39 ICm 1029/2011
Číslo jednací: 39 ICm 1029/2011-29 KSBR 39 INS 9707/2010-C5-9

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci žalobce: V.P.M.-TRANS, s.r.o. se sídlem Osvětimany 306, okres Uherské Hradiště, PSČ 687 42, IČ: 255 16 744, právně zastoupený JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem na adrese Machytková, Sedláček, Vaca & spol., advokátní kancelář, Dlouhá 16, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Advokátní kancelář Paroulek, Zhůstek, Lůdl v.o.s., se sídlem Doudlebská 5/1699, 140 00 Praha 4, IČ: 255 89 644, insolvenční správce dlužníka společnosti CS Expres, a.s., se sídlem Vlhká 170/14, 602 00 Brno, IČ 252 50 159 určení práva-uplatnění nároku popřeného při přezkumném jednání

takto:

I. Ž a l o b a žalobce ze dne 26. 4. 2011, kterou se žalobce domáhal určení pravosti nezajištěné pohledávky z titulu přepravného za rozvoz kusových zásilek ve výši 260.064,-Kč, s e z a m í t á pro předčasnost. KSBR 39 INS 9707/2010-C5-9

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný předloží soudu ve lhůtě 30-ti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku insolvenčnímu soudu podklady pro opakované přezkumné jednání pohledávky žalobce označené ve výroku I. tohoto rozsudku.

Odůvodnění: Dne 27. 4. 2011 bylo u podepsaného soudu zahájeno řízení o incidenční žalobě žalobce na určení práva-uplatnění nároku popřeného při přezkumném jednání v rámci insolvenčního řízení proti dlužníkovi CS Expres, a.s., se sídlem Vlhká 170/14, 602 00 Brno, IČ 252 50 159 (dále jen dlužník). Žalobce v podané žalobě mimo jiné uvedl, že jeho pohledávka za dlužníkem popsaná ve výroku I. tohoto rozhodnutí, byla popřena žalovaným při přezkumném jednání konaném dne 28.3.2011, a to do výše 213.523,-Kč a byla zjištěna ve výši 46.543,-Kč. V zákonné lhůtě proto žalobce podal tuto incidenční žalobu. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení výše své nezajištěné pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení na majetek dlužníka tak, jak je popsána ve výroku I. tohoto rozhodnutí. V podané žalobě žalobce uvedl, že mezi žalobcem a dlužníkem existovala ústní smlouva o přepravě, na jejímž základě si s dlužníkem vzájemně přepravovali kusové zásilky. Podle skutečně převzatého a rozvezeného zboží pak mezi stranami probíhala fakturace. Dlužník neodmítl ani nerozporoval žádnou z faktur přihlášených v rámci insolvenčního řízení. Žalobce eviduje celkem 32 faktur s celkovou dlužnou částkou 260.064,-Kč. Žalobce uvedl, že žádná z faktur dosud nebyla uhrazena, dlužník se pouze pokusil provést jednostranný zápočet fakturou ze dne 19. 4. 2010 na částku 165.800,-Kč. Tuto fakturu ale žalobce odmítl dopisem ze dne 21. 4. 2010 a není mu známo, z čeho dlužník dovodil svůj nárok. Usnesení o úpadku dlužníka a jeho řešení konkurzem bylo vydáno dne 21. 1. 2011. Žalobce podal svou přihlášku již 3. 9. 2010.

Na základě výzvy soudu ze dne 3. 9. 2012, žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že přezkoumaná pohledávka žalobce byla popřena co do výše 213.523,-Kč, neboť v této výši pohledávka neexistuje, protože zanikla zaplacením. Popřená část přihlášené pohledávky zanikla provedením jednostranného zápočtu ze dne 26. 4.2010 v částce 209.493,-Kč a v částce 4.030,-Kč dlužník vůbec pohledávku neeviduje v účetnictví. Dlužník při přezkumném jednání zaujal stejný názor jako žalovaný. Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud vydal rozsudek, kterým předmětnou žalobu zamítne.

Jednání ve věci proběhlo u podepsaného insolvenčního soudu dne 10. 6. 2013 za účasti právního zástupce žalobce a žalovaného. Toto jednání bylo odročeno na 26. 8. 2013 na základě shodného tvrzení stran, že se pokusí o smírné vyřešení věci. Dne 26. 8. 2013 právní zástupce žalovaného telefonicky sdělil, že ke smírnému vyřešení věci nedošlo a omluvil svou účast na jednání. Jednání dne 26. 8. 2013 se nezúčastnil právní zástupce žalobce ani žalovaného.

Podepsaný insolvenční soud vyšel především z listinných důkazů, konkrétně byl proveden důkaz přihláškou pohledávky žalobce ve věci 39 INS 970/2010, důkaz protokolem KSBR 39 INS 9707/2010-C5-9 o jednání ze dne 28. 3. 2011 a důkaz přezkumným listem k přihlášce žalobce.

Soud má za prokázané, že dne 3. 9. 2010 žalobce včas a řádně přihlásil svou nezajištěnou pohledávku ve výši 260.066,-Kč do insolvenčního řízení na majetek dlužníka jako věřitel č. 8. Jeho pohledávka byla insolvenčním správcem i dlužníkem popřena co do výše při přezkumném jednání dne 28. 3. 2011. Žalovaný nicméně při popření pohledávky žalobce neuvedl konkrétní důvody jejího popření. Pouze obecně konstatoval, že pohledávka v popřené výši neexistuje, neboť zanikla zaplacením. Ani dlužník důvody popření pohledávky nespecifikoval.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané incidenční žaloby. Dále se insolvenční soud zabýval otázkou aktivní a pasivní legitimace v tomto incidenčním sporu.

Podle přechodných ustanovení k novele zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) provedené zákonem č. 69/2011 Sb. (účinnost od 31.3.2011) Není-li dále stanoveno jinak, platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže v nich dosud nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Konkurs na majetek dlužníka byl insolvenčním soudem prohlášen dne 21.1.2011. Na řízení je tedy třeba aplikovat ustanovení zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění před novelou provedenou zák. č. 69/2011 Sb. (dále jen insolvenční zákon nebo IZ ).

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Řízení o incidenční žalobě bylo u insolvenčního soudu zahájeno 27. 4. 2011, tj. poslední den lhůty k podání žaloby; incidenční žalobu je tedy třeba hodnotit jako včasnou. Žalobce žalobu správně podal proti popírajícímu insolvenčnímu správci; také v otázce pasivní legitimace nelze tedy mít proti podané žalobě žádných výhrad.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 159 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

Podle § 160 odst. 1 IZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. KSBR 39 INS 9707/2010-C5-9

Podle § 192 odst. 1 insolvenčního zákona dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají. Stanovisko, které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit.

Podle § 194 insolvenčního zákona o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Popření pohledávky insolvenčním správcem je nutno posuzovat stejně jako jakýkoli jiný právní úkon podle požadavků kladených na právní úkony zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník nebo OZ ).

Podle § 37 odst. 1 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

K otázce určitosti právního úkonu insolvenčního správce, kterým popírá pohledávku se vyjadřuje například Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A.; Pachl, L.: Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012 s.: Popření pohledávky ze strany insolvenčního správce i dlužníka musí být srozumitelné, odůvodněné a zejména přezkoumatelné. Nestačí, pokud insolvenční správce nebo dlužník vysloví popěrný úkon, musí jej rovněž zdůvodnit. Zejména v případě popření pohledávky dlužníkem se na tuto povinnost v praxi velmi často zapomíná. Odůvodnění popěrného úkonu je totiž zcela zásadní pro obranu věřitele při podání incidenční žaloby. Pouze konkrétní důvod, který insolvenční správce či dlužník uvedli při popření pohledávky věřitele, totiž může být předmětem řízení o incidenční žalobě u insolvenčního soudu, a jen proti jednoznačně vymezenému důvodu popření pohledávky může následně věřitel podat "kvalifikovanou" žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky. Jen důvod, pro který insolvenční správce či dlužník pohledávku popřel, tak může být předmětem posouzení ze strany insolvenčního soudu.

V projednávaném případě žalovaný sice pohledávku žalobce popřel, ale neuvedl konkrétní důvody tohoto popření. V protokolu z přezkumného jednání ani v upraveném seznamu přihlášených pohledávek vypracovaném po přezkumném jednání, na němž k popření došlo, není uveden žádný konkrétní důvod popření. I ve vyjádření k žalobě se žalovaný omezil na obecné konstatování, že pohledávka neexistuje, protože zanikla zaplacením. Je tedy možné konstatovat, že popření pohledávky učiněné žalovaným nesplňuje základní požadavky kladené na právní úkon a z tohoto důvodu nemůže být považováno za platný právní úkon. Protože zde chybí právní úkon, kterým by byla pohledávka popřena, není proti čemu podávat žalobu. Z tohoto důvodu výše podepsaný soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žalobu zamítl jako předčasnou.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud o podané žalobě rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Nad rámec soud konstatuje, že podle § 200 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že KSBR 39 INS 9707/2010-C5-9 pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem (dnes § 192 odst. 3 insolvenčního zákona v posledním znění).

Podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 150 o.s.ř. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

O nákladech tohoto řízení podepsaný insolvenční soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. V daném případě měl ve věci plný úspěch insolvenční správce, jelikož žaloba byla zamítnuta. Protože ale byla zamítnuta pouze z důvodu předčasnosti zaviněné insolvenčním správcem, soud rozhodl, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele a rozhodl, že žádná ze stran nemá právo na náhradu nákladů řízení.

. Poučení: Proti výrokům I. a II. tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Rozsudek se považuje za doručený okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobci a žalovanému bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou (§ 75 IZ); těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou. Žalovaný se práva na odvolání proti tomuto rozsudku vzdal, proto mu toto právo již nenáleží.

Proti výroku III. tohoto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 91 IZ).

Krajský soud Brně dne 26. 8. 2013

Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Naděžda Koblížková