37 ICm 52/2014
Číslo jednací: 4/37 ICm 52/2014-63 (KSBR 37 INS 12380/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkou Mikolajkovou v právní věci žalobce: Ing. Lukáš Nožička, sídlem Šilingrovo nám. 3, Brno, insolvenční správce dlužníků Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová Ves 60, PSČ 675 21 a Kateřina anonymizovano , nar. 15.1.1974, bytem Nová Ves 60, PSČ 675 21, zast. Mgr. Marcelou Trnkovou, advokátkou, sídlem Brno, Mendlovo nám. 419/2, proti žalovanému: ČESKÁ ÚVĚROVÁ POKLADNA, a.s., sídlem Tyršova 1438/38, Ostrava, IČ: 27826597, zast. Mgr. Petrem Krátkým, advokátem, Masarykovo náměstí 152/18, Jeseník, o určení pohledávek

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSBR 37 INS 12380/2013 ve věci úpadku dlužníků Jaroslava anonymizovano , anonymizovano a Kateřiny anonymizovano , nar. 15.1.1974, oba bytem 675 21 Nová Ves 60 z titulu úvěrové smlouvy č. 20100370, uzavřené dne 8.12.2017 s právem na uspokojení ze zajištění není po právu, pokud se jedná o částku 164.601,52 Kč, včetně práva na uspokojení ze zajištění.

II. Pokud se jedná o návrh na určení, že pohledávka žalovaného, přihlášená z titulu úvěrové smlouvy č. 20100370 uzavřené dne 8.12.2017, s právem na uspokojení ze zajištění není po právu v rozsahu 713.586,50 Kč, se žaloba zamítá, včetně návrhu na určení, že se nejedná o pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění.

III. Určuje se, že pohledávka žalovaného, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSBR 37 INS 1238/2013 ve věci úpadku dlužníků isir.justi ce.cz (KSBR 37 INS 24977/2013)

Jaroslava anonymizovano , anonymizovano a Kateřiny anonymizovano , nar. 15.1.1974, oba bytem 675 21 Nová Ves 60 z titulu úvěrové smlouvy č. 20100370/2 uzavřené dne 19.10.2011 s právem na uspokojení ze zajištění není po právu, pokud se jedná o částku 85.727,54 Kč, včetně práva na uspokojení ze zajištění.

IV. Pokud se jedná o návrh na určení, že pohledávka žalovaného, přihlášená z titulu úvěrové smlouvy č. 20100370/2 uzavřené dne 19.10.2011 s právem na uspokojení ze zajištění není po právu v rozsahu 297.393,41 Kč, se žaloba zamítá, včetně návrhu na určení, že se nejedná o pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se svojí žalobou domáhal určení, že pohledávka přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení č.j. KSBR 37 INS 24977/2013 dlužníků Jaroslava anonymizovano anonymizovano a Kateřiny anonymizovano , nar. 15.1.1974, oba bytem 675 21 Nová Ves 60 ve výši 1.261.308,97 Kč není ve výší 913.359,97 Kč po právu a není pohledávkou s právem na uspokojení ze zajištění. V žalobě uvedl, že usnesením zdejšího soudu z 10.10.2013, č.j. KSBR 37 INS 12380/2013-A-18 byl zjištěn úpadek dlužníků Kateřiny anonymizovano , nar. 15.1.1974 a Jaroslava anonymizovano anonymizovano oba bytem 675 21 Nová Ves 60 a současně bylo dlužníkům povoleno oddlužení a žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem.

Žalobce v žalobě uvedl, že věřitel ČESKÁ ÚVĚROVÁ POKLADNA a.s., Tyršova 1438/38, Ostrava, IČ: 27826597 přihlásil do insolvenčního řízení KSBR 37 INS 12380/2013 dvě přihlášky pohledávek, a to jako věřitel č. 6, přihláška č. 6 ve výši 1.261.308,97 Kč k dlužníkovi Kateřina anonymizovano (co do pořadí jako nezajištěnou) a jako věřitel č. 3, přihláška č. 3 v téže výši 1.261.308,97 Kč k dlužníkovi Jaroslav anonymizovano (co do pořadí jako zajištěnou). S ohledem na to, že oddlužení dlužníků probíhá v jednom společném řízení, kdy pohledávky jsou totožné, pouze s rozdílem zajištění, byla přihláška přezkoumána pouze jednou, a to jako zajištěná.

K pohledávce č. 1 uvedl, že byla přihlášena ve výši 878.188,02 Kč, jejím právním důvodem je smlouva o úvěru č. 20100370 (nesplacená jistina 375.312 Kč, nesplacené úroky z úvěru 359.184 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % z částky 734.496 Kč od 26. dubna 2013 do 9. října 2013 ve výši 23.692,02 Kč, smluvní pokuta 120.000 Kč).

Pohledávka je vykonatelná, a to na základě exekutorského zápisu sp. zn. 014 EXz 350/2010 a sp. zn. 014 EXz 38/2011.

Žalovaný uplatnil právo na uspokojení ze zajištění ve výši 878.188,02 Kč, které se týká majetku náležejícího do majetkové podstaty, a to spoluvlastnického podílu id. 1/2 (KSBR 37 INS 24977/2013) k nemovitostem zapsaným na LV č.117 pro obec Nová Ves a katastrální území Nová Ves u Třebíče, a to st. parcelu 114,-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 140 m, kdy součástí tohoto pozemku je dům č.p. 60 na st. 114, p. č. 786/3-zahrada o výměře 351 m. Jako důvod zajištění označil zástavní právo smluvní s okamžikem vzniku od 10.12.2010.

Žalobce při přezkumném jednání konaném dne 13.12.2013 popřel částečně tuto pohledávku, a to ve výši 659.883,02 Kč, co do pravosti a výše a v částce 878.188,02 Kč co do pořadí. Popřeno bylo co do pravosti a výše: nesplacená jistina 157.007 Kč, nesplacené úroky z úvěru 359.184 Kč zákonný úrok z prodlení 23.692,02 Kč a smluvní pokuta 120.000 Kč.

Jako důvod popření žalobce uvedl, že smlouva o úvěru č. 20100370 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodu, že obsahuje ujednání, která jsou k újmě spotřebitele, kdy neplatné je zejména ujednání o smluvní pokutě ve výši 30 % z jistiny úvěru, a to při prodlení se splácením i jen jedné splátky o jeden den a také ujednání o tom, že úrok se stává součástí jistiny. Uspokojení ze zajištění popřel žalobce z důvodu, že pohledávka, která měla být zajištěna je neexistentní, jakož i hodnota zajištění je ve zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Dále namítl, že věřitel poskytl dlužníkovi pouze částku 347.932 Kč (nikoliv částku 400.000 Kč), dlužník uhradil částka 129.627 Kč. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy uznal žalobce pohledávky věřitele ve výši 218.305 Kč, a to jako plnění, které bylo dlužníkovi poskytnuto bez právního důvodu a které dlužník věřiteli doposud nevrátil. Tuto pohledávku uznal co do pořadí jako nezajištěnou.

K pohledávce č. 2 uvedl, že pohledávka byla přihlášena ve výši 383.120,95 Kč, jejím právním důvodem byla smlouva o úvěru č. 20100370/2 (nesplacená jistina 185.913 Kč, nesplacené úroky z úvěru 127.111 Kč, zákonný úrok ve výši 7,05 % z částky 313.024 Kč od 26.4.2013 do 9.10.2013 ve výši 10.096,95 Kč a smluvní pokuta 60.000 Kč).

Pohledávka je vykonatelná, a to na základě exekutorského zápisu č. 102 EZ 26/11.

Žalovaný uplatnil právo na uspokojení ze zajištění ve výši 383.120,95 Kč, které se týká majetku náležejícího do majetkové podstaty, a to spoluvlastnického podílu id. 1/2 k nemovitostem zapsaným na LV č.117 pro obec Nová Ves a katastrální území Nová Ves u Třebíče, a to st. parcelu 114,-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 140 m, kdy součástí tohoto pozemku je dům č.p. 60 na st. 114, p. č. 786/3-zahrada o výměře 351 m. Jako důvod zajištění označil zástavní právo smluvní s okamžikem vzniku od 24.10.2011.

Žalobce při přezkumném jednání konaném dne 13.12.2013 popřel částečně tuto pohledávku, a to ve výši 253.476,95 Kč, co do pravosti a výše a v částce 383.120,95 Kč co do pořadí. Popřeno bylo co do pravosti a výše: nesplacená jistina 56.269 Kč, nesplacené úroky z úvěru 127.111 Kč zákonný úrok z prodlení 10.096,95 Kč a smluvní pokuta 60.000 Kč.

Jako důvod popření žalobce uvedl, že smlouva o úvěru č. 20100370/2 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodu, že obsahuje ujednání, která jsou k újmě spotřebitele, kdy neplné je zejména ujednání o smluvní pokutě ve výši 30 % z jistiny úvěru, a (KSBR 37 INS 24977/2013) to při prodlení se splácením i jen jedné splátky o jeden den a také ujednání o tom, že úrok se stává součástí jistiny. Uspokojení ze zajištění popřel žalobce z důvodu, že pohledávka, která měla být zajištěna je neexistentní, jakož i hodnota zajištění je ve zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Dále namítl, že věřitel poskytl dlužníkovi pouze částku 177.804 Kč (nikoliv částku 200.000 Kč), dlužník uhradil částka 48.160 Kč. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy uznal žalobce pohledávky věřitele ve výši 129.024 Kč, a to jako plnění, které bylo dlužníkovi poskytnuto bez právního důvodu a které dlužník věřiteli doposud nevrátil. Tuto pohledávku uznal co do pořadí jako nezajištěnou.

U jednání a v závěrečném návrhu žalobce doplnil, že na první půjčku, bylo poskytnuto celkem 380.000 Kč, neboť rozdíl oproti částce zaplacené na účet tj. 347.932 byl poskytnut v hotovosti. U druhé půjčky byla poskytnuto celkem 186.200 Kč a rozdíl oproti částce poskytnuté na účet tj. 177.804 byl také poskytnut v hotovosti. Nemá ovšem za to, že toto bylo řádné poskytnutí úvěru, neboť ve smlouvě o úvěru i v obchodních podmínkách bylo výslovně stanoveno, že úvěr má být poskytnut převodem na účet a veškeré hotovostní platby jsou nedůvěryhodné, jelikož se domnívá, že došlo pouze k podpisu dokladů, nikoliv už k předání hotovosti. Poskytnutí hotovostních plateb je navíc v rozporu s všeobecnými obchodními podmínkami a s dohodnutým způsobem poskytnutí úvěru. Dle žalobce má tak žalovaný nárok na vrácení částek, které dlužníkům poskytl na účet, a to z titulu bezdůvodného obohacení, ze kterého nemohou být počítány úroky. K nepřiměřenému zajištění žalobce doplnil, že dané nemovitosti mají hodnotu 2,5 mil. Kč, kterou měly i k datu uzavření zástavní smlouvy.

Žalovaný k žalobě ve svém vyjádření uvedl nesporně s insolvenčním správcem skutečnosti týkající se zjištění úpadku a dále skutečnosti o obsahu přihlášky ohledně pohledávky č. 1 i 2, a to skutečnost, že obě pohledávky jsou vykonatelné a dále že jsou zajištěny zástavním právem k majetku dlužníka Jaroslava anonymizovano a to spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitostech.

Nesporně s žalobcem žalovaný uvedl skutečnosti ohledně přezkoumání pohledávek jako zajištěných a vykonatelných, jakož i důvody a rozsah popření.

Žalovaný nesouhlasí s tím, že by smlouva o úvěru č. 20100370, tak smlouva o úvěru č. 20100370/2 byly v rozporu s dobrými mravy a byly tak neplatné. Obě smlouvy o úvěru jsou zcela standardními smlouvami a jejich neplatnost nelze dovozovat ani z ujednání o smluvní pokutě či úrocích z úvěru, které byly navíc dle žalovaného sjednány platně. Žalovaný na základě těchto úvěrových smluv poskytl dlužníkům ve sjednané výši úvěr a ti se ho zavázal žalovanému splatit v pravidelných měsíčních splátkách společně se sjednaným úrokem. Ve smlouvě o úvěru č. 20100370 byl sjednán úrok ve výši 12 % p.a. ve 180 splátkách a ve smlouvě o úvěru 20100370/2 byl pak úrok 13,2 % p.a. ve 120 splátkách. Takováto výše úroku není v žádném případě nepřiměřená a na trhu nebankovních úvěrů byla v dané době zcela obvyklá. Nárok na úhradu úroků z úvěru pak vyplývá z čl. 5.1 všeobecných podmínek, ve kterém bylo sjednáno, že v případě, že bude dlužník v prodlení se splacením i jen jediné měsíční splátky, stává se celý poskytnutý úvěr s příslušenstvím okamžitě splatný. Ujednání o předčasném splacení úvěru a úroků z něj v případě prodlení dlužníka není neplatné ujednání. (KSBR 37 INS 24977/2013)

Za neplatné dle žalovaného nelze považovat ani ujednání o smluvní pokutě, v obou případech z výše uvedených smluv vznikl žalovanému nárok na smluvní pokutu v souladu s čl. 5.1 všeobecných obchodních podmínek, neuhrazením splátky úvěru dle splátkového kalendáře řádně a včas, a to ve výši 30 % z jistiny úvěru. Smluvní pokuta pak byla sjednána jako jednorázová a dle žalovaného není v rozporu s dobrými mravy. Navíc o ní dlužníci nesporně věděli, a to jednak, že byla součástí všeobecných obchodních podmínek, ale také uznali nárok na úhradu smluvní pokuty v exekutorských zápisech.

Dle žalovaného je smluvní pokuta ve vztahu k povaze a míře zajišťované povinnosti zcela přiměřeným zajišťovacím instrumentem, navíc zde slouží jako sankce, tak by s ní byly spojeny nepříznivé důsledky pro dlužníka pro případ, že poruší svůj závazek a případně ho od takového porušení odradila. V daném případě se ukázalo, že ani ujednání o smluvní pokutě nevedlo k tomu, aby dlužník své závazky řádně splnil. Je tak na vůli stran, jaký způsob zajištění si mezi sebou smluví a v jaké výši si ho stanoví. Neplatnost smluvní pokuty nelze dovozovat ani z ujednání o její výši, která představuje 30 % ze sjednané jistiny z úvěru pro případ, že dlužník bude v prodlení s úhradou jen jediné měsíční splátky úvěru v souladu se splátkovým kalendářem. Smluvní pokuta byla sjednána jako jednorázová, jako taková není nepřiměřená k právům, jež se dostala dlužníkovi v úvěrové smlouvě. Smluvní pokuta 30 % z poskytnutých úvěrů, tj. 400.000 Kč a 200.000 Kč zajišťovala právě úhradu jistiny úvěru a rovněž úroku z tohoto úvěru. Dle žalovaného je též nedůvodnou námitka, že absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku způsobuje ujednáni o tom, že úroky se stávají součásti jistiny. K tomuto žalovaný uvedl, že i v případě, že by toto ustanovení bylo shledáno jako neplatné, nezakládalo by to neplatnost celé smlouvy o úvěru. Jediný vliv na postavení žalovaného má toto ujednáni v tom, že žalovaný může po dlužnících požadovat úroky z úroků, což však neuplatňoval. Pokud se týká argumentace žalobce ohledně smluvních ujednání, která mají do smluvního vztahu vkládat značnou nerovnováhu a tím způsobit jeho absolutní neplatnost, tak jejich vymezení vyjma smluvní pokuty a ujednáni o tom, že úroky se stávají součásti jistiny, v přezkumnem listu zcela absentuji, tedy že nemůže byt k těmto nově vzneseným námitkám přihlíženo. I v případě, že by se k dalším námitkám ohledně tvrzených nevýhodných ustanoveních smlouvy u úvěru přihlíželo, tak tyto by nezakládaly absolutní neplatnost celých smluv o úvěru, ale pouze by se k nim nepřihlíželo. Oba úvěry byly dlužníkům poskytnuty v plné výši, a to částečně úhradou v hotovosti a částečně převodem na učet.

Žalovaný na jednání a v závěrečném návrhu doplnil, že oba úvěry byly poskytnuty v plné výši, když úvěr ve výši 400.000 Kč byl poskytnut částečně převodem na účet a částečně hotově. Zbývající část úvěru ve výši 5% z jistiny úvěru, tedy ve výši 20.000 Kč byla žalovaným započtena na provizi za vyřízení úvěru, jak bylo ujednáno v čl. 10.8. všeobecných obchodních podmínek. Pokud by však vycházel z předpokladu, že dlužníkům bylo poskytnuto pouze 380.000 Kč tak by, zůstatek jistiny a úroku i v tomto případě činil 691.288,20 Kč a přihlášeno bylo na jistině a úroku 734.496 Kč. Úvěr ve výši 200.000 Kč byl poskytnut částečně převodem na účet a částečně hotově. Zbývající část úvěru ve výši 8,9% z jistiny úvěru, tedy ve výši 13.800,-Kč byla dlužníkům započtena na provizi za vyřízení úvěru, jak bylo ujednáno v čl. 10.8. všeobecných obchodních podmínek. Pokud by však vycházel z předpokladu, že dlužníkům bylo poskytnuto pouze 186.200 Kč, tak by zůstatek jistiny a úroku i v tomto případě činil 288.100,40 Kč, když přihlášeno bylo na jistině a úroku (KSBR 37 INS 24977/2013)

313.024 Kč. V závěru doplnil, že dle čl. 2.1. všeobecných obchodních podmínek se úroky stávají součástí jistiny a žalovanému tak vznikl nárok na úhradu úroků z prodlení jak z jistiny, tak z běžných úroků, a to ode dne následujícího poté, co se stal celý dluh splatným. V obou případech tedy od 26.4.2013 až do dne předcházejícího dni zjištění úpadku dlužníkům, tedy do 8.10.2013.

Dále žalovaný uvedl, že zajištění vzniklo na základě platně uzavřených zástavních smluv a rovněž výše sjednaného zajištění je zcela přiměřená výši zajišťovaných pohledávek, když v případě pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 20100370 činila výše zajišťované pohledávky včetně sjednaných úroků a případné smluvní pokuty částku 984.123 Kč a v případě smlouvy o úvěru č. 20100370/2 činila pohledávka včetně sjednaných úroků a případné smluvní pokuty částku 421.184 Kč. U této pohledávky je však nutné přihlédnout k tomu, že zajištění zástavním právem k předmětným nemovitostem bylo sjednáno až jako druhé v pořadí a tedy jako zcela přiměřené k hodnotě zajišťovaných nemovitostí. Navíc je třeba k částkám dále započíst i náklady na vymáhání.

Mezi stranami je nesporná skutečnost, že usnesením zdejšího soudu KSBR 37 INS 12384/2013-A-18 ze dne 10.10.2013 byl zjištěn úpadek dlužníků Kateřiny anonymizovano , nar. 15.1.1974 a Jaroslava anonymizovano anonymizovano oba bytem 675 21 Nová Ves 60 a povoleno oddlužení. Tuto skutečnost též soud zjistil z předmětného usnesení, ze kterého též vyplývá, že insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce.

Z přihlášky č. 3 věřitele-Česká úvěrová pokladna a.s. soud zjistil, že do insolvenčního řízení žalovaný přihlásil 2 pohledávky a to sestávající z dílčích pohledávek, tak jak je uvedeno výše ve vylíčení skutečností žalovaným i žalobcem.

Mezi stranami je nesporné a z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaném dne 13.12.2013 a listu seznamu přihlášených pohledávek-přihláška č. P3 vyplývá, že správce popřel pravost, výši i pořadí přihlášených pohledávek, a to ve výši 913.359,97 Kč, co do pravosti a výše a v částce 1.261.308,97 Kč co do pořadí. Pohledávku č. 1 vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 20100370 popřel správce v částce 659.883,02 Kč, co do pravosti a výše a v částce 878.188,02 Kč co do pořadí. Popřeno bylo co do pravosti a výše: nesplacená jistina 157.007 Kč, nesplacené úroky z úvěru 359.184 Kč zákonný úrok z prodlení 23.692,02 Kč a smluvní pokuta 120.000 Kč. Pohledávku č. 2 vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 20100370/2 popřel správce v částce 253.476,95 Kč, co do pravosti a výše a v částce 383.120,95 Kč co do pořadí. Popřeno bylo co do pravosti a výše: nesplacená jistina 56.269 Kč, nesplacené úroky z úvěru 127.111 Kč zákonný úrok z prodlení 10.096,95 Kč a smluvní pokuta 60.000 Kč. Jako důvod popření u pohledávky č. 1 i pohledávky č. 2 uvedl, že smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a z důvodu, že obsahují ujednání, která jsou k újmě spotřebitele, kdy neplatné je zejména ujednání o smluvní pokutě ve výši 30 % z jistiny úvěru při prodlení se splácením i jen jedné splátky o jeden den a také ujednání o tom, že úrok se stává součástí jistiny. Uspokojení ze zajištění popřel žalobce z důvodu, že pohledávky, které měly být zajištěny jsou neexistentní, jakož i hodnota zajištění je ve zjevném nepoměru k hodnotě zajišťovaných pohledávek. Dále u pohledávky č. 1 uvedl, že věřitel poskytl dlužníkovi pouze částku 347.932 Kč, nikoliv částku 400.000 Kč a dlužník uhradil částka 129.627 Kč. U pohledávky č. 2 uvedl, že věřitel poskytl dlužníkovi pouze částku 177.804 Kč (nikoliv (KSBR 37 INS 24977/2013)

částku 200.000 Kč), dlužník uhradil částka 48.160 Kč. V závěru uvedl, že v obou případech je v důsledku neplatnosti smluv nutno uhradit poskytnuté částky z titulu bezdůvodného plnění. Zůstatek jistiny tak činí 218.305,--Kč a u druhé pohledávky 129.644 Kč.

Ze smlouvy o úvěru č. 20100370 uzavřené dne 8.12.2010 mezi žalovaným jako věřitelem a panem Jaroslavem anonymizovano , Kateřinou anonymizovano a Drahomírou anonymizovano jako dlužníky vyplývá, že žalovaný se zavázal poskytnout úvěr ve výši 400.000 Kč, a to poté, kdy dlužníci prokáží, že došlo k zajištění úvěru dohodnutou formou. Ve smlouvě byly sjednány úroky z úvěru ve výši 12% ročně, počínaje poskytnutím úvěru. Nedílnou součástí smlouvy jsou dle smluvního ujednání všeobecné obchodní podmínky. Tyto Všeobecné obchodní podmínky jsou podepsány dlužníky i věřitelem. Mimo jiné je v nich sjednáno zajištění úvěru zástavním právem. V čl. 5, bodě 5.1 bylo sjednáno, že pokud budou dlužníci v prodlení i se splacením jedné měsíční splátky úvěru, v souladu se splátkovým kalendářem, stává se celý poskytnutý úvěr s příslušenstvím okamžitě splatný. Dlužníci jsou povinni věřiteli uhradit také smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané jistiny úvěru. Dále bylo v bodě 5.2 sjednáno, že zůstatek jistiny, smluvní úrok a smluvní pokuta ve výši 30 % jsou splatné nejpozději následujícího dne poté, kdy dlužníci nesplní povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru a poruší sjednaný splátkový kalendář. Dále bylo v bodě 5.4 sjednáno, že dlužníci jsou povinni hradit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z celkové částky závazku (tedy zůstatku nesplacené jistiny a úroku, který je dle ujednání smluvních stran součástí jistiny), a to od prvního dne prodlení do zaplacení. V bodě 5.5 je sjednáno, že o daný úrok 0,2 % denně z dlužné částky je věřitel rovněž oprávněn požádat též v případě, že dlužníci nesplní jinou povinnost vyplývající pro ně z uzavřené smlouvy o úvěru a dostanou se do prodlení. Podle bodu 5.7 smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané jistiny o úvěru je věřitel oprávněn požadovat po dlužnících rovněž v případě, že věřitel v souladu se zákonem nebo smlouvou od smlouvy odstoupí a dlužníci budou v prodlení s úhradou dlužné částky spolu s úroky po dobu delší než 20 dnů. V bodě v bodě 9 odst. 1 c/ podmínek byla sjednána rozhodčí doložka, včetně pravidel řízení. Součástí smlouvy je dále splátkový kalendář, dle kterého byli dlužníci povinni splácet od 25.1.2011 měsíční splátky ve výši 4.801 Kč, vždy k 25. dni v měsíci, poslední splátka tak byla sjednána na 25.12.2025. V bodě 10.8 si strany sjednaly, že dlužníci jsou povinni a zavazují se zaplatit příslušné a sjednané provize za vyřízení úvěru. Provize za vyřízení úvěru činí 5 % ze sjednané jistiny o úvěru.

Stejného dne, tj. 8.12.2010 si strany sjednaly Smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem, kterou byl zajištěn úvěr ve výši 400.000 Kč, včetně příslušenství, tj. úroku 12 % ročně při splatnosti 180 měsíců a dále nárok na smluvní pokutu ve výši 120.000 Kč, jakož i nárok na zaplacení případného úroku z prodlení. Předmětem zástavy je, pokud se týká zástavce č. 1 Jaroslava anonymizovano id.1/2 výše uvedených nemovitostí, stejně tak pokud se týká zástavkyně č. 2 paní Drahomíry anonymizovano .

Z exekutorského zápisu ze dne 8.12.2010 sp. zn. 014 EXz 350/2010 sepsaného exekutorským koncipientem pověřeným JUDr. Antonínem Dohnalem, soudním exekutorem, mj. vyplývá, že v tomto exekutorském zápisu byla sjednána přímá vykonatelnost výše uvedených pohledávek. (KSBR 37 INS 24977/2013)

Z exekutorského zápisu ze dne 24.1.2011 sp. zn. 014 EXz 38/2011, sepsaného exekutorským koncipientem pověřeným JUDr. Antonínem Dohnalem, soudním exekutorem, vyplývá, že věřitel Česká úvěrová pokladna a.s. přistupuje k exekutorskému zápisu ze dne 8.12.2010 sp. zn. 014 EXz 350/2010 a bere na vědomí uznání dluhu dlužníky co do důvodu a výše a souhlasí s ujednáním o přímé vykonatelnosti.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 20100370/2 uzavřené dne 19.10.2011 mezi stejnými stranami jako výše uvedená smlouva vyplývá, že věřitel se zavázal poskytnout úvěr ve výši 200.000 Kč a byly zde sjednány úroky z úvěru ve výši 13,2 % ročně počínaje dnem poskytnutí úroku. Nedílnou součástí se staly Všeobecné obchodní podmínky, které v čl. 5 obsahují stejné ujednání o smluvních pokutách jako výše uvedená smlouva, a to za každé porušení povinnosti neoznámení změny na straně dlužníka týkající se adresy změn v osobních poměrech a okolnosti, které by mohly mít za následek zhoršení schopnosti dlužníka dostát peněžním závazkům. V bodě 10.8 si strany sjednaly, že jsou dlužníci povinni zaplatit příslušné sjednané provize za vyřízení úvěru. Provize za vyřízení úvěru činí 6,9 % ze sjednané jistiny úvěru. V obou smlouvách o úvěru si strany v bodě 6.3 sjednaly smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč, kterou jsou dlužníci povinni zaplatit za každé porušení svých povinností sjednaných v bodě 6.1 a 6.3. (oznamovací povinnosti dlužníka). Ze splátkového kalendáře ke druhé smlouvě vyplývá, že si strany sjednaly splácení vždy k 25. dni v měsíci po částkách 3.010 Kč od 25.12.2011, poslední splátka se měla uskutečnit dne 25.11.2021.

Ze zástavní smlouvy uzavřené dne 20.10.2011 vyplývá, že strany si sjednaly zástavní právo k výše uvedeným nemovitostem, též pro zajištění závazku ze smlouvy o úvěru 20100370/2 ze dne 19.10.2011 ve výši 200.000 Kč, včetně příslušenství, tj. úroku 13,2 % ročně při splatnosti 120 měsíců a dále nárok na smluvní pokutu ve výši 60.000 Kč, jakož i nárok na zaplacení případného úroku z prodlení.

Z exekutorského zápisu ze dne 27.10.2011 sp. zn. 102 EZ 36/2011, sepsaného exekutorským koncipientem pověřeným JUDr. Milanem Vlhou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Ostrava vyplývá, že i pokud se týká druhé smlouvy, byla sjednána doložka vykonatelnosti pohledávek.

Z výpisu k účtu vedeného u Komerční banky vyplývá, že pokud se týká první smlouvy, bylo provedeno vyplacení úvěru dne 16.12.2010 ve výši 347.932 Kč. Pokud se týká druhé smlouvy z výpisu z účtu vedeného u Komerční banky ze dne 7.11.2011 vyplývá, že došlo k výplatě částky 177.804 Kč.

Soudu je známo z jeho předchozí činnosti-z věci (4) 37 ICm 4029/2013, že přijetí částky k první smlouvě v celkové výši 32.068,--Kč potvrdil pan Jaroslav anonymizovano na výdajových pokladních dokladech žalovaného ze dne 8.10.2010. Pokud se jedná o druhou smlouvu, potvrdil pan Jaroslav anonymizovano na výdajových pokladních dokladech ze dne 19.10.2011 přijetí částky 8.396,--Kč. Na všech těchto dokladech je uvedeno jako účel platby: čerpání úvěru .

Ze stránek České národní banky soud zjistil, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami, že úrok u nových obchodů-domácnosti na spotřebu se splatností (KSBR 37 INS 24977/2013) nad 5 let činil v daném období průměrně v prosinci 2010 13,09 % ročně, v říjnu 2011 v průměru 13,15 % ročně. Dle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. ve znění změn a doplňků (dále jen IZ) insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. Dle ust. § 136 odst. 2 IZ rozhodnutí o úpadku musí obsahovat výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce. Dle ust. § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Dle ust. § 199 odst. 3 insolvenčního zákona v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

V daném případě z provedeného dokazování vyplývá, že soud rozhodl o úpadku dlužníků Kateřiny anonymizovano a Jaroslava anonymizovano ve smyslu ust. § 136 a násl. IZ a bylo povoleno oddlužení. Ve smyslu ust. § 136 odst. 2 písm b/ IZ byl insolvenčním správcen ustaven žalobce. Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 165 a násl. IZ pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, a to jako pohledávky vykonatelné, zajištěné na základě smluv o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 8.10.2010 a ze dne 20.10.2011.

Správce ve smyslu ust. § 199 IZ popřel částečně tyto vykonatelné pohledávky žalovaného a to u jednání konaného dne 13.12.2013, žalobu ve smyslu ust. § 199 odst. 1 IZ podal dne 2.1.2014, tedy včas ve stanovené 30 denní lhůtě. Správce v žalobě uvedl důvody, pro které pohledávku popřel (§199 odst. 3 IZ.).

Dle ust. § 497 odst. 1 zákona č. 5131/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle ust. § 502 obch. zák od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

Dle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen OZ) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Z ustanovení § 41 OZ vyplývá, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho (KSBR 37 INS 24977/2013) obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

Dle ust. § 544 odst. 2 OZ smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Dle ust. § 369 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba o úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

Ohledně přihlášené částky 878.188,02 Kč soud dospěl k následujícím závěrům: žalovaný a dlužníci uzavřeli ve smyslu ust. § 497 obchodního zákoníku smlouvu o úvěru. Žalovaný prokázal, že dlužníkovi poskytl částku 380.000 Kč, ve zbytku sjednané částky, tedy v rozsahu 20.000 Kč nebylo poskytnutí úvěru prokázáno. Soud nesouhlasí s žalobcem, že do částky, která byla poskytnuta jako úvěr, není možno započítat částku, která byla vyplacena v hotovosti. Skutečnost, že byla poskytnuta z titulu úvěru, prokazuje nejen uznání v exekutorském zápisu, ale i doklady o převzetí částek v hotovosti. Na jednotlivých dokladech je výslovně uvedeno čerpání úvěru . Soud tedy dospěl k závěru, že i částky, které obdržel pan Jaroslav anonymizovano v hotovosti, je nutno považovat za čerpání úvěru. Jiný závěr by považoval za příliš formalistický.

Skutečnost, že dlužníci byli povinni dle čl. 10 bod 8 zaplatit 5 % provizi, tj. 20.000 Kč, za vyřízení úvěru nemá bez dalšího vliv na to, že byla ve skutečnosti poskytnuta pouze částka 380.000 Kč.

Ve smlouvě si strany sjednaly ve smyslu ust. § 502 obchodního zákoníku úroky z úvěru ve výši 12 % ročně. Tato výše není dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy, naopak je v rozsahu obvyklého úroku, kdy výše průměrného úroku z úvěru pro domácnost na spotřební účely se splatností delší 5 let činila v prosinci roku 2010 13,15 % ročně. Splatnost úroků byla sjednána měsíčně spolu se splátkami úvěru, celkem ve 180 splátkách dle splátkového kalendáře. Dlužníci tak byli povinni uhradit jistinu a úrok celkové ve výši 820.915,20 Kč, uhradili však částku 129.627 Kč. Žalovanému na jistině s úroky přísluší částka 691.288,20 Kč. Ujednání, že se úroky z poskytnutého úvěru stávají součástí úvěru soud považuje za běžné ujednání v úvěrových smlouvách. Úroky z prodlení v zákonné výši, které žalovaný požadoval, tj. 7,05 % ročně činí za období od 26.4.2013 do 9.10.2013 částku 22.298,30 Kč. Žalovanému tak po právu přísluší na jistině, úrocích a úroku z prodlení částka 713.586,50 Kč.

Pokud se jedná o smluvní pokutu sjednanou dle § 544 odst. 2 OZ soud přisvědčil názoru žalobce, že tato byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a jedná se tedy o neplatné ujednání ve smyslu ust. § 39 OZ. Smluvní pokuta v čl. 5.1 byla sjednána ve výši 30 % ze sjednané jistiny, pro případ jakéhokoliv prodlení dle splátkového kalendáře, byť jen jediné měsíční splátky. Tato smluvní pokuta je tedy sjednána bez ohledu na skutečně dlužnou částku a bez ohledu na délku prodlení. To znamená, že byla sjednána bez ohledu na délku prodlení i výši dlužné částky. Dlužníci by ji tedy byli povinni hradit i v případě prodlení se zcela minimální částkou po dobu např. jednoho dne. Takto sjednaná pokuta je podle § 39 (KSBR 37 INS 24977/2013) občanského zákoníku neplatná pro rozpor s dobrými mravy (srov. judikatura Vrchního soudu v Praze např. 102 VSPH 154/2012-196 a 102 VSPH 43/2011-70). Pro úplnost je třeba uvést, že pokuta ve stejné výši, tj. 30 % ze sjednané jistiny úvěru, je potom sjednaná v případě, že věřitel v souladu se zákonem nebo se smlouvou od smlouvy odstoupí a dlužníci budou v prodlení s úhradou dlužné částky spolu s úroky po dobu delší než 20 dnů, dále v bodě 6.3 pokuta za nesplnění kterékoliv povinnosti dle bodu 6.1, 6.2 ve výši 1.000 Kč za každé porušení povinnosti. Celkově tak lze uzavřít, že ujednání v neprospěch spotřebitele jsou nepřiměřená, v případě procentně sjednaných pokut proto, že jsou sjednány bez ohledu na výši skutečného dluhu. V posuzovaném případě smlouva o úvěru obsahovala ujednání o smluvní pokutě, které je ve světle předchozích rozhodnutí dle ustanovení § 39 OZ neplatné.

V souladu s § 41 OZ dospěl soud k závěru, že není namístě konstatovat neplatnost uzavřené smlouvy jako celku, nicméně je třeba podrobit tomuto posouzení některá smluvní ustanovení, a to zejména ta, jež mají svůj základ ve Všeobecných smluvních podmínkách. Za neplatná tak považuje soud ujednání o pokutách. Ohledně hodnoty zajištění, které je dle žalobce ve zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky soud uvádí, že tento názor žalobce nesdílí. Zástavní smlouvou byl zajištěn dluh v celkové výši 864.123,--Kč (což je částka, kterou byl žalobce povinen splatit na jistině a úrocích z úvěru. Hodnota nemovitosti byla dle tvrzení žalobce 2,5 milionu Kč. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že zajištěn je nárok na úrok z prodlení. Soud vzhledem k uvedenému nepřisvědčil názoru žalobce, že je zde dán takový zjevný nepoměr hodnoty zajištění k hodnotě zajištění pohledávky, který by mohl způsobit neplatnost zástavní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 občanského zákoníku a nejedná se ani o ujednání v rozporu s ust. § 59 občanského zákoníku.

Soud tedy na základě výše uvedených závěrů vyhověl žalobě, pokud se jedná o částku 164.601,52 Kč, včetně zajištění. Částka sestává z neplatně sjednané smluvní pokuty a z úroků z prodlení vztahujících se k neposkytnuté části úvěru.

Ohledně pohledávky přihlášené ve výši 383.120,95 Kč dospěl soud k následujícím závěrům: Tak jako v předešlém případě strany uzavřely ve smyslu ust. § 497 a násl. obch. zák. smlouvu o úvěru, na základě které se žalovaný zavázal zaplatit úvěr ve výši 200.000,--Kč. Prokázáno bylo poskytnutí 177.804,--Kč převodem na účet a částky 8.396,--Kč celkem 186.200,--Kč. Ohledně závěru, že je nutno tuto částku považovat za poskytnutí úvěru, soud poukazuje na závěry u prvního úvěru. Strany si ve smlouvě sjednaly úrok z úvěru ve výši 13,2 % (§ 502 obch. zák.). Úrok sjednaný v dané výši soud nepovažuje za ujednání v rozporu s dobrými mravy, vzhledem k tomu, že odpovídá průměrným bankovním úrokům, jak vyplývá z tabulky uveřejněné na stránkách ČNB, když v říjnu roku 2011 činí úroky na spotřební úvěry domácnosti se splatností delší 5 let 13,15 % ročně. S takto sjednaným úrokem při sjednání úvěru na období 120 měsíců byl dlužník povinen uhradit částku 336.260,40 Kč. Uhradil však pouze 48.160 Kč. Žalovaný tak má nárok na jistině a úroku celkem 288.100,40 Kč. K tomu úrok z prodlení, který žalovaný uplatnil v zákonné výši 7,05 % ročně, tento činí za období od 26.4.2013 do 8.10.2013 částku 9.293,01 Kč. Žalovanému tak přísluší celkem 297.393,41 Kč. (KSBR 37 INS 24977/2013)

Ohledně neplatnosti smlouvy a ujednání o smluvní pokutě soud odkazuje na výše uvedené závěry u pohledávky č. 1, když ujednání ohledně pokuty 30 % ze sjednané jistiny je sjednáno za stejných podmínek jako u pokuty pod č. 1.

Pokud se týká dalších smluvních sankcí vůči dlužníkům, pak je ujednání v bodě 5.5, kde je sjednaná pokuta sice v nižší výši 10 % pro případ zesplatnění úvěru pro porušení povinnosti, avšak opět bez vazby na dlužnou částku. Stejně je sjednána pokuta ve výši 1.000 Kč za každé porušení povinnosti. Soud v případě pohledávky pod č. 2 vyhověl žalobě ohledně částky 85.727,54 Kč, sestávající z pokuty ve výši 60.000 Kč a dále nesplacené částky jistiny a úroku a úroku z prodlení k ní náležících. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

Pokud se jedná o námitku, že hodnota zajištění ve zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky(a z toho dovozované neplatnosti zástavní smlouvy)-ani ve druhém případě soud nedospěl k závěru, že by taková situace nastala. Pohledávka zajištěná zástavním právem činila včetně smluvních úroků 361.184,--Kč (že byl poskytnut ve výši 177.804,--Kč, namísto sjednaných 200.000,--Kč, na tomto závěru nic nemění, dlužníci byli oprávněni požadovat celou oprávněnou částku a žalovaný ji byl povinen poskytnout). I zde je třeba k zajišťované hodnotě přičíst i to, že předmětem zajištění byl i nárok na případně vzniklý úrok z prodlení. Je třeba dát za pravdu žalovanému v tom, že se jednalo o v pořadí druhou zástavu na stejných nemovitostech. Hodnota těchto nemovitostí tedy byla v dané době dotčena již tímto prvním zástavním právem.

Vzhledem k výši zajištěné pohledávky, k tomu, že na předmětné nemovitosti již vázalo předchozí zástavní právo zajišťující pohledávku ve výši 864.000,--Kč (s případnými úroky z prodlení), nemá soud za to, že hodnota zástavy (která činí dle žalobce 2.5 mil. Kč) by byla v takovém nepoměru k zajišťované pohledávce, aby způsobila neplatnost zástavní smlouvy ve smyslu ust. § 39.

O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 202 IZ dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou mu tímto rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Brně dne 7.12.2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Mikolajková, v.r. Eliška Šobová samosoudce