38 ICm 1541/2015
Jednací číslo: 38 ICm 1541/2015-30 Sp.zn.ins.řízení: KSOS 38 INS 18187/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (pro uznání)

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Soňou Walderovou ve věci žalobkyně: Mgr. Zdeňka Nováková, IČO 66254469, se sídlem Boleslavova 710/19, Ostrava, Mariánské Hory, insolvenční správkyně dlužníka: DKF STAVITELSTVÍ, s.r.o., IČO 26881489, se sídlem Martinovská 3168/48, Ostrava-Martinov 723 00, proti žalované: CHEYER WEST, s.r.o., IČO 24162434, se sídlem Ukrajinská 728/2, 101 00 Praha-10 Vršovice, o určení neplatnosti event. neúčinnosti právních úkonů dlužníka

takto:

I. U r č u j e s e , že smlouva o půjčce se sjednaným úrokem označená datem 07.01.2012, jejímiž smluvními stranami jsou CHEYER WEST s.r.o. jako věřitel a úpadce jako dlužník, je neplatným právním úkonem.

II. U r č u j e s e , že smlouva o zajištění dluhu postoupením pohledávek označená datem 07.01.2013, jejímiž smluvními stranami jsou CHEYER WEST s.r.o. jako postupník a úpadce jako postupitel, je neplatným právním úkonem. isir.justi ce.cz

III. Žalovaný j e p o v i n e n vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 3.551.108,61 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, a to na účet číslo 3703-4123761/0710, KS 1148 nebo kolkem.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou ze dne 17.04.2015 doručenou zdejšímu soudu dne 20.04.2015 se žalobkyně domáhala určení, že smlouva o půjčce peněz se sjednaným úrokem označená datem 07.01.2012, jejímiž smluvními stranami jsou CHEYER WEST, s.r.o., IČO 24162334, se sílem 101 00 Praha-10 Vršovice, Ukrajinská 728/2 jako věřitel a DKF STAVITELSTVÍ, s.r.o., IČO 26881489, se sídlem Ostrava-Martinov 723 00, Martinovská 3168/48 jako dlužník je neplatným právním úkonem event. neúčinným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 111 odst. 1 IZ. Dále se žalobkyně domáhala určení, že smlouva o zajištění dluhu postoupením pohledávek označená datem 07.01.2013, jejímiž smluvními stranami jsou CHEYER WEST, s.r.o., IČO 24162334, se sídlem 101 00 Praha-10 Vršovice, Ukrajinská 728/2 jako postupník a DKF STAVITELSTVÍ, s.r.o., IČO 26881489, se sídlem Ostrava-Martinov 723 00, Martinovská 3168/48 jako postupitel je neplatným právním úkonem event. neúčinným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 111 odst. 1 insolvenčního zákona. Dále se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat částku 3.551.108,61 Kč do majetkové podstaty dlužníka.

Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že na základě vyhlášky zdejšího soudu ze dne 27.06.2013 č.j. 38 INS 18187/201-A2 nastaly dne 27.06.2013 účinky zahájení insolvenčního řízení spol. DKF STAVITELSTVÍ, s.r.o.. Následně usnesením zdejšího soudu č.j. KSOS 38 INS 18187/2013-A14 ze dne 13.06.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurz na majetek dlužníka. Žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní dlužníka. Dne 07.01.2012 mělo dojít mezi spol. DKF STAVITELSTVÍ, s.r.o. jakožto dlužníkem a žalovaným-spol. CHEYER WEST, s.r.o. jakožto věřitelem, k uzavření smlouvy o půjčce peněz se sjednaným úrokem, jejímž předmětem bylo poskytnutí půjčky v celkové výši 6.000.000 Kč. Dle článku II. citované smlouvy byla částka 6.000.000 Kč předána dlužníkovi v hotovosti dne 07.01.2013. Dlužník se zavázal, poskytnuté prostředky vrátit věřiteli v termínu do 07.07.2013, a to spolu s úrokem ve výši 7 % ročně ode dne 07.01.2013 do zaplacení. Za účelem zajištění závazku plynoucího z této smlouvy byla dle článku III. v den podpisu této smlouvy podepsaná mezi stranami smlouva o zajištění dluhu postoupením pohledávek do celkové výše 6.000.000 Kč. Dne 07.01.2013 mělo mezi spol. DKF STAVITELSTVÍ, s.r.o. jakožto postupitelem a žalovaným spol. CHEYER WEST, s.r.o. jakožto postupníkem dojít k uzavření smlouvy o zajištění dluhu postoupením pohledávek. Dle ověřovacích doložek pro legalizaci podpisu připojených k této smlouvě tuto listinu vlastnoručně před ověřujícím orgánem podepsali Lukáš Šuchma, (jednatel žalovaného) a Jaroslav Klečka, (jednatel DKF STAVITELSTVÍ, s.r.o.) až dne 26.08.2013. Z obsahu smlouvy pak vyplývá, že postupiteli měla být ,,dnešního dne poskytnuta půjčka ve výši 6.000.000 Kč na bankovní účet nebo hotovostí na základě pokladních dokladů a to za účelem úhrady nákladů postupitele při realizaci smluv o dílo v rámci oborové činnosti postupitele. Za účelem zajištění celé výše půjčky a jejího příslušenství postupuje postupitel bezúplatně postupníkovi veškeré své budoucí pohledávky na základě smluv o dílo ,,existující či splatné po 7. dnu sedmého měsíce po uzavření této smlouvy tak jak vyplývají z dosud uzavřených, či teprve v budoucnu uzavřených smluv postupitele, např. SOD č. 07/VK/2012 z 09.07.2012, tak jako další pohledávky za objednateli z budoucích uzavřených smluv. Seznam jednotlivých smluv o dílo k dnešnímu datu podpisu je uveden v příloze a bude aktualizován dle vzniku takovýchto smluv. Smlouva dále obsahuje bližší vymezení smluvních závazků stran a mimo jiné i povinnost postupníka potvrdit postupiteli písemně výši přijatého plnění a o tuto výši snížit svoji pohledávku za postupitele. Žalobkyni ani přes její výzvy směřované jednak vůči jednatelům dlužníka DKF STAVITELSTVÍ, s.r.o., a jednak vůči žalovanému nebylo do dnešního dne doloženo, že by skutečně došlo k poskytnutí finanční půjčky ve vymezeném rozsahu 6.000.000 Kč. Naopak z vysvětlení jednatele účetní firmy Účetnictví a daně s.r.o., vedoucí účetnictví dlužníka v roce 2012 a 2013 vyplynulo, že žádná smlouva o půjčce peněz ani žádná navazující smlouva o zajištění dluhu nebyla účetní firmě předána, tudíž nebyla zaúčtována a nepromítla se v účetnictví, což už bylo sděleno policii ČR. Okolnosti této transakce jsou předmětem šetření policie ČR. Kontrolou pokladních dokladů a pokladní knihy, jakož i bankovních účtů dlužníka pak žalobkyně zjistila, že částka 6.000.000,-Kč nebyla uhrazena ani ve prospěch bankovního účtu dlužníka, ani do jeho pokladny. Při podrobnější analýze smluvních ujednání jsou zcela evidentní nesrovnalosti zejména časového rázu, které vzbuzují důvodné pochybnosti hraničící s jistotou o antidatování a zcela účelovém vytvoření těchto zdánlivých právních listin tak, aby bylo možné vyvést z majetku dlužníka bonitní pohledávky to vše v době a za situace, kdy již probíhalo insolvenční řízení. Žalobkyně poukazuje v prvé řadě na to, že smlouva o půjčce je označená datem 07.01.2012 a v článku III. odkazuje na podpis smlouvy o zajištění dluhu v den podpisu této smlouvy, tj. v den 07.01.2012. Smlouva o zajištění dluhu je však označena datem 07.01.2013 a dle legalizační doložky mělo k jejímu podpisu dojít dokonce až dne 26.08.2013. Z dalších nesrovnalostí lze poukázat na formu a dobu poskytnutí půjčky, která dle smlouvy o půjčce byla plněna v hotovosti dne 07.01.2013 ( rok po uzavření smlouvy), přičemž dlužník v den podpisu smlouvy, tj. dne 07.01.2012 deklaruje v článku 2 smlouvy, že předmět plnění převzal. Ze smlouvy o zajištění dluhu přitom plyne, že měla být půjčka poskytnuta na bankovní účet nebo v hotovosti na základě pokladních dokladů. Samotná smlouva o zajištění dluhu pak neobsahuje žádnou přílohu, na níž je odkazováno v článku 1 odst. 1, 2 a je tedy v tomto ohledu neurčitá. Žalobkyně má za to, že smlouva o půjčce označená datem 7.1.2012 a smlouva o zajištění dluhu postoupením pohledávky označená datem 07.01.2013, jsou absolutně neplatné. Smlouva o půjčce peněz je hodnocena žalobkyní jako simulovaný právní úkon, který je pro nedostatek vůle ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 a pro rozpor s obcházením zákona dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1963 Sb., absolutně neplatný. Obdobně smlouva o zajištění dluhu je hodnocena jako neplatná dle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., pro její neurčitost a rozporuplnost vyplývající jednak z pochyb o skutečném datu uzavření obou smluv a s tím souvisejících vnitřně rozporných smluvních ujednání a jednak pro rozpor s ustanovením § 37 odst. 1 zák. č. 40 /1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, neboť nepředstavuje svobodný, vážný, určitý a srozumitelný projev skutečné vůle jednajících stran. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 26 INS 24060/2013-A22 ze dne 28.03.2014, které se otázkou platnosti smlouvy o zajištění dluhu rovněž zabýval a dospěl k závěru, že tato je absolutně neplatným právním úkonem. Pro případ, že by se soud neztotožnil se závěrem žalobkyně o neplatnosti smlouvy o půjčce peněz se sjednaným úrokem a navazující smlouvy o zajištění dluhu postoupením pohledávek, napadá žalobkyně zmiňované právní jednání tj.uzavření obou smluv rovněž z důvodů jejich případné neúčinnosti ve smyslu ustanovení § 111 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl vyzván k vydání náhrady za plnění z neúčinného právního úkonu, a to k vydání částky 3.551.108,61 Kč ve prospěch majetkové podstaty v termínu do 31.03.2015. Žalovaný však výzvu žalobkyně nepřevzal a k dnešnímu dni náhradní plnění ve prospěch majetkové podstaty neposkytl a to ani částečně.

Dle ustanovení § 7 zákona č. 180/2006 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřené ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí, nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákona odkazuje.

Dle ustanovení § 153 odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

Dle ustanovení § 153a odst. 4 o.s.ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

Dle ustanovení § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznal (ustanovení § 114b odst. 5 a ustanovení § 114c odst. 6).

Žalovaný byl usnesením zdejšího soudu ze dne 14.03.2016 a 19.04.2016 vyzván, aby se ve lhůtě do 14ti dnů vyjádřil k žalobě a uvedl zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě v jakém rozsahu a vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení. Výzva byla žalovanému doručena dne 26.03.2016 a 29.04.2016. Žalovaný se však k žalobě nevyjádřil.

Dle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem, nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy dle ustanovení § 114a odst. 2 písm. a o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listiny, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (ustanovení § 99 odst. 1 a 2). K podání vyjádření podle odst. 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení (ustanovení § 114b odst. 2 věta první o.s.ř.).

Dle ustanovení § 114b odst. 4 o.s.ř. usnesení podle odst. 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.

Dle ust. § 114 b) odst. 5 o.s.ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu dle odst. 1 včas nevyjádří ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznává; o tomto následku (ustanovení § 153a odst. 3 o.s.ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

Žalovaný na výzvu soudu dle ustanovení § 114 odst. 2, písm. a o.s.ř., která byla žalovanému doručena prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky dne 26.03.2016 a dne 29.04.2016 nereagoval a ve lhůtě stanovené soudem se k žalobě řádně nevyjádřil. Jelikož se žalovaný na výzvu soudu dle ustanovení § 114 odst. 2 písm. a o.s.ř. k žalobě nevyjádřil a nenavrhl žádné důkazy ve věci, vyzval soud žalovaného usnesením ze dne 31.05.2016 k vyjádření se k žalobě v souladu s ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. Žalovanému bylo usnesení doručeno do datové schránky dne 12.06.2016 . Žalovaný se k věci nevyjádřil a ve lhůtě stanovené soudem nesdělil důvody jež mu v tom bránily.

Soud v rámci přípravy jednání a v zájmu ekonomiky řízení vycházel ze zásady, že také žalovaný musí být zavázán již ve stádiu přípravy jednání vyjádřit se ve věci a navrhnout důkazy ke svým tvrzením a proto postupoval v souladu s ustanovením § 114b odst. 1 o.s.ř. a žalovanému poté, co žalovaný nevyhověl řádně výzvě dle ustanovení § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. usnesením ze dne 31.05.2016 uložil, aby se k věci ve lhůtě 30dnů písemně vyjádřil a poučil ho o následcích nesplnění této výzvy (ustanovením § 114b odst. 5 a ustanovením § 153a odst. 3 o.s.ř.). Z povahy věci je zřejmé, že s ohledem na předpokládané odlišné tvrzení žalovaného, včetně možnosti předložit důkazy ke zjišťovaní skutkového stavu věci a bez stanoviska žalovaného k rozhodujícím tvrzením žalobce uvedeným v žalobě by nebylo možno jednání připravit tak, aby věc byla u tohoto jednání rozhodnuta. Soud má za to, že v daném případě jsou splněny zákonné podmínky pro vydání usnesení dle § 114b odst. 1 o.s.ř. Žalovaný na usnesení doručené mu dne 12.06.2016 dosud nijak nereagoval a ve lhůtě stanovené soudem ani nesdělil důvody jež mu v tom zabránily.

Vzhledem k tomu, že se má za to, že žalovaný žalobcův nárok uznává, soud rozhodl na základě tohoto uznání ve smyslu ustanovení § 153 a odst. 1 a 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání, když vydání rozsudku pro uznání nebrání ani povaha věci, ani rozpor s právními předpisy (ustanovení § 153a a ustanovení § 99 odst. 1 o.s.ř.).

Po právní stránce pak soud dospěl k závěru, že lze souhlasit s názorem insolvenčního správce-žalobkyně a smlouvu o půjčce peněz se sjednaným úrokem označenou datem 07.01.2012 a smlouvu o zajištění dluhu postoupením pohledávek označenou datem 07.01.2013 uzavřenou mezi žalovaným a dlužníkem soud shledává za absolutně neplatné, když jejich obsah nelze zjistit ani za použití výkladových pravidel. Jelikož se jedná o podstatnou část smluv jsou obě smlouvy dle mínění soudu a to jak smlouva o půjčce tak smlouva o zajištění dluhu postoupením pohledávek absolutně neplatným právním úkonem a to pro jejich neurčitost v souladu s ustanovením § 37 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013.

Jelikož soud zcela vyhověl primárnímu petitu žaloby a určil, že smlouva o půjčce peněz se sjednaným úrokem označená datem 07.01.2012 a smlouva o zajištění dluhu postoupením pohledávek označená datem 07.01.2013 jsou neplatnými právními úkony, již se nezabýval a nerozhodoval o eventuálním petitu spočívajícím v určení případné neúčinnosti smlouvy o půjčce peněz a smlouvy o zajištění dluhu postoupením pohledávek ve smyslu ustanovení § 111 odst. 1a 3 insolvenčního zákona.

Dle ustanovení § 233 odst. 1 insolvenčního zákona, jeli pravomocným rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. V souladu s tímto ustanovením pak soud zavázal žalovaného, aby vydal do majetkové podstaty částku 3.551.108,61 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. Žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, vzniklo plné právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. Jelikož žalobkyni z obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

Výrok V. je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Jelikož žalobkyně je dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen SOUP) od poplatků osvobozena, uložil soud dle ustanovení § 2 odst. 3 SOUP žalovanému povinnost zaplatit poplatek, neboť žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není též od poplatků osvobozen. Výše poplatku byla stanovena dle položky 13 odst. 1 písm. d) v návaznosti na položku 4 odst. 1 písm. c) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění a to ve výši 2.000 Kč.

O lhůtě k plnění ve výroku III. a V. bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány důvody a okolnosti na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně uvedeno, že plnění se může dít ve splátkách.

Poučení: Proti výroku I. II. a III. je přípustné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě písemně, dvojmo

Odvolacím důvodem mohou být jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., tj., že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučený soudce, nebo soud I. stupně byl nesprávně obsazen a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (ustanovení § 153 a o.s.ř.).

Do výroku IV. a V. je přípustné podat odvolání bez omezení odvolacích důvodů ve stejné lhůtě stejným způsobem.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.

V Ostravě dne 15.09.2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Soňa Walderová, v.r. Vanessa Plonková samosoudkyně