39 ICm 3018/2016
Jednací číslo: (71) 39 ICm 3018/2016-36 (KSBR 39 INS 32122/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kolářem v právní věci žalobce INTERKLIMA spol. s r.o., IČ 135 86 556, se sídlem průmyslový areál Synthesia a.s. 92, 533 53 Pardubice, zast. JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem nám. Republiky 53, 530 02 Pardubice proti žalované Mgr. Ivana Rychnovská LL.M., IČ 714 64 514, insolvenční správce se sídlem Dobrovského 824/50, zast. Mgr. Leonou Hartman, LL.M., advokátkou se sídlem Dobrovského 824/50, 612 00 Brno, určení pravosti pohledávky

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má v insolvenčním řízení na majetek dlužníka PBATECH s.r.o. se sídlem Jihlava, Pávovská 4493/15b, IČ 27 72 60 70, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 32122/2015 pohledávku ve výši 34.848,-Kč z titulu faktury č. 2016061 ze dne 24.5.2016 se zamítá.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalované částku 12.342,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Mgr. Leony Hartman, LL.M., advokátky se sídlem Brno, Dobrovského 824/50.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 22.8.2016 domáhal se žalobce určení, že má v insolvenčním řízení označeném ve výroku I. rozsudku za dlužníkem tamtéž uvedeným pohledávku tamtéž specifikovanou, když dovozoval, že popřená sporná pohledávka je po právu a to i přes znění ust. § 170 písm. f) IZ. Žalobce dovozuje, že přihláška pohledávky vznikla ještě předtím, než vůbec insolvenčnímu soudu došla a tudíž se nejedná o náklady spojené s účastí žalobce v insolvenčním řízení. isir.justi ce.cz judikaturu Nejvyššího soudu ČR např. rozsudku ze dne 31.3.2015 sp. zn. 29 Cdo 62/2014.

Z důkazů v řízení provedených vzal soud za prokázané, že -žalobce přihláškou č. 54 doručenou soudu dne 13.5.2016 přihlásil do insolvenčního řízení shora jmenovaného mj. spornou pohledávku, -u přezkumného jednání dne 8.8.2016 spornou pohledávku žalovaná popřela co do pravosti s odůvodněním, že tyto náklady mají povahu nákladů řízení a právo na ně věřiteli vzniká na základě pravomocného rozhodnutí soudu, -žalobce spornou pohledávku doložil daňovým dokladem č. 2016061 ze dne 24.5.2016, ze kterého je patrno, že zástupce žalobce účtuje žalobci právní služby v množství 2 po 14.100,-Kč, dále účtuje režijní náklady v množství 2 po 300,-Kč, to vše navýšeno o DPH, celkem spornou částku 34.848,-Kč, -žalobce byl vyrozuměn o popření sporné pohledávky vyrozuměním žalované ze dne 11.8.2016, které mu bylo doručeno dle otisku prezentačního razítka dne 15.6.2016.

Z hlediska skutkového tak soud uzavírá, že žalobce přihlásil do označeného insolvenčního řízení svoji spornou pohledávku z titulu daňového dokladu, ze kterého však není patrno, jaké právní služby byly vlastně zástupcem žalobce žalobci poskytnuty. Žalovaná pak tuto pohledávku popřela u přezkumného jednání dne 8.8.2016 co do pravosti a vyrozumění o tomto popření bylo žalobci doručeno dne 15.8.2016.

Podle ust. § 170 písm. f) IZ v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.

Soud je názoru, že v popsaném případě žalobce uplatňuje náklady, které jsou ust. § 170 písm. f) IZ výslovně vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení. Konstrukce žalobce obsažená v žalobě nemůže obstát, neboť konání zástupce žalobce (vyhotovení přihlášky do insolvenčního řízení) nelze oddělit od cíle tohoto úkonu, tedy přihlášení pohledávky žalobce do insolvenčního řízení a jedná se tak nepochybně o náklady vzniklé účastí žalobce v insolvenčním ve smyslun ust. § 170 písm. f) IZ. Jak již řečeno, tyto náklady jsou vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Pro úplnost soud dodává, že argumentace žalované není přiléhavá v poměrech posuzované věci, neboť tato argumentace je přiléhavá v případech, pokud se jedná o náklady vzniklé účastníku (věřiteli) účastí v jiném řízení odlišném od řízení insolvenčního.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch. Soud přiznal žalované náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a to odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 3.100,-Kč (§ 11 ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. c)), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300,-Kč (§ 13 odst. 3), to vše navýšeno o DPH.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 30. ledna 2018

JUDr. Petr Kolář, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Renata Krédlová