38 ICm 2006/2012
Číslo jednací: 38 ICm 2006/2012-44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kolářem v právní věci

žalobce: UniCredit Leasing, a.s., IČ 158 86 492, se sídlem Praha 4, Želetavská 1525/1 zast. Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 823/33 proti

žalovanému: VELEBA, MILICHOVSKÝ a spol., se sídlem Brno, Soběšická 151, insolvenční správce úpadce Kopřiva-Revitalizace panelových domů s.r.o., IČ 494 46 509 se sídlem Brno, Písečná 509/5 o určení pořadí přihlášené pohledávky

takto:

I. Určuje se, žalobcem uplatněná pohledávka ve výši 1,234.161,60 Kč přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS 23831/2011 na majetek dlužníka Kopřiva-Revitalizace panelových domů s.r.o. se sídlem Brno, Písečná 509/5, IČ 49 44 65 09 je po právu jako pohledávka zajištěná zajištěním ze Smlouvy o zajištění závazku převodem práva č. 1251803323 ze dne 30.6.2010.

II. Žalobce nemá proti správci právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou ze dne 2.7.2012 doručenou soudu dne 3.7.2012 domáhal se žalobce určení, že má v insolvenčním řízení označeném ve výroku I. rozsudku zajištěnou pohledávku za dlužníkem z titulu uzavřené Smlouvy o zajištění závazku převodem práva č. 1251803323 ze dne 30.6.2010.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, když namítal, že jmenovaná Smlouva o zajištění závazku převodem práva č. 1251803323 ze dne 30.6.2010 je absolutně neplatná s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2005 31 sp. zn. Odo 495/2006.

Účastníci učinili skutkově nesporným, že -usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29.2.2012 sp. zn. KSBR 38 INS 23831/2011 byl prohlášen konkurz na majetek dlužníka Kopřiva- Revitalizace panelových domů s.r.o. se sídlem Brno, Písečná 509/5, IČ 49 44 65 09 a správcem byl ustaven žalovaný, -žalobce přihlásil spornou pohledávku do jmenovaného insolvenčního řízení pod č. 71, -sporná pohledávka byla přezkoumána při přezkumném jednání 24.5.2012 s tím, že správce i dlužník popřeli pořadí pohledávky z důvodu neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva, -vyrozumění o popření sporné pohledávky bylo žalobci doručeno dne 27.6.2012.

Soud dále provedl dokazování sdělením obsahu přihlášky č. 71 ze spisu zdejšího soudu sp. zn. KSBR 38 INS 23831 zejména pak sdělením obsahu Smlouvy o zajištění závazku převodem práva č. 1251803323 ze dne 30.6.2010.

Vyrozumění o popření sporné pohledávky bylo žalobci doručeno dne 27.6.2012 a je tedy žaloba doručená soudu dne 3.7.2012 žalobou včasnou (§ 198 odst. 1 IZ).

Ze Smlouvy o zajištění závazku převodem práva č. 1251803323 ze dne 30.6.2010 zjistil soud, že tuto smlouvu sjednali účastníci za účelem zajištění pohledávky žalobce vzniklé ze smlouvy o financování č. 1251803323 ze dne 29.6.2010 pro pohledávku žalobce ve výši 1,370.000,-Kč a to k automobilu BMW X6 xdrive 3.0d. Podle čl. VI. této smlouvy společnost (v poměrech tohoto řízení žalobce) převede zpět na klienta (v poměrech tohoto řízení insolvenční dlužník) vlastnictví k předmětu zajištění a to okamžikem splacení zajišťované pohledávky klientem společnosti. Je-li předmětem zajištění vozidla, vystaví společnost na klienta plnou moc ke změně vlastníka vozidla v registru silničních vozidel. Podle čl. V. odst. 5 smlouvy případný zbytek ceny prodeje po uspokojení všech svých pohledávek společnost klientovi vyúčtuje v konečném vyúčtování smlouvy o financování. Pokud cena prodeje, kterou společnost získá prodejem předmětu zajištění nepokryje celou pohledávku společnosti za klientem ze smlouvy o financování a náklady spojené s realizací předmětu zajištění, zavazuje se klient vzniklý rozdíl společnosti uhradit. V čl. VII. pak společnost udělila klientovi plnou moc k tomu, aby byl klient zaregistrován v registru silničních vozidel jako provozovatel předmětu zajištění.

Po stránce skutkové byly veškeré okolnosti mezi účastníky nesporné, včetně toho, že žalobce a insolvenční dlužník uzavřeli Smlouvu o zajištění závazku převodem práva č. 1251803323 ze dne 30.6.2010. Sporné bylo toliko právní hodnocení jmenované smlouvy, kdy žalovaný namítal její neplatnost.

Podle ust. § 553 odst. 1 OZ splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva).

Podle ust. § 553 odst. 1 OZ smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.

Vymezením institutu zajišťovacího převodu práva se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR. Například v rozsudku ze dne 5.12.2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005 uzavřel, že smlouvou o zajišťovacím převodu práva postupuje dlužník věřiteli podmíněně své právo, které má proti jinému. Strany uzavírají smlouvu s úmyslem, aby nešlo o převod trvalý, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele. Předmětem zajišťovacího převodu může být i právo vlastnické. Podstatou zajišťovacího převodu je to, že dlužník postupuje své právo s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn. Tato rozvazovací podmínka se uplatní při uspokojení zajištěné pohledávky splněním tak, že právní úkony, jimiž bylo právo převedeno, pozbývají účinnosti a právo v rozsahu, v jakém bylo převedeno, přechází zpět na dlužníka. Převod práva na věřitele tedy ze zákona zaniká. V citovaném rozsudku se Nejvyšší soud také vyslovil k otázce náležitostí smlouvy o zajišťovacím převodu práva s tím, že v této smlouvě musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí, a jeho předmět a případně i způsob uspokojení věřitelovy pohledávky z převedeného dlužníkova práva. Z obsahu smlouvy musí být zřejmé, že se jedná jen o zajišťovací převod práva, nikoli převod trvalý. Dále lze odkázat na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 15.10.2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006 publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod Rc 45/2009, zejména na závěr, podle kterého zajišťovací převod práva ve smyslu § 553 občanského zákoníku nelze sjednat jako fiduciární převod práva, tedy tak, že řádným a včasným splněním zajišťované pohledávky se neobnoví vlastnické právo dlužníka k věci a ten bude mít k dispozici pouze právo dožadovat se zpětného převodu vlastnictví, které není právem věcným a pro třetí osoby rozpoznatelným.

Soud je názoru, že pokud jde o námitku žalovaného, že nebylo sjednáno automatické obnovení vlastnického práva insolvenčního dlužníka pro případ splnění jeho závazku, nemůže tato námitka ve světle ust. čl. VI. smlouvy obstát, neboť tento článek zcela jednoznačně stanoví povinnost žalobce předmět zajištění na insolvenčního dlužníka převést způsobem tam popisovaným. Nejedná se tedy o pouhé stanovení práva dožadovat se zpětného převodu vlastnictví, nýbrž zcela jednoznačně je zde nastaveno to, co konečně vyplývá i ze zákona tamtéž je upravena i technologická část , jakým způsobem má být tato skutečnost (zánik práva) deklarováno. Pokud žalovaný namítá, že ve smlouvě není výslovně sjednána povinnost žalobce vrátit případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperocha), jedná se o námitku přepjatě formalistickou, neboť ze smlouvy zcela jednoznačně vyplývá povinnost žalobce provést vyúčtování a tento pojem nepochybně zahrnuje i tu skutečnost, že v případě, pokud by zde byl přebytek, je v rámci vyúčtování žalobce povinen takový přebytek insolvenčnímu dlužníku vrátit. Krom toho soud v poměrech souzené věci podotýká, že vznik hyperochy s ohledem na povahu předmětu zajišťovacího práva (osobní automobil, jehož časová cena má prudce klesající tendenci) je pouze hypotetický. Pokud jde o námitku, jakým způsobem mají být použity užitky vzešlé z předmětu zajištění, je soud názoru, že těmito užitky je právě samotný provoz a užívání motorového vozidla, které dlužník byl oprávněn užívat po celou dobu trvání závazků vyplývajících ze Smlouvy o zajištění závazku převodem práva č. 1251803323 ze dne 30.6.2010, jak je výslovně uvedeno v čl. VII. odst. 1 smlouvy. Ze všech těchto důvodů je soud názoru, že Smlouva o zajištění závazku převodem práva č. 1251803323 ze dne 30.6.2010 je platná a i proto má žalobce právo na uspokojení své pohledávky jako zajištěné z této smlouvy. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením 202 odst. 1 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 20. srpna 2015

JUDr. Petr Kolář, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Renata Krédlová