37 ICm 2654/2013
Jednací číslo: 37 ICm 2654/2013-26 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 8 INS 28080/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: SMART HYPO s.r.o., IČ 27774082, se sídlem tř. Svobody 956/31, 779 00 Olomouc, proti žalovanému: JUDr. Milena Bódiová, se sídlem Sokolská tř. 104/2, 702 00 Ostrava, insolvenční správkyně dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Slovenská 2916/54, 733 01 Karviná, zastoupenému Mgr. Kateřinou Štěpánovou, advokátkou se sídlem Stodolní 835/17, 702 00, Ostrava o určení popřené nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalobce SMART HYPO s.r.o., IČ 27774082, se sídlem tř. Svobody 956/31, 779 00 Olomouc, za dlužníkem paní Janou anonymizovano , anonymizovano , bytem Slovenská 2916/54, 733 01 Karviná, z titulu Smlouvy o úvěru č. 8110000529 ze dne 15.9.2011, co do pravosti a výše v rozsahu 200.059,52 Kč, je po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 8.228 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Kateřiny Štěpánové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 30.07.2013 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal, aby soud určil, že jeho pohledávka za dlužnicí co do pravosti, pořadí a výše v 200.059,52 Kč je po právu tak, jak specifikuje v žalobním petitu. Žalobce uvedl, že přihláškou ze dne 12.04.2013 uplatnil pohledávku v celkové výši 414.849 Kč z titulu nezaplaceného úvěru, který byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. 8110000529 ze dne 15.09.2011. Při přezkumném jednání, které se konalo 04.07.2013, insolvenční správkyně popřela nevykonatelné pohledávky co do pravosti, pořadí a výše v rozsahu 200.059,52 Kč. Dne 24.072013 obdržel žalobce vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky ze dne 17.07.2013. Mezi žalobcem a dlužníci byla 15.9.2011 uzavřena smlouva o úvěru, kdy dlužnice vystupovala jako spoludlužník. Na základě této smlouvy o úvěru byl spoludlužníkům poskytnut úvěr v částce 250.000 Kč. Na základě ustanovení článku III. bod 1 smlouvy o úvěru se spoludlužníci zavázali uhradit žalobci celkem 591.000 Kč, z toho poplatek za uzavření smlouvy ve výši 11.000 Kč a dále částku 580.000 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8.056 Kč s tím, že poslední splátka bude ve výši 8.024 Kč. První splátka měla být splatná ke dni 19.9.2011 a další vždy k 25. dni každého následujícího měsíce od října 2011. Smlouva o úvěru obsahuje jasné a přehledné ujednání o závazku dlužníka, je jasně uvedeno, kolik je dlužníkovi půjčeno (jistiny) a dále je uveden souhrnný součet úroků a úplaty (navýšení). Smlouva o úvěru stanovuje sankce za případné nezaplacení řádně a včas, když výše těchto sankcí je pevně stanovená. Spoludlužník uhradil plně prvních 13 splátek ve výši 8.056 Kč za měsíc září 2011-září 2012. Spoludlužník se dostal do prodlení se splácením, závazek byl dle ustanovení článku III. bod 2 smlouvy zesplatněn k 6.11.2012. Celkem spoludlužník uhradil 104.728 Kč. Pokud jde o úroky, tento nárok je v souladu s ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., kdy dlužník se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru musí vždy obsahovat závazek, platit úroky, povinnost platit úroky je proto nezbytnou podmínkou pro vznik smlouvy o úvěru. Žalobce trvá na pohledávce 385.272 Kč, neboť tato částka byla vyčíslena v souladu se smlouvou o úvěru. Dále spoludlužníkovi byly vyúčtovány zákonné úroky z prodlení od 7.11.2012 (ode dne následujícího po zesplatnění závazku) do 3.1.2013 (do dne předcházejícího dni usnesení o povolení oddlužení ) z částky 385.272 Kč, celkově 4.577 Kč. Pokud jde o výši roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) žalobce uvádí, že v souladu s článkem II. bod 2 smlouvy činí 43,6 % a jedná se o jeden z řady ekonomických ukazatelů, který vypovídá o úrovni platebních podmínek úvěru tak, jak je popsáno v článku IV. žaloby. Dále žalobce uvedl, že smlouvu o úvěru nepovažuje za neplatnou pro obcházení zákona nebo pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce cituje z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 87/2004, dále žalobce uvedl, že smlouva o úvěru je výsledkem dohody smluvních stran o právech a povinnostech ve smlouvě o úvěru uvedených, a to za stanovených podmínek. Smlouva o úvěru vyžaduje svobodnou vůli dvou smluvních stran, a proto je nárok žalobce nárokem právně podloženým. Pokud jde o neplatnost smlouvy o úvěru v kontextu § 55 a 56 občanského zákoníku, pak žalobce znevýhodnění dlužníka-zřejmou nerovnost v právech a povinnostech smluvních stran z textu smlouvy nevyvozuje, neboť žalobce je ten, kdo nese riziko případného nesplnění závazku dlužníkem.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemným podáním z 15.07.2014. V článku I. a II. vyjádření zrekapitulovala skutkový stav věci a uvedla, že na přezkumném jednání žalovaná

ICM R popřela pohledávku č. 1 co do výše 200.059,52 Kč, z čehož bylo popřeno 197.398,70 Kč na jistině a částka 1.916,18 Kč z přihlášených úroků z prodlení. Žalovaná s žalobou nesouhlasí, a to z důvodu, že při sjednání smlouvy o úvěru, vystupoval dlužník jako spotřebitel a žalobce v rámci své podnikatelské činnosti. Jedná se o typickou spotřebitelskou smlouvu. Smlouva o úvěru byla sepsána na formuláři vyhotoveném žalobcem. Dlužník smlouvu podepsal a neměl možnost ji jakkoliv změnit. Pak žalovaná odkazuje na ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku a článek 3 odst. 1 směrnice. Dle žalované smlouva o úvěru obsahuje celou řadu ujednání, která jsou v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku a směrnice na ochranu spotřebitele. Smlouva o úvěru nebyla sepsána individuálně, dlužník neměl možnost obsah smlouvy ovlivnit. V textu smlouvy jsou pouze oprávnění žalobce, a to na smluvní pokuty, zajištění úvěru zástavním právem k bytové jednotce, zesplatnění celého úvěru. Jedná se pouze o částečný výčet nepřiměřených ujednaní a lze mít za to, že se jedná o ustanovení neplatná pro rozpor se zákonem. Žalobce měl poskytnout dlužnici úvěr ve výši 250.000 Kč, fakticky bylo poskytnuto pouze 230.944 Kč, když částka 11.000 byla ze strany žalobce započtena na úhradu poplatků a částka ve výši 8.056 Kč byla započtena na úhradu první splátky. V článku II. odst. 1 smlouvy o úvěru je uvedeno, že dlužnice uhradí sjednaný úrok ve výši 16 % z jistiny za každý rok, přičemž v případě zesplatnění přirůstá nesplacená část úroku k jistině. V článku III. odst. 2 je uvedeno, že v případě neuhrazení některé splátky v plné výši nebo v řádném termínu, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky. Použitím tohoto práva se stává splatný celý dluh včetně příslušenství, úplaty, smluvních pokut a paušální náhrady nákladů vynaložených na vymáhání pohledávky. Žalobce úrok ve výši 16 % požaduje z výše celé jistiny úvěru po celou dobu splácení úvěru, tedy žalobce požaduje úrok ve výši 16 % z částky 250.000 Kč po celou dobu splácení-roční úrok tak činí částku 40.000 Kč. Žalobcem není nějak zohledněna skutečnost, že ze strany dlužníka dochází k postupnému splácení jistiny poskytnutého úvěru. Úrok tak dlužník při sjednaných 72 splátkách uhradí žalobci ve výši 240.000 Kč, když ve skutečnosti bylo dlužníkovi poskytnuto pouze 230.944 Kč. Výše úroku tak činí více než 100 % poskytnuté částky. Toto ujednání je však v rozporu se zákonem a dobrými mravy, aby byla úročená již splacená část jistiny. V neprospěch dlužníka vyznívá článek II. bod 1 poslední věta smlouva o úvěru. Toto ustanovení žalobce aplikuje tak, že v případě zesplatnění úvěru se stává splatnou nejen neuhrazená část poskytnuté jistiny, ale také celý úrok, který měl teprve v budoucnu přirůst k poskytnuté jistině a který nebyl dosud uhrazen s tím, že tento úrok se stává součástí jistiny a žalobce dále z tohoto úroku požaduje ještě navíc úrok z prodlení. Žalobce pak z těchto ustanovení požaduje uhradit částku 385.272 Kč. Dle žalované takové ujednání je třeba považovat za neplatné pro rozpor se zákonem, s dobrými mravy a ustanoveními občanského zákoníku. Žalovaná provedla kontrolní výpočet uplatněné pohledávky č. 1 žalobcem, přičemž vycházela z toho, že bylo poskytnuto 250.000 Kč se smluvním úrokem 16 % z nesplacené jistiny. Žalovaná pak dospěla k závěru, že k nesplacené jistině ve výši 179.552,41 Kč a přirostlých úroků činí částka celkem 187.873,30 Kč, což je částka jistiny, jak ji žalovaná uznala na přezkumném jednání. Proto žalovaná popřela pohledávku č. 1 v částce 197.398,70 Kč. Dle žalované se jedná o částku, která je představována úroky z poskytnutého úvěru, které teprve měly v budoucnu přirůst, tj. v době od 04.01.2013-25.08.2017 a tuto částku nelze žalobci přiznat, rovněž z toho důvodu, že se jedná o úroky, které jsou vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení dle § 170 insolvenčního zákona. Žalovaná pak trvá na popření žalobcem přihlášených úroků z prodlení ve výši 4.577 Kč v částce 2.660,82 Kč, když úroky z prodlení byly žalobcem vypočteny nikoliv z dlužné jistiny 179.552,41 Kč, nýbrž z částky 385.272 Kč, která zahrnuje rovněž

ICM R takzvané budoucí úroky. Úrok z prodlení pak činí 1.916,18 Kč a tato částka byla žalovanou na přezkumném jednání uznána. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení.

Soud zjistil z oddílu P insolvenčního spisu KSOS 8 INS 28080/2012 následující:

Z přihlášky pohledávky, že tato byla žalobkyní doručena soudu 12.04.2013. Žalobkyně přihlásila pohledávku č. 1 v celkové výši 389.849 Kč sestávající z jistiny ve výši 385.272 Kč a z příslušenství v celkové výši 4.577 Kč. Důvodem vzniku jistiny je smlouva o úvěru č. 8110000529 z 15.9.2011 s tím, že celková dlužná částka činila 591.000 Kč, bylo uhrazeno 104.728 Kč a následně došlo k zesplatnění 6.11.2012. Dále žalobce přihlásil pohledávku č. 2 v celkové výši 25.000 Kč. Tato pohledávka byla uplatněna z titulu smluvní pokuty.

Smlouvou o úvěru č. 8110000529, že tato byla uzavřena mezi žalobcem, jako věřitelem a dlužnicí, jako spoludlužnicí dne 15.9.2011. Věřitel se zavázal poskytnout spoludlužníkům spotřebitelský úvěr v celkové výši 250.000 Kč. Smluvní strany se dohodly na tom, že za sjednání smlouvy o úvěru zaplatí spoludlužnici poplatek ve výši 11.000 Kč. V článku II. bod 1 bylo ujednáno, že sjednaný úrok činí 16 % z jistiny za každý rok a v bodě 2 tohoto článku bylo sjednáno, že roční sazba nákladů této smlouvy o úvěru činí 43,6 %. V článku III. bod 1 bylo ujednáno, že spoludlužníci se zavazují věřiteli zaplatit celkem 591.000 Kč, z toho poplatek za uzavření smlouvy ve výši 11.000 Kč a částku 580.000 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8.056 Kč s tím, že poslední splátka bude ve výši 8.024 Kč. První splátka bude splatná ke dni poskytnutí úvěru, tj. 19.9.2011, a každá další vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce od října 2011 do úplného zaplacení. V bodě 3 tohoto článku je ujednání, že v případě neuhrazení některé splátky v plné výši nebo v řádném termínu, věřitel může požádat o zesplatnění celé pohledávky. Použitím tohoto práva se stává splatný celý dluh včetně příslušenství úplaty, smluvních pokut a paušální náhrady nákladů vynaložených na vymáhání pohledávky. V článku IV. byly upraveny sankce, kdy bylo dohodnuto, že smluvní pokuta činí 0,2 % z původní výše jistiny za každý započatý den prodlení. Dále byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 25.000 Kč. V článku V. bylo sjednáno zajištění úvěru, kdy závazek vyplývající ze smlouvy bude zajištěn zástavním právem k nemovitostem ve výlučném vlastnictví spoludlužnice J. Czyrnekové tak, jak jsou specifikovány v tomto článku.

Oznámením o zesplatnění závazků a uložení smluvních pokut z 5.11.2012, že toto vystavil žalobce, adresátem byla dlužnice. Tímto žalobce oznámil, že závazek ze smlouvy o úvěru ze dne 15.9.2011 je zesplatněn v souladu se soudními ujednáními, tímto se stává celý dluh splatný, tj. jistina včetně úroků a úplaty ve výši 475.272 Kč. Zesplatnění nastává okamžikem doručení tohoto oznámení. Dle dodejky bylo oznámení o zesplatnění závazku doručeno adresátovi-dlužnici 6.11.2012.

Vyrozuměním o popření nevykonatelné pohledávky ze dne 17.07.2013, že toto bylo adresováno žalobci, kdy žalovaná jako insolvenční správce dlužníka vyrozuměla věřitele č. 4 žalobce, že při přezkumném jednání 04.07.2013 byla pohledávka č. 1 částečně popřena co do pravosti a výše v částce 200.059,52 Kč, část jistiny ve výši 197.398,70 Kč, část příslušenství

ICM R

-úroky z prodlení uznány ve výši 1.916,18 Kč, zbytek popřen z důvodu neplatnosti ustanovení smlouvy o úvěru, o navýšení jistiny o budoucí úroky v případě zesplatnění (článek II. smlouvy o úvěru). Součástí tohoto vyrozumění je i poučení ve smyslu § 198 insolvenčního zákona. Vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky dle dokladu bylo doručeno žalobci 24.07.2013.

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo 04.07.2013, z celkem přihlášené částky 414.849 Kč bylo zjištěno 214.789,48 Kč a popřeno 200.059,52 Kč.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno přezkumné jednání, na kterém byla insolvenčním správcem částečně popřena pohledávka přihlášeného věřitele, se konalo 04.07.2013. Vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky bylo doručeno žalobci dne 24.07.2013. Žalobce podal žalobu u příslušného soudu dne 30.07.2013, tedy včas, a to proti insolvenčnímu správci (§ 198 odst. 1 insolvenčního zákona ).

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soud v Ostravě pod sp. zn. KSOS 8 INS 280080/2012 probíhá insolvenční řízení dlužnice a že žalovaná byla ustanovena insolvenčním správcem.

Soud v dané věci posuzoval, zda popěrný úkon žalované tak, jak byl učiněn, je důvodný či nikoliv.

V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná jako insolvenční správkyně z celkem přihlášené pohledávky žalobce popřela částku 200.059,52 Kč, tato částka odpovídá části uplatněné pohledávky č. 1, která sestává, tedy popřená částka, z částky 197.398,70 Kč na jistině a úroku z prodlení ve výši 2.660,82 Kč, když ve zbývající části pohledávka č. 1 byla ze strany žalované zjištěna. Pokud jde o popřenou výši v části pohledávky č. 1, tak žalovaná jako insolvenční správkyně k žalobě doložila výpočet k částce, kterou zjistila a kterou popřela, přičemž tento výpočet nebyl ze strany žalobce žádným způsobem zpochybněn.

Soud tedy posuzoval, zda popřená část pohledávky č. 1 co do pravosti a výše ve výši 200.059,52 Kč byla uplatněna důvodně či nikoliv.

Pokud jde o popřenou část pohledávky č. 1 v částce 200.059,82 Kč, soud uzavírá, že popěrný úkon žalované byl důvodný. Jak bylo odůvodněno, popřená částka 197.398,70 Kč představuje, byť byla uplatněna jako jistina, úroky z poskytnutého úvěru, které teprve měly v budoucnu přirůst, a pak tuto nelze žalobci přiznat, když se jedná o zesplatnění úroků, které je neplatné. Tak, jak bylo zjištěno dle podmínek úvěrové smlouvy, měla spoludlužnice platit sjednané úroky z celé jistiny a není možné požadovat sjednaný úrok z již uhrazené části jistiny, tedy celé jistiny tak, jak žalobce požaduje. Na tomto závěru je třeba setrvat přesto, že sjednaný úrok 16 % nevybočuje z běžné přiměřené výše úroku z úvěru. Úrok ve výši 16 % požaduje žalobce nedůvodně z celé původně poskytnuté jistiny úvěru po celou dobu splácení úvěru, tedy z částky 250.000 Kč po celou dobu splácení úvěru. Jak uvedla žalovaná, roční úrok pak činí 40.000 Kč. Je tedy správná argumentace žalované, že při požadavku žalobce na

ICM R

úhradu sjednaného úroku z úvěru není zohledněna skutečnost, že dlužník postupně splácel jistinu poskytnutého úvěru a tato skutečnost nebyla žádným způsobem zohledněna. Při sjednaných splátkách pak výpočtem lze dospět k závěru, že by dlužník uhradil žalobci na úrocích 240.000 Kč, když ve skutečnosti bylo dlužníkovi poskytnuto pouze 230.934 Kč (z poskytnuté sjednané jistiny 250.000 Kč byla odečtena částka 11.000 Kč za poplatek a částka 8.056 Kč jako první splátka). Výše úroků tak činí ve skutečnosti více než 100 % poskytnuté částky. Toto ujednání je tak v rozporu se zákonem a dobrými mravy. Je tedy zřejmé, že není možné, aby byla úročená již splacená část jistiny. V tomto smyslu pak soud posuzuje ujednání v článku II. odst. 1 poslední věta smlouvy o úvěru o zesplatnění úvěru jako ujednání výrazně v neprospěch dlužníka. Nelze akceptovat, aby dlužník hradil celý úrok, který měl teprve v budoucnu přirůst k poskytnuté jistině a který nebyl dosud uhrazen s tím, že tento úrok se stává součástí jistiny a žalobce tak dále z tohoto úroku požaduje navíc ještě úrok z prodlení (který byl popřen ve výši 2.666,82 Kč). Z těchto důvodů pak soud považuje popěrný úkon žalované, která popřela částečně pohledávku č. 1 co do výše 197.398,70 Kč za zcela důvodný, neboť dle příslušných ustanovení smlouvy o úvěru (článek II. odst. 1) se jedná o ustanovení, které je v neprospěch dlužníka, tudíž jedná se o neplatné ustanovení pro rozpor se zákonem a dobrými mravy. Tuto částku dle soudu, která je představována úroky z poskytnutého úvěru, které teprve měly v budoucnu přirůst, tj. v době následující od prohlášení insolvence, tedy od 4.1.2013 do sjednané doby trvání úvěru 25.8.2017, není možné žalobci přiznat z důvodu, že se jedná o úroky, které jsou vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení § 170 insolvenčního zákona.

Dle § 170 písm. a) insolvenčního zákona platí, že v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobu řešení úpadku, není-li stanoveno dále jinak, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí.

Pak příslušná ujednání smlouvy o úvěru, z nichž žalobce uplatňuje nárok na úroky z úvěru v celé výši tak, jako by přirostly v době od zesplatnění úvěru až do data sjednané původní splatnosti, tj. 25.8.2017, jakož i ujednání o tom, že tyto úroky se stávají součástí jistiny, jsou neplatné pro obcházení zákona, a to § 170 písm. a) insolvenčního zákona. Je zřejmé, že ujednáním v úvěrové smlouvě ve smyslu shora uvedeného se žalobce snažil obejít ustanovení § 170 insolvenčního zákona. Žalobci tak náleží úroky z úvěru do dne rozhodnutí o úpadku. Z důvodu výše uvedených pak soud hodnotí, že byl důvodný popěrný úkon žalované, pokud jde o úroky z prodlení z popřené výše jistiny, a to ve výši 2.660,82 Kč. Požadované úroky z prodlení ve výši 4.577 Kč byly uplatněny žalobcem z požadované jistiny v celkové výši 385.272 Kč, která však zahrnuje, jak bylo výše uvedeno, tzv. budoucí úroky. Vzhledem k tomu, že nelze uplatnit úrok z prodlení z popřené částky úroku z jistiny, popřela žalovaná důvodně i uplatněnou část úroku z prodlení z úroku úvěru.

Z důvodu výše uvedených pak soud jako nedůvodnou zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce tak, jak je specifikováno ve výroku rozhodnutí, co do pořadí, pravosti a výše je v rozsahu 200.059,52 Kč po právu.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 163 odst. 1 insolvenčního zákona. Úspěšné žalované náleží právo na náhradu nákladů řízení.

ICM R

Náklady řízení sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 3.100 Kč za 1 právní služby. Právní zástupce žalované učinil 2 úkony právní služby, a to přípravu a převzetí právního zastoupení a vyjádření, odměna pak činí 6.200 Kč. K této odměně náleží dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky 2x režijní paušál á 300 Kč, tedy 600 Kč.. K takto přiznaným nákladům právního zastoupení pak přísluší dle § 137 odst. 3 o.s.ř. 21 % DPH, tj. částka 1.428 Kč. Celkem náklady řízení ve výši 8.228 Kč je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 25.08.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně

ICM R