37 ICm 1388/2012
Číslo jednací: 37 ICm 1388/2012-38 KSBR 37 INS 20638/2011-C3-11

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumilou Čuprovou ve věci žalobce EOS KSI Česká republika, s.r.o., IČ 25117483, Novodvorská 994, 142 21 Praha 4, zast. Mgr. Veronikou Nedbalovou, LL.M., advokátkou se sídlem Na Příkopě 9/11, 110 00 Praha 1, proti žalovaným: 1. Mgr. Michalu Gruberovi, advokátu se sídlem Novobranská 14, 602 00 Brno, insolvenčnímu správci dlužníka Romana Jantošoviče, nar. 23.7.1979, Sadová 23, 679 04 Adamov, 2. Romanu Jantošovičovi, nar. 23.7.1979, Sadová 23, 679 04 Adamov, oba zast. Mgr. Tomášem Gartšíkem, advokátem se sídlem Divadelní 4, 602 00 Brno, o určení pohledávky

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 2771913, které byly uplatněny žalobcem přihláškou č. 7 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 20638/2011 ve věci dlužníka Romana Jantošoviče se pokládají za zjištěné ve výši 139.665,99 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1. a 2. společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 10.164,-Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. Tomáše Gartšíka, advokáta se sídlem Divadelní 4, 602 00 Brno. KSBR 37 INS 20638/2011

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2012 domáhal se žalobce EOS KSI Česká republika, s.r.o., určení pravosti a výše pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem a dlužníkem z důvodu promlčení. Žalobce uvedl, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o osobním úvěru č. 2771913 ze dne 18. 6. 2004, uzavřené mezi původním věřitelem Beneficial Finance, a.s., IČ 26697068, se sídlem Nádražní 23/344, 151 34 Praha 5 a dlužníkem. Nedílnou součástí této smlouvy jsou i obchodní podmínky. Dlužníkovi byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 40.000,-Kč, který se zavázal splatit v 34 měsíčních splátkách ve výši 1.630,-Kč. Dlužník úvěr nesplácel v souladu s podmínkami ve smlouvě dohodnutými. Původní věřitel dne 19. 7. 2005 v souladu s čl. 4 (a) obchodních podmínek od smlouvy odstoupil. Dluh byl zesplatněn a ke dni 5. 8. 2005 vyčíslen na částku 53.508,-Kč. Následně byla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 8. 2008 postoupena žalobci. Do insolvenčního řízení žalobce řádně a včas přihlásil svoji pohledávku ve výši 139.665,99 Kč, která byla z důvodu promlčení popřena. Dále žalobce uvedl, že jeho pohledávka promlčena není, neboť promlčecí doba ohledně jakýchkoliv práv, které lze v souvislosti se smlouvou uplatnit, byla v souladu s ust. § 401 obchodního zákoníku prodloužena na 10 let. Předmětná pohledávka vznikla žalobci ze smlouvy, v rámci které dlužník prohlásil (čl. 7 písm. h/ obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy), že jejím podpisem promlčecí lhůtu prodlužuje na deset let od okamžiku, kdy začala běžet, a to ohledně všech práv, které v souvislosti se smlouvou může žalobce uplatnit. Žalobce odstoupil od smlouvy a uplatňoval dopisem ze dne 19. 7. 2005 vůči dlužníkovi nárok na vrácení nesplacené části úvěru s příslušenstvím a smluvní pokuty, promlčecí doba tedy začala plynout v červenci 2005 (dle ust. § 394 odst. 1 obchodního zákoníku) a uplyne až v červenci 2015. Na podporu svých tvrzení žalobce rovněž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2010 pod sp. zn. 32 Cdo 786/2009, ve kterém dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že je možné promlčecí dobu prohlášením dlužníka obsaženém v obchodních podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prodloužit až na dobu 10 let.

Žalovaní č. 1 a 2 ve svém vyjádření ze dne 28. 11. 2013 uvedli, že trvají na svém původním přezkumném úkonu. Současně poukázali na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 12 Cmo 7/2010 ze dne 27. 10. 2010, jenž specifikuje způsob prodloužení promlčecí lhůty, který použil žalobce, tedy implementací ustanovení do všeobecných obchodních podmínek, jako přímo rozporný s příslušným ustanovením obchodního zákoníku. Toto ustanovení požaduje jednostranný právní úkon, kterým inkorporace do všeobecných obchodních podmínek není. Žalovaní rovněž uvedli, že názor žalobce, že prodloužení promlčecí doby na 10 let je ve spotřebitelských sporech ku prospěchu spotřebitele správný není.

Soudu je z jeho činnosti známo, že usnesením ze dne 8.2.2012, č.j. KSBR 37 INS 20638/2011-A-14 zjistil úpadek dlužníka Romana Jantošoviče, dlužníku povolil oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Michala Grubera, advokáta se sídlem Novobranská 14, 602 00 Brno. Přihláškou ze dne 2.3.2012 uplatnil věřitel EOS KSI Česká republika, s.r.o., pohledávku v celkové výši 139.665,99 Kč vyplývající ze smlouvy o osobním úvěru KSBR 37 INS 20638/2011-C3-11

č. 0002771913 (45.318,-Kč jistina, 94.347,90 Kč úrok z prodlení od 6.8.2005 do 7.2.2012 a úrok z úvěru). Na přezkumném jednání konaném dne 6.4.2012 žalovaní popřeli pohledávku žalobce ve výši 139.665,99 Kč z důvodu promlčení. Insolvenční správce podáním doručeným dne 13.4.2012 vyrozuměl věřitele o popření pohledávky. Žaloba na určení nevykonatelné pohledávky byla insolvenčnímu soudu doručena dne 7.5.2012, tj. ve lhůtě dle ust. § 198 IZ.

Ze smlouvy o úvěru č. 0002771913 soud zjistil, že dne 18.6.2004 uzavřela společnost Beneficial Finance a.s. s žadatelkou Lenkou Gottwaldovou a dlužníkem (spolužadatelem) Romanem Jantošovičem smlouvu o úvěru. Částka úvěru byla sjednána 40.000,-Kč, výše měsíčních splátek 1.630,-Kč. V připojených obchodních podmínkách byli žadatelé informováni, že podpisem smlouvy prohlašují, že prodlužují promlčecí dobu ohledně jakýchkoli práv, které může věřitel v souvislosti s touto smlouvou uplatnit, na 10 let od okamžiku, kdy takováto promlčecí doba začne běžet. Podáním ze dne 19.7.2005 věřitel žadatelce sdělil, že z důvodu řádného nesplácení předepsaných splátek odstupuje. Podáním ze dne 13.8.2008 věřitel dlužníku oznámil, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. 2771913 byla postoupena na žalobce.

Podle ust. § 391 odst. 1 a § 401 z. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obchodní zákoník), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o osobním úvěru, tj. dne 18. 6. 2004, u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby. Dle ust. § 397 obchodního zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Zákon tak předpokládá jednoznačné a určité prohlášení dlužníka druhé straně, přičemž obsahem je prodloužení promlčecí doby. Jde tedy o jednostranný písemný a adresný právní úkon dlužníka, který směřuje vůči věřiteli. Soud má za to, že sjednání prodloužení promlčecí doby, které je uvedeno v obchodních podmínkách, jenž jsou součástí smlouvy o úvěru, nemá náležitosti prohlášení, tedy jednostranného právního úkonu dlužníka, ale je pouze souhlasem s obchodními podmínkami smlouvy o úvěru. Ustanovení § 401 obchodního zákoníku patří ke kogentním normám, od nichž se nelze dohodou stran odchýlit (§ 263 odst. 1 obchodního zákoníku). Jestliže právní předchůdce žalobce do obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, včlenil prodloužení promlčecí doby, odňal tím dlužníku možnost se rozhodnout, zda věřiteli prodlouží či neprodlouží promlčecí dobu tak, jak je předpokládáno v ust. § 401 obchodního zákoníku. Podle názoru soudu je takové ujednání v rozporu s ust. § 401 obchodního zákoníku, a proto tuto část obchodních podmínek považuje podle ust. § 39 a § 41 občanského zákoníku za neplatnou a pohledávka je tedy promlčena. Z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, proto jim soud přiznal náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena náklady na právní zastoupení. Dle ust. § 7, § 9 odst. 3, písm.a), § 11 odst. 1 a ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb., soud přiznal právnímu zástupci žalovaných odměnu za 3 úkony právní služby v celkové výši 7.500,-Kč, dále náhradu hotových výdajů jako paušální KSBR 37 INS 20638/2011

částku za 3 úkony právní služby v celkové výši 900,-Kč. Jelikož právní zástupce žalovaných je plátcem DPH, soud jeho odměnu navýšil o DPH, které z částky 8.400,-Kč činí 1.764,-Kč. Celkem tedy náklady řízení žalovaných jsou představovány částkou 10.164,-Kč. Žalobci bylo uloženo uhradit náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, 601 95 Brno, pracoviště Husova 15.

Krajský soud v Brně dne 19. září 2014

JUDr. Bohumila Čuprová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Miroslava Jankůjová, DiS.