38 ICm 1610/2011
Jednací číslo: 38 ICm 1610/2011-42 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 38 INS 3231/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, IČ: 61860069, proti žalovanému 1) Mgr. Michalu Machkovi, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dlouhá 53/6, insolvenčnímu správci dlužníka Luboše Vojkovského, zastoupeného Mgr. Sylvou Pahutovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Dlouhá 53/6 a žalovanému 2) Luboši anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Krásné Pole, Družební 297/266, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 21.616,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 38 INS 3231/2011 s dlužníkem Lubošem anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Krásné Pole, Družební 297/266 přihlášena přihláškou P6, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka č. 2 ve výši 15.882,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 38

INS 3231/2011 s dlužníkem Lubošem anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Krásné Pole, Družební 297/266 přihlášena přihláškou P6, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná, ze zamítá.

III. Žalobce a žalovaný 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 153,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 24.06.2011 ve znění jejího doplnění doručeného soudu dne 5.3.2012 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod. sp.zn. KSOS 38 INS 3231/2011 s dlužníkem Lubošem anonymizovano přihláškou P6 jsou po právu, s tím, že popřená část pohledávky č. 1 ve výši 21.616,-Kč je po právu jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná a pohledávka č. 2 ve výši 15.882,-Kč je po právu jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná. Hlavní argument žalobce ve vztahu k pohledávce č. 1 z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100082883, dále z titulu směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení spočíval v tom, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a její vykonatelnost byla doložena. Insolvenční správce tak nebyl oprávněn posuzovat pohledávku jako nevykonatelnou a důvodem popření tak nemůže být jiné právní posouzení věci. Rozhodčí doložka byla dohodnuta platně, žádný právní předpis její používání ve spotřebitelských smlouvách nezakazuje a např. i nyní schválená novela zákona o rozhodčím řízení umožňuje ve spotřebitelských smlouvách rozhodčí doložky sjednávat. Dlužník návrh na zrušení rozhodčího nálezu nepodal. Vrchní soud v Praze a Nejvyšší soud ČR řešil obdobnou rozhodčí doložku stejného věřitele a shledal ji v pořádku. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 539/10, pokud rozhodčí nález nebyl nikdy zrušen, je pravomocný a zakládá překážku věci rozsouzené. Vedle toho žalobce poukázal na nejnovější rozhodovací praxi Vrchního soudu v Olomouci ve vztahu k možnosti popírat vykonatelné pohledávky, a to rozsudek ze dne 2.2.2012, sp.zn. 12 VSOL 35/2011. Ve vztahu k pohledávce č. 2 žalobce uvedl, že dlužník se v souladu se zásadou autonomie vůle rozhodl uzavřít dohodu o uznání dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která by měla být respektována, přičemž smluvní pokuta ve výši 15.882,-Kč zajišťující povinnost zaplatit dluh z úvěru je přiměřená a platně dohodnutá.

Žalovaný 1) navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že rozhodčí doložka zapracovaná věřitelem do smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru je neplatná, neboť nebyla sjednána individuálně při sepisu smlouvy a v souladu s čl. 3 směrnice Rady 93/13/EHS se jedná o podmínku nepřiměřenou, která zakládá nerovnováhu ve smluvním vztahu. Způsob jejího sjednání tak jak vyplývá ze smluvních podmínek nemůže obstát ani ve světle Ústavního nálezu ze dne 05.10.2011 sp.zn. II. ÚS 2164/10. Vzhledem k uvedenému posoudil žalovaný 1) při přezkoumání přihlášené pohledávky rozhodčí doložku jako neplatnou pro rozpor se zákonem s ohledem na ust. § 55 a 56 občanského zákoníku i s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora. Nicotnost rozhodčího nálezu pak vede k tomu, že se nepoužije

ICM R ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, stanovující podmínky popírání vykonatelných pohledávek. Žalovaný 1) jako insolvenční správce vznesl dále kauzální námitky vůči části pohledávky č. 1 ve výši 20.116,-Kč, odpovídající smluvní pokutě, neboť se jedná o nárok z neplatného ujednání dle ust. § 56 občanského zákoníku, když ujednání o tom, že dlužník v pozici spotřebitele bude mít povinnost zaplatit smluvní pokutu 50 % z nominální výše úvěru při prodlení s úhradou splátky úvěru, je nutné považovat za výrazně nerovnovážné v neprospěch spotřebitele. Náklady rozhodčího řízení byly žalovaným 1) popřeny, neboť bylo rozhodnuto orgánem, který neměl pravomoc ve věci jednat a spor rozhodnout. Dílčí pohledávka č. 2 nevznikla, neboť se jedná o nárok z neplatného ujednání s odkazem na ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku.

Žalovaný 2) se k žalobě nevyjádřil.

Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. na základě předložených listinných důkazů, jelikož účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, resp. neměli k uvedenému postupu žádné námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 38 INS 3231/2011 soud zjistil, že:

1) usnesením ze dne 17.03.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Luboše Vojkovského, insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Michal Machek a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 13.07.2011 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, 3) přihláškou pohledávky evidovanou pod číslem P6 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení s dlužníkem Lubošem anonymizovano vykonatelnou pohledávku č.1 z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100082883 ve výši 59.715,-Kč, z titulu směnečného úroku ve výši 1.418,- Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč, dále nevykonatelnou pohledávku č. 2 ve výši 15.882,-Kč z titulu nedoplatku dle dohody o uznání dluhu č. 9100082883 dle článku 4 odst. 4.1 smluvních ujednání, 4) u přezkumného jednání dne 05.05.2011 popřeli insolvenční správce i dlužník pohledávku č. 1 co do pravosti a výše v částce 21.616,-Kč s argumentací, že pohledávka je nevykonatelná, neboť rozhodčí doložka je neplatná a pokud jde o smluvní pokutu ve výši 50 % z půjčené částky, namítali rovněž neplatnost. Věřitel proto nemá nárok jak na smluvní pokutu, tak na náklady rozhodčího řízení. Pohledávka č. 2 byla popřena proto, že další sankce pro neplacení úvěru je neplatná, 5) insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření části pohledávky č. 1 a celé pohledávky č. 2 podle ust. § 197 odst. 2 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) dopisem ze dne 13.06.2011, který byl žalobci doručen dne 15.06.2011, 6) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

ICM R

V prvé řadě soud konstatuje, že žaloba byla žalobcem podána včas v souladu s vyrozuměním insolvenčního správce ve lhůtě 15 dnů od doručení vyrozumění podle ust. § 198 odst. 1 IZ.

K pohledávce č. 1 soud dále zjistil:

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100082883 ze dne 24.11.2006 a smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru č. V01052006 vzal soud za prokázáno, že žalobce jako věřitel (tehdy s obchodní firmou Profireal, a.s.) uzavřel s dlužníkem Lubošem anonymizovano a spoludlužnicí Martinou Vojkovskou smlouvu, na jejímž základě se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 64.008,-Kč za smluvní odměnu 32.004,-Kč a dlužník se peněžní prostředky zavázal společně a nerozdílně se spoludlužnicí splácet 36-ti měsíčními splátkami po 1.900,-Kč, RPSN činilo 75,97 % a částka k vyplacení 30.104,-Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly dle dohody smluvních stran (věřitele, dlužníka a spoludlužnice) smluvní ujednání.

Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100082883 ze dne 28.11.2006 soud zjistil, že žalobce jako věřitel oznámil dlužníkovi a spoludlužnici parametry revolvingového úvěru ve smyslu bodu 2.5 smluvních ujednání, které byly upřesněny takto: výše úvěru 40.032,-Kč, částka k vyplacení 18.116,-Kč, počet splátek zůstal stejný, tj. 36, výše splátky činila 1.112,-Kč, přičemž úvěr měl být splácen počínaje dnem 15.01.2007 vždy k 15. dni v měsíci, RPSN činilo 77,52 %. Dlužník a spoludlužnice byli poučeni o tom, že dodatek ke smlouvě o úvěru mohou odmítnout způsobem uvedeným v bodě 2.5 smluvních ujednání.

Pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet splátky úvěru byly ve smluvních ujednáních dohodnuty 3 samostatné smluvní pokuty, a to v bodě 13.1a) ve výši 8 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 15 dnů po termínu splatnosti, v bodě 13.1b) 13 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 30 dnů po termínu splatnosti a v bodě 13.4 ve výši 50 % ze schválené výše úvěru pro případ prodlení se zaplacení dvou splátek podle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo v případě prodlení s úhradou splátky déle než 30 dnů. Bod 13.3b) smluvních ujednání obsahuje ujednání o tom, že v případě, že dlužník neuhradí 2 splátky podle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo v případě, že je v prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než 30 dnů nebo v případě, že je v prodlení s plněním jiného peněžitého závazku vůči věřiteli podle smlouvy o revolvingovém úvěru nebo v případě, že dlužník poruší některé ustanovení této smlouvy nebo kterékoliv z prohlášení dlužníka se stane nepravdivým, stávají se k výzvě věřitele okamžitě splatnými všechny dosud nesplatné závazky dlužníka vůči věřiteli ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Bod 18.1 smluvních ujednání obsahuje rozhodčí doložku, ve které se smluvní strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy o revolvingovém úvěru nebo v návaznosti na ni, má dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle rozhodců. Rozhodci pro tento účel jsou: JUDr. Josef Kunášek, advokát, JUDr. Eva Vaňková, advokátka, Mgr. Marek Landsmann, advokát, či jiný věřitelem zvolený rozhodce. Podle bodu 6 smluvních ujednání, a to 6.1 až 6.4 dlužník svým podpisem na smlouvě o revolvingovém úvěru potvrdil, že v den podpisu vystavil a odevzdal věřiteli 1 vlastní blankosměnku na řad

ICM R věřitele, bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního, s doložkou bez protestu . V případě, že dlužník je v prodlení s placením jakéhokoliv závazku podle smlouvy o revolvingovém úvěru, je věřitel oprávněn (nikoliv však povinen) vyplnit na blankosměnce částku, nepřesahující celkovou dlužnou částku (včetně veškerých smluvních pokut a ke dni vyplnění směnky přirostlého příslušenství) splatnou věřiteli na základě, nebo v souvislosti se smlouvou o revolvingovém úvěru, datum a místo splatnosti a domáhat se uspokojení z blankosměnky. Dlužník svým podpisem na smlouvě o revolvingovém úvěru potvrdil, že výše uvedenou blankosměnku vystavil a odevzdal věřiteli ze své svobodné vůle, dobrovolně a bez jakéhokoliv nátlaku či donucení. Výslovně prohlásil, že tuto blankosměnku vystavil jako prostředek k zajištění všech současných i budoucích pohledávek věřitele za dlužníkem, plynoucích ze smlouvy o revolvingovém úvěru, a tímto udělil věřiteli jako majiteli blankosměnky právo vyplnit na vystavené blankosměnce údaj o splatnosti, směnečnou sumu a místo platební.

Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100082883 ze dne 30.06.2008 soud zjistil, že dlužník, spoludlužnice a žalobce se dohodli na parametrech revolvingového úvěru po uzavření dodatku takto: Den splatnosti splátky v průběhu splácení po poskytnutí revolvingu je 15, výše splátky po provedení revolvingu 1.112,-Kč, počet prvních splacených splátek pro provedení prvního revolvingu 18, počet vždy následujících splacených splátek pro provedení následujících revolvingů 24 s tím, že maximální výše úvěru po provedení revolvingu činí 46.704,-Kč, výše revolvingu 26.688,-Kč a částka k vyplacení 14.145,-Kč, smluvní odměna 12.543,-Kč a RPSN úvěru po provedení revolvingu 58,39 %.

Z přílohy č. 1 ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100082883-splátkového kalendáře soud zjistil, že suma uhrazených splátek ke dni 19.08.2008 činila 22.240,-Kč. Dlužník pak měl dále splácet splátky 21-60 vždy k 15. dni v měsíci, výše splátky činila 1.112,-Kč.

Z dopisu ze dne 17.10.2010 soud zjistil, že věřitel (žalobce) dlužníkovi Luboši anonymizovano a spoludlužnici Martině Vojkovské oznámil na adresu uvedenou ve smlouvě, že došlo k zesplatnění veškerých závazků dlužníka ze smlouvy o úvěru č. 9100082883, a to pro závažné porušení smlouvy o revolvingovém úvěru neplněním závazků dle splátkového kalendáře, přičemž celková výše dluhu činila 65.929,-Kč a sestávala ze zbývajících dlužných splátek dle splátkového kalendáře 45.592,-Kč, neuhrazených penalizačních faktur 321,-Kč a smluvní pokuty ve výši 50 % z výše úvěru 20.016,-Kč. Dlužná částka měla být uhrazena do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení.

Z faktury č. 910049049 soud zjistil, že žalobce jako věřitel vyúčtoval dlužníkovi Luboši anonymizovano na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100082883 dne 17.10.2010 smluvní pokutu 50 % z výše úvěru 20.016,-Kč a 8 % z výše splátky č. 45-88,96 Kč, tedy celkem po zaokrouhlení 20.104,-Kč.

Ze směnky vystavené dlužníkem dne 24. listopadu 2006 na řad žalobce a z vyplňovacího směnečného prohlášení ze dne 28. října 2010 soud zjistil, a to z údaje uvedeného na směnce ke smlouvě č. 9100082883 , že se jedná o směnku zajišťovací k pohledávce žalobce ze smlouvy o revolvingovém úvěru stejného čísla. Na směnce je

ICM R uvedena směnečná suma 65.929,-Kč, údaj o splatnosti 28. října 2010 a platební místo Profireal, a.s. (dřívější obchodní firma právní žalobce), Perštýnské náměstí 80, Pardubice-Staré Město. Směnku jako aval podepsala Martina Vojkovská.

Z karty klienta-Luboše Vojkovského ke smlouvě č. 9100082883 soud zjistil, že žalobce jako věřitel dlužníkovi Luboši anonymizovano vyplatil dne 27.11.2006 částku 18.116,-Kč a dále pak včetně revolvingu vyplatil 46.406,-Kč. Dlužník dosud z této částky uhradil 58.030,-Kč.

Listinou označenou jako rozhodčí nález ze dne 03.01.2011 č.j. Va 43-123/2010-10 bylo prokázáno, že rozhodkyně JUDr. Eva Vaňková, které byl doručen návrh na vydání rozhodčího nálezu a která funkci rozhodkyně přijala, rozhodla tak, že Luboš Vojkovský a Martina Vojkovská jsou povinni zaplatit PROFI CREDIT Czech, a.s. směnečný peníz ve výši 65.929,-Kč s 6 % úrokem z prodlení od 29.10.2010 do zaplacení a na náhradě nákladů rozhodčího řízení částku 1.600,-Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodkyně přitom dospěla k závěru, že uplatněný nárok je způsobilý k projednání v neveřejném písemném a jednoinstančním rozhodčím řízení, a to v souladu jak se zákonem o rozhodčím řízení, tak v souladu s rozhodčí doložkou smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi účastníky dne 24.11.2006. Rozhodkyně dále zjistila, že předložená směnka v prvopise je řádnou směnkou vlastní se všemi náležitostmi dle ust. § 75 a násl. zákona č. 191/1950 Sb. směnečného a šekového. Tato směnka obsahuje závazek dlužníka zaplatit věřiteli částku 65.929,-Kč, přičemž v důsledku prodlení s jejím zaplacením vzniklo věřiteli dále postižné právo dle ust. § 48 téhož zákona, tedy právo na zaplacení 6 % úroku ode dne splatnosti. Směnečný peníz se přitom skládá ze zbývajících dlužných splátek dle splátkového kalendáře ve výši 45.592,-Kč, neuhrazených penalizačních faktur ve výši 321,-Kč a smluvní pokuty 50 % z výše úvěru 20.016,-Kč. Směnku jako aval podepsala paní Martina Vojkovská, čímž se jako aval zavázala rovněž k úhradě celé částky. Dle doložky vyznačené rozhodkyní rozhodčí nález právní moci 18.01.2011 a vykonatelnosti 21.01.2011.

V prvé řadě soud konstatuje, že ve smyslu ust. § 174 odst. 4 IZ je věřitel v přihlášce povinen uvést, zda jde o vykonatelnou pohledávku a vykonatelnost takové pohledávky prokázat veřejnou listinou.

Podle ust. § 274 o.s.ř. lze vykonatelnost pohledávky doložit těmito tituly: a) vykonatelným rozhodnutím soudu a jiných orgánů činných v trestním řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek, b) vykonatelným rozhodnutím soudu ve správním soudnictví, c) vykonatelným rozhodnutím rozhodčích komisí a smírem jimi schváleným, d) vykonatelným rozhodnutím státních notářství a dohodou jimi schválenou, e) notářským a exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti sepsaným podle zvláštních zákonů, f) vykonatelným rozhodnutím orgánů veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatku ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelným smírem, g) vykonatelným rozhodnutím a výkazem nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení, h) rozhodnutím orgánů Evropských společenství, i) jiným vykonatelným rozhodnutím schváleným smírem a listinami, jejichž soudní výkon připouští zákon.

ICM R

Sporná pohledávka žalobce je podle zjištění soudu pohledávkou vykonatelnou, její vykonatelnost byla doložena vykonatelným rozhodčím nálezem, tj. rozhodnutím předpokládaným v § 274 o.s.ř.. Rozhodčí nález ze dne 03.01.2011 č.j. Va 43-123/2010-10 je tak titulem pro výkon rozhodnutí.

Okruh relevantních skutečností, které jsou způsobilým důvodem pro popření pravosti vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím, je v ust. § 199 odst. 2 IZ obecně vymezen jak pozitivně, tak i negativním způsobem. V řízení o určení vykonatelné pohledávky tak lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání vykonatelného rozhodnutí a naopak, důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci.

Smyslem citovaného zákonného ustanovení je umožnit insolvenčnímu správci snášet proti vykonatelné pohledávce veškeré námitky, které dlužník neuplatnil v dřívějším řízení a jimiž se příslušný orgán ve svém rozhodnutí nezabýval, a to s výjimkou zapovězení jiného právního posouzení věci. Insolvenční správce tak v insolvenčním řízení do určité míry sice může úspěšně napadat pravomocné platební rozkazy, rozsudky, platební výměry, rozhodčí nálezy apod., nemůže však jinak právně posuzovat věc oproti posouzení, které učinil orgán, jenž vykonatelné rozhodnutí vydal. Insolvenční správce tak může s úspěchem uplatňovat v předchozím řízení s dlužníkem opomenutá skutková tvrzení (např. o úhradě přiznané pohledávky ručitelem a z toho plynoucího zániku závazku splněním), či námitky (např. námitku promlčení uplatněného nároku, ale i např. námitku, že rozhodčí nález nebyl dlužníkovi nikdy doručen apod.). Nemůže však napadat byť vadné právní hodnocení skutečností, zjištěných v předchozím nalézacím řízení. Rozhodčí nález tak nemůže být přezkoumán v insolvenčním řízení či incidenčním sporu z hlediska jeho věcné správnosti.

Dle přesvědčení soudu námitky insolvenčního správce (žalovaného 1) a dlužníka (žalovaného 2) směřující proti platnosti rozhodčí doložky a platnosti sjednané smluvní pokuty jsou skutečnostmi předpokládanými v ust. § 199 odst. 2 IZ, jež nemohou vést k úspěšnému popření vykonatelné pohledávky správcem ani dlužníkem. Jde typicky o případ jiného právního posouzení věci.

V této souvislosti pak soud odkazuje na nejnovější rozhodovací praxi Vrchního soudu v Olomouci, a to konkrétně rozhodnutí: 12 VSOL 8/2011-64, 16 ICm 745/2010 (KSOL 16 INS 3663/2010), 12 VSOL 59/2011-102, 30 ICm 1056/2011 (KSBR 30 INS 685/2011), 12 VSOL 35/2011-69, 36 ICm 2130/2010 (KSOS 36 INS 11470/2010), 12 VSOL 44/2011-89, 14 ICm 1279/2010 (KSOS 14 INS 5944/2010), ve kterých vrchní soud uvedl, že posouzení platnosti či neplatnosti rozhodčí smlouvy je právní kvalifikací, proto podle jeho názoru je popření vykonatelné pohledávky z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy nepřijatelným důvodem popření. Rovněž námitka o neplatnosti smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku je právním hodnocením a tato námitka insolvenčnímu správci podle § 199 odst. 2 IZ nepřísluší.

S ohledem na uvedené, vycházeje z argumentace vrchního soudu prezentované ve výše označených rozhodnutích, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba na určení, že část

ICM R pohledávky č. 1 ve výši 21.616,-Kč je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, je důvodná, a proto rozhodl jak ve výroku I. rozsudku uvedeno.

Pokud jde o přihlášenou pohledávku č. 2 z titulu neuhrazené smluvní sankce dle dohody o uznání dluhu z revolvingového úvěru č. 9100082883 ve výši 15.882,-Kč za porušení povinnosti uhradit závazek dle dohody o uznání dluhu, dospěl soud k následujícím závěrům.

V prvé řadě ve vztahu k hlavnímu závazku, tj. ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100082883 ze dne 24.11.2006, soud dovodil, že mezi žalobcem, dlužníkem a spoludlužnicí byla uzavřena platně smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající režimu obchodního zákoníku a režimu tehdy platného zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, a tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku.

Dále se soud zabýval listinou označenou jako dohoda o uznání dluhu č. 9100082883 se splátkovým kalendářem ze dne 13.01.2011, ze které zjistil, že se jedná o formulář, který je zpracován v tabulkové formě (má několik částí), je v něm uvedeno číslo smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100082883 (bod 1 tabulky) a jeho výše 93.408,-Kč (bod 2 tabulky) s tím, že neuhrazený úvěr činí 45.592,-Kč (bod 4 tabulky), neuhrazené smluvní pokuty činí 20.337,-Kč (bod 5 tabulky), náklady rozhodčího řízení činí 1.600,-Kč (bod 8 tabulky), celkem tedy činí závazek po úhradě částky 4.000,-Kč (po datu vyplnění směnky) 63.529,-Kč (bod 10 tabulky). V bodě 11 tabulky je uvedena smluvní pokuta ve výši 15.882,-Kč a v bodě 12 tabulky je uvedeno, že konečný závazek činí 79.411,-Kč. Bod 13 obsahuje údaj 36 měsíčních splátek, bod 15 výši měsíční splátky 2.210,-Kč. Dohoda je podepsána věřitelem-žalobcem a dlužníkem Lubošem anonymizovano , dále obsahuje prohlášení, že její nedílnou součástí jsou smluvní ujednání ze dne 01.01.2011, uvedené na zadní straně této listiny. Podle smluvních ujednání v čl. 2.1 a čl. 2.2 je předmětem dohody pohledávka věřitele za dlužníkem ve výši uvedené v bodě 10, sestávající ze závazku dlužníka, spočívajícím v povinnosti uhradit věřiteli částku ve výši dluhu, specifikovaném v čl. C a E spolu s příslušenstvím specifikovaném v čl. D (dále jen závazek) a dlužník závazek uznává co do důvodu a výše. Podle čl. 3.1 smluvních ujednání se dlužník zavázal provést úhradu závazku v termínu maximálně 10 pracovních dnů ode dne podpisu této dohody. V čl. 4.1 smluvních ujednání je uvedeno, že v případě prodlení s úhradou závazku je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši dle bodu 11.

V prvé řadě soud konstatuje, že zákon nevylučuje možnost sjednání smluvní pokuty (§ 544 občanského zákoníku) za prodlení s placením peněžitého závazku. Nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty za prodlení s plněním peněžitého závazku (při porušení povinnosti spočívající v nezaplacení) vzniká vedle nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Odepřít ochranu jednání, které je v rozporu s dobrými mravy či poctivým obchodním stykem, lze pouze takovému druhu jednání, které opomíjí prevenční (donucení dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku), sankční (nepříznivý následek v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši v případě porušení smluvní povinnosti účastníkem závazkového vztahu) a kompenzační (náhrada škody za nesnáze způsobené opožděným plněním) charakter (funkci) institutu smluvní pokuty. V dané věci

ICM R uplatňuje žalobce smluvní pokutu pro nezaplacení závazku, který sestává z dlužných splátek 45.592,-Kč-4.000,-Kč, smluvní pokuty 20.337,-Kč a nákladů rozhodčího řízení 1.600,-Kč.

Pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet splátky revolvingového úvěru č. 9100082883 byly ve smluvních ujednáních smlouvy dohodnuty 3 samostatné smluvní pokuty, a to v bodě 13.1 smluvních ujednání ve výši 8 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 15 dnů po termínu splatnosti, 13 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 30 dnů po termínu splatnosti a v bodě 13.4 smluvních ujednání ve výši 50 % ze schválené výše úvěru pro případ prodlení se zaplacení dvou splátek nebo jedné splátky za dobu delší než 30 dnů. Tyto smluvní pokuty žalobce dlužníkovi také vyúčtoval, přičemž požadovány byly všechny za prodlení se zaplacením dlužných splátek ze smlouvy o revolvingovém úvěru.

Tzv. další smluvní pokuta ve výši 15.882,-Kč, která byla přihlášena jako pohledávka č. 2 a která byla sjednána v čl. 4.1 smluvních ujednání, jakožto nedílné součásti dohody o uznání dluhu ze dne 13.01.2011 pro případ prodlení se zaplacením dlužných splátek (tj. porušení téže povinnosti ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která je zajištěna v bodě 13 jejích smluvních ujednání) a nově ze smluvní pokuty a nákladů rozhodčího řízení, zcela postrádá svou prevenční funkci k řádnému splnění závazku, rovněž tak kompenzační funkci. Vedle toho soud zastává názor, že za situace, kdy žalobce má při prodlení s placením splátek již nárok na zaplacení smluvních pokut dle bodu 13 smluvních ujednání smlouvy o úvěru v celkové výši 20.337,-Kč, a při zohlednění výše sjednané smluvní odměny za poskytnutí úvěru či poskytnutí revolvingu, která je svým charakterem rovněž smluveným úrokem a která se dále započítává pro účely výpočtu smluvní pokuty, žalobci při prodlení se zaplacením smluvní pokuty již žádná další škoda nevzniká. I z tohoto pohledu představuje požadavek žalobce na již čtvrtou smluvní pokutu za prodlení se zaplacením dlužných splátek dle smlouvy o revolvingovém úvěru a požadavek na zaplacení smluvní pokuty ze smluvní pokuty další postih dlužníka, a tedy několikerý postih za porušení téže povinnosti, aniž by žalobci vznikla další škoda. Uplatnění smluvní pokuty žalobcem ve výši 15.882,-Kč soud hodnotí jako šikanózní, neboť nesleduje ochranu práv a oprávněných zájmů věřitele, nýbrž směřuje k získání jeho neodůvodněného majetkového prospěchu a na druhé straně směřuje k neodůvodněnému poškození dlužníka.

Lze tedy uzavřít, že v tomto konkrétním případě se dohoda smluvních stran v čl. 4.1 smluvních ujednání příčí dobrým mravům a toto ujednání je ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku neplatné. V posuzovaném případě si účastníci smlouvy sjednali smluvní sankce již v rámci smlouvy o revolvingovém úvěru, které dostatečně kryjí možnou újmu žalobce při nezaplacení splátek úvěru, navíc soud zastává názor, že je vyloučeno zajistit zaplacení smluvní pokuty jinou smluvní pokutou (zajistit zajištění).

S ohledem na veškerou shora uvedenou argumentaci soud incidenční žalobu na určení, že pohledávka č. 2 (představující smluvní pokutu) je po právu, zamítl.

Pokud jde o náklady řízení, ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nutno konstatovat, že žalobce by měl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, tyto mu však přiznány nebyly, a to pro nákladovou imunitu

ICM R

žalovaného 1), tj. insolvenčního správce (§ 202 odst. 1 IZ), když podmínky pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ shledány nebyly.

Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 2) je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl úspěch v rozsahu 57,65 % a neúspěch v rozsahu 42,35 %, má tedy nárok na 15,3 % účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč, 15,3 % z této částky činí 153,-Kč, přičemž tuto částku byl žalovaný 2) zavázán zaplatit žalobci na účet jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 23.03.2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v.r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R