37 ICm 970/2011
č.j.: 37 ICm 970/2011-122 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 37 INS 9720/2010 značka žalobce: 100109

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudcem Tomášem Jirmáskem ve věci žalobce: JUDr. Pavel Čížkovský, se sídlem Václavské nám. 18, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka: Roman anonymizovano , anonymizovano , IČ: 689 90 63, bytem Semice 311, 289 17 Semice, proti žalované: Pavla anonymizovano , nar. 22.2.1968, bytem Semice 311, 289 17 Semice, zastoupen JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem, se sídlem Na Florenci 1, 110 00 Praha 1, o žalobě na neúčinnost právního úkonu,

takto:

I. U r č u j e s e , že smlouva o vypořádání společného jmění manželů uzavřená dne 24.3.2010 mezi žalovanou Pavlou anonymizovano , nar. 22.2.1968 a Romanem anonymizovano , anonymizovano je vůči věřitelům Romana anonymizovano neúčinným právním úkonem.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice-Krajskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 3.000,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Tvrzení žalobce (žalobní návrh)

[1] Žalobou podanou dne 19.4.2011, ve znění odstranění jejích vad ze dne 9.7.2013, se žalobce domáhal určení neúčinnosti smlouvy o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dne 24.3.2010 (dále jen Smlouva ) mezi žalovanou a Romanem anonymizovano , anonymizovano (dále jen Dlužník ).

[2] Žalobce dále uvedl, že v insolvenčním řízení vedenému u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 37 INS 9720/2010 (dále jen Insolvenční řízení ) byl zjištěn úpadek Dlužníka, prohlášen konkursu na jeho majetek a žalobce byl ustanoven do funkce insolvenčního správce Dlužníka.

[3] Žalobce dále tvrdil, že rozsudkem Okresního soudu v Nymburce č.j. 15 C 333/2009-14, který nabyl právní moci dne 25.1.2010 (dále jen Rozsudek ), bylo zúženo společné jmění manželů-žalované a Dlužníka.

[4] Následně byla před notářkou JUDr. Jitkou Krejčíkovou uzavřena dne 24.3.2010 Smlouva, na základě které žalovaná nabyla: a) budovu č.p. 311 na pozemku parc.č. 720/29, pozemky parc.č. 720/29 a 720/3 a vedlejší stavby (kolna, studna) na pozemku parc.č. 720/29, vše v k.ú. Semice nad Labem (dále jen Nemovitosti ), b) práva a povinnosti spojená s vkladovým účtem vedeným u České spořitelny a.s., č.ú. 1937592193/0800 a c) soubor movitých věcí, detailně ve Smlouvě specifikovaný.

[5] Žalobce má za to, že Smlouva, na základě které žalovaná nabyla do svého výlučného vlastnictví Nemovitosti a další uvedená práva a věci, je neúčinným úkonem, neboť převedením těchto věcí do dispozice žalované-manželky Dlužníka-se zkracuje možnost uspokojení věřitelů oproti stavu, kdyby k vypořádání zaniklého společného jmění manželů tímto způsobem nedošlo.

[6] Smlouva byla uzavřena méně než rok před účinky rozhodnutí o úpadku. V Insolvenčním řízení se přihlásili věřitelé s pohledávkami v celkové výši 21.824.828,56 Kč. Rozsah závazků Dlužníka je tedy takový, že společné jmění manželů je evidentně předluženo, a proto by v případě jeho vypořádání v rámci Insolvenčního řízení přicházelo v úvahu zahrnutí celého majetku náležejícího do společného jmění manželů do majetkové podstaty postupem podle ust. § 274 insolvenčního zákona 1.

1 zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 1.9.2011 (dále jen zákon o soudních poplatcích )

II. Tvrzení žalovaného (žalobní obrana)

[7] Žalovaná má za to, že žalobcův předpoklad o neúčinnosti Smlouvy není správný. V době, kdy byla podávána žaloba na zúžení společného jmění manželů, ještě nebylo zřejmé, že Dlužník naplňuje podmínky pro zahájení insolvenčního řízení. Rozsudek byl vydán v souladu s ust. § 148 odst. 2 občanského zákoníku 2 a Smlouva na něj pouze navazovala. Rozdělení Nemovitostí a dalších věcí v této Smlouvě pouze zohledňovalo investované náklady do získání a vybudování celkové masy majetku zaniklého (správně zúženého) společného jmění manželů, neboť žalovaná se prostředky mimo společné jmění manželů výrazným způsobem podílela na získání a rozšíření celkového objemu majetku rozdělovaného společného jmění manželů.

[8] Podnikání Dlužníka již v roce 2009 citelným způsobem zasáhlo do celkového majetku společného jmění manželů, když oba manželé pro ozdravení cash flow firmy manžela museli prodat chalupu, která byla ve společném jmění manželů.

[9] Žalobce, míní žalovaná, ani při své dedukci nezohlednil skutečnost, že Nemovitosti byly žalovanou a Dlužníkem zastaveny ve prospěch věřitele Waldviertler Sparkasse von 1842 AG, organizační složka (dále jen Zajištěný věřitel ) k zajištění jeho pohledávek, a to zástavní smlouvou č. 9000016484 ze dne 26.6.2002, zástavní smlouvou č. 9000016484/1 ze dne 3.2.2004, zástavní smlouvou č. 9000016484/2 ze dne 16.9.2005 a zástavní smlouvou č. 9000016484/6 ze dne 7.12.2009. V současné době se Zajištěný věřitel domáhá u Okresního soudu v Nymburce soudního prodeje zástavy-Nemovi- tostí. Pokud by tedy vypořádání společného jmění manželů bylo žalovanou činěno s úmyslem poškodit budoucí věřitele Dlužníka, pak by nepochybně nepostupovala žalovaná tímto způsobem a snažila by se Nemovitosti, jako ručitel z ručitelského závazku vyjmout a očistit .

III. Dosavadní průběh řízení

[10] Poprvé zdejší soud o věci rozhodl dne 30.11.2011, když žalobu v celém rozsahu zamítl a současně rozhodl, že náklady tohoto řízení nese český stát (rozsudek Krajského soudu v Praze č.j.-21 ze dne 30.11.2011).

[11] K odvolání žalobce zrušil citovaný rozsudek Vrchní soud v Praze (usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 103 VSPH 66/2012-55 ze dne 28.3.2013). V odůvodnění zejména uvedl, že při dalším projednávání se bude muset zdejší soud vypořádat s otázkou, zda uzavřením Smlouvy došlo ke zkrácení uspokojení Dlužníkových věřitelů či nikoliv. Konkrétně pak tím, zda již v době uzavření Smlouvy nebyla ekonomická situace Dlužníka taková, že vykazovala znaky úpadku, čemuž nasvědčuje i jeho tvrzení v insolvenčním návrhu, v němž se sám Dlužník přiznává, že v důsledku konkurence již v roce 2009 zastavil podnikatelskou činnost a nastoupil do pracovního poměru a též z vyjádření žalované, jež sdělila, že pro ozdravení cash flow firmy manžela museli

2 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník )

prodat chalupu v SJM . Z uvedeného má Vrchní soud v Praze za to, že Dlužník již od roku 2009 nepodniká a že ani prodejem předmětné chalupy k ozdravení firmy Dlužníka zřejmě nedošlo, byl-li jím následně podán insolvenční návrh a zjištěn jeho úpadek, jenž je řešen konkursem.

[12] Vrchní soud dále uvedl, že je zde na místě posuzovat tvrzený skutkový děj podle ust. § 242 insolvenčního zákona.

IV. Tvrzení žalobce (po zrušení rozsudku Vrchním soudem v Praze)

[13] Po vrácení věci zdejšímu soudu žalobce uvedl, že majetková situace Dlužníka je v obecné rovině popsána jím samým především v jeho insolvenčním návrhu ze dne 24.8.2010, podaném tedy 5 měsíců po uzavření Smlouvy.

[14] V čl. I. Dlužník tvrdí, že již v roce 2009 se ekonomická situace jeho podnikání zhoršila natolik, že zastavil činnost, ukončil dodavatelské smlouvy s odběrateli a ukončil dohody i pracovní poměry se svými zaměstnanci. Sám nastoupil do pracovního poměru a ocitl se v platební neschopnosti se splatnými závazky převyšujícími částku 20.534.905,-Kč, kterou není schopen uhradit.

[15] Z jednotlivých přihlášek pohledávek do Insolvenčního řízení vyplývá, že závazky ve výši přesahující 20.000.000,-Kč měl Dlužník již ke dni uzavření Smlouvy a že nadále trvají.

[16] Dlužník byl tak ke dni uzavření Smlouvy v úpadku, neboť měl závazky vůči více věřitelům, které nebyl schopen splatit.

[17] Jde-li o majetkovou situaci dlužníka, tak ta neumožňovala jeho závazky uspokojit. Vzhledem k tomu, že věci, které se staly na základě Smlouvy výlučním vlastnictvím žalované, nebyly ve Smlouvě oceněny, lze si učinit závěr o tom, zda a v jakém rozsahu by bylo možno z nich uspokojit věřitele jen na základě znaleckého posudku. Lze ale již nyní předpokládat, že tyto věci mají cenu vyšší než nulovou, a je tedy možno je použít k uspokojení věřitelů.

V. Tvrzení žalované (po zrušení rozsudku Vrchním soudem v Praze)

[18] Žalovaná zopakovala, že Zajištěný věřitel nemůže být zkrácen, neboť nebude-li uspo- kojen v Insolvenčním řízení, bude uspokojen soudním prodejem zástavy-Nemovitostí, kterýžto návrh Zajištěný věřitel již podal.

[19] Žalovaná dále popřela, že by jí při uzavření Smlouvy mohl být znám úmysl Dlužníka zkrátit uspokojení jeho věřitelů, protože ani žádný takový úmysl neexistoval. Již v trestním řízení vedeném proti Dlužníkovi bylo prokázáno, že v žalobním návrhu

označený skutek není trestným činem . Soud v uvedeném řízení rovněž posuzoval okolnosti uspokojování potřeb věřitelů ze strany Dlužníka a neshledal v jeho jednání žádného pochybení, natož pak trestného činu. Žalovaná v době uzavření Smlouvy neměla ani elementární domněnky o tom, že by rodinná firma, kterou Dlužník po léta budoval, byla v tak nezdravém stavu, že by mohlo dojít k insolvenčnímu řízní zakonče- nému konkursem. Věděla o tom, že Nemovitostmi ručí za závazek Dlužníka, avšak pevně věřila, že se úspěšným podnikáním podaří vyřešit situaci firmy a firma bude nadále prosperovat tak, aby ji jednou v budoucnosti mohli předat svým dětem. Na rodinném domě, který byl předmětem zástavy, dokonce prováděli další zhodnocení, např. zateplení, což by v případě, že by nevěřili v úspěšnou budoucnost firmy, rozhodně nečinili.

[20] Žalovaná dále tvrdila, že veškeré rodinné finance naspořené a získané od rodičů před začátkem podnikání, šly na sanaci firmy, včetně výtěžku z prodeje chaty, neboť jak žalovaná tak Dlužník do poslední chvíle věřili domu, že firmu se jim podaří zachránit.

[21] K výzvě soudu žalovaná uvedla, že neměla povědomí o tom, že se firma Dlužníka nachází v nezdravém stavu a že by mohlo dojít k insolvenčnímu řízení. Před uzavřením Smlouvy učinila aktivní dotaz na Dlužníka, zda má tento nějaké své věřitele a zda tuto Smlouvu nečiní v úmyslu krátit jejich uspokojení. Ten uvedl, že nikoliv. Těch aktivních dotazů tu bylo několik a datovat to lze před uzavřením Smlouvy.

VI. Skutková zjištění

Nesporné skutečnosti [22] Při jednání soudu konaném dne 9.7.2013 učinili účastníci nespornými tyto skutečnosti: dne 25.8.2010 podal Dlužník insolvenční návrh a současně navrhl, aby soud prohlásil konkurs na jeho majetek dne 25.8.2010 ve 14:15 hodin bylo oznámeno zahájení Insolvenční řízení ve věci Dlužníka dne 22.10.2010 byl zjištěn úpadek Dlužníka a současně bylo rozhodnuto o způsob- bu řešení tohoto úpadku konkursem, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Pavel Čížkovský (žalobce) do Insolvenčního řízení ve věci Dlužníka přihlásilo celkem 28 věřitelů své pohledávky v celkové výši 21.824.766,56 Kč, z nichž splatnost pohledávky -věřitele č. 1 (ORLIM, s.r.o.) ve výši 7.669,61 Kč nastala dne 10.5.2008 a ve výši 66.541,30 Kč nastala dne 29.8.2008 -věřitele č. 2 (MPL TRADING, spol. s r.o.) ve výši 59.395,-Kč nastala dne 27.1.2010 -věřitele č. 3 (Allianz pojišťovna, a.s.) ve výši 22.099,-Kč nastala dne 26.10.2009 -věřitele č. 4 (VÁLA Velkoobchod stavební chemie s.r.o.) ve výši 51.610,-Kč nastala dne 25.12.2009 -věřitele č. 5 (Václav Vála) ve výši 23.293,-Kč nastala dne 9.10.2008 -věřitele č. 6 (SAKRET CZ k.s.) ve výši 1.037.136,-Kč nastala dne 8.1.2010

-věřitele č. 7 (BEK s.r.o.) ve výši 4.346,-Kč nastala dne 22.1.2010 -věřitele č. 8 (Ing. Luděk Konečný) ve výši 8.627,80 Kč nastala dne 29.1.2010 a ve výši 11.820,-Kč nastala dne 24.8.2010 -věřitele č. 9 (Český rozhlas) ve výši 90,-Kč -věřitele č. 10 (CEMEX Czech republic, s.r.o.) ve výši 24.217,97 Kč nastala dne 13.11.2008 -věřitele č. 11 (DEKTRADE s.r.o.) ve výši 1.583.933,80 Kč. Dlužník uzavřel dohodu o splátkách k této částce, kde se zavázal splácet v měsíčních splátkách 200.000,-Kč splatných od 20.2.2008 každý měsíc až do 20.2.2009 -věřitele č. 12 (LST a.s.) ve výši 27.743,-Kč nastala dne 18.7.2009 a ve výši 7.103,-Kč nastala dne 7.8.2009 -věřitele č. 13 (STAVEBNINY VALA, s.r.o.) ve výši 95.370,-Kč nastala dne 14.10.2008 ve výši 97.761,-Kč nastala dne 14.10.2008 ve výši 44.781,-Kč nastala dne 14.10.2008 ve výši 315.015,-Kč nastala dne 1.1.2009 ve výši 288.520,-Kč nastala dne 31.3.2009 -(dnes) věřitele č. 14 (Kruk S.A.) ve výši 203.353,-Kč nastala dne 22.10.2010 -věřitele č. 15 (Česká spořitelna, a.s.) ve výši 879.162,70 Kč nastala dne 31.5.2009 -věřitele č. 16 (ČEZ Prodej, s.r.o.) ve výši 6.559,-Kč nastala dne 8.11.2010 a ve výši 342,-Kč nastala ve výši 26.5.2010 -věřitele č. 17 (URSA CZ s.r.o.) ve výši 46.987,41 Kč nastala dne 8.8.2009 a ve výši 19.936,-Kč nastala dne 11.8.2010 -věřitele č. 18 (KB-Blok Postoloprty, s.r.o.) ve výši 286.896,70 Kč nastala v jednotlivých splátkách mezi dny 31.10.2009 a 1.7.2010 s tím, že částka 185.389,-Kč byla splatná přede dnem 24.3.2010 zbytek do částky 221.106,-Kč bylo splatných do 1.7.2010 a zbylá částka ve výši 55.000,-Kč představuje náklady řízení splatné 1.11.2010 Dlužník popřel pohledávku uvedeného věřitele co do výše 60.669,-Kč. -věřitele č. 19 (Waldviertler Sparkasse von 1842 AG) ve výši 2.494.439,25 Kč nastala dne 18.10.2010, ve výši 6.281.436,44 Kč nastala ve výši 18.10.2010 a ve výši 4.100.185,37 Kč nastala dne 30.9.2010 Pohledávka ve výši 11.829.395,80 Kč byla zjištěna jako zajištěná majetkem dlužníka. -věřitele č. 20 (dnes Finanční úřad pro Středočeský kraj-Kolín) ve výši 16.325,-Kč nastala mezi dny 5.2.2010 a 22.10.2010 -věřitele č. 21 (STAVEBNINY ZÁMEČNÍK a.s.) ve výši 1.795.002,-Kč nastala dne 15.6.2010 -věřitele č. 22 (ČR-Česká správa sociálního zabezpečení) ve výši 260.938,-Kč nastala dne 3.9.2010 a ve výši 20.308,-Kč nastala dne 7.9.2010 -věřitele č. 23 (BEST, a.s.) ve (současné) výši 72.981,34 Kč nastala mezi dny 15.12.2009 a 26.2.2010 Dlužník popřel pohledávku uvedeného věřitele co do výše 10.356,70 Kč. -věřitele č. 24 (STORMWARE s.r.o.) ve výši 1.656,-Kč nastala dne 5.2.2010 -věřitele č. 25 (KAPREM a.s.) ve výši 985.698,50 Kč. Uvedená částka byla fakturována na základě dílčí dodávek zboží, které byly provedeny mezi dny 1.3.2008 a 27.11.2008.

-věřitele č. 26 (dnes Finanční úřad pro Středočeský kraj-Nymburk) ve výši 697.717,-Kč nastala mezi dny 14.7.2009 a 15.11.2010 -věřitele č. 27 (Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky) ve výši 52.232,-Kč nastala mezi dny 26.7.2010 a 21.10.2010 -věřitele č. 28 (Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE) ve výši 18.052,-Kč nastala dne 26.8.2010 a ve výši 1.297,-Kč nastala dne 2.11.2010 (Zvýrazněné částky představují pohledávky věřitelů za Dlužníkem, které byly splatné již před uzavřením Smlouvy) žalovaná a Dlužník uzavřeli dne 14.7.1989 manželství, které dosud trvá žalovaná podala v roce 2009 u Okresního soudu v Nymburce návrh na zúžení společného jmění manželů (žalované a Dlužníka) společné jmění manželů žalované a Dlužníka bylo rozsudkem Okresního soudu v Nymburce č.j. 15 C 533/2009-14 ze dne 25.1.2010 zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení jejich společné domácnosti. Oba manželé se vzdali práva odvolání proti tomuto rozsudku, který nabyl právní moci dne 25.1.2010 dne 24.3.2010 žalovaná a Dlužník uzavřeli Smlouvu, podle které připadlo: a) do výlučného vlastnictví žalované Pavly anonymizovano : -Nemovitosti -práva a povinnosti spojená se vkladovým účtem vedeným u České spo- řitelny, a.s., č. 1937592193/0800 -movité věci nacházející se v Nemovitostech b) do výlučného vlastnictví dlužníka Romana anonymizovano : -podnik dlužníka Romana anonymizovano , který zahrnuje zejména budovu č.p. 1097 na pozemku parc.č. 514/31, budovu bez č.p./č.e. na pozemku parc.č. 514/33 a pozemky parc.č. 514/31, 514/32 a 514/33, k.ú. Pečky (dále jen Nemovitosti Pečky ) -práva a povinnosti spojená se vkladovým účtem vedeným u České spo- řitelny, a.s., č. 0507623389/0800 -práva a povinnosti spojená se vkladovým účtem vedeným u Wald- viertler Sparkasse von 1842 AG č. 9000016484/7940 -6 ve smlouvě specifikovaných motorových vozidel.

Provedené důkazy [23] Dne 24.3.2010 uzavřela žalovaná s Dlužníkem Smlouvu, na jejímž základě si do svého výlučného vlastnictví rozdělili některé věci a práva náležející do zúžené části jejich společného jmění manžel (v podrobnostech o dělení viz předchozí odstavec). Zajištěný věřitel udělil dne 4.3.2010 souhlas s uzavření Smlouvy, konkrétně pak s tím, že Ne- movitosti připadnou do výlučného vlastnictví žalované, která současně vzala výslovně na vědomí, že na těchto Nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch Zajištěného věřitele, a to až do výše 16.400.000,-Kč. Smlouva byla vložena do katastru nemovitostí a na jejím základě byl proveden zápis změny vlastnického práva (prokázáno Smlouvou o vypořádání společného jmění manželů uzavřenou dne 24.3.2010 mezi žalovanou Pavlou anonymizovano a dlužníkem Romanem anonymizovano , nesporným tvrzením účastníků

a výpisem z katastru nemovitostí, založeném ve spise Okresního soudu v Nymburce sp.zn. Nc 3304/2011).

[24] Dne 25.8.2010 podal Dlužník insolvenční návrh, kterým bylo zahájeno Insolvenční řízení. V tomto návrhu tvrdil, že v průběhu roku 2008 vlivem konkurence, rostoucích cen energií a ostatních materiálových vstupů začalo postupně docházek k útlumu podnikání, snižování odbytu a k hospodářským ztrátám. V roce 2009 se ekonomická situace podniku zhoršila natolik, že navrhovatel zastavil činnost, ukončil dodavatelské smlouvy s odběrateli, ukončil dohodou i pracovní poměry se svými zaměstnanci a sám nastoupil do pracovního poměru u firmy BRAMKO Semice, kde pracuje dodnes. Popsané okolnosti vedly k tomu, že se navrhovatel ocitl v platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, když má splatné závazky převyšující 20.534.905,-Kč, které není schopen uhradit. Ke svému majetku Dlužník uvedl, že má pohledávky za svými dlužníky ve výši 327.835,30 Kč, Nemovitosti Pečky a movité vybavení prodejny. Uvedený majetek k úhradě těchto jeho závazků nepostačuje. (vše prokázáno Insol- venčním návrhem ze dne 25.8.2010, pokud jde o majetek, tak současně prokázáno Soupisem majetkové podstaty).

[25] Z prodeje Nemovitostí Pečky a movitých věcí byl v Insolvenčním věřiteli Zajištěnému věřiteli vyplacen výtěžek zpeněžení ve výši 8.918.925,-Kč (prokázáno usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 9720/2010-B-20 ze dne 18.7.2011).

[26] Dne 22.2.2011 podal Zajištěný věřitel u Okresního soudu v Nymburce proti žalované Pavle anonymizovano žalobu na soudní prodej zástavy-Nemovitostí. Návrhu bylo vyhověno dne 24.2.2012, když soudní prodej zástavy byl nařízen pro uspokojení pohledávek Zajištěného věřitele v celkové výši 5.395.772,77 Kč s příslušenstvím (prokázáno žalo- bou na soudní prodej zástavy podanou u Okresního soudu v Nymburce dne 22.2.2011, sp.zn. Nc 3304/2011 a usnesením Okresního soudu v Nymburce č.j. Nc 3304/2011-138 ze dne 24.2.2012).

[27] Okresní soud v Kolíně dne 20.7.2011 zprostil Dlužníka návrhu na potrestání. Dlužníkovi bylo kladeno za vinu, že při provozování své podnikatelské činnosti celkem čtyřikrát (26.11.2009, 4.12.2009, 15.12.2009 a 8.1.2010) odebral od společnosti MPL Trading, spol. s r.o., stavební materiál v celkové hodnotě 65.866,-Kč, přičemž uhradil jen část fakturovaných částek. Stavební materiál měl odebírat i přesto, že v té době nedisponoval dostatečným množstvím finančních prostředků na úhradu odebraného materiálu a že jeho závazky vůči dalším dodavatelům v té dobře přesahovaly částku 2.934.585,-Kč. Dlužník měl dle obžaloby tímto jednání spáchat přečin podvodu, avšak, jak již bylo uvedeno, Dlužník byl návrhu na potrestání zproštěn, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Poškozený byl se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. 4 T 14/2011-154 ze dne 20.7.2011).

[28] A. Čapek, jednatel společnosti Annes Real s.r.o., se sídlem Semice 280, vydal dne 10.3.2011 potvrzení, že s Dlužníkem v období od listopadu 2009 do ledna 2010 jednal o možnosti, že získá-li uvedená společnost zakázku Bytový dům s komerčními prostory -Nymburk, Palackého třída , bude Dlužník dodávat na tuto zakázku materiál, jehož předpokládaná hodnota byla odhadnuta částkou 3 až 4 milióny korun. Uvedená společ- nost však nakonec ve výběrovém řízení úspěšná nebyla (prokázáno citovaným dopisem).

[29] Účastnickým výslechem žalované byly zjištěny následující skutečnosti: Podnik Dlužníka při uzavření Smlouvy fungoval, měl zakázky. Žalovaná předpo- kládala, že podnik Dlužníka bude dále pokračovat ve své činnosti. Za účelem ozdravení podniku Dlužníka prodali manželé anonymizovano jejich chatu. Žalovaná uzavřela se svými rodiči ústní dohodu, na základě které rodiče v mnoha splátkách (před i po uzavření manželství) poskytli žalované částku v přibližné výši 200.000,-Kč. Tyto prostředky byly použity výhradně na investice do později prodané chaty. Peníze nebyly rodičům žalované nikdy vráceny. Peníze z prodeje chaty šly všechny na účet banky, která si nějaké ponechala, zbytek šel na podnikání Dlužníka. Při uzavírání Smlouvy manželé anonymizovano zohlednili poskytnutí peněz rodiči žalované. Žalovaná si na ozdravení firmy Dlužníka vzala hotovostní úvěr. Peníze do podni- kání manžela byly použity na rozšíření sortimentu. Žalovaná zjistila, že Dlužník má závazky po lhůtě splatnosti, až těsně před podáním insolvenčního návrhu, dříve o nich nevěděla. Žalovaná učinila dotaz na dluhy svého manžela (Dlužníka) jen tak mezi řečí, když šel do práce, jestli vše funguje. Dlužník na to odvětil, že je vše dobrý. Důvodem uzavření Smlouvy byla spíše taková ješitnost žalované, neboť manžel -Dlužník měl auta a žalovaná nic. S nápadem na uzavření Smlouvy proto přišla žalovaná. Dle mínění žalované měl v době vypořádání zúženého společného jmění manželů větší hodnotu podnik manžela žalované (Dlužníka) než Nemovitosti, které připadly do výlučného vlastnictví žalované.

[30] Výslechem svědka Romana anonymizovano (Dlužníka) byly zjištěny následující skutečnosti: K dotazu, zda se manželé doma bavili o situaci v podniku Dlužníka, tento sdělil, že v roce 2010 ani ne. Ani v roce 2009 moc ne, manželce onemocněla maminka, takže toho měla sama dost. Když už jsme byli doma, tak jsme byli rádi, že jsme v klidu. Žalovaná o problémech v podniku dlužníka moc nevěděla, Dlužník jí jen říkal o možném převzetí podniku jinou společností, když však jednání na toto téma nedopadla úspěšně. Všechny peníze z prodeje chaty šly na dluhy z Dlužníkova podnikání. Dlužník na jaře roku 2010 jednal o možnosti prací na školce v Semicích, na ně- jakých domcích a na bytovce v Nymburce. Za domek jsme brali přibližně 1,5-2 miliony Kč, těch domku bylo vždycky aspoň 6 přes rok. Bytovka byla za 3-4 miliony Kč, ale mohlo to jít až k 5.000.000,-Kč.

Nehodnocené důkazy [31] Důkazy: Rozsudek Okresního soudu v Nymburce č.j. 15 C 533/2009-14 ze dne 25.1.2010 Přihlášky pohledávek a další nehodnocené části insolvenčního spisu sp.zn. KSPH 37 INS 9720/2010 byly soudem provedeny, avšak nebyly hodnoceny, když z výše uvedených důkazů, a účastníky učiněných nesporných tvrzení, má soud již dostatečně za prokázaný skutkový stav nezbytný pro rozhodnutí ve věci.

VII. Závěr soudu o skutkovém ději

[32] Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu (ději), a to že dne 25.8.2010 podal Dlužník insolvenční návrh a současně navrhl, aby soud prohlásil konkurs na jeho majetek. Dne 25.8.2010 ve 14:15 hodin bylo v insolvenčním rejstříku vyhláškou oznámeno zahájení Insolvenční řízení ve věci Dlužníka. Dne 22.10.2010 byl zjištěn úpadek Dlužníka a současně bylo rozhodnuto o způsobu řešení tohoto úpadku konkursem, přičemž insolvenčním správcem byl usta- noven JUDr. Pavel Čížkovský (žalobce).

[33] V citovaném insolvenčním návrhu Dlužník (mimo jiné) uvedl, že v průběhu roku 2008 vlivem konkurence, rostoucích cen energií a ostatních materiálových vstupů začalo postupně docházek k útlumu podnikání, snižování odbytu a k hospodářským ztrátám. V roce 2009 se ekonomická situace podniku zhoršila natolik, že navrhovatel zastavil činnost, ukončil dodavatelské smlouvy s odběrateli, ukončil dohodou i pracovní poměry se svými zaměstnanci a sám nastoupil do pracovního poměru u firmy BRAMKO Semice, kde pracuje dodnes. Pospané okolnosti vedly k tomu, že se navrhovatel má splatné závazky převyšující 20.534.905,-Kč, které není schopen uhradit. Ke svému majetku Dlužník uvedl, že má pohledávky za svými dlužníky ve výši 327.835,30 Kč, Nemovi- tosti Pečky a movité vybavení prodejny. Uvedený majetek k úhradě těchto jeho závaz- ků nepostačuje.

[34] Žalovaná a Dlužník uzavřeli dne 14.7.1989 manželství, které dosud trvá. Žalovaná podala v roce 2009 u Okresního soudu v Nymburce návrh na zúžení společného jmění manželů (žalované a Dlužníka). Společné jmění manželů žalované a Dlužníka bylo Rozsudkem zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení jejich společné domácnosti. Rozsudek nabyl právní moci dne 25.1.2010.

[35] Dne 24.3.2010 žalovaná a Dlužník uzavřeli Smlouvu, kterou vypořádali zúžené společné jmění manželů. Podle této Smlouvy připadly do výlučného vlastnictví žalované Nemovitosti, práva a povinnosti spojená se vkladovým účtem vedeným u České spořitelny, a.s., č. 1937592193/0800 a movité věci nacházející se v Nemovitostech. Do výlučného vlastnictví Dlužníka připadly Nemovitosti Pečky práva a povinnosti spojená se vkladovým účtem vedeným u České spořitelny, a.s., č. 0507623389/0800 a č. 9000016484/7940 a 6 ve smlouvě specifikovaných motorových vozidel. Nemovi- tosti slouží jako zástava ve prospěch Zajištěného věřitele, který poskytl financování

Dlužníkova podniku. Při tomto vypořádání se žalovaná s Dlužníkem snažili zohlednit předchozí investice rodičů žalované do jejich společné chaty. Současně o obsahu Smlouvy informovali Zajištěného věřitele a žalovaná přímo ve Smlouvě uvedla, že si je vědoma, že na Nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch Zajištěného věřitele, a to až do výše 16.400.000,-Kč.

[36] Do Insolvenčního řízení přihlásilo 28 věřitelů své pohledávky v celkové výši 21.824.766,56 Kč. Pohledávky (nejméně) 17 věřitelů v celkové výši (nejméně) 5.877.642,43 Kč byly splatné před uzavřením odporované smlouvy, tedy přede dnem 24.3.2010.

[37] Zajištěný věřitel přihlásil do Insolvenčního řízení celkem 3 pohledávky za Dlužníkem v celkové výši 12.876.061,06 Kč. Pohledávky do výše 11.829.395,80 Kč byly zjištěny jako zajištěné majetkem Dlužníka. Z prodeje Nemovitostí Pečky a movitých věcí byla tomuto věřiteli vyplacena částka 8.918.925,-Kč.

[38] Dne 22.2.2011 podal Zajištěný věřitel u Okresního soudu v Nymburce proti žalované Pavle anonymizovano žalobu na soudní prodej Nemovitostí. Návrhu bylo vyhověno dne 24.2.2012, když soudní prodej zástavy byl nařízen pro uspokojení pohledávek Zajiš- těného věřitele v celkové výši 5.395.772,77 Kč s příslušenstvím.

[39] Žalovaná s Dlužníkem vlastnili chatu, na jejíž zvelebení přispěli rodiče žalované částkou přibližně 200.000,-Kč, kterou nikdy nedostali zpět. Tato chata byla v roce 2009 prodána a výtěžek z jejího prodeje byl použit na ozdravení podniku Dlužníka. Dlužnice si na investice do Dlužníkova podnikání vzala hotovostní úvěr.

[40] Manželé anonymizovano se o situaci v Dlužníkově podniku v roce 2009 a 2010 moc nebavili. Dlužník nechtěl žalovanou tímto tématem příliš zatěžovat, neboť jí onemocněla maminka, a když byli spolu doma, tak byli rádi, že mají klid. Dlužník žalované jen zmínil svá jednání se zájemcem o jeho podnik, která však nakonec k prodeji nevedla. Sama žalovaná se o existenci splatných závazků Dlužníka dozvěděla až těsně před podáním insolvenčního návrhu, dříve o nich nevěděla. Samotné dotazy žalované na finanční situaci v Dlužníkově podnikání probíhaly v rovině jen tak mezi řečí, když šel do práce, jestli vše funguje, na což Dlužník odvětil, že je vše dobrý. Ještě při uzavření Smlouvy žalovaná předpokládala, že podnik Dlužníka bude dále pokračovat ve své činnosti.

[41] V roce 2010 dlužník jednal o možnosti prací na školce v Semicích, na nějakých domcích a na bytovce v Nymburce. Jednatel společnosti Annes Real s.r.o., potvrdil, že s Dluž- níkem v období od listopadu 2009 do ledna 2010 jednal o možnosti, že získá-li uvedená společnost zakázku Bytový dům s komerčními prostory-Nymburk, Palackého třída , bude Dlužník dodávat na tuto zakázku materiál, jehož předpokládaná hodnota byla odhadnuta částkou 3 až 4 milióny korun. Uvedená společnost však nakonec ve výbě- rovém řízení úspěšná nebyla.

[42] Okresní soud v Kolíně dne 20.7.2011 zprostil Dlužníka návrhu na potrestání pro přečin podvodu, kterého se měl dopustit tím, že od společnosti MPL Trading, spol. s r.o., odebíral zboží, za které platil jen částečně, ač nedisponoval finančními prostředky a musel si být vědom, že za odebrané zboží nemůže zaplatil. Ve zprošťujícím rozsudku bylo konstatováno, že uvedené jednání není trestným činem.

VIII. Právní úprava

[43] Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Podle ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) že neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

[44] Podle ust. § 239 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Podle odst. 2 citovaného ustanovení rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou. Podle odst. 3 citovaného ustanovení insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Podle odst. 4 citovaného ustanovení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Vylučovací žaloba není přípustná.

[45] Podle ust. § 242 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Podle odst. 2 citovaného ustanovení má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužní- kem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Podle odst. 3 citovaného ustanovení úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporo- vat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

[46] Podle ust. § 116 občanského zákoníku je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, souro- zenec a manžel, partner); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

[47] Podle ust. § 274 insolvenčního zákona nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.

IX. Právní posouzení věci

Obecně ke splnění podmínek pro prohlášení Smlouvy za neúčinný právní úkon

[48] Jak již v této věci konstatoval Vrchní soud v Praze, tak na výše uvedený skutkový děj je třeba aplikovat ust. § 242 insolvenčního zákona, jedná se o úmyslně zkracující právní úkon. Dle citovaného ustanovení lze odporovat právním úkonům, kterými dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele (cum animo fraudandi), byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Je-li žalobě na vyslovení neúčinnosti právního úkonu vyhověno, tak napadený právní úkon dlužníka nemá vůči věřitelům právní účinky (ex tunc), jedná se tak o tzv. relativní bezúčinnost, kdy právní úkon je nadále platný, avšak na základě pravomocného rozsudku ztrácí svoji účinnost vůči věřitelům a insolvenční správce je oprávněn majetek, který takovýmto úkonem ušel z majetkové sféry dlužníka, sepsat do majetkové podstaty dlužníka.

[49] Aby mohlo být žalobě na vyslovení neúčinnosti právního úkonu vyhověno, musí být postupně účastníky tvrzeny a prokázány níže uvedené skutečnosti: a) (Odporovaný) právní úkon dlužníka musí být platným právním úkonem, neboť z neplatného právního úkonu (a to ať absolutně či relativně) nevznikají žádné právní účinky, tj. vznik práv a povinností ani nenastal. V důsledku toho nemohlo dojít ani ke zkrácení možnosti uspokojení pohledávek věřitelů za dlužníkem, Jinými slovy odporovatelnost právního úkonu, který je neplatný, nelze vyslovit, neboť neplatnost právního úkonu má přednost před jeho odporovatelností. V takovém případě by ušlý majetek náležel do majetkové podstaty dlužníka bez dalšího. b) (Odporovaný) právní úkon byl učiněn ve prospěch žalované strany.

c) (Odporovaný) právní úkon dlužníka musí být učiněn v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení. d) (Odporovaný) právní úkon dlužníka musí být (objektivně) tzv. neekvivalentním právním úkonem, což znamená, že způsobuje zmenšení majetku dlužníka. 3 Jinými slovy dlužník za své plnění nedostal adekvátní, skutečné a obvyklé protiplnění. e) (Odporovaný) právním úkonem dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitelů. f) Uvedený úmysl dlužníka byl druhé straně právního úkonu znám nebo jí se zře- telem ke všem okolnostem musel být znám. Platí vyvratitelná domněnka, že je-li úmyslně zkracující právní úkon učiněn ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám.

K naplnění jednotlivých podmínek pro prohlášení Smlouvy za neúčinný právní úkon

[50] ad odst. 49 písm. a) Posouzení platnosti Smlouvy Smlouva splňuje všechny obecné náležitosti pro platnost právního úkonu podle usnesení 34 a násl. občanského zákoníku, resp. porušení takovýchto ustanovení nebylo v řízení nikým tvrzeno. Současně žalovaná s Dlužníkem vypořádali zúžené společné jmění manželů písemnou dohodou (§ 150 občanského zákoníku), podpisy na Smlouvě byly legalizovány a Smlouva byla vložena do katastru nemovitostí. Tím Smlouva nabyla účinnosti a žalovaná se stala výlučným vlastníkem Nemovitostí.

[51] ad odst. 49 písm. b) Plnění ze Smlouvy získala žalovaná Jak bylo výše uvedeno, tak jednou ze dvou stran Smlouvy byla žalovaná, která na zákla- dě Smlouvy (mimo jiné) měla do výlučného vlastnictví nabýt Nemovitosti, což se také následně vkladem do katastru nemovitostí stalo. Žalovaná je dosud výlučným vlastníkem Nemovitostí, a je tak v tomto sporu pasivně legitimována.

[52] ad odst. 49 písm. c) Smlouva musí být uzavřena v posledních pěti letech před zaháje- ním insolvenčního řízení Jak bylo v řízení zjištěno, tak Smlouva byla uzavřena dne 24.3.2010 a insolvenční návrh, kterým bylo zahájeno Insolvenční řízení, byl podán dne 25.8.2010, tedy Smlouva byla uzavřena v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení.

Žalobce podal žalobu dne 19.4.2011, tedy ve stanovené lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, což se stalo dne 22.10.2010. Žaloba tak byla podána včas.

[53] ad odst. 49 písm. d) Přiměřené protiplnění za Nemovitosti-Zkrácení věřitelů Odporovatelným je takový právní úkon dlužníka, který (objektivně) zkracuje věřitele dlužníka, a to zejména tehdy, jestliže vede ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka (z jeho majetkové podstaty), ačkoliv- nebýt tohoto úkonu-by se z majetku (majetkové podstaty) dlužníka alespoň zčásti uspokojili.

3 srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2435/2006 ze dne 5.3.2008, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 9, roč. 2008

V daném případě je zřejmé, že nebýt Smlouvy, mohli by se věřitelé uspokojovat na celém majetku náležejícím do společného jmění manželů (žalovaná při zahájení podnikání Dlužníka k tomu musela dát souhlas). Proto i za situace, že vypořádání majetku proběhlo spravedlivě, podle zásad slušnosti a při respektování zákonné zásady vypořádání, se nemůže jednat o ekvivalentní úkon, neboť do majetkové sféry Dlužníka se nedostane žádný nový majetek, který by mohl sloužit k uspokojení Dlužníkových věřitelů. Situace je v tomto smyslu velmi blízká institutu darování. Navíc nelze odhlédnout od toho, že v případě prohlášení konkursu (což se nakonec stalo) zaniká společné jmění manželů a insolvenční správce, nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky Dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty. Z hlediska Dlužníko- vých věřitelů je proto jediným spravedlivým způsobem vypořádání předluženého společného jmění manželů varianta, že veškerý majetek (aktiva) ze společného jmění manželů připadne Dlužníkovi. Jakákoliv jiná varianta vypořádání je pro věřitele zkracující.

Pro posouzení toho, zda věřitelé Dlužníka byli Smlouvou zkráceni, je třeba posuzovat, zda by se jim dostalo stejného uspokojení, i kdyby Smlouva uzavřena nebyla. Tedy zda se v daném případě nacházejí v majetkové podstatě Dlužníka věci a práva o stejné nebo vyšší ceně a možnosti zpeněžení, než kdyby Smlouva uzavřena nebyla. V majetkové podstatě se nacházely Nemovitosti Pečky s některými movitými věcmi. To vše bylo v Insolvenčním řízení prodáno a čistý výtěžek zpeněžení ve výši 8.918.925,-Kč byl vydán Zajištěnému věřiteli. V Insolvenčním řízení jsou tak nadále neuspokojené pohle- dávky v zaokrouhlené výši 11.000.000,-Kč, z toho uvedený věřitel ve výši 5.000.000,- Kč (v řízení o soudním prodeji zástavy uplatňoval pohledávku ve výši 5.395.772,77 Kč).

Má pravdu žalovaná s Dlužníkem, že budou-li Nemovitosti prodány v Insolvenčním řízení, nebo separátně v řízení proti žalované, tak bude Zajištěný věřitel uspokojen prakticky stejně a v takovém rozsahu také nebude v Insolvenčním řízení uspokojován. Uvedená (třebaže logická) konstrukce má však hned dva nedostatky. Bude-li se vychá- zet z ocenění znalce, mají Nemovitosti cenu 7.000.000,-Kč. Soud blíže tuto částku neprokazoval, když z níže uvedených důvodů není pro řešení věci rozhodná, a vycházel z tvrzení žalobce o této ceně, když toto tvrzení nezpochybnila ani žalovaná.

První nedostatek v konstrukci žalované je matematického rázu. Budou-li Nemovitosti prodány v Insolvenčním řízení, tak případná hyperocha (v daném případě částka zbývající po uspokojení Zajištěného věřitele) bude rozdělena mezi ostatní věřitele. Budou-li však Nemovitosti prodávány mimo Insolvenční řízení, tak případná hyperocha bude vyplacena žalované, která si jí bude moci ponechat, a ostatní věřitelé tak zůstanou z prodejen Nemovitostí zcela neuspokojeni. Odhadovaná výše hyperochy může být až 2.000.000,-Kč.

Druhý nedostatek v konstrukci žalované je pak principiální a je také důvodem, proč soud blížeji nezkoumal přesnou cenu Nemovitostí. Není totiž možné krátit možnost uspokojení Dlužníkových věřitelů a spoléhat na náhodu, že Nemovitosti budou prodány za částku nižší, než je pohledávka Zajištěného věřitele (v takovém případě se totiž prodej Nemovitostí ostatních věřitelů nijak nedotkne, a to ať bude Nemovitost prodá- vána v jakémkoliv řízení). Ostatně, aniž by chtěl soud takové nemravné jednání žalované

podsouvat, žalovaná sama by na takovém výsledku prodeje mohla být zainteresována, neboť poté by mohla tvrdit, že všichni věřitelé dostali mimo Insolvenční řízení to, co by dostali i v něm, a tedy nedošlo k žádnému zkrácení.

Ostatně Zajištěný věřitel se nemusel se svou pohledávkou do Insolvenčního řízení ani přihlásit a pak by ostatní věřitelé byli vyvedením Nemovitostí zkráceni zcela jasně. Soud připouští, že se jedná o poněkud spekulativní co by kdyby, ale právě všechny tyto varianty nemohl Dlužník při uzavírání Smlouvy předvídat, a měl se proto chovat způsobem k věřitelovým pohledávkám co nejšetrnějším. Budoucí děje nezávislé na vůli Dlužníka nemohou být určujícím ukazatelem, zda Dlužník v době uzavření Smlouvy (objektivně vzati) k takovým pohledávkám věřitelů choval šetrně.

Současně neplatí (jak se domnívá žalovaná-odst. 7), že by Dlužník v době zkracujícího úkonu musel naplňovat podmínka pro zahájení insolvenčního řízení . Navíc jak bude uvedeno níže, tak Dlužník je naplňoval.

[54] ad odst. 49 písm. e) Existence úmyslu Dlužníka zkrátit jeho věřitele Jak bylo zjištěno a opakovaně uvedeno, tak majetková situace Dlužníka v době uzavření Smlouvy byla taková, že tento měl závazky ve výši přesahující 20.000.000,-Kč. Dlužník dokonce v jím podaném insolvenčním návrhu (5 měsíců po uzavření Smlouvy) uváděl, že má splatné závazky převyšující 20.534.905,-Kč, které není schopen uhradit. Dlužník si tedy svých závazků byl nepochybně vědom, stejně tak si byl vědom toho, že jeho majetek (Nemovitosti Pečky s movitými věcmi a pohledávky ve výši 327.835,30 Kč) nepostačuje k uspokojení těchto závazků.

S pravděpodobností hraničící s jistotou lze konstatovat, že kritická majetková situace Dlužníka byla při podání insolvenčního návrhu v srpnu 2010 totožná, jako při uzavření Smlouvy v březnu 2010. Dlužník sám v insolvenčním návrhu uvedl, že kritická hospodářská situace nastala již v roce 2008 a 2009, a proto se sám Dlužník nechal zaměstnat. Je nasnadě, že z pracovního poměru je splacení závazků ve shora uvedené výši prakticky nemožné. I Dlužníkem zmiňovaná práce pro společnost Annes Real s.r.o., byla ve spekulativní rovině, neboť závisela na získání konkrétní zakázky touto společností, což se však nepodařilo. Navíc, i kdyby se to podařilo a i kdyby odhadovaná subdodávka za cenu 3-4.000.000,-Kč byla čistým ziskem pro Dlužníka, tak by dokázal své dluhy umořit nejvýše z pětiny. Dlužníkovy dluhy se nepodařilo vyřešit ani prodejem chaty ve společném jmění manželů v roce 2009. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že v době uzavření Smlouvy již s uvedenou společností nejednal. Spíše se jeví pravdě- podobným, že když Dlužník zjistil, že uvedená zakázka, jakási poslední záchrana, nevyjde (jednal o ní do ledna 2010), tak se rozhodl uzavřít Smlouvu.

Dlužník měl v době uzavření smlouvy splatné závazky vůči (nejméně) 17 věřitelům, a to v celkové výši (nejméně) 5.877.642,43 Kč. Cena Nemovitostí a Nemovitostí Pečky (s movitými věcmi) byla přibližně 16.000.000,-Kč a závazek vůči věřiteli (zajištěnému na uvedeném majetku) byl nejvýše 14.000.000,-Kč. Je tedy zřejmé, že Dlužník, při znalosti uvedených skutečností z jeho hospodaření, se vědomě zbavoval majetku o čisté hodnotě přibližně 2.000.000,-Kč, který by po vypořádání všech zajištěných závazků zůstal jeho manželce (žalované).

Z časové souvislosti uzavírání Smlouvy, podání insolvenčního návrhu a při znalosti majetkové situace Dlužníka i jeho závazků, nelze uzavřít jinak, než že Dlužník při vědomém vzdání se Nemovitostí činil toto úmyslně, a to s cílem zkrátit uspokojení svých věřitelů, neboť veškerý majetek Dlužníka nepostačoval nejméně o 5.000.000,-Kč k uhrazení jeho závazků. Uzavřením Smlouvy, při vhodném zpeněžení, by se zcela uspokojila pohledávka za Zajištěným věřitelem, kde je žalovaná ručitelkou, a navíc by z tohoto zpeněžení zůstala nějaká částka Dlužníkově manželce, kterou by si mohla ponechat.

Obrana žalované, že neexistence Dlužníkova úmyslu zkrátit uspokojení jeho věřitelů byla zjištěna i zprošťujícím trestním rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. 4 T 14/2011-154 ze dne 20.7.2011, zcela jistě nesedí, neboť Okresní soudu v Kolíně nezprostil Dlužníka návrhu na obžalobu proto, že by nekrátil uspokojení jeho věřitelů, ale jenžto v návrhu na potrestání konkrétní skutek vůči jednomu konkrétnímu věřiteli není trestným činem.

Není rozhodné (jak tvrdí žalovaná-odst. 7), že Rozsudek byl vydán v souladu s ust. § 148 odst. 2 občanského zákoníku a Smlouva na něj pouze navazovala. Rozsudek, kterým je zužováno společné jmění manželů, nestanoví nic o tom, jak mají následně manželé takto zúžené společné jmění manželů vypořádat. Proto je zavádějící hovořit o tom, že Smlouva na rozsudek navazovala, a vytvářet tak zdání, že manželé vlastně ani nemohli jinak. Rozsudek (vydaný k jejich návrhu) dal pouze žalované a Dlužníkovi možnost, aby zúžené společné jmění manželů vypořádali (dokonce to ani nemuseli učinit), a to samozřejmě při respektování zásady nezkrácení možnosti uspo- kojení věřitelů.

[55] ad odst. 49 písm. f) Povědomí žalované o úmyslu Dlužníka zkrátit uzavřením Smlou- vy uspokojení jeho věřitelů Poté, co žalobce unesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, že Dlužník uzavřením Smlouvy úmyslně zkrátil uspokojení svých věřitelů, je ve smyslu ust. § 242 odst. 2 insolvenčního zákona na žalované, aby tvrdila a prokázala, že jí tento úmysl Dlužníka nebyl znám (platí vyvratitelná domněnka, že je-li úmyslně zkracující právní úkon učiněn ve prospěch Dlužníkovy manželky-žalované, byl jí Dlužníkův úmysl znám). Žalovaná tak měla v řízení povinnost tvrdit a prokazovat, že o Dlužníkově úmyslu zkrátit uzavřením Smlouvy své věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula pečlivost k poznání tohoto Dlužníkova úmyslu a šlo o pečlivost náležitou. Vynaložení náležité pečlivosti předpokládá, že žalovaná vykonala s ohledem na okolnosti případu a s při- hlédnutím k obsahu právního úkonu Dlužníka takovou činnost (aktivitu), aby Dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, který tu byl v době uzavření Smlouvy, z jejích výsledků poznala (tj. aby se o tomto úmyslu dozvěděla) 4.

Žalovaná dle svých tvrzení v době uzavření Smlouvy neměla ani elementární domněnky o tom, že by podnik Dlužníka v tak nezdravém stavu, že by mohlo dojít k insolvenčnímu řízení zakončenému konkursem. Věděla o tom, že Nemovitostmi ručí za závazek Dlužníka, avšak pevně věřila, že se úspěšným podnikáním podaří vyřešit situaci podniku, a ten bude nadále prosperovat. Před uzavřením Smlouvy učinila aktivní dotaz

4 srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2001, sp.zn. 21 Cdo 1912/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35, ročník 2002

na Dlužníka, zda má tento nějaké své věřitele a zda tuto Smlouvu nečiní v úmyslu krátit jejich uspokojení. Ten uvedl, že nikoliv. Těch aktivních dotazů mělo být několik a datovat to lze před uzavřením Smlouvy.

Žalovanou tvrzený skutkový děj byl však prokázán jinak, než jak žalovaná tvrdila. Jde-li o její aktivní dotazy na jejího manžela (Dlužníka), tak ten, k dotazu, zda se manželé doma bavili o situaci v podniku Dlužníka, vypověděl, že v roce 2010 ani ne. Ani v roce 2009 moc ne, manželce onemocněla maminka, takže toho měla sama dost. Když už jsme byli doma, tak jsme byli rádi, že jsme v klidu. Dlužník dále při svém výslechu sdělil, že žalovaná o problémech v jeho podniku moc nevěděla, Dlužník jí jen říkal o možném převzetí podniku jinou společností. Tomu by odpovídala i výpověď žalované, že sku- tečnost, že má Dlužník závazky po lhůtě splatnosti, zjistila až těsně před podáním insolvenčního návrhu, dříve o nich nevěděla. Z uvedeného má tedy soud za prokázané, že manželé se o finanční situaci nijak zvlášť nebavili a žalovaná nevyvíjela nijak zvlášť velkou pečlivost, aby se o případných závazcích Dlužníka něčeho více dozvěděla.

Shrnutí

[56] Ze všeho výše uvedeného lze konstatovat, že v době uzavření Smlouvy byl již Dlužník předlužen a své závazky nebyl schopen platit. O této své situaci věděl a při jejím vědomí uzavřel Smlouvu, na základě které přešly Nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované. Tímto úkonem Dlužník úmyslně krátil uspokojení jeho věřitelů. Soud žalované uvěřil, že o celém rozsahu kritické hospodářské situace v dlužníkově podniku nevěděla a sama neměla žádný úmysl krátit Dlužníkovy věřitele, když si naopak byla vědoma toho, že u největšího závazku je ručitelkou a z titulu převáděných Nemovitostí i zástavní dlužnicí.

[57] Její povinností při uzavírání Smlouvy však bylo vyvinout náležitou pečlivost, aby úmysl svého manžela (Dlužníka), který uzavřením Smlouvy chtěl krátit možnost uspokojení svých věřitelů, rozpoznala, a Smlouvu proto neuzavírala. To však žalovaná téměř ani netvrdila a tím méně prokázala, když naopak bylo zjištěno, že hospodaření Dlužníkova podniku s manželem moc neřešila. Navíc stále jde o důkazní prostředky značně subjektivního rázu (výpověď žalované a jejího manžela), jiné důkazy (přes poučení soudem) již absentovaly zcela. Z uvedených důvodů soud určil, že Smlouva je vůči Dlužníkovým věřitelům neúčinná.

Důsledky tohoto rozsudku na Insolvenční řízení

[58] Tento rozsudek, nabude-li právní moci, je právní skutečností, na jejímž základě žalobce (insolvenční správce) provede jménem Dlužníka vypořádání zúženého společného jmění manželů. Nepůjde-li provést vypořádání proto, že závazky Dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů (což se z prokazování v tomto řízení jeví jako prakticky jisté), zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty (§ 274 insolvenčního zákona).

X. Náklady řízení

[59] O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. l za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce, který měl plný úspěch ve věci, však v řízení žádné náklady netvrdil a ani podle obsahu spisu mu žádné nevznikly. Z uvedeného důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[60] O povinnosti žalované zaplatit České republice-Krajskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 3.000,-Kč rozhodl soud podle položky 10) Sazebníku soudních poplatků 5: soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč za řízení před Krajským soudem v Praze a položky 4 písm. 1) Sazebníku soudních poplatků6: soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč za odvolací řízení před Vrchním soudem v Praze, neboť žalobce byl osvobozen od soudních poplatků ze zákona podle ust. § 11 odst. 2 písm. q) zákona o soudních poplatcích 7 a poplatková povinnost tedy přechází na žalovanou, která neměla ve věci úspěch. Povinnost zaplatit soudní poplatek je splněna, je-li v určené lhůtě zaplacen v kolcích vylepených na rubu (kopie první strany) tohoto rozsudku nebo na bankovní účet soudu č. 3703-8729111/0710, vedený u České národní banky, variabilní symbol: 4337097011. Nebude-li povinnost zaplatit tento soudní poplatek splněna dobrovolně, bude její splnění vymáháno exekučně.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je- li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné tele- faxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.).

V Praze dne 30. září 2013

Tomáš Jirmásek, v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Lucie Ostrówková

5 příloha zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31.8.2011 6 příloha zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31.3.2012 7 zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů