37 ICm 3160/2014
Číslo jednací: 37 ICm 3160/2014-15 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 10947/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEMREPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: Mgr. Kateřina Širhalová, LL.M, Palackého 641/11, 779 00 Olomouc, insolvenční správkyně dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , Partyzánská 537, 793 05 Moravský Beroun, proti žalovanému: GE Money Bank, a. s., IČO 25672720, Vyskočilova 1422/1a, 140 28 Praha 4, o určení pravosti a výše pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za insolvenčním dlužníkem Zdeňkem anonymizovano , anonymizovano , bytem Moravský Beroun, Partyzánská 537, PSČ 679305 v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 37 INS 10947/2014 pohledávku ve výši 12.756,-Kč z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení evidovanou pod pořadovým číslem přihlášky P1.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR na účet Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. účtu 3703-4123761/0710, VS 3742316014, částku 5.000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobou došlou procesnímu soudu dne 24. 9. 2014 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za insolvenčním dlužníkem pohledávku ve výroku specifikovanou.

Svou žalobu zdůvodnila tím, že :

-Žalovaný přihlásil předmětnou pohledávku pod č. P1 do výše částky 12.756 Kč jako vykonatelnou, představující náklady rozhodčího řízení.

-Na přezkumném jednání dne 28. 8. 2014, žalobkyně předmětnou pohledávku popřela co do pravosti i výše jako pohledávku nevykonatelnou, když rozhodčí nález pohledávku zakládající je nicotný z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, která byla sjednána v článku II. Splátkové dohody ze dne 20. 5. 2011 tak, že všechny spory budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jediným rozhodcem, jehož určí Rozhodčí institut v Praze, IČ: 26668050, přičemž rozhodčí řízení bude jednoinstanční, zpravidla pouze písemné. Žalobkyně má za to, že osoba rozhodce je zde nepřístupně sjednaná s odkazem na jejich stanovení soukromou společností, která není stálým Rozhodčím soudem a rovněž další ujednání v rozhodčí doložce, a to zejména jednoinstančnost a písemnost představuje nepřípustné, spotřebitele znevýhodňující ujednání, nezaručující procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo namístě, kdyby rozhodčí doložky nebylo. Takovýto rozhodčí nález nezakládá vykonatelnost pohledávky (odkaz na rozhodnutí sp. zn. 12 VSOL 89/2013-57) a na jeho základě tak nevzniká ani procesní nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na skutečnost, že předmětnou pohledávku uplatnila v insolvenčním řízení za dlužníkem Zdeňkem anonymizovano , narozeným dne 30. 8. 1972 v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 10947/2014. Má za to, že pokud by soud dospěl k závěru, že rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, nemůže to mít za následek, že by předmětný rozhodčí nález byl nicotným a že by náklady neměly být žalované známé, neboť tyto náklady žalované v souvislosti s rozhodčím řízením vznikly.

Soud rozhodl o věci dle § 115a o.s.ř. ve spojením s ustavením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když žalobkyně tento postup navrhla přímo v žalobě a žalovaný s ním souhlasil v podání ze dne 31. 4. 2015, soudu doručené dne 6. 5. 2015.

Z uvedeného vyplývá, že mezi účastníky jsou nesporná následující tvrzení:

Na přezkumném jednání konaném dne 28. 8. 2014 žalobkyně uznala částku 19.544,49 Kč a popřela co do pravosti i výše částku 12.756 Kč představující náklady rozhodčího řízení

ICM R z důvodů specifikovaných v žalobních tvrzeních, přičemž předmětnou část pohledávky přezkoumala žalobkyně jako pohledávku vykonatelnou dle § 191 odst. 2 IZ.

Spor mezi účastníky spočívá tedy především v otázce, zda se jedná v daném případě o pohledávku existentní a vykonatelnou, jinými slovy zda rozhodčí nález je relevantním rozhodnutím a zda náklady vzniklé v rozhodčím řízení jsou relevantní pohledávkou.

Soud pak provedl následující zjištění z přihláškového spisu P1 vedeného KS v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 10947/2014, že:

Přihláškou ze dne 30. 4. 2014 žalovaná jako věřitel č. 1, přihlásila pohledávku č. 1 do insolvenčního řízení vedeném u KS v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 14 INS 7456/2011 za dlužníkem Zdeňkem anonymizovano , r. č. 7208305302 pohledávku v celkové výši 32.300,49 Kč, která má základ ve Smlouvě o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty č. 1055980891 ze dne 31. 3. 2010, následující Splátkové dohodě ze dne 20. 5. 2011 a rozhodčím nálezu ze dne 21. 11. 2012, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2013, pod č.j. MB 0504/2012. Částka 32.300,49 Kč se sestává z jistiny ve výši 19.544,49 Kč a příslušenství ve výši 12.756 Kč, představující náklady rozhodčího řízení.

Ve Splátkové dohodě ze dne 20. 5. 2011, uzavřené mezi žalovanou a dlužníkem, v článku II. označeném Rozhodčí doložka, pod bodem 1 se smluvní strany dohodly, že veškeré spory, které vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, jakož i spory, které vzniknou z její neplatnosti nebo z toho, že tato smlouva nevznikla, budou s vyloučením pravomoci soudu rozhodnuty s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem, jehož určí Rozhodčí institut v Praze, se sídlem Praha 4, Klouboučnická 25, IČ 26668050 .

Z rozhodčího nálezu sp. zn. MB 0504/2012 vydaného dne 21. 11. 2012, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2013, že nález vydal rozhodce JUDr. Adam Daněk, a z jeho odůvodnění se podává, že jeho pravomoc byla založena smluvním ujednáním právního předchůdce žalobce GE Money Bank, a. s., IČ: 256 72 720 a předmětem bylo řízení v právní věci žalobce GE Money Bank, a. s., IČ: 256 72 720 proti žalovanému Zdeňkovi anonymizovano , anonymizovano , o zaplacení částky 19.544,49 Kč, přičemž rozhodnuto bylo tak, že žalovanému byla uložena povinnost žalobci zaplatit částku 19.544,49 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu (odst. I. výroku). Dále byla žalovanému uložena povinnost žalobci zaplatit náklady řízení ve výši 12.756 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu k rukám jeho zástupce (odst. II. výroku). Soud především konstatuje, že z nesporných tvrzení (k nimž žádné další důkazy neprováděl) dovodil, že žaloba byla v daném případě podána v souladu s ustanovením § 199 odst. 1 IZ, tedy včas a proti žalované a že přihláška pohledávky má náležitosti vymíněné v ustanovení § 174 IZ .

Pro danou věc je dle názoru soudu rozhodující posouzení, zda rozhodčí nález MB 0504/2012 zakládá vykonatelnost předmětné pohledávky, tedy zda se jedná o rozhodnutí, které vydal orgán, jenž k tomu měl pravomoc, a toto rozhodnutí vyvolalo právní účinky spojené s vykonatelnou pohledávkou a zda předmětná pohledávka je existentní.

ICM R

V prvé řadě soud konstatuje, že spory ze spotřebitelských smluv (včetně smluv o úvěru mezi podnikatelem a spotřebitelem) lze rozhodovat v rozhodčím řízení. Mezi účastníky je nesporné, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou. Otázka arbitrovatelnosti sporů ze spotřebitelských smluv je pozitivně vyřešena v judikatuře jak na národní úrovni (viz. právní závěry, formulované v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011 sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, názor Ústavního soudu v ústavním nálezu ze dne 5. 10. 2011 sp.zn. II. ÚS 3057/10 a zejména pak v Nálezu ze dne 5. 10. 2011 sp.zn. II. ÚS 2164/10, vše dostupné na webových stránkách příslušných soudů), tak na evropské úrovni, jak plyne z rozhodnutí Evropského soudního dvora C-168/05 ve věci Elisa Maria Mostaza Claro proti Centro Móvil Milenium SL. (Sbírka rozhodnutí-10421/2006, bod 36-39).

V daném případě má předmětná pohledávka 12.756 Kč původ v citovaném rozhodčím nálezu, neboť se jedná o náklady rozhodčího řízení, které žalované v souvislosti s uplatněním jejího práva v souladu s dohodnutou rozhodčí doložkou vznikly.

U pohledávek, přisouzených v rozhodčím řízení je přitom zásadní, zda byl rozhodčí nález vydán rozhodcem (rozhodčím soudem), který byl oprávněn spor rozhodnout. Pokud byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který měl pravomoc spor rozhodnout, opírá se přihlášená pohledávka o vykonatelný titul. Pro účely určovacího sporu se pak jedná o vykonatelnou pohledávku a důvody jejího popření jsou limitovány úpravou § 199 odst. 2 IZ.

V tomto směru Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 vyslovil názor, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák..

Zjištěný skutkový stav posoudil soud dle citovaného právního názoru NS ČR, který je nadále zastáván a má oporu i v následujících rozhodnutí NS ČR i Ústavního soudu. Krajský soud tak nemá důvod se od zmíněného názoru odchylovat.

V daném případě, jak ze zjištěného skutkového stavu shora vyplývá, byla předmětná rozhodčí smlouva-doložka stejně konstruovaná, jak popisuje NS ČR ve svém rozhodnutí, kdy výběrem rozhodce byl pověřen Rozhodčí institut v Praze, IČ: 26668050, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, čímž byl dlužník zcela vyloučen z volby rozhodce. Proto soud v souladu s tímto sjednocujícím názorem NS ČR shledal předmětnou rozhodčí doložku neplatnou dle § 39 obč. zák. V daném případě je podstatná pro neplatnost rozhodčí doložky absence ujednání, kterým by byl rozhodce zvolen ad hoc přímo spotřebitelem.

Za této situace rozhodce, JUDr. Adam Daněk, určený k rozhodování v rozhodčím řízení Rozhodčím institutem na základě neplatné rozhodčí doložky neměl pravomoc k rozhodování této věci a tudíž v daném případě rozhodčí nález sp. zn. MB 0504/2012 shledal soud nicotným, tedy rozhodnutím, které nemá možnost vyvolat důsledky, které zákon s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím spojuje.

ICM R

V důvodech usnesení Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněného pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 146/2011 ) (rozhodnutí je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), Nejvyšší soud uvedl, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (k tomu srov. bod XXXVII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 52/1998 ) a dále dílo Bureš, J.-Drápal, L.-Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 7. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, str. 676).

Toto rozhodnutí lze, dle názoru soudu, aplikovat per analogiam na spornou pohledávku (náklady rozhodčího řízení) a uzavírá, že vzhledem k nicotnosti rozhodčího nálezu, absentuje zde relevatní pravomocné rozhodnutí oprávněného orgánu, které by nárok žalobce na náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 12. 756 Kč konstituovalo.

Řídě se uvedenou úvahou shledal soud žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak ve výroku v odst. I. uvedeno.

Závěrem soud považuje za vhodné se zmínit, že stejná praxe, jako v insolvenčním řízení ve vztahu k posuzování relevantnosti vykonatelného rozhodčího nálezu je NS ČR a ÚS ČR zastávána i v řízení exekučním, k nimž např. patří i rozhodnutí NS ČR ze dne 10. 7. 2013 p. zn. 31 Cdo 958/2012; ze dne 14. 5. 2014 sp. zn. 21 Cdo 402/2014 a ze dne 18. 3. 2014 sp. zn. 21Cdo 174/2014 a ÚS ČR ze dne 6. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 4709/2012.

Nákladový výrok v odst. II. vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Dle ustanovení § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb o soudních poplatcích soud uložil žalované povinnost zaplatit za plně úspěšnou žalobkyni, která je ze zákona od soudních poplatků osvobozena, částku 5.000Kč dle položky 13 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatku ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí ( odst. III. výroku) .

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 27.8.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v. r. Veronika Paličková samosoudkyně

ICM R