37 ICm 3333/2013
37 ICm 3333/2013-22 (KSOS 8 INS 32004/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZS UDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobkyně JUDr. Dagmar Jahnové, se sídlem Nový Jičín, Generála Hlaďo 4, insolvenční správkyně dlužnice Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Jistebník 401, proti žalovanému PPF B1 B.V., soukromá s polečnost s ručením ome zeným, se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX, Amsterdam, Nizozemsko, korespondenční adresa: Praha 4, Hvězdova 1716/2b, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný ne má v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 8 INS 32004/2012 s dlužnicí Andreou anonymizovano , anonymizovano , byte m Jistebník 401, pohledávku, která byla přihlášena přihláškou P4 ve výši 15.067,20 Kč z titulu náhrady nákladů říze ní dle rozhodčího nálezu ze dne 21.06.2011, vydaného rozhodkyní JUDr. Janou Kurkovou pod sp.zn. V/2011/00991.

II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Krajskému soudu v Ostravě na soudním poplatku 5.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozs udku.

Od ůvo d ně n í:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 03.10.2013 domáhala popření pravosti pohledávky č. 2, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 8 INS 32004/2012 s dlužnicí Andreou anonymizovano přihláškou P4 ve výši 15.067,20 Kč, představující náhradu nákladů rozhodčího řízení dle rozhodčího nálezu ze dne 21.06.2011 vydaného rozhodkyní JUDr. Janou Kurkovou pod sp.zn. V/2011/00991, a to pro neplatnost rozhodčí doložky, potažmo nicotnost rozhodčího nálezu, neboť rozhodkyně byla ustanovena netransparentně-jmenována Správcem Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. podle jejího řádu, která není stálým rozhodčím soudem řízeným zákonem. Odkázala přitom na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, zejména rozhodnutí sp.zn. 31 Cdo 1945/2010.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Podle ust. § 7 věta prvá zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů, neboť žalobkyně i žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (resp. žalobkyně souhlasila a žalovaný neměl k uvedenému postupu námitky-§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 8 INS 32004/2012 soud zjistil, že: -usnesením ze dne 03.01.2013 byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Dagmar Jahnová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -přihláškou pohledávky evidovanou pod číslem P4 přihlásil věřitel (mimo jiné) vykonatelnou pohledávku č. 2 z titulu nákladů nalézacího řízení ve výši 15.067,20 Kč, které byly přiznány rozhodčím nálezem, vydaným JUDr. Janou Kurkovou v Praze dne 21.06.2011 pod sp.zn. V/2011/00991, -u přezkumného jednání dne 03.09.2013 popřela insolvenční správkyně pohledávku č. 2 žalovaného v celém rozsahu s argumentací, že rozhodčí nález, na základě kterého byly tyto náklady žalovanému přiznány, je nicotný, a to proto, že rozhodčí doložka, o kterou se pravomoc rozhodce rozhodčí nález vydat opírá, je neplatná pro rozpor se zákonem, dlužnice pohledávku uznala, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný řádně a včas přihlásil přihláškou P4 (mimo jiné) vykonatelnou pohledávku č. 2 z titulu nákladů rozhodčího řízení, kterou žalobkyně jako insolvenční správkyně na přezkumném jednání zcela popřela. Žalobkyně včas uplatnila své právo na popření vykonatelné pohledávky žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 199 IZ. Žaloba směřuje správně proti věřiteli, který

ICM R pohledávku přihlásil. Soud se proto následně zabýval vlastním nárokem žalovaného na uplatněnou pohledávku z titulu nákladů rozhodčího řízení.

Ze smlouvy o úvěru č. 5405112273 ze dne 19.05.2004 soud zjistil, že dlužnice uzavřela se společností Home Credit Finance (jakožto právním předchůdcem žalovaného věřitele) smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout dlužnici úvěrový limit 25.000,-Kč, který měl být čerpán úvěrovou kartou a dlužnice se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet pravidelnou měsíční splátkou ve výši 1.000,-Kč (výše měsíční splátky měla činit vždy 4 % z uvedeného úvěrového rámce). Smluvní strany se dohodly, že nedílnou součástí této smlouvy jsou úvěrové podmínky společnosti Home Credit Finance a.s. V hlavě 9 (Závěrečná ustanovení), a to v § 15 je obsažena rozhodčí doložka následujícího znění: Veškeré spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., a jehož funkce je upravena v organizačním řádu Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. ze Seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s., se sídlem Sokolská třída 60, Praha 2, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s.

Listinou označenou jako rozhodčí nález ze dne 21.06.2011, sp.zn. V/2011/00991, bylo prokázáno, že rozhodkyně JUDr. Jana Kurková, která byla jmenována rozhodnutím představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a funkci rozhodkyně přijala, odvodila svou pravomoc rozhodkyně z hlavy 9 § 15 úvěrových podmínek smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalující strana, tj. věřitel-PPF B1 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným se domáhala proti žalované straně, tj. dlužnici Andree anonymizovano zaplacení částky 23.307,05 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, přitom svůj nárok opírala o smlouvu o úvěru, uzavřenou mezi dlužnicí a věřitelem Home Credit Finance a.s. pod č. 5405112273. V rozhodčím nálezu rozhodkyně uložila dlužnici zaplatit věřiteli 23.307,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26,64 % ročně z částky 21.856,59 Kč ode dne 22.03.2011 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení celkem 15.067,20 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu (náklady řízení k rukám JUDr. Vladimíra Muzikáře, advokáta). Dle doložky vyznačené rozhodkyní rozhodčí nález nabyl právní moci 13.07.2011 a vykonatelnosti 17.07.2011.

Soud činí závěr o skutkovém stavu, že popřená pohledávka představuje náhradu nákladů rozhodčího řízení, a že právní předchůdce žalovaného a dlužnice se v rozhodčí doložce dohodli, že všechny spory, vznikající ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 5405112273 a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jediným rozhodcem jmenovaným Správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. podle jejího jednacího řádu.

Na zjištěný skutkový stav soud navázal právní hodnocení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod ust. § 2 odst. 1, ust. § 7 odst. 1 a ust. § 13 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění účinném do 31.03.2012, a dále ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník. Prvně zmíněné zákonné ustanovení zakotvuje pro strany právního vztahu možnost dohodnout se, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána

ICM R pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). V souzené věci si smluvní strany, tj. právní předchůdce žalovaného jako věřitel a dlužnice, nedohodli, že jejich vzájemné spory bude řešit stálý rozhodčí soud (ust. § 13 zmiňovaného zákona-když je zcela zřejmé, že Společnost pro rozhodčí řízení a.s., takovýmto soudem není), nedohodli si ani osobu konkrétního rozhodce, nýbrž pouze třetí osobě-obchodní společnosti umožnili, aby určila rozhodce. Otázka platnosti takto formulované rozhodčí doložky byla podrobena výkladu, jak Nejvyššího soudu ČR, tak Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 25.10.2012, sp.zn. 23 Cdo 781/2012 se Nejvyšší soud CŘ zabýval tím, zda je možno závěry rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v usnesení ze dne 11.05.2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, vztáhnout i na takto formulovanou rozhodčí doložku, tedy je-li rozhodce určován třetí osobou (obchodní společností). Dovodil, že ano. Jestliže rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení v rozhodčí smlouvě, ale pouze odkazuje ohledně výběru rozhodce na třetí právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem, je rozhodčí doložka neplatná pro rozpor se zákonem podle ust. § 39 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2013). Tento závěr byl dále rozveden i v další judikatuře. Současně soud zastává názor, že rozhodčí doložka je absolutně neplatná i proto, že nebyla sjednána individuálně, ale je obsažena ve formulářových smluvních podmínkách, jejichž obsah dlužnice neměla možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit. Jelikož tedy rozhodčí nález nebyl vydán rozhodkyní, která byla oprávněna spor rozhodnout, neopírá se přihlášená pohledávka č. 2 o vykonatelný titul a při jejím popření se tedy omezení popěrných důvodů neuplatní.

S ohledem na shora formulované závěry lze tedy uzavřít, že žalobkyně jako insolvenční správkyně popřela důvodně pohledávku č. 2, která byla přihlášena v insolvenčním řízení z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení, neboť nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu. V případě rozhodčího řízení se jedná o vykonatelný rozhodčí nález, jímž je jednomu z účastníků rozhodčího řízení náhrada nákladů rozhodčího řízení přisouzena. V posuzované věci byl sice rozhodčí nález vydán, ale na základě neplatné rozhodčí doložky a z důvodů vyložených výše nemá žádné právní účinky. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, jelikož úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.

Protože žalobkyně je podle ust. § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích od poplatku osvobozena a byla v řízení zcela úspěšná, uložil soud podle ust. § 2 odst. 3 tohoto zákona žalovanému povinnost zaplatit poplatek, neboť nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není též od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena podle Položky 13 bod 1. písm. a) Přílohy k zákonu o soudních poplatcích, obsahující Sazebník, tj. 5.000,-Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

ICM R

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 26.08.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R