39 ICm 3963/2013
39 ICm 3963/2013-27 (KSOS 39 INS 19638/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce O.K.V. Leasing, s.r.o., se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 396, IČ: 63487063, zastoupeného JUDr. Ivo Marethem, advokátem se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 2244/34, proti žalované Mgr. Lence Krčové (dříve Sosnovcové), se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, insolvenční správkyni dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Havířov-Prostřední Suchá, Nový Svět 491/38, zastoupené Mgr. Evou Budínovou, advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 19.800,- Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 39 INS 19638/2013 s dlužníkem Radkem Svobodou, anonymizovano , bytem Havířov-Prostřední Suchá, Nový Svět 491/38, přihlášena přihláškou P6 z titulu úvěrové smlouvy č. 929057, je po právu, se zamítá.

II. Určuje se, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 13.690,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 39 INS 19638/2013 s dlužníkem Radkem Svobodou, anonymizovano , bytem Havířov-Prostřední Suchá, Nový Svět 491/38, přihlášena přihláškou P6 z titulu úvěrové smlouvy č. 929057, je po právu.

III. Určuje se, že žalobcova pohledávka č. 3 ve výši 5.157,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 39 INS 19638/2013 s dlužníkem Radkem Svobodou, anonymizovano , bytem Havířov-Prostřední Suchá, Nový Svět 491/38, přihlášena přihláškou P6 z titulu smluvní pokuty, je po právu.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 22.11.2013 se žalobce domáhal určení, že a) jeho pohledávka č. 1 ve výši 33.490,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 39 INS 19638/2013 s dlužníkem Radkem Svobodou, přihlášena přihláškou P6 z titulu úvěrové smlouvy, je po právu, a za b), že jeho pohledávka č. 3 ve výši 5.157,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 39 INS 19638/2013 s dlužníkem Radkem Svobodou, přihlášena přihláškou P6 z titulu smluvní pokuty, je po právu. Uvedl, že popření pohledávky č. 1 bylo učiněno v rozporu se zákonem a dále, že žalovaná nesprávně posoudila okolnosti, na jejichž základě popřela výši předmětné pohledávky. Pohledávka č. 1-33.490,-Kč představuje dosud dlužníkem neuhrazené splátky (úvěrovou pohledávku) dle smlouvy o úvěru č. 929057 vycházeje z toho, že celková cena úvěru činila 35.460,-Kč a dlužník uhradil do doby podání přihlášky dvě splátky ve výši každé 985,-Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši slučitelné s judikaturou a v souladu s dobrými mravy. Popření pohledávky č. 3 pak není po právu, neboť není možné akceptovat závěr žalované, že smluvní pokuta ve výši 0,2% denně je v rozporu s dobrými mravy. V rámci přiměřenosti a výše smluvní pokuty existuje konsistentní a ucelená judikatura Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 438/2005 a 33 Cdo 1682/2007). Skutečnost, že popřená pohledávka č. 3 dosahuje přihlášené výše je pouze důsledkem přístupu dlužníka a jeho dlouhodobého prodlení, nikoliv výše smluvní pokuty. V této souvislosti poukázal také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1299/2006 a 33 Odo 872/2006.

Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout, důvodem bylo sjednání smluvních pokut mezi žalobcem jako podnikatelem a dlužníkem jako spotřebitelem ve formulářové smlouvě v rozporu se zákonem s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11. U jednání doplnila, že v rámci pohledávky č. 1 odpovídá jistina částce 20.000,-Kč, žalobce v rámci přihlášky ani v rámci žaloby nespecifikoval, z jakého důvodu se domáhá částky vyšší. Jelikož insolvenční správkyně dospěla k závěru, že zbytek pohledávky, tedy nad jistinu 20.000,-Kč, je smluvní pokutou, učinila popěrný úkon.

Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

ICM R

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 39 INS 19638/2013, přičemž vzal za prokázané, že:

-usnesením ze dne 05.08.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Radka anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Lenka Krčová (dříve Sosnovcová) a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -usnesením ze dne 29.11.2013 bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, -přihláškou pohledávky č. P6 doručenou insolvenčnímu soudu dne 15.08.2013 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku č. 1 z titulu úvěrové smlouvy, která byla uzavřena na 36 splátek po 985,-Kč, dlužník uhradil pouze 2 splátky, úvěrová suma ve výši 33.490,-Kč (34 splátek po 985,-Kč) byla dle čl. 7.1 zesplatněna dnem 21.05.2013, nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku č. 2 ve výši 5.000,-Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. 6.6. úvěrové smlouvy a nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku č. 3 ve výši 5.157,-Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. 6.1. a 6.4. úvěrové smlouvy ve výši 0,2% denně z částky 33.490,-Kč od 21.05.2013 do 05.08.2013, -u přezkumného jednání dne 05.11.2013 dlužník pohledávky žalobce v přihlášené výši uznal a insolvenční správkyně popřela pravost části pohledávky č. 1-13.690,-Kč, a celou pohledávku č. 2 a č. 3 s odůvodněním, že smluvní pokuta byla sjednána neplatně dle ust. § 39 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013), -insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření pravosti části pohledávky č. 1 a celé pohledávky č. 2 a č. 3 dopisem ze dne 11.11.2013 podle ust. § 197 odst. 2 IZ, který byl žalobci doručen dle doručenky 13.11.2013, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce přihlásil přihláškou P6 do insolvenčního řízení dlužníka Radka anonymizovano vedeného pod sp.zn. KSOS 39 INS 19638/2013 nevykonatelné pohledávky, a to č. 1 ve výši 33.490,-Kč, č. 2 ve výši 5.000,-Kč a č. 3 ve výši 5.157,-Kč, přičemž žalovaná popřela pravost pohledávky žalobce č. 1 v rozsahu 13.690,-Kč a pravost pohledávek č. 2 a č. 3 v celém rozsahu z důvodu neplatnosti ujednání o smluvní pokutě. Žalobce včas uplatnil své právo na určení pohledávek č. 1 a č. 3 žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti insolvenční správkyni.

Soud se proto mohl zabývat vlastním nárokem žalobce na určení pravosti pohledávky č. 1 přihlášené z titulu dlužných splátek podle úvěrové smlouvy a určení pravosti pohledávky č. 3 přihlášené z titulu smluvní pokuty.

Ze smlouvy o úvěru č. 929057 ze dne 08.01.2013 včetně úvěrových podmínek společnosti O.K.V. Leasing, s.r.o. vzal soud za prokázáno, že žalobce jako věřitel a dlužník Radek Svoboda uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, která obsahuje jasné a přehledné ujednání: úvěrová jistina činí 20.000,-Kč, datum první splátky 20.02.2013, účel úvěru-zařízení bytu, úroková sazba 46,8%, délka splácení 36 měsíců, výše splátek 985,-Kč, celková cena úvěru 35.460,-Kč a RPSN 62,8%. Nedílnou součástí smlouvy byla jedna strana úvěrových podmínek, které dlužník podepsal v kolonce podpis zákazníka. Dle jejich článku 6.1. a 6.4. (nazvaném Důsledky porušení povinnosti stran smlouvy o úvěru ) smluvní pokuta byla sjednána jednak pro případ, kdy se dlužník dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté

ICM R splátky úvěru-0,2% z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení a jednak po případ, kdy se dlužník dostane do prodlení se zaplacením dle článku 7.1. zesplatněného zůstatku úvěru-ve výši 0,2 % ze splatného neuhrazeného zůstatku úvěru, za každý den prodlení. V článku 7.1 byly dohodnuty podmínky pro zesplatnění neuhrazeného zůstatku úvěru včetně úroků věřitelem v důsledku porušení povinností dlužníka.

Z předžalobní výzvy dlužníkovi ze dne 10.07.2013 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že věřitel vyzval dlužníka k zaplacení úvěrové pohledávky 33.490,-Kč a smluvních pokut (které jsou předmětem incidenčního sporu). Listina byla dlužníkovi odeslána dne 11.07.2013.

Z listiny nazvané jako bonita úvěrové smlouvy č. 929057 soud zjistil, že obsahuje předpis splátek a úhrad dlužníka k 20.11.2013.

Z listiny nazvané jako platební kalendář č. 929057 soud zjistil, že obsahuje seznam a termíny splátek úvěru včetně rozpisu kolik činí jistina a kolik úroky v každé jednotlivé anuitní splátce.

K pohledávce č 1:

Pro posouzení nároku žalobce je v daném případě rozhodující rozsah a obsah popěrného úkonu ze strany žalované. V této části je třeba uvést, že při přezkumném jednání, které se konalo 05.11.2013 a jak vyplývá ze seznamu přihlášených pohledávek (P6) a vyrozumění o popření pohledávky, žalovaná jako insolvenční správkyně, pokud popřela u pohledávky č. 1-13.490,-Kč omezila se pouze na konstatování: smluvní pokuta je sjednána neplatně dle § 39 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013). Pokud žalovaná nenamítala další a jiné důvody pro popření části pohledávky č. 1 pak nutno vzít v úvahu, že toto odůvodnění nelze vůbec vztáhnout k pohledávce č. 1, neboť ta představuje dlužnou sumu na úvěrových splátkách na základě úvěru č. 929057 a nikoliv smluvní pokutu (ta v rámci pohledávky č. 1 vůbec přihlášena nebyla). Jelikož tedy důvod, pro který insolvenční správkyně popřela část pohledávky č. 1, není relevantní, a tedy ani akceptovatelný, soud žalobě na určení úvěrové pohledávky ve výši 13.690,-Kč vyhověl. Jen obecně soud považuje za potřebné doplnit, že smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje jasné a přehledné ujednání o závazku dlužníka, kdy uvádí, kolik činí úvěrová jistina, dále uvádí úrokovou sazbu, délku splácení, výši splátek i celkovou cenu úvěru včetně RPSN. Soud proto nemá pochybnost o tom, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, která obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku (ve znění do 31.12.2013), přičemž pro vznik smlouvy stačí dohoda účastníků smlouvy o těchto náležitostech. Dlužník měl úvěr dle smlouvy splácet 36 měsíců, tj. 3 roky. Úroková sazba na jeden rok splácení úvěru činí dle propočtu soudu za použití splátkového kalkulátoru dostupného na stránkách www.finance.cz 41,94% ročně. Takovouto sazbu soud s přihlédnutím k délce splácení úvěru a velké rizikovosti nezajištěného úvěrového obchodu (v nebankovním sektoru) nepovažuje za rozpornou s dobrými mravy a proto neplatnou dle ust. § 39 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013. Jelikož věřitel celý zbytek úvěru (zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře) předčasně zesplatnil v souladu se smlouvou, a to článkem 7.1. úvěrových podmínek ještě před zjištěním úpadku dlužníka, má nárok nepochybně na vrácení všech nezaplacených splátek.

ICM R

Pokud se žalobce domáhal rovněž určení, že má v insolvenčním řízení vedeném s dlužnicí také část pohledávky č. 1 ve výši 19.800,-Kč, tj. pohledávky, která byla insolvenční správkyní a dlužníkem uznána, nelze než konstatovat, že v této části nejsou vůbec splněny podmínky pro vedení incidenčního sporu, když jak plyne z ust. § 198 odst. 1 IZ, věřitelé mohou uplatnit své právo na určení nevykonatelné pohledávky, která byla popřena, nikoliv však v případě, kdy se jedná o pohledávku insolvenční správkyní a dlužníkem uznanou (a tedy zjištěnou). Proto soud žalobu ohledně určení, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 19.800,-Kč z titulu úvěrové smlouvy č. 929057, je po právu, zamítl.

K pohledávce č. 3:

Pokud jde o pohledávku č. 3 ve výši 5.157,-Kč, tato odpovídá sjednané smluvní pokutě v článku 6.1. a 6.4. úvěrových podmínek, jakožto nedílné součástí smlouvy o úvěru. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,2 % ze splatného neuhrazeného zůstatku úvěru, za každý den prodlení. Dlužník byl v prodlení od 21.05.2013, (kdy byl závazek ze smlouvy zesplatněn) do 05.08.2013 (kdy bylo vydáno usnesení o úpadku) čemuž odpovídá částka 5.157,-Kč. U pohledávky č. 3 se proto soud zaměřil na řešení právní otázky, zda v daném konkrétním případě je smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o úvěru ze dne 08.01.2013 neplatným ujednáním, neboť odporuje dobrým mravům.

Aby byl právní úkon podle ust. § 39 občanského zákoníku považován za příčící se dobrým mravům, musel by se jeho obsah ocitnout v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich ujednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty, s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, které byly souhrnně upraveny v ust. § 544 až § 558 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013), a jejichž smyslem a účelem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku.

Smluvní pokuta v daném případě zajišťovala povinnost dlužníka splácet úvěr ve splátkách řádně a včas a dále jeho povinnost uhradit včas zesplatněný zůstatek úvěru. Na straně dlužníka není v tomto smluvním vztahu významnější povinnost, než právě vrátit peněžní prostředky dle smlouvy o úvěru. Jde o základní povinnost dlužníka a nezaplacení řádně a včas je tedy tím nejhrubším porušením smlouvy.

ICM R

V posuzovaném případě součásti smlouvy o úvěru bylo ujednání, že dlužník je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,2 % ze splatného neuhrazeného zůstatku úvěru, za každý den prodlení. Takto sjednaná smluvní pokuta dle názoru soudu nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty, spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost, a slouží k dostatečnému zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout. V posuzované věci byla konečná výše smluvní pokuty plně závislá na době, po kterou dlužník nedostál povinnosti, kterou sám smluvně převzal. Výsledná výše smluvní pokuty je tudíž důsledkem doby, která uplynula ode dne splatnosti zajištěné pohledávky. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je namístě hodnotit jinak smluvní pokutu, sjednanou ve formě pevně stanovené částky, a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby (ať už v procentech nebo opět pevnou částkou) za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu ve výši několikanásobku zajištěné částky by bylo zřejmě možno považovat za nepřiměřenou právě s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze dobře použít, dosáhne-li celková výše smluvní pokuty několikanásobku zajištěné pohledávky v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně závisí na době, po kterou dlužník svou povinnost zajištěnou smluvní pokutou neplní-čím delší je prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta. Jinak řečeno, na nepřiměřenost smluvní pokuty tak nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

Lze proto uzavřít, že smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,2% denně ze splatného neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly neplněním zajištěné povinnosti vzniknout. Smluvní pokuta takto sjednaná je s ohledem ke všem okolnostem případu přiměřená a ujednání o smluvní pokutě není neplatné podle § 39 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013) pro rozpor s dobrými mravy. Ostatně i Nejvyšší soud ČR již v řadě svých rozhodnutí dovodil, že i smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně lze považovat za přiměřenou, a proto i v souladu s dobrými mravy (např. rozhodnutí ze dne 26.07.2000, sp.zn. 30 Cdo 2247/99, ze dne 09.08.2001, sp.zn. 33 Odo 204/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, pod číslem C 675, ze dne 23.06.2004, sp.zn. 33 Odo 588/2003, uveřejněné v Souboru pod číslem C 2801, ze dne 27.07.2006, sp.zn. 33 Odo 810/2006, a ze dne 26.01.1999, sp.zn. 29 Cdo 2495/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 6/2000). Dlužník (a tedy ani insolvenční správkyně dlužníka) se proto nemůže bránit splnění smluvní povinnosti s poukazem na dobré mravy, jestliže mohl zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by svou zajištěnou povinnost splnil v co nejkratší době.

Závěry z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru nedopadají, jelikož smluvní pokuta byla součástí dlužníkem podepsaných úvěrových podmínek (je uvedena v přehledném textu nazvaném jako důsledky

ICM R porušení povinnosti stran smlouvy o úvěru), nejedná se proto o ujednání, kterému nelze přiznat právní ochranu.

S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že insolvenční správkyni se prostřednictvím její námitky vůči pohledávce č. 3 nepodařilo zpochybnit platnost ujednání o smluvní pokutě z hlediska rozporu s dobrými mravy, a proto soud žalobě ve vztahu k určení, že pohledávka č. 3 ve výši 5.157,-Kč je po právu, vyhověl.

Pokud jde o náklady řízení, soud vyšel z toho, že úspěch žalobce a žalované byl ve sporu zhruba stejný, proto rozhodl proto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 24.10.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R