39 ICm 34/2013
Číslo jednací: 39 ICm 34/2013-154 KSBR 39 (46) INS 4668/2012-C4-15

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci žalobce: NASPA a.s. v likvidaci, se sídlem Karlovo nám. 290/16, 120 00 Praha 2- Nové Město, pr. zast. JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem Údolní 11, 602 00 Brno proti

žalovanému: Ing. Lukáš Nožička, Šilingrovo nám. 3, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníka NA PANENCE s.r.o. v likvidaci, se sídlem Štursova 603/34, IČ 276 90 580, pr. zast. Mgr. Radovanem Indrou, advokátem se sídlem Čechyňská 16, 602 00 Brno o žalobě o vyloučení souboru nemovitostí z majetkové podstaty

takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby z majetkové podstaty dlužníka NA PANENCE s.r.o. v likvidaci, IČ: 276 90 580, byly vyloučeny nemovitosti: Pozemky: KSBR 39 (46) INS 4668/2012-C4-15

Číslo parcely Výměra v m Druh pozemku, způsob využití 4422/283 2392 Zastavěná plocha a nádvoří 4422/388 12 Ostatní plocha, ostatní komunikace 4422/389 11 Ostatní plocha, ostatní komunikace 4422/390 7 Ostatní plocha, ostatní komunikace 4422/391 11 Ostatní plocha, ostatní komunikace 4422/392 11 Ostatní plocha, ostatní komunikace 4422/393 11 Ostatní plocha, ostatní komunikace 4422/394 11 Ostatní plocha, ostatní komunikace 4422/395 16 Ostatní plocha, ostatní komunikace 4422/397 13 Ostatní plocha, jiná plocha

Dům č.p. 2917 v část obce Líšeň, způsob využití-garáž, postavenému na pozemku parc. č. 4422/283; Spoluvlastnický podíl o velikosti id. 2542037/2548407 vzhledem k celku pozemku parc. č. 4422/387, o výměře 52m, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití jiná plocha; vše v obci Brno, k. ú. Líšeň, se z a m í t á.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému náklady řízení představované náklady na právní zastoupení ve výši 12.342 Kč včetně DPH k rukám Mgr. Radovana Indry, advokáta AK Čechyňská 16, 602 00 Brno, jako právního zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění: Dne 2. 1. 2013 bylo u podepsaného soudu zahájeno řízení o incidenční žalobě žalobce o vyloučení souboru nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka NA PANENCE s.r.o. v likvidaci, se sídlem Štursova 603/34, IČ 276 90 580 (dále jen dlužník). Žalobce v podané žalobě uvedl, že mezi žalobcem a dlužníkem byla dne 12. 11. 2010 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod nemovitostí-viz tabulka ve výroku č. I., dům č. p. 2917 v části obce Líšeň, způsob využití garáž a spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2542037/2548404 vzhledem k celku pozemku par. č. 4422/387, vše v obci Brno, k. ú. Líšeň. Účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly dne 12. 11. 2010. Kupní cena činila 35.650.000 Kč. Žalobce nabyl Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2010, uzavřenou mezi žalobcem a společností LUNARO Invest s.r.o., IČ 256 42 197, pohledávku za dlužníkem ve výši 35.700.000 Kč. Kupní cena za výše uvedené nemovitosti pak byla uhrazena jednostranným zápočtem doručeným prodávajícímu (dlužníkovi) dne 30. 11. 2010. Žalovaný provedl soupis majetkové podstaty dlužníka, který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 3. 12. 2012 s uvedením důvodu soupisu majetek ve vlastnictví dlužníka , bez jakékoliv bližší specifikace. Žalobce byl o provedení soupisu informován jedinou větou, a to přípisem ze dne 27. 11. 2012, pojmenovaný jako výzva k úhradě kupní ceny nebo předání nemovitosti. Žalobce považuje soupis souboru nemovitostí do majetkové podstaty za protiprávní, neboť nemovitosti nabyl v souladu s platnou právní úpravou a oprávněnost nabytí KSBR 39 (46) INS 4668/2012-C4-15 pak byla potvrzena i místně příslušným katastrálním úřadem, který zapsal vlastnické právo ve prospěch kupujícího (žalobce) na příslušném listu vlastnictví. Žalobce namítal, že sepis této pohledávky je tak nepřezkoumatelný a žalobci je fakticky znemožněno vést právní obranu. Žalovaný navíc žalobce o provedení soupisu pohledávky neinformoval postupem podle § 224 a 225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon nebo IZ ), čímž jednal v rozporu s § 36 tohoto zákona. Žalobce navrhl vydání rozsudku, jímž bude soubor nemovitostí vyloučen z majetkové podstaty dlužníka.

Na základě výzvy soudu ze dne 4. 11. 2013, žalovaný podal dne 18. 12. 2013 vyjádření k žalobě. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že kupní smlouva ze dne 11. 11. 2010 (překlep žalovaného, kupní smlouvu datována 12. 11. 2010), kterou měl předmětné nemovitosti žalobce nabýt, je absolutně neplatná. Důvod neplatnosti žalovaný spatřuje ve skutečnosti, že právní úkon byl učiněn s úmyslem obou smluvních stran (dlužníka i žalobce) zkrátit věřitele dlužníka. Žalovaný je toho názoru, že smluvní strany kupní smlouvu již uzavíraly s úmyslem, že kupní cena fakticky nebude zaplacena a že pouze bude simulován zánik závazku úhrady kupní ceny zápočtem neexistentní pohledávkou žalobce. Závěr svého podání věnuje argumentaci zániku kupní smlouvy odstoupením. Dále žalovaný uvedl, i kdyby byla kupní smlouva ze dne 12. 11. 2010 uzavřena platně, nemůže se žalovaný ztotožnit s tvrzením žalobce, že kupní cena byla řádně zaplacena, resp. došlo k zániku povinnosti kupní cenu uhradit započtením vzájemné pohledávky, neboť žalobce nedisponoval pohledávkou vůči dlužníku, kterou by mohl provést zápočet na úhradu kupní ceny. Následně žalovaný vyzval žalobce k úhradě kupní ceny ve výši 35.650.000 Kč, vzhledem k tomu, že nedošlo k jejímu zaplacení, žalovaný tak přistoupil k odstoupení od kupní smlouvy dopisem ze dne 19. 12. 2012, jež byl žalobci doručen dne 2. 1. 2013 a odstoupením od smlouvy tak došlo k obnovení vlastnického práva dlužníka k předmětným nemovitostem.

Usnesením ze dne 18. 6. 2014, č. j.-62, byl žalobce vyzván, aby doplnil svou žalobu tak, že uvede veškerá tvrzení k tomu, jakou pohledávku vůči dlužníku v minulosti měl nabýt a použít k započtení na úhradu kupní ceny dle kupní smlouvy. Žalobce se na výzvu soudu vyjádřil dne 9. 7. 2014. Ve svém podání uvedl, že kupní cena za nemovitosti byla uhrazena částí pohledávky za dlužníkem ve výši 35.700.000 Kč, kterou žalobce nabyl od společnosti LUNARO Invest s.r.o., IČ 256 42 197, a to smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2010. Společnost LUNARO Invest s.r.o., IČ 256 42 197, nabyla výše uvedenou pohledávku od společnosti LUNARO Aktiengesellschaft v likvidaci, IČ FL-0002.038.571, a to smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2010. Společnosti LUNARO Aktiengesellschaft v likvidaci, IČ FL-0002.038.571, vznikla pohledávka za dlužníkem z titulu smlouvy o poskytnutí podnikatelské půjčky č. 1023/9-9 ze dne 1. 9. 2009 ve znění pozdějšího dodatku ( dále jen smlouva o půjčce ).

Jednání ve věci proběhlo u podepsaného insolvenčního soudu dne 11. 8. 2014 za účasti právního zástupce žalobce a žalovaného.

Při jednání účastníci učinili nesporným, že předmětné nemovitosti jsou zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužníka, obě strany se dále shodují na faktu, že dlužník jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli dne 11. 11. 2010 kupní smlouvu na předmětné nemovitosti. Mezi účastníky je dále nesporné, že vylučovací žaloba byla podána včas, neboť KSBR 39 (46) INS 4668/2012-C4-15 byla podána dříve, než byl žalobce vyrozuměn žalovanou stranou o zahrnutí předmětných nemovitostí do soupisu majetkové podstaty. V souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř. soud vzal za svá skutková zjištění tato shodná tvrzení účastníků.

Na jednání ve věci konaném dne 11. 8. 2014 žalobce předložil dokument ze dne 1. 9. 2009, kdy společnost LUNARO Aktiengesellschaft jako věřitel a společnost Na Panence s.r.o., IČ 276 90 580, jako dlužník, uzavřeli smlouvu o půjčce; výše jistiny byla stanovena na částku 30 mil. Kč, která ve znění dodatku ze dne 30. 10. 2009 byla navýšena na částku 40 mil. Kč. Žalobcem předložená smlouva o půjčce a jednotlivé výpisy účtů z banky Volksbank dle žalobce prokazují tok plateb, které šly ze strany žalobce dlužníkovi, tzn., prokazují čerpání smlouvy o půjčce. Žalovaný na uvedené namítal, že z předložených bankovních výpisů není zřejmé, k čemu tyto platby směřovaly a navíc výpisy obsahují i opačné platby. Smlouva o půjčce dle žalobce měla prokázat vznik pohledávky společnosti LUNARO Aktiengesellschaft ze dne 1. 9. 2009 za dlužníkem. Smlouva o půjčce byla sjednána na částku 30 mil. Kč a dlužník se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky a hradit úroky ve výši 17,91 % ročně. Smlouva o půjčce v závěru textu obsahuje sdělení: smlouva nabývá platnost retroaktivně ke dni 1. 9. 2009. Smlouva o půjčce byla podepsána dne 1. 10. 2009, a to členem představenstva společnosti LUNARO Aktiengesellschaft Dr. iur. Markusem N. Kolzoffem a jednatelem společnosti Na Panence s.r.o. Jiřím Zralým.

Žalovaný na jednání dále zpochybnil platnost smlouvy o půjčce, neboť v rozhodné době, tj. k 1. 10. 2009 dle výpisu z obchodního rejstříku, museli jednat za společnost oba tehdejší jednatelé společně (Jiří Zralý a Mgr. Jan Farkač). Žalobce k danému uvedl, že dle jeho názoru je Smlouva o půjčce platná, neboť uvedený text deklaruje již existující vztah.

Podle § 225 odst. 1 až 3 IZ (1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. (2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. (3) Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.

Insolvenční soud na základě doposud uvedených skutečností může mít za to, že jsou naplněny některé předpoklady, které umožňují žalobě na vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka vyhovět. Uvedené předpoklady byly zahrnuty mimo jiné v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2009, č. j. 195Cm 4/2008-35, ve věci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 95INS 2212/2008. Předmětný majetek byl zahrnut do soupisu majetkové podstaty dlužníka (viz shodná tvrzení účastníků). Naplněn byl také zcela zjevně druhý předpoklad spočívající ve faktu, že vylučovací žalobu podal subjekt odlišný od dlužníka. Naplněn byl také předpoklad o včasnosti podané žaloby, jak vyplývá především ze shodných vyjádření žalobce i žalovaného při jednání dne 11. 8. 2014. Žalobce správně žalobu směřoval proti insolvenčnímu správci konkrétního dlužníka, což je další KSBR 39 (46) INS 4668/2012-C4-15 předpoklad pro případné vyhovění podané vylučovací žalobě. Podle výše zmíněného rozsudku Městského soudu v Praze poslední předpoklad pro vyhovění vylučovací žalobě spočívá ve faktu, že subjekt, který se domáhá vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, prokáže nejen to, že tento majetek neměl být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí právě jemu.

Podepsaný soud se nejprve zabýval otázkou existence samotné smlouvy o půjčce, neboť předmětem údajného postupu mezi žalobcem a jeho údajnými právními předchůdci byly pohledávky opírající se právě o tuto smlouvu o půjčce.

Smlouva o půjčce je datována 1. 10. 2009. Podle čl. 2 a 4 této smlouvy šlo o půjčku ve výši 30 mil. Kč. Podle č. 11 této smlouvy měly být všechny její změny, sdělení a oznámení v souvislosti s touto smlouvou činěny pouze písemně. Za dlužníka smlouvu podepsal pouze p. Jiří Zralý. Podle výpisu z veřejného rejstříku dlužníka ke dni 1. 10. 2009 byly jednateli dlužníka p. Jiří Zralý a Mgr. Jan Farkač. Podle stejného výpisu ke dni 1. 10. 2009 měli oba jednatelé jednat vždy společně. Smlouvu o půjčce však za dlužníka podepsal pouze p. Jiří Zralý; smlouva tedy nebyla podepsána tak, jak samotný dlužník stanovil, pokud jde o jeho jednání navenek. Podle bodu 12.5 smlouvy byl výpis z tehdejšího obchodního rejstříku dlužníka součástí smlouvy; druhé straně smlouvy tedy muselo být známo, že dlužník nepodepsal smlouvu tak, jak tento veřejný seznam předpokládá. Soud nemohl uvěřit argumentaci žalobce, že předložená písemná smlouva pouze deklarovala již dříve uzavřenou ústní smlouvu o půjčce. Výše zmíněné pasáže písemného znění smlouvy takovou argumentaci vylučují.

Jednání za právnickou osobu v obecné rovině upravoval v rozhodné době tehdy účinný zák. č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník v § 20. Podle prvního odstavce tohoto ustanovení právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). Podle druhého odstavce tohoto ustanovení za právnickou osobu mohli činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.

Lze tedy uzavřít, že písemná smlouva o půjčce datována dnem 1. 10. 2009 nebyla mezi společností LUNARO Akriengesellschaft a dlužníkem řádně uzavřena. Smlouva nebyla za dlužníka podepsána oběma jednateli, kteří byli ke dni 1. 10. 2009 zapsáni v tehdejším obchodním rejstříku a kteří měli jednat společně. Výpis z tehdejšího obchodního rejstříku byl nedílnou součástí smlouvy (viz zmíněný čl. 12.5 smlouvy); druhá strana tedy musela o způsobu jednání za dlužníka vědět. Pokud neexistovala řádná smlouva o půjčce, pak nemohly na jejím základě vzniknout pohledávky, které byly předmětem převodů mezi žalobce a jeho údajnými právními předchůdci; nikdo nemůže na druhého převést více práv než má sám.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti a závěry soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazů výslechem tehdejších jednatelů dlužníka. Pokud měla být smlouva o půjčce uzavřena písemně, což se podle nezpochybněného textu smlouvy mělo stát, pak by výslech KSBR 39 (46) INS 4668/2012-C4-15 jednatelů na uvedených závěrech nemohl ničeho změnit.

Na tomto závěru nemohou nic změnit ani doložené výpisy prokazující peněžní toky mezi účtem společnosti LUNARO Akriengesellschaft a účtem dlužníka. Není totiž zřejmé, z jakého titulu k těmto peněžním převodům došlo. Pouze tento samotný závěr zpochybňuje skutečnost, že žalobce řádně uhradil a tedy nabyl předmětné nemovitosti, když úhradu provedl zápočtem neexistující pohledávky. Pouze na základě těchto závěrů lze podanou žalobu shledat jako nedůvodnou.

Žalobce na jednání předložil soudu dokument Dohodu o uznání závazku ze dne 8. 7. 2010, kde dlužník uznal vůči věřiteli dluh ve výši 44.74.161,70 Kč, která se měla skládat z jistiny 40 mil. Kč a úroků ve výši 4.741.161,70 Kč (ke dni 30. 6. 2010). Dokument byl za dlužníka řádně podepsán dvěma jednateli.

Podle § 323 zák. č. 513/91 Sb., Obchodní zákoník v tehdy platném znění (1) Uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. (2) Za uznání nepromlčeného závazku se považují i právní úkony uvedené v § 407 odst. 2 a 3. (3) Uznání závazku má účinky i vůči ručiteli.

Text dodatku, kterým mělo dojít k navýšení půjčky z původní výše 30 mil. Kč na 40 mil. Kč, nebyl žalobcem soudu předložen. Žalobce pouze odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5.3.2014, č.j. 10 C 191/2013-80. V odůvodnění tohoto rozsudku je však uvedena důvodná pochybnost o podpisu tohoto dodatku ze strany jednatele dlužníka Mgr. Farkače, který před orgány činnými v trestním řízení měl zpochybnit svůj podpis na tomto dodatku s tím, že jeho podpis někdo napodobil. Lze tedy uzavřít, že žalobce neprokázal uzavření dodatku k údajné smlouvě o půjčce a navíc byla u jiného soudního jednání zpochybněna pravost tohoto údajného dodatku. Za této situace nelze akceptovat ani předložené uznání, neboť ze strany dlužníka tak došlo k uznání zcela neurčitého závazku, jehož existence je významně zpochybněna všemi výše uvedenými skutečnostmi.

Podepsaný soud může uzavřít, že žalobce neunesl důkazní břemeno v otázce existence řádné smlouvy o půjčce, která měla být podkladem pro další úkony právních předchůdců dlužníka a samotného nabytí předmětných nemovitostí do vlastnictví žalobce.

V případě, že by uvedené závěry o platnosti smlouvy o půjčce nebyly správné, lze poukázat na další skutečnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování.

Údajná pohledávka v celkové výši 44.741.161,70 Kč společnosti LUNARO Akriengesellschaft v likvidaci za dlužníkem byla postoupena na společnost Lunaro Invest s.r.o., IČ 256 42 197, na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2010. Následně tato pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2010 na společnost NASPA a.s. v likvidaci (žalobce), kdy postupitel (Lunaro Invest s.r.o.) postoupil žalobci jako postupníkovi (NASPA a.s. v likvidaci) části svoji pohledávky, a to konkrétně částku 35.700.000 Kč. Dne 30. 8. 2010, v měsíci záři 2010 a dne 1. 10. 2010 docházelo k dalším dílčím postupům pohledávky z postupitele společnosti Lunaro Invest KSBR 39 (46) INS 4668/2012-C4-15 s.r.o., IČ 256 42 197, na jednotlivé třetí osoby, a to v celkové sumě 27.300.000 Kč. Tyto subjekty (dále jen kupující) po uzavření smluv o postoupení pohledávek se společností Lunaro Invest s.r.o., IČ 256 42 197, následně použili své pohledávky jako zápočet k úhradě kupní ceny nemovitosti dle kupních smluv mezi nimi a dlužníkem. Dne 1. 11. 2010 došlo k dalšímu postupu pohledávky ve výši 35.700.000 Kč na žalobce, což celkově představuje postoupenou částku cca 63 mil. Kč. Na dotaz soudu žalobce uvedl, že rozdíl (cca 17 mil. Kč) mezi celkovou částkou a částkou faktickou, tj. částka uvedená ve Smlouvě o půjčce ve znění dodatku, vznikl z titulu penále dle článku 7.3 Smlouvy o půjčce. Soud se tak nemůže ztotožnit s tvrzením žalobce, že částka cca 17 mil. Kč je penále dle článku 7.3 Smlouvy o půjčce, kde je stanoveno penále ve výši 0,1 % ze splatného úroku za každý započatý den prodlení až do zaplacení, což v žádném případě nemůže dát částku cca 17 mil. Kč. V této souvislosti soud poukazuje také na výše zmíněné uznání ze dne 8. 7. 2010, kde byl dlužníkem uznán závazek ve výši 44.741.161,70 Kč, tvořený jistinou a úroky; o jakémkoli penále není v tomto uznání žádná zmínka. Údajná pohledávka z titulu penále, měla být založena dle bodu 7.3 údajné Smlouvy o půjčce ze dne 1. 10. 2009. Tuto smlouvu však soud shledal jako neplatnou.

Podepsaný soud tedy došel k závěru, že žalobce nedisponuje vůči dlužníkovi jakoukoliv pohledávkou k započtení na úhradu kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne 12. 11. 2010, neboť peněžní prostředky z titulu údajné Smlouvy o půjčce (v případě, že by taková smlouva byla řádně uzavřena) byly už jednou postoupeny na třetí osoby (kupující). Toto tvrzení podepsaný soud opírá o jednotlivé smlouvy o postoupení pohledávek na třetí osoby (kupující) během měsíce září 2010; v rozhodné době bylo postoupeno cca 27 mil. Kč ze 44 mil. Kč a následně dne 1. 11. 2010 mělo být na žalobce postoupeno dalších 35.700.000 Kč. Došlo tedy k dvojímu postoupení stejné pohledávky. Opět musí soud poukázat na zásadu, že nikdo nemůže na jiného převést více práv než má sám; žalobce nemohl nabýt pohledávky, které již dříve jeho právní předchůdce, společnost Lunaro Invest s.r.o., IČ 256 42 197, převedla na jiné subjekty.

Podepsaný soud dále považuje za potřebné dodat, že i kdyby předmětná pohledávka byla existentní, i tak by bylo její postoupení neplatné. Vymezení části pohledávky, která měla být na žalobce postoupena, je neurčité; soud se v tomto směru zcela ztotožnil s tvrzením žalované strany, na které soud pro stručnost odkazuje. Stručně lze uvést, že neurčitost se zakládá na tom, že nelze dovodit, která část částky představuje jistinu a která úroky. Tento závěr potvrdil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 2766/2007 ze dne 29. 4. 2010: K platnosti smlouvy o postoupení části peněžité pohledávky je z pohledu požadavku určitosti právního úkonu nezbytné, aby část postupované pohledávky byla ve vztahu k pohledávce celkové vymezena dostatečně určitým a v budoucnu nezaměnitelným způsobem, tedy způsobem vylučujícím jakékoli pochybnosti o tom, která část pohledávky byla předmětem postoupení. Obdobný právní názor vyjádřil Nejvyššího soudu ČR ve svém rozhodnutí ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2306/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2001, pod č. 58. Zde Nejvyšší soud ČR vysvětlil, že k obligatorním obsahovým náležitostem smlouvy o postoupení pohledávky vedle vlastního označení účastníků (postupitele a postupníka) patří identifikace postupované pohledávky, která musí zahrnovat řádné označení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá. Dále je v něm uvedeno, že postupovaná pohledávka musí být identifikována dostatečně určitě-tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou KSBR 39 (46) INS 4668/2012-C4-15 postupitele za stejným dlužníkem a aby mezi smluvními stranami nevznikaly pochybnosti o tom, jaká pohledávka, jak a kdy byla postoupena.

V přezkoumávané věci byla dle zjištění soudu postupovaná pohledávka vymezena v listině ze dne 1. 11. 2010 tak, že jde o pohledávku ze Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi postupitelem (Lunaro Invest s.r.o., IČ 256 42 197) a Lunaro Aktiengesellschaft uzavřené dne 14. 7. 2010 ve výši 40.000.000 Kč. V dané věci však byla postupována postupní smlouvou pouze část pohledávky vyplývající ze Smlouvy o postupu ze dne 14. 7. 2010, a proto ke splnění požadavku určitosti právního úkonu je nezbytné, aby z postupní smlouvy bylo nepochybné, která pohledávka, nezaměnitelná s jinými pohledávkami vyplývajícímu ze Smlouvy o postupu ze dne 14. 7. 2010, je předmětem cese. Takové náležité určení postupované pohledávky však ze smlouvy nevyplývá a ani na základě výkladových pravidel projevu vůle by nebylo možné dospět ke spolehlivému závěru, která pohledávka měla být postoupena, ani které zbývající pohledávky vyplývající ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2010 zůstaly postupiteli.

Soud může shrnout, že v projednávaném případě žalobce neunesl důkazní břemeno, když žalobce nebyl schopen objasnit postup pohledávky, kterou měl nabýt od společnosti Lunaro Invest s.r.o., IČ 256 42 197, když souhrn postupovaných pohledávek před 1. 11. 2010 činil částku cca 27 mil. Kč a následně bylo postoupeno dalších cca 35 mil. Kč, přičemž společnost LUNARO Invest s.r.o., IČ 256 42 197 disponovala dle smlouvy o půjčce částkou cca 44 mil. Kč a dále žalobce neobstál při specifikaci pohledávky, která byla předmětem smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2010 mezi žalobcem a dlužníkem.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud o podané žalobě rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Výrokem II. tohoto rozhodnutí pak soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení.

Řízení o žalobě bylo zahájeno podáním žaloby doručené soudu dne 2. 1. 2013. Na řízení o této žalobě se tedy užije zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif ), při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně; § 12 odst. 2 se neužije. Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně.

Podle § 6 odst. 1 advokátního tarifu výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. KSBR 39 (46) INS 4668/2012-C4-15

Podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2013 částka 50.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.

Podle § 7 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2013 sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 200.000 Kč 1.500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1.000 Kč, o které hodnota převyšuje 10.000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny tedy v tomto případě z tarifní hodnoty 50.000 Kč činí 3.100 Kč.

Podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.

Právní zástupce žalovaného v řízení učinil tři úkony právní služby (převzetí věci a zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání). Náhrada za jeden úkon právní služby náleží podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve výši 3.100 Kč, celkem tedy za 3 úkony právní služby 9.300 Kč. Dále právnímu zástupci dlužníka náleží režijní paušál podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy za 3 úkony právní služby částka 900 Kč. Dlužníku tedy náleží celková náhrada nákladů řízení ve výši 10.200 Kč, to vše zvýšené o DPH, tedy celkem 12.342 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Rozsudek se považuje za doručený okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobci, žalovanému a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou (§ 75 IZ); těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená v tomto rozsudku, lze požádat o její soudní výkon nebo exekuci.

Krajský soud v Brně dne 11. 8. 2014 Mgr. Jan Kozák v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Naděžda Koblížková