39 ICm 1382/2012
Číslo jednací: 39 ICm 1382/2012-67 KSBR 39 INS 15822/2011-C2-15

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci žalobce: Josef anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Pavlovská 500/8, 623 00 Brno-Kohoutovice, právně zastoupený Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem AK Kobližná 19, 602 00 Brno proti

žalovanému: Ing. Michal Zámečník, bytem Stará Osada 27, 615 00 Brno, insolvenční správce dlužníka společnosti HITOP TRADE, s.r.o., se sídlem Příkop 843/3, 602 00 Brno, IČ: 276 76 471, právně zastoupený JUDr. Lukášem Kučerou, advokátem AK Bašty 2, 602 00 Brno o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty

takto: I. Nemovitosti-spoluvlastnický podíl o velikosti id. 7361/174010 na pozemku p.č. 1614 o výměře 422 m2, druh pozemku-zastavěná plocha a nádvoří a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 7361/174010 na společných částech domu- budovy Kohoutovice č.p. 500, na pozemku p.č. 1614, způsob využití-bytový dům, to vše na LV č. 1279 pro okrsek Brno-město, obec Brno, k.ú. Kohoutovice, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město, dále spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/17 na pozemku p. č. 2933 o výměře 38 m2, druh pozemku-ostatní plocha, způsob využití-zeleň a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/17 na pozemku 2934 o výměře 58 m2, druh pozemku-ostatní plocha, způsob využití-zeleň, to vše na LV č. 2137 pro okrsek KSBR 39 INS 15822/2011-C2-15

Brno-město, obec Brno, k.ú. Kohoutovice, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město, a dále bytová jednotka č. 500/402, v budově Kohoutovice č.p. 500, LV 1279, na pozemku p.č. 1614, způsob využití-byt, to vše na LV č. 1443 pro okrsek Brno-město, obec Brno, k.ú. Kohoutovice, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město, s e v y l u č u j í z majetkové podstaty dlužníka HITOP TRADE, s.r.o., IČ: 276 76 471.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 12.342,--Kč včetně DPH k rukám JUDr. Ondřeje Lakomého, advokáta AK Kobližná 19, 602 00 Brno, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění: Dne 3.5.2012 bylo u podepsaného soudu zahájeno řízení o incidenční žalobě na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty žalovaného-dlužníka ( dále jen žalovaný) ze dne 1.5.2012. V podané žalobě žalobce uvedl, že nesouhlasí se zahrnutím nemovitostí do majetkové podstaty žalovaného, neboť vlastnické právo svědčí žalobci. Kupní smlouva ze dne 31.10.2008 byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným na převod vlastnického práva k nemovitostem žalovaného za sjednanou kupní cenu v částce 1.900.000,--Kč, která se stala splatnou ke dni uzavření této smlouvy. Žalovaný na základě uzavřené kupní smlouvy podal návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem k příslušnému katastrálnímu úřadu. I přes výzvu žalobce ze dne 12.1.2010 k dodatečné úhradě kupní ceny k datu do 31.1.2010, na kterou žalovaný nijak nereagoval, k zaplacení kupní ceny nedošlo. Z tohoto důvodu žalobce od smlouvy odstoupil, přičemž odstoupení od smlouvy bylo žalovanému prokazatelně doručeno dne 5.2.2010.

Dne 23.6.2013 došlo nadepsanému soudu vyjádření žalovaného k žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty žalobce. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že zcela nesouhlasí a tvrzený nárok neuznává, a to ani z části, ani co do jeho základu. Žalovaný na svou obranu zdůraznil fakt, že žalobci hrozilo zpeněžení předmětné nemovitosti z důvodu jeho špatné finanční situace. Úhrada kupní ceny byla proto sjednána následujícím způsobem. První část kupní ceny ve výši 604.800,--Kč byla žalovaným uhrazena tak, že žalovaný uhradil za žalobce dluh vůči třetí osobě a to společnosti Woman & Man Exclusive, s.r.o., IČ: 263 04 708 se sídlem Hněvkovského 179/33, 617 00 Brno, jakožto zástavnímu věřiteli žalobce. Druhá část kupní ceny ve výši 1.295.200,--Kč byla uhrazena jednostranným zápočtem vzájemných pohledávek ze dne 3.11.2008. Započtena byla splatná pohledávka žalobce ve výši 1.295.200,--Kč z titulu nároku na zaplacení kupní ceny z předmětné kupní smlouvy proti splatné pohledávce žalovaného ve výši 1.295.200,--Kč z titulu mimořádné splátky nájemného dle splátkového kalendáře, který byl mezi žalovaným a žalobcem sjednán v souvislosti s nájemní smlouvou ze dne 31.10.2008, na jejímž základě mohl žalobce předmětnou nemovitost nadále užívat.

Jednání ve věci proběhlo dne 1.7.2013, na kterém se účastníci shodli, že předmětné nemovitosti byly a jsou zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka HITOP TRADE, s.r.o. v řízení sp. zn. KSBR 39 INS 15822/2011 a žalovaný neučinil směrem k žalobci výzvu na podání vylučovací žaloby ve smyslu § 225 IZ.

Účastníci shodně uvedli, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 31.10.2008 kupní smlouvu na předmětné nemovitosti a účinky vkladu této smlouvy do katastru nemovitostí KSBR 39 INS 15822/2011-C2-15 nastaly 3.11.2008. Žalobce uvedl, že k přechodu vlastnického práva nemohlo nikdy dojít. Nedošlo k úhradě celé kupní ceny, což žalovaný potvrdil u jednání ve věci určovací žaloby vedené u MS Brno pod sp. zn. 48 C 57/2010. Podle žalobce nemohlo dojít ani k úhradě části kupní ceny formou úhrady závazku žalobce vůči třetí osobě, takové úhradě by musel předcházet další právní úkon, což se nestalo. Navíc k údajné úhradě tohoto závazku mělo dojít až 18.12.2008, tedy s výrazným odstupem od data uzavření kupní smlouvy. K úhradě částky 1.295.000,-Kč, která měla představovat mimořádnou splátku nájemného dle nájemní smlouvy ze dne 31.10.2008 nemohlo řádně dojít, neboť uzavřená nájemní smlouva neobsahovala žádné ujednání o takové mimořádné splátce. Žalobce namítal, že nemohlo dojít k řádnému uzavření nájemní smlouvy, neboť v rozhodné době dlužník nebyl vlastníkem předmětné nemovitosti. K zápisu žalovaného jako vlastníka nemovitostí do katastru nemovitostí došlo až dne 3.11.2008, přesněji řečeno k tomuto datu nastaly právní účinky zápisu do katastru nemovitostí, pokud jde o vlastnické právo dlužníka. Pokud jde o jednostranný zápočet provedený dlužníkem, pak žalobce namítal, že tento právní úkon nebyl žalobci nikdy doručen. Žalobce uzavřel, že kupní cena nebyla nikdy ze strany dlužníka řádně zaplacena, a to ani na základě dodatečné výzvy, která zůstala bez reakce. Na základě těchto skutečností žalobce odstoupil od uzavřené kupní smlouvy. Po provedeném dokazování žalobce namítl, že nájemní smlouva ze dne 31.10.2008 nemá žádné přílohy, splátkový kalendář nebyl účastníky podepsán a že tuto listinu nikdy předtím neviděl.

Žalovaný ve svém závěrečném návrhu uvedl, že trvá na zamítnutí žaloby. Dále přednesl obsah svých vyjádření a po provedeném dokazování uvedl, že splátkový kalendář byl součástí nájemní smlouvy ze dne 31.10.2008 a proto je mimořádná splátka v částce 1.295.200,--Kč splatná. Žalovaný k otázce doručení jednostranného zápočtu uvedl, že nemá k dispozici doklad o doručení jednostranného zápočtu žalobci, přestože je přesvědčen, že mu tento doručen byl.

Z úřední činnosti je soudu známo, že dlužník je v konkursu, který byl na majetek dlužníka prohlášen rozhodnutím ze dne 18. 5. 2012, č.j. KSBR 39 INS 15822/201-B-10, které nabylo právní moci 6. 6. 2012. Tato skutečnost vyplývá z insolvenčního spisu, který je veřejně přístupný prostřednictvím webové aplikace Insolvenčního rejstříku.

Otázkou podmínek pro vyhovění vylučovací žalobě se zabýval ve svém rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci. Konkrétně šlo o rozhodnutí č. j. 12 Cmo 2/2010-120 ze dne 28. 7. 2010 ve věci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSBR 26 INS 4436/2008: Svým obsahem je citované ust. § 225 IZ srovnatelné s ust. § 19 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007. Proto jsou v poměrech insolvenčního řízení i nadále použitelné judikatorní závěry, které přijal Nejvyšší soud ČR při výkladu zabývajícím se předpoklady, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetku konkursní podstaty (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 58/1999, 67/2002 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Po posouzení předpokladů, za nichž může insolvenční soud vyhovět žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba byla podána včas ve smyslu § 225 odst. 2 IZ, podána byla proti insolvenčnímu správci dlužníka VK plast s.r.o., sporné vozidlo je zapsáno v soupisu majetkové podstaty a žaloba byla podána osobou odlišnou od dlužníka. Podstatou vylučovací žaloby podle § 225 IZ je pro insolvenční řízení (ale i pro účastníky řízení o žalobě) závazným způsobem vyřešit otázku, zda majetek byl do majetkové podstaty zahrnut oprávněně a zda není silnější právo jiné osoby než dlužníka, které soupis tohoto majetku a jeho následné zpeněžení v insolvenčním řízení vylučuje. Stejnou otázku řešil ve svém rozsudku č.j. 195 Cm 4/2008-35 ze dne 26. 3. 2009 Městský soudu v Praze ve věci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 95 INS 2212/2008: Podle názoru zdejšího soudu mezi KSBR 39 INS 15822/2011-C2-15 předpoklady, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle § 225 odst. 1 IZ (excindační žalobě)-jež jsou obdobné jako ty, k nimž dospěla soudní praxe (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) při žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle § 19 odst. 2 zák.č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání-patří, že: 1) označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty, 2) vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužnice došla soudu nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo vylučující soupis; k tomu dlužno dodat, že osoba, která tvrdí, že označený majetek do majetkové podstaty nepatří, může podat vylučovací žalobu bez ohledu na to, zda jí bylo doručeno vyrozumění o soupisu tohoto majetku do majetkové podstaty dlužnice či nikoli (tento závěr se prosadí i v posuzované věci, když žalobce nebyl o soupisu sporných nemovitostí insolvenčním správcem písemně vyrozuměn), legitimace k vylučovací žalobě je dána již tím, že věc byla insolvenčním správcem zařazena (zapsána) do soupisu podstaty, 3) žalovaným je insolvenční správce, 4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky konkursu a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetku vyloučen). 5) osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané incidenční žaloby.

Podle § 225 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle § 225 odst. 2 IZ žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Podle § 225 odst. 3 IZ, nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.

Při jednání dne 1.7.2013 žalobce i žalovaný shodně uvedli, že předmětné nemovitosti byly a stále jsou zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužníka. O tomto soupisu žalovaný žalobce neuvědomil, tudíž nezačala běžet lhůta k podání incidenční žaloby. Insolvenční soud má proto v souladu s § 120 o.s.ř. odst. 4 tyto skutečnosti za prokázané.

Předmětná žaloba na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka je považována za včasnou.

Z obsahu podané žaloby a z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. KSBR 39 INS 15822/2011 vyplývá, že žalovaným je insolvenční správce a že účinky spojené s prohlášením konkursu na majetek dlužníka trvaly také v okamžiku vyhlášení tohoto rozhodnutí. KSBR 39 INS 15822/2011-C2-15

Podle § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen OZ ) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 48 OZ (1) Od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. (2) Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

Podle § 588 OZ z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

Podle § 517 OZ odst. 1 dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. (2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

Podle § 133 odst. 2 OZ převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Žalovaný zahrnul předmětný nemovitý majetek do soupisu majetkové podstaty ke dni 12.3.2012, který nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 31.10.2008 ke dni účinků vkladu vlastnického práva žalovaného k těmto nemovitostem do katastru nemovitostí. Z předložené kupní smlouvy je patrné, že právní účinky vkladu nastaly dne 3.11.2008. V kupní smlouvě se strany dohodly, že žalovaný coby kupující zaplatí celou kupní cenu bezprostředně před podpisem této kupní smlouvy a že žalovaný nabude vlastnictví k nemovitostem vkladem do katastru nemovitostí. Ujednání v kupní smlouvě o nabytí vlastnictví k nemovitostem žalovaným jako kupujícím vkladem do katastru nemovitostí je však podmíněno zaplacením kupní ceny a účinností kupní smlouvy samotné. Aktuální zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí sice svědčí žalovanému, kupní smlouva však nenabyla právních účinků, vzhledem k neplnění ze strany žalovaného, který se zaplacením kupní ceny ocitl v prodlení a vzhledem k následnému odstoupení žalobce od smlouvy lze konstatovat, že vlastnické právo na žalovaného nebylo platně převedeno. Určení vlastnického práva k nemovitostem je dále předmětem nalézacího řízení u Městského soudu v Brně sp. zn 48 C 57/2010, které nebylo dosud pravomocně skončeno. V otázce určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem tak zdejší soud nemohl vycházet z rozhodnutí obecného soudu v této věci. Insolvenční soud vycházel ze skutečnosti, že od předmětné kupní smlouvy bylo žalobcem platně odstoupeno. Otázkami určení vlastnického práva, účinností zápisu do katastru nemovitostí se insolvenční soud nebude dále zabývat, poněvadž tyto jsou v intencích řízení u Městského soudu v Brně sp. zn 48 C 57/2010.

Z důkazu listinou s názvem Jednostranný zápočet vzájemných pohledávek ze dne 3.11.2008 je patrné, že tato nebyla žalobcem podepsána a nebylo ani prokázáno doručení této listiny žalobci. Také splátkový kalendář nebyl žalobcem podepsán a jeví se soudu jako samostatný dokument, existenčně nezávislý na nájemní smlouvě ze dne 31.10.2008, která o dohodě stran o vzájemném zápočtu splatných pohledávek vůbec nehovoří, ani na něj KSBR 39 INS 15822/2011-C2-15 neodkazuje. Jinými slovy zde chybí vůle stran být vázán sjednaným jednostranným zápočtem vzájemných pohledávek. Nelze tak přisvědčit tvrzení žalovaného, že k úhradě kupní ceny došlo jednostranným zápočtem vzájemných splatných pohledávek, jak je popsáno výše, jelikož tuto skutečnost se žalovanému nepodařila prokázat.

Z provedeného dokazování má insolvenční soud za to, že kupní smlouva sjednána mezi žalobcem a žalovaným dne 31.10.2008 měla všechny podstatné náležitosti dle ust. § 558 a násl. OZ. K podstatným náležitostem kupní smlouvy se vyjádřil Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 23. 6.1998 sp. zn. 44 Ca 84/98 Kupní smlouva je dvoustranný pravní úkon, na základě kterého se zavazuje prodávající odevzdat kupujícímu předmět koupě do vlastnictví a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Ke vzniku kupní smlouvy je třeba, aby se její účastníci dohodli na předmětu koupě a kupní ceně, jedná se o podstatné náležitosti kupní smlouvy. Kupní cena je úplata za předmět koupě stanovená v penězích a musí být stanovena uvedením peněžní částky nebo jiným způsobem, kterým ji lze nepochybně určit. Jestliže došlo ke shodě vůle smluvních stran o obsahu smlouvy došlo k uzavření smlouvy. Na základě výše uvedeného, soud uzavřel, že předmětná kupní smlouva je platným a účinným právním úkonem a svým obsahem neodporuje dikci zákona ani dobrým mravům.

Obligační účinky smlouvy nastávají již v okamžiku jejího uzavření podpisem obou zavázaných stran. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako kupující porušil svou povinnost spočívající v zaplacení dohodnuté kupní ceny a jelikož tak ani v dodatečné lhůtě neučinil, žalobce jako prodávající měl právo od kupní smlouvy odstoupit, přičemž odstoupit lze jen od platně uzavřené smlouvy. Odstoupením od smlouvy zanikají s účinky ex tunc všechna práva a povinnosti, jež tvoří obsah závazkového vztahu, který byl předmětnou smlouvou založen. Žalobce v souladu s § 517 odst. 1 OZ poskytnul žalovanému k dodatečnému splnění závazku zaplatit kupní cenu přiměřenou lhůtu do 31.1.2010 v přípise doručeném žalovanému dne 14.1.2010 ( doručenka na č.l. 9 spisu). Žalovaný tuto skutečnost nijak nezpochybnil. Pokud je dlužník s dodatečnou lhůtou prokazatelně obeznámen, je také poskytnutou lhůtou vázán. Dodatečná lhůta ke splnění je významná pouze pro vznik práva věřitele na odstoupení od smlouvy, podle které vznikl závazek, s nímž byl dlužník v prodlení. Dodatečná lhůta ke splnění není další či novou dobou ke splnění závazku, jedná se o samostatnou lhůtu, jejíž existence a uplynutí má význam výhradně z hlediska oprávnění dlužníka od smlouvy odstoupit ( cit. Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák, a kolektiv: Občanský zákoník I, II, 2. vydání, 2009, s. 417-429).

K otázce odstoupení od smlouvy o převodu nemovitosti se vyslovil také Nejvyšší soud České republiky ve svém stanovisku (sp. zn. 1 Odon 26/97-PR, 1998): Účinným odstoupením od smlouvy o převodu nemovitostí zaniká právní titul, na jehož základě kupující nabyl vlastnické právo k nemovitostem, a obnovuje se předchozí stav. Následný zápis vlastnického práva prodávajícího do katastru nemovitostí ve formě vkladu (intabulace) má pouze deklaratorní účinky.

Vzhledem k tomu, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě již splatné kupní ceny a stanovil mu přiměřenou dodatečnou lhůtu k zaplacení kupní ceny, měl právo od smlouvy odstoupit. Odstoupením žalobce od smlouvy ke dni 5.2.2010 ( doručenka na č.l. 9 spisu) zanikla všechna práva a povinnosti založená kupní smlouvou, tudíž k převodu vlastnického práva na žalovaného nedošlo a žalobci nadále svědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem. KSBR 39 INS 15822/2011-C2-15

Pro posouzení důvodnosti vylučovací žaloby je podstatné, zda v době vyhlášení tohoto rozsudku, byla u žalobkyně naplněna podmínka popsaná ve výše citovaném rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 195 Cm 4/2008-35 ze dne 26. 3. 2009 ve věci insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. MSPH 95 INS 2212/2008: 5) osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí. Tato podmínka, vedle dalších výše citovaných, byla jednoznačně naplněna, jelikož soud dospěl k názoru, že vlastnické právo k nemovitým věcem žalobce, které byly zařazeny do soupisu majetkové podstaty žalovaného, svědčí žalobci.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud o podané žalobě rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

O náhradě nákladů tohoto řízení soud rozhodl podle § 142 o.s.ř. Ustanovení IZ jako lex specialis k ustanovením o.s.ř. neupravují otázku nákladů incidenčního sporu v případě vylučovací žaloby. Žalobce měl v tomto řízení plný úspěch, proto mu soud přiznává náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena náklady na právní zastoupení. Odměnu právního zástupce insolvenční soud nestanovil v souladu s požadavkem právního zástupce žalobce, který požadoval náhradu právního zastoupení ve výši 6.534,--Kč včetně DPH (§ 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v posledním znění). V souladu s § 7 bod 5, § 9 odst. 4 pís. c, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. v platném znění soud přiznal právnímu zástupci žalobce odměnu za tři úkony právní pomoci po 3.100,--Kč a náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci v celkové výši 900,--Kč. Celkem jsou náklady řízení žalobce představovány částkou 10.200,--Kč. Podepsanému insolvenčnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že právní zástupce žalobce je plátce DPH, a proto soud jeho odměnu navýšil o tuto daňovou povinnost. Žalovaný uhradí náklady k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ondřeje Lakomého, advokáta se sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode doručení tohoto usnesení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Usnesení se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobci a žalovanému bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou (§ 75 IZ); těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená v tomto rozsudku, lze požádat o jeho soudní výkon u příslušného okresního soudu.

Krajský soud Brně dne 1. 7. 2013 Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Naděžda Koblížková