39 ICm 3065/2011
39 ICm 3065/2011-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze se sídlem Praha 5, Nám. Kinských 5, rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Buršíkovou v právní věci žalobce: CETELEM ČR, a.s., IČ: 25085689, se sídlem Karla Engliše 5/3208, 150 00 Praha 5, proti žalovaným: 1) Mgr. et Mgr. Martina Stínková, se sídlem T.G.Masaryka 346, 272 01 Kladno, insolvenční správkyně dlužníka Hany anonymizovano , 2) Hana anonymizovano , anonymizovano , bytem K Nesvačilům 390, 257 51 Bystřice, obě zastoupené Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem Průchodní 346, 272 01 Kladno, o určení popřené pohledávky

takto :

I. Řízení o určení popřené pohledávky se proti žalované 2) z a s t a v u j e .

II. Řízení o určení popřené pohledávky se ohledně částky 3.986,-Kč zastavuje.

III. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Annou anonymizovano , nar. 12. 11. 1965, Bytem K Nesvačilům 390, Bystřice, pohledávku ve výši 65.040,-Kč z titulu úvěrové smlouvy č. 42159320640001 ze dne 2. 11. 2007.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) náklady řízení za zastoupení advokátem ve výši, která bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 14.11.2011 se žalobce domáhá určení pohledávky ve výši 69.026,-Kč, uplatněné v insolvenčním řízení vedeném na dlužníka -žalovanou 2) a popřené co do pravosti a výše oběma žalovanými při přezkumném jednání dne 14.10.2011. Pohledávka za dlužníkem vznikla z titulu úvěru dle smlouvy ze dne 31.10.2007 , v níž pod bodem B1) požádal dlužník o poskytnutí úvěrového rámce do výše 100.000,-Kč a vydání úvěrové karty, která mu byla vydána. Dlužník úvěr nesplácel řádně dle splátkového kalendáře, proto žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil a v insolvenčním řízení uplatnil pohledávku ve výši 80.364,-Kč. Žalované popřely přihlášenou pohledávku ve výši 69.026,-Kč s tím, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem a pro obcházení zákona a pro nesrozumitelnost a dlužník je tudíž povinen vydat jen bezdůvodné obohacení ve výši 11.338,-Kč. S tímto názorem žalobce nesouhlasí, smlouvu o úvěru včetně Všeobecných úvěrových podmínek jako její součásti považuje za dostatečně srozumitelnou, odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu na tuto otázku, poukazuje na to, že dlužník na svoji žádost získal úvěr i úvěrovou kartu, z níž čerpal finanční prostředky. Smlouva není v rozporu se zákonem ani jej neobchází, nemůže se jednat o bezdůvodné obohacení, proto navrhuje určit, že žalobce má za dlužníkem i popřenou část přihlášené pohledávky. V průběhu jednání vzal žalobce zpět žalobu proti 1. žalované a žalobní návrh omezil o částku 3. 986,-Kč, kterou představují úroky, které nebyly v přihlášce samostatně jako důvod uvedeny.

Žalovaná 2) se k žalobě vyjádřila tak, že není pasivně legitimována k tomuto sporu, neboť její popření jako dlužníka v konkursu nemá účinky popření správce. Jinak trvá na tom, že smlouva je neplatná, neboť je nesrozumitelná a neurčitá, odporující zákonu č. 321/2001 Sb a ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách a v rozporu s jeho ustanovením § 39.

Podle vyjádření žalované 1) nelze Smlouvu označenou jako úvěrovou za takovou považovat, neboť chybí sjednání úroku. Smlouva je neplatná pro obcházení zákona dle § 39 (pro obcházení úroku) a nelze ji pro její nesrozumitelnost podřadit ani pod jiný smluvní typ. Dlužníku tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat věřiteli. Žalobce neprokázal, že došlo k uzavření smlouvy č. 42159320645100 ze dne 31.10.2007 s dlužníkem, o niž věřitel svůj nárok opírá. Ani ujednání v žádosti o poskytnutí úvěrového rámce nelze považovat za platně uzavřenou úvěrovou smlouvu z důvodu rozporu se zákonem-pro absenci náležitostí dle § 4 zák.č. 321/2001 Sb.

Ze spisu zdejšího soudu soud zjistil, že usnesením soudu ze dne 19.04.2011 č.j KSPH 39 INS 1330/2011-A-16 byl zjištěn úpadek a zamítnut návrh na povolení oddlužení. Toto usnesení bylo v zamítavé části zrušeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze , poté bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 06.09.2011 č.j KSPH 39 INS 1330/2011-B-14 rozhodnuto o povolení oddlužení. Na chůzi věřitelů dne 14.10.2011 věřitelé nesouhlasili s řešením úpadku oddlužením a hlasovali pro konkurs. Soud proto usnesením ze dne 17.10.2011 č.j. KSPH 39 INS 1330/2011-B-20 rozhodl o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Při přezkumném jednání dne 14.10.2011 byla pohledávka žalobce popřena dlužníkem a správcem pro pravost a výši ohledně částky 69.026,-pro rozpor se zákony s odůvodněním, že smlouva o úvěru ze dne 31.10.2007 je neplatná podle § 39 OZ pro obcházení zákona, dále pro rozpor se zákonem 321/2001 Sb. a dle § 56 OZ a dále pro nesrozumitelnost.

Z přihlášky žalobce ze dne 13.05.2011 a připojených listin soud zjistil, že žalobce uplatnil v insolvenčním řízením vedeném na dlužníka částku 80.364,-Kč jako jistinu z úvěru evidovaného pod č. 42159320645100, čerpaného prostřednictvím úvěrové karty, poskytnutého na základě bodu B 1) smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 31.10.2007 (podepsané žalobcem dne 2.11.2007). V kolonce bližší okolnosti přihlášky pak žalobce vysvětluje, že číslo 201811759165725 uvedené na žádosti/smlouvě o poskytnutí úvěru slouží ke komunikaci žalobce s prodejcem. Po převedení peněžních prostředků na účet prodejce je klientovi zaslán úvodní dopis, ve kterém mu žalobce sděluje číslo jeho úvěrového účtu, který mu byl přidělen po zavedení údajů klienta do informačního systému, v tomto případě číslo 42159320640001. Z dopisu žalované 2) ze dne 17.5.2011 adresovaného žalobci, soud zjistil,že žalobce byl vyrozuměn o popření pohledávky při přezkumném jednání s poučením o lhůtě k podání žaloby na určení popřeného práva.

Podle § 198 odst.1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle odst.2 tohoto ustanovení v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Po zjištění, že po úpravě žaloby jsou za účastníky označeni ti, které zákon za účastníky považuje, tj. popírající správce jako žalovaný u nevykonatelné pohledávky a žalobce-věřitel nevykonatelné pohledávky a že uplatněný důvod podané žaloby se překrývá (v podstatném důvodu) s důvodem podané přihlášky a že žaloba byla podána včas, soud přistoupil k provedení dokazování o předmětu sporu. Pokud jde o námitky do právního důvodu žaloby a přihlášky, soud má za to, že ve skutečnosti nejde o odlišné právní důvody, ale o kumulaci důvodů, kdy zůstává i původní právní důvod vzniku pohledávky, tedy uzavřená smlouva, a odstoupení, jako jeden z důsledků porušení závazku jednou ze stran smlouvy, přistupuje k závazku původnímu-vrátit úvěr. Podle ustanovení § 351 Obch.zák. sice odstoupením zanikají práva a povinnosti účastníků smlouvy a smlouva zaniká k okamžiku účinnosti odstoupení, ale právní rámec pro určení toho, jak se strany smlouvy mají vzájemně vypořádat, je dán původní smlouvou.

Ze žádosti/smlouvy o poskytnutí úvěru podepsané dlužníkem 31.10.2007 soud zjistil, že tato žádost , evidována pod č. 201811759165725, je kromě podpisu dlužníka opatřena razítkem žalobce a podpisem O.Huska za Cetelem dne 2.11.2007a na místě vyhrazeném ve smlouvě pro podpis prodejce je razítko a nečitelný podpis SAPS spol.s r.o., servis a prodej elektrospotřebičů v Benešově . Dle této smlouvy byl dlužníku poskytnut úvěr 8.826,-Kč k zaplacení spotřebního zboží a byla uzavřena dohoda o splácení tohoto úvěru, o výši RPSN 11,92 % a dohodnuta cena úvěru ve výši 464,-Kč. Pod bodem B 1) označeným úvěrová karta žádá dlužník, aby mu žalobce poskytl do úvěrového rámce 100.000,-Kč úvěr a vydal mu úvěrovou kartu s tím, že tato částka (úvěrový rámec) může být změněna co do výše po posouzení žádosti žalobcem. Současně byl dohodnut splátkový kalendář, určená výše splátek na částku minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně 500,-Kč, s termínem splatnosti 10. den v měsíci, s pojištěním ve výši 2,99% ze splátky úvěru, s měsíční úrokovou sazbou 1,78% , měsíčním poplatkem za odeslání výpisu z účtu ve výši 36,-Kč a ročním poplatkem za vedení karty 150,-Kč. Součástí žádosti/smlouvy jsou všeobecné úvěrové podmínky, kde je v bodě III.1 řešen okamžik vzniku smlouvy o úvěru. Ten je vázán buď na okamžik písemného oznámení přijetí adresovaného klientovi nebo převedení peněžních prostředků ve výši dle úvěru na účet prodejce. Vznik smlouvy potvrdí žalobce klientovi písemně a současně sdělí maximální výši celkového úvěrového rámce. Dle čl.III.-5 je smlouva o úvěru uzavírána na dobu neurčitou s právem žalobce od smlouvy odstoupit za podmínek III.-5-2 , mimo jiné také proto, že se na straně klienta vyskytnou okolnosti , které mohou negativně ovlivnit schopnost klienta plnit jeho finanční závazky ze smlouvy( III .-2-7).

Z dopisu, který byl žalobcem předložen jako dopis odeslaný obyčejnou poštou dlužníku se začerněním adresy, data a částky úvěrového rámce s vyrozuměním o poskytnutí kreditní karty AURA Plus, soud zjistil, že současně s poskytnutím kreditní karty byl dlužník, stejně jako každý jiný klient žalobce, seznámen se způsobem čerpání určené částky, s určením výše úvěru a úrokové sazby.

Z listiny dokládající průběh čerpání úvěru č. 42159320645100 dlužníkem a splátek dlužníka na úvěr s daty zaúčtování od 17.04.2008 do 15.04.2011 soud zjistil, že dlužník prostřednictvím úvěrové karty čerpal opakovaně úvěr a celkem tak obdržel od žalobce částku 152.511,-Kč . Na splacení úvěru zaplatil ve splátkách částku 113.748,-Kč.

Z listiny předložené žalobcem označené jako odstoupení od úvěrové smlouvy č. 42159320645100 ze dne 28.04.2011 soud zjistil, že žalobce jednající vedoucím oddělení právního vymáhání pohledávek sdělil dlužníku, že vzhledem k problému se splácením úvěru (probíhajícímu insolvenčnímu řízení) žalobce odstupuje v souladu se všeobecnými úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy s tím, že odstoupení nabývá účinnosti dne 31.05.2011. Žalobce současně vyčíslil dlužnou částku ve výši 80.364,-Kč. Listina je adresována dlužníku, způsob doručení a datum doručení nebyly žalobcem doloženy.

Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový děj:

Dlužník a věřitel sjednali úvěr ve výši 8.826,-Kč ve smlouvě o úvěru ze dne 31.10.2007 (akceptace žalobcem dne 2.11.2007), v níž současně dlužník požádal o poskytnutí úvěrového rámce v maximální výši 100.000,-Kč a vydání úvěrové karty.Na základě poskytnuté úvěrové karty a přiděleného úvěrového rámce dlužník čerpal opakovaně prostředky tak, že z částky získané od žalobce ve výši 152.511,-Kč splatil ve splátkách částku 113.748,-Kč. Po zjištění úpadku přihlásil věřitel pohledávku za dlužníkem v celkové výši 80.364,-Kč, z níž část ve výši 69.026,-Kč byla popřena dlužníkem a správcem při přezkumném jednání dne 14.10.2011, kterého se žalobce nezúčastnil. Žalobou podanou u soudu dne 14.11.2011-po té, co obdržel vyrozumění o popření své pohledávky-se žalobce domáhá přiznání nároku v popřené části.

Podle § 497 Obch.zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z výkladu v komentáři k obchodnímu zákoníku-vydání z roku 2006 ( Beckova edice komentované zákony) se podává, že výše úvěru bude zpravidla ve smlouvě sjednána ve formě určitého limitu , který vyjadřuje maximální výši , do které může dlužník úvěr čerpat.

Podle § 349 odst.1 Obch.zák. odstoupením od smlouvy smlouva zaniká, když v souladu s tímto zákonem projev vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy je doručen druhé straně; po této době nelze účinky odstoupení od smlouvy odvolat nebo měnit bez souhlasu druhé strany.

Podle § 56 odst.1-3 Obč.zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

(3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu, c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli, f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.

Podle § 37 odst.1 Obč.zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle § 39 Obč.zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 4 odst.1,2, zák.č.321/2001 Sb. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel.

Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11), h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.

Podle § 2 písm.a) bodů 1.-5. zák.č. 321/2001 Sb.:

Pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Spotřebitelským úvěrem není 1. platba, kterou spotřebitel platí za nesplnění závazku vyplývajícího ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, 2. platba, kterou spotřebitel platí mimo kupní cenu, aniž byl na koupi poskytnut spotřebitelský úvěr, 3. platba za převod peněžních prostředků a platba za vedení účtu, který je určen ke splácení spotřebitelského úvěru; to neplatí pro případ, kdy tato platba je nepřiměřeně vysoká a kdy spotřebitel nemá možnost volby způsobu placení; do celkové výše spotřebitelského úvěru se však započítává cena za přijetí platby, 4. platba související s účastí na dohodách, které se přímo neváží na smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a to i tehdy, když tyto dohody mají vliv na podmínky spotřebitelského úvěru,

5. platba za pojištění nebo záruku, pokud se nejedná o pojištění nebo záruku, která má věřiteli zajistit splacení spotřebitelského úvěru v případě smrti spotřebitele, jeho invalidity, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti, a to maximálně ve stejné výši, jako je celková výše spotřebitelského úvěru, včetně úroku a jiných plateb spojených s poskytnutím spotřebitelského úvěru.

V tomto konkrétním případě soud neakceptoval argumenty žalované strany a žalobě vyhověl po té, kdy žalobce vzal zpět žalobu proti 2. žalované a vzal zpět žalobu v části, která odpovídá úrokům jako příslušenství, které nebylo přihlášeno. Soud na rozdíl od žalované má za to, že byla sjednána platná úvěrová smlouva, den uzavření smlouvy je shodný s dnem akceptace návrhu ( žádosti) žalobcem, smlouva vznikla zasláním finančních prostředků na účet prodávajícího a podle bodu B1) zasláním úvěrové karty . Smlouvu shledal soud srozumitelnou , určitou, která obsahuje úročení a není v rozporu s ustanovením § 4 zák.č. 321/2001 Sb. ani § 56 Obč.zák., ani žádný zákon neobchází. Pokud jde o tvrzenou změnu právního důvodu, soud tento názor nesdílí. Vychází z toho, že se i v případě nově tvrzeného odstoupení od smlouvy stále jedná o nároky vzešlé z původní smlouvy o úvěru, když odstoupení od smlouvy je realizací práva úzce souvisejícího se smlouvou o úvěru v případě porušení povinností dlužníkem resp. naplnění důvodů dle smlouvy. Nejde tedy o nový právní důvod ale rozšířený důvod původní. Navíc platné odstoupení nebylo prokázáno, jestliže žaloba se ani nesnažila v reakci na námitky strany žalované přesvědčit soud o tom, že odstoupení bylo řádně doručeno. Takové tvrzení nezaznělo a nebyl předložen žádný důkaz. Protože smlouva nebyla shledána neplatnou, nebyl dán žádný důvod pro posuzování věci z hledisek bezdůvodného obohacení. Dlužno však dodat, že ani v případě posouzení smlouvy jako neplatného právního úkonu nelze přisvědčit názoru žalované, že bezdůvodné obohacení je dáno jako pouhý rozdíl mezi částkou poskytnutou dlužníku a částkou od dlužníka splátkami úvěru přijatou. Výše bezdůvodného obohacení na straně dlužníka musí zohlednit nejenom to, co dlužník získal, ale také to, co věřitel ztratil-především je třeba určit, za jakou cenu se v daném místě obvykle peníze půjčují, tedy cenu peněz v daném místě a čase. Ani případná námitka promlčení bezdůvodného obohacení, na které žalovaná netrvala, by neobstála, neboť promlčení bezdůvodného obohacení se posuzuje podle obchodního zákoníku (promlčí se v obvyklé čtyřleté promlčecí době), kterým je upravena smlouva o úvěru a ani skutečnost, že úvěrovou smlouvu jako dlužník uzavřela fyzická osoba-nepodnikatel, nemá na posouzení této otázky vliv (viz rozhodnutí NS ČR 35 Odo 619/2002, SoJ 143/03). Dlužníku bylo umožněno čerpat úvěr v celkové výši 152.511,-Kč, dlužník tak dlouhodobě, opakovaně čerpal z úvěrové karty, která mu byla současně s poskytnutým úvěrovým rámcem vydána a zjevně byl seznámen s podmínkami užívání karty. Žalovaná v průběhu jednání dochází k závěru, že rozdíl mezi penězi přijatými a splacenými je cca 40.000,-Kč, její popření (a uznání toliko částky do výše 11.338,-Kč) však s tímto zjištěním nekoresponduje. Skutečné čerpání dlužníkem dostatečně dokazuje, že dlužníku byla karta zaslána a úvěr byl konzumován . Není rozhodné, kdy došlo k realizaci žádosti dlužníka o úvěrovou kartu, zda se zpožděním a kdo jej způsobil (poskytnutí karty bylo navíc vázáno na projev dlužníka, který byl podle tvrzení žalobce učiněn se zpožděním a to žalovaná nezpochybnila), podstatné pro tuto insolvenční věc je, zda dlužník peníze vybíral a jak peníze z úvěru vracel věřiteli a kolik. Jestliže věřitel žádá o uhrazení rozdílu mezi tím, co dlužníku poskytl a co mu dlužník uhradil a žádá navíc to, co představuje kapitalizovaný úrok ( jako součást jistiny), jehož výše činí 1, 78% měsíčně, není důvod mu požadovanou částku nepřiznat. Dlužník věděl, co dělá, a o častém využívání karty svědčí předložený přehled čerpání, který není žalovanou zpochybněn. V takovém případě ochrana dlužníka před věřitelem, který žádá vrácení toho, co skutečně dlužníku poskytl navýšené o částku představující úroky, která nijak nevybočuje z běžného úročení poskytovaného bankami-ještě s přihlédnutím k riziku nejištěného úvěru-není namístě. Žalobě proto bylo zcela vyhověno.

O zastavení řízení v případě žalované 2) a o části přihlášeného nároku bylo rozhodnuto podle § 96 odst.3 o.s.ř., žalované se zpětvzetím souhlasily.

O nákladech řízení bylo ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou rozhodnuto podle § 150 o.,s.ř., kdy náhrada nákladů za zastupování nebyla žalované přiznána, přesto, že žaloba byla vůči ní vzata zpět. Soud posoudil uzavření smlouvy o zastupování advokátem v jejím případě za účelové jednání ve snaze zajistit advokátu odměnu v situaci, kdy šlo na straně žalobce o zjevné přehlédnutí konečného rozhodnutí soudu o způsobu řešení úpadku ( po povolení oddlužení ) a v podání žaloby i proti žalované 1), když s jejím popřením nejsou v konkursu, o němž bylo nakonec rozhodnuto, spojeny účinky shodné jako v případě popření správce.

O náhradě nákladů řízení ve vztahu 1. žalované a žalobce soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 odst.1 IZ , podle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Praze dne 2. května 2012

JUDr. Hana Buršíková, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Habudová Jana