38 ICm 891/2011
Číslo jednací: 38 ICm 891/2011- Sp.zn.ins.řízení KSOS 38 INS 13803/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Soňou Walderovou v právní věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., Klimentská 1216/46, Praha 1-Nové Město, 110 00, IČ 61860069, v řízení právně zastoupeném JUDr.Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, 500 03, proti žalovanému: Ing. Martin Koubek, se sídlem Na Střelnici 121/39, Olomouc, 779 00, insolvenční správce dlužníka : Ing. Libor anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrdinů 862, Uničov, 783 91, v řízení právně zastoupeném Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na Střelnici 12139, Olomouc, 779 00, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 404.239,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 38 INS 13803/2010 s dlužníkem Ing. Liborem Nezhybou, anonymizovano , bytem Hrdinů 862, Uničov, PSČ 783 91, přihlášená přihláškou P4 a přiznaná vykonatelným rozhodčím nálezem č.j. 103 Rozh. 3824/2010-10 vydaným Mgr. Janem Fišerem dne 29.11.2010, který nabyl právní moci dne 9.12.2010, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou došlou zdejšímu soudu dne 13.4.2011 se žalobce domáhal určení, že část pohledávky žalobce ve výši 404.239,-Kč, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. KSOS 38 INS 13803/2010 s dlužníkem Ing. Liborem Nezhybou a která byla na přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem byla přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná. Pohledávka byla přihlášena z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky dle smlouvy o revolvingové půjčce č. 84108 ,směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení. Důvodnost žaloby opíral žalobce v prvé řadě o argument, že přihlášena pohledávka je vykonatelná na základě rozhodčího nálezu a z pohledu ust. § 199 odst.2 zák.č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nelze provést jiné právní posouzení věci než provedl rozhodce. Insolvenční správce přihlášenou pohledávku na přezkumném jednání přezkoumal jako nevykonatelnou. K tomu žalobce uvádí, že pokud má žalovaný za to, že pohledávka žalobce je ve skutečnosti pohledávkou nevykonatelnou měl by sám podat žalobu dle ust. § 199 IZ. Označí-li věřitel v přihlášce svou pohledávku jako vykonatelnou a vykonatelnost doloží, má insolvenční správce povinnost popřít věřitelovu přihlášenou pohledávku jako vykonatelnou (pokud ji popírat chce a nikoliv ji posuzovat jako nevykonatelnou). Dle názoru žalobce nelze, aby následný postup po popření pohledávky na přezkumném jednání byl závislý na libovůli insolvenčního správce, když ten věřitelovu vykonatelnou pohledávku popře s tím, že ji považuje za nevykonatelnou. Pokud se týká platnosti rozhodčí doložky pak k tomu žalobce uvedl, že dlužník se mohl proti rozhodčí doložce bránit v rámci rozhodčího řízení, avšak toto neučinil. Dále s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp.zn. 23 Cdo 4112/2009 poukázal na závěry v tomto rozhodnutí uvedené, že strany se mohou zásadně shodnout, že rozhodce může být vybrán sjednaným způsobem ze seznamu rozhodců vedeného soukromým subjektem např. zájmovým sdružením a že se použijí v rozhodčím řízení pravidla vydaná tímto subjektem, tedy že není v rozporu s ustanoveními zákona o rozhodčím řízení, aby si strany sjednaly a součástí rozhodčí smlouvy učinily ujednání, že výběr rozhodce bude proveden z takto vedeného seznamu rozhodců stranami sporu a nebo pověřenou osobu. V takovémto případě půjde o rozhodčí řízení ad hoc nikoliv o rozhodování stálým rozhodčím soudem dle § 13 zákona o rozhodčím řízení. Rozhodčí společnost Pardubice s.r.o. tak byla oprávněna vybrat rozhodce ze seznamu rozhodců a rozhodčí doložka by mohla být neplatná pouze za předpokladu, že by se rozhodčí řízení řídilo rozhodčími či poplatkovými řády subjektu, který není stálým rozhodčím soudem. Rozhodčí ani poplatkový řád rozhodčí společnosti Pardubice s.r.o. se však pro rozhodování v rozhodčím řízení nepoužije, jak výslovně vyplývá z článku 20.7 smlouvy o půjčce. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že smlouva o půjčce uzavřena mezi účastníky dne 9.12.2009 byla uzavřena mezi podnikateli a proto se na ni nevztahují žádná ze spotřebitelských ustanovení.

Dále uvedl, že pokud by soud dospěl k závěru, že pohledávka je nevykonatelná tak i přesto důvody popření tak jak je učinil insolvenční správce není možno akceptovat, neboť celá částka byla zesplatněna před prohlášením úpadku dlužníka a to z důvodu porušení jeho povinností pravidelně splácet sjednané měsíční splátky. Smluvní pokutu považuje žalobce za adekvátní, rovněž tak smluvní odměnu za sjednaní půjčky.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že i když si věřitel do insolvenčního řízení přihlásí pohledávku jako vykonatelnou, tak rozhodující je výsledek přezkumného jednání zaznamenaný v seznamu přihlášených pohledávek. V případě, že insolvenční správce pohledávku zapíše jako nevykonatelnou, insolvenční soud ji za nevykonatelnou považuje a při jejím popření tak insolvenční správce aplikuje postup dle ust. § 198 odst.1 IZ. V této souvislosti odkázal žalovaný na rozhodnutí NS ČR sp.zn. 29 NS ČR 25/2001 ze dne 18.7.2013. K platnosti rozhodčí doložky žalovaný uvedl, že rozhodčí doložka sice obsahuje přímé určení rozhodce, ale i přesto byl rozhodčí nález č.j. Rozh 3824/2010-10 vydán rozhodcem Mg. Janem Fišerem, který není výslovně v rozhodčí doložce uveden. Lze tak důvodně pochybovat o nezávislosti a nestrannosti při řešení sporu. Žalovaný jako insolvenční správce tak považuje rozhodčí nález za nicotný, když Mgr. Jan Fišer neměl pravomoc k rozhodování daného sporu. K důvodům popření samotného nároku pak žalovaný uvedl, že věřitelem stanovená smluvní pokuta ve výši 50% z dopočítané dlužné výše půjčky tj. 50% z částky 383.760,-Kč, celkem 191.880,-Kč byla v rozporu se zákonem a dobrými mravy sjednána nepřiměřeně vysoká a její sjednání je dle ust. § 39 OZ pro rozpor s ust. §3 odst. 1 a § 56 odst.1 OZ neplatné, když je zjevné, že smluvní pokuta nebyla sjednaná za účelem zajišťovací sankční či kompenzační funkce, ale vede k úmyslnému poškození dlužníka. Dle tvrzení žalovaného se žalobce jakožto věřitel rovněž nepřiměřeně zvýhodnil, když přihlásil do insolvenčního řízení celou částku včetně nesplatných pohledávek.

Žalovaný se z jednání nařízeného ve věci na den 1.11.2013 omluvil a soud proto v souladu s ust. § 101 odst.3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti, přičemž v jeho nepřítomnosti věc projednal a rozhodl.

Dle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 38 INS 13803 přičemž zjistil, že:

1) Usnesením ze dne 22.12.2010 byl na základě dlužnického návrhu zjištěn úpadek dlužníka Ing. Libora Nezhyby, insolvenčním správcem byl ustanoven Ing.. Martin Koubek a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs.

2) Přihláškou pohledávky P 4 doručenou insolvenčnímu soudu dne 7.1.2011 , že žalobce do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem vykonatelnou pohledávku dle rozhodčího nálezu v celkové výši 571.138,-Kč sestávající z nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky dle smlouvy o revolvingové půjčce č. 84108 ve výši 563.645,-Kč, směnečného úroku ve výši 6.393,-Kč a z náhrady nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, nezajištěná.

3) U přezkumného jednání dne 22.2.2011 byla žalobcova pohledávka popřena insolvenčním správcem i dlužníkem v v rozsahu 404.239,-Kč s argumentací, že věřitelem uplatněná pohledávka je nevykonatelná ,nebo´t rozhodčí nález je neplatný, věřitel uplatňuje neúměrně vysoké smluvní pokuty a odměnu a že věřitel přihlásil i nesplatné pohledávky. Pohledávka byla přezkoumána jako nevykonatelná. 4) Insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření pohledávky dopisem ze dne 20.3.2011 podle ust. § 197 odst. 2 IZ, který byl žalobci doručen dne 1.4.2011. 5) Insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Soud zjistil následující skutkový stav :Insolvenčním návrhem dlužníka došlým soudu dne 18.11.2010 Ing. Libor anonymizovano navrhl, aby zdejší soud zjistil jeho úpadek, když má více věřitelů a peněžité závazky po lhůtě splatnosti po dobu delší než 3 roky a tyto závazky není schopen plnit. Ke dni podání návrhu neprovozoval žádnou činnost. Usnesením ze dne 22.12.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka Ing. Libora Nezhyby. Insolvenčním správcem byl ustanoven Ing.Martin Koubek a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz. Přihláškou pohledávky P 4 doručenou insolvenčnímu soudu dne 7.1.2011 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem vykonatelnou pohledávku dle rozhodčího nálezu v celkové výši 571.138,-Kč sestávající z nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky dle smlouvy o revolvingové půjčce č. 84108 ve výši 563.645,-Kč, směnečného úroku ve výši 6.393,-Kč a z náhrady nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, nezajištěná. U přezkumného jednání konaného dne 22.2.2011 byla žalobcova pohledávka popřena insolvenčním správcem i dlužníkem co do částky 404.239,-Kč s argumentací, že ve smlouvě o revolvingové půjčce bylo účastníky sjednáno, že se zavazují řešit vzniklé spory rozhodčím řízením před jediným rozhodcem a takovéto ujednání o rozhodčím řízení je neplatné, když správce a dlužník jsou názoru, že z povahy rozhodčí společnosti Pardubice s.r.o. a z jeho výpisu obchodního rejstříku tato společnost není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Dále správce namítal, že věřitel se jako přihlášený věřitel nepřiměřeně zvýhodnil, když přihlásil částku včetně nesplatných pohledávek a dále, že sjednaná smluvní pokuta je zjevně nepřiměřená a odporující dobrým mravům. Pohledávka byla zjištěna co do částky 166.899,-Kč. Pohledávka byla na přezkumném jednání přezkoumána jako nevykonatelná. Insolvenční správce vyrozuměl věřitele č. 4 PROFICREDIT Czech a.s. o popření přihlášené pohledávky co do výše 404.239,-Kč, když část přihlášené pohledávky ve výši 166.899,-Kč byla insolvenčním správcem uznána a v přezkumném jednání zjištěna. Věřitel byl vyzván, aby do 15 dnů ode dne doručení této výzvy uplatnil svůj nárok žalobou na určení pravosti a výše části pohledávky proti insolvenčnímu správci a dlužníku, který rovněž pohledávku, co do pravosti a výše v rozsahu 404.239,-Kč popřel. Insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně a včas přihlásil přihláškou P 4 svou pohledávku, kterou žalovaní zcela popřeli. Pohledávka byla na přezkumném jednání přezkoumána jako nevykonatelná. Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení vyrozumění, tj. ve lhůtě v souladu s ust. § 198 IZ. Žaloba směřuje toliko proti insolvenčnímu správci, když v souladu s ust. § 192 odst. 3 IZ není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však je vždy skutečnost, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem. U konkurzu na rozdíl od oddlužení neplatí, že popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinku schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Dlužník na něhož je prohlášen konkurz proto není pasivně legitimován v tomto sporu. K otázce, zda pohledávka měla být přezkoumána jako vykonatelná či jako nevykonatelná, pak soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR 29 NS ČR 25/2011 ze dne 18.7.2013, ve kterém NS ČR judikoval, že posouzení zda pohledávka přihlášená věřitelem je vykonatelná přísluší insolvenčnímu správci.Korekci tohoto posouzení i bez návrhu je oprávněn provést insolvenční soud při přezkumném jednání v mezích své dohledací činnosti. Jestliže pohledávka přihlášeného věřitelem jako vykonatelná byla při přezkumném jednání přezkoumána co by pohledávka nevykonatelná a popřená co do pravosti či výše, pak věřitel jehož insolvenční správce vyzval postupem dle ust. § 197 odst.2 IZ k podání incidenční žaloby o určení pravosti takové pohledávky je povinen postupovat podle ust. § 198 IZ, tj. podat ve stanovené lhůtě žalobu o určení pravosti pohledávky u insolvenčního soudu. Z tohoto pohledu tak byl postup insolvenčního správce přezkoumat pohledávku jako nevykonatelnou v souladu se zákonem. Soud dále provedl důkaz listinami, z nichž vyplývá nárok žalobce na uplatněnou pohledávku z titulu nedoplatku na směnečné sumě a zjistil :

Ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 84108-04998 ze dne 9.12.2009 včetně smluvních ujednání , že žalobce jako věřitel uzavřel s dlužníkem Ing. Liborem Nezhybou a dlužníkem č. 2 Mgr. Danou Nezhybovou smlouvu na jejímž základě se zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 383.760,-Kč (dále jen půjčka) do 8 pracovních dnů od doručení smlouvy podepsané oběma smluvními stranami. Věřitel není povinen poskytnout peněžní prostředky dříve než mu budou doručeny přílohy ke smlouvě, a to potvrzení o bezdlužnosti dlužníka vydané příslušným finančním úřadem, potvrzení o bezdlužnosti dlužníka vydané příslušnou OSSZ a originál bianko směnky vystavené dlužníkem. . Dlužník věřiteli půjčku splatí a to ve 48 splátkách ve výši 7.995,-Kč splatných dle splátkového kalendáře (dále jen splátky), který je přílohou č. 1 smlouvy. V případě, že dlužník splatí vždy každých 24 splátek bude mu za podmínky schválení ze strany věřitele půjčka navýšena a bude prodlouženo její splacení, tj. věřitel poskytne dlužníkovi k peněžním prostředkům uvedeným v čl. 1 odst.1.1. smlouvy další částku ve výši 191.880,-Kč (dále jen revolving). Revolving bude proveden bankovním převodem na účet dlužníka. Dle čl. 4.1. za poskytnutí půjčky se dlužník zavazuje zaplatit věřiteli smluvní odměnu, která činí 218.760,-Kč a je splatná ke dni poskytnutí půjčky. Za poskytnutí každého revolvingu se dlužník zavazuje zaplatit věřiteli smluvní odměnu, která činí 113.209,-Kč a je splatná ke dni provedení revolvingu. Z bodu 5.1. smlouvy vyplývá, že dlužník podpisem na smlouvě o revolvingové půjčce potvrdil, že v den podpisu smlouvy o revolvingové půjčce vystavil a odevzdal jednu vlastní blanko směnku s doložkou bez protestu. Dle bodu 5.2. v případě, že dlužník bude v prodlení se splacením jakékoliv závazku dle smlouvy, je věřitel oprávněn vyplnit na blanko směnce částku nepřesahující celkovou dlužnou částku (včetně veškerých smluvních pokut a ke dni vyplnění směnky přerostlého příslušenství) splatnou věřiteli na základě nebo v souvislosti s touto smlouvou ,datum a místo splatnosti a domáhat se uspokojení z blanko směnky. Dle č. 11.1. v případě prodlení s úhradou splátky půjčky nebo její části o více jak 15 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8% z výše splátky a dále 30 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty úhrady smluvní pokuty ve výši 13% z výše splátky. Smluvní pokuta dle čl. 11.1. je splatná do 10 dnů ode dne vystavení penalizační faktury na úhradu smluvní pokuty, nebude-li na základě písemné dohody smluvních stran sjednaná lhůta pro zaplacení jiná. Dle čl. 11.4. v případě, že dlužník neuhradí 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než 35 dnů, nebo v případě že dlužník je v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku dle této smlouvy nebo v případě, že dlužník poruší některé jiné ustanovení této smlouvy nebo v případě, že kterékoliv z prohlášení dlužníka uvedené ve smlouvě se stane nepravdivým, je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 11.1. smlouvy úhradu další jednorázové smluvní pokuty a to ve výši 50% výše půjčky za každý jednotlivý případ porušení povinnosti. Smluvní pokuta dle čl. 11.4. smlouvy je splatná do 10 dnů ode dne vystavení penalizační faktury na úhradu smluvní pokuty, nebude-li sjednaná lhůta jiná. V čl. 16 smlouvy jsou uvedená porušení smlouvy, přičemž pod písm. a) je uvedeno, že v den splatnosti nebude uhrazena splatná splátka půjčky, pod bodem c) pak, že dlužník poruší jakýkoliv svůj závazek nebo povinnost dle této smlouvy,. Dle čl. 15 v případě, že dojde k případu neplnění smlouvy dle čl.16 a věřitel prohlásí, že půjčka je okamžitě splatná, je věřitel oprávněn domáhat se plnění dlužníkova závazku realizováním zajištění uvedeného v čl. 5 této smlouvy. Bod 20.1. smlouvy obsahuje rozhodčí doložku, ve které se smluvní strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů a nároku, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy nebo v návaznosti na ni (tj. včetně sporu ze směnky vystavené dlužníkem podle čl. 5.1. smlouvy) má dle zák.č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle rozhodců, rozhodci pro tento účel jsou JUDr. Eva Vaňková, advokátka, Mgr. Marek Landsman, advokát či jediný rozhodce určený rozhodčí společností Rozhodčí společnost Pardubice s.r.o. se sídlem Masarykovo náměstí 1544, Zelené Předměstí-Pardubice ze seznamu rozhodců společnosti Rozhodčí společnost Pardubice s.r.o. uveřejněného na internetové adrese www.rozhodcepce.cz Smluvní strany prohlašují, že měli možnost se před podpisem této smlouvy se seznamem rozhodců seznámit a že mají možnost se s tímto seznamem seznámit i kdykoliv po datu uzavření této smlouvy. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle společnosti Rozhodčí společnost Pardubice s.r.o. Pro případ, že žádný z výše uvedených rozhodců nebude ochoten nebo nebude moci funkci rozhodce přijmout či vykonávat dohodly se smluvní strany na tomto náhradním způsobu určení rozhodce. Jediný rozhodce bude určen věřitelem ze seznamu advokátů vedeného ČAK. V čl.20.7. se smluvní strany výslovně dohodly, že na rozhodčí řízení se nevztahuje jednací a poplatkové řády uveřejněné na internetových stránkách Rozhodčí společnosti Pardubice s.r.o. a společnosti Rozhodčí společnost s.r.o. Rozhodčí řízení se bude vždy řídit pravidly sjednanými v rozhodčí doložce a podpůrně řádem rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR s vnitrostátní působností v platném znění. Za projednávání sporu rozhodcem bude rozhodci uhrazen poplatek a paušální náhrada nákladů řízení v celkové výši 1.100,-Kč. V čl. 22.10 si strany stvrdily, že poskytnuté peněžní prostředky budou použity pro potřeby podnikání a budou spláceny z vlastních zdrojů dlužníka.

Z výpisu z OR žalobce vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka 2892 soud zjistil, že žalobce je zapsán v OR ode dne 5.12.1994 s předmětem podnikání mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů.

Ze splátkového kalendáře-příloha č.1 ke smlouvě o revolvingové půjčce č. 84108-04998 soud zjistil, že dlužník byl povinen splácet poskytnuté peněžní prostředky v 48 měsíčních splátkách ve výši 7.995,-Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena ke dni 30.1.2010 a poslední ke dni 30.12.2013.

Z dodatku č. 1 ke smlouvě o revolvingové půjčce č. 84108-04998 ze dne 20.5.2010 pak soud zjistil, že na základě žádosti dlužníka o změnu splátkového kalendáře se smluvní strany dohodly, že splátkový kalendář uvedený v příloze č. 1 se od splátky 4 mění a nahrazuje novým splátkovým kalendářem specifikovaným v dodatku č. 1 a v příloze č. 1 ke smlouvě. Smluvní strany se dohodly, že dlužník uhradí věřiteli poplatek za uzavření tohoto dodatku ve výši 15.990,-Kč splatný na konci splátkového kalendáře. Dodatek nabyl účinnosti k 1.6.2010.

Ze změny splátkového kalendáře soud zjistil, že ze splátkového kalendáře byla vypuštěna splátka č. 4 splatná 30.4.2010 a splátka č. 5 splatná dne 30.5.2010 a nahrazena splátkami splatnými až do dne 30.4.2014.

Z dopisu ze dne 30.9.2010 soud zjistil, že věřitel (žalobce) dlužníkovi na adresu uvedenou ve smlouvě oznámil, že došlo k zesplatnění veškerých závazků dlužníka ze smlouvy o půjčce č. 84108-04998 a to pro závažné porušení smlouvy o revolvingové půjčce neplněním závazků ze splátkového kalendáře, přičemž celková výše dluhu činí částku 563.645,-Kč a sestává ze zbývajících dlužních splátek dle splátkového kalendáře ve výši 365.853,-Kč, neuhrazených penalizačních faktur ve výši 5.912,-Kč a smluvní pokuty ve výši 50% z výše půjčky 191.880,-Kč. Dlužná částka měla být uhrazena ve lhůtě do 10 dnů od data odeslání oznámení.

Z faktury č. 910047327 soud zjistil, že žalobce jako věřitel dne 30.9.2010 vyúčtoval dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 50% z výše půjčky, a to částku 191.880,-Kč splatnou dne 10.10.2010.

Ze směnky vystavené dlužníkem Ing. Liborem Nezhybou, anonymizovano na řad žalobce jako věřitele soud zjistil, že na směnce je uvedeno datum vystavení 9.12.2009, směnečná suma činí částku 563.645,-Kč a částka je splatná 13.10.2010 v platebním místě PROFICREDIT Czech a.s. Směnka byla avalována Mgr. Danou Nezhybovou.

Z karty klienta-dlužníka ke smlouvě č. 84108 soud zjistil, že žalobce vyplatil dlužníku dne 10.12.2009 částku 383.760,-Kč. Dlužník věřiteli uhradil první splátku splatnou dne 30.1.2010 ve výši 7.995,-Kč, druhou a třetí splátku, pak splátku splatnou dne 30.6.2010 a splátku splatnou dne 30.7.2010. Dále neuhradil ničeho.

Z ověřeného opisu rozhodčího nálezu ze dne 29.11.2010, který nabyl právní moci dne 9.12.2010 č.j. 103 Rozh 3824/2010-10 soud zjistil, že rozhodce Mgr. Jan Fišer rozhodl, že žalovaní č. 1 a 2 Ing. Libor anonymizovano a Mgr. Dana Nezhybová jsou povinni zaplatit žalobci PROFICREDIT Czech a.s. společně a nerozdílně částku 563.645,-Kč spolu se 6% ročním úrokem z prodlení ode dne 14.10.2010 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu a dále jsou povinni na náhradě nákladů rozhodčího řízení zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 1.100,-Kč do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodce v nálezu uvedl, že byl jednatelem Rozhodčí společnosti Pardubice s.r.o. dne 2.11.2010 určen do funkce rozhodce ze seznamu rozhodců vedeném touto společností, se svým ustanovením do funkce rozhodce souhlasil a funkci přijal. Rozhodčí řízení bylo zahájeno návrhem ze dne 14.10.2010 doručeným dne 1.11.2010. Rozhodce dále v nálezu uvedl, že žalobce uzavřel s žalovanými 1) a 2) smlouvu o revolvingové půjčce, kdy k zajištění uvedené půjčky vystavil žalovaný 1) blanko směnku vlastní, kterou avalovala žalovaná 2). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný 1) neplnil řádně podmínky smlouvy a byl v prodlení se splácením úvěru, žalobce blanko směnku, která tuto půjčku zajišťovala vyplnil v souladu se smlouvou o půjčce. Směnečný peníz ve výši 563.645,-Kč se skládá ze zbývající dlužné částky dle splátkového kalendáře ve výši 365.853,-Kč ze smluvní pokuty dle čl. 11.4. smlouvy ve výši 191.880,-Kč a z neuhrazených penalizačních faktur dle čl. 11.1. smlouvy ve výši 5.913,-Kč. Směnečná pohledávka se stala splatnou v uplatněné výši ke dni 13.10.2010, žalovaní 1) a 2) však částku ke dni vydání rozhodčího nálezu neuhradili, přičemž byli na existenci splatného závazku s výzvou k jeho zaplacení v žalované výši upozorněni dopisem žalobce ze dne 30.9.2010. Žalovaní 1) a 2) na výzvu k vyjádření se k rozhodčímu návrhu uvedli, že dne 18.11.2010 podali ke Krajskému soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci insolvenční návrh. Rozhodce dospěl k závěru, že předložená směnka splňuje všechny náležitosti § 75 a násl. zák.č. 191/1950 Sb. Obsahuje závazek žalovaného 1) zaplatit žalobci dne 13.10.2010 částku 563.645,-Kč, jako směnečný aval je na směnce uvedená žalovaná 2), dle § 48 odst.1 zákona směnečného a šekového může majitel směnky v případě, že nebyla zaplacena včas žádat směnečný peníz s 6% úrokem ode dne splatnosti. Žalovaní 1) a 2) proti existenci směnečného nároku nevznesli žádné námitky, naopak sami připustili prodlení s úhradou sjednaných splátek. Uváděné skutečnosti týkající se příčin prodlení však nemohou mít na existenci směnečného závazku či jeho výši žádný vliv. Rozhodce dále podotkl, že rozhodčí řízení bylo zahájeno 1.11.2010, insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno 18.11.2010, tedy až po zahájení rozhodčího řízení.

V tomto sporu je z procesního hlediska významné, že pohledávka žalobce byla na přezkumném jednání zařazena jako nevykonatelná a takto byla popřena žalovaným. Pokud se týká otázky, zda pohledávka měla být na přezkumném jednání přezkoumávána jako vykonatelná či jako nevykonatelná a v návaznosti na vyřešení této otázky pak posoudit, kdo je oprávněn podat incidenční žalobu na popření pohledávky soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR sp.zn. 29 NS CR 25/2011 ze dne 18.7.2013. Zda pohledávka, jejíž určení je předmětem řízení je vykonatelná bez ohledu na to, zda byla jako vykonatelná zařazena k přezkumu je však zásadní pro posouzení přípustnosti vznesených důvodů popření.

V prvé řadě soud konstatuje, že spory ze spotřebitelských smluv (včetně smluv o úvěru a půjčkách) lze rozhodovat v rozhodčím řízení. Otázka atribovatelnosti sporu ze spotřebitelských smluv je pozitivně vyřešena v judikatuře jak na národní úrovni (viz právní závěry formulované v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne 11.5.2011 sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, nález Ústavního soudu ze dne 5.10.2011 sp.zn. II. ÚS 3057/2010, zejména pak nález Ústavního soudu ze dne 5.10.2011 sp.zn. II. ÚS 2164/10, vše dostupné na webových stránkách příslušných soudů) tak na evropské úrovni, jak plyne z rozhodnutí Evropského soudního dvora C-16805 ve věci Elisa Maria Mostaza Claro proti Cento Móvil Millenium SL (sbírka rozhodnutí I-10421/2006 bod 36-39). Stejně tak zákon nevylučuje v rozhodčím řízení rozhodovat ani spory o směnečných nárocích pokud to vyplývá z formulace rozhodčí doložky (viz rozhodnutí NS ČR ze dne 31.5.2011 sp.zn. 29 Cdo 1130/2011 a 33 Cdo 1201/2012 ze dne 20.6.2013).

V daném případě bylo o sporné pohledávce rozhodnuto rozhodčím nálezem ze dne 29.11.2010, který je opatřen doložkou právní moci (která je stejně jako u soudního rozhodnutí rovněž veřejnou listinou). U pohledávek přisouzených v rozhodčím řízení je přitom zásadní, zda byl rozhodčí nález vydán rozhodcem (rozhodčím soudem), který byl oprávněn spor rozhodnout. Pokud byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který měl pravomoc spor rozhodnout, opírá se přihlášená pohledávka o vykonatelný titul. Pro účely určovacího sporu se pak jedná o vykonatelnou pohledávku a důvody jejího popření jsou limitovány úpravou § 199 odst.2 IZ.

Uzavřením smlouvy o revolvingové půjčce č. 84108-04998 a uzavřením rozhodčí doložky v této smlouvě v rámci smluvních ujednání byla dle názoru soudu založena pravomoc rozhodce Mgr. Jana Fišera, který svou funkci přijal a který vydal předmětný rozhodčí nález, o který žalobce opírá svou vykonatelnou pohledávku. Jeho pravomoc byla založena nejen k rozhodování sporu vzniklých přímo ze smlouvy o revolvingové půjčce, ale i sporů o nároku z blanko směnky, která závazek dlužníka zjišťovala. To soud dovozuje jak z obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru, v níž bylo sjednáno zajištění blanko směnkou (bod 5.1. a 5.2. smluvních ujednání), tak z obsahu rozhodčí doložky, jejíž součástí je ujednání podle něhož k řešení veškerých sporů o nároků, které přímo nebo odvozeně vzniknou ze smlouvy o revolvingovém úvěru nebo v návaznosti na ni má pravomoc rozhodce. I přesto, že rozhodce Mgr. Jan Fišer není v rozhodčí doložce přímo uveden má soud za to, že tento měl pravomoc vydat rozhodčí nález. V dané věci byl v rozhodčí doložce sjednán okruh dvou konkrétních fyzických osob (potenciálních rozhodců ad hoc) a vedle toho možnost platně sjednat způsob výběru rozhodce prostřednictvím třetí osoby. Dále byla vyloučena výslovně aplikace jednacího řádu Rozhodčího společnosti Pardubice s.r.o. na rozhodčí řízení. Účastníci si dohodli konkrétní pravidla rozhodčího řízení, jakož i podpůrné užití rozhodčího řádu rozhodčího soudu při Agrární komoře ČR a Hospodářské komoře ČR. V dané věci rozhodčí doložka neodkazovala na rozhodčí řád Rozhodčí společnosti Pardubice s.r.o. Tato společnost byla pouze pověřena výběrem osoby rozhodce. Skutečnost, že tato osoba není stálým rozhodčím soudem nemá v dané věci žádný právní význam-smluvní strany si mohou dohodnout v rozhodčí doložce jakoukoliv osobu, kterou pověří výběrem osoby rozhodce či rozhodců. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 9 Cmo 446/2012-97 ze dne 10.12.2012 a sp.zn. 5 Cmo 591/2012 ze dne 5.2.2013. Rozhodce Mgr. Jan Fišer, který byl sjednán smluvními stranami jako rozhodce v rozhodčí doložce, vydal předmětný rozhodčí nález v rámci své pravomoci a tento titul je dle názoru soudu pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu ve smyslu ust. § 199 odst. 2 IZ.

Dle konstantní judikatury NS ČR ( např.rozhodnutí č.j. 29 NS ČR 29/2009-A-108 ze dne 17.2.2011) platí, že výrok pravomocného rozsudku (rozhodčího nálezu) je závazný pro účastníky řízení, přičemž v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku (rozhodčího nálezu) závazný pro účastníky řízení a popř. jiné osoby je závazný též pro všechny orgány. V rozsahu takové závaznosti výroku rozsudku (rozhodčího nálezu) pak věc nemůže být projednávána znovu. Výrokem rozhodčího nálezu jsou ve smyslu ust. § 159a odst. 1 a 4 o.s.ř. nadále vázáni účastníci řízení a ve stejném rozsahu též všechny orgány (včetně insolvenčního soudu). Vzhledem k tomu, že dle názoru zdejšího soudu je pohledávka žalobce pohledávkou vykonatelnou, pak z tohoto důvodu nemohou být námitky insolvenčního správce o nesprávnosti právního posouzení věci v rozhodčím řízení spočívající v neplatnosti dohody o smluvní odměně pro její nepřiměřenost a neplatnosti dohody o smluvní pokutě sjednané v bodu 11.4 smluvních ujednání pro rozpor s dobrými mravy a rovněž námitka o nepřiměřeném zvýhodnění věřitele tím, že přihlásil částku včetně nesplatných pohledávek věcně opodstatněny a to s odkazem na ust. § 199 odst.2 IZ. Z rozhodnutí NS ČR sp.zn. 29 I Cdo 7/2013 ze dne 18.7.2013 vyplývá, že právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznaná žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné. Jakékoliv, byť jen kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní posouzení věci příslušným orgánem však vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné. V daném případě výhrady žalovaného vznesené proti zjevně nepřiměřené smluvní pokutě a odměně odporující dobrým mravům a rovněž námitka žalovaného týkající se přihlášených částek, včetně dle jeho tvrzení nesplatných pohledávek do insolvenčního řízení, jsou pak jiným právním posouzení věci, jež je insolvečnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky zapovězeno, a to s odkazem na ust. § 199 odst.2 části věty za středníkem IZ.

Soud považuje za nutné se vyjádřit k námitce žalobce, že smlouva uzavřena mezi účastníky dne 9.12.2009 nepodléhá režimu spotřebitelských smluv, když tato byla uzavřena mezi podnikateli, a to při jejich podnikatelské činnosti. Jak uvedeno v záhlaví smlouvy, dlužník je zde označen rodným číslem i identifikačním číslem a jako adresa je uvedena adresa Dukelská 882, Uničov 1, což je adresa místa podnikání dlužníka jak vyplývá z ARES-výpisu z živnostenského rejstříku dlužníka. Jako podmínka vyplácení peněžních prostředků byla v čl. 1.1. smlouvy sjednána povinnost dlužníka předložit věřiteli potvrzení o bezdlužnosti dlužníka vydané příslušnou OSSZ a potvrzení o bezdlužnosti vydané finančím úřadem. Rovněž z čl. 22 .10 je zřejmé, že poskytnuté peněžní prostředky byly sjednány pro potřebu podnikání a takto budou použity. Strany si v čl. 22.10. dále sjednaly, že v případě, že by došlo ke změně účelu použití poskytnutých finančních prostředků nebo ke změně ve zdrojích, ze kterých budou tyto peněžní prostředky spláceny, zavazují se strany o této skutečnosti informovat.

Základními definičními pojmy spotřebitelské smlouvy jsou a) poskytnutí financování ať už aktivní ve formě poskytnutí peněz, které mají být vráceny nebo pasivně ve formě oddlužení resp. časového rozložení plateb za věc nebo službu, která je poskytnuta nyní, b) spotřebitel definovaný v § 3 zákona o spotřebitelském úvěru zák. č. 145/2010 Sb. jakožto fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (je tedy nerozhodné, zda tato fyzická má či nemá podnikatelské oprávnění nebo speciální znalosti či splňuje speciální podmínky, které by z ní činili profesionálního zákazníka, ale záleží pouze na tom, zda jedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání či nikoliv jako jedna strana a c) věřitel definovaný v § 3 zákona o spotřebitelském úvěru jako osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Při splnění těchto tří podmínek jde o smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr ať již se jedná o smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 obchod.zákoníku či nikoli. Soud má za to, že z výše uvedeného vymezení pojmu spotřebitelské smlouvy je zřejmé, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 9.12.2009 nemůže spadat pod věcnou působnost zákona o spotřebitelském úvěru, když nesplňuje jeden ze základních pojmových znaků a to, že dlužník jednal jako spotřebitel. Ze smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem dne 9.12.2009 jednoznačně vyplývá, že dlužník je označen jako podnikatel, písemnosti mu mají být doručovány na adresu místa podnikání a peněžní prostředky mají být poskytnuty pro potřeby podnikání. Na smlouvu uzavřenou mezi účastníky se tudíž nevztahují žádná ze spotřebitelských ustanovení a účastníci smlouvy si tak mohly sjednat rozhodčí doložku bez omezení pravidel daných spotřebitelskými normami.

Jelikož rozhodce v pravomocném a vykonatelném rozhodčím nálezu dospěl k závěru, že nárok věřitele je podložen předloženou směnkou, která je řádnou směnkou vlastní se všemi náležitostmi dle ust. § 75 a násl. zák.č. 191/1950 zák. směnečného a šekového a za situace, kdy insolvenční správce popřel pohledávku v rozporu s ust. § 199 odst. 2 IZ dospěl soud k závěru, že žaloba na určení popřené pohledávky je důvodná a proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným vychází z ust. § 142 odst.1 o.s.ř. a § 202 odst.1 IZ. V souladu s těmito ustanoveními soud nepřiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, neboť insolvenční správce požívá nákladové imunity a podmínky pro aplikaci ust. § 202 odst.2 o.s.ř. shledány nebyly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, a to písemně dvojmo.

V Ostravě dne 1.11.2013

Mgr. Soňa Walderová samosoudkyně