38 ICm 1435/2014
38 ICm 1435/2014-34 (KSOS 38 INS 30541/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce BP Integralis Limited, se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kypr, reg.č. 255048, zastoupeného Mgr. Ivo Siegelem, advokátem se sídlem Praha 1, Školská 695/38, proti žalované JUDr. Lence Vidovičové LL.M., se sídlem Olomouc, Zámečnická 3a, insolvenční správkyni dlužníků Roberta anonymizovano , anonymizovano , a Jany Pospíšilové, nar. 16.04.1985, oba bytem Mladeč-Sobáčov 20, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužníky Robertem Pospíšilem, IČO 74829513, anonymizovano , místem podnikání Mladeč-Sobáčov 20, a Janou Pospíšilovou, nar. 16.04.1985, oba bytem Mladeč-Sobáčov 20, a) pohledávku ve výši 334.650 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.100,49 Kč, z titulu půjčení peněz-část jistiny vzniklá kapitalizací úroků sjednaných ve Smlouvě o půjčce, zajištěnou zástavním právem k nemovitosti, kterou je rodinný dům v části obce Sobáčov, čp. 20, na parcele St. 5, a pozemky stavební parcela St. 5 a pozemkové parcely 26/2, 26/6, 211/3, 211/8, vše zapsané na listu vlastnictví č. 243 pro katastrální území Sobáčov, obec Mladeč. b) pohledávku ve výši 40.000 Kč, z titulu smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti informovat věřitele o zahájení insolvenčního řízení v sjednaném termínu, zajištěnou zástavním právem k nemovitosti, kterou je rodinný

dům v části obce Sobáčov, čp. 20, na parcele St. 5, a pozemky stavební parcela St. 5 a pozemkové parcely 26/2, 26/6, 211/3, 211/8, vše zapsané na listu vlastnictví č. 243 pro katastrální území Sobáčov, obec Mladeč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1.360,27 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 24.04.2014 se žalobce domáhal určení, že má za dlužníky Robertem Pospíšilem, IČO 74829513, anonymizovano , místem podnikání Mladeč-Sobáčov 20, a Janou Pospíšilovou, nar. 16.04.1985, oba bytem Mladeč-Sobáčov 20, a) pohledávku ve výši 334.650 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.100,49 Kč, z titulu půjčení peněz-část jistiny vzniklá kapitalizací úroků sjednaných ve Smlouvě o půjčce, zajištěnou zástavním právem k nemovitosti, kterou je rodinný dům v části obce Sobáčov, čp. 20, na parcele St. 5, a pozemky stavební parcela St. 5 a pozemkové parcely 26/2, 26/6, 211/3, 211/8, vše zapsané na listu vlastnictví č. 243 pro katastrální území Sobáčov, obec Mladeč, b) pohledávku ve výši 40.000 Kč, z titulu smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti informovat věřitele o zahájení insolvenčního řízení v sjednaném termínu, zajištěnou zástavním právem k nemovitosti, kterou je rodinný dům v části obce Sobáčov, čp. 20, na parcele St. 5, a pozemky stavební parcela St. 5 a pozemkové parcely 26/2, 26/6, 211/3, 211/8, vše zapsané na listu vlastnictví č. 243 pro katastrální území Sobáčov, obec Mladeč. V žalobě uvedl, že dne 28.01.2009 uzavřeli původní věřitel společnost 1. faktorská s.r.o., IČO 26777355 spolu s dlužníky a vedlejší účastnicí Alenou Tučkovou Smlouvu o půjčce, podle které věřitel poskytl dlužníkům půjčku ve výši 200.000,-Kč a dlužníci se zavázali takto poskytnutou půjčku vrátit a zaplatit úroky. Půjčka měla být splacena ve 240 měsíčních splátkách ve výši 2.890,-Kč (ve snížené sazbě dle čl. III. odst. 2), splatných vždy k 28. dni měsíce, poprvé dne 28.02.2009 a naposledy dne 28.01.2029. Pohledávka ze Smlouvy o půjčce byla na základě zástavní smlouvy č. 1F100642/2009 ze dne 28.01.2009 zajištěna zástavním právem k nemovitosti, kterou je rodinný dům v části obce Sobáčov, čp. 20, na parcele St. 5, a pozemky stavební parcela St. 5 a pozemkové parcely 26/2, 26/6, 211/3, 211/8, vše zapsané na listu vlastnictví č. 243 pro katastrální území Sobáčov, obec Mladeč. Dodatkem došlo ode dne 23.06.2010 ke změně obsahu závazku tak, že se hlavním dlužníkem stal Robert Pospíšil, přičemž závazek byl dohodou smluvních stran podřízen úpravě smlouvy o úvěru podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013), a nadále je na tento vztah třeba takto nahlížet, přestože je hlavní smlouva nazvaná jako Smlouva o půjčce. Dne 14.10.2011 uzavřel původní věřitel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, podle které byl na žalobce postoupen soubor pohledávek, a to včetně veškerých pohledávek vyplývajících ze Smlouvy o půjčce, jejich zajištění, příslušenství a veškerých souvisejících práv. Úvěr se stal splatným z důvodu podání insolvenčního návrhu dlužníkem a splatnost nastala dnem doručení insolvenčního návrhu soudu, tj. dne 31.10.2013. Je tomu tak vzhledem k formulaci ustanovení čl. III. odst. 3 Smlouvy o půjčce, ve znění čl. II. odst. 2 Dodatku, ze kterého vyplývá, že pokud dlužník podá sám na sebe insolvenční návrh, splatnost celého úvěru nastává v okamžiku, kdy byl insolvenční návrh doručen soudu, a to ve spojení s čl. III. odst. 9 Smlouvy o půjčce ve znění čl. II. odst. 1 Dodatku, kde je řečeno mimo jiné, že dlužník je povinen zaplatit celou dosud nesplacenou část úvěru včetně dosud nesplacených úroků za

ICM R celou sjednanou dobu úvěru a včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství a ostatních dosud nesplacených oprávněných nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků věřitele vzniklých v souvislosti s úvěrem, např. nároků ze zástavní smlouvy či z jiného zajištění úvěru, nebo nároků na úhradu oprávněných nákladů, vzniklých věřiteli v souvislosti s vymáháním dlužných částek. K přihlášené dílčí pohledávce č. 2 pak uvedl, že v čl. IV. odst. 2 Smlouvy o půjčce bylo sjednáno, že úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, tj. připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Tato nová půjčka sleduje veškeré ostatní podmínky, které náležejí dosavadní půjčce s tím, že novou výši dluhu věřitel může promítnout do nové výše splátek nebo do zvýšení počtu splátek. Z výše uvedeného vyplývá, že účastníci smluvního vztahu sjednali kapitalizaci úroků z půjčky (úvěru). Zde žalobce rovněž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.03.2004, sp.zn. 35 Odo 101/2002 a ze dne 22.07.2010, sp.zn. 33 Odo 2041/2008. Na základě ujednání o okamžitém zesplatnění úvěru a kapitalizaci smluvních úroků do jistiny úvěru žalobce dovozoval, že ujednání o okamžitém zesplatnění budoucích splátek včetně smluvních úroků je pouze smluvně založeným způsobem reakce na zvýšené riziko jejich neuhrazení v důsledku nepříznivé změny v poměrech na dlužnické straně. Smluvní akcelerace závazků v důsledku zahájení insolvenčního řízení je přitom u závazků vyplývajících z úvěrových smluv zcela standardním a v podstatě očekávaným ujednáním. Jelikož insolvenční řízení či úpadek představují nepříznivý jev na straně dlužníků, měl by mít tento jev co nejméně poškozující dopad do práv žalobce, a proto i veškerá zákonná ustanovení by měla být z hlediska redukce práv věřitele vykládána spíše restriktivně, než extenzivně. Uvedené platí i pro ustanovení § 170 insolvenčního zákona. Žalobce poukázal také na skutečnost, že insolvenční zákon zesplatnění budoucích pohledávek v některých případech sám výslovně stanoví, nebo s možností akcelerace pohledávek počítá (např. § 250, § 329 odst. 3 insolvenčního zákona). Podle žalobce došlo k zesplatnění pohledávky podáním insolvenčního návrhu, a to zcela v souladu s právem i judikaturou (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11.03.2014, č.j. 104 VSPH 29/2014-87, kterým soud rozhodl o incidenčním sporu vedeném žalobcem v insolvenčním řízení sp.zn. KSPH 42 INS 19847/2012), úrok tak přirostl v celé tvrzené výši před rozhodnutím o úpadku. Dílčí pohledávka č. 2 z titulu části jistiny vzniklé kapitalizací úroků za celou dobu splácení úvěru byla vypočtena jako 240 splátek x 2890,-Kč, tj. 693.600,-Kč, mínus jistina ve výši 200.000,-Kč, mínus splacená částka ve výši 158.950,-Kč. Celkem tedy 334.650,-Kč. K přihlášené dílčí pohledávce č. 3 žalobce uvedl, že je požadována podle čl. III. odst. 10 Smlouvy o půjčce ve znění čl. II. odst. 3 Dodatku, ve kterém si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 20 % z půjčené částky pro případ, že dlužníci neoznámí, že na sebe podali insolvenční návrh. Z formulace výše uvedeného ustanovení je patrné, že smluvní pokutou není stižen výkon práva, ale porušení smluvně založené povinnosti informovat věřitele (žalobce) o podání insolvenčního návrhu na svou osobu. Takto formulovaná smluvní pokuta není v rozporu s dobrými mravy, jak tvrdí žalovaná, a to ani pro svoji podstatu, ani pro svoji výši, když 20 % z půjčené částky není disproporční ve vztahu k zajištěnému dluhu, resp. k povaze a významu zajištěné povinnosti.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, na důvodech popření přihlášených pohledávek tak, jak je popsala v popěrném úkonu, setrvala. Namítala, že Dodatek ke smlouvě ze dne 23.06.2010 nebyl k přihlášce pohledávky doložen, a pokud se jej nyní žalobce dovolává, pak odkázala na ust. § 198 odst. 2 insolvenčního zákona. Dále dovozovala, že uvedený postup

ICM R

žalobce představuje obcházení zákona s cílem vyloučit použití ustanovení o ochraně spotřebitele, kdy půjčka byla poskytnuta fyzickým osobám-nepodnikatelům a následně byl údajně uzavřen jakýsi dodatek, kterým měly být tyto osoby de facto zbaveny ochrany poskytované normami práva na ochranu spotřebitele. Žalobce tak zneužívá neznalosti slabší smluvní strany a svými smlouvami, resp. dodatky, do jejichž znění nemá druhá strana možnost zasáhnout, jim vnucuje své nemravné podmínky. K samotným úrokům požadovaným v rámci pohledávky č. 2 uvedla, že jde o úroky kapitalizované za celou dobu trvání smlouvy, které by přirostly až po úpadku. V souladu s ust. § 170a insolvenčního zákona není možné v insolvenčních řízeních uspokojit žádným způsobem úroky z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí. Nárokovaný úrok ve výši 334.650,-Kč se tak váže k době po rozhodnutí o úpadku, tj. po 18.12.2013 a takový úrok nemůže být dle citovaného ustanovení uspokojen. Odkázala přitom na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.02.2012, č.j. 12 VSOL 24/2011-48. Konečně také uvedla, že v přihlášce pohledávky žalobce kapitalizovaný úrok uplatnil zvlášť, a to jako pohledávku č. 2, tedy neuplatnil ji společně s nezaplacenou jistinou, jak vyžaduje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, na které odkazuje žalobce a rovněž ustanovení čl. IV. odst. 2 Smlouvy o půjčce. Žalobce tak v rozporu s tímto článkem přihlásil kapitalizovaný smluvní úrok za celou dobu splatnosti půjčky, tj. za 185 měsíců (tj. 240 měsíčních splátek bez uhrazených 55), jako samostatnou dílčí pohledávku č. 2, nikoliv jako součást jistiny a v rubrice důvod vzniku uvedl, že jde o část jistiny vzniklou kapitalizací úroků sjednaných ve smlouvě. K pohledávce č. 3 žalovaná uvedla, že výši smluvní pokuty považuje za značně nepřiměřenou s ohledem na skutečnost, že bylo půjčeno 200.000,-Kč, dlužníci splatili 158.950,-Kč, takže čistá ztráta žalobce činí 41.050,-Kč, navíc byla pohledávka zajištěna zástavním právem, předkupním právem a věcným břemenem užívání k nemovitostem ve vlastnictví dlužníků a týmiž instituty k nemovitostem ve vlastnictví třetí osoby-matky dlužnice-v hodnotě přibližně 1.200.000,-Kč a žalobce pohledávku včetně všech zajišťovacích institutů koupil za 199.157,84 Kč. Ustanovení o smluvní pokutě je tak v rozporu s dobrými mravy a je tedy neplatné dle § 39 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013. Nad rámec zmíněného žalovaná uvedla, že dlužníci na jednání se správkyní-žalovanou sdělili, že s původním věřitelem 1. faktorská s.r.o. řešili svou bezvýchodnou situaci, přičemž byl zmíněn i fakt, že pokud se jim nepodaří zpeněžit nemovitosti v krátké době, budou nuceni podat insolvenční návrh. Na jejich přípis reagoval původní věřitel pouze telefonicky, přestože jej dlužníci žádali o písemnou reakci. Závěrem žalovaná uvedla, že se ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Plzni vyjádřeným v rozhodnutí ze dne 07.02.2013, sp.zn. 139 ICm 2458/2012, podle které obsah smluv koncipovaných 1. faktorskou s.r.o. stejně jako postup žalobce při uplatňování pohledávek z nich vyplývajících, je nejen v rozporu s dobrými mravy, ale i s principy elementární lidské slušnosti.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 38 INS 30541/2013 soud zjistil, že:

ICM R

-usnesením ze dne 25.11.2013, č.j. KSOS 38 INS 30541/2013-A3, byly spojeny věci dlužníka Roberta anonymizovano a Jany Pospíšilové vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 38 INS 30541/2013 a sp. zn. KSOS 38 INS 30567/2013 ke společnému řízení, -usnesením ze dne 18.12.2013, č.j. KSOS 38 INS 30541/2013-A7, byl zjištěn úpadek dlužníka Roberta anonymizovano a dlužnice Jany Pospíšilové, insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Lenka Vidovičová a soud povolil řešení úpadku dlužníků oddlužením, -usnesením ze dne 14.05.2014, č.j. KSOS 38 INS 30541/2013-B6, soud schválil oddlužení dlužníků Roberta anonymizovano a Jany Pospíšilové zpeněžením majetkové podstaty, -přihláškou pohledávky č. P5 doručenou insolvenčnímu soudu 17.01.2014 ke spisové značce KSOS 38 INS 30541/2013 a přihláškou pohledávky č. P3 doručenou insolvenčnímu soudu 17.01.2014 ke spisové značce KSOS 38 INS 30567/2013 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dlužníků Roberta anonymizovano a Jany Pospíšilové nevykonatelné pohledávky, a to pohledávku č. 1 ve výši 201.852,98 Kč sestávající z jistiny 200.000,-Kč a zákonného úroku z prodlení 1.852,98 Kč z titulu Smlouvy o půjčce 1F100642/2009 ze dne 28.01.2009 ve znění Dodatku č. 1 ze dne 23.06.2010 s tvrzením, že půjčka se stala splatnou z důvodu podání insolvenčního návrhu dlužníkem dle ujednání bodu III. odst. 3 Smlouvy o půjčce ve znění bodu II. odst. 2 Dodatku. Splatnost nastala dnem doručení insolvenčního návrhu soudu, kterým je 31.10.2013. Pohledávka byla přihlášena jako zajištěná majetkem, který náleží do majetkové podstaty a zároveň byla zajištěna jinak, přičemž bylo uplatněno právo na uspokojení ze zajištění podle zástavní smlouvy č. 1F100642/2009 ze dne 28.01.2009, majetkem tvořícím předmětem zajištění byly nemovitosti-rodinný dům v části obce Sobáčov, čp. 20, na parcele St. 5, a pozemky stavební parcela St. 5 a pozemkové parcely 26/2, 26/6, 211/3, 211/8, vše zapsané na listu vlastnictví č. 243 pro katastrální území Sobáčov, obec Mladeč, s okamžikem vzniku zajištění 06.02.2009, dále podle zástavní smlouvy téhož čísla z téhož dne (zajištění jinak), kdy majetkem tvořícím předmět zajištění byla nemovitost-bytová jednotka čp./č.j. 1007/24 v budově bytovém domě v části obce Nová Ulice čp. 1007, LV 7823, na parcele St. 1295, a podíl 540/23498 na společných částech domu a na pozemku stavební parcele St. 1295, vše zapsané na listu vlastnictví č. 8359 pro katastrální území Nová Ulice, obec Olomouc, s okamžikem vzniku zajištění 06.02.2009, pohledávku č. 2 v celkové výši 337.750,49 Kč sestávající z jistiny 334.650,-Kč a zákonného úroku z prodlení 3.100,49 Kč z titulu části jistiny vzniklé kapitalizací úroků sjednaných ve Smlouvě o půjčce 1F100642/2009 ze dne 28.01.2009 ve znění Dodatku č. 1 ze dne 23.06.2010 (240 splátek x 2.890,-Kč mínus jistina 200.000,-Kč a mínus uhrazená částka v celkové výši 158.950,-Kč). Pohledávka byla přihlášena jako zajištěná majetkem, který náleží do majetkové podstaty a zároveň byla zajištěna jinak, přičemž bylo uplatněno právo na uspokojení ze zajištění podle zástavní smlouvy č. 1F100642/2009 ze dne 28.01.2009, majetkem tvořícím předmětem zajištění byly nemovitosti- rodinný dům v části obce Sobáčov, čp. 20, na parcele St. 5, a pozemky stavební parcela St. 5 a pozemkové parcely 26/2, 26/6, 211/3, 211/8, vše zapsané na listu vlastnictví č. 243 pro katastrální území Sobáčov, obec Mladeč, s okamžikem vzniku zajištění 06.02.2009, dále podle zástavní smlouvy téhož čísla z téhož dne (zajištění jinak), kdy majetkem tvořícím předmět zajištění byla nemovitost-bytová jednotka

ICM R

čp./č.j. 1007/24 v budově bytovém domě v části obce Nová Ulice čp. 1007, LV 7823, na parcele St. 1295, a podíl 540/23498 na společných částech domu a na pozemku stavební parcele St. 1295, vše zapsané na listu vlastnictví č. 8359 pro katastrální území Nová Ulice, obec Olomouc, s okamžikem vzniku zajištění 06.02.2009, a pohledávku č. 3 ve výši jistiny 40.000,-Kč z titulu smluvní pokuty za porušení smluvních povinností informovat věřitele o zahájení insolvenčního řízení v sjednaném termínu (činí 20 % z půjčené částky, dle ujednání článku VII. odst. 9 Smlouvy o úvěru, splatná ke dni 03.11.2013, tj. uplynutím tří dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu soudu). Pohledávka byla přihlášena jako zajištěná majetkem, který náleží do majetkové podstaty a zároveň je zajištěna jinak, přičemž bylo uplatněno právo na uspokojení ze zajištění podle zástavní smlouvy č. 1F100642/2009 ze dne 28.01.2009, majetkem tvořícím předmětem zajištění uvedeny nemovitosti-rodinný dům v části obce Sobáčov, čp. 20, na parcele St. 5, a pozemky stavební parcela St. 5 a pozemkové parcely 26/2, 26/6, 211/3, 211/8, vše zapsané na listu vlastnictví č. 243 pro katastrální území Sobáčov, obec Mladeč, s okamžikem vzniku zajištění 06.02.2009, dále podle zástavní smlouvy téhož čísla z téhož dne (zajištění jinak), kdy majetkem tvořícím předmět zajištění byla nemovitost-bytová jednotka čp./č.j. 1007/24 v budově bytovém domě v části obce Nová Ulice čp. 1007, LV 7823, na parcele St. 1295, a podíl 540/23498 na společných částech domu a na pozemku stavební parcele St. 1295, vše zapsané na listu vlastnictví č. 8359 pro katastrální území Nová Ulice, obec Olomouc, s okamžikem vzniku zajištění 06.02.2009, -u přezkumného jednání dne 14.04.2014 byla insolvenční správkyní co do pravosti popřena pohledávka č. 2 a pohledávka č. 3. Současně bylo popřeno i uplatněné právo na uspokojení pohledávek ze zajištění. Důvodem popření pohledávky č. 2 bylo, že představuje smluvní úrok, který by přirostl až po rozhodnutí o úpadku, který je vyloučen z uspokojení v souladu s ustanovením § 170 písm. a IZ. Insolvenční správkyně také popřela příslušenství pohledávky představující zákonný úrok z prodlení ve výši 3.100,49 Kč, neboť tento nárok není přípustný-braní úroků z úroků (anatocismus) je zapovězeno již od dob římského práva, což dovodil i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 24.03.2004, sp.zn. 35 Odo 101/2002. Pohledávku č. 3 insolvenční správkyně popřela proto, že smluvní pokuta v požadované výši je ve skutečnosti pouze zdrojem příjmů věřitele a jiné funkce neplní, a z toho důvodu je v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokuta ve výši 20 % z půjčené částky za porušení povinnosti informovat věřitele o zahájení insolvenčního řízení nikdy nebude způsobilá plnit funkci paušalizované náhrady škody, ani funkci prevenční či uhrazovací. Věřitel se jí totiž může účinně domoci jen za situace, kdy se o zahájení insolvenčního řízení dozví, a tedy mu v souvislosti s neoznámením žádná škoda nevznikne. Navíc podání insolvenčního návrhu je výkonem subjektivního veřejného práva dlužníka, a výkon takových práv nelze v rámci soukromého práva normovat, či jej dokonce postihovat soukromoprávními sankcemi. S ohledem na uvedené považovala insolvenční správkyně smluvní pokutu v uvedené výši za neplatnou dle ust. § 39 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013). Dlužníci přihlášené pohledávky uznali, -výzvou ze dne 14.04.2014 insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření jeho pohledávky č. 2 a č. 3, které byly přihlášeny v rámci přihlášky P5 a P3 a poučila ho o právu podat incidenční žalobu, vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 16.04.2014, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

ICM R

V daném případě žalobce přihlásil přihláškou P5 a P3 sporné vykonatelné a zajištěné pohledávky, a to č. 2 celkem ve výši 337.750,49 Kč z titulu části jistiny vzniklé kapitalizací úroků a z titulu zákonného úroku z prodlení a č. 3 ve výši 40.000,-Kč z titulu smluvní pokuty a insolvenční správkyně je zcela popřela co do pravosti včetně uplatněného práva na uspokojení pohledávek ze zajištění. Soud tedy uzavírá, že s ohledem na výsledek přezkumného jednání to byl žalobce, na kterém bylo, aby podal žalobu podle ust. § 198 odst. 1 IZ, což také učinil. Z aplikace tohoto právního závěru na skutkový stav, zjištěný z obsahu insolvenčního spisu, vyplývá, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne přezkumného jednání tak, jak stanoví ust. § 198 odst. 1 IZ oprávněnou osobou a směřuje v souladu s citovaným ustanovením proti popírající insolvenční správkyni.

S ohledem na závěr o včasnosti podané incidenční žaloby a na závěr o aktivní legitimaci žalobce a pasivní legitimaci žalované se soud věcně zabýval podanou žalobou na určení popřených pohledávek.

Ze Smlouvy o půjčce č. 1F100642/2009 ze dne 28.01.2009 (dále jen Smlouva) vzal soud za prokázáno, že byla uzavřena mezi původním věřitelem 1. faktorská s.r.o., IČO 26777355, se sídlem Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Svatopluka Čecha 413/7 a dlužníky Janou Pospíšilovou, označenou rodným číslem a bydlištěm a Robertem Pospíšilem, označeným rodným číslem a bydlištěm, a vedlejší účastnicí Alenou Tučkovou, označenou rodným číslem a bydlištěm. Na základě Smlouvy původní věřitel poskytl dlužníkům půjčku ve výši 200.000,-Kč a tito ji v den podpisu Smlouvy přijali. Dlužníci se společně a nerozdílně zavázali takto poskytnutou půjčku vrátit a zaplatit z ní úroky. Půjčka měla být splacena ve 240 měsíčních splátkách ve výši 2.890,-Kč, splatných vždy k 28. dni měsíce, poprvé dne 28.02.2009 a naposledy dne 28.01.2029. Podle čl. III. bod 9 dlužníci byli povinni plnit veškeré závazky vyplývající ze Smlouvy řádně a včas, a to společně a nerozdílně. V případě porušení svých smluvních závazků, zejména v případě prodlení s úhradou jakékoliv splatné částky, která přesáhne 60 dnů, nebo jestliže celková částka v prodlení přesáhne dvojnásobek pravidelné měsíční splátky v základní sazbě, či v případě zhoršení zajištění půjčky, byli dlužníci povinni zaplatit celou dosud nesplacenou část půjčky včetně dosud nesplacených úroků za celou sjednanou dobu půjčky a včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství a ostatních dosud nesplacených oprávněných nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších nároků věřitele vzniklých v souvislosti s půjčkou, např. nároků ze zástavní smlouvy či z jiného zajištění půjčky. Celá půjčka se stane okamžitě splatnou, jakmile nastane byť jen jedna ze vpředu uvedených podmínek. V případě, že důvodem okamžité splatnosti celé půjčky je zhoršení zajištění půjčky, dlužníci mohli ve lhůtě 15 dnů ode dne splatnosti celé půjčky nabídnout jiné její zajištění, a pakliže věřitel toto zajištění akceptuje, má se zato, že okamžitá splatnost celé půjčky nenastala. Dle článku III. odst. 10 smluvní pokuty a další nároky se stanovují a jsou splatné vždy ke dni, kdy vznikla příčina k jejich stanovení. V článku IV. odst. 1 je uvedeno, že stanoveným splátkám v základní sazbě odpovídá úrok z půjčky ve výši 2,63 % měsíčně a splátkám ve snížené sazbě odpovídá úrok z půjčky ve výši 1,38 %. Výše úroku se počítá ze sjednaných splátek. Podle čl. IV. odst. 2 úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, tj. připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Tato nová půjčka sleduje veškeré ostatní podmínky, které náležejí dosavadní půjčce s tím, že novou výši dluhu věřitel může promítnout do nové výše splátek nebo do zvýšení počtu splátek. Dle odst. 3 ust. čl. IV.

ICM R

RPSN v případě splácení splátkami v základní sazbě činí 37,13 % a v případě splácení splátkami ve snížené sazbě činí 18,05 %. Podle čl. VII. odst. 1 účastníci si sjednali pro případ prodlení dlužníků s úhradou některé splatné částky smluvní pokutu ve výši 10 % opožděné platby, a to za každý započatý měsíc prodlení, ode dne vzniku prodlení do zaplacení celé opožděné splatné částky. V odst. 2 téhož článku účastníci výslovně deklarovali, že vrácení půjčky bude zajištěno zástavním právem a že ve prospěch věřitele bude zřízeno věcné předkupní právo a věcné břemeno užívání k nemovitostem, které budou tvořit zástavu. Dlužníci se zavázali do 30 dnů ode dne podpisu této Smlouvy uzavřít, resp. zajistit uzavření zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva se smlouvou o zřízení předkupního práva jako práva věcného a práva věcného břemene užívání, přičemž zastaveny musely být nemovitosti, jejichž zástavní hodnota dosahuje nejméně 3násobku půjčené částky. Pro případ, že dlužník tento svůj závazek nesplní, sjednává se smluvní pokuta ve výši 50 % půjčené částky. Stanovení zástavní hodnoty provede věřitel. Dle článku VII. odst. 3 právo věřitele na okamžité splacení celé půjčky vzniká, vedle důvodů uvedených v bodu III. odst. 9 této Smlouvy také tehdy, když proti dlužníkům nebo vedlejšímu účastníkovi bude zahájeno exekuční, insolvenční či jiné obdobné řízení, či když vůči dlužníkům nebo vedlejšímu účastníkovi nabude právní moci rozhodnutí o jeho povinnosti uhradit třetí osobě jakoukoliv dlužnou částku, která převyšuje 10 % částky půjčené dle této Smlouvy, či když dlužníci nebo vedlejší účastník nepřevezme v úložní lhůtě doporučenou zásilku, kterou mu věřitel zaslal. V odst. 7 téhož článku si účastníci dále sjednali smluvní pokutu 50.000,-Kč, kterou se dlužníci zavázali věřiteli zaplatit, a to pouze v případě, že věřitel bude nucen svá práva uplatnit formou žaloby u soudu nebo v rozhodčím řízení, nebo podáním návrhu na exekuci. Dle odst. 10 jestliže skutečností, která by mohla mít za následek ohrožení řádného splácení půjčky a veškerého jejího příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele, je zahájení exekučního, insolvenčního či jiného obdobného řízení vůči dlužníkům nebo vedlejšímu účastníkovi nebo právoplatné rozhodnutí o povinnosti dlužníků nebo vedlejšího účastníka, uhradit třetí osobě jakoukoliv dlužnou částku, která převyšuje 10 % částky půjčené dle Smlouvy, dlužníci nebo vedlejší účastník se zavazuje oznámit tuto skutečnost věřiteli nejpozději do tří dnů ode dne zahájení řízení, resp. ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o povinnosti uhradit dlužnou částku. Pro případ nedodržení této lhůty účastníci sjednávají smluvní pokutu ve výši 50 % půjčené částky. Smlouva o půjčce obsahuje celkem 4 strany, je podepsána dlužníky, vedlejší účastnicí a zástupcem věřitele a je opatřena dále jeho razítkem.

Z Dodatku č. 1 ke Smlouvě (o půjčce č. 1F100642/2009) uzavřeného dne 23.06.2010 (dále jen Dodatek) vzal soud za prokázáno, že dlužníci, manželé Jana Pospíšilová a Robert Pospíšil, vedlejší účastnice Alena Tučková a věřitel 1. faktorská s.r.o. se v něm dohodli, že dlužníkem ze Smlouvy bude nadále pouze Robert Pospíšil, označený rodným číslem, bydlištěm a místem podnikání, dále IČO. Jan Pospíšilová měla být nadále pouze vedlejším účastníkem, který se společně a nerozdílně s dosavadním vedlejším účastníkem zavázal splnit za dlužníka všechny jeho závazky vzniklé ze Smlouvy, avšak pouze na základě výzvy věřitele. V článku I. odst. 2 bylo dohodnuto, že všechna konkrétní ujednání Smlouvy se mají vykládat ve smyslu ustanovení o smlouvě o úvěru dle zákona č. 513/1991 Sb., a všude tam, kde Smlouva konkrétní ujednání neobsahuje, se mají přednostně použít odpovídající ustanovení tohoto zákona. V rámci Dodatku dlužník Robert Pospíšil prohlásil, že je ode dne 09.03.2009 osobou samostatně výdělečně činnou (podnikatelem), a že půjčku ze dne 28.01.2009 využil pro podnikatelské účely, tudíž při čerpání půjčky jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Podle čl. II. odst. 1 se čl. III. odst. 9 Smlouvy mimo jiné mění tak, že je v něm uvedeno, že v případě zesplatnění úvěru je dlužník povinen zaplatit celou dosud

ICM R nesplacenou část úvěru včetně dosud nesplacených úroků za celou sjednanou dobu úvěru a včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství a ostatních dosud nesplacených oprávněných nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků věřitele vzniklých v souvislosti s úvěrem, např. nároků ze zástavní smlouvy či z jiného zajištění úvěru, nebo nároků na úhradu oprávněných nákladů, vzniklých věřiteli v souvislosti s vymáháním dlužných částek. V čl. II. odst. 2 je sjednáno, že čl. III. odst. 3 Smlouvy se mění takto: Právo věřitele na okamžité splacení celého úvěru vzniká, vedle důvodů uvedených v bodu III. odst. 9 této Smlouvy, také tehdy, když proti dlužníku nebo kterémukoliv vedlejšímu účastníku bude vydáno usnesení o exekuci na jeho majetek či usnesení o jeho úpadku. Právo věřitele na okamžité splacení celého úvěru vzniká také marným uplynutím lhůty k úhradě dle jakéhokoliv rozhodnutí, na základě kterého má dlužník nebo kterýkoliv vedlejší účastník uhradit částku, která převyšuje 10 % částky půjčené dle této Smlouvy (např. rozhodnutí o jeho povinnosti uhradit finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovně či jakékoliv jiné třetí osobě jakoukoliv dlužnou částku, která převyšuje 10 % částky půjčené dle této Smlouvy). Splatnost celého úvěru ve všech uvedených případech nastává ke dni, kdy nastala skutečnost zakládající věřiteli právo na okamžité splacení celého úvěru. Jestliže dlužník nebo některý vedlejší účastník podá insolvenční návrh sám na sebe, splatnost celého úvěru nastává v okamžiku, kdy byl insolvenční návrh doručen soudu. Podle čl. II. odst. 3 byl čl. III. bod 10 Smlouvy změněn takto: Jestliže skutečností, která by mohla mít za následek ohrožení řádného splácení úvěru a veškerého jeho příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele, je vydání usnesení vůči osobě dlužníka nebo kteréhokoliv vedlejšího účastníka o exekuci jejího majetku, o jejím úpadku či jakékoliv jiné pravomocné rozhodnutí, na základě kterého má dlužník nebo kterýkoliv vedlejší účastník uhradit částku, která převyšuje 10 % částky půjčené dle této Smlouvy, dlužník se zavazuje oznámit tuto skutečnost věřiteli nejpozději do tří dnů ode dne, kdy se o vydání příslušného rozhodnutí dozvěděl, avšak nejpozději do tří dnů ode dne, kdy předmětné usnesení či rozhodnutí bylo příslušným orgánem přijato. Podá-li dlužník nebo kterýkoliv vedlejší účastník insolvenční návrh sám na sebe, dlužník je povinen tuto skutečnost oznámit věřiteli nejpozději do tří dnů ode dne, kdy byl předmětný návrh doručen soudu. Pro případ nedodržení této lhůty účastníci sjednávají smluvní pokutu ve výši 20 % půjčené částky. Tím není dotčeno právo věřitele na náhradu vzniklé škody. Dodatek je podepsán dlužníky Robertem Pospíšilem, Janou Pospíšilovou, vedlejší účastnicí Alenou Tučkovou a zástupcem věřitele a opatřen je dále jeho razítkem.

Ze zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva se smlouvou o zřízení předkupního práva jako práva věcného a práva věcného břemene užívání č. 1F100642/2009, uzavřené mezi zástavci Janou Pospíšilovou a Robertem Pospíšilem a zástavním věřitelem 1. faktorská s.r.o. soud zjistil, že byla uzavřena k zajištění pohledávek a jejich příslušenství vyplývající ze Smlouvy č. 1F100642/2009 a jejich příloh, uzavřené mezi zástavním věřitelem na straně jedné a dlužníky manželi Janou Pospíšilovou a Robert Pospíšilem na straně druhé, ve které se tyto subjekty dohodly na poskytnutí a přijetí půjčky ve výši 200.000,-Kč. V článku I. odst. 2 bylo dohodnuto, že zástavní právo sjednané touto zástavní smlouvou zajišťuje veškeré pohledávky ze Smlouvy, které představují zejména nesplacenou část čerpané jistiny půjčky, nesplacené sjednané úroky za celou dobu trvání půjčky, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokuty a případně další nároky zástavního věřitele proti dlužníkům, k jejichž zaplacení se dlužníci zavázali ve Smlouvě, či které v souvislosti s ní ještě v budoucnu vzniknou, jakož i všechny peněžité pohledávky zástavního věřitele, které vznikly nebo v budoucnu vzniknou na základě této zástavní smlouvy. Pro případ, že dlužníci neuhradí půjčku řádně, se jimi

ICM R zaplacené částky započítávají nejdříve na další nároky zástavního věřitele, poté na smluvní pokuty, dále na zákonné úroky z prodlení, pak na sjednané úroky a nakonec na jistinu půjčky. V článku I. odst. 4 bylo uvedeno, že k zajištění pohledávek zástavního věřitele uvedených v tomto článku zástavní smlouvy zastavili zástavci nemovitost včetně příslušenství, součástí a přírůstků, uvedenou v čl. II. této zástavní smlouvy a zřizují touto zástavní smlouvou zástavní právo zástavního věřitele k zástavě. Zástavní věřitel zástavní právo, za podmínek sjednaných v této smlouvě, přijal. Zástavní právo bylo zřízeno k nemovitosti, kterou je rodinný dům v části obce Sobáčov, čp. 20, na parcele St. 5, a pozemky stavební parcela St. 5 a pozemkové parcely 26/2, 26/6, 211/3, 211/8, vše zapsané na listu vlastnictví č. 243 pro katastrální území Sobáčov, obec Mladeč na listu vlastnictví č. 243. Vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí 24.02.2009. Právní účinky vkladu vznikly dnem 06.02.2009.

Ze zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva se smlouvou o zřízení předkupního práva jako práva věcného a práva věcného břemene užívání č. 1F100642/2009, uzavřené mezi zástavcem Alenou Tučkovou a zástavním věřitelem 1. faktorská s.r.o. soud zjistil, že byla uzavřena k zajištění pohledávek a jejich příslušenství vyplývající ze Smlouvy č. 1F100642/2009 a jejich příloh, uzavřené mezi zástavním věřitelem na straně jedné a dlužníky manželi Janou Pospíšilovou a Robert Pospíšilem na straně druhé, ve které se tyto subjekty dohodly na poskytnutí a přijetí půjčky ve výši 200.000,-Kč. V článku I. odst. 2 bylo dohodnuto, že zástavní právo sjednané touto zástavní smlouvou zajišťuje veškeré pohledávky ze Smlouvy, které představují zejména nesplacenou část čerpané jistiny půjčky, nesplacené sjednané úroky za celou dobu trvání půjčky, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokuty a případně další nároky zástavního věřitele proti dlužníkům, k jejichž zaplacení se dlužníci zavázali ve Smlouvě či které v souvislosti s ní ještě v budoucnu vzniknou, jakož i všechny peněžité pohledávky zástavního věřitele, které vznikly nebo v budoucnu vzniknou na základě této zástavní smlouvy. Pro případ, že dlužníci neuhradí půjčku řádně, se jimi zaplacené částky započítávají nejdříve na další nároky zástavního věřitele, poté na smluvní pokuty, dále na zákonné úroky z prodlení, pak na sjednané úroky a nakonec na jistinu půjčky. V článku I. odst. 4 bylo uvedeno, že k zajištění pohledávek zástavního věřitele uvedených v tomto článku zástavní smlouvy zastavila zástavkyně nemovitost včetně příslušenství, součástí a přírůstků, uvedenou v čl. II. této zástavní smlouvy a zřizuje touto zástavní smlouvou zástavní právo zástavního věřitele k zástavě. Zástavní věřitel zástavní právo, za podmínek sjednaných v této smlouvě, přijal. Zástavní právo bylo zřízeno k nemovitosti, kterou je bytová jednotka čp./č.j. 1007/24 v budově bytovém domě v části obce Nová Ulice čp. 1007, LV 7823, na parcele St. 1295, a podíl 540/23498 na společných částech domu a na pozemku stavební parcele St. 1295, vše zapsané na listu vlastnictví č. 8359 pro katastrální území Nová Ulice, obec Olomouc. Vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí byl zapsán 18.02.2009. Právní účinky vkladu vznikly dnem 06.02.2009.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi 1. faktorskou s.r.o. jako postupitelem na straně jedné a BP Integralis Limited jako postupníkem na straně druhé vzal soud za prokázáno, že dne 14.10.2011 uzavřel původní věřitel s žalobcem tuto smlouvu, podle které byl na žalobce postoupen soubor pohledávek původního věřitele vzniklých zejména ze smluv o půjčkách a ze smluv o úvěru sjednaných v letech 2003-2011, a jejichž seznam tvoří přílohu č. 1 této smlouvy. Z přílohy č. 1 této smlouvy je patrné, že byla postoupena rovněž pohledávka vyplývající ze smlouvy označené č. 1006422009, přičemž její nominální cena byla uvedena ve výši 199.127,84 Kč. V příloze ani v postupní smlouvě není specifikován konkrétní dlužník či dlužníci.

ICM R

Po takto provedeném dokazování listinami, kdy skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný, dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

Dne 28.01.2009 uzavřeli původní věřitel spolu s insolvenčními dlužníky a vedlejší účastnicí Smlouvu, podle které byla dlužníkům poskytnuta půjčka ve výši 200.000,-Kč a tito se zavázali ji vrátit ve 240 měsíčních splátkách ve výši 2.890,-Kč, kdy Dodatkem došlo dne 23.06.2010 ke změně obsahu závazku tak, že hlavním dlužníkem se stal Robert Pospíšil, přičemž závazek byl dohodou smluvních stran podřízen úpravě smlouvy o úvěru podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013), neboť Robert Pospíšil prohlásil, že je ode dne 09.03.2009 osobou samostatně výdělečně činnou (podnikatelem), a že půjčku ze dne 28.01.2009 využil pro podnikatelské účely, tudíž při čerpání půjčky jednal v rámci své podnikatelské činnosti. V čl. III. odst. 3 Smlouvy ve znění čl. II. odst. 2 Dodatku, pokud dlužník podá sám na sebe insolvenční návrh, splatnost celého úvěru nastává v okamžiku, kdy byl insolvenční návrh doručen soudu. V čl. III. odst. 9 Smlouvy ve znění čl. II. odst. 1 Dodatku je mimo jiné uvedeno, že v případě zesplatnění úvěru je dlužník povinen zaplatit celou dosud nesplacenou část úvěru včetně dosud nesplacených úroků za celou sjednanou dobu úvěru a včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství a ostatních dosud nesplacených oprávněných nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků věřitele vzniklých v souvislosti s úvěrem, např. nároků ze zástavní smlouvy či z jiného zajištění úvěru, nebo nároků na úhradu oprávněných nákladů, vzniklých věřiteli v souvislosti s vymáháním dlužných částek. V čl. IV. odst. 2 Smlouvy, který nebyl Dodatkem změněn, bylo sjednáno, že úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, tj. připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Tato nová půjčka sleduje veškeré ostatní podmínky, které náležejí dosavadní půjčce s tím, že novou výši dluhu věřitel může promítnout do nové výše splátek nebo do zvýšení počtu splátek. Článek III. bod 10 Smlouvy byl článkem II. odst. 3 Dodatku změněn mimo jiné tak, že podá-li dlužník nebo kterýkoliv vedlejší účastník insolvenční návrh sám na sebe, je povinen tuto skutečnost oznámit věřiteli nejpozději do tří dnů ode dne, kdy byl předmětný návrh doručen soudu. Pro případ nedodržení této lhůty účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 20 % půjčené částky. Pohledávka ze Smlouvy ve znění Dodatku byla na základě zástavní smlouvy č. 1F100642/2009 ze dne 28.01.2009 zajištěna zástavním právem k nemovitosti, kterou je rodinný dům v části obce Sobáčov, čp. 20, na parcele St. 5, a pozemky stavební parcela St. 5 a pozemkové parcely 26/2, 26/6, 211/3, 211/8, vše zapsané na listu vlastnictví č. 243 pro katastrální území Sobáčov, obec Mladeč, a dále na základě zástavní smlouvy č. 1F100642/2009 ze dne 28.01.2009 zajištěna zástavním právem k nemovitosti, kterou je bytová jednotka čp./č.j. 1007/24 v budově bytovém domě v části obce Nová Ulice čp. 1007, LV 7823, na parcele St. 1295, a podíl 540/23498 na společných částech domu a na pozemku stavební parcele St. 1295, vše zapsané na listu vlastnictví č. 8359 pro katastrální území Nová Ulice, obec Olomouc. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že původní věřitel splnil svoji smluvní povinnost předáním peněžních prostředků ve výši 200.000,-Kč dlužníkům, a že tito uhradili na splátkách částku ve výši 158.950,-Kč, nebylo rovněž sporu o tom, že pohledávka ze Smlouvy ve znění Dodatku byla postoupena na nynějšího žalobce, a že insolvenční návrh dlužníků byl doručen Krajskému soudu v Ostravě dne 31.10.2013. Žalobce vyčíslil své nároky (viz podrobný výpočet celkové

ICM R výše pohledávek č. 1, č. 2 a č. 3) až v souvislosti s přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení.

Pokud se týká právního posouzení věci, soud předesílá, že dne 01.01.2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník), jímž se mj. zrušuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 3028 se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

S ohledem na přechodná ustanovení nového občanského zákoníku (§ 3028 odst. 3) je třeba na projednávanou věc použít úpravy zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (obchodní zákoník) a úpravy zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (občanský zákoník).

Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníky byla uzavřena Smlouva 28.01.2009, která byla Dodatkem ode dne 23.06.2010 změněna tak, že se hlavním dlužníkem stal Robert Pospíšil-podnikatel, přičemž závazek byl dohodou smluvních stran podřízen úpravě smlouvy o úvěru podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013), a nadále je na tento vztah třeba takto nahlížet, přestože je hlavní smlouva nazvaná jako Smlouva o půjčce . Smlouvu ve znění Dodatku pak soud hodnotí jako platně uzavřenou úvěrovou smlouvu ve smyslu ust. § 497 obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013.

Pohledávka č. 2 byla věřitelem přihlášena jako zajištěná v celkové výši 337.750,49 Kč sestávající z jistiny 334.650,-Kč a zákonného úroku z prodlení 3.100,49 Kč, a to z titulu části jistiny vzniklé kapitalizací úroků sjednaných ve Smlouvě ve znění Dodatku (240 splátek x 2.890,-Kč mínus jistina 200.000,-Kč a mínus uhrazená částka v celkové výši 158.950,-Kč). Insolvenční správkyně ji popřela co do pravosti i zajištění z důvodu, že představuje smluvní úrok, který by přirostl až po rozhodnutí o úpadku a který je vyloučen z uspokojení v souladu s ustanovením § 170 písm. a IZ.

V daném případě si účastníci smluvního vztahu sjednali možnost předčasného zesplatnění úvěru v souvislosti se zahájením insolvenčního řízení. Splatnost celého úvěru (tedy i úroků) měla nastat ke dni, kdy byl insolvenční návrh dlužníka doručen soudu.

ICM R

Dle ust. § 170 písm. a) IZ se v insolvenčním řízení žádným ze způsobů řešení úpadku neuspokojují, není-li stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí.

Ustálená judikatura soudů dovodila, že smlouva, která neodporuje výslovnému zákazu zákona, avšak svými důsledky směřuje k výsledku zákonu odporujícímu, je absolutně neplatná pro obcházení zákona (§ 39 obč. zák.); není rozhodné, zda účastníci smlouvy o důvodu její neplatnosti věděli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 22 Cdo 505/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C-H-Beck, pod č. C 1772). Obcházení zákona spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1772/2004, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C-H-Beck, pod č. C3014).

Tyto závěry Nejvyššího soudu ČR jsou podle názoru soudu aplikovatelné i na posuzovanou pohledávku č. 2.

V dané věci má soud za to, že konečným efektem sporného ujednání článku III. odst. 3 Smlouvy ve znění článku II. odst. 2 Dodatku a článku III. odst. 9 Smlouvy ve znění článku II. odst. 1 Dodatku v části připouštějící možnost zesplatnění též veškerých budoucích úroků z úvěru v případě insolvence dlužníka (podání insolvenčního návrhu) je obcházení ustanovení § 170 písm. a) IZ. Soud nezpochybňuje fakt, že zákon výslovně nevylučuje možnost ujednat okamžitou splatnost úroků, jež se vztahují i k obdobím po rozhodnutí o úpadku, v důsledku čehož původně budoucí úroky přirostou k jistině ještě před prohlášením úpadku nebo dokonce před samotným zahájením insolvenčního řízení, a že tedy v obecné rovině je taková dohoda s dlužníkem možná (ujednání o předčasném splacení závazku například v případě prodlení dlužníka je obvyklou součástí úvěrových smluv poskytovaných jak bankovními tak nebankovními subjekty, kdy ztráta výhody splátek je pak zakotvena i v § 565 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013). Obcházení zákona nicméně spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího (viz judikatura výše a také např. nález ÚS ze dne 01. 04. 2013, sp. zn. II. ÚS 119/01). Ujednání o kapitalizaci úroků ve Smlouvě ve znění Dodatku uzavřené s dlužníky, respektive na základě Dodatku již jen s Robertem Pospíšilem v této věci přitom podle přesvědčení soudu je právě takovým formálně dovoleným smluvním ujednáním vedoucím však k důsledku, jenž je z hlediska účelu ustanovení § 170 písm. a) IZ a zásad poměrného uspokojení věřitelů dlužníka nežádoucí. Jedním z cílů insolvenčního řízení je totiž i poskytnutí ochrany dlužníkovi před dalším navyšováním jeho dluhů v důsledku úroků a smluvních sankcí navyšujících se v důsledku jeho neschopnosti uhradit své závazky. Obdobná ujednání však tento dílčí cíl insolvenčního řízení zásadní měrou podkopávají. Jak přitom plyne z textu Smlouvy, je jako celek konstruována tak, že je půjčena částka (200.000,-Kč) na dlouhé období (od 28.02.2009 do 28.01.2029), kdy přirozeně úroky (493.600,-Kč) s takovou

ICM R splatností tvoří významnou část ujednaných splátek a několikanásobek půjčené jistiny. Současně je ujednána poměrně snadná možnost okamžitého zesplatnění takových úroků ve prospěch věřitele. Pokud tedy věřitel cíleně vyhledává rizikové klienty, u nichž dojde k naplnění podmínek pro zesplatnění budoucího úroku, se značnou pravděpodobností navýší zesplatněním budoucích úroků půjčenou částku do té míry (nehledě na další navýšení formou všelijakých smluvních pokut), že je pro něj výhodná i situace, kdy se takový klient dostane do insolvence. Protože je věřitelem zajištěným, má možnost dosáhnout úhrady své pohledávky v rámci zpeněžení majetku dlužníka. V případě schválení oddlužení splátkovým kalendářem pak dosáhne úhrady nejméně 30 % pohledávky. Jestliže se mu tedy podaří navýšit půjčenou částku o více než 200 %, je pro něj poskytování takových úvěrů ziskové i v případě insolvence klienta řešené oddlužením. Byť předmětná Smlouva byla uzavřena již několik let před zahájením insolvenčního řízení, nijak to nevylučuje záměr původního věřitele obejít sjednáním okamžitého zesplatnění úroků v důsledku insolvence limit stanovený v § 170 písm. a) IZ. Záměr poskytovatele velkého množství úvěrů (tj. právního předchůdce žalobce) totiž již z logiky věci nemůže cílit na jednu konkrétní smlouvu, jež je předmětem tohoto incidenčního sporu, ale na nastavení obchodního modelu a standardizovaného, opakovaně po několik let používaného smluvního vzoru, který umožňuje obejití daného ustanovení insolvenčního zákona jak u prvního klienta, který se dostane do úpadku ihned po zavedení smluvního vzoru, tak i u libovolného dalšího klienta, jehož úpadek nastane až po několika letech. Je tedy zřejmé, že celý smluvní vztah je konstruován jednostranně ve prospěch věřitele, přičemž právě ujednání o kapitalizaci budoucích úroků je cíleno mimo jiné i na překonání bariéry ustanovení § 170 písm. a) IZ. To ilustruje také fakt, že samotné podání insolvenčního návrhu na majetek dlužníka je jedním z důvodů vedoucích bez dalšího k okamžitému zesplatnění budoucích úroků. Toto smluvní ujednání představuje případ zneužití práva, a proto k němu nelze při posouzení pohledávky žalobce přihlížet jinak než jako k ujednání absolutně neplatnému pro rozpor s § 39 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013. Z tohoto důvodu bylo proto popření dílčí pohledávky č. 2 co do pravosti i zajištění namístě.

Pro úplnost argumentace pak soud ještě dodává, že bylo-li ve Smlouvě dohodnuto, že podle čl. IV. odst. 2 úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky, a že nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, tj. připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí, nelze toto ujednání vykládat tak jak dovozuje žalobce, že sjednané úroky se stanou součástí jistiny i v případě zesplatnění celé pohledávky v souvislosti se zahájením insolvenčního řízení, nýbrž pouze v mezích článku IV. odst. 2, který sjednává splatnost jednotlivých splátek, jako dohodu o tom, že sjednané úroky jednotlivé pravidelné měsíční splátky budou připočteny k jistině pouze v případě, že konkrétní úroky konkrétní splátky nebudou uhrazeny v den pravidelné splátky.

Soud proto žalobu ve vztahu k pohledávce č. 2 uplatněné z titulu jistiny se zákonnými úroky z prodlení dle smlouvy o úvěru jako neopodstatněnou zamítl.

Pohledávka č. 3 byla věřitelem přihlášena jako zajištěná ve výši 40.000,-Kč z titulu smluvní pokuty, kterou se dlužník zavázal zaplatit v případě neoznámení podání insolvenčního návrhu v termínu stanoveném ve Smlouvě v článku III. odst. 10 ve znění článku II. odst. 3 Dodatku. Insolvenční správkyně popřela tuto pohledávku co do pravosti (i

ICM R co do zajištění) jako neplatnou dle § 39 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 pro rozpor s dobrými mravy.

Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 544 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odst. 2 smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Ačkoliv ustanovení § 544 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 to výslovně neuvádí, musí být smluvní pokuta vždy přiměřená významu a hodnotě zajišťované povinnosti. Pokud by újma způsobená zaplacením smluvní pokuty a tomu na druhé straně odpovídající prospěch věřitele byly ve vzájemném nepoměru, byla by taková smluvní pokuta rozporná s dobrými mravy, což by vedlo k závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě dle § 39 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2013).

Ujednání o smluvní pokutě je prostředkem zajištění závazku dlužníka vůči věřiteli a má plnit i další funkce, jako je funkce preventivní, uhrazovací nebo sankční. Smluvní pokutu lze sjednat pouze pro případ porušení povinnosti jako záruku řádného a včasného plnění povinností vyplývajících ze smlouvy. Ustanovení § 544 a 545 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2013) nevylučují možnost sjednání smluvní pokuty za prodlení s placením peněžitého závazku.

V dané věci soud posoudil, že uplatňovaná smluvní pokuta dle článku III. odst. 10 Smlouvy ve znění článku II. odst. 3 Dodatku byla sjednána pro případ porušení povinnosti dlužníka oznámit věřiteli podání insolvenčního návrhu k soudu do tří dnů od jeho uplatnění. Je proto zapotřebí zodpovědět otázku, zda a jaké zajištění závazku tím bylo věřiteli poskytnuto dlužníkem v daném případě.

Soud přihlédl k tomu, že povinnost zaplatit smluvní pokutu vznikne dlužníkovi podle tohoto ujednání teprve poté, co podá insolvenční návrh k soudu a do tří dnů od jeho podání tuto skutečnost věřiteli neoznámí. Vyšel z ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) IZ, kdy jedním z účinků zahájení insolvenčního řízení je, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Věřitel byl proto povinen uplatnit toto své právo (včetně dalších práv vyplývající ze smlouvy) u insolvenčního soudu formou přihlášky, přičemž uplatnit pohledávku přihláškou u insolvenčního soudu může věřitel v časovém úseku od zahájení insolvenčního řízení, a dále ve lhůtě dvou měsíců od výzvy učiněné insolvenčním soudem podle ustanovení § 136 odst. 1 písm. d) IZ po rozhodnutí o úpadku. Podání přihlášky k insolvenčnímu soudu lze shodně jako podání žaloby (přihláška má shodné účinky jako podání žaloby) chápat jako právo věřitele uplatnit pohledávku u soudu a současně jako povinnost respektovat ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) IZ.

ICM R

Soud se zabýval otázkou, do jaké míry předmětné ujednání o smluvní pokutě posiluje postavení věřitele v daném závazkovém vztahu a jakou záruku mu smluvená sankce nabízí. Nesplnění povinnosti, k níž se dlužník ve Smlouvě ve znění Dodatku zavázal, nemohlo v žádném ohledu zasáhnout do práva věřitele přihlásit pohledávku v zahájeném insolvenčním řízení. Dlužník podle názoru soudu nemůže rovněž převzít odpovědnost za povinnost věřitele přihlásit pohledávku v insolvenčním řízení, jak mu ukládá ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) IZ, a je na místě připomenout zásadu, že právo přeje bdělým. Soud je tedy názoru, že žádnou ze zákonem předpokládaných funkcí předmětná smluvní pokuta nenaplňuje, nýbrž jejím účelem je pouze právo věřitele navýšit pohledávku o jiné majetkové sankce a získat nepřiměřenou majetkovou výhodu nejenom na úkor dlužníka, ale i na úkor jiných věřitelů. Soud přihlédl také k tomu, že předmětná Smlouva obsahuje kumulaci sankčních ujednání pouze v neprospěch dlužníka. Dále posoudil, že smluvní pokuta ve fixní výši 40.000,-Kč není v žádné relaci k výši konkrétního dluhu po splatnosti, ani k délce prodlení s placením. Takovému ujednání nelze proto poskytnout ochranu a je nutno jej shledat v rozporu s dobrými mravy s důsledkem neplatnosti právního úkonu dle ustanovení § 39 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2013). Z tohoto důvodu bylo proto popření dílčí pohledávky č. 3 co do pravosti i zajištění namístě.

Soud proto žalobu i ve vztahu k pohledávce č. 3 uplatněné z titulu smluvní pokuty jako neopodstatněnou zamítl.

Pokud jde o náklady řízení, nutno konstatovat, že žalovaná má podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na 100 % ze svých účelně vynaložených nákladů řízení, neboť byla úspěšná v celém rozsahu. Její náklady řízení pak tvoří náhrada cestovného ve výši 1.123,97 Kč (při délce cesty 192 km, za použití osobního motorového vozidla při spotřebě 6 litrů na 100km, ceně benzínu Natural 95 dle vyhl.č. 328/2014 Sb. 35,90 Kč za 1 litr a náhradě za použití vozidla 3,70 Kč za 1km podle téže vyhlášky) s navýšením o DPH 21 % 236,30 Kč, jelikož žalovaná prokázala, že je její plátkyní. Celkem tedy 1.360,27 Kč. Tuto částku zaplatí žalobce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 13.11.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R