39 ICm 3014/2013
č.j. 39 ICm 3014/2013-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze se sídlem Praha 5, nám. Kinských 5, rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Buršíkovou v právní věci žalobkyně: Ing. Věry Zezulkové, IČ: 877 27 145,se sídlem Kyselova 1185/2, 182 00 Praha 8, insolvenční správce dlužníka Michaela anonymizovano , anonymizovano proti žalované: Aleně anonymizovano , anonymizovano , bytem Národních Hrdinů 28, 190 12 Praha 9, zastoupené: Mgr. Lindou Kasha, advokátkou, se sídlem Praha 1, Uhelný trh 414/9 o odpůrčí žalobě

takto:

I. Žaloba na určení, že darovací smlouva uzavřená dne 07.05.2010 mezi dlužníkem jako dárcem a žalovanou jako obdarovanou, jejímž předmětem je bezúplatný převod nemovitostí dlužníka (ideální 1/2 budovy č.e. 583, stavba pro rodinnou rekreaci, postavené na pozemku č. parc. 1229/4 a ideální1/2 pozemků č. parc. 1229/4-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 59 m2 a č. parc. 1229/1 -lesní pozemek o výměře 1842 m2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk na LV č. 243, katastrální území Hradišťko u Sadské) je právně neúčinná vůči věřitelům, se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u zdejšího Krajského soudu v Praze dne 6.9.2013 se žalobkyně domáhá určení, že darovací smlouva uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou dne 7.5.2010, jejímž předmětem je bezúplatný převod nemovitostí, a to ideální 1/2 budovy č.e. 583, stavba pro rodinnou rekreaci, postavené na pozemku č. parc. 1229/4, ideální 1/2 pozemk č. parc. ů 1229/4-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 59 m2 a č. parc. 1229/1-lesní pozemek o výměře 1 842 m2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk, LV č. 243 pro obec a katastrální území Hradišťko u Sadské. Má za to, že darovací smlouva představuje neúčinný právní úkon dlužníka, učiněný v době , kdy již byl v úpadku, neboť v době převodu měl více splatných závazků vůči více věřitelům , které neplnil, navíc převod byl uskutečněn mezi osobami blízkými (mezi manželi), podle § 240 odst.2 IZ tak platí fikce úpadku dlužníka.

K žalobě se vyjádřila žalovaná podáními ze dne 8.10.2013 a 13.5.2014. Navrhuje zamítnutí žaloby, neboť v případě převodu nemovitostí šlo o náhradní plnění za dlužné výživné na dvě nezletilé děti, které dlužník neplatil. Žalovaná a dlužník jsou sice nadále formálně manželé, nežijí však spolu a o děti se od roku 2009 výlučně stará matka dětí-žalovaná. Darováním poloviny předmětných nemovitostí plnil dlužník svou vyživovací povinnost vůči nezletilému Tomáši, nar. 1996 a Lukáši, nar. 2000. Podle názoru žalované se v daném případě jedná o právní úkon ve smyslu § 240, odst. 4, písm. a) a c) IZ. Z rozsudku Obvodního soudu pro Praha 9 ze dne 11.12.2013, č.j. 11P194/2010-124, vyplývá, že dlužníku nebyl stanoven nedoplatek na výživném za minulou dobu právě s ohledem na skutečnost, že výživné bylo uhrazeno předmětným převodem nemovitostí. Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů tak, že dlužník je povinen hradit výživné až od 01.12.2013. Kromě převodu poloviny nemovitostí dlužník neuhradil na výživu svých dětí nic a nehradí ani v současné době. V rámci převodu poloviny nemovitostí se tedy jednalo o splnění jeho zákonné povinnosti a současně o řešení, které umožnilo zachovat slušné vztahy v rodině. Žalovaná byla již před převodem části nemovitostí jejich druhým spoluvlastníkem a sama hradila veškeré náklady spojené s těmito nemovitostmi. Na rekonstrukci nemovitosti si byla žalovaná nucena vzít úvěr ve výši 450.000,-Kč, který je zajištěn zástavním právem k předmětným nemovitostem. Žalovaná jako manželka dlužníka potvrdila na insolvenčním návrhu dlužníku svůj souhlas s insolvenčním řízením. Učinila tak necelé dva měsíce před uplynutím tříleté lhůty ve smyslu § 240, odst. 3 IZ. Z toho plyne, že rozhodně neměla úmysl zkracovat uspokojení ostatních věřitelů a jednat vypočítavě. Žalovaná uhradila dluhy dlužníka, když zaplatila úvěry u České spořitelny a.s. čerpané dlužníkem výlučně pro jeho podnikatelskou činnost, a tím fakticky zvýšila možnost uspokojení ostatních věřitelů v insolvenčním řízení vedeném na dlužníka. S odkazem na nález Ústavního soudu sp.zn. IV US 2842/10 ze dne 25.05.2011 pak argumentuje, že výkon práva musí být v každém konkrétním případě v souladu s dobrými mravy, které mají přednost i před samotným zněním zákona. Zásada souladu práv, resp. jejich výkonu s dobrými mravy, představuje významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Navrhuje proto zamítnutí žaloby.

Soud provedl důkaz spisem zdejšího soudu KSPH 39 INS 7815/2013 a především usnesením o zjištění úpadku a ustanovení správce ze dne 05.06.2013, dále Usnesením o schválení oddlužení ze dne 20.09.2013 na č.l. B-11 , protokolem o jednání ze dne 6.9.2013 před rozhodnutím o způsobu řešení oddlužení.

Z dalších listinných důkazů soud zjistil následující :

Z výpisu katastru nemovitostí KP Nymburk, LV č. 243 soud zjistil, že Alena anonymizovano (žalovaná) je výlučným vlastníkem sporných nemovitostí.

Z darovací smlouvy ze dne 07.05.2010 sepsané mezi dlužníkem a žalovanou soud zjistil, že dlužník daruje uvedenou smlouvou ideální podíl ve výši 1/2 sporných nemovitostí se všemi jejich součástmi a příslušenstvím. Vklad vlastnického práva pro žalovanou byl zapsán 31.05.2010 s účinky ke dni 12.05.2010.

Z notářského zápisu sp.zn. NZ 192/2008, N227/2008 ze dne 10.06.2008 soud zjistil, že žalovaná a dlužník uzavřeli téhož dne smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, ze společného jmění vyloučili sporné nemovitosti a oba manželé se stali podílovými spoluvlastníky, každý v rozsahu jedné ideální 1/2 předmětných nemovitostí .

Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 11 P194/2010-124 ze dne 11.12.2013 soud zjistil, že v rámci tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o úpravě práv a povinností k nezletilým dětem pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství. Děti byly svěřeny do výchovy matky a otci bylo uloženo platit počínaje 01.12.2013 na každé dítě měsíčně 2.500,-Kč. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že otec uhradil výživné na děti matce zpětně tím, že na matku převedl polovinu své chalupy. Soud respektoval dohodu rodičů, i když konstatoval, že potřeby, zejména staršího z dětí, jsou mnohem vyšší než nakolik bylo nastaveno výživné.

Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a společností CAPITAL-STAR s.r.o. ze dne 08.10.2012 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala u této společnosti úvěr ve výši 450.000,-Kč, který zajistila zřízením zástavního práva ke sporným nemovitostem na základě smlouvy ze dne 08.10.2012.

Soud odmítl provést navržené důkazy, a to výslechy svědků, kteří měli z vlastní zkušenosti či doslechu být informováni o špatné situaci v rodině dlužníka a žalované ve smyslu nedobrých svědků a neplacení výživného na děti dlužníkem. Soud tyto důkazy považoval za nadbytečné.

Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav :

Dlužník uzavřel dne 07.05.2010 darovací smlouvu, kterou převedl svůj vlastnický podíl na nemovitostech v obci a katastrálním území Hradišťko u Sadské na svou manželku v době, kdy měl pohledávky vůči svým věřitelům, které neplatil. V té době současně dlouhodobě nehradil výživné na dvě nezletilé děti. Při jednání o insolvenčním návrhu tvrdil dlužník a jeho právní zástupce, že k převodu ideální poloviny nemovitostí v katastrálním území Hradišťko u Sadské došlo pod nátlakem manželky, která využila jeho psychického onemocnění a pod příslibem zachování manželství na něm vylákala tuto nemovitost. Vlivem tohoto vysvětlení, kterého se soudu a správkyni dostalo při jednání, soud rozhodl o způsobu oddlužení tak, že schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře a současně zpeněžením majetkové podstaty, maje za to, že převedené nemovitosti se stanou zpět součástí majetkové podstaty dlužníka z důvodu neúčinného úkonu dlužníka.

Podle § 235 odst.1,2 IZ :

(1) Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

(2) Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 240 IZ :

(1) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

(2) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern 21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

(3) Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

(4) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba-ač byla správkyní podána důvodně poté, kdy se soudu i správkyni dostalo vysvětlení okolností převodu zcela jinak, než jak bylo zjištěno dokazováním při projednání této žaloby-není důvodná. Převodem sporného majetku bylo naplněno ustanovení o plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti či spíše poskytnutím plnění za účelem splněním povinnosti, kterou dlužník řadu let neplnil a neplní nadále. Namísto výživného se dětem dlužníka dostalo jiné hodnoty-části nemovitosti , a bylo by výkonem práva v rozporu s dobrými mravy , pokud by tyto nemovitosti měly připadnout do podstaty dlužníka a být zpeněženy v rámci oddlužení, jak také bylo rozhodnuto v usnesení zdejšího soudu ze dne 20.9.2013. Úmyslem dlužníka a jeho manželky při soupisu Smlouvy o převodu majetku nebylo zkrátit věřitele (žalovaná dokládá, že hradila některé dluhy za dlužníka a tito věřitelé nejsou dnes přihlášeni do insolvenčního řízení), ale uchovat část majetku pro potomky dlužníka, vůči kterým dlužník dlouhodobě neplní řádně svoji zákonnou povinnost. Rozhodnutí o schválení oddlužení bude nutně po právní moci tohoto rozsudku změněno.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle 150 o.s.ř., podle kterého jsou-li tu důvody zvláštního zřetele hodné, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud považuje okolnosti podání této žaloby právě za ty okolnosti, které odůvodňují nepřiznání nákladů řízení vítězné protistraně. Žalobkyně nemohla již v samotném průběhu insolvenčního řízení nikterak zohlednit situaci, která vyšla najevo až v průběhu tohoto sporného řízení , neboť žalovaná jí takovou šanci neposkytla . Žalovaná, ačkoliv celý obsah insolvenčního spisu je zveřejněn a přístupný široké veřejnosti, neučinila nic, čím by se ohradila ještě před zahájením tohoto incidenčního sporu proti tvrzení dlužníka a jeho právního zástupce o tom, že převod nemovitosti byl dílem jejího nátlaku na dlužníka se slibem zachování manželství za zneužití jeho psychického rozpoložení a stavu. Za tohoto stavu věci soud považuje za spravedlivé, aby si své náklady hradila sama.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze, se sídlem Praha 4, Náměstí Hrdinů 1300, prostřednictvím soudu zdejšího-Krajského soudu v Praze, se sídlem Praha 5, nám. Kinských 5.

V Praze dne 20. června 2014 JUDr. Hana Buršíková, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Veronika Crhová