39 ICm 3582/2015
Jednací číslo: 39 ICm 3582/2015-26 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 39 INS 10827/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: FINWAY a.s., IČO 28420098, se sídlem Praha 5-Stodůlky, K Brance 1171/11, 155 00, proti žalované: Mgr. Petra Jadrníčková, IČO 73612189, Školní 3362/11, Zlín, 760 01, insolvenční správce dlužníka Olgy Šavelové, r. č. 745507/5760, Petrov nad Desnou 98, 788 16, zastoupené JUDr. Bc. Michalem Březovjákem, advokátem se sídlem Zlín, Školní 3362/11, 760 01, o určení popřených pohledávek,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalobce FINWAY a.s., IČO 28420098, se sídlem Praha 5-Stodůlky, K Brance 1171/11, 155 00, za dlužníkem-paní Olgou Šavelovou, r. č. 745507/5760, bytem Petrov nad Desnou 98, 788 16, z titulu Smlouvy o úvěru č. 4312000175 ze dne 29. 11. 2012 a Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 29. 11. 2012, je po právu, a to u dílčí pohledávky č. 1 co do pravosti, pořadí a výše 249.666, 61 Kč, se zamítá. isir.justi ce.cz

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 8.228 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Michala Březovjáka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 11. 9. 2015 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že pohledávka žalobce z titulu smlouvy o úvěru z 29. 11. 2012 a smlouvy o zřízení zástavního práva je po právu u dílčí pohledávky č. 1 ve výši 249.666,61 Kč tak, jak je specifikováno v žalobním petitu. Žalobce uvedl, že z titulu smlouvy o úvěru a zřízení zástavního práva uplatnil pohledávku č. 1 ve výši 430.344 Kč jako zajištěnou a pohledávku č. 2 ve výši 416.520 Kč jako nezajištěnou. Pohledávka byla žalobci postoupena ze společnosti JET Money s.r.o. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2013. Při přezkumném jednání 12. 8. 2015 byla insolvenčním správcem pohledávka č. 1 popřena co do výše 332.466,61 Kč, včetně práva na uspokojení ze zajištění. Žalobce obdržel vyrozumění insolvenčního správce z 13. 8. 2015 s poučením o podání žaloby. Žalobce 24. 7. 2015 částečně vzal zpět přihlášenou pohledávku č. 1, co do úplaty ve výši 82.800 Kč. Dle žalobce smlouva o úvěru obsahuje přehledné ujednání o závazku dlužníka, smlouva o úvěru jednoznačně uvádí, kolik je dlužníkovi půjčeno, tedy jistina, dále souhrnný součet úroků a úplaty-tedy navýšení a konečně také celkovou částku k úhradě. Smlouva o úvěru stanovuje jasné sankce za případné neuhrazení řádně a včas. Spoludlužníci na závazek ze smlouvy o úvěru uhradili toliko 182.729 Kč. Vzhledem k tomu, že dále nebylo hrazeno ničeho a spoludlužníci se dostali do prodlení se splácením, byl závazek v souladu s článkem III odst. 2 smlouvy o úvěru ke dni 26. 2. 2013 zesplatněn. Pokud byla napadena platnost sjednání úroku, žalobce uvádí, že tento nárok je zcela v souladu s ustanovením § 497 obchodního zákoníku, dle kterého dlužník se na základě smlouvy o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru dle obchodněprávní úpravy musí vždy obsahovat závazek platit úroky, povinnost platit úroky se proto označuje za nezbytnou podmínku pro vznik smlouvy o úvěru. V předmětné smlouvě byla srozumitelně sjednána fixní úroková sazba 16 %, jejíž sjednání právní řád nevylučuje. Úrok byl v posuzované věci sjednán ve výši 16 % z poskytnuté jistiny a dle žalobce úrok v této výši nelze považovat za nepřiměřeně vysoký či v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na dobu 72 měsíců, na kterou byl úvěr sjednán, rovněž nelze považovat navýšení úvěru k majetkové hodnotě poskytnuté jistiny za takové, které by bylo v hrubém nepoměru. Pokud žalovaný napadl smluvní úrok přirostlý k jistině, pak žalobce konstatuje, že žalobce a spoludlužníci dle článku III odst. 2 dohodli, že neuhrazení některé splátky má za následek zesplatnění úvěru, čímž se stává celý dluh, včetně příslušenství úplaty smluvních pokut a paušální náhrady nákladů vynaložených na vymáhání pohledávky. Vzhledem k tomu, že na závazek ze smlouvy nebylo hrazeno řádně a včas a spoludlužníci se dostali do prodlení, byl závazek v souladu se smlouvu o úvěru ke dni 26. 2. 2013 zesplatněn. Žádost žalobce o zaplacení celé pohledávky je jednostranným právním úkonem. Žalobce odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 169/2014-64. Žalobce uvádí, že jako nesprávný je nutno odmítnout názor, že po prodlení dlužníka se splacením splátek úvěru nelze činit splatným celý dluh, včetně roků, který by v případě řádného splácení byly splatné až v budoucnu.

ICM R

Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 30. 6. 2016. Žalovaná na přezkumném jednání popřela, co do výše a pořadí dílčí pohledávku č. 1 a to včetně práva na uspokojení ze zajištění, neboť zajištění nemůže existovat bez pohledávky, kterou zajišťuje, přičemž z celkově přihlášené výše pohledávek byla pohledávka uznána v částce 514.397,39 Kč a v části 249.666,61 Kč je popřena. Důvodem popření dílčí pohledávky č. 1 je, že dlužníkovi v rámci smlouvy o úvěru byl poskytnut úvěr 230.000 Kč a celková částka, kterou právní předchůdce žalobce požadoval zpět byla 463.800 Kč a skládá se mimo jistiny také ze smluvního úroku ve výši 220.800 Kč, což je 96 % jistiny a poplatků za uzavření smlouvy ve výši 13.000 Kč. Dle žalované ujednání o smluvním úroku, které je ve skutečnosti odměnou věřitele, je vzhledem ke své výši absolutně neplatným ujednáním pro rozpor s dobrými mravy. Dlužník věřiteli uhradil 182.729 Kč. Žalovaná má za to, že ujednání o smluvním úroku bylo sjednáno neplatně. Pohledávka právního předchůdce žalobce tak činila částku ve výši 60.271 Kč. Nelze přehlédnout, že právní předchůdce žalobce mimo jiné požadoval i smluvní pokutu ve výši 416.520 Kč, kterou žalovaná s ohledem na judiktaturu uznala. Vzhledem k tomu, že žalovaná popřela část jistiny přihlášené pohledávky má za to, že právnímu předchůdci žalobce vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení pouze z výše jistiny uznané žalovanou. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

Soud rozhodl o věci dle § 115a o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 IZ a § 161 odst. 1 věta poslední IZ, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Soud zjistil z přihláškového spisu oddíl P, č. přihlášky P6, číslo věřitele 6 vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 10827/2015 následující:

Z přihlášky pohledávky, že žalobce uplatnil pohledávku č. 1 ve výši jistiny 363.871 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 4312000175 ze dne 29. 11. 2012 a dále příslušenství zákonný úrok z prodlení 66.473 Kč, celkem pohledávka č. 1 ve výši 430.344 Kč. Pohledávka byla přihlášená jako zajištěná, důvod zástavní právo smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem z 29. 11. 2012, okamžik vzniku zajištění 30. 11. 2012. Dále přihlásil pohledávku č. 2 ve výši 416.520.000 Kč jako nezajištěnou z titulu smlouvy o úvěru-smluvní pokuty dle čl. IV. smlouvy o úvěru č. 43120000175.

Vyrozuměním insolvenční správkyně o možnosti uplatnění popřeného nároku z 13. 8. 2015, že toto bylo adresováno žalobci a doručeno 14. 8. 2015.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě probíhá insolvenční řízení dlužnice, a že žalovaná byla ustanovena insolvenční správkyní.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno přezkumné jednání, na kterém byla částečně popřená pohledávka č. 1 se konalo 12. 8. 2015. Vyrozumění o popření pohledávky a o možnosti uplatnění popřeného nároku bylo doručeno žalobci 14. 8. 2015. Žalobce podal žalobu u příslušného soudu dne 11. 9. 2015, tedy včas (198 odst. 1 IZ) a to proti insolvenční správkyni, která částečně popřela pohledávku č. 1.

ICM R

Skutková tvrzení mezi účastníky nebyla sporná, soud tedy posuzoval, zda popěrný úkon ze strany žalované tak, jak byl vyjádřen byl důvodný. Jak bylo tvrzeno, na základě smlouvy o úvěru č. 4312000175 ze dne 29. 11. 2012, byl dlužníkovi poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 230.000 Kč. Částka celkem splatná dlužníkem, byla stanovena na 546.600 Kč, z toho částka 13.000 Kč činila poplatek za uzavření smlouvy a částka 303.600 Kč činila odměnu právního předchůdce žalobce, zahrnující úplatu za poskytnutí úvěru a smluvně sjednaný úrok. Doba splácení spotřebitelského úvěru činila 72 měsíců, měsíční splátka 7.411 Kč. Úrok byl sjednán ve smlouvě o úvěru ve výši 16 % z jistiny za každý rok sjednaného trvání smlouvy. Pak je zřejmé, že celková odměna právního předchůdce žalobce za poskytnutí úvěru bez poplatku za sjednání smlouvy o úvěru, tj. 303.600 Kč představuje 55,54 % z částky celkem splatné dlužníkem. Právní předpisy umožňují, aby byla smluvními stranami sjednaná odměna, stejně tak, že je s poskytnutím finančních prostředků spojen i vznik nákladů. Výše odměny či nákladů není závislá pouze na dohodě smluvních stran, ale podléhá omezení v tom smyslu, že takové jednání musí být v souladu s dobrými mravy. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 v souladu s dobrými mravy při sjednání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník s přiměřenou výši úplaty (odměna) za užívání půjčené částky a který tedy své volné peněžní prostředky hodlá zhodnotit běžným obvyklým způsobem, rovněž v popřípadě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné.Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroku sjednaná, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou, zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytnutí úvěru nebo půjček . Dle statistik České národní banky činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v listopadu 2012 u úvěru v době trvání nad 5 let 15,016 %. Úrok byl sice právním předchůdcem žalobce stanoven 16 % z jistiny,ale za každý rok sjednaného trvání smlouvy, tj. za 6 let, celkem 96 % jistiny. Roční procentní sazba nákladů tak činí 44,1 %, přičemž v roce 2012 dle dostupných informací Ministerstva financí činila procentní sazba nákladů (RPSN) v měsíci listopadu 16,5 %. Vzhledem k uvedené výši smluvního úroku, výši RPSN a výši celkové odměny za poskytnutí úvěru, která výrazně přesahovala částku skutečně dlužníkovi poskytnutou, lze uzavřít, že ujednání o smluvním úroku obsažené ve smlouvě o úvěru je absolutně neplatným, neboť se příčí dobrým mravům a je v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele.

Z důvodů výše uvedených, kdy soud posoudil popěrný úkon ze strany žalované jako insolvenční správkyně za důvodný, žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení, za 2 úkony právní služby, když za 1 úkon právní služby přísluší odměna 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/96 Sb. Ke každému úkonu právní služby dále náleží režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Právní zástupce žalované má dále nárok na 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.428 Kč. Celkem náklady řízení ve výši 8.228 Kč je žalobce

ICM R

povinen zaplatit žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 3 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 12. 9. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně

ICM R