38 ICm 801/2014
38 ICm 801/2014-17 (KSOS 38 INS 17393/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobkyně Mgr. Kateřiny Koldasové, se sídlem Ostrava, Na Hradbách 1440/16, insolvenční správkyně dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohumín-Skřečoň, 1. máje 477, proti žalovanému AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX, Amsterdam, Nizozemsko, zastoupenému Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem Brno, Blatného 1885/36, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že věřitel-žalovaný AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX, Amsterdam, Nizozemsko, nemá v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 38 INS 17393/2013 vůči dlužníku Davidu Témovi, anonymizovano , v rámci přihlášky P5, pohledávku č. 3 ve výši 35.988,-Kč a pohledávku č. 4 ve výši 9.801,-Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Krajskému soudu v Ostravě na soudním poplatku 5.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 05.03.2014 domáhala popření pravosti pohledávky č. 3 ve výši 35.988,-Kč, představující náhradu nákladů rozhodčího řízení přiznanou žalovanému rozhodčím nálezem JUDr. Pavla Utěšeného ze dne 25.09.2012, sp.zn. F/2012/03405, a to pro neplatnost rozhodčí doložky, neboť rozhodce byl ustanoven netransparentně-jmenován Společností pro rozhodčí řízení a.s, podle jejího Jednacího řádu, která není stálým rozhodčím soudem, zřízeným zákonem. Jelikož je pohledávka nevykonatelná, nemohly žalovanému tyto náklady vůbec vzniknout. Na základě neplatného rozhodčího nálezu nemohl být vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 120 EX 55236/12-15 ze dne 02.12.2013, kterým byly žalovanému přiznány náklady v exekučním řízení. Žalobkyně se proto dále domáhala popření pravosti pohledávky č. 4 ve výši 9.801,-Kč, představující náklady exekučního řízení. Podle žalobkyně, námitka nedostatku pravomoci rozhodce v souladu s konstantní judikaturou není nepřijatelným důvodem popření.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s argumentací, že obě pohledávky (č. 3 a č. 4) přihlásil jako vykonatelné na základě přiloženého rozhodčího nálezu a vykonatelnost doložil před konáním přezkumného jednání, a tedy důvodem popření nemůže být dle § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) jiné právní posouzení věci, než které provedl rozhodce a uplatnit je možno pouze skutečnosti, které dlužník neuvedl v nalézacím řízení. Popěrný úkon žalobkyně, resp. jeho odůvodnění, je v rozporu s limitací § 191 odst. 2 IZ, která byla přidána v rámci novelizace účinné od 01.01.2014. Exekuční titul, předmětný rozhodčí nález, má účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Žalovaný poukázal v tomto směru na závěry, ke kterým dospěl Vrchní soud v Praze v rozsudku č.j. 104 VSPH 158/2014-52 ze dne 01.09.2014, podle kterých, je-li rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž bylo možné rozhodnout v rozhodčím řízení, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt. Ke stejnému závěru dospěl i Vrchní soud v Olomouci v jeho rozsudku č.j. 13 VSOL 155/2014-94, ze dne 27.01.2015. Pakliže je rozhodčí nález pravomocný a byť podle závěru soudu nevykonatelný, musí mít pohledávka náhrady nákladů nalézacího řízení přiznaná tímto rozhodčím nálezem charakter naturální obligace. Pohledávka zde existuje, nicméně ji není možno vymáhat prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce. Žalovaný je přesvědčen, že v takovém případě jakékoliv plnění na naturální obligaci nemůže ze své podstaty být bezdůvodným obohacením a ani nelze popřít pravost naturální obligace, jelikož o popření pravosti se jedná, jestliže pohledávka nevznikla, byla zaplacena, nebo se promlčela. Příkaz k úhradě nákladů exekuce představuje pravomocné rozhodnutí příslušeného orgánu-zde soudního exekutora pověřeného ze strany soudu k provedení exekuce-a na jeho základě je pohledávka nákladů oprávněného v exekuci vykonatelnou pohledávkou. Jako důvod popření její pravosti nebo výše nelze v důsledku omezení zakotveného v § 199 odst. 2 věty za středníkem IZ použít jiné právní posouzení věci, než bylo základem tohoto rozhodnutí. Přitom otázka, zda sporný rozhodčí nález je vykonatelným titulem, jednoznačně musela být předmětem úvahy soudního exekutora a jej pověřujícího exekučního soudu. Podle žalovaného, spor nemůže směřovat do pravomoci rozhodce.

Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Z listin z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 38 INS 17393/2013 soud zjistil, že: -usnesením ze dne 28.11.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Davida anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Kateřina Koldasová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -usnesením ze dne 14.04.2014 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, -přihláškou pohledávky č. P5 doručenou insolvenčnímu soudu 13.12.2013 přihlásil žalovaný (mimo jiné) dle rozhodčího nálezu vydaného JUDr. Pavlem Utěšeným pod sp.zn. F/2012/03405 dne 25.09.2012 vykonatelnou pohledávku č. 3 ve výši 35.988,- Kč, představující náhradu nákladů rozhodčího řízení a dle příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 120 EX 55236/12-15 ze dne 02.12.2013 vykonatelnou pohledávku č. 4 ve výši 9.801,-Kč, představující náklady, které byly žalovanému přiznány v exekučním řízení, -u přezkumného jednání dne 26.02.2014 žalobkyně popřela pravost pohledávky č. 3 a č. 4 z důvodu neplatné rozhodčí doložky, dlužník pohledávku uznal, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný řádně a včas přihlásil přihláškou P5 (mimo jiné) pohledávky č. 3 a č. 4, které žalobkyně na přezkumném jednání popřela co do pravosti. Žalobkyně včas uplatnila své právo žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 199 odst. 1 IZ. Soud se proto následně zabýval vlastním nárokem žalovaného na uplatněnou pohledávku z titulu nákladů rozhodčího řízení a z titulu nákladů exekučního řízení.

Z úvěrové smlouvy č. 4011261247 uzavřené dne 29.11.2010 mezi Home Credit a.s. (označeným IČ) a dlužníkem (označeným rodným číslem) soud zjistil, že věřitel-právní předchůdce žalovaného uzavřel s dlužníkem smlouvu, na jejímž základě se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 50.000,-Kč a dlužník se zavázal peněžní prostředky splácet 84 měsíčními splátkami po 1.659,-Kč, RPSN bylo stanoveno v rozmezí 36,8%-38,4%. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly dle dohody smluvních stran úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s.

Z úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s. vzal soud za prokázáno, že řešení sporů (rozhodčí doložka) bylo dohodnuto v Hlavě 14. Konkrétně bylo sjednáno, že veškeré majetkové spory vyplývající ze smlouvy o úvěru nebo vzniklé v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem, jmenovaným Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ 26421381, se sídlem Praha 2, Sokolská 60. Smluvní strany se dohodly, že spor bude rozhodnut bez ústního jednání, rozhodce ale může nařídit ústní jednání, pokud to bude považovat za potřebné. Řízení mělo probíhat v sídle společnosti a mělo být neveřejné. Dále je zde uvedeno, že rozhodčí řízení se bude řídit ustanoveními zákona o rozhodčím řízení a v jeho intencích Jednacím řádem Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. a Pravidly o nákladech rozhodčího řízení publikovanými na označené internetové stránce a dostupnými v sídle společnosti.

Z rozhodčího nálezu vydaného JUDr. Pavlem Utěšeným sp.zn. F/2012/03405 dne 25.09.2012 soud zjistil, že dlužníkovi byla uložena povinnost (mimo jiné) zaplatit věřiteli (tj. žalovanému) náklady rozhodčího řízení v souhrnné výši 35.988,-Kč k rukám zástupce věřitele, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodce svoji pravomoc odvodil od rozhodčí doložky v úvěrových podmínkách společnosti Home Credit a.s ke smlouvě o úvěru č. 4011261247 uzavřené dne 29.11.2010 (Hlava 14). Dále je zde uvedeno, že rozhodce byl jmenován rozhodnutím představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. Rozhodčí nález je opatřen doložkou, že nabyl právní moci 31.10.2012 a vykonatelnosti 04.11.2012.

Z usnesení Okresního soudu v Karviné č.j. 49 EXE 3778/2012-10 ze dne 15.01.2013 soud zjistil, že vůči dlužníkovi jako povinnému byla nařízena exekuce na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Pavlem Utěšeným dne 25.09.2010, sp. zn. F/2012/03405, k uspokojení pohledávky věřitele (žalovaného) ve výši 54.084,07 Kč s úroky, zákonnými úroky z prodlení, smluvní pokutou, nákladů předcházejícího řízení ve výši 35.988,-Kč a nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, přičemž provedením exekuce byl pověřen JUDr. Dalimil Mika, LL.M.-soudní exekutor. Předložené usnesení nebylo opatřeno doložkou, že nabylo právní moci.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 120 EX 55236/12-15 ze dne 02.12.2013 soud zjistil, že soudní exekutor JUDr. Dalimil Mika, LL.M., pověřený provedením exekuce, vydal až po zjištění úpadku dlužníka (dne 28.11.2013) příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 7.865,-Kč exekutorovi a ve výši 9.801,-Kč oprávněnému. Usnesení nebylo opatřeno doložkou, že nabylo právní moci.

Po takto provedeném dokazování soud konstatuje, že skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný. Zásadní otázkou, od jejíhož zodpovězení je nutné odvíjet další úvahy při posouzení věci, je především to, zda se jedná u pohledávky č. 3 a č. 4 o vykonatelné pohledávky.

Před posouzením otázky, zda je možné rozhodčí doložku či rozhodčí nález považovat za platné, je nutné se nejprve zabývat tím, zda lze vůbec namítat neplatnost rozhodčího nálezu po jeho vydání mimo řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Z aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že tomu tak je. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 958/2012 vyplývá, že rozhodoval-li v rozhodčím řízení rozhodce, který byl určen na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc. Nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem a byla-li již nařízena exekuce, je třeba ji zastavit pro nepřípustnost dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Dle navazující judikatury Nejvyššího soudu ČR je k neplatnosti rozhodčí doložky nutno přihlížet rovněž v rámci insolvenčního řízení. V insolvenčním zákoně není právní úprava odpovídající ust. § 35 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, proto je nutno v incidenčním řízení s ohledem na jeho zásady připustit námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy, byť nebyla podána žaloba o zrušení rozhodčího nálezu.

Dále nutno zdůraznit, že rozhodčí doložky jsou zásadně přípustné i ve spotřebitelských smlouvách (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 29 ICdo 2/2011). Zda půjde o rozhodčí doložku přípustnou či nikoliv, pak bude dáno konkrétními okolnostmi v každém jednotlivém případě. Jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu sp.zn. II. ÚS 2164/10 z 01.11.2011 (publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 2164/10), to, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva).

Rozhodčí doložka byla sjednána v Hlavě 14 smluvních podmínek (označených jako úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s.), které byly připojeny k samotné smlouvě, kterou soud vyhodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. V rozhodčí doložce bylo sjednáno, že veškeré majetkové spory vyplývající ze smlouvy o úvěru nebo vzniklé v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem, jmenovaným Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ 26421381, se sídlem Praha 2, Sokolská 60. Dále je v ní uvedeno, že rozhodčí řízení se bude řídit ustanoveními zákona o rozhodčím řízení a v jeho intencích Jednacím řádem Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. a Pravidly o nákladech rozhodčího řízení publikovanými na označené internetové stránce a dostupnými v sídle společnosti. Takto sjednanou rozhodčí doložku soud posoudil dle ust. § 2 odst. 1, ust. § 7 odst. 1 a ust. § 13 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. k datu 29.11.2010, a dále ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník ve znění do 31.12.2013). Prvně zmíněné zákonné ustanovení zakotvuje pro strany právního vztahu možnost dohodnout se, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudů, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). V souzené věci si účastníci smlouvy, tj. právní předchůdce žalovaného a dlužník nedohodli, že jejich vzájemné spory bude řešit stálý rozhodčí soud (ust. § 13 zmiňovaného zákona-když je zcela zřejmé, že Společnost pro rozhodčí řízení a.s. takovýmto soudem není), nedohodli si ani osobu konkrétního rozhodce, nýbrž pouze třetí osobě umožnili, aby určila rozhodce. Otázka platnosti takto formulované rozhodčí doložky byla podrobena výkladu jak Nejvyššího soud ČR, tak Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 25.10.2012, sp.zn. 23 Cdo 781/2012 se Nejvyšší soud ČR zabýval skutečností, zda je možno závěry rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 11.05.2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 vztáhnout i na takto formulovanou rozhodčí doložku, tedy je-li rozhodce určován třetí osobou (obchodní společností či jejím jednatelem), dovodil, že ano. Jestliže rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení v rozhodčí smlouvě, ale pouze odkazuje ohledně výběru rozhodce na třetí osobu za situace, kdy společnost není stálým rozhodčím soudem, je rozhodčí doložka neplatná pro rozpor se zákonem podle ust. § 39 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013. Tento závěr konečně rezonuje i v další judikatuře. Lze tedy uzavřít, že rozhodčí nález, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů rozhodčího řízení, a to rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle netransparentních pravidel, nemůže být v souzené věci akceptovatelný, ani co do výsledku tohoto rozhodování.

Rozhodce JUDr. Pavel Utěšený, který vydal předmětný rozhodčí nález dne 25.09.2012 pod sp.zn. F/2012/03405, tedy neměl k jeho vydání pravomoc, a s ohledem na výše uvedené závěry není tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem (byla-li již nařízena exekuce, je třeba ji zastavit pro nepřípustnost dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.). Na základě nezpůsobilého exekučního titulu nemohl být vydán ani příkaz k úhradě nákladů exekuce. Jelikož tento soud námitku nedostatku pravomoci rozhodce za nepřijatelný důvod popření vykonatelné pohledávky ve smyslu ust. § 199 odst. 2 IZ nepovažuje, žalobě insolvenční správkyně jako opodstatněné vyhověl.

Jen pro úplnost právní argumentace soud považuje za potřebné vyjádřit se k problematice vykonatelnosti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 02.12.2013, který byl v daném případě vydán exekutorem až po zjištění úpadku dlužníka dne 28.11.2013. S ohledem na ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ v platném znění, z něhož plyne, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést, nelze při určení nákladů exekuce vycházet z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného exekutorem až po zahájení insolvenčního řízení, neboť jde o provádění exekuce. Jinými slovy vyjádřeno, pokud exekutor po zahájení insolvenčního řízení vydá rozhodnutí o nákladech exekuce (příkaz k úhradě nákladů exekuce), jedná se o nepřípustné provádění exekuce, k němuž nelze v insolvenčním řízení přihlédnout. Exekutor JUDr. Dalimil Mika, LL.M. tedy po zahájení insolvenčního řízení nemohl vyrobit exekuční titul, aby zajistil vykonatelnost pohledávky z titulu nákladů exekuce ani kdyby předmětný rozhodčí nález byl způsobilým exekučním titulem.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. V souladu s tímto ustanovením soud nepřiznal náhradu nákladů řízení úspěšné žalobkyni, neboť dle obsahu spisu jí žádné náklady prozatím nevznikly.

Protože žalobkyně je podle ust. § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích od poplatku osvobozena a byla v řízení zcela úspěšná, uložil soud podle ust. § 2 odst. 3 téhož zákona žalovanému povinnost zaplatit poplatek, neboť nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není též od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena podle položky 13 bod 1. písm. a) Přílohy k zákonu o soudních poplatcích, obsahující Sazebník.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 30.06.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Marcela Šurabová samosoudkyně