38 ICm 4244/2014
38 ICm 4244/2014-26 (KSOS 38 INS 18197/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobkyně Mgr. Evy Budínové, se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, insolvenční správkyně dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Rokycanova 262, zastoupené Mgr. Zuzanou Lubojackou, advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, proti žalovanému EOS KSI Česká republika, s.r.o., se sídlem Praha, Novodvorská 994, IČ: 25117483, zastoupenému Mgr. Veronikou Nedbalovou, LL.M., advokátkou se sídlem Praha 4, Novodvorská 994, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že věřitel č. 4-EOS KSI Česká republika, s.r.o., se sídlem Praha, Novodvorská 994, IČ: 25117483, nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 38 INS 18197/2014 vůči dlužnici Jarmile anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Rokycanova 262, pohledávku č. 1 ve výši 51.925,90 Kč, a pohledávku č. 2 ve výši 17.800,-Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 04.12.2014 domáhala popření pravosti pohledávek věřitele č. 4-žalovaného (přihláška P4), konkrétně pohledávky č. 1 ve výši 51.925,90 Kč z titulu smlouvy o osobním úvěru ze dne 18.12.2003 a pohledávky č. 2 ve výši 17.800,-Kč z titulu náhrady nákladů řízení. Obě pohledávky přihlásil žalovaný jako vykonatelné dle platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21.03.2011, sp.zn. 55 C 23/2011, který nabyl právní moci dne 24.08.2011. Žalobkyně v prvé řadě vznesla námitku promlčení nároku žalovaného přihlášeného do insolvenčního řízení. Jelikož dlužnice nesplácela poskytnutý úvěr řádně, právní předchůdce žalovaného odstoupil dne 01.11.2006 od smlouvy o úvěru a celý dosud nesplacený úvěr se stal splatný. Dle ust. § 397 obchodního zákoníku účinného do 31.12.2013 činí promlčecí doba 4 roky. K promlčení nároku žalovaného tedy došlo 01.11.2010. I pokud by nárok žalovaného nebyl promlčen, je smlouva o úvěru absolutně neplatná dle ust. § 37 a § 39 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013, neboť obsahuje celou řadu ujednání, která jsou v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele v občanském zákoníku, jakož i v rozporu se Směrnicí Rady 93/13/EHS. Insolvenční dlužnice jako spotřebitelka neměla možnost její obsah, a tím podmínky smlouvy jakkoliv měnit a předem připravenou formulářovou smlouvu pouze podepsala. Dovozovala, že uplatnila přípustné skutkové námitky, a to konkrétně okolnosti, týkající se postavení dlužnice jako spotřebitelky.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Procesní obranu vybudoval na argumentu, že námitky žalobkyně směřují do právního posouzení věci a za této situace jsou podle ust. § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nepřípustné. V dané věci vydala platební rozkaz soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Martina Škodová, která provedla právní posouzení věci s ohledem na skutečnosti tvrzené v žalobě a rozhodla, že nárok je po právu. I když v tomto incidenčním sporu není na místě věcně přezkoumávat otázku platnosti smlouvy, žalovaný zastával názor, že smlouva o úvěru je platný právní úkon. K námitce promlčení uvedl, že žalobkyně zcela odhlédla od skutečnosti, že pohledávka byla do insolvenčního řízení přihlášena jako vykonatelná. Konstantní judikatura jednoznačně dovozuje, že bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ust. § 408 odst. 1 obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013 za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet. V daném případě tomu tak bylo odstoupením od smlouvy, tedy nejdříve dnem 01.11.2006. S ohledem na ust. § 408 by tak k promlčení mohlo dojít nejdříve dne 01.11.2016.

Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 38 INS 18197/2014,přičemž zjistil, že:

ICM R

-usnesením ze dne 07.08.2014 byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Eva Budínová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -usnesením ze dne 17.12.2014 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, -přihláškou pohledávky č. P4 doručenou insolvenčnímu soudu 01.09.2014 přihlásil žalovaný vykonatelné pohledávky na základě pravomocného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 55 C 23/2011 ze dne 21.03.2011, který nabyl právní moci dne 24.08.2011, konkrétně se jednalo o pohledávku č. 1 z titulu smlouvy o osobním úvěru č. 1745777 celkem ve výši 51.925,90 Kč, sestávající z jistiny 34.079,-Kč a příslušenství 17.846,90 Kč (úrok z úvěru + úroky z prodlení) a pohledávku č. 2 ve výši celkem 17.800,-Kč z titulu nákladů řízení, -u přezkumného jednání dne 07.11.2014 insolvenční správkyně pohledávku žalovaného č. 1 a č. 2 popřela co do pravosti s argumentací, že nárok žalovaného je promlčen, a dále že věřitel uzavíral smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice ji uzavírala v postavení spotřebitelky. Jednalo se o formulářovou smlouvu bez možnosti změny, kdy úvěrové podmínky byly psány drobným písmem jako rozsáhlý text a byly nepřehledné, neboť obsahovaly odkazy a zkratky. Dlužnice obě pohledávky uznala, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný jako věřitel řádně a včas přihlásil přihláškou P4 své vykonatelné pohledávky č. 1 a č. 2, které insolvenční správkyně v celém rozsahu co do pravosti popřela. Pohledávky byly přihlášeny i přezkoumány jako vykonatelné. Žalobkyně včas uplatnila své právo žalobou u soudu ve lhůtě 30 ode dne konání přezkumného jednání, tj. ve lhůtě v souladu s ust. § 199 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti věřiteli, který pohledávky přihlásil.

Dále k pohledávkám č. 1 a č. 2 soud zjistil:

Ze smlouvy o osobním úvěru č. 1745777 ze dne 18.12.2003 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel právní předchůdce žalovaného (Beneficial Finance a.s.) jako věřitel označený IČ a společní dlužníci Zdeněk Chýlek a Jarmila anonymizovano označení datem narození, bydlištěm, rodným číslem a číslem OP. Věřitel se zavázal dlužníkům poskytnout úvěr do výše 65.000,-Kč a tento úvěr měli dlužníci splatit s ročním úrokem 16,32 % ve 48 splátkách po 1.853,-Kč měsíčně. Poplatek za zpracování úvěrové dokumentace činil 1.950,-Kč a RPSN bylo stanoveno na 19,56 %. Ve smlouvě smluvní strany odkázaly mimo jiné na zákon o spotřebitelském úvěru č. 321/2001 Sb. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky smlouvy o osobním úvěru společnosti Beneficial Finance a.s.

Z žaloby EOS KSI Česká republika, s.r.o. proti dlužníkům podané u Obvodního soudu pro Prahu 1 o zaplacení částky 34.079,-Kč s příslušenstvím s návrhem na vydání platebního rozkazu vzal soud za prokázáno, že v něm byli žalovaní Zdeněk Chýlek a Jarmila anonymizovano (insolvenční dlužnice) vymezeni jako spotřebitelé-nepodnikatelé. Žalobce v žalobě uplatnil pohledávku z úvěrové smlouvy ze dne 18.12.2003, která byla uzavřena mezi věřitelem Beneficial Finance a.s. a Zdeňkem Chýlkem a Jarmilou anonymizovano . V žalobě bylo tvrzeno, že v důsledku porušování podmínek úvěrové smlouvy bylo od této odstoupeno písemným oznámením ze dne 01.11.2006. Přílohu k žalobě tvořila mimo jiné i smlouva o úvěru.

ICM R

Z platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21.03.2011, sp.zn. 55 C 23/2011, soud zjistil, že ve věci žalobce EOS KSI Česká republika, s.r.o. bylo žalovaným Zdeňku anonymizovano a Jarmile anonymizovano (insolvenční dlužnici) uloženo, aby zaplatili věřiteli pohledávku ve výši 34.079,-Kč s ročním úrokem z prodlení počítaným od 01.01.2008 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 17.800,-Kč ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu společně a nerozdílně. Platební rozkaz vydala předsedkyně senátu JUDr. Martina Škodová jako samosoudkyně a je opatřen doložkou, ze které je patrné, že rozhodnutí nabylo právní moci a vykonatelnosti 24.08.2011.

Na základě provedeného dokazování soud činí závěr o skutkovém stavu, a sice že, právní předchůdce přihlášeného věřitele uzavíral předmětnou smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice Jarmila anonymizovano ji uzavírala v postavení spotřebitelky-nepodnikatelky. Žaloba EOS KSI Česká republika, s.r.o. ozřejmovala, že je uplatněn nárok ze spotřebitelské smlouvy, neboť dlužnice jako účastnice řízení v procesním postavení žalované společně se Zdeňkem Chýlkem byla vymezena jako spotřebitelka. Nad to nutno zdůraznit, že toto postavení dlužnice vyplývalo i z listin, které tvořily přílohu k žalobě.

Na zjištěný skutkový stav navázal soud právní hodnocení věci a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Zjištěný skutkový stav podřadil pod ust. § 199 odst. 2 IZ a ust. § 174 odst. 1 o.s.ř. Mezi účastníky nebylo sporné, že pohledávka č. 1 a pohledávka č. 2, které byly přihlášeny v rámci přihlášky P4, jsou pohledávky vykonatelné, které žalobkyně může popřít pouze v rámci vymezeném ustanovením § 199 odst. 2 a 3 IZ, podle kterého jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci a uplatněny mohou být pouze skutečnosti, pro které byla pohledávka č. 1 a č. 2 popřena. Výklad posledně zmíněného zákonného ustanovení podal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18.07.2013, sp.zn. 29 ICdo 7/2013, dále pak např. v usnesení ze dne 29.08.2013, sp.zn. 29 ICdo 31/2013. Pro stručnost tento soud na závěry prezentované v obou rozhodnutích odkazuje.

Tím, že předsedkyně senátu JUDr. Martina Škodová Obvodního soudu pro Prahu 1 vydala platební rozkaz, tedy osvědčila, že podle ní uplatněné právo vyplývá ze skutečností, uvedených věřitelem (EOS KSI Česká republika, s.r.o.). Jestliže skutečnosti uvedené v žalobě ozřejmovaly, že je uplatněn nárok ze spotřebitelské smlouvy, pak námitka neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s ustanoveními na ochranu spotřebitele je ryze námitkou právní.

Jelikož tento soud dospěl k závěru, že důvodem popření pravosti pohledávky č. 1 a č. 2 (obou vykonatelných) není skutečnost dříve v nalézacím řízení neuplatněná, nezbývá než dospět k závěru, že daný skutkový stav má vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání platebního rozkazu, učinil Obvodní soud pro Prahu 1. Jinak vyjádřeno, argumentace žalobkyně, pro kterou popřela pohledávku č. 1 a pohledávku č. 2, je kritikou správnosti právního posouzení věci, tedy jiným právním posouzením věci, které ust. § 199 odst. 2 IZ zapovídá.

ICM R

Žalobkyně dále namítala promlčení pohledávky přihlášené žalovaným.

V daném případě je nesporné, že přihlášené vykonatelné pohledávky jsou pohledávkami z obchodněprávního závazkového vztahu (smlouva o úvěru dle ust. § 497, absolutní obchod podle ust. § 261 odst. 3 obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013), takže běh a délka promlčecí doby k jejímu uplatnění se posuzuje podle obchodního zákoníku.

Podle § 391 obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013 promlčecí doba běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. Toto ustanovení má obecnou povahu a platí podpůrně v případě, že obchodní zákoník nestanovil něco jiného.

Protože obchodní zákoník neměl v dalších ustanoveních žádné jiné ustanovení, které by upravovalo počátek běhu promlčecí doby u práv, přiznaných pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu, platilo i u práv takto přiznaných, že promlčecí doba běží ode dne, kdy právo mohlo být u soudu uplatněno poprvé, v daném případě od doby, kdy bylo od smlouvy odstoupeno (01.11.2006). Obchodní zákoník neměl výslovné ustanovení o promlčecí době, která uplatněním práva u soudu přestala běžet a ve svém běhu po vydání pravomocného rozhodnutí (vyhovujícího) již dále neběží. Pravomocné rozhodnutí soudu přiznávající plnění však nezakládá novou promlčecí dobu, jak je tomu podle, resp. bylo podle § 110 odst. 1 a 2 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013. Rozhodnutím soudu přiznané právo se promlčí až uplynutím obecné omezující promlčecí doby podle ust. § 408 obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013, tedy uplynutím 10 let ode dne, kdy začala u tohoto práva běžet poprvé. S ohledem na uvedené soud tedy uzavírá, že za použití ust. § 408 obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013 by tak k promlčení nároku žalovaného mohlo dojít nejdříve dne 01.11.2016. Je tedy zřejmé, že nárok žalovaného není promlčen.

Z výše popsaných důvodů pak soud žalobu na popření vykonatelných pohledávek jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 202 odst. 1 IZ, kdy ve sporu o pravost přihlášené pohledávky nemá úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenční správkyni, a jelikož v tomto sporu nebyl shledán důvod pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 30.06.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R