39 ICm 3391/2013
39 ICm 3391/2013-17 (KSOS 39 INS 11284/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Barlog Capital a.s., se sídlem Praha 5-Smíchov, Moulíkova 2238/1, IČ: 28210956, proti žalované Mgr. Ing. Evě Hepperové, se sídlem Opava, Rybářská 1665/2, insolvenční správkyni dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Opava-Jaktař, Přemyslovců 584/68, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce Barlog Capital a.s., se sídlem Praha 5- Smíchov, Moulíkova 2238/1, IČ: 28210956, z titulu smlouvy o úvěru č. 52008- 8589 ze dne 21.10.2008, za dlužníkem Jiřím Navrátilem, anonymizovano , bytem Opava-Jaktař, Přemyslovců 584/68, se kterým je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 39 INS 11284/2013, je v popřené výši 81.691,-Kč po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 548,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou doručenou soudu dne 08.10.2013 se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka za dlužníkem Jiřím Navrátilem z titulu smlouvy o úvěru č. 52008-8589 ze dne 21.10.2008 je v popřené výši 81.691,-Kč po právu. V žalobě tvrdil, že dlužníkovi byl (jeho právním předchůdcem) poskytnut úvěr ve výši 30.000,-Kč, přičemž vrátit se zavázal částku 54.000,-Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že dlužníkem nebyla řádně uhrazena 14. splátka za měsíc listopad 2009, došlo k zesplatnění závazku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru ke dni 26.11.2009. Od této doby také začala běžet 4letá promlčecí lhůta a nárok žalobce ze smlouvy o úvěru tak promlčen býti nemůže, jelikož žalobce uplatnil svůj nárok před jejím uplynutím přihláškou. Dále uvedl, že pohledávku přihlásil jako vykonatelnou a její vykonatelnost ve smyslu ust. § 177 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) řádně doložil. Pokud se dlužník nebránil proti samotnému rozhodčímu nálezu podáním žaloby o zrušení rozhodčího nálezu a tedy pohledávka byla přiznána pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, není možné provádět jiné právní hodnocení, přičemž jiným právním hodnocením je i to, pokud insolvenční správkyně tvrdí neplatnost rozhodčí doložky.

Žalovaná navrhovala incidenční žalobu zamítnout, na argumentaci, kterou uvedla v rámci popěrného úkonu, setrvala a nadto dodala, že úvěrovou smlouvu považuje za lichevní s tím, že dlužník při běžné úrokové sazbě do 20 % ročně má jistinu i úroky splaceny. Za této situace žádné další nároky žalobci přiznat nelze.

Podle ust. § 7 věta prvá IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 39 INS 11284/2013, přičemž zjistil, že:

-usnesením ze dne 10.06.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Jiřího anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Ing. Eva Hepperová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -usnesením ze dne 23.09.2013 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, -přihláškou pohledávky č. P6 doručenou insolvenčnímu soudu dne 02.07.2013 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení s dlužníkem dle rozhodčího nálezu sp.zn. 10046/2011 ze dne 20.02.2012 vykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 22.995,-Kč, sestávající z jistiny 13.000,-Kč podle smlouvy o úvěru č. 52008-8589 ze dne 21.10.2008 (kdy dlužník měl podle smlouvy uhradit 54.000,-Kč a zaplatil pouze 41.000,-Kč) a příslušenství, tj. úroků z prodlení 3.995,-Kč a paušální náhrady nákladů spojených s vymáháním dlužné částky 6.000,-Kč, dále dle rozhodčího nálezu sp.zn. 10046/2011 ze dne 20.02.2012 vykonatelnou pohledávku č. 2 ve výši 58.696,-Kč z titulu smluvní pokuty dle bodu 3 obchodních podmínek smlouvy o úvěru č. 52008-8589 ze dne 21.10.2008. Obě pohledávky byly dne 31.10.2012 postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze společnosti SMART Capital, a.s. na společnost Barlog Capital a.s. (tedy žalobce),

ICM R

-u přezkumného jednání dne 10.09.2013 insolvenční správkyně popřela pohledávku č. 1 z důvodu promlčení. Pohledávku č. 2 popřela v celém rozsahu rovněž z důvodu uplynutí promlčecí doby jistiny s tím, že ujednání o smluvní pokutě navíc považovala za nepřípustné pro nepřiměřenost výše sankce s ohledem na ust. § 56 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013). Pohledávky byly přezkoumány jako nevykonatelné s argumentací, že ujednání o rozhodčí doložce je neplatné, když je nepřípustné, aby se spotřebitel vzdával ve spotřebitelské smlouvě svých práv na spravedlivý proces před nezávislým soudem a rozhodčí nález je tak nicotný. Dlužník pohledávku žalobce uznal, -insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření pohledávky dopisem ze dne 10.09.2013 podle ust. § 197 odst. 2 IZ, který byl žalobci doručen dne 16.09.2013, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně a včas přihlásil přihláškou P6 své pohledávky č. 1 a č. 2, které žalovaná zcela popřela. Pohledávky byly přezkoumány jako nevykonatelné. Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání, tj. ve lhůtě v souladu s ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti insolvenční správkyni. Soud se proto následně zabýval vlastními nároky žalobce na uplatněné pohledávky z titulu neuhrazené jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru č. 52008-8589 ze dne 21.10.2008 včetně smluvní pokuty.

Smlouvou o úvěru č. 52008-8589 ze dne 21.10.2008 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce-společnost SMART Capital, a.s., označená IČ jako věřitel a dlužník Jiří Navrátil, označen rodným číslem, číslem občanského průkazu a bydlištěm se v čl. I. dohodli, že věřitel poskytne dlužníkovi úvěr v částce 30.000,-Kč za úplatu a úrok ve výši 20 % z jistiny (dále jen poplatek za správu úvěru, jež zahrnuje jak úplatu, tak sjednaný úrok). Dlužník se podle čl. II. smlouvy zavázal uhradit věřiteli jistinu 30.000,-Kč, úrok a úplatu ve výši 24.000,-Kč, tedy celkem 54.000,-Kč, a to v 18. měsíčních splátkách po 3.000,-Kč, když první splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení 30. den od splatnosti předchozí splátky pod ztrátou výhody splátek, a to v případě neuhrazení jedné splátky řádně a včas, nedohodnou-li se smluvní strany jinak. Smluvní strany (věřitel a dlužník) dále uvedly, že uzavírají smlouvu o úvěru dle stanovených obchodních podmínek, s nimiž jsou srozuměny, což stvrdily podpisem smlouvy. Podle bodu 1 obchodních podmínek činilo RPSN při splatnosti úvěru 18 měsíců 162,5 %. V bodě 3 obchodních podmínek se smluvní strany dohodly, že pokud dlužník nesplní svůj závazek podle čl. II. této smlouvy, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi navíc smluvní pokutu ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně poplatku za správu úvěru a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Dále je zde uvedeno, že dlužník je povinen uhradit paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20% z poskytnutého úvěru, nejméně však 2.000,-Kč, jež po dohodě smluvních stran nepodléhá vyúčtování. Tato náhrada nezahrnuje náklady rozhodčího, soudního nebo jiného řízení spojeného s vymáháním dluhu. Smluvní pokuta a paušální náhrada nákladů je splatná do 5 dnů od jejího uložení. Podle bodu 11 obchodních podmínek, veškeré majetkové spory, které by v budoucnu vznikly z této smlouvy, jakož i spory, které vzniknou v souvislosti s touto smlouvou, měly být rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů, jak to umožňuje zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Strany se dohodly, že spor bude rozhodovat rozhodce (rozhodci) zásadně

ICM R jmenovaný ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ, a.s., IČ: 27400531. Procesní pravidla rozhodčího řízení, provádění dokazování, forma rozhodnutí a náklady rozhodčího řízení jsou upraveny v Jednacím řádu pro rozhodčí řízení, vydaném ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ, a.s. S jednacím řádem byly smluvní strany seznámeny, což výslovně prohlásily a stvrdily svými podpisy na této smlouvě.

Z rozhodčího nálezu ze dne 20.02.2012, sp.zn. 10046/2011, soud zjistil, že rozhodce Mgr. Pavel Fryšák v právní věci žalobce SMART Capital, a.s. proti žalovanému Jiřímu Navrátilovi rozhodl tak, že žalovaného zavázal uhradit žalobci jistinu ve výši 13.000,-Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 27.11.2009 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1.334,-Kč za každý započatý měsíc prodlení, počínaje měsícem listopadem 2009 až do úplného zaplacení jistiny 13.000,-Kč, částku 6.000,-Kč a náklady rozhodčího řízení 27.632,-Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. V rozhodčím nálezu je uvedeno, že pravomoc ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTI, a.s., určit rozhodce pro rozhodnutí sporu byla dána na základě rozhodčí doložky, obsažené v bodě 11 obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru č. 52008-8589 ze dne 21.10.2008. Dne 10.11.2011 byl pro řešení sporu jmenován rozhodcem Mgr. Pavel Fryšák, který svým vyjádřením ze dne 10.11.2011 tento spor k rozhodnutí přijal. V odůvodnění rozhodce uvedl, že žalobou doručenou dne 04.11.2011 se domáhal žalobce úhrady částek, uvedených ve výroku rozhodčího nálezu, jakožto nesplaceného úvěru podle smlouvy č. 52008-8589 ze dne 21.10.2008 se zákonnými úroky z prodlení, smluvní pokuty a paušální náhrady nákladů spojených s vymáháním dluhu ve výši 6.000,-Kč. Žalobce podložil svůj nárok listinnými důkazy, smlouvou o úvěru ze dne 21.10.2008, zápisem z kontroly klienta ze dne 12.11.2008 a oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 22.06.2011 spolu s poštovním podacím archem. Dlužník, ač byl v rozhodčím řízení vyzván, se k žalobcovu návrhu ani k rozhodčímu řízení samotnému ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a ani nepředložil žádné důkazy, proto rozhodce dovodil, že nárok, který je žalobcem uplatňován, uznává. Rozhodčí nález je opatřen doložkou, že nabyl právní moci 02.04.2012 a vykonatelnosti 06.04.2012.

Mezi účastníky nebylo sporné a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31.10.2012 bylo prokázáno, že přihlášené pohledávky byly dne 31.10.2012 postoupeny ze společnosti SMART Capital, a.s., IČ: 26865297 na společnost Barlog Capital a.s., IČ: 28210956.

Z návrhu na nařízení exekuce ze dne 07.06.2012, usnesení o nařízení exekuce č.j. 22 EXE 2546/2012-16 ze dne 01.08.2012, a exekučního příkazu č.j. 163 EX 1153/2012-10 ze dne 17.08.2012 soud neučinil (pro nadbytečnost) žádná skutková zjištění, jelikož provedenými důkazy byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, a to vzhledem k níže provedenému právnímu posouzení.

Provedeným dokazováním bylo v daném věci postaveno na jisto, že žalobce si v insolvenčním řízení, vedeném s dlužníkem Jiřím Navrátilem přihlásil vykonatelnou pohledávku č. 1 a vykonatelnou pohledávku č. 2 přihláškou P6 z titulu neuhrazených závazků ze smlouvy o úvěru ze dne 21.10.2008 včetně smluvní pokuty a příslušenství. Současně s přihláškou pohledávky žalobce jako věřitel doložil rozhodčí nález, o který vykonatelnost obou pohledávek opírá. Do přezkumného listu insolvenční správkyně vyznačila, že pohledávky jsou nevykonatelné, když rozhodčí doložka je neplatná a rozhodčí nález nicotný.

ICM R

V tomto sporu je z procesního hlediska významné, že pohledávka žalobce byla na přezkumném jednání zařazena jako nevykonatelná, a takto byla popřena žalovanou. To, zda správkyně pohledávku zařadila na přezkum jako vykonatelnou či nevykonatelnou, však není významné pro posouzení povahy pohledávky (jako vykonatelné či nikoliv) soudem v určovacím sporu (což nutno dovodit z ust. § 198 odst. 3 IZ). Zda pohledávka, jejíž určení je předmětem řízení, je vykonatelná (bez ohledu na to, zda byla jako vykonatelná zařazena v rámci přezkumu), je však zásadní pro posouzení přípustnosti vznesených důvodů popření.

V daném případě bylo o sporných pohledávkách rozhodnuto rozhodčím nálezem ze dne 20.02.2012, který je opatřen doložkou právní moci (rozhodnutí nabylo právní moci 02.04.2012 a vykonatelnosti 06.04.2012). U pohledávek přisouzených v rozhodčím řízení je přitom zásadní, zda byl rozhodčí nález vydán rozhodcem (rozhodčím soudem), který byl oprávněn spor rozhodnout. Pokud byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který měl pravomoc spor rozhodnout, opírá se přihlášená pohledávka či pohledávky o vykonatelný titul. Pro účely určovacího sporu se pak jedná o vykonatelnou pohledávku a důvody jejího popření jsou limitovány úpravou § 199 odst. 2 IZ.

Problematikou rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách se podrobně zabýval Ústavní soud v ústavním nálezu ze dne 01.11.2011, sp.zn. II. ÚS 2164/10. V tomto nálezu zaujal Ústavní soud stanovisko, že pouhé sjednání rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě nelze bez dalšího považovat za nepřiměřenou podmínku ve smyslu směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 05.04.1993 a ustanovení § 56 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013), a nemůže proto samo o sobě přivodit její neplatnost. Ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze však z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu stanovení transparentních a jednoznačných pravidel pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo namístě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení). Soud nemá důvod se v projednávané věci od citovaného nálezu odchýlit. Ve vztahu k projednávané věci konstatuje, že rozhodčí doložka v bodě 11 obchodních podmínek smlouvy o úvěru společnosti SMART Capital, a.s. (právního předchůdce žalobce) nestanovila transparentní a jednoznačná pravidla pro určení rozhodce, kdy ustanovení rozhodce bylo vázáno na jeho jmenování ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ, a.s. Podmínkou transparentního a jednoznačného označení rozhodce je jeho konkrétní určení a nikoliv určení jeho jmenování soukromou společností z blíže neurčeného seznamu. Dalším neméně významným důvodem neplatnosti rozhodčí doložky je to, že nebyla sjednána individuálně, ale je obsažena ve formulářových smluvních podmínkách, jejichž obsah neměl dlužník možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit. A konečně neplatnost takto formulované rozhodčí doložky spatřuje soud i v tom, že z povahy společnosti ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTI, a.s. je zřejmé, že tato společnost není stálým rozhodčím soudem, zřízeným podle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů a vzhledem k tomu není oprávněna vydávat Jednací řád, podle nichž by měla vykonávat takové činnosti, které jsou zákonem svěřeny do působnosti stálých rozhodčích soudů. Jelikož tedy rozhodčí nález ve vztahu k pohledávce č. 1 i pohledávce č. 2 nebyl vydán rozhodcem, který byl oprávněn spor rozhodnout, neopírají se přihlášené pohledávky č. 1 a č. 2 o vykonatelný titul a při jejich popření se tedy omezení popěrných důvodů neuplatní.

ICM R

Po provedeném dokazování listinami dospěl soud ke skutkovému závěru, a sice, že právní předchůdce žalobce jako věřitel a Jiří Navrátil jako dlužník uzavřeli smlouvu o úvěru dne 21.10.2008, na základě které právní předchůdce žalobce vyplatil dlužníkovi peněžní prostředky 30.000,-Kč. Tento úvěr měl být vrácen v 18 splátkách po 3.000,-Kč (18x 3.000,-Kč = 54.000,-Kč). Ve splátkách byla zahrnuta jak půjčená jistina, tak úrok a úplata (který věřitel označil jako poplatek za správu úvěru). Dlužník uzavřel smlouvu jako nepodnikatel, označený rodným číslem a bydlištěm, přičemž od počátku úvěrového vztahu uhradil plných 13 splátek po 3.000,-Kč a na 14. splátku 2.000,-Kč (bylo nesporné).

S ohledem na takto zjištěný skutkový stav zabýval se soud právním posouzením věci. V dané věci je nepochybné, že právní předchůdce žalobce jako věřitel jednal při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník ji neuzavíral jako podnikatel. Při hodnocení smlouvy, která byla uzavřena mezi věřitelem a dlužníkem pod č. 52008-8589, dospěl soud k závěru, že v tomto případě se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající režimu obchodního zákoníku (ve znění do 31.12.2013) a režimu zákona o spotřebitelském úvěru č. 321/2001 Sb. (ve znění účinném k datu uzavření smlouvy), a tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky, přičemž pro vznik smlouvy stačí dohoda účastníků o těchto náležitostech.

Vzhledem k tomu, že se jedná o nebankovní úvěr, je zásadní pro rozhodnutí v této věci dále úvaha, jaká je přiměřená výše ceny peněz (úroku), poskytnutých věřitelem dlužníkovi. Při posuzování této otázky je třeba vyjít jednak z výše poskytnutých peněžních prostředků, výše jednotlivé měsíční splátky, celkové doby splácení a rovněž z osobních a ekonomických poměrů dlužníka ke dni uzavření smlouvy. Dlužník přitom v žádosti o úvěr neuvedl žádné údaje o svých osobních a majetkových poměrech.

V daném případě u smlouvy o úvěru č. 52008-8589 úroková sazba (kterou věřitel nazývá poplatek za správu úvěru) na jeden rok splácení úvěru u smlouvy mezi věřitelem (právním předchůdcem žalobce) a dlužníkem při měsíční splátce 3.000,-Kč, délce úvěru 18 měsíců a výši úvěru 30.000,-Kč, činí dle propočtu soudu za použití splátkového kalkulátoru (pro výpočet úrokové sazby) dostupného na stránkách www.finance.cz 84,98 % ročně. Takovouto sazbu soud považuje zcela evidentně za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy, a tedy neplatnou podle ust. § 39 občanského zákoníku.

Soud si je sice vědom, že právní otázka, zda u úvěrové smlouvy s nemravnými úroky (nemravnou cenou peněz) lze oddělit tu část, která upravuje poskytnutí a vrácení jistiny od části, upravující majetkový prospěch poskytovatele úvěru, a zda lze posuzovat samostatně platnost obou těchto částí právního úkonu, byla v judikatuře Nejvyššího soudu ČR již vyřešena (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 4498/2007 ze dne 10.12.2008 a sp.zn. 32 ICdo 12/2012 ze dne 28.02.2013), avšak v tomto konkrétním případě dospěl k závěru, že je nutno na celou smlouvu o úvěru nahlížet jako na smlouvu lichevní, nemravnou a tedy absolutně neplatnou podle ust. § 39 občanského zákoníku z následujících důvodů. Pokud jde o samotnou definici lichvy, tak tento soud ji spojuje s případem, kdy někdo zneužije nezkušenosti, lehkomyslnosti, tísně či obdobného jiného stavu druhé smluvní strany a vytěží z toho protiplnění, jehož majetková hodnota je v hrubém nepoměru k tomu, co poskytl (věřitel vyplatil dlužníkovi 30.000,-Kč a celková splatná částka činila 54.000,-Kč).

ICM R

Za situace, kdy úroková sazba na jeden rok splácení úvěru u smlouvy mezi věřitelem (právním předchůdcem žalobce) a dlužníkem činila 84,98 % ročně, má tento soud za to, že takto sjednaný úrok, navíc skrytě pod pojmem poplatek za správu úvěru, nezohledňuje základní cenu peněz, režijní náklady poskytovatele úvěru ani individuální riziko nesplácení úvěru příjemcem. U právního předchůdce žalobce jako podnikatele poskytujícího nebankovní úvěry, tedy v daném případě, šlo o jednání, a to minimálně ve formě nepřímého úmyslu, které s přihlédnutím k okolnostem případu, kdy dlužník je spotřebitelem, a tedy osobou nezkušenou, a zjištěnému hrubému nepoměru ve vzájemném plnění, vytěsňuje jakékoliv úvahy o tom, že se jednalo o projev běžného (standardního) jednání, obvyklého při uzavírání úvěrové smlouvy mezi uvážlivě jednajícími osobami, a současně nevnáší žádné pochybnosti o tom, že toto jednání v daném místě a čase mezi smluvními stranami již překročilo pravidla slušnosti a poctivosti, a tedy je v kolizi s dobrými mravy.

Jelikož na celou smlouvu o úvěru nahlíží soud jako na neplatný právní úkon, nelze ze smlouvy dovozovat žádné nároky, ani odvozené (smluvní pokuta, náhrada nákladů spojených s vymáháním dluhu), a je nutné na vzájemné vypořádání jejich účastníků aplikovat ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení. Pokud tedy na původně poskytnutý úvěr 30.000,-Kč bylo zaplaceno 41.000,-Kč, je zjevné, že žádnou další částku z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení žalobci přiznat nelze.

Vycházeje ze shora uvedených úvah dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu, a to ve vztahu k pohledávce č. 1 i k pohledávce č. 2 nedůvodná, a proto ji zamítl.

Pokud jde o náklady řízení, nutno konstatovat, že žalovaná má podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na účelně vynaložené náklady řízení, neboť byla úspěšná v celém rozsahu. Tyto náklady, které tvoří pouze náhrada cestovného k jednání soudu a náhrada parkovného v celkové výši 548,-Kč, zaplatí žalobce žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 29.07.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R