37 ICm 1104/2012
Číslo jednací: 37 ICm 1104/2012-48 KSBR 37 INS 13703/2011-C2-10

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumilou Čuprovou ve věci žalobce: František Janovský, , zast. Mgr. Janem Vondrou, advokátem, Palackého tř. 2203/186, Brno proti žalovanému: Mgr. Tomáš Gartšík, se sídlem Novobranská 14, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužnice Marty anonymizovano , anonymizovano , Vackova 2, 612 00 Brno, zast. Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, Novobranská 14, 602 00 Brno, o určení pohledávky

takto: I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka č. 1 na přihlášce pohledávky P-3 žalobce, přihlášená ve výši 885.223,93 Kč, která byla žalovaným na přezkumném jednání konaném dne 30.3.2012 popřena co do pravosti, byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 37 INS 13703/2011 přihlášena po právu co do pravosti, výše a pořadí, s e z a m í t á.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 13.552,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Od ůvo d ně n í: Žalobou doručenou soudu dne 16.4.2012 domáhal se žalobce, aby soud určil, že jeho pohledávka č. 1 na přihlášce pohledávky P-3 přihlášená ve výši 885.223,93 Kč, která byla žalovaným na přezkumném jednání konaném dne 30.3.2012 popřena co do pravosti, byla do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSBR 37 INS 13703/2011 přihlášena po právu co do pravosti, výše a pořadí. Dále žalobce uvedl, že usnesením zdejšího doručenou insolvenčnímu soudu dne 2.3.2012 žalobce uplatnil svoji nezajištěnou, nevykonatelnou, nepodmíněnou a splatnou pohledávku ze smlouvy o půjčce peněz ze dne 23.3.2010, a to v částce 800.000,-Kč jistiny a 85.223,93 Kč příslušenství představující smluvní úrok 5% p.a. z jistiny, zákonný úrok z prodlení ze splátky úvěru 160.000,-Kč od 1.4.2011 do dne prohlášení úpadku, celkem tedy 885.223,93 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 30.3.2012 byla pohledávka žalovaným co do pravosti popřena z důvodu, že smlouva o půjčce je kontraktem reálným, u nějž musí být prokázáno i odevzdání předmětu půjčky, což podle žalovaného prokázáno nebylo. Žalobce uzavřel s dlužnicí smlouvu o půjčce peněz, na základě které dlužnici postupně půjčil celkem částku 800.000,-Kč, kterou mu měla dlužnice vrátit v pěti ročních splátkách s dohodnutým úrokem. Dlužnice ničeho nevrátila a svůj závazek dne 31.3.2011 uznala co do důvodu a výše. Dlužnice navíc pohledávku žalobce zcela co do důvodu a výše uznala na přezkumném jednání.

Ve vyjádření ze dne 30.9.2013 žalovaný k věci uvedl, že smlouva o půjčce je reálným kontraktem, u kterého musí být prokázáno odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. To žalobce nijak nedoložil. Závazek, jehož existence není zcela jednoznačně prokázána, tedy nemůže být správcem uznán, a to bez ohledu na uznání dlužnice. Žalobce netvrdil a ani v žalobě netvrdí, že by měl k dispozici nějaké další důkazy či skutečnosti. Dále žalovaný sdělil, že soud v usnesení KSBR 37 INS 13703/2011 ze dne 5.9.2011 uvedl, že v podání ze dne 16.8.2011 dlužnice ohledně účelu použití finančních prostředků uvedla, že prostředky ve výši 1.000.000,-Kč chtěla investovat do plánovaného podnikání. Dále uvedla, že o velkou část peněz (600.000,-Kč) půjčených od pana Janoty a Janovského přišla, tyto jí byly ukradeny. Nikde nic nenahlásila. Závěrem žalovaný uzavřel, že předání peněz dlužnici nebylo nijak prokázáno (není doklad, jak dlužnice peníze nabyla) a rovněž není žádná dokumentace ohledně odcizení velké části těchto financí (jak dlužnice peníze pozbyla). Za těchto okolnosti žalovaný trvá na předložení dokladů o tom, že půjčka byla skutečně poskytnuta. V podání ze dne 24.10.2014 žalobce doplnil, že k předání půjčky dlužnici Martě anonymizovano , celkem částky 800.000,-Kč skutečně došlo. Stalo se tak vždy v hotovosti: 300.000,-Kč jí bylo předáno dne 22.3.2010, 300.000,-Kč jí bylo předáno dne 23.3.2010 a 200.000,-Kč jí bylo předáno dne 30.3.2010. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne 23.3.2010. Na jednání konaném dne 15.7.2015 žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2547/2011 ze dne 21.6.2012 s tím, že účastníci občanskoprávního vztahu mají mít možnost se spolehnout na svá ujednání.

Na uvedeném jednání zástupce žalovaného doplnil, že žalobcem nebylo prokázáno, že v době půjčky disponoval předmětnou částkou. Dle předmětné smlouvy o půjčce měla být půjčka poskytnuta jednorázově, avšak z uznání dluhu ze dne 31.3.2011 vyplývá, že částka 300.000,-Kč měla být poskytnuta 22.3.2010, částka 300.000,-Kč dne 23.3.2010 a částka 200.000,-Kč dne 30.3.2010. Pokud by byla půjčka poskytnuta jednorázově ve výši 800.000,-Kč, jednalo by se o porušení zákona o omezení plateb v hotovosti. K tomu zástupce žalobce uvedl, že půjčka byla poskytnuta ve třech částech, jak bylo uvedeno v uznání dluhu ze dne 31.3.2011. Současně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 91/2010 a uvedl, že poskytnutí půjčky nepodléhá omezení platby v hotovosti ve smyslu zákona.

V podání ze dne 7.8.2015 žalobce doplnil, že je zcela na dlužnici, jak se svými finančními prostředky naloží, tj. zda je vloží na svůj účet, nebo si je ponechá v hotovosti. Z insolvenčního návrhu, jakož i dalších úkonů dlužnice je však patrno, že pokud se poskytnutí finančních prostředků neprojevilo na účtu dlužnice, koresponduje to s jejím tvrzením, že jí byly tyto KSBR 37 INS 13703/2011-C2-10 prostředky odcizeny. Pokud jí byly finanční prostředky odcizeny, logicky se nemohly promítnout do bankovního účtu. Na poskytnutí půjčky v hotovosti žalobce nespatřuje nic neobvyklého. Sám v inkriminované době, když disponoval značnou hotovostí, v hotovosti také finanční prostředky dalším subjektům půjčoval, např. obchodní společnosti Karroh, s.r.o., IČ 61946150, v roce 2010 jako společník půjčil finanční prostředky ve výši 3.476.486,-Kč a 2.272.309,-Kč

Z provedených důkazů soud zjistil, že usnesením č.j. KSBR 37 INS 13703/2011-A-22 ze dne 3.2.2012 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice Marty anonymizovano a dlužnici bylo povoleno oddlužení. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 30.3.2012 a upraveného seznamu přihlášených pohledávek vyplává, že pohledávka žalobce, pořadové č. přihlášky 3, ve výši 885.223,93 Kč byla insolvenčním správcem v plném rozsahu popřena z důvodu, že smlouva o půjčce je reálným kontraktem, u nějž musí být pokázáno i odevzdání předmětu půjčky dlužníku, což prokázáno nebylo. Dlužnicí byla pohledávka žalobce zcela uznána. Ze smlouvy uzavřené dne 23.3.2010 mezi věřitelem-žalobcem panem Františkem Janovským a dlužnicí Martou anonymizovano vyplývá, že předmětem slouvy je poskytnutí věřitelových finančních prostředků dlužnici v celkové výši 800.000,-Kč. Věřitel se zavázal předat dlužnici při podpisu této smlouvy sjednaný obnos. Dlužnice se svým podpisem zaručila, že poskytnutý předmět plnění převzala a zavázala se jej vrátit do roku 2015 v šesti ročních splátkách, splatných vždy ke dni 31.3., počínaje rokem 2011. Věřitel a dlužnice se dohodli na úroku, který bude splatný s každou roční splátkou předmětu plnění a to ve výši 5 % z dlužné částky. Na listině vyhotovené dne 31.3.2011, označené jako uznání dluhu, dlužnice Marta anonymizovano prohlásila, že jí pan František Janovský půjčil smlouvou o půjčce ze dne 23.3.2010 celkem částku 800.000,-Kč, a to 300.000,-Kč 22.3.2010, tj. den před podpisem smlouvy, 300.000,-Kč 23.3.2010, tj. při podpisu smlouvy a 200.000,-Kč 30.3.2010, tj. týden po podpisu smlouvy. Dlužnice uznala tento svůj dluh co do zmíněného důvodu a výše a zavázala se jej uhradit. Ze seznamu splátek úvěru, účet 000000-3758674803, název účtu anonymizovano Marta, splátky od 9.4.2008 do 27.2.2012 vyplývá, že v tomto období jednotlivé měsíční splátky nepřevýšily částku 2.445,-Kč. Podle potvrzení vydaného dne 3.8.2015 společností Karroh s.r.o., IČ 61946150, zastoupené jednatelkou Bc. Martou anonymizovano , uvedená společnost evidovala ke konci roku 2010 závazky vůči Františku Janovskému z tiulu půjček v celkové výši 3.476.486,49 Kč a 2.272.309,-Kč, v roce 2015 v celkové výši 3.190.456,49 Kč.

Podle ust. § 657 zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Pro smlouvu o půjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Odo 350/2003). Žalobce jako věřitel má nejen břemeno tvrzení, že s dlužnicí uzavřel smlouvu o půjčce a že dlužnici předmět půjčky odevzdal, ale také důkazní břemeno, pokud jde o prokázání uvedených tvrzení. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Uznání dluhu usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu s dlužníkem, nikoliv s třetí osobou. Uznáním dluhu přechází důkazní břemeno ohledně dluhu z věřitele na dlužníka. Jelikož žalobce žádné další důkazy k prokázání svého tvrzení o poskytnutí půjčky, mimo tvrzení dlužnice, neuvedl a neunesl tak břemeno důkazní, soud jeho žalobu zamítl. Tvrzení dlužnice má soud rovněž za rozporná, jestliže ve smlouvě o půjčce ze dne 23.3.2010 svým podpisem zaručila, že předmět plnění, tj. smlouvou o půjčce celkem částku 800.000,-Kč, a to: 300.000,-Kč 22.3.2010, 300.000,-Kč 23.3.2010 a 200.000,-Kč 30.3.2010. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. l o.s.ř. Žalovanému na náhradě nákladů řízení soud přiznal podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, 2x účast na jednání před soudem), tj 4 x 2.500,-Kč + 21 % DPH a 4 x 300,-Kč + 21 % DPH, paušální částku dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky, celkem 13.552,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno.

Krajský soud v Brně dne 19. srpna 2015

JUDr. Bohumila Čuprová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Miroslava Jankůjová, DiS.