39 ICm 3396/2011
Jednací číslo: 39 ICm 3396/2011-64 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 39 INS 15738/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobce: T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, PSČ 149 00, IČ 649 49 681, proti žalovaným: 1/ Ing. Petr Klus CSc., se sídlem Frýdek-Místek, Řeznická 33, PSČ 738 01, insolvenční správce dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Dlouhá 1334, PSČ 738 01, 2/ Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Dlouhá 1334, PSČ 738 01, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužnicí Janou anonymizovano , anonymizovano , bytem Dlouhá 1334, 738 01 Frýdek-Místek pohledávku v popřené výši 3.823,58 Kč.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1/ nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná 2/ je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 19.12.2011 doručenou soudu téhož dne domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno že žalobce má za dlužnicí Janou anonymizovano , anonymizovano , bytem Dlouhá 1334, 738 01 Frýdek-Místek pohledávku v popřené výši 3.823,58 Kč (dále jen dlužnice).

Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 15738/2011 na majetek dlužnice přihláškou ze dne 12.10.2011 svoji pohledávku v celkové výši 10.897,20 Kč. Pohledávka uvedená žalobcem v přihlášce pohledávky, tj. pohledávka v celkové výši 3.823,58 Kč zůstala sporná co do pravosti a výše, neboť ji žalovaný 1/ i žalovaná 2/ popřel z důvodu promlčení, jak vyplývá z vyrozumění žalovaného 1/ ze dne 8.12.2011, které bylo žalobci doručeno dne 9.12.2011. Žalobce má za to, že žalovaným 1/ popřená pohledávka ve výši 3.823,58 Kč je po právu. Vznik a existenci popřené pohledávky odůvodnil tvrzením, že žalobce uzavřel s dlužnicí dne 25.5.2006 účastnickou smlouvu č. 2584551, a to k telefonnímu číslu 603963408 (dále jen smlouva). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, konkrétně na dobu 24 měsíců a následně dodatkem k účastnické smlouvě dne 14.1.2008 byla tato prodloužena o dalších 24 měsíců. Předmětem smlouvy bylo poskytování telefonních služeb dle smlouvy pro výše uvedené telefonní číslo. Tarif je blíže specifikován v ceníku služeb sítě T-Mobile. Na základě přiložených vyúčtování služeb je zřejmé, že splatnost nejstarší splatné pohledávky žalobce za dlužnicí nastala ke dni 7.4.2008. Veškeré pohledávky žalobce byly přihlášeny do insolvenčního řízení přihláškou pohledávky ze dne 12.10.2011. S ohledem na ustanovení čl. 18.4 Všeobecných smluvních podmínek se výše uvedený smluvní vztah mezi žalobcem a dlužnicí řídí obchodním zákoníkem. Obecná promlčecí doba dle ust. § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, je čtyři roky. S ohledem na ust. § 173 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění, a ve spojení s výše uvedeným má poté žalobce za to, že pohledávka žalobce není v žádném případě promlčená a je tak zcela po právu.

Žalovaní v písemném procesním stanovisku ze dne 7.6.2012 prohlásili, že mezi účastníky řízení není sporu ohledně řádného přihlášení pohledávky žalobce do insolvenčního řízení dlužnice, popření pohledávky žalobce z důvodu promlčení, oznámení o popření pohledávky a jeho doručení dne 9.12.2011. Dále žalovaní uznali splatnost poslední splatné pohledávky žalobce za dlužnicí, která nastala ke dni 7.4.2008. Žalovaní však namítli neplatnost ustanovení čl. 18.4 Všeobecných smluvních podmínek, kde je dohodnuto, že smluvní vztah mezi žalobcem a dlužnicí se řídí obchodním zákoníkem, co se týče stanovení promlčení doby. Smluvní vztah mezi žalobcem jako podnikatelem a dlužnicí jako fyzickou osobou nepodnikatelem se má řídit ustanoveními občanského zákoníku, kde je stanovená promlčecí doba tříletá a pohledávka žalobce je tak promlčena. Žalovaní poukázali na ust. § 262 obch. zák., kde je stanoveno, že dohoda smluvních stran, že jejich závazkový vztah se řízení obchodním zákoníkem, je neplatná, když takováto dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem.

ICM R

Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.

Mezi účastníky řízení nebyl sporný závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat, tj. řádné přihlášení pohledávky, její popření, řádné vyrozumění o popření pohledávky a včasnost žaloby na určení práva.

Mezi účastníky řízení dále nebylo sporu o vzniku a existenci pohledávky žalobce jako věřitele včetně splatnosti pohledávky dne 7.4.2008 a ujednání účastníků smlouvy o volbě obchodního zákoníku. Soud tak posuzoval pouze odůvodněnost vznesené námitky promlčení žalovanými.

Žalovaní namítli neplatnost ujednání o volbě režimu obchodního zákoníku ve vztahu k promlčecí době, jelikož tímto bylo zhoršení právního postavení dlužnice.

Bez ohledu na to, vznikl-li mezi účastníky na základě smlouvy obchodní závazkový vztah nebo občanskoprávní vztah, je nepochybné, že právo na úhradu za poskytnuté telefonní služby podléhá promlčení (srov. § 387 odst. 2 obch. zák., § 100 odst. 2 obč. zák.). Jde-li o vztah občanskoprávní, je promlčí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 obč. zák.). Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží (§ 112 obč. zák.). Jedná-li se mezi účastníky o obchodní závazkový vztah, platí, že promlčecí doba činí čtyři roky (§ 397 obch. zák.), že promlčecí doba běží ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (§ 392 odst. 1 věta první obch. zák.) a že promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

V předmětné věci tedy promlčecí doba začala běžet den následující po splatnosti pohledávky, to je dne 8.4.2008 a pro případ, že by se promlčení posuzovalo dle občanského zákoníku uplynula dne 7.4.2011 a pro případ, že by se promlčení posuzovalo dle obchodního zákoníku uplynula dne 7.4.2012.

Právně významné tak bylo proto posouzení, zda ujednání o volbě režimu obchodního zákoníku ve všeobecných smluvních podmínkách je neplatné, neboť takováto dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení dlužníka. Podle § 262 odst. 1 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Dohodou nelze vyloučit použití ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách nebo adhezních smlouvách a zneužívajících klauzulích a ustanovení zvláštních právních předpisů směřujících k ochraně spotřebitele. Samotná skutečnost, že obchodní zákoník v ust. § 262 obch. zák. výslovně počítá s možností smluvních stran si pro svůj závazkový vztah zvolit režim obchodního zákoníku, znamená, že volba obchodního zákoníku nemůže být bez dalšího neplatná pro rozpor s dobrými mravy nebo pro obcházení zákona.

ICM R

Žalovaní spatřují zhoršení svého postavení zapříčiněné volbou obchodního zákoníku toliko v delší promlčecí době. Otázku, zda volba obchodního zákoníku směřuje k zhoršení postavení nepodnikatele, je však třeba hodnotit z hlediska celkového dopadu režimu obchodního zákoníku na daný smluvní vztah (není proto možné pomíjet např. to, že prodloužení promlčecí doby bylo oboustranné). Jinak řečeno, i když v jednotlivé dílčí otázce může být volbou režimu obchodního zákoníku zhoršeno postavení strany, jež není podnikatelem, nelze z toho automaticky dovozovat neplatnost volby obchodního zákoníku. Tedy nelze obecně považovat režim obchodního zákoníku za zhoršující postavení strany, která není podnikatelem, ale bude nutno každý případ hodnotit individuálně. Není tedy možno v předmětné věci vycházet z toho, že v jednotlivé dílčí otázce, tj. promlčení může být postavení strany, která není podnikatelem podle úpravy obchodního zákoníku méně výhodné, než podle úpravy občanského zákoníku. S ohledem na výše uvedené soud nepovažuje volbu režimu obchodního zákoníku za neplatnou.

S ohledem na skutečnost, že se tedy promlčení řídí ustanoveními obchodního zákoníku, byla přihláška pohledávky do insolvenčního řízení dlužnice podána dne 12.10.2011, tedy před uplynutím promlčecí doby. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že pohledávka žalobce promlčena není, soud žalobě jako důvodné vyhověl.

O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 1/ bylo rozhodnuto dle ust. § 202 insolvenčního zákona, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2/ bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení zcela úspěšného žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Ostravě dne 31.10.2012

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová

ICM R