37 ICm 375/2013
č.j.: 37 ICm 375/2013-93 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 37 INS 24574/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudcem Tomášem Jirmáskem ve věci žalobců: a) LESS & TIMBER s.r.o., IČ: 270 95 835, se sídlem Bohdaneč 136, PSČ 285 25, zastoupen Mgr. Michaelou Bartoškovou, advokátkou, se sídlem Nad Spádem 641/20, 147 00 Praha 4, b) Mgr. Monika Cihelková, se sídlem Lazarská 5, 110 00 Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka: LESS & TIMBER s.r.o., IČ: 270 95 835, se sídlem Bohdaneč 136, PSČ 285 25, zastoupena Mgr. Lucií Sabolovou, advokátkou, se sídlem Hybernská 32, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o., IČ: 257 23 758, se sídlem Praha 5-Smíchov, Plzeňská 3217/16, PSČ 150 00, zastoupen JUDr. Moni-kou Novotnou, advokátkou společnosti Rödl & Partner, v.o.s., IČ: 250 64 690, se sídlem Praha 1, Platnéřská 2, PSČ 110 00, o určení neplatnosti výpovědi,

takto:

I. Žaloba na určení, že výpověď Smlouvy o leasingu s opcí č. 154230610 uzavřené dne 7.6.2010 mezi žalovaným a žalobcem a), daná žalovaným dne 24.10.2012 a doručená žalobci a) dne 26.10.2012, je neplatná, s e z a m í t á .

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 19.239,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Moniky Novotné, advokátky.

Odůvodnění:

I. Tvrzení žalobců (žalobní návrh)

[1] Společnou žalobou podanou dne 5.2.2013 se žalobci domáhali určení, že výpověď Smlouvy o leasingu s opcí č. 154230610 uzavřené dne 7.6.2010 mezi žalovaným a žalobcem a) (dále jen Smlouva ), daná žalovaným dne 24.10.2012, doručená žalobci a) dne 26.10.2012 (dále jen Výpověď ), je neplatná.

[2] Úvodem žalobci zrekapitulovali průběh insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 37 INS 24574/2012 ve věci dlužníka LESS & TIMBER s.r.o. (v tomto řízení žalobce a) (dále jen Insolvenční řízení ).

[3] Žalobci dále uvedli, že mezi žalovaným (jako leasingovým pronajímatelem) a žalobcem a) (jako leasingovým nájemcem) byla uzavřena Smlouva, na základě které se žalobce a) stal uživatelem kolového nakladače VOLVO L45F, VIN: VCE0L45FL01960241 (dále jen Nakladač ). Žalobce a) byl povinen platit leasingové splátky žalovanému v mě- síční výši 1.714,80 EUR, splatné vždy k 5. dni kalendářního měsíce s tím, že celkový počet splátek činí 54.

[4] Žalobce a) leasingové splátky řádně platil až do října 2012, kdy byl dne 2.10.2012 osvědčen úpadek mateřské společnosti žalobce a) LESS a.s., a sesterské společnosti žalobce a) LESS & FOREST s.r.o., v důsledku čehož došlo ze strany financujících bank k zablokování bankovních účtů žalobce a) a tento stav trval až do vydání usnesení o úpadku žalobce a), tedy do dne 23.10.2012. Žalobce a) tak po dobu 3 týdnů nemohl hradit své závazky nezbytné k zajištění chodu jeho podniku a ocitl se v prodlení s úhradou říjnové splátky leasingu splatné dne 5.10.2012.

[5] Dne 24.10.2012 žalovaný vypověděl Smlouvu o leasingu s opcí č. 154230610. Výpověď byla žalobci a) doručena dne 26.10.2012. Jako důvod Výpovědi bylo uvedeno neplacení nájemného, čímž mělo dle tvrzení žalovaného dojít k podstatnému porušení smluvní povinnosti. Žalovaný vyzval dne 26.10.2012 žalobce a), aby zaplatil dluh na leasin- gových splátkách ve výši 1.714,80 EUR dle dispozic uvedených ve splátkovém kalen- dáři, což má prokazovat tvrzení žalobců, že byl žalobce a) v prodlení s jedinou splátkou.

[6] Dne 31.1.2013 byla žalobci a) doručena výzva žalobce k vydání Nakladače, a to nej- později do 6.2.2013.

[7] Cituje čl. 12 Všeobecných smluvní podmínek leasingu s opcí ze dne 1.11.2008 (dále jen Podmínky ) žalobci dovozují, že zde nebyly žádné smluvní podmínky pro to, aby žalovaný podal Výpověď. Žalobce a) totiž nebyl (v době podání Výpovědi) v prodlení s žádnou leasingovou splátkou více než 30 kalendářních dní, ani s více leasingovými splátkami více než 15 kalendářních dní.

[8] Tvrdí-li žalovaný v tomto řízení jiné důvody pro podání Výpovědi, tak se jedná pouze o účelové tvrzení, které nezasluhuje právní ochrany. Již z důvodu právní jistoty nelze později tyto důvody měnit za jiné. Právní úkon musí být učiněn vážně, určitě a sro- zumitelně, jinak je neplatný. Právní úkon není učiněn vážně (opravdově) tehdy, je-li podle objektivních okolností konkrétního případu zřejmé, že jednající nechtěl svým

projevem vůle způsobit právní účinky, které s takovým projevem vůle normy občan- ského práva nespojují. Z následného chování žalovaného je však zřejmé, že se tento nechoval tak, že by Výpověď myslel vážně, neboť po podané Výpovědi se nesnažil bez zbytečného odkladu realizovat své vlastnické právo a nadále inkasoval leasingové splátky.

[9] Postup žalovaného v souvislosti s Výpovědí je dle názoru žalobců výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, a neměl by požívat právní ochrany. Žalovaný svým postupem zneužil situace žalobce a). Současně žalobci uvádí, že Výpo- věď je od počátku neplatným právním úkonem. Pokud by soud zastával názor opačný, tak s odkazem na ust. § 329 odst. 3 insolvenčního zákona 1 žalobci uvádějí, že Výpověď usnesením o povolení reorganizace pozbyla účinnosti 2.

[10] Naléhavý právní zájem na podání této žaloby je dle žalobců dán skutečností, že bez soudem vysloveného určení neplatnosti Výpovědi jsou ohrožena práva žalobce a) vyplývající ze Smlouvy, resp. je ohroženo právo žalobce a) provozovat svůj podnik v dosavadním rozsahu.

II. Návrh žalobců na vydání předběžného opatření

[11] Spolu s žalobou podali žalobci návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by žalovanému bylo uloženo, aby se zdržel odebrání Nakladače a aby strpěl jeho užívání žalobcem a).

[12] V době podání návrhu na nařízení předběžného opatření nebylo zřejmé, do kterého senátu bude (s ohledem na rozvrh práce) žaloba přidělena, když v jiných věcech tato nejistota trvala týden. S ohledem na uvedenou skutečnost a vzhledem k tomu, že hrozilo nebezpečí z prodlení, a to jak po věcné stránce, kdy pozdější nařízení by mohlo ztratit smysl, tak po stránce procesní, kdy hrozilo nedodržení sedmidenní lhůty pro vydání předběžného opatření (§ 75c odst. 2 o.s.ř. 3), rozhodl soud o nařízení předběžného opatření v Insolvenčním řízení (usnesení č.j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-55 ze dne 5.2.2013 4).

[13] V citovaném usnesení byly vyloženy důvody pro jeho nařízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 7.3.2013, když řízení o odvolání (B-61) bylo zastaveno a odvolání na č.l. B-64 bylo odmítnuto, vše usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 311/2013- B-71 ze dne 4.3.2013.

1 zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon ) 2 v této souvislosti žalobci odkazují např. na článek Mgr. Juraje Alexandera, LL.M., O ochraně smluvních vztahů a hotovosti v insolvenčním řízení in Právní rozhledy č. 11, ročník 2010 3 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) 4 všechna usnesení insolvenčního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou zveřejněna v insolvenčním rejstříku

III. Tvrzení žalovaného (žalobní obrana)

[14] Žalovaný se dne 14.2.2013 k žalobě vyjádřil a navrhl jí zamítnout. Ve své obsáhlé a precizní argumentaci zejména uvádí, že zde byl dán důvod pro podání Výpovědi podle čl. 12.2.2 Podmínek, neboť na žalobce a) byl podán insolvenční návrh. Tento důvod zde v době podání Výpovědi existoval a není tak rozhodné, že ve Výpovědi je uveden důvod jiný, když žádné zákonné ani smluvní ustanovení nestanoví povinnost specifikovat výpovědní důvod v samotné Výpovědi.

[15] V této souvislosti žalovaný cituje některá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR s tím, že soud by se měl zaměřit na řešení otázky, zda v době podání Výpovědi objektivně existoval (dle Podmínek) některý z důvodů pro podání Výpovědi.

[16] Stran pozbytí účinnosti Výpovědi rozhodnutím insolvenčního soudu o povolení reorganizace žalobce a) žalovaný uvádí, že tato domněnka je mylná. Zamýšlel-li by zákonodárce tak výrazný zásah do právní jistoty účastníků smluv, tak by to jistě v insolvenčním zákoně uvedl výslovně. Jde-li o citovaný článek JUDr. Juraje Alexan- dera, tak názory v něm obsažené, přes jejich nespornou zajímavost a znalost americké právní úpravy, jsou názory na danou problematiku spíše ojedinělými. V daném případě se uplatní argumentace opačná.

IV. Skutková zjištění

Nesporné skutečnosti [17] Při jednání soudu konaném dne 12.3.2013 učinili účastníci nespornými tyto skutečnosti: Insolvenčním návrhem, kterým bylo dne 8.10.2012 zahájeno Insolvenční řízení (účinky spojené se zahájením Insolvenčního řízení nastaly dne 9.10.2012 v 10:07 hodin), se insolvenční navrhovatel (Citibank Europe plc.) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku žalobce a) a řešení tohoto úpadku reorganizací. Usnesením č.j. KSPH 37 INS 24574/2012-A-34 ze dne 23.10.2012 byl zjištěn úpadek žalobce a). Insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Monika Cihelková (žalobkyně b). Usnesením č.j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-47 ze dne 24.1.2013 byla žalobci a) povolena reorganizace. Mezi žalobcem a) a žalovaným byla dne 7.6.2010 uzavřena Smlouva, na základě které se žalobce a) stal uživatelem Nakladače. Žalobce a) byl povinen platit leasingové splátky žalovanému v měsíční výši 1.714,80 EUR, splatné vždy k 5. dni kalendářního měsíce s tím, že celkový počet splátek činí 54. Žalobce a) leasingové splátky řádně platil, nezaplatil však leasingovou splátku splatnou dne 5.10.2012. Dne 24.10.2012 žalovaný vypověděl Smlouvu. Výpověď byla žalobci a) doručena dne 26.10.2012. Dne 31.1.2013 byla žalobci a) doručena výzva žalovaného k vydání Nakladače, a to nejpozději do 6.2.2013.

Neprovedené důkazy [18] Žalobci navrhli jako důkaz provedení výslechu svědka pana Prchala, ředitele společnosti LESS & TIMBER s.r.o. Tento svědek měl být vyslechnut k prokázání tvrzení žalobců, že Nakladač je k provozování dlužníkova podniku nezbytně a nutný

[19] Žalovaný navrhl jako důkaz provedení výslechu svědka pana Martina Smrčka, zaměst- nance žalovaného. Tento svědek měl být vyslechnut k prokázání tvrzení žalovaného, že faktury byly vystavovány nikoliv na běžné leasingové nájemné, ale že byly vystavovány na finanční vyrovnání po skončení výpovědi. Tedy že nejde o splátky leasingového nájemného a že si toho byl vědom i žalobce a).

[20] Soud se před samotným věcným projednáním žaloby zabýval aktivní legitimací žalobců a jejich naléhavým právním zájmem na požadovaném určení a shledal, že žalobci naléhavý právní zájem nemají (viz odst. 34 a násl.). Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani případné prokázání, že Nakladač je pro provoz podniku žalobce a) nezbytný, neboť jak bude uvedeno dále, tak zde jsou jiné procesní prostředky, které mají přednost před žalobou na určení neplatnosti Výpovědi. Proto soud zamítl provedení důkazu výslechem svědka pana Prchala, ředitele společnosti LESS & TIMBER s.r.o.

[21] Není-li zde naléhavý právní zájem na žalobci požadovaném určení neplatnosti Výpově- di, nepřichází v úvahu ani přezkoumání žaloby po stránce věcné. Provádění důkazů prokazujících skutečnosti týkající se věci samé, by bylo v příkrém rozporu s hospodár- ností a rychlostí řízení za situace, kdy by jakákoliv skutková zjištění z těchto důkazů nemohla ničeho změnit na rozhodnutí soudu a jeho odůvodnění 5. Proto soud zamítl provedení důkazu výslechem svědka pana Martina Smrčka, zaměstnance žalovaného.

Nehodnocené důkazy [22] Důkazy: Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení reorganizace ze dne 8.10.2012 Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 24574/2012-A-34 ze dne 23.10.2012 Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-47 ze dne 24.1.2013 Smlouva Splátkový kalendář ze dne 29.7.2010 Všeobecné smluvní podmínky leasingu s opcí ze dne 1.11.2008 Výpisy z účtu dlužníka prokazující úhradu splátek Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 23815/2012-A-10 ze dne 2.10.2012 Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 23802/2012-A-13 ze dne 2.10.2012 Výpověď Výzva k vydání předmětu leasingu ze dne 31.1.2013

5 srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 3 Cdon 1338/96 ze dne 27.3.1997, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, pod poř.č. 21, r. 1997 nebo naposledy usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 32 Cdo 5026/2008 ze dne 27.4.2010 uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 16, roč. 2010, str. 598-599

výpisem z elektronického insolvenčního rejstříku ve věci KSPH 37 INS 24574/2012 byly soudem při jednání dne 12.3.2013 provedeny, avšak nebyly hodnoceny, když z výše uvedených účastníky učiněných nesporných tvrzení má soud již dostatečně za prokázaný skutkový stav nezbytný pro rozhodnutí ve věci.

V. Závěr soudu o skutkovém ději

[23] Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu (ději), a to že insolvenčním návrhem, kterým bylo dne 8.10.2012 zahájeno Insolvenční řízení (účinky spojené se zahájením Insolvenčního řízení nastaly dne 9.10.2012 v 10:07 hodin), se insolvenční navrhovatel (Citibank Europe plc.) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku žalobce a) a řešení tohoto úpadku reorganizací. Usnesením č.j. KSPH 37 INS 24574/2012-A-34 ze dne 23.10.2012 byl zjištěn úpadek žalobce a). Insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Monika Cihelková (žalobkyně b). Usnesením č.j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-47 ze dne 24.1.2013 byla žalobci a) povolena reorganizace.

[24] Mezi žalobcem a) a žalovaným byla dne 7.6.2010 uzavřena Smlouva, na základě které se žalobce a) stal uživatelem Nakladače. Žalobce a) byl povinen platit leasingové splátky žalovanému v měsíční výši 1.714,80 EUR, splatné vždy k 5. dni kalendářního měsíce s tím, že celkový počet splátek činí 54. Žalobce a) leasingové splátky řádně platil, nezaplatil však leasingovou splátku splatnou dne 5.10.2012. Dne 24.10.2012 žalovaný vypověděl Smlouvu. Výpověď byla žalobci a) doručena dne 26.10.2012. Dne 31.1.2013 byla žalobci a) doručena výzva žalovaného k vydání Nakladače, a to nejpoz- ději do 6.2.2013.

VI. Právní úprava

[25] Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

[26] Podle ust. § 231 odst. 2 insolvenčního zákona v průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud, a to buď jako otázku předběžnou nebo v incidenčním sporu, jehož předmětem je tato otázka. Žalobu v tomto sporu mohou podat účastníci insolvenčního řízení s výjimkou dlužníka, nejde-li o dluž- níka s dispozičními oprávněními, insolvenční správce a státní zastupitelství. Žalobcem nebo žalovaným musí být vždy insolvenční správce.

[27] Podle ust. § 80 písm. c) o.s.ř. lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

[28] Podle ust. § 95 odst. 1 o.s.ř. může žalobce (navrhovatel) za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle odst. 2 citovaného ustanovení soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

VII. Právní posouzení věci

[29] Nezbytným předpokladem úspěšnosti žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, po procesní stránce spočívá v tom, že a) účastníci mají věcnou legitimaci a že b) na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. 6

Věcná legitimace [30] Soud se předně zabýval otázkou věcné legitimace účastníků v řízení. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není podle ust. § 80 písm. c) o.s.ř., má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká.

[31] Věcná legitimace žaloby je předpokladem úspěšnosti žaloby na plnění i žaloby na urče- ní. Není však rozhodujícím kritériem z hlediska naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 písm. c) o.s.ř. 7 Věcná legitimace žalobce je tedy jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby, nikoliv předpokladem jediným.

[32] Soud po posouzení účastníky učiněných nesporných tvrzení dospěl k závěru, že v daném případě je dána věcná legitimace žaloby (potažmo žalobce a). Platnost posuzované Výpovědi se dotýká právní sféry žalobce a), když Výpověď se týkala leasingového vztahu, jehož účastníci jsou účastníky tohoto řízení, a když to byl právě žalobce a), komu byla žalovaným Výpověď adresována.

[33] Procesní legitimace žalobkyně b) (insolvenční správkyně) je dána ust. § 231 odst. 2 insolvenčního zákona, podle kterého žalobcem nebo žalovaným ve sporu o neplatnost právního úkonu musí být vždy insolvenční správce, a to buď na straně žalobce, či na straně žalovaného, záleží, jaké hmotněprávní stanovisko k řešené otázce zaujímá.

Naléhavý právní zájem [34] I v incidenčních sporech v rámci insolvenčního řízení se uplatní požadavek na prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (§ 80 písm. c) o.s.ř.). Tento požada- vek může být v určitých situacích modifikován existencí insolvenčního řízení, kdy platnost a neplatnost právních úkonů posoudí pouze insolvenční soud, což může být ve

6 shodně JUDr. Ljubomír Drápal in Občanský soudní řád : komentář / Ljubomír Drápal, Jaroslav Bureš a kolektiv-1. vydání-Praha : C. H. Beck, 2009, I. svazek, str. 527 7 srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. 7 Cdo 154/93 ze dne 20.11.1995, publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 5, ročník 1996, str. 225

spojení s dalšími přistoupivšími skutečnostmi důvod pro existenci naléhavého právního zájmu.

[35] Soud se tak dále zabýval otázkou, zda je zde naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým 8 či v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostřed- ky vystihuje obsah a povahu příslušeného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků 9. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobců nebo ohrožení jejich práva.

[36] Výše nastíněné funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Není proto dán naléhavý právní zájem v případě, je-li posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo naopak ukončen 10.

[37] Pro svou přesvědčivost a pro shodnou problematiku soud odkazuje, pokud jde o právní závěr soudu o naléhavém právním zájmu, na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 3489/2009 ze dne 22.9.2009 11, se kterým byli účastníci seznámeni již při jednání, a se kterým se soud plně ztotožňuje: V posuzované věci, v níž se žalobkyně domáhá určení neplatnosti výpovědi smlouvy, tedy určení neplatnosti právního úkonu, jímž měl být ukončen právní vztah smlouvou založený, jde právě o ten problém, který řeší citovaná judikatura. Skutková tvrzení, na nichž žalobkyně zakládá svůj právní zájem na požadovaném určení, vedou k závěru, že sporným (ohroženým) je její nynější právní postavení- jde ve skutečnosti o to, zda jí (i nadále) svědčí právo nájmu ke stavbě ve vlast- nictví žalované, resp. zda nájemní vztah založený smlouvou ze dne 25.6.1993 trvá. Nelze přisvědčit žalobkyni, že v její situaci neměla k dispozici jiný procesní prostředek k obraně nežli žalobu na určení neplatnosti výpovědi; nic jí nebránilo žalovat v souladu s ust. § 80 písm. c) o.s.ř. na určení právního vztahu nebo práva způsobem naznačeným v předchozí větě. Platnost výpovědi má pro posouzení sporného právního postavení žalobkyně pouze povahu otázky předběžné a poža- dované určení by tak nejistotu v jejím právním postavení neodstranilo; neplynulo by z něho, že žalobkyni svědčilo právo nájmu též ke dni rozhodnutí soudu, neboť v případě neplatnosti výpovědi mohl nájemní vztah v mezidobí zaniknout jiným způsobem. Nebylo by z něho nakonec zřejmé ani to, zda právo nájmu žalobkyni vůbec vzniklo, neboť určení, že je neplatná výpověď smlouvy, neimplikuje posou- zení této smlouvy jako platné. Žalobkyně se tedy mýlí v názoru, že určení neplat-

8 srov. nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 17/95 ze dne 20.6.1995, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 35/1995 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.2.1971, sp.zn. 2 Cz 8/71, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 17/1972 9 srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 3 Cdon 1338/96 ze dne 27.3.1997, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1997 10 srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Odo 539/2003 ze dne 27.1.2005, publikovaný ve Výběru NS pod č. 25/2005 11 publikované ve Výběru NS č. 6035/2009

nosti výpovědi smlouvy zahrnuje v sobě bez dalšího též určení existence právního vztahu, jenž měl být touto smlouvou založen. Žaloba na určení neplatnosti právního úkonu, kterou lze řešit jako otázku předběžnou v řízení o žalobě na plnění, popřípadě v řízení o určení práva nebo právního vztahu, a která neřeší sporné vztahy mezi stranami tak, aby se předešlo dalším, navazujícím sporům, je z hlediska potřeb praktického života zcela zbytečná a patří typicky mezi ty žaloby, jejichž věcnému projednání má požadavek naléhavého právního zájmu stanovený v ust. § 80 písm. c) o.s.ř. bránit, tak aby nedocházelo ke zbytečnému, neúčelnému množení sporů. Nezbývá než uzavřít, že odvolací soud vyřešil dovoláním vymezenou právní otázku v souladu s právem a v intencích ustálených judikatorních závěrů.

[38] Právní názor, že pokud je možno žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti příslušného právního úkonu, neboť otázka platnosti právního úkonu má ve vztahu k otázce existence práva nebo právního vztahu otázku povahy předběžné, shledal Ústavní soud ústavně konfor- mním 12. Tato teze platí i v podmínkách insolvenčního řízení.

Návrh žalobců na změnu žaloby [39] Poté, co soud při jednání konaném dne 12.3.2013 předestřel účastníkům svůj právní názor stran nedostatku naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti Výpovědi, zástupkyně žalobců navrhly změnu žaloby v tom smyslu, že se určuje, že ,,Smlouva o leasingu s opcí č. 154230610 ze dne 7.6.2010 uzavřená mezi žalovaným a žalobcem a) trvá .

[40] Soud uvedený návrh zamítl, neboť má za to, že výsledky dosavadního řízení by nemoh- ly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, resp. jejich rozsah by nepostačoval k tomu, aby soud o změněném návrhu mohl bez dalšího rozhodnout. Zejména by musela být zkoumána vůle žalovaného (osob za něj jednajících), který podal Výpověď. K tomu i žalovaný a žalobce a) podali návrh na doplnění dokazování výslechem svědků, které by bylo třeba zvlášť předvolat, a tedy za tímto účelem odročovat jednání, což by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení.

[41] Navíc posouzení platnosti Výpovědi je jen jednou z předběžných otázek pro posouzení existence leasingového vztahu ( trvání Smlouvy o leasingu ), nikoliv však otázkou jedinou. Leasingový vztah mezi žalovaným a žalobce a) totiž např. mohl zaniknout jiným způsobem (splněním, uplynutím doby, atd.), takže rozsah předběžných otázek v takovém řízení nelze zužovat jen na platnost či neplatnost Výpovědi.

Námitky žalobců [42] Soud se věcně nezabýval námitkami (proti Výpovědi) a tvrzeními žalobců, že Výpověď byla podána neplatně a že leasingové splátky jsou (až na jednu výjimku) řádně placeny, když jednak všechny námitky by vyžadovaly věcné projednání žaloby (což, jak výše uvedeno, nelze) a druhá námitka se zjevně ani netýká posuzování (ne)platnosti podané Výpovědi.

12 srov. např. jeho usnesení sp.zn. I. ÚS 45/1999 ze dne 9.11.1999, sp.zn. IV. ÚS 501/2000 ze dne 7.12.2000, publikované ve Výběru ÚS pod č. 2239/2000., sp.zn. II. ÚS 2453/2007 ze dne 28.8.2008, publikované ve Výběru ÚS pod č. 2453/2007

[43] Ze stejného důvodu se soud ani nezabýval právním charakterem plateb prováděných žalobcem a), tedy zda se jedná o platbu pravidelných leasingových splátek, smluvní pokuty, či finančního vypořádání.

Závěrečné shrnutí [44] Konečně nelze ani pominout, že žaloba o určení neplatnosti Výpovědi, není žalobou na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jak předpokládá ust. § 80 písm. c) o.s.ř., když povaha Výpovědi nespočívá ani v právu ani v právním vztahu , neboť jde toliko o právní skutečnost (úkon), která je způsobilá (při splnění všech náležitostí) právní vztah ukončit.

[45] Naléhavý právní zájem u žaloby na určení právní skutečnosti vyplývá vždy zásadně přímo z právního předpisu, jako například dědická žaloba podle ust. § 175k odst. 2 o.s.ř., excindační žaloba podle ust. § 267 o.s.ř., či žaloba o určení doby splnění dluhu podle ust. § 564 občanského zákoníku 13. Obsahově nejblíže podané žalobě na určení neplatnosti Výpovědi má žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle ust. § 711 odst. 3 občanského zákoníku nebo žaloba na neplatnost rozvázání pracovního poměru podle ust. § 72 zákoníku práce 14.

[46] Vyřčený požadavek nezbytnosti naléhavého právního zájmu, který je určitému okruhu (výše příkladmo vyjmenovaných) žalob na určení právní skutečnosti propůjčen právním předpisem (resp. tento zájem se ani nezkoumá), nelze analogicky rozšiřovat na další okruh žalob, když jde vždy o speciální právní úpravu vztahující se ke konkrétním situacím.

[47] Ze všech výše uvedených důvodů je zřejmé, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti Výpovědi, což brání věcnému projednání žaloby, když zde současně nebyly podmínky pro připuštění změny žaloby, pročež soud rozhodl o zamítnutí žaloby (výrok I.).

VIII. Náklady řízení

[48] O nákladech řízení soud rozhodl (výrok II.) podle ust. § 151 odst. l za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplat- ňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 19.239,-Kč žalovanému, když náklady řízení se sestávají: z paušální odměny za zastoupení advokátem ve výši 15.000,-Kč (§ 5 písm. d) Vyhlášky 15),

13 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník ) 14 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 15 vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů

ze 3 režijních paušálů po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 Advokátního tarifu 16): -převzetí a příprava zastoupení, -písemné podání soudu ze dne 14.2.2013, -účast na jednání před soudem dne 12.3.2013 a z daně z přidané hodnoty 21 % z nákladů řízení ve výši 3.339,-Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

[49] Soud přiznal žalovanému náklady řízení i ve vztahu k insolvenční správkyni (žalobkyni b), neboť pravidlo, že žádný z účastníků právo nemá na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci právo, platí jen ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek (§ 202 odst. 1 insolvenčního zákona).

[50] Lhůta k plnění byla podle ust. § 160 odst. l o.s.ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokátky podle ust. § 149 odst. l o.s.ř., když soud ani v situaci probíhajícího Insolvenčního řízení neshledal důvody pro prodloužení této zákonné lhůty.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podo- bě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 17).

V Praze dne 12. března 2013

Tomáš Jirmásek, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Lucie Ostrówková

16 vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů 17 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů