkům ustanovení § 80 o.s.ř., tj. především z dostatku naléhavého právního zájmu, neboť podstata předmětu tohoto řízení o této žalobě je zcela totožná s předmětem předběžných otázek ve dvou (shora uvedených) soudních sporech, jež byly vyřešeny narovnáním včetně a tím spojeného ekonomického přínosu pro majetkovou podstatu. Pokud žalobce s takovýmto postupem souhlasil, souhlasil i s tím, že věc se narovnává ve svém celku, tedy včetně narovnání jednotlivých sporných elementů celého komplexu, vztahu spojených s převodem vlastnictví z úpadce přes žalované na Kateřinu anonymizovano . Dle názoru soudu žalobci z předchozích jednání muselo být známo, že žalovaní úpadce dotovali ze svých prostředků i z tohoto důvodu měl úpadce na obecné poměry solidní majetkovou podstatu s věcmi, již pořízení více či méně souviselo s výnosy žalovaných. Ze znaleckého posudku zpracovaného pro soud ve věci 39 ICm 1251/2013 vyplynulo, že hospodářsky nebylo nakládání s předmětnou nemovitostí ve vztahu k úpadci ničeho ekonomicky nevýhodného, přesto dcera žalovaných Kateřina anonymizovano uhradila do majetkové podstaty dalších 500.000,-Kč s cílem konfliktní poměr uzavřít. Žalobce neobstojí s argumenty spočívajícími v tom, že ji tato skutečnost nezajímá, neboť Kateřina anonymizovano a žalovaní jsou odlišné subjekty, a v kontextu všech okolností jde o zcela zřejmý výkon práva v rozporu s dobrými mravy, dle ust. § 3 odst. 1 o. z. Dobré mravy ovládají všechny složky soukromého a v podstatě i veřejného práva.

Podle § 3 odst. 1 o.z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných, a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Na závěr je nutno podotknout, že jediným právním úkonem způsobilým hodnocení, co do případné neúčinnosti, je dle názoru soudu kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými a dlužníkem ze dne 21.12.2010, o níž byla dříve vedena zdejším soudem řízení pod spis. zn. 39 ICm 4087/2013 a 39 ICm 1251/2013, v nichž však nijak meritorně rozhodnuto nebylo a ani otázka existence započtení právně posouzena nebyla.

Soud předmětnou žalobu zamítl především s ohledem na dohodu o narovnání, uzavřenou mezi žalobcem a Kateřinou anonymizovano , která úplně a konečně označuje za uzavřenou otázku sporných vztahů v řízení o odpůrčí žalobě a neúčinnost kupní smlouvy.

Soud v tomto konkrétním případě přisvědčil argumentaci žalovaných, soud tedy s ohledem na okolnosti uzavřené smlouvy o narovnání a ostatních výše citovaných důkazů žalobu zamítl, a to z toho důvodu, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na určení neúčinnosti započtení, dále pro rozpor uplatněného nároku žalobcem vůči žalovaným s dobrými mravy, dle § 3 odst. 1 o.z. ,a dále proto, že dohodou o narovnání podle názoru soudu odpadl důvod vést tuto žalobu, tedy odpadl předmět žaloby.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud přiznal právo na jejich náhradu nákladů žalovaným. V případě řízení před soudem zahrnují náklady i vzniklé žalovaným v souvislosti s jeho zastoupeným advokátem, odměna advokáta ve výši 13.634,-Kč ve smyslu vyhl. č. 177/1996Sb. v platném znění ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon právní pomoci. Zást. žalovaných účtuje za 4 úkony právní služby po 3.100,-Kč, celkem ve výši 12.400,-Kč, spočívající v jednom úkonu a to převzetí a příprava zastoupení, ve druhém úkonu při sepisu vyjádření, ve třetím úkonu účast při jednání soudu a to každé započaté dvě hodiny, celkem dva úkony, což je 6.200,-Kč, 1x jízdné Hradec Králové-Pardubice a zpět, celkem 54 km osobním automobilem Citroen Crosser, RZ-4H66559 po 7,-Kč, celkem tedy ve výši 319,-Kč, 1x náhrada jízdného Pardubice-Praha Hl. nádraží a zpět ve výši 315,-Kč, a náhrada za promeškaný čas 6,5 hodiny po 100,-Kč, celkem tedy 600,-Kč (vše navýšeno o 21% DPH).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení, k Vrchnímu soudu v Praze, se sídlem Praha 4, Nám. Hrdinů 1300, prostřednictvím soudu zdejšího-Krajského soudu v Praze, se sídlem Praha 5, Nám. Kinských 5.

V Praze dne 22. září 2016

JUDr. Renáta Macků, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení:

Marcela Lévová