39 ICm 308/2015
Jednací číslo: 39 ICm 308/2015-72 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 39 INS 3796/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Raiffeisenbank a.s., IČ 49240901, Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, zastoupené Mgr. Robertem Němcem LL.M., advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, 110 00, Praha 1, proti žalovanému: Ing. Robert Beneš, IČ 73070556, Kosmákova 29, 750 02, Přerov, insolvenční správce dlužníka Vratislava Lakomého, r. č. 620722/1900, bytem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc, o určení popřené pohledávky,

takto:

I . U r č u j e s e , že pohledávky žalobkyně vzniklé z titulů smlouvy o úvěru a smlouvy o kreditní kartě, přihlášené do insolvenčního řízení ve věci dlužníka Vratislava Lakomého, r. č. 620722/1900, IČ 10072004 vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 3796/2008 v celkové výši 884.379,44 Kč j s o u z j i š t ě n y a p r a v é .

II. Žádný z účastníků n e m á nárok na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 23. 1. 2015 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že pohledávky žalobce jsou v celkové výši 884.379,44 Kč zjištěné tak, jak je specifikováno v žalobním petitu. Žalobce uvedl, že na přezkumném jednání 25. 6. 2014 byla pohledávka č. 1 ve výši 402.850,71 Kč a pohledávka č. 2 ve výši 481.528,73 Kč popřena z důvodu promlčení. Dle žalobce ani jedna pohledávka promlčena není. Pokud jde o pohledávku č. 1 mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru č. 7000096577, která byla zesplatněna 26. 7. 2009, jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky. Lhůta k podání přihlášky začala věřiteli běžet za předpokladu, že informace o dlužníku byla v systému ISIR řádně zveřejněna ve smyslu § 420 odst. 1 insolvenčního zákona. Žalobce uplatnil pohledávku z titulu úvěru u Obvodního soudu pro Prahu 6 1. 12. 2009, čímž došlo k zastavení běhu promlčecí lhůty běžící od zesplatnění 26. 7. 2009. Obvodní soud pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 EC 135/2009 vydal 20. 12. 2010 ve věci rozsudek. Pokud by k uplatnění nároku žalobou nedošlo dle obchodních podmínek v době uzavření smlouvy, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, byla stanovena prodloužená promlčecí doba na 10 let. Pokud jde o pohledávku č. 2, mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena smlouva o vydání kreditní karty č. 6000163600, k zesplatnění dluhu z kreditní karty došlo dnem prohlášení konkursu ze zákona (§ 250 IZ) k datu 6. 11. 2008. Žalobce přihlásil pohledávku s ohledem na nezveřejnění rodného čísla dlužníka dne 26. 8. 2013. Stalo se to tak za běhu promlčecí doby, jak byla stanovena obchodními podmínkami, které stanovily prodloužení promlčecí doby na 10 let. Žalobce dále doplnil argumentaci u jednání soudu, kdy uvedl že, pokud jde o skutečnost, tak předmětné smlouvy byly uzavírány mezi žalobcem a dlužníkem, tedy zda byly uzavřeny na straně dlužníka co by spotřebitelem či podnikatelem, žalobce trvá na tom, že dlužník předmětné smlouvy uzavíral jako podnikatel, nikoliv spotřebitel. Pokud by došlo k závěru, že dlužník uzavřel předmětné smlouvy jako spotřebitel, pak žalobce uvedl, že dle tehdy platného občanského zákoníku nelze vztahovat ustanovení o spotřebitelských smlouvách, když v tomto případě šlo o smlouvu o úvěru a kreditní kartě, které se řídí obchodním zákoníkem a ustanovení o spotřebitelských smlouvách dle tehdy platného občanského zákoníku na tyto smlouvy upravené v obchodním zákoníku nedopadají a to s odkazem na ustanovení § 52 zákona č. 40/64 Sb. Žalobce trvá na tom, že dlužník uzavřel smlouvy jako podnikatel a pak ujednání o prodloužení promlčecí lhůty dle § 401 obchodního zákoníku byla platná v obou smlouvách.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 25. 4. 2016. Dle žalovaného pohledávka č. 1 uplatněná ve výši 402.850,71 Kč z titulu smlouvy o úvěru 700096577 byla popřena z důvodu promlčení. K zesplatnění došlo 26. 7. 2009 a tudíž, konkrétně 27. 7. 2013 došlo k promlčení nároku věřitele. Dle žalovaného k zesplatnění úvěru došlo ze zákona (§ 250 insolvenčního zákona) již prohlášením konkursu 6. 11. 2008 a k promlčení došlo již v roce 2012, konkrétně 7. 11. 2012. Žalobce uplatnil svůj nárok přihláškou doručenou soudu 26. 8. 2013. Pokud došlo k vydání soudního rozhodnutí, toto bylo v rozporu s § 109 odst. 1 IZ. Pohledávka č. 2 uplatněná žalobkyní ve výši 481.528,73 Kč z titulu smlouvy o vydání a užívání kreditní karty, byla popřena z důvodu promlčení. Žalovaný odkazuje na znění § 52 a § 55 odst. 2 a § 56 občanského zákoníku.

ICM R

Dle žalovaného se jednalo o smlouvy uzavřené dle obchodního zákoníku, avšak současně o smlouvy spotřebitelské, dle § 52 občanského zákoníku a následujících ve spojení s ustanovením § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, neboť žalobce smlouvy uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti s dlužníkem jako spotřebitelem. Z výše uvedeného je zřejmé, že v tomto případě byl dlužník v postavení spotřebitele, prolongace promlčecí doby na deset let je nepřípustným ujednáním v rámci spotřebitelských smluv a představuje výrazný neprospěch vůči spotřebiteli a podstatnou odchylku od zákonnné promlčecí doby. Ujednání o prodloužení promlčecí doby je tedy neplatné dle § 55 odst. 2 občanského zákoníku. U jednání soudu žalovaný uvedl, že je nepochybné, že dlužník vystupoval ve smluvním vztahu se žalobcem jako spotřebitel. Žalobce neprokázal, že uzavíral smlouvy s žalovaným jako podnikatelem, dlužník v žádostech o vydání kreditní karty a úvěru je označen vždy rodným číslem, tvrzené IČ je uvedeno v kolonce zaměstnání žadatele. Dále žalovaný uvádí, že ujednání smlouvy o úvěru, zejména bod 22 obchodních podmínek, je v nerovnováze mezi bankou a dlužníkem, kdy klient při přijetí těchto podmínek prohlašuje, že prodlužuje promlčecí dobu týkající se veškerých práv banky vůči klientovi na 10 let, přičemž práva klienta vůči bance se promlčují ve lhůtách stanovených příslušnými právními předpisy. Ani argumentace žalobce o dřívější právní úpravě nemůže mít na postavení dlužníka jako spotřebitele vliv, právě s ohledem na zohlednění ochrany spotřebitele a nerovnoprávné ujednání mezi účastníky ohledně délky promlčecí lhůty, která znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

Soud zjistil:

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo 28. 4. 2009, kdy věřitel přihlásil pohledávku č. 1 ve výši 402.850,71 Kč jako dlužnou částku ze smlouvy o úvěru č. 700096577 a pohledávku č. 2 ve výši 481.528,73 Kč jako dlužnou částku ze smlouvy o vydání a užívání kreditní karty č. 60001636005. Pohledávky byly popřeny co do pravosti, neboť pohledávky jsou zcela promlčeny.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. prosince 2010, č. j. 7 EC 135/2009-29, že v té věci dlužník jako žalovaný byl zavázán zaplatit věřiteli částku 407.247,40 Kč s úrokem z prodlení z částky 384.032,38 Kč od 27. 7. 2009 do zaplacení. Dle odůvodnění se jedná o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 7000096577.

Výpovědi smlouvy a předžalobní upomínkou, že tato byla adresována dlužníku dne 17. 7. 2009, kdy dlužník byl informován o vypovězení smlouvy o úvěru č. 7000096577 a tím vzniká povinnost uhradit celkový dluh v souvislosti s čerpáním úvěru, kdy tento činí 407.247 Kč a narůstá o úroky z prodlení.

Vyrozuměním insolvenčního správce o popření pohledávky z 30. 12. 2014, že toto bylo doručeno právnímu zástupci žalobce 12. 1. 2015 a tímto byl vyrozuměn, že pohledávky č. 1 a č. 2 byly popřeny, co do pravosti, neboť z doložených dokladů je zřejmé, že pohledávky jsou zcela promlčené.

ICM R

Z přihlášky pohledávky, že tato byla doručena příslušnému soudu 27. 8. 2013, žalobce přihlásil pohledávku č. 1 ve výši 402.850,71 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 7000096577 Kč, splatnou 6. 11. 2008 a dále pohledávku č. 2 ve výši 481.528,73 Kč z titulu smlouvy o vydání kreditní karty, splatnou 6. 11. 2008 (§ 250 IZ).

Obchodními podmínkami smlouvy o úvěru, bod č. 22 promlčení, že tímto klient přijetím těchto podmínek prohlašuje, že prodlužuje promlčecí dobu týkající se veškerých práv banky vůči klientovi na 10 let (od okamžiku, kdy tato doba začne běžet). Toto prohlášení se vztahuje i na práva vzniklá výpovědí ze strany banky za účelem uplatnění práv banky vyplývajících z výše uvedeného prohlášení, se klient zavazuje na žádost banky písemně poskytnout v budoucnu příslušná prohlášení či uznání závazku. Práva klienta vůči bance se promlčují ve lhůtách stanovených příslušnými právními předpisy.

Žádostí o vydání kreditní karty, že jako žadatel je zde uveden dlužník označený rodným číslem, datem narození, bydlištěm, pod kolonkou zaměstnání žadatele je zde uvedeno IČO, předmět podnikání autodoprava, funkce majitel.

Žádosti o úvěr, že tato byla podána dlužníkem 14. 3. 2006, jako žadatel je zde uveden dlužník, označen rodným číslem, datem narození, bydlištěm, v zaměstnání žadatele je uvedeno IČO 100072004.

Smlouvou o úvěru z 27. 3. 2006, že jako žadatel je zde uveden dlužník označený rodným číslem.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 INS 3796/2008 probíhá insolvenční řízení dlužníka a že žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno přezkumné jednání, na kterém byly insolvenčním správcem popřeny pohledávky č. 1 a č. 2 co do pravosti z důvodu promlčení se konalo 28. 4. 2009. Vyrozumění z 30. 12. 2014 o popření uvedených pohledávek, bylo doručeno právnímu zástupci žalobce 12. 1. 2015. Žalobce podal žalobu u příslušného soudu dne 23. 1. 2015, tedy včas (§ 198 odst. 1 IZ) a to proti insolvenčnímu správci jako žalovanému.

Pokud jde o podání přihlášky pohledávek u příslušného soudu 27. 8. 2013, pak soud má za to, že byla správná argumentace žalobce, že nemohl zjistit úpadek dlužníka dříve, jelikož v informačním rejstříku ISIR až do 22. 11. 2012 nebylo zveřejněno rodné číslo dlužníka, jak to ukládá § 420 IZ. Pak lhůta k podání přihlášky pohledávky začala běžet věřiteli za předpokladu, že informace o dlužníku byla v systému ISIR řádně zveřejněna. Je nepochybné, že pokud zákon stanoví náležitosti, které mají být v insolvenčním rejstříku zveřejňovány, pak je nezbytné, aby také skutečně zveřejněny byly. Nelze přičítat žalobci k tíži, když vyhledával primárně podle rodného čísla a nikoliv jiného údaje individualizovaného dlužníka, např. podle identifikačního čísla. Pokud jde o námitku promlčení pohledávky č. 1, pak je třeba uvést, že tato pohledávka se promlčet nemohla. Soud má za to, že v konkrétním případě dle obchodních podmínek, byla sjednána

ICM R

desetiletá promlčecí lhůta a pokud pohledávka byla zesplatněna a stala se splatnou 6. 11. 2008 (§ 250 IZ), pak je nepochybné, že doposud promlčecí lhůta neuplynula. Žalobce nejprve zesplatnil dne 26. 7. 2009 pohledávku ze smlouvy o úvěru a následně uplatnil nárok u příslušného soudu, čímž došlo ke stavění promlčecí doby. S ohledem na skutečnost, že v informačním systému ISIR nebylo do 22. 11. 2012 řádně zveřejněno rodné číslo dlužníka tak, jak ukládá § 420 IZ, z tohoto důvodu nezjistil úpadek dlužníka ani příslušný Obvodní soud pro Prahu 6, u kterého byla pohledávka uplatněná a ve věci rozhodl rozsudkem. Není pochyb o tom, že žalobce nemohl nezjistit úpadek dlužníka dříve, přičemž uplatnil svoji pohledávku u soudu, tím došlo ke stavení promlčecí doby. Nemůže jít k tíži žalobce, že údaje nebyly zveřejněny řádně a tato skutečnost také nemůže mít vliv na účinky uplatnění pohledávky v rámci civilního řízení. Pokud došlo k tomu, že pohledávka se stala splatnou prohlášením konkursu, ani tehdy se nemohla pohledávka promlčet, neboť, jak je uvedeno výše, promlčecí doba byla v daném případě desetiletá. Z tohoto důvodu je nepřípadná námitka žalovaného ohledně promlčení tohoto nároku. Pokud jde o námitku promlčení pohledávky č. 2, nelze souhlasit s argumenty žalovaného, že tato pohledávka je promlčena z důvodu, že se nemůže uplatnit desetiletá dohodnutá promlčecí doba. Žalovaný argumentoval tím, že v popřípadě smlouvy o úvěru a vydání a užívání kreditní karty se jedná o tzv. spotřebitelský vztah a tedy, že ujednání o prodloužení promlčecí doby je neplatné. Je třeba zdůraznit prokázanou skutečnost, že z důkazů, a to žádosti o úvěr a rovněž žádosti o vydání kreditní karty, dlužník vystupoval jako podnikatel, fyzická osoba. V žádosti o úvěru byl označen jménem, rodným číslem, datem narození a jako zaměstnání uvedl dlužník IČ. V žádosti o kreditní kartu byl dlužník označen jménem, datem narození, rodným číslem, bydlištěm a výslovně v kolonce zaměstnání uvedl IČO a dále majitel, předmět podnikání autodoprava. Je tedy nepochybné, že zde dlužník vystupoval jako podnikající fyzická osoba. Tak, jak argumentoval žalovaný se zde neuplatní ani hlediska na ochranu spotřebitele pro závěr o neplatném ujednání dohody v obchodních podmínkách čl. 22 o prodloužení promlčecí lhůty na 10 let. Ustanovení na ochranu spotřebitele, která byla obsažena v zákoně č. 40/1964 Sb. v tehdy platném znění, se uplatnila tehdy, pokud na jedné straně byl spotřebitel a na druhé straně dodavatel. O takovou situaci však ani v jednom případě se nejedná, neboť dlužník vystupoval nikoliv v opozici spotřebitele, když obě smlouvy uzavíral jako podnikající fyzická osoba a to včetně uvedení identifikačního čísla, jeho názvu předmětu podnikání autodoprava a podobně. Z důvodů výše uvedených nic nebránilo tomu, aby si účastníci v rámci obchodních podmínek ujednali, že promlčecí doba byla prodloužená prolongovaná na 10 let, neboť se nejednalo o smlouvy spotřebitelské. Navíc, i kdyby dlužník uzavřel smlouvy coby jako spotřebitel, dle dříve platného občanského zákoníku nelze vztahovat ustanovení o spotřebitelských smlouvách. V konkrétním případě šlo o smlouvy o úvěru a kreditní kartě, které se řídí obchodním zákoníkem a ust. o spotřebitelských smlouvách dle dříve platného obč. zákoníku na tyto smlouvy upravené v obchodním zákoníku nedopadají (§ 52 zák. č. 40/1954 Sb.). Smlouvy byly však uzavřeny dlužníkem, jako podnikající fyzickou osobou označenou kromě jiných údajů IČ a předmětem činnosti autodoprava.

S ohledem na dobu zesplatnění obou pohledávek 6. 11. 2008 (§ 250 IZ) a uplatnění pohledávek v rámci přihlášky pohledávky u příslušného soudu dnem 27. 8. 2013 je zřejmé, dle obchodních podmínek v době uzavření smlouvy jako nedílné součásti smlouvy o úvěru

ICM R

i o kreditní kartě, že smluvní strany prodloužily promlčecí dobu na 10 let a tudíž popěrný úkon ze strany žalovaného není důvodný.

Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně za použití § 202 odst. 1 věta prvá IZ, kdy v řízení úspěšný žalobce nemá vůči žalované jako insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc dne 21. 9. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně

ICM R