37 ICm 3546/2013
37 ICm 3546/2013-27 (KSOS 8 INS 7485/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce: Renegade North LLC, reg.č. 4671528, se sídlem 3411 Silverside Road, Rodney Bldg., Suite 104, Wilmington, Delaware 19810, Spojené státy americké, zastoupeného Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem Brno, Šumavská 519/35, proti žalovanému 1): JUDr. Pavel Korta, se sídlem Ostrava, Poštovní 2, insolvenční správce dlužnice Pavly anonymizovano , zastoupenému JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem Ostrava, Poštovní 2, a žalované 2): Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Poruba, Komenského 654/26, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že nevykonatelná pohledávka žalobce Renegade North LLC, reg.č. 4671528, uplatněná přihláškou P1 v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 8 INS 7485/2013 s dlužnicí Pavlou anonymizovano , z titulu směnky ve výši 33.193,-Kč, je po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 8.228,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet jeho zástupce.

III. Žalobce a žalovaná 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21.10.2013 domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 33.193,-Kč z titulu směnky, uplatněná v insolvenčním řízení dlužnice Pavly anonymizovano , anonymizovano , a evidovaná pod číslem P1-1 je po právu jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná s tvrzením, že je majitel směnky vystavené dlužnicí dne 07.04.2006, znějící na částku 26.740,-Kč, kterou nabyl na základě rubopisu, splatnost směnky byla stanovena na 30.04.2009. Směnečná dlužnice, tj. žalovaná 2) (výstavce směnky) však směnku nezaplatila. Žalobce uplatnil postižní nároky ze směnky v souladu s čl. I. § 48 zákona směnečného a šekového v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu dne 27.02.2012 ke Krajskému soudu v Ostravě. Soud vydal ve věci 22.03.2012 směnečný platební rozkaz pod č.j. 3 Cm 148/2012-4, proti kterému podala dlužnice námitky. Jelikož bylo s dlužnicí zahájeno insolvenční řízení, vzal žalobce svůj návrh zpět a pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení, přičemž přihláškou uplatnil pouze práva, která jsou do směnky vtělena a vyplývají z její samotné existence jakožto listinného cenného papíru. Žalobce nemá žádnou vědomost o tom, že by směnka měla účel zajišťovat půjčku nebo zda existovala nějaká směnečná dohoda. Žalobce nemá žádnou informaci o tom, že by pohledávka byla uhrazena. Dále žalobce dovozoval, že je povinností insolvenčního správce předložit důkaz o tom, že pohledávka již byla zaplacena, tedy že zanikla.

Žalovaní navrhovali žalobu zamítnout. Uvedli, že žalovaná 2) vystavila směnku na zajištění svých závazků ze smlouvy o úvěru, podle které jí měl být poskytnut úvěr ve výši 10.000,-Kč. Žalovaná 2) uzavřela smlouvu o úvěru se společností FINPOMOC.CZ s.r.o., která ji poskytla fakticky pouze částku 8.000,-Kč, přičemž dlužnice věřiteli poskytnutý úvěr vrátila spolu s příslušenstvím. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou 2) a právním předchůdcem žalobce FINPOMOC.CZ s.r.o. má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a za této situace je zajištění směnkou nepřípustné. Použití směnky k zajištění splacení spotřebitelského úvěru výslovně zakazuje ust. § 18 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti dnem 01.11.2011. Nad to uvedli, že směnečná dohoda je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 52 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 a vztahují se na ni proto zákazy uvedené v § 56 odst. 1 a odst. 3 písm. k) občanského zákoníku. Přitom platí, není-li ve směnečné dohodě vyloučena převoditelnost směnky rubopisem, pak taková dohoda (smlouva) obsahuje ujednání, které způsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Pokud žalovaní vznáší kauzální námitku a tvrdí, že žalovaná 2) zaplatila pohledávku zajištěnou směnkou, kauzální námitka je přípustná bez ohledu na rubopis směnky. Současně uvedli, že zajištění spotřebitelského úvěru formou blankosměnky považují za rozporné s dobrými mravy. Odkázali přitom na judikaturu Ústavního soudu. Dále měli za to, že žalobce nabyl směnku ke škodě dlužnice s poukazem na obdobné případy, kdy společnosti FINPOMOC.CZ s.r.o. převedla směnky na společnost žalobce.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

ICM R

Žalobce a jeho zástupce se k jednání nedostavili bez omluvy, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.

Z listin z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 8 INS 7485/2013 soud zjistil, že:

-usnesením ze dne 01.07.2013 byl zjištěn úpadek dlužnice (žalované 2), insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný 1) a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -usnesením ze dne 19.12.2013 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, -přihláškou pohledávky č. P1 doručenou insolvenčnímu soudu dne 05.05.2013 přihlásil žalobce jako věřitel do insolvenčního řízení nevykonatelnou pohledávku ve výši celkem 33.193,-Kč (sestávající ze směnečné sumy 26.740,-Kč, směnečné odměny a směnečného úroku 6.453,-Kč). Podle přihlášky pohledávek důvodem jejího vzniku byla směnka vlastní, splatná 30.04.2009 a vystavená na směnečnou sumu 26.740,-Kč s tím, že žalobce nabyl práva ze směnky na základě rubopisu, -u přezkumného jednání ze dne 03.10.2013 insolvenční správce i dlužnice popřeli pohledávku žalobce co do pravosti, když žalovaná 2) měla od věřitele půjčku 10.000,- Kč a celou ji vrátila. Na zajišťovací směnku nedluží proto ničeho. Insolvenční správce pak uvedl, že pohledávka nevznikla vzhledem k porušení směnečné dohody, -insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření jeho pohledávky podle ust. § 197 insolvenčního zákona dopisem ze dne 03.10.2013, který byl žalobci doručen 04.10.2013, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce přihlásil přihláškou P1 do insolvenčního řízení Pavly anonymizovano vedeného pod sp.zn. KSOS 8 INS 7485/2013 nevykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 33.193,-Kč, přičemž žalovaní ji popřeli co do pravosti. Žalobce včas uplatnil své právo na určení pohledávky č. 1 žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti popírajícímu insolvenčnímu správci a dlužnici.

Soud se proto mohl zabývat vlastním nárokem žalobce na určení pravosti pohledávky č. 1 přihlášené do insolvenčního řízení ve výši 33.193,-Kč z titulu směnky.

Z originálu směnky vlastní vystavené dne 7. dubna 2006 soud zjistil, že dlužnice měla za tuto směnku zaplatit na řad společnosti FINPOMOC.CZ s.r.o. částku 26.740,-Kč. Jako datum splatnosti je uvedeno 30. dubna 2009. Jako výstavce je označena a podepsána dlužnice. Z nedatovaného rubopisu soud zjistil, že směnka byla indosována na řad žalobce.

Ze směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.03.2012, č.j. 3 Cm 148/2012-4, vzal soud za prokázáno, že směnečný platební rozkaz byl vydán, avšak není opatřen doložkou právní moci. Žalobce tvrdil, že byly proti němu podány námitky, a že následně vzal svůj návrh zpět.

Z výslechu žalované 2) jako účastnice řízení soud zjistil, že v roce 2006, a to v dubnu uzavřela jako spotřebitelka-nepodnikatelka úvěrovou smlouvu se společností FIMPOMOC.CZ s.r.o. V souvislosti s ní vystavila věřiteli směnku. K uzavření smlouvy došlo

ICM R u žalované 2) doma. Celkem se mělo jednat o úvěr ve výši 10.000,-Kč. Věřitel jí vyplatil pouze 8.000,-Kč, když 2.000,-Kč si ponechal na úhradu první splátky. V úvěrové smlouvě bylo sjednáno, že peněžní prostředky s navýšením o úroky, tedy celkem částku 12.000,-Kč, vrátí ve splátkách po 2.000,-Kč. Poslední splátku dlužnice uhradila v srpnu 2006. Úvěr tedy splatila předčasně o měsíc dříve. V roce 2009, někdy na jaře, jí přesto společnost FINPOMOC.CZ s.r.o. vyzvala dopisem k zaplacení částky 18.000,-Kč. Žalovaná 2) v reakci na výzvu zaslala věřiteli veškeré doklady o zaplacení úvěru.

Soudu je z úřední činnosti známa okolnost, že společnost FINPOMOC.CZ s.r.o. poskytovala na základě smluv spotřebitelské úvěry, jejichž splnění si nechávala zajišťovat blankosměnkami. Z toho důvodu nemá soud pochybnosti o povaze smlouvy o úvěru uzavřené mezi dlužnicí a uvedenou společností (i když ji neměl k dispozici), jakož i o tom, že žalovaná směnka zajišťuje splacení závazku dlužnice z této smlouvy. K tomuto závěru dospěl na základě výslechu žalované 2). Datum na formuláři směnky (7. dubna 2006) bylo předtištěno předem. Jako datum splatnosti směnky je pak doplněno datum 30.04.2009, což je datum vyskytující se na řadě jiných směnek indosovaných z uvedené společnosti na žalobce (soudu je známo z jeho rozhodovací činnosti v rámci jiných sporů). Soud má tedy za prokázáno, že směnka byla žalovanou 2) vystavena v roce 2006 jako blankosměnka k zajištění závazku, vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Směnka byla následně rubopisována na žalobce.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jednalo se o spotřebitelskou smlouvu dle § 52 a násl. občanského zákoníku platného a účinného do 31.12.2013, neboť právní předchůdce žalobce ji uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice jako spotřebitelka.

Soud dále při právním hodnocení věci vycházel ze závěrů formulovaných Vrchním soudem v Praze např. v rozsudku č.j. 9 Cmo 70/2013-73 ze dne 24.06.2013 nebo v rozsudku č.j. 9 Cmo 401/2013-96 ze dne 05.02.2014.

Podle § 12 zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (účinného od 01.01.2002 do 31.12.2010, tedy dopadajícího na předmětnou směnku vystavenou dne 7. dubna 2006) splácí-li spotřebitel spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, musí si věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Tento zákon byl s účinností od 01.01.2011 nahrazen zákonem č. 145/2010 Sb., ve kterém bylo obsaženo ustanovení § 18 se zcela identickým textem. Toto znění § 18 bylo účinné do 24.02.2013. Ode dne 25.02.2013 je účinný § 18 v tomto znění: (1) Ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek. (2) Věřitel a zprostředkovatel společně a nerozdílně odpovídají spotřebiteli za škodu způsobenou porušením povinnosti stanovené v odstavci 1. (3) Ke splnění nebo zajištění splnění povinnosti vyplývající ze smlouvy, ve které se sjednává zprostředkování spotřebitelského úvěru, nelze použít směnku nebo šek. Zprostředkovatel odpovídá spotřebiteli za škodu způsobenou porušením povinnosti stanovené ve větě první.

V daném případě je namístě takový výklad ustanovení § 12 zákona č. 321/2001 Sb. (ve světle čl. 10 směrnice č. 87/102/EHS), že věřitel (v daném případě právní předchůdce žalobce) byl povinen při vystavení směnky zajišťující splnění spotřebitelského úvěru (půjčky)

ICM R postupovat způsobem, který by žalovanému jako dlužníku umožnil stejnou obranu proti nabyvateli směnky jako proti původnímu věřiteli. Právní předchůdce žalobce tímto způsobem nepostupoval, neboť uzavřel s dlužnicí směnečnou dohodu (smlouvu o kauze směnky, tj. o důvodu, pro který žalovaná 2) vystavila směnku vlastní), že žalovaná vystaví v jeho prospěch směnku na řad (ordresměnku), ne směnku nikoliv na řad (rektasměnku). Je zřejmé, že v případě směnky na řad je možný přenos námitek směnečného dlužníka vůči případnému budoucímu nabyvateli směnky, který nabyl směnky indosamentem učiněným do uplynutí lhůty k protestu (viz blíže a contrario Čl. I. § 20 odst. 1 druhá věta zákona č. 191/1950 Sb. směnečného a šekového-dále jen ZSŠ) jen velmi obtížně, a to za splnění podmínek ustanovení Čl. I. § 17 ZSŠ. Právě též kvůli problémům spojeným se vznášením námitek ze vztahu k předchozímu majiteli směnky bylo potřebné v článku 10 směrnice č. 87/102/EHS vybídnout členské státy Evropských společenství k přijetí úpravy chránící práva spotřebitele plynoucí ze spotřebitelské smlouvy. Z toho důvodu dohodne-li se ve směnečné dohodě podnikatel (dodavatel) se spotřebitelem na tom, že spotřebitel podepíše ve prospěch podnikatele směnku v souvislosti s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí se jednat o směnku nikoliv na řad, tj. o směnku, u níž bude vyloučena její převoditelnost rubopisem. Pouze u takové směnky (rektasměnky) může směnečný dlužník vznášet námitky ze svého vztahu k předchozímu majiteli směnky i proti jejímu eventuálnímu nabyvateli (jednalo se o obdobu ustanovení § 529 odst. 1 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013).

V dané věci je nutno vzít v úvahu, že i směnečná dohoda je ve smyslu definice obsažené v § 52 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 (dále jen OZ) spotřebitelskou smlouvou. Nemožnost uzavřít směnečnou dohodu k použití směnky na řad (ordresměnky) lze nepřímo dovodit i ze zákazu stanoveného v § 56 odst. 1 a odst. 3 písm. k) OZ. Podle § 56 odst. 1 OZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 3 písm. k) OZ nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele. K uvedenému ustanovení soud dodává, že není-li právně přípustné převádět dluhy dodavatele na třetí osobu, zhoršila-li by se tím možnost spotřebitele domoci se splnění své pohledávky, pak je nutno logicky dojít k závěru, že tatáž právní nedovolenost musí platit i v obráceném pořadí, tj. převádí-li (má-li možnost převádět) dodavatel na jinou osobu pohledávku (v daném případě věc, která generuje pohledávku), a proti této jiné osobě se spotřebitel může bránit s většími obtížemi, než by to bylo možné vůči dodavateli. Soud proto uzavírá, že není-li ve směnečné dohodě vyloučena převoditelnost směnky rubopisem, pak taková dohoda (smlouva) obsahuje ujednání, které způsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že pro rozpor se zákonem je dle § 39 OZ neplatná směnečná dohoda, na základě které spotřebitel podepsal ve prospěch podnikatele směnku na řad, která souvisela se spotřebitelským úvěrem. Tato skutečnost nezpůsobuje neplatnost směnky, avšak zakládá důvodnou obranu proti povinnosti zaplatit směnku remitentovi (viz též rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 933/2008 z 24.09.2008 publikovaný v Soudní judikatuře č. 5/2009 na str. 367).

Výše uvedené závěry jsou pak v souladu s názorem Ústavního soudu ČR vyjádřeným v nálezu sp.zn. I. ÚS 199/2011 ze dne 26.1.2012, tedy že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů.

ICM R

Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění blankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy.

Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že je důvodná námitka proti směnce, že byla sjednána jako zajišťovací, v rámci spotřebitelského úvěru a tato námitka založila důvodnou obranu proti povinnosti dlužnice hradit předmětný směnečný závazek, a tedy proti nároku věřitele, aby tento jeho závazek byl uspokojen v rámci insolvenčního řízení. Námitka zániku kauzy je rovněž odůvodněná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná 2) již v roce 2006 splnila pohledávku, kterou směnka zajišťovala.

Z uvedených důvodů soud považuje žalobu za zcela neopodstatněnou, a proto ji zamítnul.

Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 1) je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému 1), který byl ve sporu zcela úspěšný, byly přiznány náklady řízení ve výši 8.228,-Kč. Tyto představují odměnu advokáta ve výši 6.200,-Kč, za 2 úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k žalobě, v sazbě 3.100,-Kč za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky 177/1996 Sb., paušální částku náhrad 600,-Kč za 2 úkony ve věci á 300,-Kč ( § 13 odst. 3 téže vyhlášky), k těmto částkám bylo připočteno DPH ve výši 1.428,-Kč, když právní zástupce prokázal, že je jejím plátcem.

O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou 2) bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaná 2) byla ve věci zcela úspěšná, ale náklady řízení ji nevznikly, respektive těchto se výslovně vzdala.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 21.08.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R