38 ICm 249/2010
38 ICm 249/2010 (KPSH 38 INS 9368/2009) 102 VSPH 64/2011-51

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci žalobce České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, proti žalovanému JUDr. Jaroslavu Hrnčířovi, sídlem Rumunská 12, Praha 2, insolvenčnímu správci dlužníka HSS, a.s., zast. advokátkou JUDr.Evou Metzkerovou, sídlem Rumunská 12, Praha 2, o určení existence zajištění přihlášené pohledávky o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j.-26 ze dne 10.ledna 2011

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j.-26 ze dne 10. ledna 2011 se mění tak, že se určuje, že pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 9.351.085,91 Kč je pohledávkou zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnického práva zřízeného podle smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. ZPVP/6362/08/2009 ze dne 6.srpna 2009 k vodorovným vrtačkám typu VHN 13,4 CNC/25 a VHN 13,8 CNC/25.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 9.351.085,91 Kč je zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva k vodorovným vrtačkám typu VHN 13,4 CNC/25 a VHN 13,8 CNC/25 (bod I. výroku), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 11.520,-Kč na náhradu nákladů řízení.

V rozhodnutí vyšel soud ze zjištění, že usnesením č.j. KPSH 38 INS 9368/2009-A-14 ze dne 2.2.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurs na jeho majetek. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 9.351.852,91 Kč zajištěné zajišťovacím převodem vlastnického práva k vodorovným vrtačkám typu VHN 13,4 CNC/25 a VHN 13,8 CNC/25. Pohledávka byla popřena insolvenčním správcem co do zajištění, nikoli co do důvodu a výše. Podle smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. ZPVP/6362/08/2009 uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem dne 6.8.2009 převedl dlužník za účelem zajištění řádného a včasného plnění zajištěných pohledávek na žalobce vlastnické právo k vodorovným vrtačkám typu VHN 13,4 CNC/25 a VHN 13,8 CNC/25. Zajišťovanými pohledávkami byly veškeré pohledávky žalobce vůči dlužníkovi na splacení jistiny úvěru poskytnutého podle smlouvy o kontokorentním úvěru č. TE/1649/02/LCD ze dne 22.10.2002, podle níž se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr umožněním debetního zůstatku běžného účtu až do výše 200.000,-EUR, podle smlouvy o úvěru č. 1648/02/LCD ze dne 22.10.2002, podle které se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr v původní výši 9.000.000,-Kč, a jejich příslušenství, a pohledávky žalobce vůči dlužníkovi vyplývající z odstoupení žalobce od shora uvedených smluv o úvěru.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva nebyla platně uzavřena, neboť neobsahuje jednoznačné určení zajišťovaného závazku, když z ní zřejmé, pro jak vysokou pohledávku žalobce byla uzavřena a kdy má nastat její splatnost. V článku I. odst. 1 smlouvy je použit výraz Zajištěná smlouva , který je nejasný, neboť odkazuje jednak na původní smlouvu o kontokorentním úvěru č. TE/1649/02/LCD ze dne 22.10.2002, jednak na smlouvu o úvěru č. 1648/02 LCD dne 22.10.2002. Ve smlouvě však již není uvedeno, jaká je výše dlužné částky ke dni 6.8.2009, kdy byla uzavřena. Ve smlouvě chybí i určení práva dlužníka, které se převádí, a jeho předmět a způsob uspokojení věřitelovy pohledávky z převedeného dlužníkova práva, což je také nezbytným předpokladem platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva ve smyslu ust. § 553 občanského zákoníku. Zcela v rozporu s podstatou právní úpravy této smlouvy je také ujednání uvedené v článku V. odst. 5 smlouvy, z něhož vyplývá, že by žalobce mohl provést zpeněžení zajištěných věci i před splatností svých pohledávek. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví. Argumentoval zejména tím, že soud prvního stupně nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav a dospěl k nesprávnému právnímu hodnocení. Smlouva musí být podle něj posuzována jako smlouvě řádně definován jako smlouva o kontokorentním úvěru č. TE/1649/02/LCD ze dne 22.10.2002, na základě které žalobce poskytl dlužníkovi úvěr umožněním debetního zůstatku běžného účtu až do výše 200.000,-EUR, a smlouva o úvěru č. 1648/02/LCD ze dne 22.10.2002, na základě níž žalobce poskytl dlužníkovi úvěr v původní výši 9.000.000,-Kč. Kontokorentním úvěrem nebyly dlužníkovi poskytnuty přímo finanční prostředky, ale bylo mu umožněno čerpat až do dohodnutého limitu finanční prostředky z jeho běžného účtu v případě, kdy na něm není dostatek vlastních kreditních prostředků. Jedná se o úvěr, jehož výše je značně proměnlivá. Ve smlouvě bylo rovněž řádně sjednáno, jaký vliv bude mít pozdní uspokojení pohledávek na vlastnické právo dlužníka k předmětu zajištění. Podle článku V. smlouvy mohl žalobce uspokojit svoji pohledávku pouze z výtěžku zpeněžení a pouze v případě, že některá ze zajištěných pohledávek nebude řádně a včas splněna. Bylo rovněž pamatováno na situaci, kdy by již nastala splatnost pohledávky z jedné z úvěrových smluv, ale splatnost pohledávky z druhé úvěrové smlouvy by ještě nenastala. Pokud by zpeněžením byla získána vyšší částka než dlužná pohledávka, pak by byl zůstatek výtěžku zpeněžení držen jako jistota do splatnosti nebo zániku druhé pohledávky.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, neboť se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování v potřebném rozsahu podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. zopakoval a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. ZPVP/6362/08/2009 ze dne 6.8.2009 uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem zjistil, že podle článku I. znamená výraz zajištěná smlouva a) smlouvu o kontokorentním úvěru č. TE/1649/02/LCD ze dne 22.10.2002, podle níž poskytl žalobce dlužníkovi úvěr umožněním debetního zůstatku běžného účtu až do výše 200.000,-EUR, a b) smlouvu o úvěru č. 1648/02/LCD ze dne 22.10.2002, podle níž poskytl žalobce dlužníkovi úvěr v původní výši 9.000.000,-Kč. Zajištěnými pohledávkami jsou veškeré pohledávky žalobce vůči dlužníkovi na splacení jistiny úvěru poskytnutého podle těchto úvěrových smluv včetně příslušenství a pohledávky žalobce vůči dlužníkovi vyplývající z odstoupení žalobce od těchto smluv. Podle článku II. Převedl dlužník na žalobce v plném rozsahu vlastnické právo k věcem uvedeným v příloze k této smlouvě (vodorovným vrtačkám typu VHN 13,4 CNC/25 a VHN 13,8 CNC/25) a žalobce k nim podle článku III. nabyl vlastnické právo okamžikem podpisu smlouvy. Okamžikem zániku zajištěných pohledávek mělo dojít k přechodu vlastnického práva k těmto věcem zpět na dlužníka. V článku V. bylo ujednáno, že nebude-li kterákoliv zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, má žalobce právo na její uspokojení z výtěžku zpeněžení všech nebo některých věcí, které budou zpeněženy prodejem ve veřejné dražbě; v případě zániku zajištěných pohledávek je žalobce povinen zůstatek zpeněžení věcí převést na účet žalobce.

Podle ust. § 553 občanského zákoníku může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele. Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně. Smlouvou o zajišťovacím převodu práva převést i právo věcné včetně práva vlastnického. Strany uzavírají smlouvu s úmyslem, že se nejedná o trvalý převod, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele. Jeho smysl spočívá v motivaci dlužníka na řádném a včasném splnění jeho závazku. Současně je dlužníkovi zabráněno, aby před splněním závazku disponoval s převedeným právem, resp. jeho předmětem. Zajišťovacím převodem pak věřitel sleduje též možnost dosáhnout uspokojení svého práva z předmětu převedeného práva v případě prodlení dlužníka s plněním závazku. Jelikož se jedná o zajišťovací institut, musí zde existovat jako předmět zajištění platný závazek hlavní, z něhož je dlužník povinen věřiteli plnit a z něhož má věřitel právo na plnění; vedle tohoto hlavního závazkového vztahu vzniká mezi věřitelem a dlužníkem akcesorický závazkový vztah ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Dlužník postupuje věřiteli své právo s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn. Zajišťovací převod práva nelze sjednat jako fiduciární převod práva.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. ZPVP/6362/08/2009 ze dne 6.8.2009 splňuje zákonné náležitosti. Podle názoru odvolacího soudu není správný závěr soudu prvního stupně, že smlouva neobsahuje jednoznačné určení zajišťovaného závazku, když v ní není uvedena jeho výše a splatnost. Výše a splatnost jednotlivých zajištěných pohledávek je totiž náležitostí smluv, z nichž vznikly, v projednávaném případě tedy smlouvy o kontokorentním úvěru č. TE/1649/02/LCD ze dne 22.10.2002 a smlouvy o úvěru č. 1648/02/LCD ze dne 22.10.2002. Tyto smlouvy a pohledávky z nich vyplývající jsou dostatečně identifikovány v článku I. bodě 1 smlouvy. Kromě splatných pohledávek uvedených v tomto článku jsou zajištěny i pohledávky splatné či vzniklé v budoucnu podle těchto smluv. Podle názoru odvolacího soudu mohou být-stejně jako u zástavních smluv-smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva zajištěny i pohledávky nesplatné, či pohledávky, které vzniknou v budoucnu, či vůbec nevzniknou. Skutečnost, že výše zajištěných pohledávek byla řádně určena, je zřejmá i z toho, že insolvenční správce přihlášku pohledávek žalobce co do důvodu ani výše nepopřel.

Rovněž není správný závěr, že ve smlouvě chybí právo dlužníka, které se převádí, jeho předmět a způsob uspokojení pohledávky věřitele z převedeného dlužníkova práva. Jak vyplývá z výše uvedených zjištění, podle článku II. bodu 2 smlouvy se převádí vlastnické právo k věcem uvedeným v příloze č. 1, přičemž předmět vlastnického práva je v této příloze nezaměnitelným způsobem uveden. I způsob uspokojení zajištěných pohledávek je přesně vymezen v článku V., v němž se žalobce s dlužníkem dohodl, že věci budou zpeněženy prodejem ve veřejné dražbě, a bylo dohodnuto, jak bude proveden odhad jejich ceny. Ohledně výtěžku zpeněžení bylo mezi účastníky smlouvy dohodnuto, jak bude použit výnos zpeněžení, přičemž se žalobce zavázal vrátit dlužníkovi zůstatek výnosu zpeněžení. Lze proto uzavřít, že smlouva obsahuje ujednání o tom, jak se její účastníci vypořádají v případě, že dlužník zajištěné pohledávky žalobce řádně a včas neuhradí.

Protože odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. ZPVP/6362/08/2009 ze dne 6.8.2009 byla platně uzavřena, změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek a určil že pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 9.351.085,91 Kč je pohledávkou zajištěnou převodu vlastnického práva č. ZPVP/6362/08/2009 ze dne 6.srpna 2009 k vodorovným vrtačkám typu VHN 13,4 CNC/25 a VHN 13,8 CNC/25.

V souvislosti se změnou rozhodnutí ve věci samé rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 202 odst. 1 věty prvé o.s.ř. též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 6.října 2011

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva