38 ICm 1456/2012
15/38 ICm 1456/2012-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem, JUDr. Radkou Semelovou, v právní věci žalobce ABB Automation GmbH, sídlem Kallstadtrer Str., Spolková republika Německo, zapsaná u soudu v Mannheimu pod HRB 1011, právně zastoupeného JUDr. Markem Bilejem, advokátem, Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4 proti žalovanému č. 1) Mgr. Adam Sigmund, sídlem Kokoškova 2, 613 00 Brno, insolvenční správce dlužníka atx-technická kancelář pro komplexní automatizaci, s.r.o., sídlem Nová 486, 591 02 Žďár nad Sázavou, IČ 25333585, právně zastoupenému Mgr. Petrem Veselým, advokátem, Široká 36/5, 110 00 Praha 1, č. 2) atx-technická kancelář pro komplexní automatizaci, s.r.o., sídlem Nová 486, 591 02 Žďár nad Sázavou, IČ 25333585, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že nezajištěná pohledávka ABB Automation GmbH, se sídlem Kallstadtrer Str., Spolková republika Německo, IČ: HRB 10111, přihlášená do inolvenčního řízení vedeného s dlužníkem atx-technická kancelář pro kompletní automatizaci, s.r.o., se sídlem Žďár nad Sázavou, Nová 486 18, PSČ 591 02, IČ: 253 33 585, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 26159, Krajským soudem v Brně pod sp.zn. KSBR 38 INS 22471/2011, z titulu nároku na náhradu škody vzniklé v souvislosti s nedodržením povinností dle Individuální dohody ze dne 19.10.2010 ohledně řídící techniky pro projekt VW-Wolfsburg, obnova robotických vnitřních nátěrů v celkové výši 28.953.670,12 Kč je po právu, se pro předčasnost zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25.5.2012 domáhal určení, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem-žalovaným č. 2) z titulu nároku na náhradu škody vzniklé v souvislosti s nedodržením povinností dle Individuální dohody ze dne 19.10.2010 ohledně řídící techniky pro projekt VW-Wolfsburg, obnova robotických vnitřních nátěrů v celkové výši 28,953.670,12 Kč, je po právu. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 16.1.2012 byl Krajským soudem v Brně usnesením č.j. KSPH 38 INS 22471/2011-A-43 zjištěn úpadek žalovaného č. 2. Insolvenčním správcem se stal žalovaný č. 1). Žalobce přihlásil jako věřitel za žalovaným č. 2) jako dlužníkem do řízení svou pohledávku v celkové výši 28,953.670,12 Kč jako nezajištěnou pohledávku. Na přezkumném jednání konaném dne 12.4.2012 u Krajského soudu v Brně dle protokolu z tohoto jednání žalovaný č. 1 a shodně žalovaný č. 2 popřeli pravost přihlášené pohledávky. Žalobce se tohoto jednání a následující schůze věřitelů nezúčastnili. O výše uvedené skutečnosti vzhledem k nepřítomnosti žalobce na přezkumném jednání informoval žalovaný č. 1) žalobce ve smyslu ust. § 197 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon (dále jen IZ ) vyrozuměním o popření pohledávky ze dne 7.5.2012, které bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 10.5.2012. Jako důvod popření pravosti pohledávky, resp. dílčích pohledávek, bylo uvedeno nedoložení nároku . Blíže se k těmto důvodům žalovaný č. 1 v uvedeném vyrozumění nevyjádřil. Podrobnosti nesděluje ani protokol z přezkumného jednání. Žalovaný č. 2) popřel pohledávku žalobce shodně jako žalovaný č. 1), tj. popřej její pravost, jak je uvedeno v protokolu z přezkumného jednání konaného dne 12.4.2012 na str. 2, přičemž k důvodu tohoto svého popěrného úkonu není uvedeno nic bližšího kromě sdělení, že nebyl doložen nárok. Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 24.2.2012 pod č.j. KSBR 38 INS 22471/2011-B-23/2 tak, že se povoluje reorganizace žalovaného č. 2. Žalobce existenci své pohledávky zdůvodňoval následujícími tvrzeními: Mezi žalobcem a žalovaným č. 2) došlo dne 22.10.2010 k uzavření Individuální dohody ze dne 19.10.2010 ohledně řídící techniky pro projekt VW-Wolfsburg, obnova robotických vnitřních nátěrů (dále jen dohoda ). Dohodou se žalovaný č. 2) zavázal instalovat a uvést do provozu čtyři robotické linky (DL 1, 2, 4 a 5) pro vnitřní lakování v závodě společnosti Volkswagen v německém Wolfsburgu (dále také VW Wolfsburg ). Dohoda byla však z důvodu zásadních nedostatků v plnění žalovaného č. 2) ze strany žalobce ukončena odstoupením, a to dne 5.8.2011. Žalovaný č. 2) byl však před odstoupením od dohody o vzniku stavu v rozporu s dohodou a o vzniku škody a její výši poprvé oficiálně informován přípisem ze dne 29.7.2011, kterým byl zároveň vyzván k odstranění závadného stavu. Následovalo mnoho dalších výzev a upozornění, docházelo k vyjednávání mezi žalobcem a žalovaným č. 2), které však v řádné plnění a náhradu škody nevyústilo. Co se týče samotného plnění žalovaného č. 2), je třeba uvést, že od počátku toto plnění vykazovalo značné nedostatky-nedošlo k zajištění dostatečného počtu osob, osoby poskytnuté žalovaným k plnění závazku neměly navíc dostatečnou kvalifikaci, docházelo ke značným prodlením oproti termínům stanoveným dohodou. V důsledku nedodržení podmínek dohody na straně žalovaného č. 2) vznikla žalobci škoda rovnající se vícenákladům vynaloženým v důsledku porušení dohody žalovaným č. 2). Škodu žalobce rozděluje podle jejího charakteru do následujících kategorií: 1) Škoda rovnající se výši nákladů, které měl žalovaný č. 2) vynaložit na nákup dílů nutných pro plnění závazků VW Wolfsburg. Z důvodu nedodání dílů v požadovaném termínu ze strany žalovaného č. 2) zajistil tento nákup sám žalobce. Tímto postupem žalobce splnil svoji zákonnou povinnost předcházet škodám, které by byly v případě jeho nečinnosti jistě značně vyšší. Žalobce rovněž postupoval v souladu s ustanovením čl. 5.7 všeobecných obchodních podmínek (Allgemeine Einkaufsbedingungen für Anlagekomponenten), které jsou součástí dohody. Dle uvedeného ustanovení byl žalobce oprávněn a zároveň povinen k tomu, aby plnění v případě prodlení dodavatele (tj. v našem případě žalovaného č. 2) provedl sám. Věřitel má tak vůči dlužníkovi k dnešnímu dni z uvedeného titulu pohledávku ve výši 53.886,-EUR. 2) Škoda rovnající se výši nákladů, jež žalobce vynaložil na zaplacení odborných pracovníků, kteří museli být povoláni, aby mohlo dojít k řádnému plnění zakázky pro VW Wolfsburg, a to v období před zahájením samotné instalace/stavby. Těmito pracovníky byli zejména stavbyvedoucí a osoby obsluhující podpůrná technická zařízení. Tímto postupem žalobce splnil svoji zákonnou povinnost předcházet škodám, které by byly v případě jeho nečinnosti jistě značně vyšší. Žalobce rovněž postupoval v souladu s ustanovením čl. 5.7 všeobecných obchodních podmínek (Allgemeine Einkaufsbedingungen für Anlagekomponenten), které jsou součástí dohody. Dle uvedeného ustanovení byl žalobce oprávněn a zároveň povinen k tomu, aby plnění v případě prodlení dodavatele (tj. v našem případě žalovaného č. 2) provedl sám. Výše škody se rovná výši skutečné ceny práce osob, které musel žalobce povolat, aby mohlo dojít k řádnému plnění zakázky pro VW Wolfsburg. Cena práce odpovídá hodinové sazbě, kterou věřitel v průměru vyplácí svým interním pracovníkům na odpovídajících pozicích, tj. 82,-EUR/hod. V případě poskytnutí služeb třetími osobami je cena práce vyšší, pro účely uplatnění nároku na náhradu škody z předmětného titulu však žalobce použil uvedenou interní hodinovou sazbu. Věřitel má tak vůči dlužníkovi k dnešnímu dni z uvedeného titulu pohledávku ve výši 368.977,-EUR. 3) Škoda rovnající se výši nákladů, které žalobce vynaložil na zaplacení odborných pracovníků, kteří museli být povoláni, aby mohlo dojít k řádnému plnění zakázky pro VW Wolfsburg, a to v souvislosti s instalací DL 1 a DL 2. Tímto postupem žalobce splnil svoji zákonnou povinnost předcházet škodám, které by byly v případě jeho nečinnosti jistě značně vyšší. Žalobce rovněž postupoval v souladu s ustanovením čl. 5.7 všeobecných obchodních podmínek (Allgemeine Einkaufsbedingungen für Anlagekomponenten), které jsou součástí dohody. Dle uvedeného ustanovení byl žalobce oprávněn a zároveň povinen k tomu, aby plnění v případě prodlení dodavatele (tj. v našem případě žalovaného č. 2) provedl sám. Výše škody se rovná výši skutečné ceny práce osob, které musel věřitel povolat, aby mohlo dojít k řádnému plnění zakázky pro VW Wolfsburg. Cena práce odpovídá hodinové sazbě, kterou věřitel v průměru vyplácí svým interním pracovníkům na odpovídajících pozicích, tj. 82,-EUR/hod. V případě poskytnutí služeb třetími osobami je cena práce vyšší, pro účely uplatnění nároky na náhradu škody z předmětného titulu však věřitel použil uvedenou interní hodinovou sazbu. Věřitel má tak vůči dlužníkovi k dnešnímu dni z uvedeného titulu pohledávku ve výši 76.620,-EUR. 4) Škoda rovnající se výši nákladů, které dlužník musel vynaložit na odstranění vad vedení projektu a odstranění vad při plnění DL 1 a DL 2 tak, aby došlo k řádnému plnění zakázky VW Wolfsburg. Výše škody se rovná výši skutečné ceny náhradních dílů, kterou musel věřitel zaplatit. Věřitel má tak vůči dlužníkovi k dnešnímu dni z uvedeného titulu pohledávku ve výši 43.328,-EUR. 5) škoda rovnající se výši vícenákladů, které dlužník musel vynaložit v souvislosti s obstaráním náhradních dodávek nutných pro plnění zakázky VW Wolfsburg, které dlužník vůbec neposkytl, ani vadně. Výše škody se rovná výši skutečné ceny plnění náhradního dodavatele, kterou musel věřitel zaplatit. Věřitel má tak vůči dlužníkovi k dnešnímu dni z uvedeného titulu pohledávku ve výši 523.835,-EUR. 6) Škoda rovnající se výši nákladů, které dlužník musel vynaložit v souvislosti s obstaráním náhradních dodávek (spočívajících v zaškolování) nutných pro plnění zakázky pro VW Wolfsburg. Výše škody se rovná výši skutečné ceny plnění náhradního dodavatele, kterou musel věřitel zaplatit. Věřitel má tak vůči dlužníkovi k dnešnímu dni z uvedeného titulu pohledávku ve výši 54.720,-EUR. Pokud by žalovaný č. 2) splnil své závazky dle Dohody ke škodě by nedošlo. Mezi porušením povinnosti na straně žalovaného č. 2) a škodou vzniklou na straně žalobce tak existuje příčinná souvislost a žalobci tak vůči žalovanému č. 2) vznikl nárok na náhradu škody. Žalobce měl za to, že doložil potřebné doklady, aby svůj nárok prokázal. Poukazoval na skutečnost, že z vyrozumění o popření pohledávky ze dne 7.5.2012 ani z protokolu z přezkumného jednání ze dne 12.4.2012 není zřejmé, z jakého důvodu je nárok žalobce považován za nepodložený. Protože nebyl žalovaným č. 1) vyzván k doplnění přihlášky vyvodil, že přihláška jeho pohledávky byla přezkoumatelná. V takovém případě však popření pohledávky mělo být provedeno tak, že byla vznesena námitka, že pohledávka nevznikla, zanikla nebo se promlčela. Protože tak nebylo žalovaným č. 1) učiněno, žalobci není zřejmé, v čem je spatřována nepravost pohledávky.

Žalovaný č. 1) se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 11.2.2015. Namítal, že žaloba postrádá jakákoliv tvrzení, natož důkazy a z tohoto důvodu je neprojednatelná. Podle něj přihláška pohledávky žalobce a také žaloba neumožňuje posoudit a rozhodnout o existenci pohledávky žalobce. Pokud žalobce v přihlášce pohledávky označil pohledávky č. 1-6, jako dílčí pohledávky, neuvedl zde žádné konkrétní skutečnosti, které nasvědčují vzniku škody na straně věřitele a jak k nim mělo dojít. Žalovaný č. 1) tedy vychází z toho, že žádná z těchto pohledávek nevznikla. Poté žalovaný č. 1) tvrdil, že sám eviduje za žalobcem neuhrazené pohledávky v celkové výši 577.304,27 EUR s přísl., které byly uplatněny u příslušného soudu v Německu. Jedná se o pohledávky z titulu víceprací provedených dlužníkem pro žalobce na zakázce VW Wolfsburg, konkrétně na linkách Decklack 1,2, 4 a 5. Blíže se žalovaný č. 1) k žalobě nechtěl vyjádřit s tím, že je příliš vágní a obecná, podle názoru žalovaného č. 1) dokonce byla neprojednatelná, neboť neuvádí, jaký je právní důvod vzniku přihlašovaných pohledávek a neuvádí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá ve smyslu ust. § 174 odst. 2 insolvenčního zákona. Žalovaný č. 1) navrhoval žalobu zamítnout. V podání ze dne 25.5.2015 potom žalovaný č. 1) uvedl, že popěrný úkon insolvenčního správce učiněný na přezkumném jednání byl učiněn z opatrnosti, a to s ohledem na tvrzení dlužníka o úhradě těchto závazků. V té době insolvenční správce nedisponoval účetnictvím. Insolvenční správce dodatečně porovnal uhrazené a neuhrazené závazky dlužníka s účetní evidencí a tyto záznamy se shodují s tvrzením žalobce obsaženým v žalobě.

Žalovaný č. 2) se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Žalovaný č. 2) se nedostavil ani k soudnímu jednání konanému dne 18.8.2015, ačkoliv byl k tomuto jednání řádně předvolán a toto předvolání mu bylo doručeno do datové schránky dne 1.8.2015. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti žalovaného č. 2).

Při soudním jednání soud provedl důkaz toliko přihláškou pohledávky žalobce, evidovanou v insolvenčním řízení pod sp.zn. KSBR 38 INS 22471/2011-PP č. 210 ze dne 15.2.2012, seznamem přihlášeným pohledávek s vyznačením popření pohledávky insolvenčním správcem a dlužníkem ze dne 12.4.2012 a vyrozuměním o popření pohledávky ze dne 7.5.2012 s doručenkou. Soud dle § 120 odst. 1 o.s.ř. nepřipustil provedení důkazů Individuální dohodou ze dne 19.10.2010, odstoupením od smlouvy ze dne 5.8.2011, přípisem ze dne 29.7.2011, korespondencí mezi žalobcem a žalovaným č. 2, svědectvím zúčastněných osob, přehledem zakoupených dílů včetně účetních detailů, všeobecnými obchodními podmínkami, doklady vztahujícími se k jednotlivým položkám vyúčtování náhradního dodavatele, vyčíslením pohledávky dlužníka za žalobcem FORDERUNGSAUFSTELLUNG ke dni 3.1.2014, rozsahem prací a víceprací provedených dlužníkem na projektu pro ABB Automation projekt für ABB Automation a e-mailovou korespondencí mezi obchodním ředitelem dlužníka panem Milanem Novákem a paní Zdeňkou Šabartovou, vedoucí ekonomického oddělení dlužníka, pro nadbytečnost. Soud totiž o věci mohl rozhodnout pouze na základě výše provedených důkazů. Mezi účastníky řízení se stala nespornými tvrzení uvedená žalobce pod bodem I. žaloby týkající se prohlášení úpadku na dlužníka-žalovaného č. 2) ustanovení insolvenčního správce a přihlášení pohledávky žalobcem do insolvenčního řízení v celkové výši 28,953.670,12 Kč. Mezi účastníky řízení rovněž nebylo sporu o tom, že přihlášená pohledávka byla při přezkumném jednání dne 12.4.2012 popřena insolvenčním správcem a dlužníkem.

Soud z přihlášky pohledávky žalobce vedené v insolvenčním řízení pod číslem 210 zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka-žalovaného č. 2) pohledávku ve výši 28,953.670,12 Kč, přičemž tato pohledávka je popsána stejným způsobem jako je tomu ve vylíčení rozhodujících skutečností v této žalobě. Z listin založených v přihlášce pohledávky nevyplývá, že by insolvenční správce vyzýval žalobce k doplnění tvrzení uvedených v přihlášce pohledávky nebo k doplnění nějakých dalších podkladů potřebných pro posouzení pravosti nebo výše této pohledávky-např. listin prokazujících jednotlivá tvrzení žalobce apod.

Ze seznamu přihlášených pohledávek ve věci sp.zn. KSBR 38 INS 22471/2011 soud zjistil, že pohledávka věřitele-žalobce byla při přezkumném jednání konaném dne 12.4.2012 popřena tak, že insolvenční správce popřel pravost pohledávky bez jakéhokoliv dalšího odůvodnění, dlužník rovněž popřel pravost přihlášené pohledávky s odůvodněním, že neeviduje dokument, který by zakládal pravost pohledávky .

Z vyrozumění o popření pohledávky ze dne 7.5.2012 soud zjistil, že žalovaný č. 1) sdělil žalobci, že jeho přihlášená pohledávka byla při přezkumném jednání dne 12.4.2012 insolvenčním správcem popřena co do pravosti a jako důvod popření uvedl nedoložení nároku . Dále byl žalobce informován, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení byla popřena i dlužníkem. Žalobce byl poučen o možnosti uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu, a to do 30-ti dnů od přezkumného jednání s tím, že tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15-ti dnů od doručení vyrozumění. Z dodejky do vlastních rukou soud zjistil, že právnímu zástupci žalobce byla tato výzva doručena dne 10.5.2012.

Na základě provedených důkazů soud nejprve konstatuje, že žaloba na určení existence popřené pohledávky byla u soudu podána ve lhůtě 15 od doručení vyrozumění insolvenčního správce o popření pohledávky. Výzva byla žalobci doručena dne 10.5.2012, žaloba na určení pravosti pohledávky byla u soudu podána faxem dne 24.5.2012 a potvrzena písemným podáním doručeným soudu dne 25.5.2012. Z vyrozumění insolvenčního správce o popření pohledávky ze dne 7.5.2012, jakož i ze seznamu přihlášených pohledávek stejně jako z nesporných tvrzení účastníků řízení vyplývá, že pohledávka přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení, vedená pod číslem přihlášky 10 v insolvenčním řízení sp.zn. KSBR 38 INS 22471/2011, byla u přezkumného jednání konaného dne 12.4.2012 popřena jak insolvenčním správcem, tak dlužníkem co do pravosti s odůvodněním, že nárok žalobce nebyl doložen, resp. nebyl předložen dokument, který by zakládal pravost pohledávky. Popření pohledávky s takovým odůvodněním soud nepovažuje za dostatečně určité, tudíž

účinné popření pohledávky žalobce. Podle § 188 insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků) insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu, dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil, je-li to třeba provede o pohledávkách nezbytné šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinni poskytnout. Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší, současně poskytne i poučení, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny a opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. O tomto následku musí být věřitel poučen. Insolvenční správce evidentně nepostupoval ve smyslu ustanovení citovaného zákona. Z popěrného úkonu je zřejmé, že insolvenční správce, popř. i dlužník měli pochybnosti o existenci pohledávky žalobce buď proto, že způsob vzniku pohledávky nebyl žalobcem dostatečně vylíčen nebo existenci pohledávky a její výše nebylo možné přezkoumat podle žalobcem předložených a v přihlášce pohledávky připojených listinných dokladů. Insolvenční správce však za této situace měl postupoval podle ust. § 188 odst. 2 insolvenčního zákona a vyzvat věřitele, aby přihlášku pohledávky opravil nebo doplnil, poučit jej, že v případě, že tomuto požadavku nevyhoví, nebude k pohledávce v insolvenčním řízení přihlíženo. Insolvenční správce měl také povinnost poučit žalobce o tom, jakým způsobem má být přihláška pohledávky opravena nebo doplněna. Pokud tak neučinil, nemohl přistoupit k přezkumu pohledávky na přezkumném jednání dne 12.4.2012. Soud dále konstatuje, že v tvrzeních obsažených v přihlášce pohledávky, z nichž je patrné, že pohledávka byla do insolvenčního řízení přihlášena z titulu náhrady škody, absentují tvrzení žalobce o tom, jaká konkrétní smluvní, popř. zákonná povinnost byla ze strany dlužníka porušena, v důsledku čehož vznikla škoda, konkrétní tvrzení o příčinné souvislosti mezi porušením této povinnosti a vznikem škody a zejména potom tvrzení o způsobu a stanovení výše škody. Škoda je v přihlášce pohledávky rozdělena na 6 částí: 1) škoda vzniklá nákupem dílů nutných pro plnění zakázky, 2) škoda vzniklá vynaložením nákladů na zaplacení odborných pracovníků, kteří museli být povoláni, aby mohlo dojít k řádnému plnění zakázky, a to v období před zahájením samotné instalace (stavby), 3) škoda vzniklá vynaložením nákladů na zaplacení odborných pracovníků, kteří museli být povoláni, aby mohlo dojít k řádnému plnění zakázky v souvislosti s instalací DL 1 a DL 2, 4) škoda rovnající se výši nákladů, které dlužník musel vynaložit na odstranění vad, vedení projektu a odstranění vad při plnění DL 1 a DL 2, 5) škoda rovnající se výši vícenákladů, které dlužník musel vynaložit v souvislosti s obstaráním náhradních dodávek, 6) škoda rovnající se výši nákladů, které dlužník musel vynaložit v souvislosti s obstaráním náhradních dodávek (spočívajících v zaškolování) nutných pro plnění zakázky. Jednotlivé tyto dílčí nároky jsou vyčísleny v EUR, avšak chybí zde jakékoliv další tvrzení, ze kterých by bylo možné posoudit, zda škoda v takové výši skutečně mohla vzniknout, tyto jednotlivé nároky žalobce nejsou ani dokládány příslušnými listinami. Za situace, kdy přihláška pohledávky (a tudíž nutně i samotná incidenční žaloba) neobsahuje potřebná tvrzení k posouzení nároku, není možné, aby insolvenční správce postupoval tak, že tyto vady přihlášky pohledávky neodstraní, přistoupí k popření pohledávky a popření odůvodní pouze nedoložením nároku, popř. nepřezkoumatelností nároku. Popření pohledávky učiněné insolvenčním správcem a dlužníkem u přezkumného jednání dne 12.4.2012 tak soud shledává jako předčasné, proto žalobu o určení pravosti pohledávky pro předčasnost zamítnul. Z tohoto důvodu soud nevyhověl žádosti žalobce o poskytnutí 30-ti denní lhůty k doplnění tvrzení ohledně pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení o tvrzení, týkající se příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti dlužníka ze smlouvy ze dne 19.10.2010 a vznikem škody a tvrzení o výši, resp. výpočtu škody a o incidenční žalobě u jednání dne 18.8.2015 rozhodl. V rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 38 INS 22471/2011 totiž bude povinností insolvenčního správce, aby žalobce k doplnění jeho přihlášky pohledávky o tato tvrzení vyzval, konkrétně ho poučil, v jakém rozsahu a k jakým skutečnostem mají být tvrzení doplněna, popř. jaké podklady mají být žalobcem předloženy k přezkoumání pohledávky. Následně insolvenční správce žalobcem přihlášenou pohledávku znovu přezkoumá.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplňků, podle něhož ve sporu o pravost výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Vrchnímu soudu v Olomouci.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí u obecného soudu povinného.

Krajský soud v Brně dne 18.8.2015

Za správnost: JUDr. Radka Semelová, v.r. Jaroslava Bártová samosoudce