39 Cm 12/2009
Jednací číslo: 39Cm 12/2009-98

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZS UDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Juditou Tománkovou v právní věci žalobce CALVINIUS CORPORATED s.r.o., IČO 28630475, Nábřeží 754/9, 779 00 Olomouc, zastoupeného JUDr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem V Tůních 1636/1, 120 00 Praha 2, proti žalovanému Ing. Robertu Benešovi, Kosmákova 29, 750 00 Přerov, insolvenčnímu správci dlužníka Vratislava Lakomého-LAV, IČO 10072004, se sídlem Řepčínská 250, 779 00 Olomouc-Řepčín, o určení pravosti pohledávek ve výši 6.528.621,50 Kč

t a k t o:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Vratislavem Lakomým-LAV, se sídlem Řepčínská 250, 779 00 Olomouc-Řepčín, IČO: 10072004, pohledávky po právu v celkové výši 6.528.621,50 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. České republice, Krajskému soudu v Ostravě se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

O d ů vo d ně n í: pokračování

Žalobou doručenou soudu dne 28.5.2009 se právní předchůdce žalobce domáhal určení pravosti dvou pohledávek přihlášených v insolvenčním řízení dlužníka Vratislava Lakomého -LAV se sídlem Řepčínská 250, 779 00 Olomouc-Řepčín, IČO: 10072004 (dále jen dlužník) v celkové výši 6.528.621,50 Kč. Popřená pohledávka č. 1 ve výši 1.159.125,-Kč byla přihlášena z titulu povinnosti vrátit půjčku dle smlouvy o půjčce ze dne 31.1.2007. Věřitel poskytl dlužníkovi v letech 2002-2008 několik půjček ke krytí nákladů na provoz firmy dlužníka. Finanční prostředky byly dlužníkovi nebo jeho zaměstnancům předávány v hotovosti a k nim byly vydány platební doklady nebo potvrzení o převzetí. Následně ke dni 31.1.2007 dlužník a právní předchůdce žalobce sepsali smlouvu o půjčce, která potvrzovala, že ke dni 15.1.2007 byla dlužníkovi půjčena částka 450.000,-Kč, ke dni 30.1.2007 částka 430.000,-Kč a ke dni 31.1.2007 částka 40.000,-Kč. Uvedené finanční částky měly být věřiteli vráceny do konce roku 2007. Jelikož dlužník nesehnal peněžní prostředky byla mu lhůta prodloužena do 28.2.2008, ale ani poté dlužník peníze nevrátil. Uvedená pohledávka představuje jistinu ve výši 920.000,-Kč a úroky ke dni předcházející prohlášení konkursu ve výši 239.125,-Kč. Popřená pohledávka č. 2 ve výši 5.369.496,50 Kč, představuje nárok věřitele na vrácení půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 14.7.2008. Věřitel dlužníkovi od roku 2002 půjčil následující peněžní prostředky : dne 23.4.2002 částku 1.200.000-Kč, 15.8.2002 částku 1.500.000,-Kč, 15.2.2003 částku 1.000.000,-Kč, 14.7.2004 částku 400.000,-Kč, dne 10.2.2005 částku 300.000,-Kč, dne 28.6.2006 částku 400.000,-Kč a 5.2.2008 částku 200.000,-Kč. V červenci 2008 sepsal dlužník s věřitelem smlouvu o půjčce, která rekapitulovala postupně poskytnuté finanční prostředky v celkové výši 5.000.000,-Kč. Dlužník měl větší část půjček vrátit do 31.8.2008 a zbývající část do 31.12.2010, což neučinil. Pohledávka č. 2 je tvořena jistinou ve výši 5.000.000,-Kč a úroky z prodlení ve výši 369.496,50 Kč.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 11.5.2011 ve kterém navrhl zamítnutí žaloby. Insolvenčnímu správci bylo předáno jen nekompletní účetnictví, ve kterém nejsou zaznamenány žádné půjčky od právního předchůdce žalobce. U pohledávky č. 1 ze smlouvy ze dne 31.1.2007 lze mít za prokázáno, že dlužníkovi byla dne 31.1.2007 zapůjčena částka 40.000,-Kč. Ve zbývající části přihlášené pohledávky 880.000,-Kč, smlouva pouze odkazuje na již dříve uzavřené ústní smlouvy, kdy byly finanční prostředky poskytovány v hotovosti. Na předložených příjmových dokladech je podpis dlužníka nečitelný a dlužník jej ani nikdy neuznal za vlastní. Žalovaný dále upozorňuje, že se jednalo o poměrně vysoké částky na to, aby byly poskytovány jen na základě ústních půjček. Uznání dluhu ze dne 2.1.2008 nesplňuje náležitosti, když v něm nejsou specifikována jednotlivé finanční částky. Pohledávku č. 2 insolvenční správce popřel, neboť má za to, že smlouva o půjčce ze dne 14.7.2007 je neurčitá a tudíž neplatná. Ze smlouvy nevyplývá, že by dlužník převzal jakékoliv finanční prostředky. Věřitel sice doložil potvrzení o převzetí peněz, ale ty jsou neurčitá a zmatečná, neboť z nich není patrno k jaké půjčce se vlastně vztahují. Správce navíc poukazuje na to, že pokud si dlužník a jeho bratr předávali hotovost nad 15.000,-EUR jednali v rozporu se zákonem 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti.

Ze spisu zdejšího soudu KSOS 39 INS 3796/2008 bylo zjištěno: -že usnesením ze dne 6.11.2008 č.j. KSOS 39 INS 3796/2008-A6 byl zjištěn úpadek dlužníka, prohlášen konkurs na jeho majetek a ustanoven insolvenční správce-žalovaný, pokračování

-z protokolu o 2. přezkumném jednání ze dne 28.4.2009, že pohledávka byla přezkoumána v rámci přezkumného jednání konaného téhož dne a insolvenční správce pohledávku popřel v rozsahu částky 6.528.621,50 Kč ( č.l. B39), -z části seznamu přihlášených pohledávek do konkursního řízení týkající se pohledávky žalobce, z přezkumného listu č. 58, že žalovaný popřel pohledávku č.1 v rozsahu částky 1.159.125,-Kč a pohledávku č. 2 v rozsahu částky 5.369.496,50 Kč (č.l. B40),

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 58 ze dne 8.12.2008, že právní předchůdce žalobce přihlásil do konkursního řízení nezajištěnou pohledávku č. 1 ve výši 1.159.125,-Kč, sestávající se z jistiny ve výši 920.000,-Kč a úroků z prodlení 20% ročně od 1.1.2008-5.11.2008 ve výši 239.125,-Kč, z titulu neuhrazené půjčky dle smlouvy o půjčce ze dne 31.1.2008. Jako pohledávka č. 2 byla přihlášena nezajištěná pohledávka ve výši 5.369.496,50 Kč, představující jistinu ve výši 5.000.0000,-Kč a úroky a úroky z prodlení ve výši 369.496,50 Kč, ze smlouvy o půjčce ze dne 14.7.2008.

Z obsahubylo zjištěno: -že žaloba byla soudu doručena dne 28.5.2009, -ze smlouvy o půjčce ze dne 31.1.2007 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce jako poskytovatelem půjčky a dlužníkem, že účastníci deklarují, že ke dni podpisu smlouvy věřitel dlužníkovi poskytl půjčku v celkové výši 920.000,-Kč a to ve výši 450.000,-Kč dne 15.1.2007, částku 430.000,-Kč dne 30.1.2007 a částku 40.000,-Kč dne 31.1.2007, přičemž se dlužník se zavázal finanční prostředky vrátit do 31.12.2007, -z kopií příjmových pokladních dokladů, že dne 31.1.2007 převzal dlužník jako půjčku částku 40.000,-Kč, dne 30.1.2007 částku 430.000,-Kč a dne 15.1.2007 částku 450.000,-Kč, -z prohlášení o uznání dluhu, že dne 2.1.2008 dlužník uznal dluh ve výši 920.000,-Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 31.1.2007, -ze smlouvy o půjčce ze dne 14.7.2007, že v čl. I právní předchůdce žalobce a dlužník deklarují, že ke dni podpisu smlouvy byla dlužníkovi půjčena celková částka 5.000.000,-Kč, která byla dlužníkovi předána v průběhu let 2002-2008 v několika splátkách, v bodě 2 smlouvy dlužník svůj dluh ve výši 5.000.000,-Kč uznává co do důvodu i výše, -z prohlášení o převzetí peněz ze dne 14.7.2004, že dlužník převzal od MVDr. Václava Lakomého částku 400.000,-Kč (č.l. 15), z prohlášení o půjče peněz (č.l. 16), že dlužník dne 15.2.2003 převzal od právního předchůdce žalobce částku 1.000.000,-Kč, z potvrzení o půjčce ze dne 10.2.2005 (č.l. 16), že dlužník převzal od MVDr. Lakomého finanční hotovost ve výši 300.000,-Kč, z prohlášení o převzetí peněz (č.l. 17), že dne 5.2.2008 dlužník od MVDr. Lakomého převzal 200.000,-Kč, z potvrzení o půjčce ze dne 28.6.2006 (č.l. 17), že dlužník převzal od právního předchůdce žalobce finanční hotovost ve výši 400.000,-Kč, z prohlášení o půjčení hotovosti ze dne 15.8.2002 ( č.l. 18), že dlužník převzal jako půjčku od MVDr. Lakomého peněžní prostředky ve výši 1.500.000,-Kč, z potvrzení o půjčce peněz (č.l. 18), že dlužník dne 23.4.2002 převzal od MVDr. Lakomého částku 1.200.000,-Kč, z dokladu z účetnictví dlužníka ( č.l. 55) , že dlužník do svého účetnictví vložil dne 31.1.2007 částku 250.000,-Kč, dne 28.2.2007 částky 1.000.000,-Kč a 200.000,-Kč.

Usnesením ze dne 8.11.2011 č.j. 39 INS 3796/2008 P58-4 rozhodl insolvenční soud, že na místo právního předchůdce žalobce věřitele č. 58 MVDr. Václava Lakomého vstupuje do řízení společnost CALVINIUS CORPORATED s.r.o.-žalobce. pokračování

Ze svědecké výpovědi Vladimíra Vybírala, bývalého zaměstnance dlužníka bylo zjištěno, že mu byly několikrát předány peníze od MVDr. Václava Lakomého na provoz podniku dlužníka v situacích, kdy dlužník nebyl přítomen. Jednalo se o peněžní prostředky ve výši 25.000,-Kč nebo 50.000,-Kč podle účelu, na který měly být peníze použity, zejména na nákup náhradních dílů apod.. K tomuto peněžnímu toku docházelo zejména v odpoledních hodinách, kdy svědek již neměl možnost vybrat hotovost z banky. Peněžní prostředky na provoz kamionů, které měl na starosti (vozový park představoval cca 75 vozidel) dostával 5x týdně a to od dlužníka nebo jeho manželky. V případě, že dlužník ani jeho manželka nebyli ve firmě přítomni nebo když dlužník neměl prostředky na provoz firmy, finanční prostředky dostal od bratra dlužníka v částkách do 50.000,-Kč, někdy jednou za měsíc, někdy méně častěji, podle aktuální potřeby.

Ze svědecké výpovědi právního předchůdce žalobce MVDr. Václava Lakomého bylo zjištěno, že od počátku let 2001-2002 si s bratrem vypomáhali v podnikání a navzájem si půjčovali finanční prostředky, pokud jednomu z nich došly. Jednalo se o menší částky, které svědek nebyl schopen blíže specifikovat. Po určité době sepsali písemné potvrzení, jaké částky dlužník čerpal a tyto pak svědek přihlásil do insolvenčního řízení. Svědek věděl, že bratrova firma nefunguje, ale i nadále mu půjčoval peníze na podnikání na základě intervence otce a také proto, aby dostal již půjčené peníze zpátky. Po předložení dokladů o jednotlivých částkách převzatých dlužníkem, svědek uvedl, že tyto finanční prostředky skutečně bratrovi půjčil. Vzhledem k jeho a dlužníkově pracovní době, kdy často neměli čas se osobně potkat, finanční prostředky svědek předával po předchozí telefonické domluvě zaměstnancům dlužníka p. Vybíralovi nebo p. Veselému. Tito dva bývali se svědkem i přímo v bance, kde jim svědek předal finanční prostředky nebo je svědek poslal přímo na účet dlužníka nebo na účet jeho věřitele. Část finančních prostředků předával bratrovi i osobně. Výše uvedení zaměstnanci dlužníka měli při převzetí peněz natištěná potvrzení s firemní hlavičkou dlužníka, která potvrzovala přijetí peněz. Poté, co bratři sepsali potvrzení o půjčce, tyto doklady zlikvidovali.

Ze svědecké výpovědi dlužníka Vratislava Lakomého, dlužníka, bylo zjištěno, že bratr mu půjčoval peníze na podnikání asi od roku 1990, na konkrétní částky ani data si už nevzpomíná. Po předložení potvrzení o přijatých částkách uvedl, že všechny tyto doklady jsou pravé, psané jeho nebo bratrovou rukou a částky odpovídají skutečnosti.

Ze svědecké výpovědi Stanislava Veselého, bývalého zaměstnance dlužníka, bylo zjištěno, že ve firmě dlužníka měl společně s panem Vybíralem na starosti poskytovat finanční prostředky na provoz vozidel např. na placení nafty nebo proplácení diet. Finanční prostředky dostávali buď od dlužníka nebo jeho manželky. Několikrát vyzvedával finanční hotovost od právního předchůdce žalobce, který mu dával peníze proti potvrzení o převzetí, někdy i bez tohoto potvrzení, jen na základě telefonické domluvy dlužníka a jeho bratra. Svědek v bance vybíral největší finanční částku asi 1.800.000,-Kč a to na základě šeku manželky dlužníka. Během 12-ti let, kdy byl u dlužníka zaměstnán viděl mnohokrát, jak dlužník přebírá od bratra finanční hotovost a naopak, jak dlužník půjčuje peníze bratrovi. Konkrétní částky už si svědek nepamatuje, ale jednalo se o 70.000,-Kč, 200.000,-Kč někdy i částky vyšší. pokračování

Ze svědecké výpovědi Ing. Jiřího Chromce, bylo zjištěno, že svědek pracoval u právního předchůdce žalobce jako provozní technik v letech 1994-2001 a i po skončení pracovního poměru zůstali s MVDr. Lakomým přátelé, proto je dobře informován o jeho podnikání i o podnikání jeho bratra. Svědek potvrdil, že bratři Lakomí si mezi sebou půjčovali finanční prostředky. Jejich vzájemná výpomoc byla na denním pořádku. Zpočátku dlužník spíše půjčoval peníze svému bratrovi, ale po ukončení pracovního poměru svědka, se situace obrátila a byl to právní předchůdce žalobce, který půjčoval peníze bratrovi, když ten se dostal do finančních problémů. Svědek nikdy nebyl osobně přítomen předávaní hotovosti mezi oběma bratry, ale pohyboval se v areálu podnikání právního předchůdce žalobce a tak věděl za jakým účelem dlužník navštěvuje místo podnikání bratra.

Ze svědecké výpovědi Běluše Lakomé bylo zjištěno, že peněžní prostředky ve výši 5.000.000,-Kč poskytli společně s manželem synovi MVDr. Vratislavu Lakomému, který je následně půjčil druhému synovi-dlužníkovi. Peněžní prostředky získal manžel svědkyně v devadesátých letech v restitucích a v rámci své podnikatelské činnosti, podle potřeby je pak půjčoval synovi-právnímu předchůdci žalobce. Svědkyni je dále známo, že tyto peníze syn půjčil svému bratrovi.

Na základě provedených důkazů i shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 o.s.ř.), které soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl, pokud jde o zjištění skutkového stavu, k následujícímu závěru. Právní předchůdce žalobce a dlužník si vzájemně vypomáhali v podnikání a půjčovali si peněžní prostředky na provoz svých podniků. Peníze si předávali na základě ústní dohody a dokladů o převzetí. K pohledávce č. 1 vzal soud za prokázáno z kopií předložených příjmových pokladních dokladů, že dne 31.1.2007 převzal dlužník jako půjčku částku 40.000,-Kč, dne 30.1.2007 částku 430.000,-Kč a dne 15.1.2007 částku 450.000,-Kč. Ve smlouvě o půjčce ze dne 31.1.2007 právní předchůdce žalobce a dlužník deklarují, že ke dni podpisu smlouvy věřitel dlužníkovi poskytl půjčku v celkové výši 920.000,-Kč a to po částech ve výši 450.000,-Kč dne 15.1.2007 a 430.000,-Kč dne 30.1.2007 a 40.000,-Kč dne 31.1.2007. Dlužník tento dluh výslovně uznal prohlášením ze dne 2.1.2008, při jednání konaném ve věci potvrdil, že podpisy na jednotlivých příjmových dokladech jsou jeho a peněžní prostředky skutečně od svého bratra převzal. Dlužník půjčené peněžní prostředky nebyl schopen vrátit, proto je právní předchůdce žalobce po prohlášení konkursu na majetek přihlásil do insolvenčního řízení. K pohledávce č. 2 vzal soud za prokázáno, že v průběhu let 2002-2008 právní předchůdce žalobce poskytl dlužníkovi částku 5.000.000,-Kč. Převzetí této částky dlužníkem věřitel doložil prohlášením o převzetí peněz 400.000,-Kč ze dne 14.7.2004, prohlášením o půjčce peněz ze dne 15.2.2003 ve výši 1.000.000,-Kč, potvrzením o půjčce ve výši 300.000,-Kč ze dne 10.2.2005, prohlášením o převzetí peněz ze dne 5.2.2008 ve výši 200.000,-Kč, potvrzením o půjčce ze dne 28.6.2006 ve výši 400.000,-Kč, prohlášením o půjčení hotovosti ze dne 15.8.2002 ve výši 1.500.000,-Kč, potvrzením o půjčce peněz ze dne 23.4.2002 v částce 1.200.000,-Kč. Tuto skutečnost deklarovali smlouvou ze dne 14.7.2007, kde obě strany dlužník i věřitel shodně tvrdili, že věřitel dlužníkovi poskytl 5.000.000,-Kč jako půjčku. V bodě 2 smlouvy dlužník svůj dluh ve výši 5.000.000,-Kč uznal co do důvodu i výše. Při jednání konaném ve věci dlužník rovněž potvrdil, že si peněžní prostředky od bratra půjčil. V průběhu insolvenčního řízení pak byly pokračovánípřihlášené pohledávky postoupeny na žalobce a na místo věřitele MVDr. Václava Lakomého vstoupila do řízení společnost CALVINIUS CORPORATED s.r.o..

Dle § 192 odst. 1 z. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení ( insolvenční zákon) v platném znění, (dále jen IZ ) pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. Dle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.) byl zákonem č. 89/20012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) zrušen. Dle ust. § 3028 odst. 3 OZ není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Na základě výše uvedeného má soud za to, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako věřitel poskytl dlužníkovi půjčku ve výši 920.000,-Kč a dlužník tuto finanční hotovost převzal, jak bylo doloženo výše zmíněnými 3 kopiemi příjmových pokladních dokladů, že dne 31.1.2007 na částku 40.000,-Kč, ze dne 30.1.2007 částku 430.000,-Kč a dne 15.1.2007 částku 450.000,-Kč. Námitka žalovaného, že předložených příjmových dokladech je podpis dlužníka nečitelný a dlužník jej ani nikdy neuznal za vlastní, byla vyvrácena při ústním jednání, kde dlužník potvrdil, že se na všech těchto dokladech jedná o jeho podpis. Smlouvou o půjčce je dle § 657 obč. zák. ve znění účinném do 31.12.2013, přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Písemná forma smlouvy není předepsána. Smlouva jako tzv. reálný kontrakt vzniká odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi. Soud má za to, že žalobce prokázal, že dlužníkovi byla od ledna 2007 poskytnuta jeho bratrem ve 3 částech celkem částka 920.000,-Kč a dlužník tyto částky převzal, jak vyplývá z doložených dokladů i jak potvrdil sám dlužník. Tuto skutečnost následně deklarovali ve smlouvě o půjčce ze dne 31.1.2007. V řízení dále bylo prokázáno na základě svědeckých výpovědí, že mezi dlužníkem a jeho bratrem bylo naprosto běžné, že si půjčovali během let finanční částky na provoz svých podniků a to jen na základě telefonické domluvy a potvrzení o převzetí finanční hotovosti. Námitku žalovaného, že uznání dluhu ze dne 2.1.2008 nesplňuje náležitosti zákonné náležitosti vyhodnotil soud jako nedůvodnou, neboť dlužník svůj dluh vůči bratrovi uznal opakovaně a to přímo ve smlouvě o půjčce ze dne 31.1.2007, ve kterém rekapituluje jednotlivé poskytnuté platby bratrem, ale i při ústním jednání ve věci. pokračování

K pohledávce č. 2 ze smlouvy o půjčce ze dne 14.7.2008 ve výši 5.000.000,-Kč soud uvádí, že na základě doložených potvrzení o převzetí peněz citovaných shora, vzal sou za prokázáno, že dlužník v průběhu let 2002-2008 postupně od bratra převzal 5.000.000,-Kč, což doložil prohlášením o převzetí peněz ze dne 14.7.2004, prohlášením o půjčce peněz ze dne 15.2.2003 potvrzením o půjčce ze dne 10.2.2005, prohlášením o převzetí peněz ze dne 5.2.2008, potvrzením o půjčce ze dne 28.6.2006 prohlášením o půjčení hotovosti ze dne 15.8.2002 a potvrzením o půjčce peněz ze dne 23.4.2002. Dlužník a právní předchůdce žaloce až poté dne 14.7.2008 sepsali smlouvu o půjčce, ve které zrekapitulovali jednotlivá poskytnutá peněžitá plnění. Obdobně jako u pohledávky č. 1 dlužník uznal svůj dluh vůči bratrovi a na jednání potvrdil pravost podpisů na jednotlivých dokladech o převzetí plateb. Stejně jako v předchozím případě nelze smlouvu o půjčce ze dne 14.7.2008 vyhodnotit jako neplatnou, když v řízení bylo prokázáno, že dlužník od právního předchůdce žalobce peněžní prostředky převzal a již okamžikem převzetí těchto peněz vznikla smlouva o půjčce. Skutečnost, že bratr dlužníka disponoval potřebnou finanční hotovostí byla prokázána svědeckou výpovědí Běluše Lakomé, která uvedla, že uvedenou finanční hotovost bratrovi dlužníka poskytli společně s manželem a bylo jí známo, že tyto peněžní prostředky půjčil svému bratrovi. Insolvenčnímu správci lze přisvědčit, že pokud si dlužník s bratrem předávali hotovost v tak vysokých částkách, bylo to v rozporu se zákonem č. 254/2004 Sb., tato skutečnost však nemá vliv na existenci smluv o půjčce. Na základě výše uvedeného soud rozhodl tak, že obě pohledávky žalobce jsou po právu a to včetně příslušenství, představující sjednané úroky ve výši 20% od 1.1.2008 do 5.11.2008 z částky 920.000,-Kč, a z částky 5.000.000,-Kč od 14.7.2008 do 5.11.2008 a včetně úroků z prodlení dle § 1 vyhl. č. 142/94 Sb. platné v rozhodné době odpovídající repo sazbě ČNB plus 7 procentních bodů, tj. 10,5 % za období od 1.9.2008 do 5.11.2008 z částky 5.000.000,-Kč a za období od 1.1.2008 do 5.11.2008 z částky 920.000,-Kč.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto s souladu ust. § 202 IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalobci ani státu soud tedy náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II a III).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 3.7.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Judita Tománková, v.r. Ivana Musialová samosoudkyně