37 ICm 2313/2014
37 ICm 2313/2014-63 (KSOS 37 INS 30040/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobkyně Mgr. Sylvy Pahutové, se sídlem Dlouhá 53/6, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, insolvenční správkyně dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Svazácká 2105/8, 700 30 Ostrava-Zábřeh, zastoupené Mgr. Michalem Machkem, advokátem se sídlem Dlouhá 3355/6, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Klimentská 1216/46, Nové Město, 110 00 Praha 1, IČO 61860069, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, o popření vykonatelné pohledávky ve výši 74.845,-Kč

takto:

I. Žaloba se v části určení, že dílčí pohledávka žalovaného ve výši 2.256,-Kč uplatněná přihláškou P5 doručenou soudu dne 08.01.2014 v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Svazácká 2105/8, 700 30 Ostrava-Zábřeh, není po právu, z a m í t á .

II. Určuje se, že dílčí pohledávka žalovaného ve výši 72.589,-Kč uplatněná přihláškou P5 doručenou soudu dne 08.01.2014 v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Svazácká 2105/8, 700 30 Ostrava-Zábřeh, není po právu.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12.342,-Kč k rukám advokáta žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit České republice-na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 04.07.2014 došlou soudu dne 08.07.2014 domáhala se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužnicí Marcelou anonymizovano , anonymizovano , bytem Svazácká 2105/8, 700 30 Ostrava-Zábřeh, (dále jen dlužnice) dílčí pohledávku ve výši 74.845,-Kč uplatněnou přihláškou P5.

Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 37 INS 30040/2013-A10 ze dne 18.12.2013 byl zjištěn úpadek dlužnice a současně bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Insolvenční správkyní (dále IS) byla ustanovena žalobkyně. Žalovaný přihlásil u Krajského soudu v Ostravě přihláškou došlou insolvenčnímu soudu dne 08.01.2014 a evidovanou jako přihlášku pohledávky P5 dílčí pohledávku č. 1 v celkové výši 47.268,-Kč, sestávající z nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky dle smlouvy o revolvingové půjčce č. 73905 uzavřené mezi dlužnicí a žalovaným dne 09.11.2004 (dále jen Směnka a Smlouva o půjčce ), ve výši 31.321,-Kč a dále z příslušenství ve formě směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení ve výši 15.947,-Kč a dílčí pohledávku č. 2 v celkové výši 32.538,-Kč, sestávající z neuhrazené smluvní pokuty ze Směnky dle Smlouvy o půjčce ve výši 22.368,-Kč a dále z příslušenství ve formě směnečného úroku ve výši 10.170,-Kč, přičemž pohledávky č. 1 a 2 byly přihlášeny jako pohledávky vykonatelné. Vykonatelnost byla doložena Rozhodčím nálezem sp. zn. Ku-95-27/2006-12 ze dne 24.07.2014, v právní moci ode dne 04.08.2006, vykonatelný ode dne 07.08.2006, vydaným JUDr. Josefem Kunáškem, rozhodcem se sídlem Zdoňovská 17, 193 00 Praha (dále jen rozhodčí nález ). Dne 12.06.2014 se konalo u insolvenčního soudu přezkumné jednání, na němž žalobkyně částečně popřela pravost a výši dílčí pohledávky č. 1 a zcela popřela pravost a výši dílčí pohledávky č. 2. Vzhledem k tomu podala žalobkyně žalobu podle ust. § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Smlouvou o půjčce bylo sjednáno poskytnutí peněžních prostředků dlužnici ve výši 20.114,-Kč, přičemž dlužnice se zavázala žalovanému uhradit za poskytnutí půjčky odměnu ve výši 22.014,-Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1.900,-Kč. Dále bylo sjednáno, že úhrada bude prováděna ve formě celkem 36-ti měsíčních splátek á 1.223,-Kč, tj. dlužnice měla uhradit žalovanému celkem 44.028,-Kč. Dále byla Smlouvou o půjčce, resp. ve smluvních ujednáních, jež jsou nedílnou součástí

Smlouvy o půjčce (dále jen smluvní ujednání), sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % v případě prodlení s úhradou splátek delším než 15 dní, dále ve výši 13 % v případě prodlení s úhradou splátek delším než 30 dní (čl. 12.1 smluvních ujednání). Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50 % z výše půjčky za předpokladu, že dlužnice neuhradí dvě splátky dle splátkového kalendáře řádně a včas nebo bude v prodlení s úhradou splátky nebo jiného peněžitého závazku dle Smlouvy o půjčce než 30 dní (čl. 12.4 smluvních ujednání). K zajištění závazku ze Smlouvy o půjčce pak dlužnice vystavila blankosměnku vlastní, z níž je patrný bezpodmínečný slib zaplatit žalovanému směnečnou sumu. S ohledem na skutečnost, že se dlužnice dostala do prodlení s úhradou splátek, žalovaný v souladu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném dle čl. 5 smluvních ujednání dne 22.06.2006 vyplanil na blankosměnce směnečnou sumu (54.989,-Kč) a údaj splatnosti (22.05.2006) a učinil tak z blankosměnky směnku úplnou. Z oznámení žalovaného ze dne 22.05.2006 je patrné, že směnečná suma sestává ze zbývajících dlužných splátek dle splátkového kalendáře (33.621,-Kč), dále z neuhrazených penalizačních faktur (354,-Kč) a smluvní pokuty ve výši 50 % z výše půjčky (22.014,-Kč). Žalovaný následně uplatnil svůj nárok návrhem na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu ze dne 28.06.2006. Dne 24.07.2006 pak byl vydán rozhodčí nález, na základě kterého byla dlužnice zavázána k úhradě částky ve výši 54.989,-Kč a spolu s 6% úrokem ode dne 23.05.2006 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč. Důvodem popření dílčích pohledávek č. 1 a č. 2 byla skutečnost, že žalovanému nevznikl nárok na jejich úhradu pro absolutní neplatnost Smlouvy o půjčce pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obch. zák.). Žalobkyně měla za to, že smluvní odměnu sjednanou ve Smlouvě o půjčce nelze klasifikovat jako přiměřenou a takové ujednání má za následek absolutní neplatnost Smlouvy o půjčce pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně tedy popřela nárok věřitele na zaplacení smluvní odměny, směnečného úroku ve výši 6 % a nákladů rozhodčího řízení pro neplatnost o Smlouvě o půjčce. Věřiteli toliko svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4.961,-Kč. S ohledem na neplatnost Smlouvy o půjčce je rovněž neplatné ujednání o smluvní pokutě a směnečného úroku ve výši 6 %. Žalobkyně proto popřela pravost a výši pohledávky č. 2 ve výši 32.538,-Kč. Z opatrnosti rovněž namítla neplatnost smluvní pokuty s ohledem na sjednanou výši 50 % z výše půjčky pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně dále namítla, že rozhodčí doložka byla sjednána neplatně, a proto je rozhodčí nález nicotný a žalovanému rovněž nevznikl nárok na úhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč. Neplatnost rozhodčí doložky žalobkyně shledávala ve skutečnosti, že ve smluvních ujednáních je uvedeno, že rozhodčí řízení může být vedeno mimo vyjmenovanými osobami rozhodce také jiným věřitelem zvoleným rozhodcem. Takovéto ujednání zakládá nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě spotřebitele a je s ohledem na ust. § 56 odst. 1 obč. zák. nepřípustné. Neplatnost rozhodčí doložky pak žalobkyně dále spatřuje ve skutečnosti, že rozhodčí doložkou nebyla sjednána možnost přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, tj. dvoustupňové rozhodčí řízení.

Žalovaný v písemném procesním stanovisku uvedl, že právním důvodem vzniku první pohledávky byl nedoplatek na směnečné sumě (nezaplacené a zesplatněné splátky) ze zajišťovací směnky dle Smlouvy o půjčce ve výši 31.321,-Kč, 6% p.a. směnečný úrok ve výši 14.347,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč. Celkem se tak jedná o pohledávku ve výší 47.268,-Kč. Tato pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a její vykonatelnost byla doložena. Právním důvodem vzniku druhé pohledávky byl nedoplatek na směnečné sumě (smluvní pokuty) ze zajišťovací směnky dle Smlouvy o půjčce ve výši 22.368,-Kč (de čl. 12 odst. 12.1 písm. a) a písm. b) smluvních ujednání a čl. 12 odst. 12.4 smluvních ujednání) a směnečný úrok ve výši 10.170,-Kč. Celkem se tak jedná o pohledávku ve výší 32.538,-Kč. Tato pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a její vykonatelnost byla doložena. Při přezkumném jednání konaném dne 12.06.2014 byla IS dílčí pohledávka č. 1 uznána ve výši 4.961,-Kč, ve zbytku, tj. v částce 42.307,-Kč, byla popřena. Dílčí pohledávka č. 2 byla IS popřena v celém svém rozsahu, tedy ve výši 32.538,-Kč. Dlužník pohledávky věřitele v plném rozsahu uznal. Žalovaný tedy přihlásil pohledávky jako vykonatelné dle rozhodčího nálezu, přičemž poukázal na meze popírání vykonatelných pohledávek v ust. 199 odst. 2 IZ. Dle tohoto ustanovení mohl IS uplatnit pouze skutečnosti, které dlužník neuvedl v nalézacím řízení. Platnost či neplatnost některých ujednání je jednoznačně právním posouzením. Není tedy možné, aby se soud v tomto řízení zabýval předmětnou Smlouvou o půjčce a jednotlivými nároky z ní vyplývajícími. S ohledem na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci měl žalovaný dále za to, že jiným právním hodnocením je i to, pokud IS tvrdí neplatnost rozhodčí doložky či rozpor s dobrými mravy. V dané věci rozhodčí nález obsahuje odůvodnění-právní posouzení a není proto možno vycházet z jiného právního posouzení. Výše uvedený rozhodčí nález tak vyhovuje i právnímu názoru uvedenému v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 7/2013, ze dne 18.07.2013 a sp. zn. 29 Cdo 392/2011, ze dne 31.07.2013. K námitce neplatnosti rozhodčí doložky žalovaný navíc poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, ze dne 29.09.2014, dle kterého platí, že rozhodčí smlouva, jíž se strany dohodly, že majetkový spor rozhodne jeden z osmi jednoznačně určených rozhodců s tím, že výběr jednoho z nich je na straně, která podá rozhodčí žalobu, je bez ohledu na to, že nebyla sjednána individuálně, platným právním úkonem: nejde o ujednání, které by mělo povahu nepřiměřené a zneužívající klausule. Dále žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, tak i na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterými byly shledány rozhodčí doložky, na jejichž základě je rozhodčí řízení pouze jednoinstanční a písemné, za platné a nikoli v rozporu s právem na ochranu spotřebitele. S ohledem na skutečnost, že soud neposuzoval platnost rozhodčí doložky s ohledem na výše uvedená ujednání jednoinstančnosti a písemnosti, soud neuvádí konkrétní rozhodnutí.

K námitce neplatnosti rozhodčí doložky žalobkyně v písemném procesním stanovisku ze dne 22.05.2015 dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2504/2014, ze dne 29.09.2014, ve kterém Nejvyšší soud ČR klasifikoval netransparentní způsob výběru rozhodce, jež je nepřípustný i v případě, že se smluvní strany dohodly na jednom nebo více, jen některých rozhodcích jmenovitě. Žalobkyně má za to, že je zcela přípustné v intencích ust. § 199 odst. 2 IZ vznášet námitky týkající se platnosti rozhodčí doložky. Nemožnost popřít vykonatelnou pohledávku z důvodu jiného právního posouzení se vztahuje k pohledávce a nikoliv k posouzení, zda rozhodčí nález byl vydán subjektem nadaným pravomocí k takovému rozhodnutí. Dále namítla, že rozhodčí doložka nebyla vtělena do smlouvy, ale toliko do smluvních ujednání.

U ústního jednání konaného dne 22.10.2015 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobkyně uvedla, že rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné sjednané rozhodčí doložky a je nicotný a žalobkyně jako IS není vázaná důvody popěrného úkonu. Dále namítla, že smlouva, na základě které byl dlužnici poskytnut úvěr, je neplatná dle ust. § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy, kdy smlouva je koncipována nesrozumitelně, psána drobným písmem tak, aby spotřebitel měl problém se v této orientovat. Sjednané sankce považovala za neplatné rovněž také z důvodu, že byly počítány nejen z jistiny, ale také z příslušenství a z odměny za poskytnutí úvěru, přičemž navíc byly sjednány ve smluvních ujednáních.

Účastníci prohlásili, že mezi nimi není sporu ohledně skutečností uvedených v žalobě a v písemném vyjádření žalovaného skutečnosti, že dlužnici byla vyplacena částka 20.114,-Kč a zaplacena byla částka 15.153,-Kč.

V dané věci byl spor ohledně skutečnost, zda žalobkyně byla oprávněna popřít pohledávku žalovaného s ohledem na limitaci ust. 199 odst. 2 IZ, platnost rozhodčí doložky, posouzení platnosti smlouvy o revolvingové půjčce č. 73905/04124 a v případě posouzení smlouvy jako platné, spor ohledně platnosti smluvní odměny, poplatku na uzavření smlouvy, smluvní pokuty.

Soud nejprve zjišťoval, zda jsou ve věci splněny předpoklady, za nichž se může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. S ohledem na nesporné skutečnosti (zjištění úpadku dlužnice a ustanovení žalobkyně IS, přihlášení pohledávky z titulu uvedeného v žalobních tvrzeních a v písemném vyjádření žalovaného, popření pohledávky žalobkyní) soud učinil závěr, že tyto předpoklady byly splněny. S ohledem na konání přezkumného jednání dne 12.06.2014 a podání žaloby dne 08.07.2014 byl rovněž učiněn závěr o skutečnosti včasného podání žaloby (§ 199 odst. 1 IZ).

K prokázání důvodnosti žalovaného nároku soud provedl dokazování níže uvedenými listinami.

Rozhodčím nálezem sp. zn. Ku-95-27/2006-12 ze dne 24.07.2006 bylo zjištěno, že rozhodce JUDr. Josef Kunášek, se sídlem Praha 9, Zdoňovská 17 vydal rozhodčí nález, kterým uložil povinnost dlužnici zaplatit žalobci částku ve výši 54.989,-Kč, 6% úrok ode dne 23.05.2006 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč do tří dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodčího nálezu. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že se dlužnice v rozhodčím řízení nevyjádřila. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 04.08.2006 a vykonatelným byl dnem 07.08.2006.

Ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 73905/04124 ze dne 09.11.2004 bylo zjištěno, že žalovaný jako věřitel a dlužnice uzavřela smlouvu o revolvingové půjčce, kterou byla sjednána výše půjčky ve výši 44.028,-Kč se splatností 36 měsíců a výší měsíční splátky 1.223,-Kč. Ve smlouvě byla dohodnuta odměna za poskytnutí půjčky ve výši 22.014,-Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1.900,-Kč. Nedílnou součástí smlouvy mimo jiné tvořila smluvní ujednání, přičemž smluvní pokuty byly ujednány v čl. 12 Sankce, odst. 12.1, dle kterého v případě prodlení s úhradou splátky půjčky o více jak a) 15 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše splátky a dále b) 30 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 12, odst. 12.1, bod a) úhradu smluvní pokuty ve výši 13 % z výše splátky. V čl.

12 Sankce, odst. 12.4 je ujednáno, že v případě, že dlužník neuhradí 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dnů nebo v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku dle této smlouvy nebo v případě, že dlužník poruší některé ustanovení této smlouvy nebo v případě, že kterékoliv z prohlášení dlužníka uvedené v této smlouvě je nebo se stane nepravdivé, je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 12, odst. 12.1 uhrazení smluvní pokuty ve výši 50 % z výše půjčky (dle čl. 1, odst. 1.1).

Rozhodčí doložka byla ujednána v čl. 17 Rozhodčí doložka, odst. 17.1, dle kterého se smluvní strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy o půjčce nebo v návaznosti na ni, má dle zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle rozhodců. Rozhodci pro tento účel jsou: JUDr. Josef Kunášek, advokát zapsaný v České advokátní komoře pod č. 05147, IČ: 6622884, se sídlem na adrese Václavské nám. 17, 110 00 Praha 1; JUDr. Eva Vaňková, advokát zapsaný v České advokátní komoře pod č. 4147, IČ: 66233861, se sídlem na adrese Rokycanova 114, Litomyšlské Předměstí, 566 01 Vysoké Mýto; Mgr. Marek Landmann, advokát zapsaný v České advokátní komoře pod č. 4375, IČ: 66239532 se sídlem na adrese Náměstí Republiky 53, 530 02 Pardubice; jiný věřitelem zvolený rozhodce.

Dodatkem ke smlouvě o revolvingové půjčce č. 73905-04124 o odkladu splátek č. 13, 14 si žalovaný jako věřitel a dlužnice dohodli na změně splátek spočívající v odkladu splátek za podmínek uvedených v tomto dodatku a dlužnice se dále zavázala zaplatit smluvní odměnu za provedení odkladu splátek ve výši 2.446,-Kč.

Specifikace dlužné částky je zřejmá z nesporných tvrzení a činila zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře ve výši 32.621,-Kč, neuhrazené penalizační faktury ve výši 354,-Kč a smluvní pokutu ve výši 50 % z výše půjčky ve výši 20.014,-Kč.

Soud se nejprve zabýval skutečností, zda byla žalobkyně jako IS oprávněna popřít vykonatelnou pohledávku žalovaného.

V posuzované věci je rozhodující, zda důvody popření vykonatelné pohledávky pravomocně přiznané rozhodcem, tedy námitka neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru, námitka neplatnosti ujednání o smluvní odměně, o smluvní pokutě a poplatcích obsažených ve smlouvě o revolvingovém úvěru tkví v jiném právním posouzení věci nebo ve skutkových námitkách, které dlužnice neuplatnila v rozhodčím řízení, které předcházelo vydání rozhodčího nálezu. V této věci žalobkyně jako IS uplatnila kauzální námitky, neboť směnečnou pohledávku žalovaného zpochybňují výhradou, podle níž je smlouva o revolvingovém úvěru popř. ujednání o smluvní pokutě, smluvní odměně a poplatcích, jejíž zaplacení bylo zajištěno spornou směnkou, neplatná. Důvod popření tak dovozuje ze skutečností, které se nepodávají ze směnky samotné. Zároveň jde o skutečnosti, jež dlužnice v rozhodčím řízení neuplatnila a které mohly být způsobilé změnit výsledek sporu. Právě ony jsou důvodem ve výsledku jiného právní posouzení věci. Tedy u přihlášené vykonatelné směnečné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výši i kauzální námitky, nebyly-li uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Z pohledu ust. § 199 odst. 2 IZ v takovém případě nejde o nepřípustné jiné právní posouzení vykonatelné pohledávky (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.02.2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012).

Dále soud posuzoval platnost sjednané rozhodčí doložky.

V posuzování platnosti rozhodčí smlouvy byla soudní praxe usměrněna usnesením ze dne 28.05.2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2010, v němž Vrchní soud v Praze přijal názor, že účastníci se musí v rozhodčí smlouvě dohodnout buď na ad hoc rozhodci (rozhodcích), nebo na stálém rozhodčím soudu, který je zřízen na základě zákona. Jedná-li se o rozhodce ad hoc, jímž musí vždy být fyzická osoba, může být přímo v rozhodčí smlouvě tento rozhodce či rozhodci, je-li jich více, uveden (uvedeni), případně může rozhodčí smlouva stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Stanovením způsobu určení rozhodce (rozhodců) je třeba rozumět jen určení takového způsobu, který nezáleží jen na vůli jedné strany. V usnesení ze dne 18.03.2014, sp. zn. 21 Cdo 174/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2014, Nejvyšší soud posuzoval platnost rozhodčí doložky, v níž se smluvní strany dohodly, že jejich majetkové spory rozhodne jediný rozhodce, kterého určí jmenovaná fyzická osoba z jí vedeného seznamu. Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodčí doložka je (jako celek) neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem, a to bez ohledu na to, že spor účastníků rozhodl v rozhodčím řízení jmenovaný subjekt, na němž se strany výslovně dohodly, neobsahuje rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc. Rozhodčí nález vydaný rozhodcem určeným na základě takovéto absolutně neplatné rozhodčí doložky není způsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce neměl k jeho vydání pravomoc.

O obdobný případ jde v projednávané věci. Smluvní strany se dohodly, že pravomoc k řešení sporů o nárocích budou řešeny rozhodci, kteří jsou pro tento účel: JUDr. Josef Kunášek, advokát zapsaný v České advokátní komoře pod č. 05147, IČ: 6622884, se sídlem na adrese Václavské nám. 17, 110 00 Praha 1; JUDr. Eva Vaňková, advokát zapsaný v České advokátní komoře pod č. 4147, IČ: 66233861, se sídlem na adrese Rokycanova 114, Litomyšlské Předměstí, 566 01 Vysoké Mýto; Mgr. Marek Landmann, advokát zapsaný v České advokátní komoře pod č. 4375, IČ: 66239532 se sídlem na adrese Náměstí Republiky 53, 530 02 Pardubice a nebo jiný věřitelem zvolený rozhodce. Rozhodčí doložka tedy sice jmenuje konkrétně rozhodce, ale v dalším se strany dohodly, že rozhodce může být i další rozhodce určený věřitelem. Tedy v dané věci šlo v případě posledně uvedeného rozhodce o netransparentnost určení tohoto rozhodce, přičemž s ohledem na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR způsobuje netransparentnost určení některého z rozhodců absolutní neplatnost rozhodčí smlouvy v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě a tento jmenovitý rozhodce věc také rozhodl.

Není-li uzavřena rozhodčí smlouva, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítl (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.08.2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008 uveřejněné pod č. 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Soud dále posuzoval námitky platnosti smlouvy o revolvingovém úvěru.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (dále o. z.), tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.) a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále obch. zák.) S přihlédnutím k ust. § 3028 o. z. se pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakožto i pro práva a povinnosti z nich vzniklých, použijí dosavadní právní předpisy (tedy občanský zákoník a obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

Podle ust. § 55 odst. 1 věty první obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele.

Podle ust. § 55 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném k datu uzavření smlouvy zákoníku ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.

Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Výše uvedenou smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou ve smyslu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), když tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o úvěru. Při právním posouzení tohoto vztahu se použijí ustanovení obč. zák. o spotřebitelských smlouvách (ust. § 51 a násl. obč. zák.). K zajištění závazku ze Smlouvy o půjčce dlužnice vystavila blankosměnku vlastní ve smyslu ust. § 3, § 10 a § 75 směnečného zákona č. 191/1950 Sb.

Soud však dále posuzoval platnost sjednání smluvní odměny a smluvní pokuty ve smlouvě o revolvingovém úvěru. Sjednání smluvní odměny mezi žalovaným jako věřitelem a dlužnicí nelze samo o sobě považovat za rozporné s dobrými mravy. Výše takto sjednané smluvní odměny za poskytnutí úvěru však v konkrétním případě ve výši 22.014,-Kč za poskytnutí úvěru ve výši 20.014,-Kč na dobu 36 měsíců je smluvní odměnou nepřiměřeně vysokou a takovéto ujednání je dle ust. § 39 obč. zák. pro rozpor s ust. § 56 odst. 1 obč. zák. neplatné. Znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran spotřebitelské smlouvy. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně jako IS popřela část přihlášené pohledávky, která odpovídala dohodnuté smluvní odměně po právu. Pohledávky z titulu smluvní pokuty v celkové výši 22.368,-Kč (22.014,-Kč + 354,-Kč) byly rovněž popřeny důvodně, neboť smluvní odměna byla připočtena k půjčené částce, takže základem pro výpočet požadované smluvní pokuty je součet vyplacené částky a sjednané smluvní odměny. Rovněž pohledávka z titulu smluvní pokuty tak IS popřela po právu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku z titulu smluvní odměny a smluvní pokuty, žalobkyně popřela po právu i pohledávku z titulu 6% směnečného úroku. S ohledem na nicotnost rozhodčího nálezu byly po právu popřeny i náklady rozhodčího řízení.

Jak bylo výše uvedeno, v dané věci bylo nesporné, že dlužnici byla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru vyplacena částka 20.114,-Kč a zaplacena byla částku 15.153,-Kč. Dlužná částka tedy představovala částku 4.961,-Kč a žalovaný tak měl právo na zaplacení

6% směnečného úroku z této částky od 23.05.2006 do 18.12.2013 ve vyčíslené výši 2.256,-Kč (ust. § 48 směnečného zákona). V této výši tedy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když neúspěch žalobkyně spočíval v poměrně nepatrné výši. Náklady řízení žalobkyně se sestávají z odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby po 3.100,-Kč (převzetí věci, sepsání žaloby a účast u ústního jednání dne 22.10.2015), dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., z tří náhrad hotových výdajů po 300,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 2.142,-Kč odpovídající 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 12.342,-Kč.

Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

Soud dále dle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění rozhodl o poplatkové povinnosti žalovaného ve výši 5.000,-Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit buď kolky k výše uvedené sp. zn. nebo na účet soudu č. 3703-4123761/0710, KS 1148, VS 3742231314.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 30.10.2015

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová