38 ICm 275/2011
Jednací číslo: 38 ICm 275/2011-11 Sp.zn. insolvenčního řízení: KSOS 38 INS 4519/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Soňou Walderovou v právní věci žalobkyně: Mgr. Bohdana Šocová, se sídlem Palackého 641/11, 772 00 Olomouc, IČ 731 17 170, insolvenční správkyně dlužníka: Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Těšetice 75, 783 46 Těšetice, proti žalovanému: AB-CREDIT a.s., se sídlem Na Pankráci 1658, 140 21 Praha 4, IČ 405 22 610, o určení výše popřené pohledávky

takto:

I. Žaloba o určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Josefem anonymizovano , anonymizovano , bytem Těšetice 85, 783 46 Těšetice v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 38 INS 4519/2010 pohledávku ve výši 3.067,24 Kč s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou došlou zdejšímu soudu dne 8.2.2011 se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení dlužníka Josefa anonymizovano , vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 38 INS 4519/2010, pohledávku ve výši 3.067,24 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jakožto věřitel č. 7 uplatnil přihláškou došlou insolvenčnímu soudu dne 24.11.2010 svou vykonatelnou pohledávku vůči dlužníku v celkové výši 24.377,-Kč. Vykonatelným titulem je rozsudek Okresního soudu v Olomouci č.j. 12 EC 41/2009-32 ze dne 13.4.2010, který nabyl právní moci dne 2.6.2010. Právním důvodem je dluh dlužníka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31.1.2003. Žalobkyně na zvláštním přezkumném jednání dne 27.1.2011 pohledávku popřela co do výše 3.067,24 Kč a co do pravosti s odůvodněním, že v popřené výši převyšuje přihlášený úrok z prodlení zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Žalobkyně tvrdí, že zákonný úrok z prodlení z částky 8.228,83 Kč ode dne 1.1.2009 do dne 25.10.2010 činí částku 1.260,93 Kč a žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení částku 4.328,26 Kč. Při určení výše úroku z prodlení přitom žalobkyně odkázala na ustanovení § 262 odstavec 4 obchodního zákoníku a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 873/2006.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že pohledávka uplatněná žalovaným v insolvenčním řízení byla přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 12 EC 41/2009 ze dne 13.4.2010, ve kterém Okresní soud v Olomouci v rámci nalézacího řízení dospěl po právní stránce mimo jiné k závěru, že v souladu s obchodními podmínkami Raiffeisenbank a.s. pro spotřebitelské úvěry svědčí věřiteli právo na uplatnění smluvních úroků z prodlení ve výši 29 % ročně, a to v souladu s ustanovení § 369 odstavec 1 obchodního zákoníku. Dle názoru žalovaného tedy žalobkyni nesvědčí při přezkumu vykonatelné pohledávky možnost vytvářet právně relevantní konstrukce o použitelnosti právních předpisů při stanovení výše úroků z prodlení, neboť tato otázka již byla pravomocně vyřešena Okresním soudem v Olomouci v řízení vedeném pod sp.zn. 12 EC 41/2009, který rozhodl, že úrok z prodlení je úrokem smluvním v souladu s ustanovením § 369 odstavec 1 obchodního zákoníku. Žalovaný v tomto ohledu odkázal na ustanovení § 199 odstavec 2 insolvenčního zákona, dále jen IZ.

Účastníci řízení souhlasili v souladu s ustanovením § 115 a) o.s.ř. s projednáním věci bez nařízení jednání.

Z insolvenčního rejstříku vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 4519/2010-A19 ze dne 26.10.2010 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na majetek insolvenčního dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Těšetice 75, 783 46 Těšetice, a zároveň byl ustanoven insolvenční správce Mgr. Bohdana Šocová. Insolvenční řízení stále trvá.

ICM R

Přihláškou došlou insolvenčnímu soudu dne 24.11.2010 soud zjistil, že žalovaný včas přihlásil pohledávku v celkové výši 24.377,-Kč, z čehož pohledávka ve výši 8.228,83 Kč představovala jistinu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 31.1.2003, pohledávka ve výši 11.820,-Kč představovala náklady nalézacího řízení a pohledávka ve výši 4.328,26 Kč představovala vyčíslený sjednaný úrok z prodlení ve výši 29 % ročně z částky 8.228,83 Kč za období ode dne 1.1.2009 do dne 25.10.2010. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp.zn. 12 EC 41/2009, který nabyl právní moci dne 2.6.2010.

Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp.zn. 12 EC 41/2009 ze dne 13.4.2010, který nabyl právní moci dne 2.6.2010, soud zjistil, že tímto byl žalovaný Josef anonymizovano , anonymizovano , zavázán zaplatit žalobci obchodní společnosti AB-CREDIT a.s., částku 8.228,83 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 29 % ročně ode dne 1.1.2009 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 11.820,-Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 27.1.2011 a ze seznamu přihlášených pohledávek vzal soud za prokázáno, že u přezkumného jednání konaného dne 27.1.2011 žalobkyně popřela přihlášenou vykonatelnou pohledávku do výše 3.067,24 Kč, a to ze shodných důvodů, kterými odůvodňuje žalobu s tím, že pohledávka byla do seznamu přihlášených pohledávek zařazena jako vykonatelná a nezajištěná.

Ostatní listinné důkazy předložené účastníky řízení soud nehodnotil, když z těchto pro rozhodnutí ve věci nevyplývají žádné rozhodné skutečnosti.

Provedeným dokazováním pak vzal soud za prokázáno, že žalovaný jakožto věřitel č. 7 si v insolvenčním řízení vedeném u zdejšího soudu s dlužníkem Josefem anonymizovano , přihlásil vykonatelnou pohledávku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31.1.2003. Na přezkumném jednání dne 27.1.2011 insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku co do výše 3.067,24,-Kč s odůvodněním, že v této části pohledávka převyšuje zákonný úrok z prodlení z částky 8.228,83,-Kč za období od 1.1.2009 do 25.10.2009. Insolvenční správce v souladu s ustanovením § 199 IZ podal včas ve třicetidenní lhůtě od přezkumného jednání incidenční žalobu o určení výše popřené pohledávky.

V tomto sporu je z procesního hlediska významné, že pohledávka žalovaného byla na přezkumném jednání zařazena jako vykonatelná a takto byla popřena.

V řízení bylo najisto postaveno, že v nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn.12 EC 41/2009 byl žalovaný ve sporu, tj. Josef anonymizovano , zavázán zaplatit žalobci (obchodní společnosti AB-CREDIT a.s.) částku 8.228,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 29 % ročně ode dne 1.1.2009 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 11.820,-Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp.zn. 12 EC 41/2009 vzal soud dále za prokázáno, že po právní stránce dospěl okresní soud k závěru, že mezi obchodní společností Raiffeisenbank a.s. (jakožto právním předchůdcem žalobce) a žalovaným Josefem anonymizovano , byla uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ustanovením § 497 a následujícím obchodního zákoníku a dále, že mezi

ICM R

účastníky byl platně sjednán úrok z prodlení ve výši 29 % ročně v souladu s ustanovením § 369 odstavec 1 obchodního zákoníku v návaznosti na obchodní podmínky obchodní společnosti Raiffeisenbank a.s.

Dle ustanovení § 199 odstavec 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení , pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné . Je třeba zdůraznit, že jakékoliv (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní posouzení věci příslušným orgánem) právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné . V daném případě výhrady žalobkyně snesené proti příslušenství pohledávky přiznané pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci v rovině právní (s argumentem, že věřiteli-žalovanému-podle zákona příslušenství v rozsudkem přiznané výši nenáleží) jsou pak jiným právním posouzením věci, jež je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky zapovězeno, a to právě s odkazem na ustanovení § 199 odstavec 2 části věty za středníkem insolvenčního zákona.

Soud veden těmito úvahami dospěl k závěru, že v daném případě nelze žalobě vyhovět, neboť insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku žalovaného na základě jiného právního názoru, než jaký měl Okresní soud v Olomouci při vydání rozsudku ve věci, a popření je v rozporu s ustanovením § 199 odstavec 2 IZ. Žaloba proto byla v celém rozsahu zamítnuta.

Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil ustanovením § 202 odstavec 1 IZ, podle něhož nemá žádný z účastníků ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Soud neshledal ani žádné důvody, pro které by mělo být uloženo žalobci hradit náklady řízení žalovanému.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 6. září 2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Soňa Walderová, v.r. Nataša Kalendová samosoudkyně

ICM R