38 ICm 1128/2014
38 ICm 1128/2014-19 (KSOS 38INS 11704/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce SMART Capital, a.s., se sídlem Olomouc, Hněvotínská 241/52, IČ: 26865297, proti žalované Renatě anonymizovano , anonymizovano , bytem Huslenky 278, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 15.000,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 38 INS 11704/2013 s dlužnicí Renátou anonymizovano , přihlášena přihláškou P8 z titulu smlouvy o úvěru č. 92012-5405 ze dne 27.12.2012, je po právu, se zamítá.

II. Určuje se, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 5.449,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 38 INS 11704/2013 s dlužnicí Renátou anonymizovano , přihlášena přihláškou P8 z titulu smlouvy o úvěru č. 92012-5405 ze dne 27.12.2012, je po právu.

III. Určuje se, že žalobcova pohledávka č. 2 ve výši 8.660,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 38 INS 11704/2013 s dlužnicí Renátou anonymizovano , přihlášena přihláškou P8 z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o úvěru č. 92012-5405 ze dne 27.12.2012, je po právu.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 02.04.2014 se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka za dlužnicí Renatou anonymizovano z titulu smlouvy o úvěru č. 92012-5405 ze dne 27.12.2012 je v rozsahu 29.109,-Kč po právu. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že do insolvenčního řízení na dlužnici přihlásil pohledávku ze smlouvy o úvěru v celkové výši 37.193,-Kč. Dne 02.04.2014 vzal žalobce přihlášku pohledávky č. 1 za dlužnicí částečně zpět, a to ve výši 8.084,-Kč (7.650,-Kč připadající na úplatu a 434,-Kč připadající na část zákonného úroku z prodlení). Pohledávka č. 1 tak zůstala přihlášena do insolvenčního řízení ve výši 20.449,-Kč. Pohledávka č. 2 zůstala přihlášena ve výši 8.660,-Kč. Žalobce s ohledem na popření pohledávky dlužnicí a důvod jejího popření pak k pohledávce č. 1 uvedl následující. Dne 27.12.2012 jako věřitel uzavřel s dlužnicí Renatou anonymizovano smlouvu o úvěru č. 92012-5405, na základě které dlužnici poskytl úvěr ve výši 18.000,-Kč. Vedle poskytnutého úvěru se dlužnice dále zavázala uhradit tzv. celkové náklady spotřebitelského úvěru, tj. 11.790,-Kč, kdy tato částka se skládá z úroku ve výši 3.600,-Kč, úplaty ve výši 7.650,-Kč a administrativního poplatku ve výši 540,-Kč (který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru). Částka ve výši 18.000,-Kč byla dlužnici poskytnuta v hotovosti, její převzetí dlužnice stvrdila svým podpisem na smlouvě, a to v souladu s jejím čl. I. Dlužnice na výše uvedený dluh uhradila pouze jednu splátku za měsíc ledem 2013 ve výši 2.250,-Kč a administrativní poplatek ve výši 540,-Kč. K jistině pohledávky žalobce sdělil, že trvá na částce 19.350,-Kč (a to po učiněném částečném zpětvzetí přihlášky). Co se týče úroků, tedy položky, která je součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, pak žalobce uvedl, že tento nárok je zcela v souladu s ust. § 497 obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013, který říká, že dlužník se na základě smlouvy o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. Co se týče zákonného úroku z prodlení, pak tento žalobce požaduje v souladu s ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, a to od 07.02.2013, tedy den následující po splatnosti druhé splátky do 27.11.2013, tedy den předcházející dni, ve kterém bylo vydáno usnesení o povolení oddlužení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 1.099,-Kč, jenž je vypočítán z jistiny, která neobsahuje úplatu, tedy z částky ve výši 19.350,-Kč. K pohledávce č. 2 ve výši 8.660,-Kč z titulu smluvní pokuty žalobce uvedl, že ta byla sjednána za nesplnění závazku splácet úvěr ve výši 866,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, což z jistiny ve výši 18.000,-Kč odpovídá 57,7 %, při přepočtu na jeden den je to 0,158 %. Jedná se o zcela běžný zajišťovací prostředek, který odpovídá požadavku motivační funkce smluvní pokuty. V dané věci je třeba také zohlednit rizikovost úvěru, která je v porovnání s úvěrem v bankovním sektoru nesrovnatelně vyšší. K tíži dlužnice je pak třeba přičíst i tu skutečnost, že z její strany byla uhrazena pouze první splátka z celkových 13. V žalobě žalobce poukázal na judikaturu Vrchních soudů v Olomouci a Praze a také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 32 ICdo 12/2012-104 ze dne 28.02.2013 (KSOL 10 INS 10568/2010, 10 ICm 1912/2010). V těchto rozhodnutích byl vysloven názor na platnost obdobné smlouvy o úvěru včetně smluvní pokuty.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Pro úplnost argumentace ještě soud dodává, že pokud se do dispozice rozhodující samosoudkyně během jednání dne 24.07.2015, které začalo v 09.00 hod. a skončilo v 09.18 hod. nedostala omluva žalované s žádostí o odročení jednání, nelze toto vykládat k tíži žalované, nicméně s ohledem na obsah omluvy doručené do datové schránky soudu dne 23.07.2015, ve které se uvádí, že žalovaná se nemůže zúčastnit jednání, protože se momentálně nachází v zahraničí a je pro ni časově a hlavně finančně nemožné se dostavit s tím, že nejbližší termín, kdy se bude nacházet na území ČR, je od 10.-13.09.2015, nepovažuje soud tuto omluvu za důvodnou vzhledem k tomu, že žalovaná v ní netvrdila ani neprokazovala, že na její straně se jedná o překážku, kterou je možno hodnotit jako nepředvídatelnou a neodvratitelnou. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno již dne 06.07.2015. Za této situace soud dospěl k závěru, že uplatnění omluvy žalované nemohlo zabránit tomu, aby soud věc projednal a rozhodl.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 38 INS 11704/2013 soud zjistil, že:

-usnesením ze dne 28.11.2013 byl zjištěn úpadek dlužnice Renaty anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Borek Placr a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -usnesením ze dne 24.03.2014 bylo schváleno oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, -přihláškou pohledávky č. P8 (doručenou insolvenčnímu soudu dne 18.12.2013) přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dlužnice nevykonatelnou, nezajištěnou pohledávku č. 1 ve výši 28.533,-Kč, sestávající z jistiny 27.000,-Kč a zákonného úroku z prodlení 1.533,-Kč (za dobu od 07.02.2013 do 27.11.2013 ve výši 7,05 % p.a. z částky 27.000,-Kč) ze smlouvy úvěru uzavřené mezi ním a dlužnicí č. 92012-5405 dne 27.12.2012 s tím, že na splátky úvěru bylo dlužnicí uhrazeno 2.250,-Kč, tedy první splátka, a dále byl uhrazen administrativní poplatek ve výši 540,-Kč, a dále nevykonatelnou nezajištěnou pohledávku č. 2 ve výši 8.660,-Kč, představující smluvní pokutu podle téže smlouvy o úvěru za 10 měsíců prodlení se splácením úvěru (od 02/2013 do 11/2013), tj. 10x 866,-Kč, -u přezkumného jednání dne 03.03.2014 byla insolvenčním správcem pohledávka č. 1 i č. 2 v rámci přihlášky P8 zcela uznána. Dlužnice popřela v rámci přihlášky P8 pohledávku č. 1 v rozsahu 13.533,-Kč a pohledávku č. 2 zcela ve výši 8.660,-Kč. Jako důvod popření části pohledávky č. 1 a celé pohledávky č. 2 uvedla, že ustanovení smlouvy, na základě kterých věřitel nárok sestávající z odměny za poskytnutí úvěru, úroků, poplatků a pokut přihlásil, jsou v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele. Věřitel rovněž uvedl mylně částku jistiny, do které zahrnul i příslušenství, které však nespecifikoval. Proto uznala pouze jistinu sníženou o již zaplacené částky. Smlouva o úvěru, ve které bylo sjednáno RPSN více než 200% je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná a z výše uvedeného je nemravná i vypočítaná smluvní pokuta, -dne 07.03.2014 (jak plyne z dodejky) obdržel žalobce od žalovaného vyrozumění o popření části pohledávky č. 1 a celé pohledávky č. 2 dlužnicí s poučením o možnosti podat žalobu na určení popřených pohledávek ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání s tím, že tato lhůta pro věřitele neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce přihlásil přihláškou P8 do insolvenčního řízení Renaty anonymizovano vedeného pod sp.zn. KSOS 38 INS 11704/2013 nevykonatelné pohledávky, a to č. 1 ve výši 28.533,-Kč a č. 2 ve výši 8.660,-Kč, přičemž pohledávka č. 1 za výše uvedenou dlužnicí zůstala přihlášena do insolvenčního řízení v částce 20.449,-Kč, neboť žalobce vzal přihlášku částečně zpět, a to ve výši 8.084,-Kč (úplata 7.650,-Kč a část zákonného úroku z prodlení ve výši 434,-Kč), přičemž žalovaná popřela pohledávku č. 1 v rozsahu 13.533,-Kč a pohledávku č. 2 zcela v rozsahu 8.660,-Kč. Žalobce včas uplatnil své právo na určení pohledávek č. 1 a č. 2 žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti popírající dlužnici.

Soud se proto mohl zabývat vlastním nárokem žalobce na určení pravosti pohledávky č. 1 přihlášené do insolvenčního řízení ve výši 20.449,-Kč z titulu dlužných splátek a zákonného úroku z prodlení podle úvěrové smlouvy a určení pravosti pohledávky č. 2 přihlášené z titulu smluvní pokuty.

Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl B, vložka 2914 soud zjistil, že žalobce-SMART Capital a.s. byl zapsán do obchodního rejstříku dne 4. července 2005 jako akciová společnost s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona.

Ze smlouvy o úvěru č. 92012-5405 vzal soud za prokázáno, že byla uzavřena dne 27.12.2012 mezi žalobcem jako věřitelem označeným sídlem a IČ a žalovanou jako dlužnicí označenou rodným číslem, číslem OP, bydlištěm a telefonem. Na základě této smlouvy (viz její čl. I.) věřitel poskytl dlužnici úvěr ve výši 18.000,-Kč (dále jen jistina). Úvěr byl poskytnut za úplatu a dále administrativní poplatek ve výši 3 % z jistiny, tj. ve výši 540,-Kč, který byl splatný při výplatě úvěru, a dále za pevnou výpůjční úrokovou sazbu ve výši 20 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut s tím, že v případě úvěru na 13 měsíců byl celý úrok a úplata splatná v prvních 5 měsíčních splátkách (dále společně také jen celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, jež zahrnují úplatu, administrativní poplatek a sjednanou výpůjční úrokovou sazbu). Výše měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitelku činila 866,-Kč. Dlužnice potvrdila převzetí jistiny v hotovosti svým podpisem na smlouvě. V článku II. smlouvy se dlužnice zavázala uhradit věřiteli jistinu ve výši 18.000,-Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru 11.790,-Kč, celkem tedy 29.790,-Kč, a to v pravidelných rovnoměrných 13 měsíčních splátkách ve výši 2.250,-Kč. V záhlaví smlouvy je uvedeno, že ji účastníci uzavírají dle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku (ve znění do 31.12.2013) a za stanovených obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí této smlouvy a s nimiž jsou smluvní strany srozuměny, což stvrdily podpisem smlouvy. Z těchto obchodních podmínek, které začínaly již na první straně smlouvy o úvěru a pokračovaly na jejím rubu, vzal soud za prokázáno, že jsou žalovanou podepsány, přičemž v bodě 1 bylo sjednáno, že věřitel má právo, v případě že dlužnice včas nesplní povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, závazek ze smlouvy zesplatnit. Právo okamžitého zesplatnění úvěru ze strany věřitele nastává i tehdy, jestliže se dozví, že úvěr byl poskytnut na základě nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů ze strany dlužnice. V obou případech má věřitel právo požadovat zaplacení celé jistiny, celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, smluvních pokut a paušální náhrady nákladů. V případě úvěru na 13 měsíců splácí dlužnice v prvních 5 měsíčních splátkách pouze úrok a úplatu, v 6-13 splátce splácí pouze jistinu, to vše dle předpisu splátek, který tvoří nedílnou součást této smlouvy. Smluvní strany se dále dohodly, že zesplatněním závazku přirůstá nesplacená část výpůjční úrokové sazby k jistině. RPSN činilo při splatnosti úvěru na 13 měsíců 200,4 %. V bodě 3. se smluvní strany dohodly, že pokud dlužnice nesplní svůj závazek podle čl. II. této smlouvy, je věřitel oprávněn požadovat po dlužnici navíc smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele (tj. ve výši 866,-Kč), a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele a zákonný úrok z prodlení. Dále se smluvní strany dohodly, že smluvní pokuta je splatná do pěti dnů od jejího uložení. Podle bodu 2 se dlužnice zavázala splácet úvěr v hotovosti věřiteli nebo do pokladny věřitele, případně bezhotovostním převodem.

Z předpisu splátek pro smlouvu č. 92012-5405 uzavřenou dne 27.12.2012 s dlužnicí Renatou anonymizovano na částku 18.000,-Kč soud zjistil, že předpis splátek odpovídal parametrům poskytnutého úvěru tak, jak bylo sjednáno ve smlouvě a obchodních podmínkách.

Z oznámení o zesplatnění úvěru č. 92012-5405 a výzvy k zaplacení ze dne 25.04.2013 vzal soud za prokázáno, že žalobce oznámil dlužnici, že závazek ze smlouvy o úvěru č. 92012-5405 ze dne 27.12.2012 byl v souladu se smlouvou k 06.02.2013 zesplatněn, neboť dlužnice se ocitla v prodlení se splácením úvěru. Tímto dnem se stal splatný celý dluh, tj. jistina včetně úplaty a úroku ve výši 27.000,-Kč, dále smluvní pokuty ve výši 866,-Kč za každý měsíc prodlení, počínaje měsícem únorem 2013 až do zaplacení jistiny včetně poplatků za správu úvěru. Dluh měla žalovaná uhradit osobně do pokladny věřitele nebo převodem na jeho bankovní účet.

Po takto provedeném dokazování listinami dospěl soud ke skutkovému závěru, a sice že žalobce jako věřitel (označený IČ) a Renata anonymizovano jako dlužnice (označená rodným číslem) uzavřeli dne 27.12.2012 smlouvu, na základě které věřitel dlužnici vyplatil peněžní prostředky ve výši 18.000,-Kč. Vedle poskytnutého úvěru se dlužnice zavázala uhradit tzv. celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele v částce 11.790,-Kč, které se skládají z úroku ve výši 3.600,-Kč, úplaty ve výši 7.650,-Kč a administrativního poplatku ve výši 540,-Kč, který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru. Úplata ve výši 7.650,-Kč není předmětem incidenčního sporu, jelikož v tomto směru byla přihláška vzata zpět i s příslušnými zákonnými úroky. Dlužnice od počátku úvěrového vztahu zaplatila věřiteli pouze jednu splátku za měsíc leden 2013 ve výši 2.250,-Kč a administrativní poplatek ve výši 540,-Kč (celkem 2.790,-Kč). Úvěr byl podle čl. I. smlouvy poskytnut za pevnou výpůjční úrokovou sazbu ve výši 20 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (v daném případě 13 měsíců). RPSN činilo při splatnosti úvěru na 13 měsíců 200,4 %. Z první strany smlouvy podepsané účastníky je zcela zřejmé, že její součástí jsou obchodní podmínky. Smluvní pokuta byla dohodnuta ve výši 866,-Kč za každý započatý měsíc prodlení se zaplacením splátek podle čl. II. smlouvy, a to až do zaplacení jistiny. Dlužnice smlouvu porušila, stanovené splátky neplatila, a proto žalobce v souladu s dohodou smluvních stran úvěr zesplatnil ke dni 06.02.2013 a vyzval dlužnici k úhradě dluhu z úvěru včetně smluvní pokuty. Pro tento případ (zesplatnění úvěrové pohledávky) smlouva o úvěru obsahovala ujednání o přirůstání úroků k jistině.

Poté se soud zabýval právním posouzením věci. V dané věci je nepochybné, že žalobce jako věřitel jednal při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti (jako podnikatel, obchodník) a dlužnice ji neuzavírala jako podnikatelka. Po právní stránce se závazkový vztah uvedených smluvních stran řídí režimem obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013, jak plyne z jeho ust. § 261 odst. 3 písm. d), jde přitom o úvěr spotřebitelský, v němž měla společnost žalobce postavení dodavatele a dlužnice postavení spotřebitele. Tento závazkový vztah podléhá tedy současně zákonu č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Předmětná úvěrová smlouva je určitá a srozumitelná, je z ní seznatelné, co sjednaná plnění představují. Ze smlouvy je zcela jednoznačně zřejmé, že půjčená částka činí 18.000,-Kč, a že dlužnice se zavázala vrátit spolu s touto půjčenou částkou dále 11.790,-Kč, představující úrok a úplatu, označené ve smlouvě jako celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele. Výše jednotlivé měsíční splátky činí 2.250,-Kč. Z ujednání ve smlouvě, že úrok činí 20 % z jistiny, lze výpočtem dovodit, že tento úrok činí částku 3.600,-Kč, zbývající částka ve výši 7.650,-Kč představuje úplatu ve smyslu ust. § 499 obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013 a 540,-Kč představuje administrativní poplatek.

S ohledem na uvedené soud v prvé řadě konstatuje, že není důvodná námitka žalované, že smlouva je absolutně neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na sjednanou výši roční procentní sazby nákladů na předmětný spotřebitelský úvěr (RPSN) ve výši 200,4 %, zřejmě nesprávně ztotožňovanou žalovanou s úrokem.

RPSN je totiž jen jeden z řady ekonomických ukazatelů, který určitým způsobem vypovídá o úrovni platebních podmínek úvěru. Prostřednictvím RPSN lze posoudit výhodnost spotřebitelského úvěru, tento ukazatel slouží především k porovnání jednotlivých úvěrů, které jsou spotřebiteli nabízeny. Ukazatel RPSN je svou konstrukcí odlišný od ukazatele roční úroková sazba (míra), která se vypočte na základě zcela odlišného vzorce než je vzorec pro výpočet ukazatele RPSN. Jednomu a témuž spotřebitelskému úvěru tedy bude příslušet určitá hodnota ukazatele RPSN a určitá hodnota roční úrokové míry. Z výše RPSN tedy jednoduše nelze zjistit výši roční úrokové míry a již vůbec nelze z její výše učinit závěr o neplatnosti smlouvy jako celku pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013.

K úplatě dle ust. § 499 obchodního zákoníku sjednané v předmětné smlouvě ve výši 7.650,-Kč soud uzavírá, že ustanovení § 499 obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013 bylo ustanovením kogentním a upravovalo úplatu za rezervování prostředků pro dlužníka, k němuž se úvěrovou smlouvou poskytovatel úvěru zavázal až do doby, kdy bude požádán o úvěr, nebo pro jinou smluvenou dobu. Účelem této úplaty bylo kompenzovat věřiteli náklady vyplývající z povinnosti mít k dispozici prostředky určené pro dlužníkův úvěr. V posuzované věci však ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že hotovost (úvěr) ve výši 18.000,-Kč byla dlužnici předána při podpisu smlouvy, tedy k žádnému rezervování prostředků pro dlužnici nedošlo, a proto nárok na úplatu ve výši 7.650,-Kč žalobci ani nemohl vzniknout. Předmětné ujednání o úplatě je proto neplatné pro rozpor se zákonem (§ 39 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013), nezpůsobuje však neplatnost smlouvy jako celku, neboť tuto část smlouvy lze oddělit. V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že předmětem incidenčního sporu s ohledem na částečné zpětvzetí přihlášky P8 u pohledávky č. 1 nebylo určení, zda je tato úplata po právu.

Dále se soud zabýval otázkou, zda se v tomto konkrétním případě jedná pojmově o smlouvu o úvěru dle ust. § 497 obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013, když finanční prostředky byly věřitelem dlužnici fakticky předány při podpisu smlouvy, a v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Cdo 780/2010 ze dne 31.05.2011 (přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR), ve kterém tento soud uzavřel, že je-li doba poskytnutí peněžních prostředků ve smlouvě sjednána k okamžiku podpisu smlouvy a tyto prostředky byly při podpisu smlouvy taktéž věřitelem dlužníkovi fakticky předány, uvedené bez dalšího neznamená, že jde o smlouvu o půjčce. Obsahuje-li smlouva podstatné části smlouvy o úvěru podle ust. § 497 obchodního zákoníku, nebrání tyto skutečnosti kvalifikaci takové smlouvy jako smlouvy o úvěru. V dané věci předmětná smlouva obsahuje podstatné části smlouvy o úvěru dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout peněžní prostředky, určení výše peněžních prostředků a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky. Jedná se tedy o platně uzavřenou smlouvu.

Soud se dále zabýval otázkou přiměřenosti výše sjednaných úroků z hlediska ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 (dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy) a ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 (dle kterého spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech). Soud se rovněž zabýval i absolutní neplatností smlouvy pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 (dle kterého neplatný je právní úkon, který svým obsahem anebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům).

Pokud se týká úroku, ten byl v posuzované věci sjednán ve výši 20 % z poskytnutého úvěru za období, na které byl úvěr poskytnut, tedy 13 měsíců. Z uvedeného vyplývá, že tedy byl sjednán ve výši méně než 20 % ročně. Úroky v této výši nelze považovat za nepřiměřeně vysoké a již vůbec ne za lichvářské, lze tedy uzavřít, že sjednané úroky nejsou v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 ani neznamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran dle ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013, takže není důvod považovat ujednání o úrocích za neplatné.

Jelikož, jak v řízení bylo prokázáno, věřitel celý zbytek úvěru (zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře) předčasně zesplatnil v souladu se smlouvou ještě před zjištěním úpadku dlužnice a smlouva o úvěru pro tento případ obsahovala ujednání o přirůstání úroků k jistině (šlo o ujednání v souladu se zákonem i závěrem vyjádřeným v R 5/2006), má žalobce v rámci pohledávky č. 1 nárok nepochybně na vrácení všech nezaplacených splátek včetně zákonných úroků z prodlení. Celkem se tedy jedná o částku 20.449,-Kč. Jelikož dlužnice v rámci pohledávky č. 1 uznala po právu část pohledávky ve výši 15.000,-Kč, zbývá určit, že po právu je ještě část pohledávky ve výši 5.449,-Kč. Pokud se pak žalobce domáhal určení, že má v insolvenčním řízení vedeném s dlužnicí také část pohledávky č. 1 ve výši 15.000,-Kč, tj. pohledávky, která byla dlužnicí uznána, nelze než konstatovat, že v této části nejsou vůbec splněny podmínky pro vedení incidenčního sporu, když jak plyne z ust. § 198 odst. 1 IZ, věřitelé mohou uplatnit své právo na určení nevykonatelné pohledávky, která byla popřena, nikoliv však v případě, kdy se jedná o pohledávku, jak insolvenčním správcem, tak dlužnicí uznanou (a tedy zjištěnou).

K pohledávce č. 2 uplatněné z titulu smluvní pokuty, která byla popřena dlužnicí v celém rozsahu, uvádí soud následující. Rovněž ohledně výše smluvní pokuty, která byla sjednána ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení s úhradou splátek řádně a včas až do zaplacení jistiny, soud uzavřel, že promítnuto na poměry projednávané věci nutno konstatovat, že okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, se dobrým mravům nepříčí, neboť ve smlouvách o úvěru se jedná o zcela běžný zajišťovací prostředek. Výše smluvní pokuty nebyla sjednána v závislosti na výši dlužné částky, ale na délce prodlení se splácením jedné splátky, čemuž odpovídá požadavek žalobce na smluvní pokutu za prodlení od února 2013 do listopadu 2013, tj. za 10 měsíců po 866,-Kč, celkem 8.660,-Kč. Rovněž s ohledem na rizikovost úvěru soud neshledal sjednanou smluvní pokutu nepřiměřeně vysokou, a proto neplatnou podle ust. § 39 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 pro rozpor s dobrými mravy ani neplatnou z důvodu značné nerovnováhy v právech a povinnostech stran podle ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013.

Jelikož se žalované prostřednictvím námitek uplatněných v rámci popěrného úkonu nárok žalobce na pohledávce č. 1 v rozsahu 5.449,-Kč a na pohledávce č. 2 v rozsahu 8.660,-Kč zpochybnit nepodařilo, bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno. Ve zbytku byla zamítnuta, neboť jak již bylo výše rozebráno, u žalobcovy pohledávky č. 1 v rozsahu 15.000,-Kč, která byla dlužnicí uznána, byla žaloba shledána neopodstatněnou.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V souladu s tímto ustanovením soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (zde nepatrně procesně úspěšnější žalované), neboť tato účastnice v řízení žádné náklady dle obsahu spisu nevynaložila.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 24.07.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně