39 ICm 350/2011
č. j.: 39 ICm 350/2011-24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze se sídlem nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5-Smíchov rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Buršíkovou v právní věci žalobce: Mgr. Michal Šimků, se sídlem Spálená 21, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka ZAMOS KT, spol. s r.o., IČ: 252 38 485, právně zastoupen: Mgr. Petr Dětka, advokát se sídlem Jandova 8, 190 00 Praha 9, proti žalovanému: JUDr. Štěpán Liška, advokát se sídlem Myslbekova 27/709, 169 00 Praha 6, IČ: 662 53 217 o popření vykonatelné pohledávky

t a k t o:

I. Určuje se, že žalovaný n e m á za dlužníkem ZAMOS KT, spol. s r.o., IČ: 252 38 485, se sídlem Krty 30, 270 33 Krty, vykonatelnou pohledávku ve výši 19.686,10,-Kč z titulu smlouvy o právní pomoci se společností ESA, s.r.o., IČ: 463 51 141, ze dne 19.06.2009, a to na základě rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 11.06.2010 č.j. 25 Co 243/2010-130.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.880,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Krajskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11.02.2011 domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem ZAMOS KT, spol. s r.o., IČ: 252 38 485, se sídlem Krty 30, 270 33 Krty, vykonatelnou pohledávku ve výši 19.686,10,-Kč na základě rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 11.06.2010 č.j. 25 Co 243/2010-130.

Jako insolvenční správce dlužníka ZAMOS KT, spol. s r.o. popřel při přezkumném jednání konaném dne 14.01.2011 u soudu zdejšího vykonatelnou pohledávku žalovaného ve výši 19.686,10,-Kč, neboť se domnívá, že žalovaný tuto pohledávku neuplatnil oprávněně. Žalovaný totiž uplatnil svým jménem a na svůj účet náhradu nákladů řízení, která byla přiznána usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11.06.2010, č.j. 25 Co 243/2010-130. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.07.2010 a dne 23.07.2010 se stalo vykonatelným. Náklady řízení však náleží klientovi advokáta a nikoli advokátovi, k jeho rukám se sice platí, ale jen proto, že u advokáta se nachází platební místo. Tento názor podporují i ustanovení občanského soudního řádu, neboť vždy, když hovoří o nákladech řízení, přiznávají je účastníkům řízení. Advokát účastníkem řízení není, je pouze právním zástupcem účastníka. Přísudek náhrady nákladů řízení nesměřuje proto do právní sféry advokáta, což plyne i z ustanovení § 149 o.s.ř. Pokud by si advokát takovéto prostředky ponechal, porušil by tím povinnosti advokáta ve smyslu § 16 a 17 zákona o advokacii. Složenou náhradu nákladů řízení by si advokát mohl ponechat jen v případě, že by si to takto odchylně s klientem smluvil, k čemuž ovšem v posuzované věci nedošlo. Žalobce se proto domnívá, že předmětná pohledávka byla uplatněna osobou, která k tomu není aktivně věcně legitimována. Na okraj žalobce podotkl, že pohledávka je i nesprávně vyčíslena, když je úrok z prodlení počítán již ode dne 23.07.2010 a nikoli správně ode dne 24.07.2010. S ohledem na výše uvedené navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě doručeném soudu dne 28.03.2011 uvedl, že se s tvrzením žalobce neztotožňuje a domnívá se, že právo na náhradu nákladů řízení uplatnil po právu, a to na základě Smlouvy o právní pomoci ze dne 19.06.2009 uzavřené mezi žalovaným a jeho klientem, společností ESA s.r.o., IČ: 463 51 141, se sídlem Oldřichova 158, Kladno, která byla žalobcem v předmětném sporu. Na základě znění čl. II Smlouvy o právní pomoci náleží advokátovi náhrada nákladů řízení dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., a to dnem právní moci rozsudku. Z těchto důvodů se žalovaný domnívá, že jeho nárok byl v insolvenčním řízení uplatněn oprávněně, a navrhuje proto, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Po zjištění, že jsou splněny základní podmínky pro vedení tohoto sporu, tj. že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou a včas, nařídil soud ústní jednání na den 10.06.2011, při kterém přistoupil k dokazování.

Ze spisu Krajského soudu v Praze spis. zn. KSPH 39 INS 4039/2010 bylo zjištěno, že usnesením soudu ze dne 29.10.2010 spis. zn. KSPH 39 INS 4039/2010-A-21 soud zjistil úpadek dlužníka ZAMOS KT, spol. s r.o., IČ: 252 38 485, se sídlem Krty 30, 270 33 Krty, na majetek dlužníka prohlásil konkurz, insolvenčním správcem byl ustaven žalobce, Mgr. Michal Šimků, se sídlem Spálená 21, 110 00 Praha 1 a věřitelé dlužníka byli vyzváni, aby své pohledávky přihlásili do řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto usnesení.

Z přihlášky žalovaného ze dne 25.08.2010 soud zjistil, že žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku skládající se z jistiny ve výši 19.545,-Kč přiznanou usnesením Krajského soudu v Plzni, č.j. 25 Co 243/2010-130, které nabylo právní moci dne 19.07.2010 a vykonatelným se stalo dne 23.07.2010, a příslušenství, zákonného úroku z prodlení, ve výši 141,10,-Kč, celkem tedy 19.686,10,-Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání, které se konalo dne 14.01.2011, soud zjistil, že žalobce i dlužník shodně popřeli pravost pohledávky žalovaného, který je v řízení veden jako věřitel č. 41, a to z toho důvodu, že tato pohledávka náleží jinému subjektu.

Ze Smlouvy o právní pomoci uzavřené dne 19.06.2009 mezi společností ESA s.r.o., IČ: 463 51 141, a žalovaným soud zjistil, že byla uzavřena za účelem poskytnutí právní pomoci ve věci vymáhání pohledávky za společností ZAMOS KT, spol. s r.o., a to včetně zastupování v soudním a exekučním řízení. Dle čl. II. této smlouvy advokátovi za poskytování právních služeb náleží odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a v případě zastoupení klienta jako účastníka v občanském soudním řízení rovněž náhrada nákladů řízení dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., přičemž tato náleží advokátovi dnem právní moci rozsudku.

Žalovaný při jednání založil do spisu plnou moc ze dne 29.12.2010, ze které bylo zjištěno, že generální ředitel společnosti ESA s.r.o., pan Roman Pekrt, byl oprávněn za společnost uzavřít uvedenou smlouvu o právní pomoci s žalovaným.

Po seznámení se s výše uvedenými důkazy právní zástupce žalobce i žalovaný trvali oba na svém stanovisku a shodně prohlásili, že již další důkazy ani tvrzení nebudou doplňovat.

Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav, který má za prokázaný:

Žalovaný dne 19.06.2009 uzavřel se společností ESA s.r.o., IČ: 463 51 141, za účelem poskytnutí právní pomoci ve věci vymáhání pohledávky za společností ZAMOS KT, spol. s r.o. smlouvu o právní pomoci. Dle čl. II. této smlouvy advokátovi za poskytování právních služeb náleží odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a v případě zastoupení klienta jako účastníka v občanském soudním řízení rovněž náhrada nákladů řízení dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., přičemž tato náleží advokátovi dnem právní moci rozsudku.Usnesením ze dne 29.10.2010 spis. zn. KSPH 39 INS 4039/2010-A-21 zdejší soud zjistil úpadek dlužníka ZAMOS KT, spol. s r.o., IČ: 252 38 485, se sídlem Krty 30, 270 33 Krty, na majetek dlužníka prohlásil konkurz, insolvenčním správcem ustanovil žalobce a věřitele dlužníka vyzval, aby své pohledávky přihlásili do řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto usnesení. Žalovaný přihláškou ze dne 25.08.2010 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka ZAMOS KT, spol. s r.o., pohledávku skládající se z jistiny ve výši 19.545,-Kč dle usnesení Krajského soudu v Plzni, č.j. 25 Co 243/2010-130, které nabylo právní moci dne 19.07.2010 a vykonatelným se stalo dne 23.07.2010, a z příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení, ve výši 141,10,-Kč, celkem tedy 19.686,10,-Kč. Pravost této pohledávky byla na přezkumném jednání konaném dne 14.01.2011 žalobcem i dlužníkem shodně popřena, a to z toho důvodu, že tato pohledávka náleží jinému subjektu, nikoli žalovanému.

Podle ustanovení § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ), insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o.s.ř.) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Dle § 90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.

Dle § 149 o.s.ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, zastupoval-li účastníka notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy nebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.

Na základě provedeného dokazování soud přisvědčil argumentaci žalobce a žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť má za prokázané, že popření pohledávky žalovaného bylo učiněno po právu. Žalovaným přihlášená částka odpovídá hodnotě náhrady nákladů řízení přiznaných klientovi žalovaného, společnosti ESA s.r.o., který měl plný úspěch v řízení ohledně sporu s dlužníkem ZAMOS KT, spol. s r.o., a proto mu Krajský soud v Plzni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 jako úspěšnému účastníku řízení přiznal náhradu nákladů řízení proti účastníku, který v řízení úspěšný nebyl. Tato náhrada nákladů však náleží vždy účastníku řízení, nikoli jeho advokátovi. Žalovaný jako advokát měl v souladu s čl. II. označeným jako odměna, náklady a záloha smlouvy o právní pomoci ze dne 19.06.2009 nárok na náhradu nákladů řízení dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která mu náleží dnem právní moci rozsudku. Smlouva o právní pomoci je však dvoustrannou smlouvou uzavřenou mezi žalovaným advokátem a jeho klientem, společností ESA s.r.o. Odměnu za poskytnutí právní pomoci je advokátovi povinen uhradit jeho klient, a to způsobem a ve výši smluvené těmito dvěma subjekty. To, že rozsudek přiznávající úspěšnému účastníku řízení náhradu nákladů řízení stanoví, že účastník ve sporu neúspěšný je náhradu nákladů řízení povinen uhradit k rukám právního zástupce úspěšného účastníka, neznamená, že by se tím náhrada nákladů řízení přiznávala advokátovi. Tímto způsobem je určeno pouze platební místo, nikoli tedy subjektivní právo advokáta, osobou oprávněnou je vždy účastník řízení. Proto i v tomto případě náleží částka, kterou žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení, společnosti ESA s.r.o., bez ohledu na to, že ESA s.r.o. byla povinna částku odpovídající přiznané náhradě nákladů řízení zaplatit žalovanému. Žalovaný nemůže mít v insolvenčním řízení postavení dlužníkova věřitele. Nic na tom nemůže změnit to, že si klient s žalovaným dohodli, že mu vedle odměny dle vyhlášky náleží i přísudek dle soudního rozhodnutí. Ani tato dohoda nečiní advokáta legitimovaným k vymáhání přísudku přímo po neúspěšném účastníku, povinnému zaplatit protistraně náklady řízení.

Soud považuje za správný výše uvedený výklad znění čl. II smlouvy o právní pomoci, argumentaci žalovaného o tom, že mu náleží právo na náhradu nákladů řízení v souladu se smlouvou o právní pomoci proto nepovažuje za správnou.

Veden shora uvedenými úvahami soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst.1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal vůči žalovanému právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s jeho právním zastoupením ve výši 11.880,-Kč (odměna dle

§ 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 9.000,-Kč plus 3 úkony právní služby po 300,-Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu a účast na jednání před soudem, zvýšené o zákonnou DPH ve výši 1.980,-Kč).

Vzhledem k plnému úspěchu žalobce ve věci a v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 ve spojení § 11 odst. 2 písm. r) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil soud povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč žalovanému.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 10. června 2011

JUDr. Hana B u r š í k o v á, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Habudová Jana