37 ICm 2999/2014
37 ICm 2999/2014-54 KSOS 8 INS 9218/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobce ZFP akademie, a.s., se sídlem 17. listopadu 3112/12, 690 02 Břeclav, IČO: 26304805, zastoupeného JUDr. Róbertem Pružinským, advokátem se sídlem Na Řádku 3173/8, 690 02 Břeclav, proti žalované Mgr., Ing. Evě Hepperové, se sídlem Rybářská 1665/2, 746 01 Opava, insolvenční správkyni dlužníka Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem Anenská 2, 746 01 Opava, zastoupené Mgr. Veronikou Soukupovou, advokátkou se sídlem Tylov 147, 793 02 Lomnice u Rýmařova, o určení pořadí pohledávky

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka věřitele, společnosti ZFP akademie, a.s., IČO: 263 04 805, se sídlem 17. listopadu 12, 690 00 Břeclav, ve výši 88.019,-Kč, kterou má za dlužníkem Markem Reinekem, RČ 700610/5436, bytem Anenská 2, 746 01 Opava z titulu nároku na vrácení vyplacené zálohové provize nebo odměny dle Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 14.05.2008, kterou věřitel uplatnil vůči žalované v insolvenčním řízení výzvami ze dne 19.09.2012, 10.01.2013 a 24.07.2013,

je pohledávkou za majetkovou podstatou a že žalobce má právo na uspokojení pohledávky v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku dlužníka, s e z a m í t á .

II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 15.225,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 11.09.2014 došlou soudu dne 12.09.2014 a doplněnou podáním ze dne 06.11.2015 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že bylo určeno, že pohledávka věřitele, společnosti ZFP akademie, a.s., IČO: 263 04 805, se sídlem 17. listopadu 12, 690 00 Břeclav, ve výši 88.019,-Kč, kterou má za dlužníkem Markem Reinekem RČ 700610/5436, bytem Anenská 2, 746 01 Opava (dále jen dlužník) z titulu nároku na vrácení vyplacené zálohové provize nebo odměny dle Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 14.05.2008 (dále jen Smlouva ), kterou věřitel uplatnil vůči žalované v insolvenčním řízení výzvami ze dne 19.09.2012, 10.01.2013 a 24.07.2013, je pohledávkou za majetkovou podstatou a že žalobce má právo na uspokojení pohledávky v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku dlužníka. Žaloba byla dále odůvodněna tvrzením, že žalobce žalovanou jako insolvenční správkyni (dále jen IS) dlužníka vyzval přípisy ze dne 19.09.2012, 10.01.2013 a 24.07.2013 k zaplacení pohledávky za majetkovou podstatou, která žalobci vznikla ve smyslu ust. § 168 odst. 2 písm. g) insolvenčního zákona (dále jen IZ). Pohledávku za majetkovou podstatou vyčíslil žalobce nejprve částkou 79.159,-Kč, výzvou ze dne 24.07.2013 vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 88.019,42 Kč, neboť se pohledávka za majetkovou podstatou v průběhu insolvečního řízení navýšila. Žalovaná pohledávku žalobce neuznala a žalobce byl vyzván usnesením ze dne 19.08.2014, č. j. KSOS 8 INS 9218/2009-B56, aby ve lhůtě 30 dnů podal žalobu na určení pořadí pohledávky. Vznik a existenci pohledávky žalobce odůvodnil Smlouvou , kterou žalobce s dlužníkem uzavřel dle ust. § 652 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) dne 14.05.2008. Na základě této Smlouvy se dlužník zavázal pro žalobce vyhledávat zájemce o uzavření smluv uvedených v článku II. smlouvy a zpracovávat návrhy těchto smluv, za což se žalobce zavázal jemu hradit provizi v souladu se Smlouvou . Primární povinnosti dlužníka zprostředkovat finanční produkty uvedené v čl. II Smlouvy , případně se na zprostředkování těchto produktů účastnit jako tzv. tipař, odpovídala primární povinnost žalobce zaplatit jemu za tuto činnost provizi, příp. zálohu na provizi ve výši a za podmínek dle Smlouvy . Tyto povinnosti byly ve vztahu k dotčeným zprostředkovaným smlouvám splněny a to oběma stranami, když se dlužník účastnil na zprostředkování dotčených finančních produktů a žalobce mu za tuto činnost zaplatil zálohu na provizi. Ve Smlouvě byla stanovena povinnost vrátit vyplacené částky na provizi či provizi v případě, že smlouva byla stornována v tzv. době ručení za storno . V důsledku storna smluv vznikl žalobci v souladu se Smlouvou nárok na vrácení vyplacené zálohové provize za stornované smlouvy ve výši 88.019,-Kč.

Žalovaná v písemném procesním stanovisku ze dne 25.09.2015 uvedla, že konkurz na majetek dlužníka byl prohlášen dne 08.03.2010 a zaplacení či vyplacení provizí mohlo mít účinky splnění dluhu resp. splnění závazku z uzavřené Smlouvy pouze tehdy, pokud by dlužník toto plnění předal žalované jako IS. V opačném případě by závazek splněním nezanikl. Žalobce tak závazky vyplývající ze Smlouvy dosud nesplnil a žalovaná má tak za to, že může uplatnit domněnku dle ust. § 253 odst. 2 IZ, tedy, že jestliže se insolvenční správce do 15 dnů od prohlášení konkurzu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že od smlouvy odstupuje. Žalovaná měla tedy za to, že pokud příslušné smlouvy Marek Reineke uzavřel do 08.03.2010 tj. do prohlášení konkurzu, mohl a měl si žalobce částky, které mu vyplatil na provizích, přihlásit do insolvenčního řízení řádnou přihláškou, přičemž tyto pohledávky měl přihlásit jako podmíněné s tím, že ve formuláři přihlášky v popis podmínky měl uvést potencionální možnost storna smlouvy třetí osobou v příslušném období, čímž by došlo k naplnění podmínky a tedy vzniku pohledávky. Tento názor vyvozuje žalovaná i z toho, že podle § 173 odst. 3 IZ lze přihlásit do insolvenčního řízení pohledávku podmíněnou, jejíž vznik může být vázán na odkládací podmínku. Pokud příslušné smlouvy Marek Reineke uzavřel po 08.03.2010 tj. po prohlášení konkurzu, a žalobce trvá na svém závěru, že smluvní vztah založený Smlouvou nebyl ukončen a že na tuto smlouvu v žádném případě nelze aplikovat ust. § 253 IZ, pak měl žalobce provize hradit do majetkové podstaty dlužníka k rukám IS, a nikoliv je vyplácet dlužníkovi. Obrana žalobce spočívající na tom, že nemá povinnost kontrolovat pravidelně insolvenční rejstřík a ani to vzhledem k rozsahu jeho činnosti a počtu obchodních zástupců a spolupracovníků není reálně možné, zde dle názoru žalované neobstojí. Žalovaná má tedy za to, že pohledávka není pohledávkou za majetkovou podstatou.

Žalobce podáním ze dne 06.11.2015 doplnil skutková tvrzení a dále uvedl konkrétní smlouvy, kterých se výplata provize i pozdější storno týkaly. U všech dotčených smluv došlo k výplatě provize až po datu rozhodnutí o úpadku a žalobce neměl možnost přihlásit žádnou ze stornovaných smluv jako pohledávku podmíněnou. Po rozhodnutí o úpadku pak došlo i k ukončení (stornům) daných smluv. Všechny smlouvy jsou uvedeny v níže uvedené tabulce, ze které je zřejmé datum sjednání smluv tak datum ukončení smluv.

Číslo smlouvy Datum sjednání Datum storna Č. vyúčtování vyplacené Č. vyúčtování provize storna 1421872735 24.03.2011 01.08.2011 2011/04/2 2011/07/2 1421795837 22.09.2010 01.09.2011 2011/09/1 2011/09/2 1421872702 24.03.2011 01.11.2011 2011/03/2 2011/11/2 1421873174 28.03.2011 01.12.2012 2011/03/2 2011/11/2 1421862268 24.03.2011 01.11.2011 2011/03/2 2011/11/2 1421872704 25.03.2011 01.11.2011 2011/03/2 2011/11/2 1421872703 25.03.2011 01.11.2011 2011/03/2 2011/11/2 1421872701 25.03.2011 01.11.2011 2011/03/2 2011/12/1 1421878366 30.06.2011 01.02.2012 2011/07/1 2012/02/1 1421873217 11.10.2011 01.03.2012 2011/10/2 2012/03/1 1421872208 25.03.2011 01.05.2012 2011/03/2, 2012/03/1 2012/05/2 1421873224 17.10.2011 01.07.2012 2011/11/2 2012/07/2 1421873138 28.03.2011 01.12.2012 2011/04/1, 2012/04/1, 2012/12/2 2012/04/2

K ústnímu jednání konanému dne 13.04.2016 se žalobce bez omluvy nedostavil, soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti.

Žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (dále o. z.), tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.) a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále obch. zák.) S přihlédnutím k ust. § 3028 o. z. se pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakožto i pro práva a povinnosti z nich vzniklých, použijí dosavadní právní předpisy (tedy občanský zákoník a obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

Insolvenční řízení je upraveno zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ).

V dané věci bylo sporné, zda žalovaná pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ust. § 168 odst. 2 písm. g) IZ.

Soud ve věci nejprve posuzoval včasnost podání žaloby ve smyslu ust. § 203a odst. 1 IZ.

Usnesením ze dne 19.08.2014, č. j. KSOS 8 INS 9218/2009-B56 byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě do 30 dnů od doručení tohoto usnesení podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky ve výši 88.019,42 Kč. S ohledem na datum podání žaloby dne 12.09.2014 soud učinil závěr o včasnosti takto podané žaloby na určení pořadí uplatněné pohledávky ve smyslu ust. § 203a odst. 1 IZ.

Vyhláškou ze dne 21.12.2009, č. j. KSOS 8 INS 9218/2009-B56 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka.

Usnesením ze dne 08.03.2010, č. j. KSOS 8 INS 9218/2009-A13 byl zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurz, IS byla ustanovena žalovaná.

Po takto provedeném dokazování, kterým byl zjištěn okamžik úpadku dlužníka a prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když již ze skutkových tvrzení žaloby vyplývá, že jde o bezdůvodné uplatnění práva a ve věci není zapotřebí provádět další dokazování.

Pro posouzení důvodnosti žaloby jsou právně významná níže uvedená ustanovení IZ ve znění účinném do 31.12.2013.

Pohledávky za majetkovou podstatou upravuje § 168 IZ a představují sumu nároků vzniklých po zahájení insolvenčního řízení. Ust. § 168 odst. 2 písm. g) IZ upravuje pohledávky věřitelů ze smluv, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními povolila, jakož i ze smluv, která osoba s dispozičním oprávněním nevypověděla. Smlouvy o vzájemném plnění v době prohlášení konkurzu dosud nesplněných ani dlužníkem ani druhým účastníkem upravuje § 253 odst. 1, 2 IZ. Osobou s dispozičním oprávněním dle ust. § 229 odst. 3 písm. c) IZ je IS v době od prohlášení konkurzu. Ust. § 246 IZ upravuje přechod práv po prohlášení konkurzu. Dle tohoto ust. prohlášením konkurzu přechází na IS oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Ust. § 249 upravuje postup při vymáhání nároku dlužníka. Osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkurzu je IS. Jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po prohlášení konkurzu dlužníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o prohlášení konkurzu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu je zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty.

Výše uvedené ustanovení § 249 IZ klade závažné povinnosti osobě se závazkem vůči dlužníkovi. Pokud by její plnění, učiněné po prohlášení konkurzu nebylo doručeno do majetkové podstaty, nezprošťuje se tato osoba svého závazku. Uvedená povinnost je v přímé návaznosti na princip veřejnosti insolvenčního řízení, zajišťovaný formou publikace v insolvenčním rejstříku. Princip veřejné publicity předpokládá u zúčastněných subjektů domněnku vědomosti o tom, že došlo k rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení formou konkurzu. Osoba, která tvrdí, že o prohlášení konkurzu vědět nemohla, musí současně prokázat důvody, které jí bránily zjistit si tuto informaci i v případě, že by postupovala s péčí dobrého hospodáře v rámci správy svého závazku vůči dlužníkovi. Osoba se závazkem vůči dlužníkovi se zprostí odpovědnosti plnit, jen když prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět. Tato objektivní nevědomost, resp. nemožnost vědět, musí být vázána na posouzení konkrétní situace. Obdobně pak osoba se závazkem vůči dlužníkovi, jejíž plnění provedené po prohlášení konkurzu nebylo vydáno do majetkové podstaty, se může zprostit ze svého závazku opakovaně plnit prokázáním skutečnosti, že její plnění bylo vydáno do dispozice dlužníka tak, že bylo možno vzhledem k okolnostem očekávat vydání plnění do majetkové podstaty. Takovýmito okolnostmi může být např. prohlášení dlužníka informujícího o konkurzním řízení vedeném na vlastní majetek spolu se závazkem předat přijaté plnění IS.

V dané věci je tedy zřejmé, že smlouvy uvedené ve Smlouvě byly uzavřeny a provize vyplaceny dlužníkovi poté, co nastaly účinky prohlášení konkurzu, tedy po dni 08.03.2010, což vyplývá ze skutkových tvrzení žalobce. Toto plnění spočívající ve vyplacení provizí ve smyslu výše citovaných ustanovení IZ však měl žalobce plnit žalované jako osobě s dispozičním oprávněním. Žalobce tak svůj závazek ze Smlouvy nesplnil, jelikož plnil dlužníkovi, a žalobce měl provize zaplatit do majetkové podstaty dlužníka k rukám IS. Žalobce se své odpovědnosti plnit IS nezprostil, když pouze tvrdil a dlužník úmyslně uvedl žalobce v omyl, když namísto toho, aby žalobce informoval o zahájení insolvenčního řízení proti jeho osobě, resp. o rozhodnutí o jeho úpadku, uvedl žalobce v omyl tím, že mu zaslal žádost o změnu čísla bankovního účtu pro výplatu provizí, je tedy zjevné, že jeho úmyslem bylo, aby se výplata provizí nedostala do majetkové podstaty a o výplatě provizí aby se nedozvěděl IS ani insolvenční soud. Žalobce tedy na základě lstivého jednání dlužníka plnil dobré víře na bankovní účet uvedený v žádosti o změnu čísla účtu. Rovněž skutečnost, že žalobce nemá povinnost pravidelně kontrolovat insolvenční rejstřík vzhledem k rozsahu jeho činnosti a počtu obchodních zástupců, nemá vliv na zproštění odpovědnosti plnit. Bylo tedy na žalobci, aby postupoval s péčí řádného hospodáře a zjišťoval situaci o případné existenci konkurzu na majetek smluvních stran, přičemž ve věci dlužníka se jednalo konkrétně o dobu delší jednoho roku. O zapodstatovou pohledávku by se tak v daném případě jednalo, pokud by bylo hrazeno do majetkové podstaty dlužníka nebo v případě zproštění odpovědnosti plnit. S ohledem na výše uvedenou skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Případná aplikace ust. § 253 IZ o vzájemných smlouvách s ohledem na důvod zamítnutí žaloby tak není právně významná.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení zcela úspěšné žalované v celkové výši 15.225,-Kč se sestávají z odměny za zastupování advokátem za 4 úkony právní služby po 3.100,-Kč, tj. celkem 12.400,-Kč (převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 25.09.2015, jednání s protistranou-telefonické, emailové vč. informace pro soud o stavu jednání o smíru z 11.01.2016, účast u jednání dne 13.04.2016) dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., ze 4 režijních paušálů po 300,-Kč, tj. celkem 1.200,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady za ztrátu času při cestě k ústnímu jednání dne 13.04.2016 dle ust. § 14 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 100,-Kč za každou započatou půlhodinu, celkem za cestu Tylov-Ostrava a zpět 6 hodin, tj. jednu cestu k jednání, celkem 600,-Kč, z cestovného k jednání dne 13.04.2016 vozidlem Hyundai IX 20, SPZ 8T0 7543, při průměrné spotřebě benzinu 6,16 l/100 km, sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy 3,80 Kč, průměrné ceně benzinu automobilového 95 oktanů 29,70 Kč/1 l, při vzdálenosti Tylov-Ostrava 91 km, celkem vzdálenost 182 km, cestovné celkem 1.025,-Kč dle vyhl. č. 385/2015 Sb.

Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalované.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 13.04.2016

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová