38 ICm 1348/2010
38 ICm 1348/2010-54

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobce INSOLV, v. o. s., se sídlem 110 00 Praha 1, Růžová 1416/17, insolvenčnímu správci dlužníka ANTICO spol. s r.o., se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, IČO 489 51 358, zastoupeného Mgr. Ing. Jakubem Antošem, advokátem se sídlem tamtéž, proti žalovanému Kamilu H á l o v i , nar. 19.07.1967, bytem 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Zdeňka Fibicha 14, zastoupenému Mgr. Michalíkem Šebánkem, advokátem se sídlem 150 00 Praha 5, Matoušova 12, o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Určuje se, že smlouva uzavřená mezi ANTICO spol. s r.o., se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, IČO 489 51 358, a žalovaným dne 16.6.2009 ohledně koupě osobního automobilu RZ 4S3 0445, tovární značky Škoda Super VIN TMBDU63U539041179, rok výroby 2003, je vůči věřitelům dlužníka ANTICO spol. s r.o., se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, IČO 489 51 358, neúčinná.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. -2-

Odůvodnění

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na určení neúčinnosti právního úkonu kupní smlouvy ohledně osobního automobilu RZ 4S3 0445, tovární značky Škoda Super VIN TMPDU63U539041179, rok výroby 2003 s tím, že tento byl prodáván dlužníkem za cenu nižší než odpovídá jeho tržní ceně.

Žalovaný ve svém vyjádření vyslovil nesouhlas s právním názorem žalobce a z toho důvodu navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout s tím, že kupní cenu 85 000,-Kč zaplatil dlužníkovi a tento uvedenou částku použil jako poslední splátku leasingové společnosti a dále že na automobilu bylo nutno provést opravy, které dle již dříve vypracovaného rozpočtu činily 98 302,-Kč. Vozidlo navíc mělo být i nadále využíváno pro služební cesty dlužníka.

Rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j.-19 ze dne 3. března 2011 bylo určeno, že smlouva uzavřená mezi ANTICO spol. s r.o., se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, IČO 489 51 358, a žalovaným dne 16.6.2009 ohledně koupě osobního automobilu RZ 4S3 0445, tovární značky Škoda Super VIN TMPDU63U539041179, rok výroby 2003, je vůči věřitelům dlužníka ANTICO spol. s r.o., se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, IČO 489 51 358, je neúčinná, když soud dospěl k závěru, že v daném případě se jedná o neúčinnost dle § 111 IZ. Usnesením Vrchního soudu v Praze 102 VSPH 90/2011-44 ze dne 15. září 2011 byl rozsudek Krajského soudu v Praze č.j.-19 ze dne 3.března 2011 zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, je rozhodnutí soudu prvého stupně postaveno na tom, že kupní smlouva je právním úkonem, jímž dlužník porušil omezení v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z ust. § 111 odst. 3 IZ.. Soud žalobě o určení neúčinnosti právního úkonu (odpůrčí žalobě) vyhověl přesto, že podle ust. § 111 odst. 3 téhož zákona jde, jak ostatně sán sám konstatoval, o neúčinnost právního úkonu ze zákona s tím, že z tohoto je zřejmé, že plnění z neúčinného právního úkonu ze zákona zahrne správce do soupisu majetkové podstaty, aniž by se této neúčinnosti musel (měl) dovolávat odpůrčí žalobou. Závěry soudu prvního stupně o důvodnosti žaloby proto nemohou za daného stavu obstát. V důsledku nesprávného právního posouzení věci však soud prvního stupně nezjišťoval skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti žalobních tvrzení, dle nichž je kupní smlouva právním úkonem bez přiměřeného protiplnění dle ust. § 240 IZ když dlužník uzavřel kupní smlouvu v době, kdy byl v úpadku a kupní cena byla podstatně nižší než cena obvyklá. S ohledem na to byla věc vrácena k dalšímu řízení, v němž bude třeba posoudit, zda jsou splněny předpoklady pro vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy podle ust. § 240 IZ.

Soud po zrušení původního rozhodnutí vycházel ze shodného skutkového stavu věci, kdy účastníci učinili v průběhu řízení učinili nespornými tvrzení o skutečnostech, že dne 25.6.2009 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka Antico spol. s.r.o., IČO 489 51 358, že usnesením zdejšího soudu KSPH 38 INS 3926/2009 ze dne 5.10.2009 byl zjištěn úpadek dlužníka Antico, spol. s.r.o., IČO 489 51 358 a usnesením KSPH 38 INS 3926/2009 ze dne 30.11.2009 prohlášen konkurs na jeho majetek, a že dne 5.10.2010 byla podána předmětná žaloba na vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy, tedy včas, kdy soud ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Souhrady ze dne 21.11.2010 bylo zjištěno, že obvyklá cena vozidla v době prodeje byla 158 900,-Kč, z kupní ceny a předávacího protokolu ze dne 3.9.2009, že automobil byl předán a i na dopravním odboru převeden na -3-

žalovaného, že žalovaný dle příjmového pokladního dokladu ze dne 20.8.2009 zaplatil dlužníkovi kupní cenu automobilu 85 000,-Kč a z výpisu z evidence vozidel, že předmětný automobil byl 24.9.2009 převeden na Moniku Týčovou. Další návrhy na doplnění dokazování, navrhované účastníky v řízení dne 6. února 2012 soud zamítl, když v daném případě se jedná o řízení vedeném ve smyslu § 118 b odst. l o.s.ř. tedy koncentraci řízení ke skončení prvního jednání, proto další návrhy, které však nebyly důkazy, které by byli skutečnostmi nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 2 o.s.ř., soud již provádět nemohl a navíc by tyto naprosto nic neměnily na výsledku řízení, neboť se jednalo o důkazy svědčící pro prokázání tvrzení účastníků neúčinnosti právního úkonu dlužníka ve smyslu § 240 IZ, avšak jednání dlužníka je nutno posuzovat jako neúčinnost ze zákona.

Podle § 111 odst.1,2 3 IZ, nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.

Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci proto soud dospěl ke shodnému závěru jako v původním řízení, když žalobce uplatňoval právě neúčinnost ze zákona, že tedy jeho žaloba je zcela důvodná. Bylo zcela jednoznačně prokázáno, že v době uzavření kupní smlouvy již byl dlužník v insolvenčním řízení, a to od 25. června 2009, a od tohoto data proto mohl provádět pouze obvyklou obchodní činnost, mezi kterou prodej majetku dlužníka, v tomto případě, automobilu, rozhodně nepatří. V září 2009 proto dlužník mohl činit žádné jiné právní úkony, než ty, které lze zahrnout pod pojem běžná obchodní činnost vyplývající z předmětu jeho činnosti, kdy prodej automobilů do tohoto však nepatřil. V žádném případě již nesměl jakýmkoli způsobem nakládat s majetkem, který měl ve své účetní evidenci. Je však nutno zdůraznit, že neúčinnost právního úkonu nastává přímo ze zákona, a není založena dalším právním úkonem. Proto se soud nemusel zabývat okolnostmi prodeje, výší kupní ceny, ani tvrzením žalovaného ohledně nutných oprav automobilu. Soud se neztotožnil s právním názorem Vrchního soudu v Praze, kdy dle něho v tomto případě je nutné žalobu při zjištění neúčinnosti právního úkonu podle § 111 odst. 3 IZ zamítnou, když jde o neúčinnost ze zákona, což je sice pravdou, ale postup soudu prvního stupně vyjádřený v tomto rozhodnutí, je podstatně právně jistější a hospodárnější, když jinak by insolvenční správce po zapsání předmětu neúčinného právního úkonu do soupisu majetkové podstaty musel žalovaného vyzvat k podání vylučovací žaloby, což by vedlo v zájmu zachování právní jistoty navíc k tomu, že by zároveň insolvenční správci podávali ještě právě i žaloby na neúčinnost právního úkonu, čímž by vedle sebe stály dvě právně totožné žaloby, kdy by však nešlo -4-o překážku litispendence a tyto žaloby by tudíž měly být projednávány zároveň. Ze všech těchto důvodů proto soud rozhodl tak, jak shora uvedeno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu přiznal náhradu nákladů za právní zastoupení a to ve výši 17 280,-Kč, což je jedenkrát odměna po 9 000,-Kč za jednání u soudu prvního stupně, jedenkrát snížená odměna 4 500,-Kč za účast u jednání u Vrchního soudu v Praze, 3x režijní paušál po 300,-Kč a + DPH. Soud nemohl přihlédnout k námitce zástupce žalovaného ohledně dalšího snížení výše náhrady za právní zastoupení žalobcem, když neshledal, že mezi žalobcem a jeho zástupcem by byl pracovní či jiní vztah, který by toto soud umožňoval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e m o ž n o podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve dvojím vyhotovení.

V Praze dne 2. února 2012

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Svobodová Petra