38 ICm 1876/2011
Číslo jednací: 38 ICm 1876/2011-65 sp.zn.ins.řízení: KSOS 38 INS 7922/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Soňou Walderovou v právní věci žalobce: Mgr. Ivo Tichovský, insolvenční správce dlužníka: MONTÁŽE REOL, s.r.o., IČ: 28565444, Masarykovo náměstí 6/5, 733 01 Karviná-Fryštát, zast.: Mgr. Roman Krakovka, advokát, se sídlem Jaklovecká 1249/18, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava proti žalovanému 1) Josef Mudřík, bytem Masarykova 1024, Orlová-Lutyně, žalované č. 2) Evě Olszarové, bytem Konečná 737/6, Horní Suchá a žalovanému č. 3) René Lipovský, bytem Haškova 662, Karviná, o neúčinnosti právního úkonu,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že právní úkon dlužníka spočívající ve výplatě odměny jednatelů dne 31.12.2009 na základě výdajového pokladního dokladu bez čísla v částce 451.461,-Kč žalovanému č. 1), v částce 601.948,-Kč žalované č. 2) a v částce 451.462,-Kč žalovanému č. 3) je vůči věřitelům uplatňujícím v insolvenčním řízení dlužníka MONTÁŽE REOL, s.r.o. svá práva neúčinným právním úkonem, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobci na účet majetkové podstaty dlužníka MONTÁŽE REOL, s.r.o., IČ: 28565444, celkovou částku 1.504.871,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 16.06.2011 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20.07.2011 se žalobce domáhal určení, že právní úkon dlužníka spočívající ve výplatě odměny jednatelů-žalovaných dne 31.12.2009 na základě výdajového pokladního dokladu bez čísla v částce 451.461,-Kč žalovanému č. 1), v částce 601.948,-Kč žalované č) 2 a v částce 451.462,-Kč žalovanému č. 3) je vůči věřitelům uplatňujícím v insolvenčním řízení dlužníka MONTÁŽE REOL, s.r.o. svá práva, neúčinným právním úkonem. Zároveň se domáhal, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobci na účet majetkové podstaty dlužníka MONTÁŽE REOL, s.r.o., IČ: 28565444 celkovou částku 1.504.871,-Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 16.06.2001 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tvrzením, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.11.2010, sp.zn. KSOS 38 INS 7922/2010 byl zjištěn úpadek dlužníka MONTÁŽE REOL, s.r.o., IČ: 28565444 a žalobce byl ustanoven do funkce insolvenční správce. Usnesením téhož soudu ze dne 31.01.2011 téže spisové značky byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Žalobce při výkonu své funkce, prověřením účetnictví dlužníka zjistil, že žalovaný č. 1) si z pokladny dlužníka dne 31.12.2009 vyplatil částku 451.461,-Kč jako odměnu jednatele, žalovaná č. 2) si z pokladny dlužníka téhož dne vyplatila částku 601.948,-Kč jako odměnu jednatele a žalovaný č. 3) si téhož dne vyplatil částku 451.462,-Kč jako odměnu jednatele. V účetnictví dlužníka však žalobce žádnou smlouvu o výkonu funkce jednatele uzavřenou s žalovanými, která by upravovala výši jejich odměny, nenalezl. Žalobce dále tvrdil, že dlužník ukončil faktickou podnikatelskou činnost k 31.12.2009. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 15.07.2010 a žalovaný č. 1), 2) a 3) coby jednatel dlužníka je ve vztahu k dlužníkovi ve smyslu ust. § 66a obchodního zákoníku osobou tvořící koncern. Žalobce má za to, že i výplata odměny jednatele, na kterou by měl jednatel jinak nárok je jednostranným právním úkonem, kterým došlo ve smyslu ust. § 241 odst. 1 IZ ke zvýhodnění žalovaného č. 1), 2) a 3), kterému se na úkor ostatních věřitelů dostalo vyššího uspokojení, než jakého by dosáhli v konkurzu. Došlo-li k výplatě této částky v den faktického ukončení činnosti dlužníka, jehož hospodářská situace se až do zjištění úpadku nijak nezměnila je nepochybné, že se tak stalo v době, kdy byl dlužník již v úpadku (nehledě na fikci ust. § 241 odst. 2 věta druhá IZ). Lhůta, ve které lze zvýhodňující právní úkonu dlužníka napadat byla s ohledem na poměr žalovaných a dlužníka zachována a s ohledem na tentýž poměr se pak neuplatní zákonná výjimka obsažená v ust. § 241 odst. 5 písm. b) IZ. Pokud účetnictví dlužníka neobsahuje smlouvu o výkonu funkce jednatele uzavřenou se žalovanými, pak je možné, že výplata výše uvedené částky je zároveň úkonem úmyslně zkracujícím ostatní věřitelé ve smyslu ust. § 242 IZ. Žalobce dne 01.06.2011 vyzval žalované k úhradě vyplacené částky ve prospěch majetkové podstaty ve lhůtě do 15.06.2011. Žalovaní do dne podání žaloby ve prospěch majetkové podstaty ničeho neuhradili.

Insolvenční správce uplatil svůj nárok vůči žalovaným samostatnými žalobami obsahově shodného znění podanými ke zdejšímu soudu dne 20.07.2011. Soud usnesením ze dne 17.06.2014, sp.zn.-44, které nabylo právní moci dne 06.08.2014 rozhodl, že řízení ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp.zn., 38 ICm 1877/2011 a 38 ICm 1878/2011 se spojují ke společnému řízení a účastníci řízení budou nadále označováni tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

Žalovaný č. 1) k žalobě uvedl, že k výplatě finančních prostředků jednatelům ve skutečnosti nedošlo, připustil, že v účetnictví firmy byly nesrovnalosti, za což byli jednatelé dlužníka pravomocně odsouzeni Okresním soudem v Karviné. Žalovaný č. 1) tvrdil, že finanční prostředky, které v pokladně dlužníka chyběly, šly na mzdy zaměstnanců a na provoz služebních vozidel, které jednatelé užívali a jejichž provoz nezanesli do účetnictví firmy. Žalovaná č. 2) k žalobě uvedla, že veškeré činnosti ve firmě za ní prováděl její manžel, kterému důvěřovala. Žalovaný č. 3) tvrdil, že poté co insolvenční správce žalované vyzval, aby zdůvodnili chybějící peníze v pokladně dlužníka, rozhodli se spolu s účetní dlužníka, že situaci vyřeší výpisem výdajových pokladních dokladů znějících na celkovou částku 1.504.871,-Kč. Žalovaný č. 3) dále uvedl, že výdajové pokladní doklady podepsali na radu paní účetní, aby formálně bylo účetnictví firmy v pořádku a ne proto, aby na situaci zbohatli, byť rovněž připustil, že účetnictví nevedli řádně. Dále uvedl, že má za to, že insolvenční správce o této situaci věděl. Žalovaní proto navrhli zamítnutí žaloby, neboť se v žádném případě na úkor dlužníka ani věřitelů nikterak neobohatili.

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Účastníci řízení učinili v řízení nesporným, že dne 15.07.2010 bylo zahájeno insolvenční řízení s firmou MONTÁŽE REOL, s.r.o., dále že dne 24.11.2010 byl zjištěn úpadek firmy MONTÁŽE REOL, s.r.o. a insolvenčním správcem byl jmenován Mgr. Tichovský a že dne 31.01.2011 byl usnesením zdejšího soudu prohlášen na majetek úpadce konkurz . Účastníci dále učinili v řízení nesporným, že dne 31.12.2009 byl zanesen do účetnictví úpadce záznam o výplatě finanční částky ve výši 451.461,-Kč žalovanému č. 1), částky ve výši 601.948,-Kč žalované č. 2), částky ve výši 451.462,-Kč žalovanému č. 3). Dále učinili účastníci v řízení nesporným, že žalovaní byli na základě výzvy ze dne 20.01.2011 vyzváni k odůvodnění výplaty finanční částky v celkové výši 1.504.871,-Kč a dne 01.06.2011 pak byli insolvenčním správcem vyzváni k vyplacení této částky do majetkové podstaty úpadce.

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 38 INS 7922/2010, přičemž zjistil, že insolvenčním návrhem věřitele Václava Hrtánka ze dne 15.07.2010 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka MONTÁŽE REOL, s.r.o. a téhož dne byla uveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Usnesením ze dne 24.11.2010 byl zjištěn zdejším soudem úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Usnesením zdejšího soudu ze dne 31.01.2011 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz.

Ze zprávy o soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 07.01.2011 soud zjistil, že společnost nemá žádný hodnotný majetek.

Ze seznamu přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka soud zjistil, že do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo celkem 14 věřitelů s celkovými pohledávkami ve výši 2.728.314,68 Kč.

Ze zápisu ze schůze věřitelů konané dne 22.02.2011 pak soud zjistil, že tato schůze jednomyslně zvolila zástupce věřitelů, věřitel č. 7 Michala Hrtánka.

Ze zprávy insolvenčního správce o jeho činnosti ze dne 10.02.2014 pak soud zjistil, že insolvenční správce nedohledal žádný jiný majetek dlužníka a majetková podstata je tak tvořena toliko pohledávkami za společníky dlužníka z titulu nesplacených částí jejich vkladů a dále případným plněním ze zvýhodňujících právních úkonů.

Soud dále provedl důkaz třemi výdajovými pokladními doklady bez čísla, z nichž zjistil, že znějí na částku 451.461,-Kč ve prospěch žalovaného č. 1), na částku 601.948,-Kč ve prospěch žalované č. 2) a na částku 451.462,-Kč ve prospěch žalovaného č. 3).

Z výpisu z pokladního deníku dlužníka ze dne 19.01.2011 strany 2, položka 929 pak soud zjistil, že v účetnictví dlužníka je zaznamenána výplata odměny jednatelům v celkové výši 1.504.871,-Kč.

Z úředního záznamu ze dne 20.01.2011 soud zjistil, že žalovaný č. 1) a René Olszar jako zástupce žalované č. 2) projednali s insolvenčním správcem účetnictví dlužníka. Dále bylo konstatováno, že žalovaná č. 2) činnost společníka ani jednatele fakticky nikdy nevykonávala, tuto zastupoval René Olszar, který však za dlužníka oficiálně nikdy nevystupoval. Na jednání bylo dále dohodnuto, že do 21.02.2011 bude vydáno insolvenčnímu správci 62,-Kč jako zůstatek pokladny, dále bude na účet správce společníky dlužníka uhrazen nesplacený zůstatek vkladu, tj. žalovaný č. 1) uhradí částku 30.000,-Kč, žalovaná č. 2) částku 40.000,-Kč a žalovaný č. 3) částku 30.000,-Kč a do dne 21.02.2001 jednatelé sdělí a doloží, z jakého důvodu jim byla vyplacena odměna v celkové výši 1.504.871,-Kč dne 31.12.2009.

Z výzvy datované dne 01.06.2001 adresované žalovaným č. 1), 2) a 3) soud zjistil, že žalovaní byli insolvenčním správcem vyzváni k úhradě vyplacené odměny do majetkové podstaty úpadce. Žalovaní byli dále upozorněni, že pokud tak neučiní bude správce nucen podat u insolvenčního soudu incidenční žalobu o neúčinnosti právního úkonu a žalobu na plnění.

Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka vedeného zdejším soudem oddíl C, vložka 32253 soud zjistil, že dlužník byl zapsán do obchodního rejstříku dne 12.11.2008, jednateli společnosti jsou Josef Mudřík, Eva Olszarová a René Lipovský a to od vzniku společnosti do současnosti, přičemž každý z jednatelů jedná jménem společnosti samostatně. Jednatelé jsou zároveň společníky společnosti Josef Mudřík s vkladem 60.000,-Kč-splaceno 30.000,-Kč, Eva Olszarová s vkladem 80.000,-Kč-splaceno 40.000,-Kč a René Lipovský s vkladem 60.000,-Kč-splaceno 30.000,-Kč. V ostatních skutečnostech je uveden záznam o vedeném insolvenčním řízení na majetek společnosti.

Ze spisu Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 8 T 35/2012 soud zjistil, že obžalobou doručenou Okresnímu soudu v Karviné dne 02.07.2012 byli žalovaní č. 1), 2) a 3) obžalováni z přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 trestního zákoníku.

Z protokolu o hlavním líčení konaném před Okresním soudem v Karviné dne 24.10.2012 soud zjistil, že jako svědek vypovídal žalobce, dále byl čten úřední záznam o podaném vysvětlení paní Marie Janíkové, která zpracovávala ve firmě dlužníka účetnictví a byly provedeny další důkazy.

Z usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 24.10.2012, sp.zn. 8 T 35/2012 soud zjistil, že v trestní věci obžalovaných Josefa Mudříka a Evy Olszarové se trestní stíhání podle ust. § 307 odst. 1 trestního řádu podmíněně zastavuje a podle § 307 odst. 3 trestního řádu se každému z obžalovaných stanoví zkušební doba v trvání 1 roku a 3 měsíců.

Z rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 8 T 35/2012 ze dne 24.10.2012 soud zjistil, že obžalovaný René Lipovský je vinen, že od 04.11.2008 do ledna 2011 v Karviné, okres Karviná a jinde jako jednatel společnosti MONTÁŽE REOL, s.r.o. spolu s dalšími dvěma pachateli vědomě v rozporu s ust. § 35 a násl. zákona č. 513/1991 Sb.-obchodní zákoník a s ust. § 1 odst. 2 písm. a) odst. 2 a 4 a násl. zákona č. 563/1991 Sb.-o účetnictví, nevedli řádně účetnictví společnosti, neboť v účetním deníku nenechali zaevidovat jednak poskytnuté půjčky v celkové výši 2.530.000,-Kč a jejích následné splácení, což ani nedoložili doklady o jejich poskytnutí, jednak nájem osobních motorových vozidel a to Škoda Octavia, RZ: 5T9 0898, RZ: 3T3 5432, RZ: 4T5 8020, RZ: 4T7 5917 pronajaté od dalších pachatelů RZ: 7T4 6850 a RZ: 6T8 4916 obě pronajaté od obžalovaného René Lipovského RZ: 5T2 7090 pronajaté od matky obžalovaného Květy Smoligové, včetně úhrady nájmů a následného zavedení knih jízd o jejich provozu, v důsledku čehož následně nechali v účetním deníku a v pokladním deníku nepravdivě zaznamenat vyplácení odměny jednatelům ke dni 31.12.2009 v celkové výši 1.504.871,-Kč, což doložili nepravdivými výdajovými pokladními doklady o vyplácení těchto odměn a to ve výši 451.461,-Kč dalšímu pachateli (žalovaný č 1), ve výši 451.462,-Kč obžalovanému René Lipovskému, ve výši 601.948,-Kč další pachatelce (žalované č. 2), ač jim nebyly vyplaceny, dále vyhotovili nepravdivé doklady o vzniku pracovního poměru další pachatelky ke dni 01.12.2008 a o následném měsíčním vyplácením mzdy za rok 2009, ač ve společnosti nevykonávala žádnou činnost jako zaměstnanec, taktéž nepravdivě v účetním deníku uvedli, že jejich vklady jako společníků byli v plné výši uhrazeny ke dni 04.11.2008, ač k tomuto dni nebyly uhrazeny, neboť měli být splaceny ve výši 50 % až dne 05.11.2008, čímž znemožnili kontrolu hospodaření podnikání této společnosti ustanovenému insolvenčnímu správci úpadce MONTÁŽE REOL, s.r.o. Mgr. Ivo Tichovskému z důvodu zjištění rozsahu majetkové podstaty úpadce za účelem ověření reálnosti následného poměrného uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka a současně znemožnili vyvození dalších důsledků z řádného prověřování nakládání s finančními prostředky společnosti, tedy nevedl účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku, nebo k jejich kontrole, ač byl k tomu podle zákona povinen, v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje a ohrozil tak majetková práva jiného, čímž spáchal přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 trestního zákoníku a za to se odsuzuje podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku. Obžalovanému se ukládá peněžitý trest podle § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 trestního zákoníku v počtu 60-ti denních sazeb ve výši 550,-Kč, tedy celkem 33.000,-Kč. Podle ust. § 60 odst. 1 trestního zákoníku se stanoví pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců.

Z odvolání obžalovaného René Lipovského proti rozsudku Okresního soudu v Karviné soud zjistil, že obžalovaný-žalovaný č. 3) navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a sám rozhodl o podmíněném zastavení a stanovení maximálně dlouhé zkušební doby.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 6 To 5/2013 ze dne 19.02.2013 soud zjistil, že krajský soud dle ust. § 250 odst. 4 trestního řádu vzal na vědomí zpětvzetí odvolání obžalovaného René Lipovského, neboť nebylo shledáno překážek tomu bránicím, když obžalovaný dne 19.02.2013 vzal své odvolání do rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24.10.2012, č.j. 8 T 35/2012 v celém rozsahu zpět.

Po provedeném dokazování, kdy soud vyhodnotil důkazy jednotlivě a poté všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl i ke shodným tvrzením účastníků zjistil následující skutkový stav.

Dne 12.11.2008 vznikla společnost MONTÁŽE REOL, s.r.o. Jednateli společnosti byli žalovaní č. 1) až 3), kteří zároveň byli společníky společnosti s vkladem žalovaný č. 1) 60.000,-Kč-splaceno 30%, žalovaná č. 2) s vkladem 80.000,-Kč-splaceno 40 % a žalovaný č. 3) s vkladem 60.000,-Kč-splaceno 30 %. Společnost ke dni 31.12.2009 fakticky ukončila svou činnost. Shodnými tvrzeními účastníků i výdajovými pokladními doklady bez čísla a pokladním deníkem dlužníka ze dne 19.01.2011 bylo v řízení prokázáno, že do účetnictví dlužníka byla zanesena položka-odměna jednatelů v celkové výši 1.504.871,-Kč. Výdajové pokladní doklady byly vypsány na odměnu žalovanému č. 1) ve výši 451.461,-Kč, žalované č. 2) na částku 601.948,-Kč a žalovanému č. 3) na částku 451.462,-Kč. Na základě insolvenčního návrhu věřitele Václava Hrtánka bylo dne 15.07.2010 zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem-firmou MONTÁŽE REOL, s.r.o. Usnesením ze dne 24.11.2010 byl zjištěn úpadek společnosti MONTÁŽE REOL, s.r.o. a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Usnesením zdejšího soudu ze dne 31.01.2011 byl na majetek společnosti MONTÁŽE REOL, s.r.o. prohlášen konkurz. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo následně celkem 14 věřitelů s celkovými pohledávkami ve výši 2.728.314,68 Kč. Na schůzi věřitelů konané dne 22.02.2011 byl jako zástupce věřitelů zvolen pan Ing. Michal Hrtánek. V průběhu zjišťování majetkové podstaty úpadce a v souvislosti s činností insolvenčního správce pak vyšlo najevo, že v pokladně společnosti chybí částka 1.504.871,-Kč. Dne 20.01.2011 pak bylo na schůzce insolvenčního správce s žalovaným č 1) a Reném Olszarem zástupcem žalované č. 2) insolvenčnímu správci sděleno, že žalovaná č. 2) činnost společníka ani jednatele fakticky nevykonávala, tuto zastupoval její manžel René Olszar. Zároveň byl insolvenčnímu správci vydán zůstatek pokladny ve výši 62,-Kč a dále byli žalovaní insolvenčním správcem vyzváni, aby ve lhůtě do 21.02.2011 na účet insolvenčního správce uhradili nesplacené zůstatky svého vkladu a to žalovaný č. 1) ve výši 30.000,-Kč, žalovaná č. 2) ve výši 40.000,-Kč a žalovaný č. 3) ve výši 30.000,-Kč a v téže lhůtě pak měli žalovaní správci sdělit a doložit, z jakého právního důvodu byla jednatelům dlužníka dne 31.12.2012 vyplacena částka ve výši 1.504.871,-Kč. Žalovaní výplatu částky 1.504.871,-Kč správci řádně neodůvodnili a správce poté výzvou ze dne 01.06.2001 žalované vyzval, aby tuto částku vydali do majetkové podstaty dlužníka ve lhůtě do 15.6.2011. Zprávou insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti ze dne 10.02.2014 vzal soud za prokázáno, že správce nedohledal žádný jiný majetek dlužníka a majetková podstata dlužníka je tvořena toliko pohledávkami za společníky dlužníka z titulu nesplacených částí jejich vkladů a dále případným plněním ze zvýhodňujících právních úkonů s tím, že společníci dlužníka dosud neuhradili nesplacené části jejich vkladu.

V řízení bylo dále trestním spisem sp.zn. 8 T 35/2012 Okresního soudu v Karviné a to obžalobou, protokolem o hlavním líčení konaném před Okresním soudem v Karviné dne 24.10.2012 prokázáno, že insolvenční správce podal na jednatele dlužníka trestní oznámení a to ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 02.07.2012 byla doručena Okresnímu soudu v Karviné obžaloba, která vinila žalované č. 1) až 3) ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 trestního zákoníku. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 8 T 35/2012 a z usnesení téže spisové značky vzal soud za prokázáno, že obžalovaní-žalovaní č.

1) až 3) byli uznáni vinnými ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž trestní řízení žalovaného č. 1) a žalované č. 2) bylo podmíněně zastaveno podle § 307 odst. 3 trestního řádu a každému z obžalovaných -žalovanému č. 1) a 2) byla stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku a tří měsíců. Žalovaný č. 3) pak byl v souladu s § 254 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) a odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výši 33.000,-Kč a zároveň mu byl vyměřen náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Všichni obžalovaní byli vinni ze skutku, že od 04.11.2008 do ledna 2011 v Karviné a jinde jako jednatelé společnosti MONTÁŽE REOL, s.r.o. mimo jiné nechali v pokladním deníku společnosti nepravdivě zaznamenat vyplácení odměny jednatelům ke dni 31.12.2009 v celkové výši 1.504.871,-Kč, což doložili nepravdivými výdajovými pokladními doklady o vyplácení těchto odměn a to ve výši 451.461,-Kč žalovanému č. 1, ve výši 451.462,-Kč žalovanému č. 3 a ve výši 601.948,-Kč žalované č. 2, ač jim nebyly vyplaceny, dále vyhotovili nepravdivé doklady o vzniku pracovního poměru a výplatě mzdy za rok 2009, čímž znemožnili kontrolu hospodaření podnikání této společnosti ustanovenému insolvenčnímu správci úpadce: MONTÁŽE REOL, s.r.o. Mgr. Ivo Tichovskému z důvodu zjištění rozsahu majetkové podstaty úpadce za účelem ověření reálnosti následného poměrného uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka a současně znemožnili vyvození dalších důsledků z řádného prověření nakládání s finančními prostředky společnosti tedy, že nevedli účastní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku k jejich kontrole, ač byli k tomu podle zákona povinni a v takových účetních knihách, zápisech a jiných dokladech uvedli nepravdivé a hrubě zkreslující údaj a ohrozili tak majetková práva jiného. Žalovaný č. 3) podal proti rozsudku Okresního soudu v Karviné odvolání, které vzal následně zpět a Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.02.2013 rozhodl o tom, že bere zpětvzetí odvolání obžalovaného-žalovaného č. 3) na vědomí.

Dle ust. § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje, některé věřitelé na úkon jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Dle ust. § 241 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkurzu. Dle odst. 2 téhož ustanovení zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Soud konstatuje, že s účinností od 01.01.2014 byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle přechodného ustanovení tohoto zákona v čl. II. platí, že zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 01.01.2014 platí i pro insolvenční řízení (včetně incidenčních sporů zahájených přede dnem nabytí účinností tohoto zákona) a že právní účinky úkonu, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají zachovány.

Předmětem tohoto řízení je žalobcem tvrzená neúčinnost jednostranného právního úkonu-výplaty odměny jednatelů dlužníka na základně výdajových pokladních dokladů bez čísla ze dne 31.12.2009. Žalobce přitom tvrdí, že se jedná o neúčinný právní úkon zvýhodňující ostatní věřitele a zároveň o neúčinný právní úkon učiněný ve prospěch osoby, která tvoří s dlužníkem koncern.

Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby dle ust. § 239 odst. 1 IZ a žaloba byla podána ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 IZ. Proto se lze věcně zabývat tvrzenými důvody neúčinnosti jednostranného právního úkonu.

Pro právní posouzení dané věci bylo rozhodující, zda tvrzená výplata odměny jednatelům , jakož to jednostranného právního úkonu je právním úkonem či nikoli. Ust. § 235 a násl. IZ jasně stanoví, že odporovat lze toliko právním úkonům takže a contrario musí za použití pravidel formální logiky platit, že nelze odporovat faktické činnosti, neboť tato není právním úkonem. Při hodnocení povahy právních úkonů či právních skutečností je možné vycházet pouze z ustanovení občanského zákoníku, jelikož insolvenční zákon nemá zvláštní ustanovení o institutu právního úkonu. Obecně přitom platí, že odporovatelnými jsou dlužníkovy právní úkony, ohledně kterých bylo prokázáno splnění všech podmínek, s nimiž zákon spojuje úspěšné uplatnění odpůrčího práva . Právním úkonem se přitom rozumí projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku občanskoprávního vztahu, který právní předpisy s takovým projevem spojují (§ 34 občanského zákoníku). Právním úkonem ve smyslu uvedeného ustanovení občanského zákoníku však není faktická činnost, byť se jí právní úkon provádí.

Dle ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu. Soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

Soud má za to, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24.10.2012, sp.zn. 8 T 35/2012 a usnesením téže spisové značky z téhož dne bylo v řízení prokázáno, že žalovaní č. 1) až 3) byli uznáni vinnými z přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 trestního zákona, tedy skutkem spočívajícím v tom, že mimo jiné nechali v účetním deníku a v pokladním deníku dlužníka nepravdivě zaznamenat vyplacení odměny jednatelům ke dni 31.12.2009 v celkové výši 1.504.871,-Kč, což doložili nepravdivými výdajovými pokladními doklady o vyplacení těchto odměn ve výši 451.461,-Kč žalovanému č. 1), ve výši 451.462,-Kč žalovanému č. 3) a ve výši 601.948,-Kč žalované č. 2), ač jim nebyly vyplaceny a dále vyhotovili nepravdivé doklady o vzniku pracovního poměru další pachatelky, čímž znemožnili kontrolu hospodaření podnikání této společnosti ustanovenému insolvenčnímu správci úpadce: MONTÁŽE REOL, s.r.o. Mgr. Tichovskému z důvodu zjištění rozsahu majetkové podstaty úpadce za účelem ověření reálnosti následného poměrného uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka a současně znemožnění vyvození dalších důsledků z řádného prověření nakládání s finančními prostředky společnosti.

Soud je toho názoru, že je vázán rozhodnutím učiněným v trestním řízení, když má za to, že rozsudek vydaný v trestním řízení a závěry v něm uvedené jsou závazné pro civilní řízení do té míry, v jaké je rozhodnutí vydané v trestním řízení rozhodující pro hypotézu právní normy řízení civilního. Pokud tedy skutek, za který byli obžalovaní-žalovaní č. 1) až 3) odsouzeni spočívá mimo jiné v tom, že nechali nepravdivě zaznamenat vyplácení odměny jednatelům ke dni 31.12.2009, ač jim nebyly vyplaceny musí zdejší soud z tohoto zjištění při posuzování žaloby v civilním řízení vycházet. Soud dospěl v daném případě k závěru, že jelikož bylo v řízení prokázáno, že k výplatě odměny jednatelům-žalovaným č. 1) až 3) ve skutečnosti nedošlo, pak ze strany dlužníka nebyl učiněn žádný právní úkon, kterým by došlo ke vzniku, změně, nebo zániku právního vztahu a proto je nutno žalobu na určení, že právní úkon spočívající ve výplatě odměny jednatelům dne 31.12.2009, zamítnout. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že ze strany dlužníka dne 31.12.2009 k tvrzené výplatě odměny jednatelům nedošlo a tudíž nedošlo k žádnému právnímu úkonu, kterému byl šlo účinně odporovat pak se již dalšími předpoklady tvrzené neúčinnosti tak jak má na mysli ust. § 241 a 242 IZ nezabýval, neboť dlužník tvrzeným způsobem nezkrátil možnost uspokojení věřitelů ani žádného věřitele na úkor jiného nezvýhodnil tak jak má na mysli § 235 IZ.

Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a především právnímu hodnocení věci pak soud považoval za nadbytečné provádět navrhovaný výslech paní Marie Janíkové, která vedla účetnictví dlužníka, a proto tento navrhovaný důkaz z důvodu hospodárnosti řízení zamítl.

Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že ze strany dlužníka nedošlo k žádnému právnímu úkonu, u kterého by bylo lze určit jeho neúčinnost ve vztahu k věřitelům uplatňujícím svá práva v insolvenčním řízení dlužníka zamítl rovněž žalobu v části, v níž žalobce požadoval, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobci na účet majetkové podstaty částku 1.504.871,-Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 16.06.2011 do zaplacení.

Žalobce ve svém vyjádření došlém soudu dne 31.10.2013 vyslovil názor, že je ve věci nepodstatné, zda-li šlo o výplatu odměny jednatelů, vrácení půjčky nebo úhradu nájemného za pronájem motorových vozidel, ale podstatné je, že v úpadkové situaci dlužníka tento nemohl některému z věřitelů uhradit celý závazek a ostatním věřitelům neuhradit nic. V tomto dle názoru žalobce spočívá podstata zvýhodňujícího právního úkonu, a jelikož je předmětná účetní transakce označována jako výplata odměny jednatelů-žalovaným, nezbývá než vycházet z účetnictví a domáhat se neúčinnosti takto označeného právního úkonu.

S tímto obecným tvrzením žalobce je nutno souhlasit, nicméně žalobce žádná skutková tvrzení ohledně vrácených půjček či úhrady nájemného za pronájem motorových vozidel netvrdil a žádného dalšího věřitele krom žalovaných č. 1) až 3) v žalobě neoznačil. V řízení bylo prokázáno, že ani samotní žalovaní nebyli věřiteli dlužníka , když neexistuje žádná smlouva , na základě které by žalovaní měli nárok na výplatu odměny. Naopak bylo v řízení prokázáno, že k výplatě odměny jednatelům nedošlo a záznam v pokladním deníku byl uveden nepravdivě. Soud souhlasí s žalobcem dále v tom, že finanční prostředky v pokladně chyběly, což žalovaní nezpochybnili a tyto prostředky mají být do majetkové podstaty vráceny, což je i titulem pro náhradu škody, za kterou jednatelé nesou plnou odpovědnost. Soud je právě toho názoru, že pokud bylo prokázáno a to již rozsudkem OS Karviná v trestním řízení s žalovanými, že žalovaní č. 1) až 3) nevedli řádně účetnictví v důsledku, čehož vznikla společnosti škoda, bylo věcí insolvenčního správce podat žalobu u obecného soudu proti žalovaným na náhradu škody, jakožto sekundárního právního vztahu vzniklého v důsledku nesprávného vedení účetnictví, nikoli však žalobu na určení neúčinnosti právního úkonu dle ust. § 235 a násl. IZ. Je zřejmé, že žalovaní porušili své povinnosti v souladu s ust. § 194 odst. 5 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 v důsledku, čehož odpovídají za škodu, kterou společnosti způsobili.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní, kteří byli ve sporu plně úspěšní mají plné právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovaní u ústního jednání konaného dne 29.09.2014 uvedli, že jim žádné náklady nevznikly rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě a to písemně ve 4 vyhotoveních.

V Ostravě dne 29.09.2014

Za správnost vyhotovení: Mgr. Soňa Walderová, v.r. Vanessa Plonková samosoudkyně