39 ICm 4088/2013
č. j. KSPH 39 ICm 4088/2013-226 KSPH 39 INS 16653/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Sommerem ve věci

žalobce: AB insolvence v.o.s. se sídlem Praha 1, Na poříčí 1046/24, IČO: 24738115, insolvenční správce dlužníka: FasEx CZ s.r.o. se sídlem Jesenice, Budějovická 1155, IČO: 27093069, zastoupen Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1046/24, proti

žalovaným: 1) Ing. Milan anonymizovano , anonymizovano , bytem Jesenice, V Úvoze 105, 2) Ing. Jana anonymizovano , narozena 11. 10. 1965, bytem Jesenice, Průhonická 219, oba zastoupeni Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Dlouhá 103,

o určení neúčinnosti právních úkonů,

takto:

I. Započtení pohledávek žalovaných za dlužníkem FasEx CZ s.r.o., IČO: 27093069, se sídlem Jesenice, Budějovická 1155, okres Praha-západ, PSČ 252 42, na vrácení částky v celkové výši 2 000 000 Kč, skládající se z dílčích částek, které žalovaní přenechali dlužníkovi: dne 6. 12. 2007 peněžní prostředky ve výši 750 000 Kč; dne 4. 5. 2006 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč; isir.justi ce.cz

dne 22. 5. 2006 peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč; dne 7. 6. 2006 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč; dne 27. 7. 2006 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč; dne 17. 1. 2007 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč; dne 25. 1. 2007 peněžní prostředky ve výši 160 000 Kč; dne 26. 1. 2007 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč; dne 6. 2. 2007 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč; dne 7. 2. 2007 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč; dne 26. 2. 2007 peněžní prostředky ve výši 170 000 Kč; dne 24. 4. 2007 peněžní prostředky ve výši 105 000 Kč; dne 25. 6. 2007 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč; dne 8. 4. 2010 peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč; dne 7. 5. 2010 peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč; dne 21. 5. 2010 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč; dne 15. 6. 2010 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč; proti pohledávce dlužníka FasEx CZ s.r.o., IČO: 27093069, se sídlem Jesenice, Budějovická 1155, okres Praha-západ, PSČ 252 42, za žalovanými na úhradu kupní ceny ve výši 2 000 000 Kč z titulu kupní smlouvy uzavřené dne 21. 12. 2010 mezi žalovanými a dlužníkem FasEx CZ s.r.o., IČO: 27093069, je právně neúčinné.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně vydat do majetkové podstaty dlužníka FasEx CZ s.r.o., IČO: 270 93 069, se sídlem Jesenice, Budějovická 1155, okres Praha-západ, PSČ 252 42, peněžní prostředky ve výši 2 000 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni uhradit žalobci k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 51 607 Kč a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6.12.2013 domáhal určení, že započtení pohledávek žalovaných za dlužníkem FasEx CZ s r.o. z titulu kupní smlouvy, uzavřené dne 21.12.2010 mezi žalovanými a dlužníkem, označených ve výroku rozsudku, je právně neúčinné. Tvrdil, že, dne 28.2.2013 pojal do soupisu majetkové podstaty dlužníka uvedené nemovitosti, neboť má za to, že jsou ve vlastnictví dlužníka: byt. jednotka č. 203/9 zapsaná na LV č. 800, nacházející se v budově č.p. 203, postavené na pozemku č. st. 21/1, spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č.p. 203, zapsané na LV č. 799, postavené na pozemku č. st. 21/1, o vel. id. 6965/57293 k celku,

spoluvlastnický podíl na pozemku st. č. 21/1 o výměře 1462 m2 zastavěná plocha a nádvoří, zapsaném na LV č. 799, o vel. id. 6965/57293 k ceku, vše v KÚ Vítkovice

v Krkonoších, obec Vítkovice, zapsáno v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Semily. [2] Dne 5.4.2013 podala Kateřina anonymizovano , nar. 17. 11.1991, bytem Průhonická 219, Jesenice u Prahy, žalobu vedenou u zdejšího soudu pod spis. zn. KSPH 39 ICm 1251/2013, o vyloučení výše uvedených nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, neboť se domnívá, že nemovitosti jsou v jejím vlastnictví a to z toho důvodu, že dle jejího názoru došlo dne 6.11.2011 na základě kupní smlouvy uzavřené dne 21.12.2010, k převodu výše uvedených nemovitostí z dlužníka na žalované, a následně dne 12.10.2012 mělo dojít k převodu nemovitostí z žalovaných na Kateřinu anonymizovano , na základě darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými a Kateřinou anonymizovano dne 10.10.2012. Přestože má žalobce za to, že nemovitosti, o které ve sporu jde, pojal do soupisu majetkové podstaty po právu, neboť kupní smlouva je dle jeho názoru absolutně neplatná, nemůže předvídat výsledek soudního řízení vedeného pod výše uvedenou spisovou značkou. V důsledku výše uvedeného, žalobce podal ke zdejšímu soudu dne 6.12.2013 žalobu vedenou pod sp. zn. 39 ICm 4087/2013 a to odpůrčí žalobu na neúčinnost kupní smlouvy uzavřené dne 21.12.2010, mezi dlužníkem a žalovanými a zároveň se domáhal toho, aby Kateřina anonymizovano byla uznána povinnou vydat do majetkové podstaty dlužníka sporné nemovitosti.

[3] Současně žalobce podal z důvodu právní jistoty odpůrčí žalobu o určení neúčinnosti započtení pohledávek žalovaných za dlužníkem na vrácení půjčky v celkové výši 2 000 000 Kč, skládající se z údajných dílčích půjček specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku, které žalovaní poskytli dlužníkovi. Žalobce vyšel z toho, že dle tvrzení Kateřiny anonymizovano , dcery žalovaných, uvedených v incidenčním sporu vedeném pod sp. zn. KSPH 39 ICm 1251/2013 došlo k zániku závazku žalovaných uhradit dlužníku kupní cenu tím způsobem, že dne 21.12.2010 došlo k započtení pohledávky dlužníka proti údajným pohledávkám žalovaných. Dle žalobce pohledávky žalovaných neexistovaly, avšak pro případ, že by soud došel k opačnému závěru, žalobce se domnívá, že výše uvedené započtení je právně neúčinné dle ustanovení § 241 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona (dále jen I. Z. ), jakožto zvýhodňující právní úkon. Dle žalobce byli žalovaní ke dni 21.12.2010 jedinými společníky a jednateli dlužníka, byli tedy ve vztahu k němu osobami blízkými, nadto žalovaní a dlužník tvořili koncern ve smyslu ustanovení § 66a odst. 7 zákona č. 513/1991 Sb. Úpadek žalobce tak není třeba prokazovat, neboť započtení pohledávek bylo učiněno ve prospěch osob blízkých dlužníku, resp. osob tvořících s dlužníkem koncern. K započtení pohledávek pak došlo v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení, když to bylo zahájeno 10.7.2012. Započtením došlo k plnému uspokojení pohledávek žalovaných za dlužníkem, který byl v té době již v úpadku, aniž by došlo byť jen k částečnému uspokojení pohledávek jiných věřitelů dlužníka, např. pohledávky věřitele Ing. Karla Valy ve výši 106 914,15 Kč splatné dne 25.2.2010, věřitele ČSSZ ve výši 541 640 Kč splatné dne 15.9.2010, věřitele Wozabal Peterex s.r.o. ve výši 5 088 Kč splatné dne 14.12.2010 a věřitele Allianz Pojišťovna a.s. ve výši 8 338 Kč splatné dne 1.12.210. Žalovaní tak byli jakožto věřitelé dlužníka zvýhodněni na úkor věřitelů ostatních, neboť se jim dostalo vyššího (úplného) uspokojení jejich pohledávek, než jaké by jim náleželo v konkursu. Žalobce konečně také navrhnul, aby žalovaným bylo uloženo vydat plnění, kterého se jim z neúčinného započtení dostalo, do majetkové podstaty. Tímto plněním je dle žalobce částka 2 000 000 Kč, jež odpovídá výši pohledávek žalovaných zaniklých v důsledku započtení.

[4] Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Žalovaní zpochybnili existenci právního úkonu započtení pohledávek dne 21.12.2010, když žalovaní nikdy započtením neoperovali a jako terminus technicus se prvně objevuje až jako limitní a oportunní v rámci sporu o vyloučení věci z majetkové podstaty, přičemž žalovaní nejsou jeho původci. Žalobce tak dle žalovaných neunáší břemeno tvrzení a důkazní o existenci právního úkonu, jehož neúčinnosti se domáhá. Dále žalovaní namítli, že obě související řízení o neúčinnost kupní smlouvy z 21.12.2010 (sp. zn. 39 ICm 4087/2013) a o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka (sp. zn. 39 ICm 1251/2013) byla ukončena v důsledku dohody narovnání z 4.11.2014, kdy Kateřina anonymizovano zaplatila do majetkové podstaty dlužníka 500 000 Kč oproti vynětí nemovitostí z majetkové podstaty a oba spory byly ukončeny. Žalovaní jako rodiče Kateřiny anonymizovano tak byli v dobré víře, že bude ukončen i tento spor, který s ukončenými spory skutkově a právně souvisí. Dle žalovaných je možno hodnotit toliko účinnost dotčené kupní smlouvy, jež je výslovně obsažena v dohodě o narovnání, a nikoliv namítané započtení. Navíc dle žalobců za situace, kdy do majetkové podstaty byla již vyplacena částka 500 000 Kč, nelze vyhovět nároku žalobce v celém rozsahu 2 000 000 Kč, když to by bylo v rozporu s kompenzačním účelem institutu neúčinnosti, potažmo nedostatku protiplnění či zvýhodnění. Dále žalovaní namítali, že náhrada peněžními prostředky ve výši 2 000 000 Kč není samostatným nárokem, neboť nejde o dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu (žádné takové neexistuje), když jediným dlužníkovým plněním byla bytová jednotka. Stran domněnky úpadku žalovaní namítli, že dlužník měl ke dni 21.12.2010 majetek v hodnotě nejméně 3 092 335 Kč v podobě movitých věcí a 11 350 130 Kč v podobě pohledávek, celkem tedy 14 442 465 Kč. Poukázali na to, že při posuzování úpadku dlužníka je třeba vycházet ze skutečné výše majetku a závazku, nikoliv ze stavu účetního zachyceného v rozvaze. K rozhodnému dni 21.12.2010 dle žalovaných závazky dlužníka činily 642 962,70 Kč. Konečně také žalovaní poukázali na to, že dlužník je rodinnou společností, do které byly společníky lity finanční prostředky, v důsledku čehož byla míra cizích zdrojů dlužníka zkreslena vnosy žalovaných, u nichž se v mnoha běžných případech návratnost nevidí a nesleduje.

[5] Soud učinil tato skutková zjištění:

[6] Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že insolvenční řízení dlužníka FasEx CZ s.r.o. (dále také jen dlužník ) bylo zahájeno dne 10.7.2012, o čemž insolvenční soud vydal vyhlášku č.j. KSPH 36 INS 16653/2012-A-3 ze dne 10.7.2012.

[7] Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že usnesením č.j. KSPH 36 INS 16653/2012-A- 35 ze dne 4.12.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Usnesením č.j. KSPH 36 INS 16653/2012-B-8 ze dne 14.1.2013 pak byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs.

[8] Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi dlužníkem a žalovanými byla dne 21.12.2010 uzavřena kupní smlouva jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k bytové jednotce č. 203/9, zapsané na LV č. 800, nacházející se v budově č.p. 203 postavené na pozemku parc. č. st. 21/1 včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemku z dlužníka na žalované, a to za kupní cenu 2 000 000 Kč (dále jen byt ).

[9] Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi žalovanými a jejich dcerou Kateřinou anonymizovano byla dne 12.10.2012 uzavřena darovací smlouva, jejímž předmětem byl bezúplatný převod vlastnického práva k předmětné jednotce z žalovaných na Kateřinu anonymizovano .

[10]Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že ke dni uzavření předmětné kupní smlouvy byli žalovaní společníky dlužníka, žalovaný 1) s podílem 60 % a žalovaná 2) s podílem 40 %. Současně byli oba žalovaní jednateli dlužníka, jiného jednatele v té době dlužník neměl. Žalovaní v té době byli manželé.

[11]Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi žalobcem a Kateřinou anonymizovano byla dne 4.11.2014 uzavřena dohoda o narovnání. V dohodě o narovnání se konstatuje, že Kateřina anonymizovano je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného bytu na základě darovací smlouvy z 10.10.2012 uzavřené mezi ní a jejími rodiči (zde žalovanými). Dále se konstatuje, že 1) insolvenční správce (zde žalobce) pojal byt dne 28.2.2013 do majetkové podstaty dlužníka, 2) Kateřina anonymizovano dne 5.4.2013 podala žalobu o vyloučení bytu za majetkové podstaty, o níž je vedeno řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 39 ICm 1251/2013 a 3) insolvenční správce podal dne 3.12.2013 odpůrčí žalobu na určení neúčinnosti kupní smlouvy, kterou uzavřel dlužník s rodiči Kateřiny anonymizovano dne 21.10.2010, o níž je vedeno řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 39 ICm 4087/2013. Předmětem narovnání jsou sporná práva stran spočívající v tom, zda došlo k platnému a z hlediska insolvenčního zákona účinnému převodu vlastnického práva k bytu na Kateřinu anonymizovano a zda jsou nemovitosti ve vlastnictví dlužníka či jmenované a jaká práva a povinnosti z toho pro strany vyplývají. Sporná práva takto vymezená byla mezi stranami upravena tak, že Kateřina anonymizovano se zavázala do majetkové podstaty dlužníka zaplatit 500 000 Kč a zavázala se vzít zpět vylučovací žalobu. Insolvenční správce se zavázal vzít zpět odpůrčí žalobu a vyjmout byt ze soupisu majetkové podstaty.

[12]Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaní poskytli dlužníkovi tyto částky -dne 6. 12. 2007 peněžní prostředky ve výši 750 000 Kč; -dne 4. 5. 2006 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč; -dne 22. 5. 2006 peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč; -dne 7. 6. 2006 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč; -dne 27. 7. 2006 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč; -dne 17. 1. 2007 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč; -dne 25. 1. 2007 peněžní prostředky ve výši 160 000 Kč; -dne 26. 1. 2007 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč; -dne 6. 2. 2007 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč; -dne 7. 2. 2007 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč; -dne 26. 2. 2007 peněžní prostředky ve výši 170 000 Kč; -dne 24. 4. 2007 peněžní prostředky ve výši 105 000 Kč; -dne 25. 6. 2007 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč; -dne 8. 4. 2010 peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč; -dne 7. 5. 2010 peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč; -dne 21. 5. 2010 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč; -dne 15. 6. 2010 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.

[13]Soud má protokolem o jednání ze dne 24.1.2014 ve věci sp. zn. KSPH 39 ICm 1251/2013, vyjádřením Kateřiny anonymizovano ze dne 31.10.2013 v uvedené věci založeném na č.l. 93 spisu, výpisy z účtu dlužníka a výpisem z účtu žalovaného 1) za prokázané, že výše uvedené peněžní prostředky žalovaní dlužníku poskytli s tím, že ten má povinnost je v budoucnu vrátit. Tento závěr plyne ze skutečnosti, že žalovaní v rámci svých svědeckých výpovědí shodně uvedli, že dlužníku poskytovali půjčky; bezhotovostní platby byly navíc jako půjčka označeny slovem PUJCKA , popřípadě zkratkou PUJ . Jako půjčky jsou plnění od žalovaných dlužníku označena i ve vyjádření dcery žalovaných Kateřiny anonymizovano ve věci sp. zn. KSPH 39 ICm 1251/2013. Soud z toho, že plnění byla takto žalovanými a jejich dcerou jakožto právními laiky označena, činí závěr, že vůlí žalobců a současně i dlužníka, jehož statutárními orgány žalovaní v rozhodné době byli, bylo, aby dlužník poskytnuté peněžní prostředky žalovaným v budoucnu vrátil, neboť právě takový význam je výrazu půjčka v běžném jazyce přisuzován.

[14]Soud má dále protokolem o jednání ze dne 24.1.2014 ve věci sp. zn. KSPH 39 ICm 1251/2013 a vyjádřením Kateřiny anonymizovano ze dne 31.10.2013 v uvedené věci založeném na č.l. 93 spisu za prokázané, že ke dni 21.12.2010 došlo k započtení pohledávek žalovaných za dlužníkem na vrácení částky ve výši celkem 2 000 000 Kč na pohledávku dlužníka za žalovanými z titulu úhrady kupní ceny bytu ve výši 2 000 000 Kč. Závěr plyne se svědecké výpovědi žalované 2) Ing. Jany anonymizovano , která uvedla, že částka 2 mil. Kč z dluhu dlužníka vůči žalovaným byla použita k úhradě kupní ceny za nemovitost (předmětný byt). Soud má za to, že takové vyjádření v běžném jazyce značí započtení pohledávek (jedná se o jeho popis slovy laika). Závěr, že došlo k započtení, pak podporuje i výslovné vyjádření dcery žalovaných Kateřiny anonymizovano ve věci sp. zn. KSPH 39 ICm 1251/2013, které hovoří o zániku pohledávky dlužníka na úhradu kupní ceny započtením proti pohledávce žalovaných za dlužníkem.

[15]Výpisy z účtu dlužníka s příslušnými bankovními převody (vč. Richard Vrána), odkazem na Richarda Vránu na truhlarskyportal.cz, ztotožněním účtu 19- 1490510277/0100, na nějž bylo placeno, na stránkách finanční správy a soupisem majetkové podstaty pořízeným žalobcem dne 29.8.2013 (položky 61, 62, 63, a dále 72, 78, 81 a 82 a 92) bylo prokázáno, že dlužník ke dni 21.12.2010 vlastnil movité věci- vybavení fitness centra pořízené v roce 2009 za cenu 523 185 Kč.

[16]Výpisy z účtu s příslušnými bankovními převody (vč. HEAT), prezentací HEAT TRADE s.r.o. na rejstrikfirem.cz, ztotožněním účtu 189273992/0600, na nějž bylo placeno na stránkách, finanční správy a soupisem majetkové podstaty pořízeným žalobcem dne 29.8.2013 (položka 52, celkem 19 ks) bylo prokázáno, že dlužník ke dni 21.12.2010 vlastnil stroje Maxer Runner (Heaty) zakoupené v roce 2009 za celkovou částku 619 154 Kč.

[17]Výpisy z účtu dlužníka s příslušnými bankovními převody (vč. GRÜN), webovými stránkami společnosti GRÜN SPORT s.r.o., ztotožněním účtu 195850522/0300, na nějž bylo placeno na stránkách, finanční správy a soupisem majetkové podstaty

pořízeným žalobcem dne 29.8.2013 (položky č. 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32., 38, 39, 40, 41, 42) bylo prokázáno, že dlužník vlastnil ke dni 21.12.2010 tělocvičné nářadí a stroje Grünsport, zakoupené v roce 2009 za celkovou cenu 523 751 Kč.

[18]Výpisy z účtu dlužníka s příslušnými bankovními převody (vč. miom), webovými stránkami společnosti miOm, s.r.o. a soupisem majetkové podstaty pořízeným žalobcem dne 29.8.2013 (položky č. 7, 8, 9, 89, 90, 93,14, 6, 7, 8, 9, 68) bylo prokázáno, že dlužník vlastnil ke dni 21.12.2010 řídící a obslužný počítačový systém pro fitness zakoupený v roce 2009 za cenu 398 150 Kč.

[19]Výpisy z účtu dlužníka s příslušnými bankovními převody (vč. Precor), webovými stránkami společnosti ATOMIsport s.r.o., ztotožněním účtu 35-5493670207/0100, na nějž bylo placeno na stránkách, finanční správy a soupisem majetkové podstaty pořízeným žalobcem dne 29.8.2013 (položky č. 33, 34,35, 16, 17) bylo prokázáno, že dlužník vlastnil ke dni 21.12.2010 vybavení posilovny, posilovací stroje značky Precor, zakoupené v roce 2009 za cenu 452 687 Kč.

[20]Výpisy z účtu dlužníka s příslušnými bankovními převody, webovými stránkami společnosti LUMINEX, společnost s ručením omezeným a ztotožněním účtu 60047329/0800, na nějž bylo placeno na stránkách, finanční správy bylo prokázáno, že dlužník ke dni 21.12.2010 vlastnil speciální osvětlení pro vybavení posilovny a fitness studia zakoupené v roce 2009 za cenu 53 658 Kč.

[21]Výpisy z účtu dlužníka s příslušnými bankovními převody (vč. Telvis), prezentací Petra Mendy (Telvis) na internetu, výpisem z živnostenského rejstříku, ztotožněním účtu 389364389/0800, na nějž bylo placeno a soupisem majetkové podstaty pořízený žalobcem dne 29.8.2013 (položky č. 36, 37, 59, 34) bylo prokázáno, že dlužník ke dni 21.12.2010 vlastnil televizory a slaboproudé instalace zakoupené v roce 2009 za cenu 59 777 Kč.

[22]Výpisy z účtu dlužníka s příslušnými bankovními převody (vč. Jirčík), výpisem z živnostenského rejstříku, ztotožněním účtu 78-9986900267/0100, na nějž bylo placeno a soupisem majetkové podstaty pořízeným žalobcem dne 29.8.2013 (položka č. 51) bylo prokázáno, že dlužník vlastnil ke dni 21.12.2010 potřeby pro cvičení, balóny, míče, apod. pořízené za cenu 158 816 Kč.

[23]Výpisy z účtu dlužníka s příslušnými bankovními převody (vč. Veselý), výpisem z živnostenského rejstříku, ztotožněním účtu 2571142001/5500, na nějž bylo placeno, webovými stránkami Mariána Veselého a soupisem majetkové podstaty pořízeným žalobcem dne 29.8.2013 (položky č. 46, 47, 54, 55, 57, 58, 56) bylo prokázáno, že dlužník vlastnil ke dni 21.12.2010 zvukotechniku pořízenou za kupní cenu 78 768 Kč.

[24]Soupisem majetkové podstaty pořízeným žalobcem dne 19.12.2016, přihláškou pohledávky P 19 věřitele FasEx CZ s.r.o., smlouvou o půjčce z 23.3.2010, protokolem o přezkumném jednání ze dne 8.8.2012 ve věci sp. zn. KSPH 39 INS 3086/2012 a usnesením o částečném rozvrhu č.j. KSPH 39 INS 3086/2012-B-102 z 23.6.2016 je prokázáno, že dlužník byl ke dni 21.12.2010 věřitelem pohledávky ve výši 10 450 130 Kč vůči společnosti Expron a.s., která je vedena pod položku 101 soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 23.6.2016. Pohledávka vznikla ze smlouvy o půjčce ze dne 23.3.2010, splatnost půjčky byla ujednána nejpozději do 10 let ode dne, kdy bude společností Expron a.s. splněn jeho závazek vůči společnosti Česká spořitelna, a.s. z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 5.3.2009. Půjčka byla sjednána jako bezúročná. Na majetek společnosti Expron a.s. byl později prohlášen konkurs a předmětná pohledávka byla dosud poměrně uspokojena v rozsahu 10,29 %.

[25]Sdělením insolvenčního správce o akciovém podílu z 2.10.2012, notářským zápisem ze dne 1.8.2008, přílohou účetní závěrky z 20.6.2011, výpisem o obchodního rejstříku společnosti Expron a.s. a vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka Expron a.s. z 9.2.2012 je prokázáno, že dlužník vlastnil ke dni 21.10.2012 45 % akciový podíl ve společnosti Expron a.s., jež odpovídal vkladu do základního kapitálu ve výši 900 000 Kč. Dle 9.2.2012 pak bylo ohledně dlužníka Expron a.s. zahájeno insolvenční řízení.

[26]Přihláškou pohledávky Ing. Karla Valy z 2.8.2012 ve spojení se seznamem pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení a s protokolem z přezkumného jednání ze dne 20.3.2013 je prokázáno, že ke dni 21.12.2010 měl dlužník závazek (mimo jiné) vůči věřiteli Ing. Karlu Valovi ve výši 106 914,15 Kč splatný dne 25.2.2010. Pohledávka nebyla dosud zcela uhrazena.

[27]Přihláškou pohledávky ČSSZ z 20.12.2012 ve spojení se seznamem pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení a s protokolem z přezkumného jednání ze dne 20.3.2013 je prokázáno, že ke dni 21.12.2010 měl dlužník závazek (mimo jiné) vůči věřiteli ČSSZ ve výši 541 640 Kč splatný dne 15.9.2010. Pohledávka nebyla dosud zcela uhrazena.

[28]Přihláškou pohledávky Wozabal Peterex s.r.o. z 21.12.2012 ve spojení se seznamem pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení a s protokolem z přezkumného jednání ze dne 20.3.2013 je prokázáno, že ke dni 21.12.2010 měl dlužník závazek (mimo jiné) vůči věřiteli Wozabal Peterex s.r.o. ve výši 5 088 Kč splatný dne 14.12.2010. Pohledávka nebyla dosud zcela uhrazena.

[29]Přihláškou pohledávky Allianz Pojišťovna, a.s. z 2.1.2013 ve spojení se seznamem pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení a s protokolem z přezkumného jednání ze dne 20.3.2013 je prokázáno, že ke dni 21.12.2010 měl dlužník závazek (mimo jiné) vůči věřiteli Allianz Pojišťovna, a.s. ve výši 8 338 Kč splatný dne 1.12.2010. Pohledávka nebyla dosud zcela uhrazena.

[30]Z rozvahy dlužníka ke dni 31.12.2010 plyne, že měl závazky 16 689 tis. Kč, účetní hodnota jeho majetku (aktiv) činila 14 913 tis. Kč brutto a 12 664 tis. Kč netto. Vlastní kapitál by záporný ve výši 4 065 Kč. Uvedené hodnoty lze s dostatečnou mírou jistoty vztáhnout i k rozhodnému datu 21.12.2010, když ten datu účetní závěrky předchází jen o 10 dnů a žádný z účastníků netvrdil, že by v tomto mezidobí nastaly skutečnosti ovlivňující rozsah majetku a závazků dlužníka.

[31]Soud naproti tomu nemá za prokázané, že dlužník ke dni 21.12.2010 vlastnil reklamní panel v pořizovací ceně 224 389 Kč pojatý do soupisu majetkové podstaty pod položkou č. 73, a to vzhledem k tomu, že žalovaní, poučeni o tom, že je na nich břemeno důkazní o rozsahu majetku dlužníka uvedenému dni, jako jediný důkaz označili soupis majetkové podstaty pořízený žalobcem dne 29.8.2013. Z tohoto důkaz však nelze dovodit, kdy nastaly skutečnosti, se kterými se pojí nabytí vlastnického práva k předmětné věci dlužníkem a tudíž nelze uzavřít, že dlužník věc vlastnil již ke dni 21.12.2010.

[32]Soud nemá dále za prokázanou existenci pohledávky dlužníka za Ing. Karlem Valou ve výši 900 000 Kč z titulu peněžitého plnění poskytnutého v roce 2008. Žalovaní, poučeni o tom, že na nich je břemeno důkazní o rozsahu majetku dlužníka ke dni 21.12.2010, jako jediný důkaz označili rozsudek Okresního soudu Praha-západ č.j. 7 C 125/2012-163 ze dne 31.3.2013 s tím, že existence pohledávky má vyplývat ze skutkových zjištění soudu. Uvedeným rozsudkem soud zamítnul žalobu, kterou se žalovaný 1) Ing. Milan anonymizovano domáhal proti Ing. Karlu Valovi zaplacení částky 900 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mu byla postoupena pohledávka dlužníka vzniklá s poskytnutého úvěru 900 000 Kč na úhradu části základního jmění společnosti Expron a.s. Soud uzavřel, že dlužník uhradil dne 4.8.2008 za žalovaného Ing. Valu částku 900 000 Kč bez právního důvodu a vzniklo tak na straně žalovaného bezdůvodné obohacení. Pohledávku shledal soud promlčenou. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužník nebyl účastníkem uvedeného řízení a žaloba navíc byla zamítnuta, rozsudek neprokazuje existenci pohledávky dlužníka za Ing. Karlem Valou ke dni 21.12.2010. Nadto, i kdyby taková pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení existovala, byla by již ke dni 21.12.2010 promlčena, neboť by již uplynula 2 letá subjektivní promlčecí doba dle ustanovení § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen obč. zák. ), která počala běžet dnem následujícím po dni 4.8.2008, kdy mělo být plnění dlužníkem poskytnuto, neboť tehdy by se dlužník dověděl že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Promlčení případné pohledávky by mělo za následek její prakticky nulovou cenu.

[33]Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, když skutečnosti z nich plynoucí učinili účastníci dílem nespornými a dílem nejsou právně relevantní.

[34]Soud zamítl návrh žalovaných na provedení důkazu dotazem na dodavatele movitých věcí, s tím, aby uvedli, zda věci skutečně dodali a zda jim bylo zaplaceno. Učinil tak z důvodu, že vlastnictví movitých věcí dlužníkem má až na jedinou položku (reklamní panel) za prokázané, přičemž i kdyby se ukázalo, že dlužník vlastnil i tuto věc

v pořizovací ceně údajně 224 389 Kč, na výsledku sporu by to nemohl nic změnit (viz dále právní hodnocení věci) Nadto tento důkazní návrh učinili žalovaní až poté, kdy nastala koncentrace řízení, přičemž před tím byli poučeni o tom, že na nich spočívá břemeno tvrzení a důkazní o rozsahu majetku dlužníka ke dni 21.12.2010.

[35]Soud dále zamítl i návrh žalovaných na vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění majetku a závazků dlužníka k rozhodnému dni 21.12.2010 s přihlédnutím k jeho další podnikatelské činnosti . Učinil tak jednak proto, že rozsah majetku a závazků dlužníka k rozhodnému dni je v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci zjištěn již provedeným dokazováním, dále tak učinil i z důvodu, že takový posudek by nebylo možno vypracovat pro nedostatek podkladů, neboť jak vyplynulo z přednesu žalobce, kompletní účetnictví dlužníka není k dispozici, žalovaní pak účetnictví nepředložili a ani neuvedli, že tak mohou učinit (toliko uvedli, že tvrzení žalobce nemohou potvrdit). Nadto i tento důkazní návrh učinili žalovaní až poté, kdy nastala koncentrace řízení, přičemž před tím byli poučeni o tom, že na nich leží břemeno tvrzení a důkazní o rozsahu majetku dlužníka ke dni 21.12.2010.

[36]Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu věci takový, že dne 10.7.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka, na jeho majetek byl později prohlášen konkurs. Mezi dlužníkem a žalovanými byla dne 21.12.2010 uzavřena kupní smlouva jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k bytu na žalované za kupní cenu 2 000 000 Kč. Žalovaní byli v době uzavření kupní smlouvy manželé a byli jednateli a společníky dlužníka. Mezi žalovanými a jejich dcerou Kateřinou anonymizovano byla dne 12.10.2012 uzavřena darovací smlouva, jejímž předmětem byl bezúplatný převod vlastnického práva k předmětnému bytu z žalovaných na Kateřinu anonymizovano . V období před uzavřením kupní smlouvy poskytli žalovaní dlužníku peněžní prostředky celkem ve výši 2 000 000 Kč s tím, že dlužník má povinnost tyto prostředky žalovaným vrátit. Ke dni 21.12.2010 došlo k započtení pohledávek žalovaných za dlužníkem na vrácení částky ve výši celkem 2 000 000 Kč na pohledávku dlužníka za žalovanými z titulu úhrady kupní ceny bytu ve výši 2 000 000 Kč. K 21.12.2010 vlastnil dlužník majetek v ceně 14 913 tis. Kč brutto (12 664 tis. Kč netto), který byl tvořen mimo jiné movitými věcmi v pořizovací ceně celkem 2 867 946 Kč a akciovým podílem ve výši 45 % ve společnosti Expron a.s. a dále byl věřitelem pohledávky v nominální výši 10 450 130 Kč za společností Expron a.s. z titulu smlouvy o půjčce z ze dne 23.3.2010, splatnost půjčky byla ujednána nejpozději do 10 let ode dne, kdy bude společností Expron a.s. splněn jeho závazek vůči společnosti Česká spořitelna, a.s. z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 5.3.2009. Půjčka byla sjednána jako bezúročná. Na majetek společnosti Expron a.s. byl později prohlášen konkurs a předmětná pohledávka byla dosud poměrně uspokojena v rozsahu 10,29 %. K datu 21.12.2010 měl dlužník závazky ve výši 16 689 tis. Kč, mezi jinými šlo i o splatné závazky vůči věřitelům Ing. Karlu Valovi, ČSSZ, společnosti Wozabal Peterex s.r.o. a Allianz pojišťovna a.s., jež nebyly dosud zcela uhrazeny.

[37]Dle ustanovení § 235 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona (dále jen I. Z. ) neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Dle ustanovení § 241 odst. 1 I. Z. zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Dle ustanovení § 241 odst. 2 I. Z. zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Dle ustanovení § 241 odst. 4 I. Z. zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Dle ustanovení § 241 odst. 5 I. Z. zvýhodňujícím právním úkonem není

a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu,

b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka,

c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Dle ustanovení § 116 obč. zák. osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner1a); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2192/2001 dovodil, že právnická osoba se považuje za osobu blízkou fyzické osobě, je-li tato fyzická osoba jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), jakož i tehdy, jeli společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby (popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah) a současně, kdyby důvodně pociťovala újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní.

[38]Žalovaní byli k rozhodnému dni 21.12.2010 jakožto manželé navzájem osobami blízkými ve smyslu ustanovení § 116 obč. zák. Ve světel citovaného rozsudku je na ně současně třeba nahlížet jako na osoby blízké ve vztahu k dlužníku, neboť byli jeho společníky a jednateli a současně by důvodně pociťovali újmu utrpěnou dlužníkem,

neboť s ohledem na velikost jejich obchodních podílů by majetková újma utrpěna dlužníkem ve svém důsledku znamenala snížení ceny jejich majetku.

[39]Soud dále zkoumal, zda byla žaloba podána včas a zda je jí odporováno právnímu úkonu učiněnému v rozhodné době před zahájením insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, žalovaní byli v době, kdy byl odporovaný právní úkon představovaný započtením pohledávek žalovaných za dlužníkem vůči pohledávce dlužníka za žalovanými dne 21.12.2010 učiněn, ve vztahu k dlužníku osobami blízkými, dle ustanovení § 241 odst. 4 I. Z. platí, že takovému právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 10.7.2012, byla tato podmínka splněna. Jelikož žaloba byla podána dne 3.12.2013, stalo se tak ve lhůtě 1 roku od nastoupení účinků rozhodnutí o úpadku (4.12.2012), tedy ve lhůtě stanovené § 239 odst. 2 I. Z. Žaloba je tedy včasná.

[40]Žalovaní měli k rozhodnému dni 21.10.2012 za dlužníkem pohledávku celkem ve výši 2 000 000 Kč, jež vznikla v důsledku poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi. Konkrétní právní režim pohledávky není rozhodný. Pro další úvahy není právně relevantní, zda se jednalo o pohledávku z titulu smlouvy o půjčce, smlouvy o úvěru nebo smlouvy nepojmenované, či dokonce o závazek z bezdůvodného obohacení; podstatné je pouze to, že obsahem závazkového vztahu založeného mezi dlužníkem a žalovanými byla povinnost dlužníka uvedenou částku žalovaným zaplatit.

[41]Soud dále uzavřel, že odporovaný právní úkon spočívající v započtení pohledávek je úkonem zvýhodňujícím, neboť jeho výsledkem je situace obdobná plnému uspokojení pohledávky žalovaných dlužníkem, a to za situace, kdy dlužník měl i jiné věřitele (závazky celkem ve výši 16 689 tis. Kč), pohledávky minimálně některých z nich byly splatné a dosud nebyly zcela uspokojeny, dlužník vykazoval záporný vlastní kapitál, cena jeho majetku nepostačovala k plnému uspokojení jeho závazků a dlužník byl v úpadku. Je tak zřejmé, že pokud za takové hospodářské situace dlužníka se žalovaným dostalo plného uspokojení jejich pohledávky, stalo se tak na úkor ostatních věřitelů dlužníka, jež (zcela) uspokojeni nebyli, a jednalo se o vyšší (úplné) uspokojení, než jakého by se žalovaným dostalo v konkursu, tedy při poměrném uspokojování pohledávek všech věřitelů z výtěžku zpeněžení majetku dlužníka k rozhodnému dni 21.12.2010, a to vzhledem k bilanci majetku a závazků dlužníka k uvedenému dni.

[42]V rozhodné době totiž závazky dlužníka činily 16 689 tis. Kč a proti nim stál majetek v pořizovacích cenách toliko 14 913 tis. Kč (aktiva brutto). Jeho reálná cena však byla nižší, což je obecnou ekonomickou zkušeností, a lépe ji vystihuje hodnota aktiv netto ve výši 12 664 tis. Kč. Tato částka přitom zahrnuje i cenu prokázaného movitého majetku dlužníka v pořizovacích cenách 2 867 946 Kč a cenu akciového podílu ve výši 45 % ve společnosti Expron a.s. Pokud jde o cenu pohledávky dlužníka za společností Expron a.s. v nominální výši 10 450 130 Kč, tu soud hodnotí jako zanedbatelnou a bez významu pro posouzení výtěžnosti majetkové podstaty dlužníka k rozhodnému dni 21.12.2010, a to s ohledem na nestandartní a pro dlužníka hrubě nevýhodné ujednání o splatnosti pohledávky, jež byla vázána na uplynutí 10 let od

splacení jiného dluhu společností Expron a.s., tedy na podmínku, o niž není vůbec jisté kdy a zda vůbec nastane. Cenu pohledávky zpochybňuje i pozdější prohlášení konkursu na majetek společnosti Expron a.s., v rámci kterého byla pohledávka dosud uspokojena jen z cca 10 %; je však třeba poznamenat, že k tomu došlo jen díky tomu, že v insolvenčním řízení se uspokojují i pohledávky dle hmotného práva dosud nesplatné (viz § 173 odst. 3 I. Z.).

[43]Vzhledem k výši rozdílu mezi závazky dlužníka a cenou jeho majetku je bez významu otázka, zda dlužník k rozhodnému dni vlastnil i majetek, jehož nabytí před dnem 21.12.2010 nebylo prokázáno, neboť jeho pořizovací cena cca 224 tis. Kč nemůže zápornou bilanci závazků a majetku změnit.

[44]Konečně se soud zabýval i otázkou, zda právní úkon spočívající v započtení pohledávek byl učiněn v době, kdy dlužník byl v úpadku. Dle ustanovení § 241 odst. 2 věty druhé I. Z. se uplatní vyvratitelná právní domněnka úpadku dlužníka, vzhledem k tomu, že odporované započtení bylo učiněno ve prospěch žalovaných, kteří jsou osobami blízkými ve vztahu k dlužníku. Bylo by proto již nadbytečné právně hodnotit, zda žalovaní spolu s dlužníkem tvořili koncern.

[45]Uvedená právní domněnka má za následek, že bylo na žalovaných, aby tvrdili a prokázali, že dlužník k rozhodnému dni 21.12.2010 v úpadku nebyl, a tedy že jeho majetek postačoval k úhradě všech jeho tehdejších závazků.

[46]Tuto domněnku se však žalovaným vyvrátit nepodařilo, jelikož bylo zjištěno, jak už bylo výše uvedeno, že dlužník měl k rozhodnému dni závazky ve výši 16 689 tis. Kč a proti nim stál majetek v pořizovacích cenách pouze 14 913 tis. Kč, jehož reálná cena se blížila spíše hodnotě aktiv netto 12 664 tis. Kč. Cena majetku dlužníka tak nepostačovala k úhradě všech jeho závazků, navíc dlužník měl v rozhodné době více věřitelů s pohledávkami po splatnosti. Taková zjištění nejsou s to vyvrátit presumovaný úpadek dlužníka, když z nich neplyne jednoznačný a nezpochybnitelný závěr o schopnosti dlužníka k rozhodnému datu uspokojit všechny jeho věřitele v plném rozsahu.

[47]S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že započtením pohledávek žalovaných za dlužníkem vůči pohledávce dlužníka za žalovanými dne 21.12.2010 došlo ke zvýhodnění žalovaných vůči ostatním věřitelům dlužníka, neboť tímto právním úkonem se žalovaným ve výsledku dostalo plného uspokojení jejich pohledávek za situace, kdy bilance majetku a závazků dlužníka plné uspokojení pohledávek všech věřitelů neumožňovala. K právnímu úkonu započtení pak došlo v době, kdy dlužník byl v úpadku, jež je jednak presumován a tuto domněnku se žalovaným nepodařilo vyvrátit, a navíc stav úpadku dlužníka se podává i s ohledem na bilanci jeho majetku a závazků k rozhodnému dni, jež neumožňovala plné uspokojení všech jeho věřitelů. Současně není naplněna žádná z výjimek dle ustanovení § 241 odst. 5 I. Z., což ostatně žalovanými ani nebylo uplatňováno.

[48]Soud proto výrokem I. rozsudku žalobě vyhověl a určil, že předmětný právní úkon je neúčinný.

[49]Dle ustanovení § 239 odst. 4 I. Z. dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

[50]V předmětné věci žalovaní v důsledku neúčinného právního úkonu spočívajícího v započtení obdrželi plnění ve výši 2 000 000 Kč, neboť právě v takové výši zanikl jejich závazek vůči dlužníku. Soud proto žalovaným dle výše citovaného ustanovení uložil povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka 2 000 000 Kč.

[51]Pokud jde o námitky žalovaných, ty byly již z větší části vypořádány v rámci hodnocení důkazů a v rámci právního hodnocení věci, nad rámec toho soud uvádí, že dohoda o narovnání z 4.11.2014 se nijak nedotýká otázky, zda započtení pohledávek žalovaných na pohledávku dlužníka je neúčinné, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaní nebyli stranami dohody o narovnání a ta výslovně vymezuje sporné otázky, na něž dopadá tak, že se jedná o platnost a účinnost převodu vlastnického práva k bytu na Kateřinu anonymizovano a o to, zda je byt ve vlastnictví dlužníka či Kateřiny anonymizovano . Dohoda nedopadá na právní vztah založený kupní smlouvou mezi dlužníkem a žalovanými a tudíž ani na vypořádání povinnosti žalovaných zaplatit dlužníku kupní cenu bytu.

[52]Konečně je nedůvodná i námitka žalovaných, že nelze vyhovět nároku žalobce v celém rozsahu 2 000 000 Kč, když to by bylo v rozporu s kompenzačním účelem institutu neúčinnosti, jelikož dle dohody o narovnání již do majetkové podstaty již byla vyplacena částka 500 000 Kč. I zde je rozhodující, že dohoda o narovnání se nedotýká právních vztahů mezi dlužníkem a žalovanými, kteří objektivně byli zvýhodněni oproti ostatním věřitelům dlužníka způsobem, jež se v důsledku rovná zmenšení majetkové podstaty o 2 000 000 Kč.

[53]O náhradě nákladů řízení soud rozhodnul dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, jež byl v řízení plně úspěšný, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 51 607 Kč. Z toho činí odměna zástupce žalobce celkem 38 750 Kč při odměně ve výši 3 100 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobce učinil 12 úkonů právní služby po 3 100 Kč, jež spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, 6 písemných podáních (žaloba, vyjádření z 6.1.2016, vyjádření z 15.9.2016, odvolání z 7.11.2016, vyjádření z 15.6.2012, závěrečný návrh z 31.7.2018) a účasti při jednání soudu a to každé započaté dvě hodiny (jednání dne 22.9.2016 přesahující 2 hodiny-2 úkony, jednání dne 7.5.2018-1 úkon, jednání dne 21.6.2018 přesahující 2 hodiny-2 úkony), dále zástupce učinil jeden úkon právní služby s odměnou v poloviční výši (1 550 Kč), jež spočívá v účasti u jednání dne 9.8.2018. Dále náhradu nákladů řízení tvoří náhrada

hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu za uvedených 13 úkonů právní služby po 300 Kč, celkem tedy 3 900 Kč. Dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení patří i náhrada za DPH se sazbou 21 % z odměny a náhrad zástupce žalobce ve výši (po zaokrouhlení) 8 957 Kč, neboť zástupce žalobce je registrován jako plátce DPH. Žalovaným bylo dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo plnit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce jakožto advokáta, a to ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu Krajského soudu v Praze.

Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu).

Praha 9. srpna 2018

Mgr. Vladimír Sommer samosoudce