38 ICm 386/2013
Číslo jednací: 38 ICm 386/2013-68 KSBR 38 INS 20738/2011-C-1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Bejčkovou v právní věci žalobce: Ivo anonymizovano , anonymizovano , MUDr. Ducháčkové 348, 530 03 Pardubice, zastoupeného JUDr. Tomášem Udržalem, advokátem se sídlem Třída Míru 95, 530 02 Pardubice, proti žalovanému: Ing. Tomáš Kučera, Zhořova 1214, 665 01 Rosice, insolvenční správce dlužnice Lubomíry anonymizovano , anonymizovano , Václavské náměstí 912/5, 674 01 Třebíč, zastoupenému Mgr. Radovanem Indrou, advokátem se sídlem Čechyňská 16, 602 00 Brno, o určení práva k pohledávce

tak to :

I. Žaloba na určení, že pohledávka věřitele Ivo anonymizovano popřená dne 10. 1. 2013 žalovaným Ing. Tomášem Kučerou jako insolvenčním správcem dlužnice Lubomíry anonymizovano co do pravosti ve výši 1.486.392,-Kč se pokládá za zjištěnou, s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 16.456,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 6. 2. 2013 se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 1.486.392,-Kč se pokládá za zjištěnou. V žalobě uvedl mimo jiné, že při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 10. 1. 2013 popřel žalovaný co do pravosti jeho pohledávku s příslušenstvím ve výši 1.486.392,-Kč z důvodu nedostatku pasivní legitimace dlužnice; dlužnice jeho pohledávku uznala. Podle žalobce jednostranný a svým způsobem formalistický závěr žalovaného nelze učinit pouze ze skutečnosti, že Lubomíra anonymizovano nebyla účastnicí řízení vedeného u OS v Pardubicích pod č.j. 23 C 276/2008, a tudíž jí z rozhodnutí v takovémto řízení vydaném nevznikla žádná povinnost pro řízení insolvenční . Dále žalobce uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 23 C 276/2008 ze dne

27. 1. 2009, který nabyl právní moci dne 14. 3. 2009, bylo manželovi dlužnice Ing. Radoslavu anonymizovano uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně s firmou KVALT, s.r.o., částku 1.291.167,-Kč s příslušenstvím s tím, že plněním kteréhokoliv ze žalovaných zaniká povinnost dalšímu žalovanému. Jelikož dle žalobce v pariční lhůtě plněno nebylo, nařídil Okresní soud v Pardubicích k návrhu žalobce pod č.j. 34 Nc 10534/2009 ze dne 27. 4. 2009 exekuci na majetek Ing. Radoslava Mareše; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Arnošt Hofman (dále též jen exekutor ). Usnesením exekutora č.j. 029 EX 1107/2009 ze dne 10. 7. 2009 bylo rozhodnuto tak, že v rozsahu, v němž se postihuje majetek ve společném jmění povinného a jeho manželky, je účastníkem exekučního řízení na straně povinného i jeho manželka. Dne 10. 7. 2009 vydal exekutor příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitostí zapsaných na LV 11501, a to spoluvlastnického podílu 9/10 na bytové jednotce v budově č.p. 912, 913 v k.ú. a obci Třebíč, ve vlastnictví Lubomíry anonymizovano . Dne 6. 5. 2010 vydal exekutor exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitostí ve vlastnictví Lubomíry anonymizovano , zapsaných na LV 2029 pro obec Rosice, k.ú. Rosice u Brna (rodinný dům č.p. 1211 s pozemky).

Podle žalobce podala Lubomíra anonymizovano u Okresního soudu v Pardubicích žalobu na vyloučení věci-nemovitosti v k.ú. Třebíč a k.ú. Rosice nad Labem (správně zřejmě Rosice u Brna) z výkonu rozhodnutí; důvodem měla být dohoda o zúžení BSM uzavřená formou notářského zápisu dne 11. 1. 1996. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 23 C 239/2009 ze dne 15. 11. 2011 byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně neprokázala, že obsah dohody byl druhé straně sporu znám.

Dále žalobce uvedl, že je zcela evidentní, že jeho pohledávka vůči Ing. Radoslavu anonymizovano by byla uspokojena i z nemovitého majetku, u něhož je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučná vlastnice Lubomíra anonymizovano (dále též jen dlužnice ). K tomu dále uvedl, že tyto zápisy vycházejí z právního úkonu-dohody o zúžení BSM, který je vůči němu neúčinný, neboť s obsahem dohody nebyl nikdy seznámen. Podle žalobce by odporovalo všem zásadám spravedlnosti, aby manžel osoby, vůči níž je dána vykonatelná pohledávka, zabránil uspokojení věřitele tím, že navrhne své oddlužení ; z pohledu nároků žalobce náleží nemovitosti, které Lubomíra anonymizovano nabyla po zúžení BSM, stále do společného jmění, které bude zpeněžováno (zřejmě v průběhu insolvenčního řízení).

Ve vyjádření k žalobě uvedl žalovaný, že dlužnice není ve věci pasivně legitimována, neboť nejde o její závazek. Podle žalovaného závazek vznikl za společností KVALT, s.r.o., a za jeho splnění se Ing. Radoslav Mareš zaručil; toto ručení však nelze vztáhnout na dlužnici . Dále žalovaný poukázal na dohodu o zúžení rozsahu bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM ), kterou manželé anonymizovano uzavřeli ve formě notářského zápisu dne 11. 1. 1996. Podle žalovaného předmětný závazek do společného jmění manželů nepatří; poukázal při tom na rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR sp. zn. 31 Cdo 677/2005, podle něhož splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno . Dále žalovaný uvedl, že pokud podle citovaného rozhodnutí nelze vymáhat po druhém z manželů závazek ze společného jmění manželů, je zřejmé, že věřitel nemůže vymáhat po dlužnici závazek, který ani do společného jmění manželů nespadá. Podle žalovaného je pohledávka žalobce absolutně neplatná , neboť jednatel společnosti KVALT, s.r.o., Ing. Radoslav Mareš uzavřel dohodu o zrušení smlouvy, na základě které měla přihlášená pohledávka vzniknout, dne 12. 7. 2008, přičemž již před tímto datem byl společnosti KVALT, s.r.o., ustanoven správce podniku; dle § 338k občanského soudního řádu ve znění účinném ke dni 12. 8. 2008 (správně zřejmě ke dni 12. 7. 2008), je tak úkon Ing. Radoslava Mareše absolutně neplatný. Nic na tom nemůže změnit skutečnost, že následně byla rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 23 C 276/2008-82 stanovena Ing. Radoslavu anonymizovano a společnosti KVALT, s.r.o., povinnost zaplatit žalobci částku 1.291.167,-Kč s příslušenstvím. Podle žalovaného je přitom nutno vzít v potaz i to, že u nalézacího soudu neproběhlo skutkové šetření věci , neboť usnesení o vyjádření k žalobě sp. zn. 23 C 276/2008 a předvolání k věci bylo doručeno na základě fikce a samotný rozsudek ve věci byl vydán dle § 153b o.s.ř. jako rozsudek pro zmeškání. Rovněž žalovaný poukázal na to, že dle čl. IX, bodu 2 písm. a) smlouvy o smlouvě budoucí kupní mají budoucí kupující právo na vrácení 90 % z již zaplacené kupní ceny, a to ve lhůtě 30 dnů od okamžiku doručení oznámení budoucího kupujícího o odstoupení od této smlouvy; s ohledem na to, že žádné odstoupení budoucího kupujícího společnosti KVALT, s.r.o., jako budoucímu prodávajícímu zasláno nebylo a že dohoda ze dne 12. 7. 2008 a uznání dluhu ze dne 12. 7. 2008 jsou absolutně neplatnými úkony, tvrzená pohledávka žalobce neexistuje. Závěrem žalovaný uvedl, že přihláška pohledávky má charakter žaloby; proto argumentace žalobce, že když v exekučním řízení mohl být postižen majetek dlužnice, tak v insolvenčním řízení by měl být uspokojován z majetkové podstaty, nemůže obstát. Dále uvedl, že insolvenční řízení není jednou z forem exekučního řízení, a navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Žalobce se ke stanovisku žalovaného vyjádřil podáním doručeným soudu dne 10. 10. 2014. Uvedl mimo jiné, že výrok rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č.j. 23 C 276/2008-82 ze dne 27. 1. 2009 je závazný pro každého a že je zcela nerozhodné, jaké právní hodnocení k němu zastává žalovaný insolvenční správce . Podle žalobce je podstatné, že osobou povinnou z tohoto rozhodnutí je manžel dlužnice, a není tak dle něj potřeba zkoumat, jaké úkony činila společnost KVALT, s.r.o. Dále zopakoval, že Ing. Radoslav Mareš je vůči žalobci osobou povinnou a že za této situace občanský soudní řád umožňuje, aby pohledávka žalobce byla uspokojena ze společného jmění manželů anonymizovano ; dohoda o zúžení (tehdy) BSM sepsaná formou notářského zápisu dne 11. 1. 1996 nemá proti žalobci žádnou právní relevanci , jde vůči jeho osobě o neúčinný právní úkon, neboť s jeho obsahem nebyl nikdy seznámen. Dále žalobce uvedl, že v insolvenčním řízení je zpeněžována majetková podstata dlužnice Lubomíry anonymizovano , především nemovitosti v k.ú. Rosice u Brna a v k.ú. Třebíč. Tento majetek patří z pohledu nároků žalobce stále do BSM Radoslava a Lubomíry anonymizovano , a pokud je v rámci insolvence zpeněžován, neexistuje žádný racionální důvod, aby žalobce jako věřitel manžela dlužnice nemohl na tomto zpeněžení participovat; opačný výklad a postup by dle žalobce zcela popíral § 262a o.s.ř. a hlavně § 143a, odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb. Závěrem uvedl, že s ohledem na existenci notářského zápisu č.j. NZ 6/96, N 7/96 ze dne 11. 1. 1996 nespadal závazek Ing. Radoslava Mareše do tehdejšího BSM manželů anonymizovano , nepotřeboval tedy souhlas dlužnice Lubomíry anonymizovano ; v tomto směru zavazoval notářský zápis oba manžele vzájemně.

Soud nařídil ve věci jednání na den 9. 4. 2015 a na žádost právního zástupce žalobce je odročil na den 30. 4. 2015; další jednání ve věci se konalo dne 10. 9. 2015. Ze zápisu o zvláštním přezkumném jednání ze dne 10. 1. 2013 včetně prezenční listiny a z údaje na prezenčním razítku Krajského soudu v Brně na č.l. 1 žaloby soud zjistil, že žaloba na určení práva k pohledávce byla u soudu podána ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, tedy včas.

Při jednání žalobce uvedl, že si je vědom toho, že na danou situaci týkající se uspokojení pohledávky vůči manželovi dlužnice v rámci jejího insolvenčního řízení zákon nepamatuje; rozhodnutí se domáhá s odkazem na spravedlivý proces a na ochranu zájmů oprávněných v souladu s dobrými mravy, pravidly slušnosti a morálky a na základní zásady našeho právního řádu. Dále poukázal na skutečnost, že pokud by nebyl zjištěn úpadek dlužnice, byla by jeho pohledávka uspokojována z prodeje nemovitostí v jejím vlastnictví v rámci exekuce. V případě oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty sice dlužnice po vzetí na vědomí splnění oddlužení přijde o majetek, nebude však už nadále mít-na rozdíl od zpeněžení majetku v rámci exekuce-žádné závazky.

Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a žalovaným, dále přihláškou pohledávky žalobce a listinami k ní připojenými a rovněž listinami založenými ve spisech Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 23 C 276/2008 a 23 C 239/2009 a zjistil následující skutečnosti:

Z přihlášky pohledávky č. 5 soud zjistil, že žalobce přihlásil podáním doručeným soudu dne 21. 6. 2012 do insolvenčního řízení ve věci dlužnice Lubomíry anonymizovano mimo jiné dílčí pohledávku č. 1 v celkové výši 1.494.957,94 Kč představující jistinu ve výši 1.078.287,19 Kč, úroky z prodlení ve výši ve výši 394.506,-Kč a náklady řízení ve výši 12.912,75 Kč; jako důvod vzniku žalobce uvedl bezdůvodné obohacení ze zaniklé smlouvy . Dále soud zjistil, že podáním doručeným soudu dne 1. 10. 2012 žalobce upravil celkovou výši dílčí pohledávky č. 1 na částku 1.486.392,-Kč a doplnil přihlášku v bodě 06 a v bodě 11 formuláře o další okolnosti; jako důvod vzniku pohledávky uvedl (doslova) bezdůvodné obohacení v důsledku nesplnění povinnosti vrátit vzájemně poskytnutí plnění po zániku smlouvy, která zanikla odstoupení od smlouvy ze dne 12. 7. 2008 a ručitelského závazku fyzické osoby Mareš Radoslav Ing. IČ: 12933244/r.č. 580523/2191 narozen 23. 5. 1958, z něhož náleží nárok na plnění ze společného jmění manželů Mareš Radoslav Ing. IČ: 12933244/r.č. 580523/2191 narozen 23. 5. 1958 a úpadce Lubomíra anonymizovano .

Ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní č. 311 o převodu vlastnického práva k bytové jednotce ze dne 28. 2. 2007 (dále též jen smlouva ) soud zjistil, že ji uzavřela společnost KVALT, s.r.o., jako budoucí prodávající a Ing. Ivo anonymizovano a Vladimíra anonymizovano jako budoucí kupující; předmětem budoucího prodeje měla být bytová jednotka č. 311, 2+kk nacházející se v 1. NP a spoluvlastnické podíly vymezené v části A, B a C bodu 2. článku V. smlouvy. V článku IX., bodu 2 písm. a) smlouvy se smluvní strany dohodly, že budoucí kupující je oprávněn od smlouvy odstoupit pouze v době, než mu bude doručeno sdělení budoucího prodávajícího o dokončení hrubé stavby, a to na základě jednostranného písemného prohlášení o odstoupení od smlouvy doručeného budoucímu prodávajícímu. Pro případ odstoupení od smlouvy se budoucí prodávající zavázal vydat budoucímu kupujícímu 90 % z již zaplacené kupní ceny, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení oznámení o odstoupení od smlouvy. Ostatní platby budoucího kupujícího měly být smluvními stranami považovány za odstupné s tím, že na jejich vydání nemá budoucí kupující nárok. V článku XI., bodu 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že smlouva může být měněna nebo doplňována pouze písemnými dodatky k této smlouvě, podepsanými osobami oprávněnými k jednání smluvních stran s tím, že jakékoliv jiné dohody, zejména dohody učiněné mezi smluvními stranami ústně, jsou neplatné.

Z listiny označené Dohoda ze dne 12. 7. 2008 soud zjistil, že společnost KVALT, s.r.o., jako budoucí prodávající a Ing. Ivo anonymizovano a Vladimíra anonymizovano jako budoucí kupující (dále též jen smluvní strany ) se dohodli na tom, že se podpisem dohody zrušuje (zaniká) smlouva o smlouvě budoucí kupní č. 311, kterou uzavřeli dne 28.02.2007 .

Z listiny označené Uznání dluhu ze dne 12. 7. 2008 soud zjistil, že smluvní strany konstatovaly, že došlo k zániku smlouvy o smlouvě budoucí kupní č. 311. V závěru listina obsahuje tento text: Tímto uznává, že spol. KVALT s.r.o. dluží Ivo anonymizovano a Vladimíře anonymizovano částku 1 291 167 Kč, kterou manželé anonymizovano v souvislosti s uvedenou smlouvou budoucí uhradili společnosti KVALT s.r.o. a tato společnost má povinnost zálohu vrátit. Ing. Mareš prohlašuje, že za splnění povinnosti spol. KVALT přebírá ručení. Dále soud zjistil, že listina je opatřena nečitelným podpisem u označení Ing. Mareš .

Z přípisu společnosti KVALT, s.r.o., adresovaného manželům anonymizovano dne 8. 8. 2008 soud zjistil, že podle společnosti KVALT, s.r.o., tato podepsala dohodu o ukončení smlouvy o budoucí smlouvě kupní č. 311 ze dne 12. 7. 2008 pod nátlakem s nemožností prověřit veškeré právní souvislosti , a dohoda je tudíž neplatná. Z přípisu dále vyplývá, že podle společnosti KVALT, s.r.o., byla dohoda podepsána v rozporu s exekučním příkazem č.j. 029 EX 677/08-5 vydaným Exekutorským úřadem Pardubice dne 2. 6. 2008. Společnost KVALT, s.r.o., nesměla podle vlastního vyjádření do doby uhrazení pohledávky a zrušení exekučního příkazu jakýmkoli způsobem nakládat s majetkem společnosti.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2008 soud zjistil, že Ing. Ivo anonymizovano a Mgr. Vladimíra anonymizovano postoupili žalobci pohledávku představující nárok na vrácení kupní ceny sjednané smlouvou o smlouvě budoucí kupní č. 311 snížené o 10 %. Z připojené dodejky soud zjistil, že společnost KVALT, s.r.o., převzala dne 2. 9. 2008 zásilku odeslanou žalobcem s blíže neurčeným obsahem.

Z exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Arnošta Hofmana, Exekutorský úřad Pardubice, 029 EX 677/08-5 ze dne 2. 6. 2008 soud zjistil, že na návrh oprávněného CODE, spol. s r.o., proti povinnému KVALT, s.r.o., vydal soudní exekutor pověřený k provedení exekuce v usnesení o nařízení exekuce č.j. 16Nc 15325/2008-9 vydaném Okresním soudem v Pardubicích dne 8. 4. 2008, příkaz k provedení exekuce prodejem podniku, a to podle vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu Hradec Králové, pobočka Pardubice; správcem podniku povinného byl ustanoven JUDr. Jiří Jelínek, advokát. Z článku IV. exekučního příkazu vyplývá, že soudní exekutor zakázal povinnému, aby po doručení exekučního příkazu věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit, převedl na jiného, zatížil je nebo s nimi jinak nakládal bez souhlasu správce. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti KVALT, s.r.o. (viz část ostatní skutečnosti), vyplývá, že exekuční příkaz č.j. 029 EX 677/08-5 nabyl právní moci dne 8. 7. 2008.

Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č.j. 23 C 276/2008-82 ze dne 27. 1. 2009 soud zjistil, že žalovaní společnost KVALT, s.r.o., a Ing. Radoslav Mareš jsou povinni zaplatit žalobci částku 1.291.167,-Kč s příslušenstvím a náklady řízení a žalovaná společnost KVALT, s.r.o., je povinna zaplatit žalobci částku 143.463,-Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Z odůvodnění rozsudku soud zjistil, že ve věci byl vydán rozsudek pro zmeškání s tím, že oběma žalovaným byla doručena žaloba a předvolání k jednání na základě tzv. fikce doručení . Z protokolu o jednání konaném dne 27. 1. 2009 soud zjistil, že žalovaní společnost KVALT, s.r.o., a Ing. Radoslav Mareš se k jednání nedostavili; předvolání jim bylo doručeno fikcí. Dále soud z protokolu zjistil, že na jednání žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, čemuž soud po přednesení návrhu vyhověl, aniž ve věci prováděl dokazování.

Z usnesení Okresního soudu v Pardubicích č.j. 34 Nc 10534/2009-5 ze dne 27. 4. 2009 soud zjistil, že ve věci oprávněného Ivo anonymizovano proti povinnému Ing. Radoslavu anonymizovano byla nařízena exekuce na majetek povinného podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č.j. 23 C 276/2008-82 ze dne 27. 1. 2009 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.291.167,-Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího řízení; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Arnošt Hofman, Exekutorský úřad v Pardubicích. Dále soud zjistil, že usnesení nabylo právní moci dne 30. 9. 2009.

Z exekučního příkazu 029 EX 1107/09-19 ze dne 10. 7. 2009 soud zjistil, že soudní exekutor JUDr. Arnošt Hofman, Exekutorský úřad v Pardubicích, vydal podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č.j. 23 C 276/2008-82 ze dne 27. 1. 2009 exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitostí, a to ideálního spoluvlastnického podílu devíti desetin (9/10) bytové jednotky v domě č.p. 912, 913 na pozemku st.p.č. 2522, st.p.č. 2523 s podílem na společných částech domu č.p. 912 a č.p. 913 a pozemcích st.p.č. 2522 a st.p.č. 2523, zapsaného na LV 11501 pro obec a k.ú. Třebíč, evidovaného jako vlastnictví manželky povinného Lubomíry anonymizovano .

Z exekučního příkazu 029 EX 1107/09-51 ze dne 6. 5. 2010 soud zjistil, že soudní exekutor JUDr. Arnošt Hofman, Exekutorský úřad v Pardubicích, vydal podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č.j. 23 C 276/2008-82 ze dne 27. 1. 2009 exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitostí, a to nemovitostí ve vlastnictví manželky povinného Lubomíry anonymizovano -stavba-budova č.p. 1211 na pozemku st.p.č. 1808, stavba bez č.p./č.e.-garáž-na pozemku st.p.č. 1807, stavba bez č.p./č.e.-garáž-na pozemku st.p.č. 2232, pozemek st.p.č. 1808, st.p.č. 1807, st.p.č. 2232, zapsaných na LV 2029 pro obec Rosice, k.ú. Rosice u Brna.

Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č.j. 23 C 239/2009-104 ze dne 15. 11. 2011 soud zjistil, že ve věci žalobkyně Lubomíry anonymizovano proti žalovanému Ivo anonymizovano o vyloučení věcí-nemovitostí z výkonu rozhodnutí byl návrh žalobkyně, aby byly z výkonu rozhodnutí vedeného na majetek povinného Ing. Radoslava Mareše, nařízeného usnesením Okresního soudu v Pardubicích č.j. 34 Nc 10534/2009-5 ze dne 27. 4. 2009, jehož provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Arnošt Hofman, Exekutorský úřad v Pardubicích, vyloučeny nemovitosti specifikované v exekučních příkazech 029 EX 1107/09-19 ze dne 10. 7. 2009 a 029 EX 1107/09-51 ze dne 6. 5. 2010, zamítnut. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobkyně neprokázala existenci zákonného důvodu pro vyloučení nemovitostí z exekuce dle ustanovení § 267 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 262a odst. 1 občanského soudního řádu.

Podle § 262a odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 8. 2008 (dále jen o.s.ř. ) výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění manželů se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

Podle § 338h písm. c) o.s.ř. soud v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku ustanoví správce podniku a povinnému zakáže, aby po doručení usnesení věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit, převedl na jiného, zatížil je nebo s nimi jinak nakládal bez souhlasu správce.

Podle § 338k odst. 2 o.s.ř. souhlas správce s úkony povinného musí být udělen písemně; u písemných úkonů musí být obsažen na téže listině. Právní úkony povinného, které učinil bez souhlasu správce, jsou neplatné.

Podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle § 48 odst. 1 a 2 občanského zákoníku může účastník od smlouvy odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

Podle § 546 občanského zákoníku lze dohodou účastníků zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník.

Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce nemá vůči dlužnici žádnou pohledávku, která by měla být v rámci oddlužení uspokojena z majetku zapsaného v soupise majetkové podstaty. Rozsudek č.j. 23 C 276/2008-82 ze dne 27. 1. 2009, o který žalobce opírá svůj nárok, vydal Okresní soud v Pardubicích jako rozsudek pro zmeškání, aniž ve věci prováděl dokazování. Z listin, které žalobce připojil v tomto řízení k žalobě proti společnosti KVALT, s.r.o., a Ing. Radoslavu anonymizovano , však vyplývá následující: -podle článku IX., bodu 2 písm. a) smlouvy o smlouvě budoucí kupní č. 311 byl budoucí kupující oprávněn od smlouvy odstoupit pouze v době, než mu mělo být doručeno sdělení budoucího prodávajícího o dokončení hrubé stavby, a to na základě je dnostranného písemného prohlášení o odstoupení od smlouvy doručeného budoucímu prodávajícímu. Podle listiny datované dne 12. 7. 2008 označené jako Dohoda se však budoucí prodávající a budoucí kupující dohodli na zrušení (zániku) smlouvy, přestože tento způsob zániku závazku není upraven v zákoně (část osmá, hlava první, oddíl šestý občanského zákoníku, upravující zánik závazků), ani se na něm smluvní strany nedohodly.

-listina datovaná dne 12. 7. 2008 označená jako Uznání dluhu obsahuje v prvním a druhém odstavci (začínajícím textem Ing. Ivo anonymizovano ) zcela nesrozumitelný text. Ze třetího odstavce (začínajícího textem Tímto uznává ) není zřejmé, kdo uznává, že společnost KVALT, s.r.o., dluží částku 1 291 167 Kč, a u stanovení povinnosti vrátit zálohu není uveden žádný termín plnění. Podle názoru soudu je tak uznání dluhu společností KVALT, s.r.o., vůči Ing. Ivo anonymizovano a Mgr. Vladimíře anonymizovano neplatné, neboť jednak tito neodstoupili od smlouvy o smlouvě budoucí kupní č. 311, jak bylo mezi smluvními stranami dohodnuto v článku IX., bodu 2 písm. a) smlouvy, a nevznikl jim tak nárok na vrácení 90 % z již zaplacené kupní ceny, jednak právní úkon společnosti KVALT, s.r.o., kterým uznala dluh, nebyl učiněn určitě a srozumitelně.

Dalším důvodem neplatnosti právního úkonu, kterým společnost KVALT, s.r.o., uznala závazek vůči Ing. Ivo anonymizovano a Mgr. Vladimíře anonymizovano , je skutečnost, že tak učinila v době, kdy byla-pod sankcí neplatnosti ve smyslu § 338k odst. 2 o.s.ř.-omezena v dispozici s majetkem na základě nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku (usnesení Okresního soudu v Pardubicích č.j. 16Nc 15325/2008-9 ze dne 8. 4. 2008) a následného vydání exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Arnošta Hofmana, Exekutorský úřad Pardubice, 029 EX 677/08-5 ze dne 2. 6. 2008, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2008.

Jestliže společnosti KVALT, s.r.o., nevznikl platně závazek vrátit Ing. Ivo anonymizovano a Mgr. Vladimíře anonymizovano částku 1.291.167,-Kč a jestliže uznání tohoto závazku je neplatné, nemohl Ing. Radoslav Mareš ani platně převzít ručitelský závazek za pohledávku Ing. Ivo anonymizovano a Mgr. Vladimíry anonymizovano a tito ji nemohli následně platně postoupit žalobci.

Zcela zásadní je však pro posouzení nároku žalobce judikatura Nejvyššího soudu, konkrétně usnesení ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 50/2011, uveřejněné pod číslem 97/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 97/2013) a usnesení ze dne 31. srpna 2015 sen. zn. 29 Cdo 32/2013, řešící aplikaci ustanovení § 262a odst. 1 o.s.ř. (jehož se dovolává žalobce) v insolvenčním řízení. V usnesení R 97/2013 Nejvyšší soud uzavřel, se mezery v úpadkové úpravě nelze nahrazovat přiměřenou aplikací práva exekučního, které je coby způsob individuálního prosazení práv dlužníkových věřitelů vybudováno na zcela jiných principech, než jsou ty, jimiž se řídí právo úpadkové. Podle Nejvyššího soudu je tedy přiměřená aplikace ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 insolvenčního zákona zcela vyloučena. Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 37/2012, v němž dále (výslovně) uzavřel, že aplikace ustanovení § 262a odst. 1 o.s.ř. je v insolvenčním řízení vyloučena.

V usnesení sen. zn. 29 Cdo 32/2013 Nejvyšší soud rovněž poukázal na rozhodnutí R 24/2008, v němž dospěl k závěru, podle kterého splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů. Pokud podle Nejvyššího soudu věřitel uzavřel s dlužníkem smlouvu o úvěru nebo smlouvu o půjčce, nevznikla mu podle právní úpravy institutu společného jmění manželů v občanském zákoníku (ve znění účinném do 31. prosince 2013) za trvání dlužníkova manželství žádná pohledávka vůči manželu dlužníka, i když závazek, který na sebe dlužník takovou smlouvou převzal, je závazkem, který tvoří společné jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. To platí bez zřetele k tomu, zda vůči (obligačnímu) dlužníku byla pohledávka z takové smlouvy věřiteli již přiznána pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím. Z titulu takto uzavřené smlouvy nemá věřitel žádnou pohledávku, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek manžela obligačního dlužníka.

Dále v usnesení sen. zn. 29 Cdo 32/2013 Nejvyšší soud uvedl, že v poměrech upravených insolvenčním zákonem by důvod přijmout jiný (od závěru formulovaného pro mimoinsolvenční poměry v R 24/2008 odlišný) závěr (totiž že věřitel má jen proto pohledávku i vůči manželu obligačního dlužníka), byl dán, jen kdyby určoval jinak insolvenční zákon. Žádné ustanovení insolvenčního zákona však důvod vykládat uvedenou problematiku jinak (než v R 24/2008) pro insolvenční poměry nezakládá. Neměl-li podle Nejvyššího soudu dovolatel (ve světle závěrů plynoucích z R 24/2008) žádnou pohledávku vůči manželce obligačního dlužníka před zahájením insolvenčního řízení vedeného na její majetek, nestal se majitelem pohledávky, kterou by mohl (v době od zahájení insolvenčního řízení do uplynutí propadné lhůty určené rozhodnutím o úpadku) přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek manželky obligačního dlužníka ani dnem zahájení tohoto insolvenčního řízení.

Konečně podle Nejvyššího soudu z toho, jakými pravidly se řídí pro účely vedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce postih majetku manžela povinného, žádný závěr o existenci hmotněprávní pohledávky vůči manželu povinného neplyne. Neexistuje rovněž žádné univerzálně platné pravidlo, jež by věřiteli, jenž má exekuční titul vůči svému obligačnímu dlužníku, zakládalo právo žádat, aby v insolvenčním řízení vedeném na majetek třetí osoby platila stejná pravidla pro postih majetku takové osoby, jaká by takovému věřiteli náležela vůči třetí osobě v exekučním řízení vedeném na majetek jeho obligačního dlužníka (povinného).

Závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. srpna 2015 sen. zn. 29 Cdo 32/2013, lze beze zbytku vztáhnout i na poměry v projednávané věci. Žalobce si sice opatřil exekuční titul vůči manželovi dlužnice Lubomíry anonymizovano a v exekučním řízení dosáhl toho, že výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí byl veden na její majetek, to však neznamená, že může být z tohoto majetku uspokojen v insolvenčním řízení vedeném na její majetek. Zde tedy rovněž platí, že žalobce vůči dlužnici Lubomíře anonymizovano žádnou pohledávku neměl a nemá, a nemůže proto být ve sporu o určení pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedení v její věci úspěšný. Soud přisvědčil argumentaci žalovaného a jelikož po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, v plném rozsahu ji zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení v celkové výši 16.456,-Kč. Náklady právního zastoupení sestávají z odměny za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, účast na soudním jednání konaném dne 30. 4. 2015, písemné podání-shrnutí tvrzení a navrhovaných důkazů žalovaného-doručené soudu dne 9. 9. 2015 a účast na soudním jednání konaném dne 10. 9. 2015) po 3.100,-Kč, celkem 12.400,-Kč podle ustanovení § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální částku náhrady hotových výdajů za čtyři úkony dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky v celkové výši 1.200,-Kč. Jelikož je soudu z úřední činnosti známo, že právní zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznal mu soud dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu k nákladům právního zastoupení v celkové výši 13.600,-Kč rovněž 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.856,-Kč; celkem tak náklady právního zastoupení činí 16.456,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

Krajský soud v Brně dne 10. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jarmila Bejčková, v.r. Renata Crhová samosoudkyně