38 ICm 1346/2010
38 ICm 1346/2010-17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci žalobce INSOLV, v.o.s., se sídlem 110 00 Praha 1, Růžová 1416/17, insolvenčnímu správci dlužníka ANTICO, spol. s r.o., se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, IČO 489 51 358, proti žalované Ivaně S v a t o š o v é , nar. 06.07.1961, bytem 251 01 Říčany, Maková 12, o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Žaloba žalobce na určení, že Smlouva č. 1 ze dne 16.06.2009 a Smlouva č. 2 ze dne 16.06.2009 jsou vůči věřitelům dlužníka ANTICO, spol. s r.o., se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, IČO 489 51 358, neúčinné, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na určení, že kupní smlouva o prodeji automobilu RZ 3S07226, tovární značky Peugeot 307, rok výroby 2003, ze dne 16.06.2009, uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou (dále jen Smlouva č. 1 ) a kupní smlouva o prodeji automobilu

RZ 2S46122, tovární značky Škoda Fabia 6Y, rok výroby 2003, ze dne 16.06.2009, uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou (dále jen Smlouva č. 2 ), jsou vůči věřitelům dlužníka ANTICO, spol. s r.o., se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, IČO 489 51 358, neúčinné. Uvedl, že kupní cena vozidla specifikovaného ve Smlouvě č. 1 byla sjednána ve výši 125 000,-Kč a kupní cena vozidla specifikovaného ve Smlouvě č. 2 byla sjednána ve výši 75 000,-Kč, že v obou případech se dlužník zavázal poskytnout vozidla za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se dlužník zavázal, a že tímto jednáním došlo ke snížení hodnoty majetkové podstaty dlužníka a ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů ve smyslu § 235 a § 240 IZ. Žalobce dále uvedl, že dlužník Smlouvu č. 1 a Smlouvu č. 2 uzavřel v době, kdy byl v úpadku. K tomu žalobce dodal, že dlužník měl v době uzavření uvedených smluv více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které nebyl schopen plnit, neboť je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, a že toto vyplývá z přihlášek pohledávek věřitelů č. 15 Finančního úřadu v Českém Brodě a č. 23 VÚB Factoring, a.s., IČO 313 45 310. Na základě těchto skutečností proto navrhuje rozhodnout o neúčinnosti těchto kupních smluv. Žalobce se k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti.

Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že je pravdou, že uzavřela s dlužníkem Smlouvu č. 1 a Smlouvu č. 2, když jí byly nabídnuty kupní ceny vozidel ve výši 125 000,-Kč za Peugeot 307 a 75 000,-Kč za Škoda Fabia 6Y, že se jí tyto ceny zdály být přiměřené, neboť obě vozidla byla po havárii, proto nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že by obvyklá cena těchto vozidel ke dni prodeje byla vyšší než kupní cena. Žalovaná tak navrhla soudu zamítnutí žaloby s tím, že kupní cena odpovídala obvyklým cenám vozidel na internetových stránkách bazarů, a proto tedy nemohlo dojít ke snížení majetkové podstaty dlužníka.

Soud z provedeného dokazování, zejména spisem Krajského soudu v Praze sp.zn. KSPH 38 INS 3926/2009, především usnesením ze dne 5. října 2009 č.j. KSPH 38 INS 3926/2009-A-27 a usnesením ze dne 30. listopadu 2009 č.j. KSPH 38 INS 3926/2009-B-14, zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka ANTICO, spol. s r.o., se sídlem 282 01 Český Brod, Zborovská 1358, IČO 489 51 358, a poté prohlášen na jeho majetek konkurs. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009 č.j. KSPH 38 INS 3926/2009-B-15 bylo soudem potvrzeno ustanovení nového insolvečního správce INSOLV, v.o.s., se sídlem 110 00 Praha 1, Růžová 1416/17, tj. žalobce, schůzí věřitelů konané dne 26. listopadu 2009. Z přihlášek pohledávek věřitelů č. 15 a 23 a jejich příloh soud zjistil, že tito si do insolvenčního řízení ve věci dlužníka přihlásili své splatné závazky, které v době převodu vozidel byly již více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, a to pohledávka věřitele Finančního úřadu v Českém Brodě z úroku z prodlení vyměřeného platebním výměrem ze dne 15.09.2008, splatným dne 31.07.2008 ve výši 4 256,-Kč a pohledávka věřitele VÚB Factoring, a.s., IČO 313 45 310, z faktury č. 080903, vystavené dne 03.09.2008, splatné dne 02.11.2008, ve výši 155 916,-Kč.

Podle § 235 IZ jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opominutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ).

Podle § 236 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Podle § 239 IZ může právním úkonům dlužníka v insolvenčním řízení odporovat pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 240 IZ se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřené protiplnění učiněný ve prospěch osoby blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Při posuzování oprávněnosti žaloby se soud v prvé řadě zabýval otázkou oprávněností žalobce podat odpůrčí žalobu, tedy otázkou aktivní legitimace, jakož i včasností žaloby, neboť odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. V daném případě bylo zjištěno, že žalobce je aktivně legitimován k podání této odpůrčí žaloby, neboť insolvenční řízení nebylo dosud skončeno a žalobce tak v daném insolvenční řízení vykovává funkci insolvenčního správce. Rovněž bylo i zjištěno, že odpůrčí žaloba byla podána včas, tedy v lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, když tyto nastaly dne 05.10.2009 a žaloba byla soudu doručena dne 05.10.2010. Poté na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že sporným mezi stranami zůstalo to, zda kupní cena sjednaná ve výši 125 000,-Kč, pokud se jedná o Smlouvu č. 1 a kupní cena sjednaná ve výši 75 000,-Kč, pokud se jedná o Smlouvu č. 2, byly cenami obvyklými, když nebylo pochyb o platnosti kupní smlouvy o prodeji automobilu RZ 3S07226, tovární značky Peugeot 307, rok výroby 2003 (dále jen Smlouva č. 1 ), ze dne 16.06.2009, uzavřené mezi dlužníkem a žalovanou a kupní smlouvy o prodeji automobilu RZ 2S46122, tovární značky Škoda Fabia 6Y, rok výroby 2003 (dále jen Smlouva č. 1 ), ze dne 16.06.2009, uzavřené mezi dlužníkem a žalovanou, a ani o tom, že dlužník již v době uskutečnění těchto právních úkonů byl v úpadku, což vyplývá nejen z přihlášek věřitelů č. 15 a 23, ale i z obsahu insolvenčního spisu, vedeného u Krajského soudu pod sp.zn. KSPH 38 INS 3926/2009.Soud se dále zabýval tvrzení žalobce, že Smlouvy č. 1 ze dne 16.06.2009 a Smlouvy č. 2 ze dne 16.06.2009 jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinné z důvodu, že se jedná o právní úkony bez přiměřeného protiplnění, když se dlužník zavázal poskytnout vozidla za kupní cenu v celkové výši 200 000,-Kč (vozidlo specifikované ve Smlouvě č. 1 za 125 000,-Kč a vozidlo specifikované ve Smlouvě č. 2 za 75 000,-Kč), jež je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník, avšak nepředložil žádný relevantní důkaz prokazující kupní cenu, za kterou se prodávala obvykle taková nebo srovnatelná vozidla v době uzavření předmětných smluv. Vzhledem k tomu, že se jedná o sporné řízení, které je ovládáno zásadou projednací, jež spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení, ukládá proto občanský soudní řád účastníku povinnost tvrdit všechny potřebné skutečnosti, tzv. povinnost tvrzení, a povinnost označit potřebné důkazy, tzv. povinnost důkazní. Mezi těmito povinnostmi je úzká vzájemná vazba, neboť předpokladem důkazní povinnosti je tvrzení skutečností účastníkem, tedy pokud účastník nesplní svou povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti, nemůže splnit ani povinnost důkazní. V daném případě je tedy na žalobci, aby prokázal své tvrzení, že kupní smlouvy jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinné, neboť se jedná o právní úkony bez přiměřeného protiplnění, tj. že vozidla byla prodána za cenu nižší než byla cena obvyklá za stejná vozidla v rozhodném období a že dlužník tento právní úkon učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo který vedl k dlužníkovu úpadku, a na žalovaném, chce-li se úspěšně bránit, že se jedná o právní úkony účinné, tedy že předmětná vozidla byla prodána za cenu přiměřenou, a o svém tvrzení nabídnout důkazy. Žalobce však nesplnil svou povinnost důkazní, když soudu nepředložil všechny své navrhované důkazy, ačkoli byl dne 24. listopadu 2010 vyzván k dodání těchto důkazů a na jednání, konané dne 14. února 2011, se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k tomuto jednání včas a řádně předvolán, a když návrhy na doplnění dokazování lze navrhovat jen do konce prvního jednání ve věci (§ 119a odst. 1 o.s.ř.), a neunesl tak důkazní břemeno, které je institutem procesního práva a stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby určitá skutečnost, rozhodná podle hmotného práva a účastníkem tvrzená, byla v řízení prokázána. Žalobce nepředložil soudu žádný důkaz prokazující, že by předmětná vozidla dlužník zcizil za cenu podstatně nižší než byla obvyklá kupní cena stejných vozidel v rozhodném období, tj. v době uzavření kupních smluv. Žalobce sice tvrdil, že kupní cena vozidel, v souhrnu ve výši 200 000,-Kč, je podstatně nižší než cena obvyklá, avšak toto žádným způsobem neprokázal, a proto nese nepříznivé rozhodnutí ve věci, které vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Protože se mu nepodařilo prokázat svá tvrzení o neúčinnosti právního úkonu uzavření kupních smluv, nezbylo soudu, než žalobu zamítnout.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, která měla dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, když měla ve věci plný úspěch, tyto nepožadovala.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

V Praze dne 14. února 2011

JUDr. Naděžda K ř i v á n k o v á, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marie Křížová