39 ICm 114/2013
Číslo jednací: 39 ICm 114/2013-9 KSBR 39 INS 11121/2012-C2-3

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci

žalobce: Mgr. Jiří Ostravský, se sídlem Zlín, Lešetín VI/671, 760 01 Okres Zlín, insolvenční správce dlužníka CE WOOD, a.s. se sídlem Stráže 3662, 760 01 Zlín, IČ 607 45 479 proti

žalovanému: Mgr. Ivana Rychnovská, IČ 714 64 514, Palackého třída 2203/186, 612 00 Brno, insolvenční správce dlužníka DOMY START, a.s., IČ 276 69 700, Velkomoravská 4310/79a, 695 01 Hodonín o žalobě na určení pravosti a výše přihlášené pohledávky

takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že jeho nepodmíněná a nezajištěná peněžitá pohledávka za dlužníkem DOMY START a.s., IČ 276 69 700, z titulu regresního nároku dle dohody o přistoupení k závazku ze dne 3. 8. 2010 ve výši KSBR 39 INS 11121/2012-C2-3

-jistiny 500.000,-Kč, -smluvní pokuty ve výši 0,05 % z částky 500.000,-Kč za každý započatý den prodlení od 1. 7. 2011 do 26. 7. 2012, tedy 97.750,-Kč, -zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z částky 500.000,-Kč od 1. 7. 2011 do 26. 7. 2012, tedy 41.510,-Kč, je po právu v insolvenčním řízení proti dlužníkovi DOMY START, a.s., IČ 276 69 700 vedeném u podepsaného soudu pod sp. zn. KSBR 39 INS 11121/2012 se zamítá pro předčasnost.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se ukládá, aby žalobce vyzval k doplnění přihlášky pohledávky č. 58 postupem podle § 188 IZ a následně předložil insolvenčnímu soudu podklady pro opakované přezkumné jednání pohledávky žalobce označené ve výroku I. tohoto rozsudku.

Odůvodnění: Dne 8. 1. 2013 bylo u podepsaného soudu zahájeno řízení o incidenční žalobě žalobce o určení pravosti a výše pohledávky žalobce popřené při přezkumném jednání v rámci insolvenčního řízení proti dlužníkovi DOMY START, a.s., IČ 276 69 700, Velkomoravská 4310/79a, 695 01 Hodonín (dále jen dlužník). Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že jeho dílčí pohledávka č. 6 za dlužníkem přihlášená do insolvenčního řízení vedeného proti dlužníkovi u podepsaného soudu pod sp. zn. KSBR 39 INS 11121/2012 je co do pravosti a výše v částce 639.260,-Kč po právu. Žalobce v podané žalobě uvedl, že je insolvenčním správcem společnosti CE WOOD a.s., IČ 607 45 479, Zlínské Paseky 3662, 760 01 Zlín. Z tohoto titulu je tak oprávněn vlastním jménem vymáhat pohledávky společnosti CE WOOD a.s. Žalobce v žalobě mimo jiné uvedl, že jeho dílčí pohledávka č. 6 za dlužníkem popsaná ve výroku I. tohoto rozhodnutí, vznikla na základě dohody o přistoupení k závazku ze dne 3. 8. 2010, kterou společnost CE WOOD a.s. přistoupila k závazku dlužníka ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 7. 2010 vůči věřiteli UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci, IČ 250 53 892. Dohodou o přistoupení k závazku se společnost CE WOOD a.s. zavázala uhradit za dlužníka jeho závazek z úvěrové smlouvy ve výši 500.000,-Kč a dlužník se současně zavázal uhradit společnosti CE WOOD a.s. regresní nárok vzniklý v důsledku plnění na závazek dlužníka do 30. 6. 2011. Pro případ prodlení s plněním regresního nároku byla sjednána smluvní pokuta. V souladu s dohodou o přistoupení podle žalobce společnost CE WOOD a.s. splnila svůj závazek, dlužník však svůj regresní závazek do dne podání žaloby nesplnil. Žalobce v žalobě dále uvedl, že způsob úhrady závazku dlužníka doplní dodatečně s ohledem na nutnost dohledat v archivu příslušnou dokumentaci.

Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil a k předložení svého vyjádření nebyl soudem ani vyzýván.

Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě KSBR 39 INS 11121/2012-C2-3

účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

V projednávané věci neproběhlo u soudu žádné jednání. Soud usnesením ze dne 7. 10. 2015 vyzval obě strany, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Účastníci byli soudem současně poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Na tuto výzvu reagoval pouze žalovaný, který svým podáním doručeným soudu dne 23. 10. 2015 vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobci byla výzva doručena dne 8. 10. 2015, do dnešního dne se žalovaný nevyjádřil a nesdělil soudu, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud má proto v souladu s poučením žalobce za to, že také žalobce souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 115a o.s.ř. tak soud k rozhodnutí ve věci nenařizoval jednání.

Podepsaný insolvenční soud vyšel při svém rozhodování především z těchto listin: 1. Spis podepsaného insolvenčního soudu sp. zn. KSBR 39 INS 11121/2012, především pak rozhodnutí ze dne 27. 2. 2012 o úpadku dlužníka, rozhodnutí ze dne 18. 10. 2012 o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, dále protokol o zvláštním přezkumném jednání konaném dne 10. 12. 2012 a jeho přílohy, přezkumný list k PP č. 58 a vyrozumění žalovaného žalobci o popření přihlášené pohledávky, které bylo žalobci doručeno dne 19. 12. 2012 (dok. B-24 insolvenčního spisu). 2. Přihláška pohledávky číslo 58 ve věci insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 39 INS 11121/2012 včetně příloh.

Soud má za prokázané, že dne 24. 8. 2012 žalobce včas přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka svou pohledávku v celkové výši 881.051,69 Kč, skládající se ze šesti dílčích pohledávek jako věřitel č. 55. Při přezkumném jednání konaném dne 10. 12. 2012 správce i dlužník popřeli co do pravosti a výše dílčí pohledávky č. 1, 2, 3, 5 a 6, dílčí pohledávka č. 4 byla uznána. Dílčí pohledávka č. 6, která je předmětem této žaloby, byla žalovaným i dlužníkem popřena, nicméně při popření pohledávky žalobce neuvedl konkrétní důvody jejího popření. Pouze obecně konstatoval, že nebyl doložen způsob výpočtu dlužné částky ani na výzvu soudu a nebyla doložena pravost ani výše.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané incidenční žaloby. Dále se insolvenční soud zabýval otázkou aktivní a pasivní legitimace v tomto incidenčním sporu.

Podle § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v účinném znění (dále je insolvenční zákon nebo IZ ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Řízení o incidenční žalobě bylo u insolvenčního soudu zahájeno 8. 1. 2013, tj. ve lhůtě KSBR 39 INS 11121/2012-C2-3

30 dnů ode dne konání přezkumného jednání; incidenční žalobu je tedy třeba hodnotit jako včasnou. Žalobce žalobu správně podal proti popírajícímu insolvenčnímu správci; také v otázce pasivní legitimace nelze tedy mít proti podané žalobě žádných výhrad.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon nebo IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 159 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

Podle § 160 odst. 1 insolvenčního zákona incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

Podle § 192 odst. 1 insolvenčního zákona pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle § 192 odst. 2 insolvenčního zákona insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 192 odst. 3 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

Podle § 194 insolvenčního zákona o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

Popření pohledávky insolvenčním správcem je nutno posuzovat stejně jako jakýkoli jiný právní úkon podle požadavků kladených na právní úkony zákonem č. 89/2012 Sb. a na úkony KSBR 39 INS 11121/2012-C2-3 učiněné do 31. 12. 2013 podle požadavků kladených na právní úkony zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník nebo OZ ).

Podle § 37 odst. 1 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

K otázce určitosti právního úkonu insolvenčního správce, kterým popírá pohledávku, se vyjadřuje například Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A.; Pachl, L.: Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012: Popření pohledávky ze strany insolvenčního správce i dlužníka musí být srozumitelné, odůvodněné a zejména přezkoumatelné. Nestačí, pokud insolvenční správce nebo dlužník vysloví popěrný úkon, musí jej rovněž zdůvodnit. Zejména v případě popření pohledávky dlužníkem se na tuto povinnost v praxi velmi často zapomíná. Odůvodnění popěrného úkonu je totiž zcela zásadní pro obranu věřitele při podání incidenční žaloby. Pouze konkrétní důvod, který insolvenční správce či dlužník uvedli při popření pohledávky věřitele, totiž může být předmětem řízení o incidenční žalobě u insolvenčního soudu, a jen proti jednoznačně vymezenému důvodu popření pohledávky může následně věřitel podat "kvalifikovanou" žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky. Jen důvod, pro který insolvenční správce či dlužník pohledávku popřel, tak může být předmětem posouzení ze strany insolvenčního soudu.

V projednávaném případě žalovaný sice pohledávku žalobce popřel, ale neuvedl konkrétní důvody tohoto popření. V protokolu z přezkumného jednání ani v upraveném seznamu přihlášených pohledávek vypracovaném po přezkumném jednání, na němž k popření došlo, není uveden žádný konkrétní důvod popření. Je tedy možné konstatovat, že popření pohledávky učiněné žalovaným nesplňuje základní požadavky kladené na právní úkon a z tohoto důvodu nemůže být považováno za platný právní úkon. Protože zde chybí právní úkon, kterým by byla pohledávka popřena, není proti čemu podávat žalobu. Z tohoto důvodu výše podepsaný soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žalobu zamítl jako předčasnou.

Nad rámec soud konstatuje, že podle § 200 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem (dnes § 192 odst. 3 insolvenčního zákona v posledním znění).

Podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. KSBR 39 INS 11121/2012-C2-3

Podle § 150 o.s.ř. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

O nákladech tohoto řízení podepsaný insolvenční soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. V daném případě měl ve věci plný úspěch insolvenční správce, jelikož žaloba byla zamítnuta. Protože ale byla zamítnuta pouze z důvodu předčasnosti zaviněné insolvenčním správcem, soud rozhodl, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele a rozhodl, že žádná ze stran nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 11 odst. 1 insolvenčního zákona při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

V souladu s § 11 IZ insolvenční soud při výkonu své dohlédací činnosti rovnou uložil insolvenčnímu správci povinnost odstranit vady podané přihlášky-především vyzvat žalobce k doložení způsobu úhrady částky 500.000 Kč za dlužníka na základě dohody o přistoupení k závazku. Provedení úhrady a její způsob totiž žalobce nedoložil ani v podané přihlášce ani v rámci tohoto sporu. Po odstranění vad přihlášky je insolvenční správce povinen předložit soudu podklady pro opakování přezkumného jednání.

Poučení: Proti výrokům I. a II. tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Rozsudek se považuje za doručený okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobci a žalovanému bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou (§ 75 IZ); těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou.

Proti výroku III. tohoto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 91 IZ).

Krajský soud v Brně dne 4. 1. 2016

Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Ivana Zajíčková, DiS.