38 ICm 594/2010
Jednací číslo: 38 ICm 594/2010-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Lubomírem Utratou ve věci žalobkyně: Ing. Zdeňka Ciencialová, se sídlem Nábřežní č. 985, 739 61 Třinec-Lyžbice, insolvenční správkyně dlužníka Gustava anonymizovano , anonymizovano , 739 94 Třinec-Karpentná 38, proti žalované: Krystyna Biegunová, bytem 739 94 Třinec-Karpentná 38, o určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Určuje se, že darovací smlouva uzavřená dne 08.04.2009 mezi Gustavem Mrózkem jako dárcem a Krystynou Biegunovou jako obdarovanou, jejímž předmětem byl spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny k nemovitostem, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Třinec, na LV č. 829, a to pozemků parc. č. 188 (St.) o výměře 523 m2, zast. plocha a nádvoří, parc.č. 190 o výměře 368 m2, zahrada, parc.č. 193 o výměře 1128 m2, zahrada a budovy č.p. 38 na parcele č. 188 (St.), rodinný dům včetně příslušenství stojící na parcele č. 188 a č. 190 a dále nemovitosti zapsané na LV č. 63, a to pozemky parc.č. 167/3 o výměře 2427 m2, lesní pozemek, parc.č. 184/3 o výměře 195 m2, ostatní plocha, parc.č. 185/1 o výměře 861 m2, trvalý travní porost, parc.č. 191/1 o výměře 125 m2, ostatní plocha, parc.č. 191/2 o výměře 118 m2, ostatní plocha, parc.č. 191/3 o výměře 102 m2, ostatní plocha, parc.č. 191/4 o výměře 119 m2, ostatní plocha, parc.č.

194/1 o výměře 225 m2, trvalý travní porost, parc.č. 195/1 o výměře 2804 m2, ostatní plocha, parc.č. 197/1 o výměře 1337 m2, trvalý travní porost, parc.č. 197/4 o výměře 515 m2, orná půda, vše v kat. území Karpentná, je neúčinná.

I I . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 20.06.2010, doručenou Krajskému soudu v Ostravě 22.06.2010, která byla doplněna písemným podáním ze dne 04.10.2010, se žalobkyně domáhala, aby soud vydal rozsudek, kterým určí, že darovací smlouva uzavřená dne 08.04.2009 mezi Gustavem Mrózkem a Krystynou Biegunovou, jejímž předmětem byly ve výroku uvedené nemovitosti, je neúčinná. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že jakožto insolvenční správkyně v rámci své činnosti zjistila, že dlužník darovací smlouvou ze dne 08.04.2009 převedl ve výroku označené pozemky a stavby, jichž byl vlastníkem resp. spoluvlastníkem, na svou dceru Krystynu Biegunovou.Žalobkyně uvedla, že tento bezúplatný převod se uskutečnil již v době, kdy dlužník zastavil platby svým věřitelům a tím došlo ke zkrácení uspokojení věřitelů. Dále uvedla, že na uvedeném nemění nic ani skutečnost, že s ohledem na příjmy dlužníka a výši v insolvenčním řízení přihlášených pohledávek by realizací splátkového kalendáře došlo k uspokojení věřitelů ve výši 72,6 % jejich pohledávek. Pro věřitele je výhodnější, pokud je jejich pohledávka uspokojena ihned, nikoliv až v průběhu 5 let. Na základě výše uvedeného žalobkyně považuje darovací smlouvu ze dne 08.04.2009, kterou dlužník Gustav Mrózek daroval veškeré nemovitosti své dceři tj. osobě blízké dle § 116 občanského zákoníku, kdy hodnota nemovitostí byla přibližně stejná jako výše dluhů, za právní úkon úmyslně zkracující uspokojení věřitelů ve smyslu § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Na závěr žalobkyně uvedla, že Krystyna Biegunová je dcerou dlužníka, takže platí vyvratitelná domněnka, že jí úmysl dlužníka zkrátit věřitele musel být znám.

Žalovaná v písemném podání doručeném soudu dne 11.10.2010 namítala, že v době převodu nemovitostí netušila jak velké dluhy otec má. Dlužník-otec žalované se o svých dluzích zmiňoval jen sporadicky a na výslovný dotaz žalované jí sdělil, že dluží jen něco kolem 200.000,-Kč, načež mu žalovaná darovala částku 100.000,-Kč s tím, že za použití této částky a příjmů ze starobního důchodu a roznášky novin budou dluhy otce uhrazeny. Dále namítala, že důvodem převodu nemovitostí byla nutnost řešit bytovou situaci žalované a její rodiny. Byla to tedy její iniciativa a ne iniciativa dlužníka. Žalovaná rovněž nesouhlasila s odhadem insolvenční správkyně na předmětné nemovitosti, kdy podle žalované mají nemovitosti mnohem nižší cenu, neboť nejsou v dobrém stavu. Technický stav domu je žalované dobře znám, poněvadž dům s manželem již několik let postupně rekonstruovali. V závěru vyjádření žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

Na jednání konané dne 22.02.2011 se dostavila pouze žalovaná. Žalobkyně, ač byla řádně předvolána, se k jednání nedostavila, a proto bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná u jednání na svém procesním stanovisku setrvala.

Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

Z připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp.zn. KSOS 38 INS 4063/2009 soud zjistil, že insolvenčním návrhem dlužníka Gustava anonymizovano doručeným soudu dne 30.06.2009 bylo zahájeno insolvenční řízení. Dlužník svůj návrh doplnil podáním ze dne 28.07.2009, jehož součástí byl seznam závazků, z kterého soud zjistil, že dlužník v seznamu uvedl, že ke dni podání návrhu má 25 peněžitých závazků vůči 11 věřitelům v celkové výši 1.041.919,-Kč. Vůči věřitelům Home Credit a.s., Cetelem ČR a.s., Essox a.s., Raiffeisenbank a.s., GE Money Multiservis a.s. a PROFICREDIT Czech a.s. dlužník zastavil platby v měsíci březnu resp. dubnu 2009, tj. v době, kdy darovací smlouvou (uzavřenou dne 08.04.2009) převedl nemovitosti na svou dceru. Dlužník prohlásil, že předložený seznam závazků je úplný a správný a jako takový jej podepsal. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.08.2009 č.j. KSOS 38 INS 4063/2009-A6 byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a insolvenční správkyní byla ustanovena Ing. Zdeňka Ciencialová. Ze seznamu přihlášených pohledávek a protokolu z přezkumného jednání ze dne 29.09.2009 soud zjistil, že na přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky celkem 11 věřitelů v celkové výši 871.056,85 Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 08.10.2009 č.j. KSOS 38 INS 4063/2009-B14 soud neschválil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Důvodem, pro který soud neschválil oddlužení, byl nepoctivý záměr dlužníka, který spočíval v tom, že dlužník převedl darovací smlouvou ze dne 08.04.2009 nemovitosti, jejichž byl vlastníkem resp. spoluvlastníkem, na svou dceru Krystynu Biegunovou, když tento bezúplatný převod nemovitostí ve prospěch osoby dlužníku blízké se udál v době, kdy dlužník již zastavil platby vůči 6-ti věřitelům. Usnesením ze dne 21.01.2010 č.j. KSOS 38 INS 4063/2009, 3 VSOL 396/2009-B-33, Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně ze dne 08.10.2009.

Z darovací smlouvy uzavřené dne 08.04.2009 soud zjistil, že na základě této smlouvy Gustav Mrózek bezplatně daroval své dceři Krystyně Biegunové ve výroku označené nemovitosti zapsané na LV č. 63 a LV č. 829, vše v katastrálním území Karpentná. Právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 15.04.2009.

Z výpisu z katastru nemovitostí-LV č. 63 pro katastrální území Karpentná ze dne 02.02.2011 soud zjistil, že na základě darovací smlouvy ze dne 08.04.2009 je Krystyna Biegunová evidována jako vlastník předmětných nemovitostí.

Výše uvedená skutková zjištění nebyla mezi účastníky sporná a proto je soud vzal za prokázána i dle § 120 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) jako shodná tvrzení účastníků. Nesporná mezi účastníky byla i skutečnost, že paní Krystyna Biegunová je dcerou dlužníka Gustava anonymizovano .

Zjištěný skutkový stav soud hodnotil dle následujících právních ustanovení:

Podle ust. § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných.

Podle ust. § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Podle odst. 2 citovaného ustanovení právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku, má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněných ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je

úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle odst. 3 citovaného ustanovení právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern anebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. posoudil soud zjištěný skutkový stav dle výše uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, a to na základě následujícího právního posouzení.

Předně soud konstatuje, že žaloba byla podána včasně, tj. ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (ust. § 239 odst. 3 IZ).

Mezi účastníky je sporu, zda výše popsaný převod nemovitostí na základě darovací smlouvy uzavřené dne 08.04.2009 mezi dlužníkem Gustavem Mrózkem a žalovanou je či není neúčinným právním úkonem.

V posuzované věci žalobkyně podala odpůrčí žalobu s odkazem na ust. § 242 IZ, kdy v žalobě argumentovala tím, že předmětná darovací smlouva byla právním úkonem, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitelů a žalované byl tento dlužníkův úmysl znám. Soud však s tímto právním posouzení žalobkyně nesouhlasí a je toho názoru, že popisovaná situace (skutek) nedopadá na ust. § 242 IZ, ale dopadá na ust. § 240 IZ, které se týká neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného protiplnění. Soud je toho názoru, že ze strany dlužníka se uzavřením darovací smlouvy jednalo o právní úkon, jímž se dlužník bezúplatně zavázal poskytnout plnění (darovat předmětné nemovitosti). K tomu soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.01.2002, sp.zn. 25 Cdo 643/2000, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že vychází-li soud ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu uplatňovaný nárok takto posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv.

V návaznosti na to, že skutek je nutno hodnotit podle ust. § 240 IZ a ne podle ust. § 242 IZ, soud u jednání upozornil žalovanou jakožto osobu dlužníku blízkou, že v případě, kdy úkon bez přiměřeného protiplnění dlužník učinil vůči osobě blízké, nastává vyvratitelná právní domněnka, že dlužník úkon učinil v době, kdy byl v úpadku (§ 240 odst. 2, věta druhá IZ) a je věcí žalované, aby tuto právní domněnku vyvrátila a prokázala, že v době odporovatelného úkonu dlužník v úpadku nebyl. Po tomto poučení žalovaná uvedla, že netvrdí, že dlužník v době darování nebyl v úpadku.

Žalovaná namítala, že v době převodu nemovitostí netušila jak velké dluhy otec má, resp. že důvodem převodu nemovitostí byla nutnost řešit bytovou situaci žalované a její rodiny. Rovněž nesouhlasila s oceněním předmětných nemovitostí insolvenční správkyní, když podle žalované mají nemovitosti mnohem nižší cenu, neboť nejsou v dobrém stavu. Uvedené námitky soud posoudil a dospěl k závěru, že námitky žalované nejsou důvodné, přesněji řečeno nejedná se o argumentaci, která by vyvracela neúčinnost předmětné darovací smlouvy. Soud má za to, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že darovací smlouva uzavřená dne 08.04.2009 je právní úkon bez přiměřeného protiplnění, kterým se dlužník zavázal převést předmětné nemovitosti bezplatně na svou dceru a tento právní úkon dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právní úkon byl učiněn ve lhůtě kratší než 3 roky před zahájením insolvenčního řízení a zcela jistě se jednalo o právní úkon, kterým dlužník zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů. Podporou pro tento závěr je i názor Vrchního soudu v Olomouci vyjádřený v usnesení ze dne 21.01.2010 č.j. KSOS 38 INS 4063/2009, 3 VSOL 396/2009-B-33, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně ze dne 08.10.2009.

Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že darovací smlouva uzavřená dne 08.04.2009 mezi dlužníkem Gustavem Mrózkem a žalovanou Krystynou Biegunovou je neúčinná dle ust. § 240 IZ a proto žalobě vyhověl.

O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť procesně úspěšná žalobkyně žádné náklady v řízení neuplatnila a z obsahu spisu žádné její náklady nevyplývají. Soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 25.02.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Lubomír Utrata, v.r. Alena Sztulová samosoudce