37 ICm 916/2014
37 ICm 916/2014-47 KSOS 37 INS 29730/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobce COFIDIS s.r.o., se sídlem Praha 5, Bucharova 1423/6, PSČ 158 00, IČO 27179907, zastoupeného Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem Praha 1, Rybná 682/14, PSČ 110 00, proti žalované Mgr. Evě Budínové, se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, PSČ 738 01, insolvenční správkyni dlužnice: Daniela anonymizovano , anonymizovano , bytem Fulnek, Fučíkova 179, PSČ 742 45, zastoupené Mgr. Zuzanou Lubojackou, advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, PSČ 738 01, o určení existence insolvenčním správcem popřené pohledávky insolvenčního věřitele,

takto:

I. Žaloba se v části určení pravosti pohledávky ve výši 4.708,80 Kč přihlášené věřitelem-COFIDIS, s.r.o., IČO: 27179907, se sídlem Praha 5, Bucharova 1423/6, PSČ 158 00, do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě, sp. zn. KSOS 37 INS 29730/2013, proti dlužnici Daniele anonymizovano , anonymizovano , bytem Fulnek, Fučíkova 179, PSČ 742 45 z a m í t á .

II. Určuje se, že pohledávka ve výši 69.449,97 Kč přihlášená věřitelem-COFIDIS, s.r.o., IČO: 27179907, se sídlem Praha 5, Bucharova 1423/6, PSČ 158 00, do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě, sp. zn. KSOS 37 INS 29730/2013, proti dlužnici Daniele anonymizovano , anonymizovano , bytem Fulnek, Fučíkova 179, PSČ 742 45, je po právu.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 17.03.2014 došlou soudu dne 18.03.2014 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobce má za dlužnicí Daniele anonymizovano , anonymizovano , bytem Fulnek, Fučíkova 179, PSČ 742 45 (dále jen dlužnice) pohledávku ve výši 74.158,77 Kč.

Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalobce jako věřitel podal dne 03.02.2014 do insolvenčního řízení dlužnice pohledávky ve výši 74.158,77 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 27.02.2014 žalovaná jako insolvenční správkyně (dále také IS) popřela přihlášenou pohledávku žalobce z důvodu, že nárok na předmětnou pohledávku žalobci nevznikl. Žalobce nesouhlasil s popřením pohledávky a uvedl, že tato vznikla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen smlouva ), kterou žalobce uzavřel s dlužnicí dne 06.09.2007. Na základě smlouvy žalobce poskytl dlužnici revolvingový úvěr, který pravidelně splácela. Následně však došlo z její strany k porušení smluvních povinností a dlužnice se dostala do prodlení, jak vyplývá z výpisu z účtu.

Žalovaná v písemném procesním stanovisku ze dne 25.06.2015 namítla, že veškeré finanční prostředky poskytnuté žalobcem dlužnici byly dlužnicí řádně uhrazeny. Dne 05.11.2009, tedy rok po rozvodu manželství, čerpal od žalobce finanční prostředky René Juřík, a to prostřednictvím kreditní karty vystavené na jméno René Juřík. Mezi žalobcem a dlužnicí tak neexistuje žádný úvěrový vztah, neboť tento vzniká až faktickým čerpáním úvěru. Úvěr čerpal René Juřík a nikoliv dlužnice. Žalovaná dále namítla, že smlouva obsahuje celou řadu ujednání, která jsou v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku a Směrnicí Rady 93/13/EHS. Zejména namítla, že ujednání o smluvní pokutě nebylo obsaženo v samotné úvěrové smlouvě, ale pouze ve formulářových úvěrových podmínkách, které nejsou podepsány dlužnicí a jejich obsah nemohla dlužnice při uzavírání smlouvy ovlivnit. Poukázala tak na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2013, sp. zn. I ÚS 3512/2011, dle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Žalovaná má tedy za to, že takto sjednaná smluvní pokuta je neplatná.

Žalobce k námitkám žalované uvedl, že smlouva o úvěru je abstraktním kontraktem a samotný smluvní vztah vzniká již sjednáním smlouvy o úvěru. Otázka okamžiku rozvodu dlužnice a jejího manžela není relevantní. Dlužnice podepsala smlouvu s panem René

Juříkem a stala se spoludlužníkem, který odpovídá za uhrazení dluhu vůči věřiteli společně a nerozdílně. K revolvingovému úvěrovému účtu, ze kterého byly peníze čerpány, nikdy nebyla vydána žádná platební karta. Úvěr byl čerpán odesláním na účet uvedený v úvěrové smlouvě. Dlužná částka uplatněná přihláškou se sestává z dlužné jistiny ve výši 57.968,57 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 8.888,88 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 4.708,80 Kč a z dlužného pojistného ve výši 2.592,52 Kč. Smluvní pokuta byla sice sjednána ve všeobecných obchodních podmínkách, tyto ovšem byly na rubové straně smlouvy oběma spoludlužníky podepsány. Žadatelé o úvěr mohou ve formulářích cokoliv přeškrtnout, všeobecné obchodní podmínky si zvětšit na velikost, která mu vyhovuje na internetu. Nedílnou součástí smlouvy byl též sazebník poplatků, který neobsahuje malé písmo a informuje o jednotlivých sazbách a výše smluvních pokut a úroků z úvěru.

U ústního jednání konaného dne 15.10.2015 žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku. Žalobce se k ústnímu jednání po omluvě nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

V dané věci nebylo sporu ohledně následujících skutečností: -zjištění úpadku, ustanovení žalované IS a schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, -včasnost žaloby na určení.

V dané věci bylo sporné, -zda závazek přísluší dlužnici s ohledem na námitku, že peněžní prostředky čerpal René Juřík a potažmo zda je dlužnice solidárním spoludlužníkem René Juříka, -platnost ujednané smluvní pokuty s ohledem na námitky uvedené v písemném vyjádření žalované.

Soud ve věci nejprve zjišťoval, zda byly splněny předpoklady, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou zabývat.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 37 INS 29730/2013-A4 ze dne 29.11.2013 byl zjištěn úpadek dlužnice a IS ustanovena žalovaná. Soud povolil řešení úpadku oddlužením.

Přihláškou pohledávky č. P5 si žalobce do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil pohledávku v celkové výši 74.158,77 Kč. Jako důvod vzniku byla uvedena smlouva o revolvingovém úvěru č. 4582925 ze dne 06.09.2007. Přihlášená pohledávka se sestávala z jistiny ve výši 57.968,57 Kč, která se rovnala součtu dílčích čerpání, ze smluvního úroku ve výši 8.888,88 Kč, z pojistného ve výši 2.592,52 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.708,80 Kč. Smluvní pokuta činila 12 % měsíčně z každé dlužné splátky.

Ze seznamu přihlášených pohledávek č. přihlášky P5 bylo zjištěno, že IS dne 27.02.2014 popřela pohledávku žalobce ve výši 74.158,77 Kč z důvodu, že nárok na pohledávku věřiteli nevznikl.

Po takto provedeném dokazování soud učinil závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může nárokem uplatněným incidenční žalobou zabývat (zjištění úpadku dlužnice, ustanovení žalované IS, řádné přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dlužnice, řádné popření přihlášené pohledávky IS). S ohledem na nesporná tvrzení byl rovněž učiněn závěr o včasnosti podané žaloby.

Poté, co byl učiněn závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného incidenční žalobou zabývat, soud se tedy zabýval tímto nárokem.

Smlouvou o revolvingovém úvěru č. 4582925 se René Juřík jako klient a Daniela anonymizovano jako partnerka dohodli s žalobcem na poskytnutí úvěru ve výši 60.000,-Kč na bankovní účet č. 1022113123/0800 a zavázali se tento splácet minimální měsíční splátkou ve výši 1.800,-Kč. Ve smlouvě je ujednáno pojištění dle podmínek ve smlouvě uvedených. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, které jsou umístěny na rubu smlouvy a svým podpisem dlužníci potvrdili, že se s podmínkami seznámili. Dlužnice jako partnerka prohlásila, že se stává podpisem smlouvy spoludlužníkem a je vázána společně a nerozdílně spolu s příjemcem úvěru ke splnění všech povinností vyplývajících z této smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru. Všeobecné obchodní podmínky v článku 7 upravují důsledky porušení smluvních povinností. Dle bodu 7.1 poruší-li klient některou ze svých smluvních povinností, je povinen zaplatit věřiteli pro ten případ sjednanou smluvní pokutu. Smluvní pokuta je splatná první den po porušení příslušné povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. Dle bodu 7.2 Má-li porušení smluvních povinností klienta povahu prodlení s plněním peněžitých závazků vůči věřiteli, je klient povinen zaplatit věřiteli paušální náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s porušením povinností klienta ve výši 8 % z každé úvěrové splátky, s níž se klient ocitnul v prodlení o více jak 15 dnů.

Ze sazebníku poplatků, který je nedílnou součástí smlouvy o úvěru žalobce pro smlouvy o revolvingovém úvěru platného od 01.10.2005, bylo zjištěno, že smluvní pokuta se splácením úvěru činí 8 % z každé měsíční splátky.

Z výpisu z účtu 045/8292/50092 bylo zjištěno, že dlužná částka ke dni 29.11.2013 včetně penále činila částku 74.158,77 Kč.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (dále o. z.), tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.) a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále obch. zák.) S přihlédnutím k ust. § 3028 o. z. se pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakožto i pro práva a povinnosti z nich vzniklých, použijí dosavadní právní předpisy (tedy občanský zákoník a obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

V dané věci byla sporná skutečnost, zda dlužnice odpovídá za zaplacení dluhu z revolvingového úvěru, když úvěr čerpal René Juřík.

Žalobce jako věřitel a dlužnice s René Juříkem uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 497 obch. zák., na základě které byl dlužníkům poskytnut úvěr v dohodnuté výši a dlužníci se zavázali peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky z úvěru, a to společně a nerozdílně. Na dlužnické straně tedy vystupují dva subjekty, a to René Juřík a dlužnice, přičemž jejich závazek je dle smlouvy solidárním (společný a nerozdílný dle § 511 obč. zák.). Věřitel je tedy oprávněn požadovat plnění po kterémkoliv z nich.

Po takto provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná ve výši jistiny, smluvního úroku a pojistného a žalobě v této výši bylo vyhověno (výrok II.).

Soud dále posuzoval platnost smluvní pokuty ujednané v úvěrových podmínkách k úvěrové smlouvě.

Podle § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle § 544 odst. 2 obč. zák. lze sjednat smluvní pokutu jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Jak již bylo výše uvedeno, úvěrová smlouva uzavřená mezi žalovaným jako věřitelem a dlužnicí jako klientem byla právně kvalifikována jako smlouva o úvěru dle ust. § 497 a násl. obch. zák. Tato smlouva o úvěru vzhledem k postavení dlužnice jako nepodnikající fyzické osoby dle ust. § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Proto se uplatní § 262 odst. 4 obch. zák., podle kterého je na smlouvě o úvěru třeba použít ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Soud tedy aplikoval příslušná ustanovení obč. zák. o spotřebitelských smlouvách (§ 51a až § 65). Soud se zabýval tedy tím, zda ujednání o smluvní pokutě vtělené do úvěrových podmínek ke smlouvě o úvěru, odpovídá definičním znakům nepřiměřené (zneužívající) podmínky. S ohledem na spotřebitelský charakter předmětného vztahu je třeba zohlednit všechny aspekty věci. Předmětná smlouva o úvěru včetně úvěrových podmínek je zachycena na předtištěném formuláři. Z toho je nutno dovodit, že obsah smlouvy o úvěru byl předem určen žalovaným, tedy věřitelem poskytujícím spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní činnosti a dlužnice jako spotřebitel neměla možnost obsah smlouvy, zejména úvěrové podmínky prakticky ovlivnit. K této otázce Ústavní soud České republiky ve svém ústavním nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2003 uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv se projevuje zásada poctivosti mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný.

V posuzované věci je však podstatné, že výše smluvní pokuty byla sjednána ve výši 8 % z každé úvěrové splátky, s níž byl dlužník v prodlení více než 15 dnů. Žalobce si však přihláškou uplatnil smluvní pokutu ve výši 12 % měsíčně z každé dlužné splátky, tedy ve výši, která mezi účastníky sjednána nebyla. Požadavek na určení, že žalobce má za dlužnicí pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 12 % měsíčně z každé dlužné splátky, tak není důvodný a žaloba ve výši smluvní pokuty byla zamítnuta (výrok I.).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 202 odst. 1 IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 22.10.2015

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová