39 ICm 3312/2014
Jednací číslo: 39 ICm 3312/2014-120 (KSOS 39 INS 12011/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce BNP Paribas Personal Finance SA, se sídlem 1 Boulevard Haussmann 5/3208, 75009, Paris, Francouzská republika, reg. č. B 542 097 902, proti žalované Mgr. Evě Budínové, se sídlem Dobrovského 724, Frýdek-Místek, PSČ 738 01, jako insolvenční správkyni dlužníků Šárky anonymizovano a Emila anonymizovano , zastoupené Mgr. Zuzanou Sedláčkovou, advokátkou, se sídlem Dobrovského 724, Frýdek-Místek, PSČ 738 01, o určení pravosti pohledávky, jako incidenční spor v insolvenční věci sp. zn. KSOS 39 INS 12011/2014 dlužníků Šárky anonymizovano , anonymizovano a Emila anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Ruská 1776/13, Karviná-Nové Město, PSČ 735 06

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Emilem Magušínem dílčí pohledávku č. 1 ve výši 35.067,27 Kč ze smlouvy o úvěru č. 42137991010006 ze dne 05.03.2009, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení ve věci dlužníků Šárky anonymizovano a Emila anonymizovano vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 12011/2014 přihláškou P 11. isir.justi ce.cz

II. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Emilem Magušínem dílčí pohledávku č. 1 i ve výši 387.073,-Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení ve věci dlužníků Šárky anonymizovano a Emila anonymizovano vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 12011/2014 přihláškou P 11, se zamítá.

III. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Emilem Magušínem dílčí pohledávku č. 2 ve výši 2.990,44 Kč ze smlouvy o úvěru č. 42137991015100 ze dne 22.12.2006, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení ve věci dlužníků Šárky anonymizovano a Emila anonymizovano vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 12011/2014 přihláškou P 11.

IV. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Emilem Magušínem dílčí pohledávku č. 2 i ve výši 53.865,80 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení ve věci dlužníků Šárky anonymizovano a Emila anonymizovano vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 12011/2014 přihláškou P 11, se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 18.260,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 01.10.2014 se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 478.996,51 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že Krajským soudem v Ostravě bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Emila anonymizovano a insolvenčním správcem byl ustanovena žalovaná. Žalobce uplatnil svou pohledávku za dlužníkem přihláškou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 12011/2014, a to v celkové výši 478.996,51 Kč. Žalovaná na přezkumném jednání konaném dne 04.09.2014 popřela částečně pohledávku č. 1, a to do výše 62.140,27 Kč a dále popřela částečně pohledávku č. 2, a to do výše 11.856,24 Kč, celkem tedy došlo k popření částky ve výši 73.996,51 Kč. K dílčí pohledávce č. 1 žalobce uvedl, že poskytl dlužníkovi konsolidaci úvěrů na základě žádosti o změnu podmínek splácení úvěrů a o další čerpání úvěru /dodatek ke smlouvám o úvěru-konsolidace evidována pod č. 42137991010006 ze dne

ICM R

03.03.2009. Na základě této smlouvy byla dlužníkovi poskytnuta částka ve výši 614.302,-Kč, která byla využita na refinancování dlužníkových předešlých závazků. Dlužník se tuto částku zavázal splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách s tím, že výše pravidelné splátky byla stanovena na 8.715,-Kč s datem první splátky k 15.03.2009. K dílčí pohledávce č. 2 žalobce uvedl, že poskytl dlužníkovi kreditní kartu na základě Smlouvy o poskytnutí úvěru č. 42137991015100 ze dne 22.12.2006. Na základě této smlouvy byla dlužníkovi poskytnuta kreditní karta s úvěrovým rámcem do výše 100.000,-Kč. Ke dni rozhodnutí o úpadku, tedy k datu 09.06.2014, činil dluh na této kreditní kartě 56.857,24 Kč. Žalovaná popřela částečně obě pohledávky žalobce pro rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách a s tím, že dlužník byl a je v postavení spotřebitele. Žalobce plně souhlasí s tvrzením žalované, že dlužník byl a je v postavení spotřebitele, ale zároveň dodává, že toto tvrzení nikdy nevyvracel a neví, jak žalovaná dospěla k opačnému názoru. K popěrnému úkonu žalované se nelze vyjádřit, neboť zdůvodnění popření pohledávek je zcela vágní a nekonkrétní.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že částečně popřela dílčí pohledávku č. 1 ve výši 62.140,27 Kč a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 11.856,24 Kč, a to pro rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách. Pohledávka žalobce č. 1 byla přihlášena z titulu žádosti o změnu podmínek splácení úvěrů a o další čerpání úvěru / dodatek ke smlouvám o úvěru-konsolidace č. 42137991010006 ze dne 03.03.2009. Pohledávka žalobce č. 2 byla přihlášena z titulu žádosti/smlouvy o poskytnutí úvěru č. 42137991015100 ze dne 22.12.2006. Obě smlouvy o úvěru byly uzavřeny žalobcem v rámci jeho podnikatelské činnosti, zatímco dlužník je uzavřel pod rodným číslem, nikoli jako podnikatel. Dlužník tak byl při uzavírání smlouvy o úvěru ve vztahu k žalobci v postavení spotřebitele. Obě smlouvy o úvěru mezi žalobcem a dlužníkem byly sepsány na předtištěném formuláři vytvořeném žalobcem, na kterém byly doplněny osobní údaje dlužníka, dlužník je pouze podepsal, aniž by měl možnost cokoli pozměnit. Podpisem smlouvy měl dlužník přistoupit rovněž k Všeobecným obchodním podmínkám CETELEM ČR, a.s., které jsou psány drobným písmem, jsou složitě formulovány a běžný spotřebitel téměř nemá šanci se v nich vyznat a posoudit, jaké následky pro něj jednotlivá ujednání mají. Na obě smlouvy o úvěru se vztahovala ustanovení právních předpisů upravujících spotřebitelské smlouvy. Uvedené smlouvy však požadavkům těchto předpisů neodpovídají, což způsobuje neplatnost některých smluvních ujednání dle ust. § 39 občanského zákoníku. Žalovaná odkázala na ustanovení občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, a to § 39, § 56 odst. 1 a dále na čl. 3 odst. 1, čl. 7 Směrnice Rady 93/13/EHS a uvedla, že smlouvy o úvěru uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem obsahují celou řadu ujednání, která jsou v rozporu s výše uvedenými ustanoveními občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 a Směrnicí, neboť smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři vytvořeném žalobcem, do kterého byly doplněny pouze osobní údaje dlužníka, dlužník tuto smlouvu pouze podepsal, aniž by měl možnost cokoli pozměnit, podpisem smlouvy měl dlužník přistoupit rovněž k úvěrovým podmínkám, které jsou v podstatě nečitelné, jelikož jsou psány velmi drobným písmem, úvěrové podmínky jsou navíc velmi složitě formulovány a obsahují spoustu zkratek a odkazů na své jednotlivé části, běžný spotřebitel tak téměř nemá šanci se v nich vyznat a posoudit, jaké následky pro něj jednotlivá ujednání mají, žalobce má možnost z různých důvodů od smlouvy odstoupit nebo požadovat sankce, aniž by stejné právo měl i dlužník, stanovení smluvní pokuty je pouze jednostranným ujednáním zvýhodňujícím žalobce a její výše je zcela nepřiměřená vůči případnému porušení povinnosti dlužníka. Výše uvedený výčet je pouze částí ujednání, která činí celou smlouvu

ICM R neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a dobrou vírou a způsobují značnou nerovnováhu smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Významné body týkající se nákladů úvěru a sankcí při porušení povinností jsou uvedeny uprostřed jednolitého textu bez jakéhokoliv zvýraznění. Žalovaná odkazuje na aktuální soudní judikaturu, ve které byl opakovaně vysloven názor, že pro závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem samo o sobě postačuje, že smlouvu nelze přečíst bez užití zvláštních prostředků umožňujících zvětšení textu. V žádném bodě smlouvy či všeobecných obchodních podmínek pak není blíže specifikováno, co je zahrnuto pod cenu úvěru, či z čeho se skládá. Žalovaná dále odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011, v němž je pod bodem 33 uvedeno, že smluvní pokuta musí být součástí spotřebitelské smlouvy a není možné smluvní pokutu zahrnout do všeobecných podmínek. Zejména nesmí být ve všeobecných podmínkách skryta ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých poskytovatel služby předpokládá, že uniknou pozornosti spotřebitele (např. ujednání o rozhodčí doložce či smluvní pokutě). Žalovaná dále odkazuje na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2877/10, ve kterém je uvedeno, že se spotřebitel při uzavírání smluv ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a lepší dostupnost právních služeb, a konečně možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Pro takové vztahy je charakteristické, že podnět ke smluvnímu jednání pochází zpravidla od dodavatele, přičemž spotřebitel není na smluvní ujednání připraven, při kontraktaci je využíván moment překvapení a nezkušenosti spotřebitele. Dle názoru ústavního soudu není v těchto typech smluv autonomie vůle, která je elementární podmínkou fungování materiálního právního státu, zcela absolutní, ale je limitována principem ochrany té osoby, která činila právní úkon s důvěrou v určitý, druhou stranou jí prezentovaný, skutkový stav.

U jednání dne 26.04.2016 žalovaná uvedla, že jednotlivá ujednání, a to o pojištění, poplatcích a pokutách byla sjednána neplatně, neboť nebyla s dlužníkem individuálně sjednána, přičemž některá ustanovení jsou navíc ve formuláři smlouvy zcela nečitelná. Žalovaná popřela toliko částky přihlášené jako pojištění, poplatky či pokuty, případně zohlednila předchozí splátky, které byly na tyto položky započteny.

Rozsudkem ze dne 06.05.2016, č.j.-85 soud žalobě vyhověl a určil, že část pohledávky č. 1 ve výši 62.140,27 Kč a část pohledávky č. 2 ve výši 11.856,24 Kč přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 12011/2014 v celkové výši 478.996,51 Kč popřené žalovanou při přezkumném jednání konaném dne 04.09.2014 dlužníka Emila anonymizovano , je po právu (výrok I.) a zavázal žalovanou, aby žalobci zaplatila náklady řízení ve výši 5.000,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

K odvolání žalované byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 05.12.2016, č.j. 14 VSOL 184/2016-102, které nabylo právní moci dne 16.12.2016, rozsudek Krajského soudu v Ostravě shora citovaný zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tak, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval včasností žaloby podané žalobcem ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 IZ, když tato skutečnost je základním předpokladem pro věcné projednání žaloby o určení popřené pohledávky. Rovněž se nezabýval tím, zda popěrný úkon žalované je dostatečně určitý a

ICM R srozumitelný (viz rovněž vyjádření žalované při jednání před soudem prvního stupně na č.l. 77). Nezabýval se tedy tím, zda je dostatečně zřejmé, pravost jakých přihlášených pohledávek žalobce žalovaná popřela. Soud prvního stupně nedostál požadavku na náležitosti soudního rozhodnutí tak, jak jsou uvedeny v ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. V dalším řízení bude soud prvního stupně důsledně respektovat příslušná ustanovení občanského soudního řádu a insolvenčního zákona, neopomene aplikovat zákonná ustanovení upravující problematiku spotřebitelských úvěrů, především se zabývat tím, zda popěrný úkon žalované je dostatečně určitý.

V podání ze dne 14.02.2017 žalovaná doplnila k výzvě soudu ve vztahu k pohledávce č. 1, že z výpisů k úvěru č. 42137991010006 vyplývá, že si dlužník půjčil částku ve výši 614.302,-Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru obsahovala ujednání, která jsou v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele, vyhodnotila žalovaná smlouvu jako neplatnou a řídíc se rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 20.01.2011, č.j. 15 Cmo 162/2010-118, k dlužné částce připočítala úměrnou odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 1/3, tj. částku 204.768,-Kč. Celková dlužná částka ke splacení dlužníkem složená z jistiny a úměrné odměny, tak činí 819.070,-Kč. Dále bylo z výpisů zjištěno, že dlužník na svůj dluh uhradil celkem částku 479.325,-Kč. Věřiteli tudíž ke dni podání přihlášky zbývalo uhradit 339.745,-Kč, kdy žalovaná na základě úvahy uznala částku 360.000,-Kč. Popřená částka tak představuje rozdíl mezi přihlášenou částkou a uznanou částkou. K popření pohledávky č. 2 žalovaná doplnila, že z přiložených výpisů k úvěru č. 42137991015100 vyplývá, že si dlužník půjčil částku ve výši 190.120,-Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru obsahovala ujednání, která jsou v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele, vyhodnotila žalovaná smlouvu jako neplatnou a řídíc se rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 20.01.2011, č. j. 15 Cmo 162/2010-118 k této dlužné částce připočítala úměrnou odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 1/3, tj. částku 63.374,-Kč. Celková dlužná částka ke splacení dlužníkem, složená z jistiny a úměrné odměny, tak je 253.494,-Kč. Dále bylo z výpisů zjištěno, že dlužník na svůj dluh uhradil celkem částku 212.818,-Kč. Věřiteli tudíž ke dni podání přihlášky zbývalo uhradit 40.676,-Kč, kdy žalovaná na základě úvahy uznala částku 45.000,-Kč. Popřená částka tak představuje rozdíl mezi přihlášenou částkou a uznanou částkou.

U jednání dne 03.03.2017 žalovaná uvedla, že obě smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné pro rozpor s ustanoveními na ochranu spotřebitele, jedná se v obou případech o formulářové smlouvy, kdy dlužník jako spotřebitel nemohl ovlivnit obsah smlouvy, navíc je smlouva včetně všeobecných obchodních podmínek s ohledem na velikost písma téměř nečitelná, lze se jen těžko dopátrat, zda a v jaké výši byla sjednána smluvní pokuta, poplatky, či pojištění a s ohledem na jednolitý text i velikost písma není zřejmé, kolik si dlužník půjčuje a jakou částku má vrátit.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

ICM R

Podstatným obsahem spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. KSOS 39 INS 12011/2014 soud zjistil a vzal za prokázáno, že:

1) vyhláškou ze dne 29.04.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníků Emila anonymizovano , anonymizovano a Šárky anonymizovano , anonymizovano ;

2) usnesením ze dne 09.06.2014 byl zjištěn úpadek dlužníků Emila anonymizovano a Šárky anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Eva Budínová a soud povolil řešení úpadku oddlužením;

3) usnesením ze dne 12.11.2014 bylo schváleno oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře;

4) přihláškou pohledávky doručenou insolvenčnímu soudu dne 08.07.2014 a evidovanou pod číslem P11, přihlásil žalobce dvě pohledávky v celkové výši 478.996,51 Kč: I) dílčí pohledávku č. 1 sestávající a) z jistiny ve výši 400.136,32 Kč na základě žádosti o změnu podmínek splácení úvěrů a o další čerpání úvěru-dodatek ke smlouvám o úvěru-konsolidace evidována pod č. 42137991010006 ze dne 03.03.2009; b) z příslušenství ve výši 22.003,95 Kč, které bylo specifikováno jako řádný úrok, pojištění, poplatky, pokuta (tj. úrok ve výši 17.082,95 Kč, poplatky-300,-Kč, pojistné-2.130,-Kč, pokuta-2.491,-Kč); pohledávka je dle přihlášky splatná od 09.06.2014 v částce 422.140,27 Kč; II) dílčí pohledávku č. 2 sestávající a) z jistiny ve výši 50.388,60 Kč na základě smlouvy o poskytnutí úvěru č. 42137991015100 ze dne 22.12.2006; b) z příslušenství ve výši 6.467,64 Kč, které bylo specifikováno jako řádný úrok, pojištění, poplatky, pokuta (tj. úrok ve výši 4.746,64 Kč, poplatky-100,- Kč, pojistné-501,-Kč, pokuta-1.120,-Kč; pohledávka je dle přihlášky splatná od 09.06.2014 v částce 56.856,24 Kč;

5) u přezkumného jednání dne 04.09.2014 insolvenční správkyně popřela pravost dílčí pohledávky č. 1 v rozsahu částky 62.140,27 Kč a pravost dílčí pohledávky č. 2 v rozsahu částky 11.856,24 Kč, a to z důvodu rozporu s ujednáními o spotřebitelských smlouvách-dlužník byl a je spotřebitelem; v rozsahu částky 405.000,-Kč insolvenční správkyně pohledávky věřitele uznala a dlužníci uznali pohledávky věřitele v celém rozsahu;

6) výzvou ze dne 09.09.2014 insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření pravosti pohledávek žalobce a poučila ho o právu uplatnit popřenou pohledávku u soudu; vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 11.09.2014;

7) usnesením ze dne 06.10.2015, č.j. KSOS 39 INS 12011/2014-P11-4, které nabylo právní moci dne 23.12.2015 rozhodl soud o pokračování v řízení s procesním nástupcem původního věřitele CETELEM ČR, a.s., a to se společností BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, IČO: 03814742, Karla Engliše 3208/5, 150 00 Praha 5-Smíchov;

ICM R

8) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Podle § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a); tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 nebo § 410 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odst. 3).

V daném případě přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dlužníků nevykonatelnou pohledávku přihláškou P11, kterou žalovaná jako insolvenční správkyně částečně popřela. Žalobce je tak aktivně legitimován k podání incidenční žaloby podle ust. § 198 odst. 1 IZ a žaloba směřuje správně proti insolvenční správkyni, jejíž pasivní legitimace vyplývá taktéž z ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba byla doručena soudu dne 01.10.2014, a byla tedy dle § 198 odst. 1 IZ podána včas, tj. ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání (04.09.2014). Soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro věcné projednání incidenčního sporu.

Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

-z žádosti o změnu podmínek splácení úvěrů a o další čerpání úvěru/dodatek ke smlouvám o úvěru č. 42137991010006 (návrh na uzavření dodatku dle § 43a OZ) ze dne 03.03.2009, že Emil Magušín (označen rodným číslem a bydlištěm) navrhl dodatek ke smlouvě shora, na základě kterého činí max. výše úvěru 614.302,-Kč splatného ve 120 měsíčních splátkách á 8.715,-Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15.03.2009; poplatek za uzavření smlouvy činí 6.082,-Kč; roční úroková sazba činí 10,49 % a RPSN činí 12,17 % (bod B návrhu); dlužník jako žadatel prohlásil, že se seznámil se Všeobecnými úvěrovými podmínkami CETELEM ČR, a.s., souhlasí s nimi a žádá, aby mu CETELEM ČR, a.s. poskytl úvěr za podmínek uvedených v této žádosti (dodatku); v bodě E návrhu žadatel prohlásil, že se seznámil s aktuálně platnými rámcovými smlouvami uzavřenými mezi CETELEM ČR, a.s. a Pojišťovnou CARDIF PRO VITA, a.s. a s jejími Všeobecnými pojistnými podmínkami, souhlasí s nimi, svým podpisem vyjadřuje souhlas s pojištěním a bere na

ICM R

vědomí, že částka 3,34 % (riziko úmrtí, plné invalidity a pracovní neschopnosti) z měsíční splátky bude určena k úhradě pojistného; Šárka anonymizovano podepsala prohlášení partnera dne 03.03.2009, ve kterém se zavázala společně a nerozdílně s Emilem Magušínem uhradit závazky ze smlouvy o úvěru, včetně příslušenství; návrh byl přijat společností CETELEM ČR, a.s. dne 05.03.2009;

-z výpisu z úvěrového účtu dlužníka Emila anonymizovano k úvěru č. 42137991010006, že dne 05.03.2009 byla zaúčtována v jeho prospěch částka 614.302,-Kč, přičemž dlužník úvěr řádně splácel až do 12/2013 včetně a splátky splatné od 15.01.2014 již neuhradil a věřitel mu tak vyúčtoval dne 03.02.2014 poplatek za písemnou upomínku ve výši 100,-Kč, dne 14.02.2014 poplatek za zpoždění ve výši 697,-Kč a poplatek za písemnou upomínku ve výši 200,-Kč, dne 03.03.2014 pokutu za vymáhací proces ve výši 400,-Kč, pokutu za zpoždění ve výši 697,-Kč, dne 15.04.2014 pokutu za zpoždění ve výši 697,-Kč; k datu 16.05.2014 dlužník uhradil celkem 496.755,-Kč (z toho úroky 258.307,32 Kč a pojištění 22.152,-Kč) a dlužná částka k datu 16.05.2014 činí celkem 422.140,27 Kč, z toho úroky-17.082,95 Kč, pojištění-2.130,-Kč, poplatky-300,-Kč a pokuta-2.491,-Kč;

-z listiny označené jako žádost/smlouva o poskytnutí úvěru ze dne 22.12.2006, že Emil Magušín (označen rodným číslem a bydlištěm) navrhl společnosti CETELEM ČR, a.s. prostřednictvím společnosti EURONICS poskytnutí úvěru (komfort čerpání), přičemž dle bodu B návrhu: celkový úvěrový rámec (ke dni návrhu) činí 16.000,-Kč a maximální výše celkového úvěrového rámce činí 100.000,-Kč splatného v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky Komfort čerpání k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500,-Kč, základní měsíční úroková sazba činí 1,78 % měsíčně, měsíční poplatek za odeslání výpisu činí 36,-Kč, pojištění 2,99 % ze splátky úvěru, roční poplatek za vedení karty 150,-Kč; dle bodu B1) návrhu (čerpání poskytnutého úvěru-extra čerpání): prodejní cena předmětu financování a výše čerpání úvěru činí 5.220,-Kč, varianta splácení: 24 splátek á 268,-Kč od 10.01.2007; dlužník jako žadatel prohlásil, že se seznámil se Všeobecnými podmínkami CETELEM ČR, a.s., které jsou nedílnou součástí této smlouvy, souhlasí s nimi a žádá, aby mu společnost CETELEM ČR, a.s. poskytla úvěr za uvedených podmínek. Dále prohlásil, že se seznámil s rámcovými pojistnými smlouvami mezi CETELEM ČR, a.s. a Pojišťovnou CARDIF PRO VITA, a.s. a jejími Všeobecnými pojistnými podmínkami, souhlasí s nimi a bere na vědomí, že částka uvedená v položce pojištění je zahrnuta do splátek úvěru a je určena k úhradě pojistného;

-z výpisu z úvěrového účtu dlužníka Emila anonymizovano k úvěru č. 42137991015100, že dne 09.01.2007 byla zaúčtována poskytnutá částka 5.220,-Kč a následně začal dlužník čerpat úvěr prostřednictvím karty z bankomatu od 4/2007, přičemž od 2/2014 přestal dlužník řádně úvěr splácet a věřitel mu tak vyúčtoval dne 14.02.2014 poplatek za písemnou upomínku ve výši 100,-Kč, dne 14.02.2014 pokutu za zpoždění ve výši 240,-Kč, dne 03.03.2014 pokutu za vymáhací proces ve výši 400,-Kč, dne 14.03.2014 pokutu za zpoždění ve výši 240,-Kč, dne 15.04.2014 pokutu za zpoždění ve výši 240,-Kč; k datu 16.05.2014 dlužník uhradil celkem 214.086,-Kč (z toho úroky 63.209,01 Kč, pojištění 6.028,80 Kč a poplatky 1.116,-Kč) a dlužná částka

ICM R

k datu 16.05.2014 činí celkem 56.856,24 Kč, z toho úroky-4.746,64 Kč, pojištění- 501,-Kč, poplatky-100,-Kč a pokuta-1.120,-Kč.

Dále soud zjistil z předloženého Sazebníku poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových produktů společnosti CETELEM ČR, a.s. s platností od 01.07.2013, že je zde uvedena konkrétní výše odměn, poplatků a sankcí a náhrad nákladů.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obchodní zákoník ) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mj. ze smlouvy o úvěru (§ 497).

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, právní vztahy týkající se spotřebitelského úvěru vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy.

Podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, ze které je spotřebitel povinen platit (písmeno a/), spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván (písmeno b/), věřitelem je fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob (písmeno c/).

Podle § 52 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník ) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

Podle § 55 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát

ICM R práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy (odst. 2). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3).

Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Po právní stránce soud posoudil věc dle shora citovaných ustanovení.

K popřené dílčí pohledávce č. 1 soud uvádí následující: Dne 03.03.2009 uzavřel žalobce jako věřitel s Emilem Magušínem jako dlužníkem (označeným bydlištěm a rodným číslem) smlouvu o změnu podmínek splácení úvěrů, o další čerpání úvěru, dodatek ke smlouvám o úvěru č. 42137991010006, na základě které žalobce poskytl dlužníkovi na jeho žádost úvěr ve výši 614.302,-Kč splatný ve 120 měsíčních splátkách á 8.715,-Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15.03.2009, přičemž poplatek za uzavření smlouvy činí 6.082,-Kč, roční úroková sazba činí 10,49 % a RPSN činí 12,17 %. Návrh byl přijat žalobcem dne 05.03.2009 a téhož dne byla poskytnutá částka úvěru převedena na účet dlužníka. Dlužník úvěr řádně splácel až do 12/2013 včetně, přičemž splátky splatné od 15.01.2014 již neuhradil. K datu 16.05.2014 dlužník uhradil celkem 496.755,-Kč (z toho bylo žalobcem započteno na úroky 258.307,32 Kč a na pojištění 22.152,-Kč) a žalobce vyúčtoval dlužnou částku ke stejnému datu na 422.140,27 Kč, (z toho úroky-17.082,95 Kč, pojištění-2.130,-Kč, poplatky-300,-Kč a pokuta-2.491,-Kč).

Předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřenou dne 03.03.2009 soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, když jako smlouva o úvěru je takto výslovně označena a předmětná smlouva obsahuje podstatné náležitosti dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. V dané věci je nepochybné, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel jednal při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník Emil Magušín ji neuzavíral jako podnikatel. Po právní stránce se závazkový vztah uvedených smluvních stran řídí režimem obchodního zákoníku (§ 497 a násl. obchodního zákoníku), jde přitom o úvěr spotřebitelský, v němž měl žalobce postavení dodavatele a dlužník postavení spotřebitele. S ohledem na uvedené postavení dlužníka je současně zapotřebí v souladu s § 262 odst. 4 obchodního zákoníku použít vždy ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele (§ 52 a násl. občanského zákoníku, zejména pak § 55, § 56 ve znění platném k datu uzavření úvěrové smlouvy). Soud dospěl k závěru, že v daném případě se sice jedná o formulářovou smlouvu, nicméně smlouva je čitelná, text smlouvy je srozumitelný a smlouva neobsahuje ujednání, která by způsobovala značnou nerovnováhu smluvních stran v neprospěch dlužníka jako spotřebitele. Soud nemá pochybnosti o tom, že dlužník smlouvu podepsal ze svobodné vůle, když v tomto směru žádnou námitku neučinil, naopak pohledávku žalobce u přezkumného jednání nepopřel a v období od 4/2009 do 12/2013, tj. po dobu více než 4 let

ICM R sjednané splátky hradil. Soud odkazuje dále na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/03, dle kterého základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou, obzvlášť za situace, kdy smluvní strany proti platnosti smlouvy ničeho nenamítají a tuto smlouvu respektují. Soud proto dospěl k závěru o platnosti uzavřené smlouvy, přičemž žalobce tak má nárok nejen na poskytnutou jistinou, nýbrž také na sjednaný úrok, když soud dospěl k závěru, že roční úroková sazba 10,49 % není zcela jistě nepřiměřená.

Žalobce si v rámci dílčí pohledávky č. 1 přihlásil příslušenství v celkové výši 22.003,95 Kč, tj. kromě úroku ve výši 17.082,95 Kč, také dlužné pojistné ve výši 2.130,-Kč, dlužné poplatky ve výši 300,-Kč a dlužnou pokutu ve výši 2.491,-Kč. Každý z těchto nároků má samostatný důvod vzniku, který musí žalobce tvrdit, což se však v daném případě nestalo, přičemž břemeno tvrzení a důkazní leží na žalobci jako věřiteli nevykonatelné pohledávky. Žalobce v řízení netvrdil, a tedy ani neprokázal, na základě čeho mu vznikly tyto pohledávky, které přihlásil-nesprávně-v rámci příslušenství. Žalobce netvrdil a neprokázal, na základě čeho vyúčtoval dlužníkovi poplatky, o jaký druh poplatku jde a v jaké výši byl sjednán, ve vztahu ke smluvní pokutě netvrdil, na základě čeho a kdy byla vyúčtována a za jaké porušení povinnosti a dále netvrdil, v jaké výši bylo sjednáno pojistné, neprokázal uzavření rámcové pojistné smlouvy s pojišťovnou CARDIF PRO VITA, a.s. Žalobce se přitom k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, čímž se zbavil možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., a soud proto dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by mu vznikl nárok na zaplacení pojistného ve výši 2.130,-Kč, poplatků ve výši 300,-Kč a smluvních pokut ve výši 2.491,-Kč. S ohledem na tento závěr soud částku započtenou žalobcem na úhradu pojistného ve výši 22.152,-Kč započetl na dlužnou jistinu a dílčí pohledávka č. 1 je tak po právu ve výši celkem 395.067,27 Kč (tj. 400.136,32 + dlužný úrok 17.082,95 Kč minus 22.152,-Kč), přičemž žalovaná již uznala částku 360.000,-Kč, a soud proto výrokem I. určil, že žalobce má za dlužníkem Emilem Magušínem dílčí pohledávku č. 1 ve výši 35.067,27 Kč ze smlouvy o úvěru č. 42137991010006 ze dne 05.03.2009, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení ve věci dlužníků Šárky anonymizovano a Emila anonymizovano vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 12011/2014 přihláškou P 11. Výrokem II. pak žalobu na určení, že žalobce má za dlužníkem Emilem Magušínem dílčí pohledávku č. 1 i ve výši 387.073,-Kč jako nedůvodnou zamítl, když jak soud konstatoval shora, částka 27.073,-Kč představuje součet dlužného pojistného, poplatků a smluvních pokut, přičemž žalobce neprokázal vznik tohoto nároku a dále částky 22.152,-Kč, která byla započtena na pojistné, přičemž soud ji započítal na jistinu, a zbývající částka 360.000,-Kč představuje část dílčí pohledávky č. 1, kterou žalovaná uznala a žalobce se tak nemůže s úspěchem domáhat určení této části pohledávky, která již byla v důsledku jejího uznání zjištěna, a soud proto určovací žalobu zamítl i v této části.

K popřené dílčí pohledávce č. 2 soud uvádí následující: Dne 22.12.2006 uzavřel právní předchůdce žalobce CETELEM ČR, a.s. jako věřitel s Emilem Magušínem jako dlužníkem (označeným bydlištěm a rodným číslem) smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které byla dlužníkovi poskytnuta maximální výše celkového úvěrového rámce ve výši 100.000,-Kč splatného v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné

ICM R

částky Komfort čerpání k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500,-Kč, základní měsíční úroková sazba činí 1,78 % měsíčně, měsíční poplatek za odeslání výpisu činí 36,-Kč, pojištění 2,99 % ze splátky úvěru, roční poplatek za vedení karty 150,-Kč; dle bodu B1) návrhu (čerpání poskytnutého úvěru-extra čerpání): prodejní cena předmětu financování a výše čerpání úvěru činí 5.220,-Kč, varianta splácení: 24 splátek á 268,-Kč od 10.01.2007. Dne 09.01.2007 byla zaúčtována poskytnutá částka 5.220,-Kč a následně začal dlužník čerpat úvěr prostřednictvím karty z bankomatu od 4/2007, přičemž od 2/2014 přestal dlužník řádně úvěr splácet a věřitel mu tak vyúčtoval dne 14.02.2014 poplatek za písemnou upomínku ve výši 100,-Kč, dne 14.02.2014 pokutu za zpoždění ve výši 240,-Kč, dne 03.03.2014 pokutu za vymáhací proces ve výši 400,-Kč, dne 14.03.2014 pokutu za zpoždění ve výši 240,-Kč, dne 15.04.2014 pokutu za zpoždění ve výši 240,-Kč; k datu 16.05.2014 dlužník uhradil celkem 214.086,-Kč (z toho úroky 63.209,01 Kč, pojištění 6.028,80 Kč a poplatky 1.116,-Kč) a dlužná částka k datu 16.05.2014 činí celkem 56.856,24 Kč, z toho úroky-4.746,64 Kč, pojištění-501,-Kč, poplatky-100,-Kč a pokuta-1.120,-Kč.

Předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřenou dne 22.12.2006 soud posoudil zcela shodně jako předchozí smlouvu, tj. jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, když takto je smlouva výslovně označena a předmětná smlouva obsahuje podstatné náležitosti dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. V dané věci je nepochybné, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel jednal při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník Emil Magušín ji neuzavíral jako podnikatel. Po právní stránce se závazkový vztah uvedených smluvních stran řídí režimem obchodního zákoníku (§ 497 a násl. obchodního zákoníku), jde přitom o úvěr spotřebitelský, v němž měl žalobce postavení dodavatele a dlužník postavení spotřebitele. S ohledem na uvedené postavení dlužníka je současně zapotřebí v souladu s § 262 odst. 4 obchodního zákoníku použít vždy ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele (§ 52 a násl. občanského zákoníku, zejména pak § 55, § 56 ve znění platném k datu uzavření úvěrové smlouvy). Soud dospěl k závěru, že v daném případě se sice jedná o formulářovou smlouvu, nicméně smlouva je čitelná, text smlouvy je srozumitelný a smlouva neobsahuje ujednání, která by způsobovala značnou nerovnováhu smluvních strana v neprospěch dlužníka jako spotřebitele. Soud nemá pochybnosti o tom, že dlužník smlouvu podepsal ze svobodné vůle, když v tomto směru žádnou námitku neučinil, naopak pohledávku žalobce u přezkumného jednání nepopřel a v období od 2/2007 do 12/2013, tj. po dobu téměř 7 let, sjednané splátky hradil. Soud odkazuje dále na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/03, dle kterého základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou, obzvlášť za situace, kdy smluvní strany proti platnosti smlouvy ničeho nenamítají a tuto smlouvu respektují. Soud proto dospěl k závěru o platnosti uzavřené smlouvy, přičemž žalobce tak má nárok nejen na poskytnutou jistinou, nýbrž také na sjednaný úrok, když soud dospěl k závěru, že měsíční úroková sazba 1,78 % není nepřiměřená a smluvní úrok byl mezi účastníky platně sjednán.

ICM R

Žalobce si dále v rámci dílčí pohledávky č. 2 přihlásil příslušenství v celkové výši 6.467,64 Kč, tj. kromě úroku ve výši 4.746,64 Kč, také dlužné pojistné ve výši 501,-Kč, dlužné poplatky ve výši 100,-Kč a dlužnou pokutu ve výši 1.120,-Kč. Každý z těchto nároků má samostatný důvod vzniku, který musí žalobce tvrdit, což se však v daném případě nestalo, přičemž břemeno tvrzení a důkazní leží na žalobci jako věřiteli nevykonatelné pohledávky. Žalobce v řízení netvrdil a tedy ani neprokázal, na základě čeho mu vznikly tyto pohledávky, které přihlásil-nesprávně-v rámci příslušenství. Žalobce netvrdil a neprokázal, na základě čeho vyúčtoval dlužníkovi poplatky, o jaký druh poplatku jde a v jaké výši byl sjednán, ve vztahu k smluvní pokutě netvrdil, na základě čeho a kdy byla vyúčtována a za jaké porušení povinnosti a dále netvrdil, v jaké výši bylo sjednáno pojistné, neprokázal uzavření rámcové pojistné smlouvy s pojišťovnou CARDIF PRO VITA, a.s. Žalobce se přitom k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, čímž se zbavil možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., a soud proto dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by mu vznikl nárok na zaplacení pojistného ve výši 501,-Kč, poplatků ve výši 100,-Kč a smluvních pokut ve výši 1.120,-Kč. S ohledem na tento závěr soud částku žalobcem započtenou na úhradu pojistného ve výši 6.028,80 Kč a poplatků ve výši 1.116,-Kč započetl na dlužnou jistinu a dílčí pohledávka č. 2 je tak po právu ve výši celkem 47.990,44 Kč (tj. 50.388,60 Kč + dlužný úrok 4.746,64 Kč minus 7.144,80 Kč), přičemž žalovaná již uznala částku 45.000,-Kč, a soud proto výrokem III. určil, že žalobce má za dlužníkem Emilem Magušínem dílčí pohledávku č. 2 ve výši 2.990,44 Kč ze smlouvy o úvěru č. 42137991015100 ze dne 22.12.2006, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení ve věci dlužníků Šárky anonymizovano a Emila anonymizovano vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 12011/2014 přihláškou P 11. Výrokem IV. pak žalobu na určení, že žalobce má za dlužníkem Emilem Magušínem dílčí pohledávku č. 2 i ve výši 53.865,80 Kč jako nedůvodnou zamítl, když jak soud konstatoval shora, částka 8.865,80 Kč představuje součet dlužného pojistného, poplatků a smluvních pokut, přičemž žalobce neprokázal vznik tohoto nároku a dále částky 7.144,80 Kč, která byla započtena na pojistné a poplatky, přičemž soud ji započítal na jistinu a zbývající částka 45.000,-Kč představuje část dílčí pohledávky č. 2, kterou žalovaná uznala a žalobce se nemůže s úspěchem domáhat určení této části pohledávky, která již byla v důsledku jejího uznání zjištěna, a soud proto určovací žalobu zamítl i v této části.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Ve vztahu k nákladům řízení soud konstatuje, že ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. měla v řízení převážný úspěch žalovaná. Předmětem řízení byla částka 478.996,51 Kč a úspěch žalované je v rozsahu částky 440.938,80 Kč, která představuje 92 % předmětu řízení. Neúspěch žalované tak činí 8 % a žalovaná tak má nárok na 84 % náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž v řízení vznikly žalované náklady na její právní zastoupení advokátem. Zástupkyně žalované učinila v řízení pět úkonů právní služby ve smyslu § 11

ICM R odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif ), tj. převzetí a příprava věci, sepis vyjádření k žalobě ze dne 26.11.2015, účast u jednání dne 26.04.2016, sepis odvolání ze dne 20.06.2016 a účast u jednání dne 03.03.2017 a má tak nárok na mimosmluvní odměnu ve výši 5 x 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, tj. na odměnu v celkové výši 15.500,-Kč. Dále má nárok na pět režijních paušálů po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, na náhradu cestovného ve výši 281,-Kč za cestu osobním motorovým vozidlem k nařízenému jednání dne 26.04.2016 na trase Frýdek-Místek-Ostrava a zpět (vzdálenost celkem 50 km, průměrná spotřeba nafty 6,2 l/100 km, vyhlášková cena nafty 29,50 Kč/l a náhrada za použití vozidla 3,80 Kč/km), na náhradu cestovného ve výši 284,-Kč za cestu osobním motorovým vozidlem k nařízenému jednání dne 03.03.2017 na trase Frýdek -Místek-Ostrava a zpět (vzdálenost celkem 50 km, průměrná spotřeba nafty 6,2 l/100 km, vyhlášková cena nafty 28,60 Kč/l a náhrada za použití vozidla 3,90 Kč/km), na náhradu za promeškaný čas v celkové výši 400,-Kč, tj. 100,-Kč za každou jen započatou půlhodinu podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu (celkem 4 započaté půlhodiny) a na náhradu za DPH ve výši 21 % z částky 17.965,-Kč, tj. ve výši 3.773,-Kč. Celkem tak náklady řízení žalované činí 21.738,-Kč, přičemž žalovaná má právo na 84 % z celkově vynaložených nákladů, tj. na částku 18.260,-Kč, a soud proto zavázal žalobce, aby žalované zaplatil na náhradu nákladů řízení částku 18.260,-Kč k rukám její právní zástupkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 10.03.2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v.r. Vanessa Plonková samosoudkyně

ICM R