39 ICm 1030/2011
Jednací číslo: 39 ICm 1030/2011-176 KSBR 39 INS 228/2011-C22-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci žalobce: FORESTINVEST Velké Karlovice, a.s. v likvidaci, se sídlem Zlín, Stráže 3662, PSČ 760 01, IČ 485 33 718, jednající opatrovníkem Mgr. Ivou Chytilovou, advokátkou AK tř. Tomáše Bati 332, 765 02 Otrokovice, právně zast. Mgr. Vítem Biolkem, advokátem AK Wildt & Biolek, Bohuslava Martinů 1038, 500 02 Hradec Králové proti

žalovanému: Mgr. Pavla Rojarová, IČ 662 32 767, se sídlem Veselská 710, 687 24 Uherský Ostroh, oddělený insolvenční správce dlužníka CE WOOD, a.s. se sídlem Stráže 3662, 760 01 Zlín, IČ 607 45 479,

o určení pravosti popřených pohledávek a nákladech řízení

takto: I. Určuje se, že pohledávky žalobce za dlužníkem CE WOOD, a.s., IČ: 607 45 479 uplatněné v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011 v rámci přihlášky pohledávky č. 147 jako dílčí pohledávka č. 1 ve výši 24.314.186,25 Kč a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 39.823.835 Kč jsou po právu jako nezajištěné pohledávky. isir.justi ce.cz pokračování KSBR 39 INS 228/2011-C22-28 sp. zn.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka za dlužníkem CE WOOD, a.s., IČ: 607 45 479 uplatněná v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011 v rámci přihlášky pohledávky č. 147 jako dílčí pohledávka č. 3 ve výši 5.000.000 Kč je po právu jako nezajištěná pohledávka, se zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Opatrovník žalobce, Mgr. Iva Chytilová, advokátka AK tř. Tomáše Bati 332, 765 02 Otrokovice předloží podepsanému soudu do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku podepsanému soudu vyúčtování svých nákladů.

Odůvodnění:

Žaloba a vyjádření k žalobě

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 27. 4. 2011 se žalobce domáhal určení pravosti pohledávek vymezených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

Žalobce v podané žalobě uvedl, že přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužníka pohledávky v celkové výši 69.138.021,25 Kč, přičemž tyto pohledávky byly přihlášeny jako nevykonatelné a nezajištěné. Žalovaný popřel pohledávky žalobce z důvodů popsaných v žalobě. Žalobce namítal, že u první popřené dílčí pohledávky ve výši 24.314.186,25 Kč šlo o snahu dlužníka dosáhnout předčasného splacení dluhopisů ve smyslu z.č. 530/1990 Sb. a žalobce učiněné právní kroky takto i chápal; nejde tedy o pohledávku z titulu dluhopisů, které i dle žalobce skutečně zanikly (jak uvedl při popření této dílčí pohledávky žalovaný). U dílčí pohledávky č. 2 ve výši 39.823.835 Kč žalobce odkázal na tvrzení k dílčí pohledávce č. 1 a dodal, že s ohledem na úmysl předčasně splatit dluhopisy a s ohledem na specifický charakter dluhopisů, nepovažovaly strany smlouvy za nutné zpracovat znalecký posudek ve smyslu § 196a obch. zák.. Dále žalobce poukázal na fakt, že dle § 196a obch. zák. nelze aplikovat v případě, že jde o nabytí nebo zcizení majetku pod dozorem nebo dohledem státního orgánu. U dílčí pohledávky č. 3 ve výši 5 mil. Kč žalobce namítl, že smluvní pokuta je podle něj vázána na konkrétní povinnost a proto je popření této pohledávky žalovaným irelevantní. V podrobnostech soud odkazuje na č.l. 1-7 spisu.

S ohledem na absenci statutárních orgánů žalobce byl soudem žalobci ustanoven opatrovník označený v záhlaví tohoto rozhodnutí.

Usnesením ze dne 3. 9. 2012 (č.l. 66) byl žalovaný vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů předložil soudu vyjádření k žalobě žalobce a svá tvrzení doložil důkazy, které má dispozici, nebo důkazy ke svým tvrzením řádně označil. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 7. 9. 2012. Dne 20. 10. 2014 bylo insolvenčnímu soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný má za to, že dílčí pohledávka č. 1 se opírá o absolutně neplatnou inominátní smlouvu resp. o držení cenných papírů, jejichž emise pokračování KSBR 39 INS 228/2011-C22-28 sp. zn.zanikla ke dni 16.10.2010. U dílčí pohledávky č. 2 žalovaný namítl, šlo o právní úkon mezi subjekty tvořícími koncern a šlo o přesun kapitálu přesahující 1/10 základního kapitálu. Uvedenou transakci žalovaný označil za neférovou. U dílčí pohledávky č. 3 žalovaný namítl, že smluvní pokuta byla ujednána ve smlouvě, která je vázána na absolutně neplatnou smlouvu o koupi dluhopisů a ani zajišťovaná povinnost není jasně vymezena, vymezen byl toliko objektivní výsledek. V porobnostech soud odkazuje na č.l. 115-119 spisu.

Jednání, provedené důkazy a skutková zjištění

K projednání žaloby bylo nařízeno jednání na den 30.9.2015 a 10.8.2016; obou jednání se účastnili zástupci žalobce i žalovaného. Účastníci shodně uvedli, že nedošlo ke smírnému vyřešení věci.

Při jednání byly provedeny tyto důkazy: a) přihláška PP 147 ve věci sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011 (přihláška žalobce) a přezkumný list k této přihlášce, b) listiny na č. l. 9 až 19 a 20 až 62 spisu.

Žalobce navrhl provedení znaleckého posudku k ceně, za kterou byly dluhopisy odkoupeny dlužníkem od žalobce. Tento důkazní návrh soud zamítl, neboť jeho provedení by dle názoru soudu nepřineslo žádné skutečnosti, které by mohly ovlivnit závěr soudu o důvodnosti podané žaloby.

Při jednání dne 30. 9. 2015 žalobce potvrdil, že mezi dlužníkem a žalobcem existuje koncernové propojení, když dlužník je akcionářem žalobce.

Souhrnem lze konstatovat, že z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem a dlužníkem byl dne 4.10.2010 uzavřen soubor tří smluv, které na sebe navazovaly a směřovaly k jednomu účelu, jak tvrdil v podané žalobě žalobce. Šlo o smlouvu o úplatném převodu cenných papírů-dluhopisů ISIN SK4120004920, série 01 v počtu 960 kusů jmenovité hodnoty na 1 kus dluhopisu 3.319,39 EUR, dále šlo o dohodu dle § 269 odst. 2 obch. zák. a smlouvu o smlouvě budoucí, kde byl dlužník budoucím prodávajícím a žalobce budoucím kupujícím. Z obsahu uzavřených smluv plyne a lze dovodit, že dlužník měl skutečně v úmyslu provést předčasné splacení dluhopisů ve smyslu prvního odstavce bodu 33 emisních podmínek předmětných dluhopisů. Upsání dluhopisů dlužníka žalobcem bylo schváleno valnou hromadou žalobce dne 12.12.2005 (dluhopisy byly vydávány od 7.3.2006).

Právní normy a právní závěry soudu

Podepsaný insolvenční soud se zabýval nejprve otázkou včasnosti podané incidenční žaloby a aktivní legitimací žalobce.

Podle § 198 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v tehdy platném znění (1) Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu pokračování KSBR 39 INS 228/2011-C22-28 sp. zn.do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. (2) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. (3) Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Přezkumné jednání, kde došlo k popření pohledávky žalobce, proběhlo 28.3.2011, incidenční žaloba byla podána u podepsaného insolvenčního soudu dne 27.4.2011, tj. ve lhůtě 30 dnů od tohoto soudního roku a tedy včas. Žalobu podal věřitel uplatňující pohledávku, podal ji proti popírajícímu insolvenčnímu správci a uplatnil v ní pouze ty důvody, které byly uvedeny již v přihlášce pohledávky. Lze konstatovat, že zde není důvod nezabývat se podanou žalobou meritorně.

Pro posouzení uplatněné pohledávky je podstatné ust. § 196a zák.č. 513/91 Sb., Obchodní zákoník ve znění ke dni 4.10.2010. Podle tohoto ustanovení (1) Společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. (2) Pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě anebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou. (3) Jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí ustanovení § 59 odst. 3. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada. (4) Ustanovení odstavce 3 se nevztahuje na nabytí nebo zcizení majetku v rámci běžného obchodního styku a na nabytí nebo zcizení z podnětu nebo pod dozorem nebo dohledem státního orgánu nebo na nabytí nebo zcizení na českém nebo zahraničním regulovaném trhu či v českém nebo zahraničním mnohostranném obchodním systému. Ustanovení odstavce 1 o souhlasu valné hromady se vztahuje obdobně i na bezúplatný převod majetku na akcionáře. (5) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují i na převzetí ručení. pokračování KSBR 39 INS 228/2011-C22-28 sp. zn.

Podle § 12 odst. 2 zák.č. 530/90 Sb., o dluhopisech je emitent oprávněn splatit jednotlivé dluhopisy včetně poměrného výnosu přede dnem jejich splatnosti pouze v souladu s emisními podmínkami, které toto splacení připouštějí a vymezují je, alespoň co do jeho rozsahu a způsobu.

Podle § 13 odst. 1 z.č. 591/92 Sb., o cenných papírech se smlouva o úplatném převodu cenných papírů řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo povahy věci nevyplývá něco jiného. K platnosti smlouvy se vyžaduje, aby v ní byly určeny převáděné cenné papíry a jejich kupní cena.

Žalobce a dlužník jsou v koncernovém propojení. Ve smlouvě o úplatném převodu cenných papírů šlo o předčasné splacení dluhopisů, tj. o postup, který vychází z emisních podmínek a podléhá tedy dozoru státních orgánů. Na tuto smlouvu lze tedy uplatnit výjimku uvedenou ve čtvrtém odstavci citovaného § 196a obchodního zákoníku. Předčasné splacení dluhopisů bylo vymezeno v bodu 33. emisních podmínek dluhopisů a bylo tedy provedeno v souladu s právní úpravou. Samotná smlouva o úplatném převodu cenných papírů byla jasná, určitá a srozumitelná a má náležitosti požadované § 13 odst. 1 z.č. 591/92 Sb.. Tento závěr přijal i dozorující orgán, kterým byla Burza cenných papierov v Bratislavě a který na základě tohoto úkonu emisi dluhopisů dne 16.12.2010 zrušil, což bylo žalobcem doloženo. Lze uzavřít, že dílčí pohledávky č. 1 a 2 uplatněné žalobcem jsou po právu.

Naproti tomu ujednání o smluvní pokutě v bodu 5., písm. d) čl. I smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 4.10.2010 soud vyhodnotil jako neurčité. Kupní smlouvy uvedené v tomto ustanovení nejsou blíže specifikovány, neurčitý odkaz na připojené smlouvy nepovažuje soud za dostatečný. I pokud by tento odkaz byl uznán jako dostatečný, pak by musel soud dospět k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vymáhání stanovené smluvní pokuty, neboť byť jen k částečnému vyrovnání závazků dlužníka vůči žalobci podle soudu došlo (viz výše uvedené závěry k dílčím pohledávkám č. 1 a 2). S ohledem na tyto skutečnosti nemohl soud shledat žalobu v této části za důvodnou.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 202 odst. 1 a 2 IZ (1) Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. (2) Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit. pokračování KSBR 39 INS 228/2011-C22-28 sp. zn.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Žalobce měl ve věci převážně úspěch. Žalovaným je však insolvenční správce, proti kterému náhradu nákladů nelze přiznat. Podmínky pro aplikaci § 202 odst. 2 IZ podepsaný soud neshledal, neboť rozdílný právní názor insolvenčního správce a žalobce na právní posouzení věci důvodem pro aplikaci tohoto ustanovení rozhodně není.

O odměně a nákladech odděleného insolvenčního správce a opatrovníka bude rozhodnuto po právní moci tohoto rozsudku samostatným rozhodnutím a to dle vyúčtování, která již byla podepsanému soudu předložena.

Poučení: Proti rozhodnutí je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto písemného vyhotovení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobci a žalovanému bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou; žalobci a žalovanému běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou. (§ 75 IZ)

Krajský soud v Brně dne 15. 8. 2016

Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Ivana Ševčíková