37 ICm 1099/2012
Číslo jednací: 37 ICm 1099/2012-14 KSBR 37 INS 20638/2011-C2-7

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumilou Čuprovou ve věci žalobců: 1. Mgr. Michal Gruber, se sídlem Novobranská 14, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníka Romana Jantošoviče, Roman Jantošovič, proti žalovanému SMART Capital, a.s., IČ 26865297, se sídle m Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, o určení vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 54.235,-Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSBR 37 INS 20638/2011, není po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatil na účet Krajského soudu v Brně č. 3703-5720621/0710, VS 3743109912, KS 1148, nebo kolkovými známkami soudní poplatek ve výši 2.710,-Kč.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou ze dne 6.4.2012, doručenou soudu dne 12.4.2012, domáhali se žalobci Mgr. Michal Gruber, insolvenční správce dlužníka Romana Jantošoviče a dlužník určení, že pohledávka žalovaného, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného pod sp. spojených s vymáháním dlužné částky a nákladů rozhodčího řízení v souhrnné výši 54.235,-Kč, není po právu. Žalobci uvedli, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 58.768,-Kč, a to pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 4.5.2007 ve výši 3.384,-Kč, pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 32.640,-Kč, pohledávku z titulu úroku z prodlení ve výši 1.149,-Kč, pohledávku z titulu paušální náhrady nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 3.200,-Kč a pohledávku z titulu nákladů rozhodčího řízení ve výši 18.395,-Kč. Dále žalobci uvedli, že přihlášené pohledávky byly žalobcem č. 1 (insolvenčním správcem dlužníka) zařazeny do seznamu přihlášených pohledávek jako vykonatelné pohledávky. Jako důvod vykonatelnosti přihlášených pohledávek věřitele je uváděn rozhodčí nález Rozhodčí a správní společnosti, a.s. ze dne 9.3.2010. Na přezkumném jednání dne 6.4.2012 byly vykonatelné pohledávky z titulu smluvní pokuty, z titulu paušální náhrady nákladů spojených s vymáháním dlužné částky a z titulu nákladů rozhodčího řízení popřeny jak insolvenčním správcem tak dlužníkem co do pravosti. Smluvní pokuta a paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky jsou nepřiměřené vysoké a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Dlužník je kvůli porušení povinnosti již sankcionován úrokem z prodlení. Rozhodčí doložka v obchodních podmínkách je s ohledem na současnou judikaturu neplatná. Žalobci odkázali na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 12 Cmo 496/2008-28, dle kterého pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétního způsobu jeho určení, ale jen odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a odkazuje na touto právnickou osobou stanovené statuty a řády ke jmenování a výběru rozhodců, jakož i způsobu vedení rozhodčího řízení a stanovení pravidel o nákladech řízení, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná dle ust. § 39 občanského zákoníku. Rozhodčí doložka je neplatná, protože neobsahuje fixaci statutu rozhodčího řádu ke konkrétnímu datu a nemůže vést k zahájení rozhodčího řízení.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemným podáním ze dne 12.7.2013, v němž uvedl, že platnost či neplatnost existující rozhodčí smlouvy je právní kvalifikací, proto je popření vykonatelné pohledávky z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky nepřijatelným důvodem popření, i když se nejedná přímo o posuzování věci, ale o posuzování právního úkonu, který je předpokladem pro vydání meritorního rozhodnutí v řízení, jehož předmětem je věc sama. Proto insolvenčnímu správci v řízení o určení vykonatelné pohledávky nepřísluší vznášet námitku neplatnosti rozhodčí doložky. Co se týče smluvní pokuty žalovaný uvedl, že smluvní pokuta je jakýmsi utvrzením dluhu, ke kterému se dlužník smluvně zavázal. Dále žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze kterých vyplývá, že dlužník mohl zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty, smluvní pokuta ve výši 0,5% z dlužné částky denně je z pohledu dobrých mravů akceptovatelná a na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojené navyšování o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. K paušální náhradě nákladů spojených s vymáháním dlužné částky žalovaný sdělil, že tato je nárokována žalovaným v souladu s bodem 3. smlouvy, když žalovaný vynaložil náklady v souvislosti s vymáháním dlužné částky. Paušální náhrada nákladů je následkem, ke kterému dochází až v případě, že dlužník neuhradil svůj závazek řádně a včas. Tuto sankci mohl dlužník odvrátit včasným hrazením svého dluhu.

Na výzvu soudu, zda souhlasí žalobce a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný sdělil, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobci Mgr. Michalu Gruberovi byla výzva s poučením dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. doručena dne

2.12.2013, žalobci Romanu Jantošovičovi dne 3.12.2013. Žalobci na výzvu soudu nereagovali. Soud proto ve věci nenařizoval jednání.

V daném řízení má soud za prokázané, že usnesením ze dne 8.2.2012, č.j. KSBR 37 INS 20638/2011-A-14 soud zjistil úpadek dlužníka Romana Jantošoviče, povolil jeho oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Michal Grubera, advokáta, se sídlem Novobranská 14, 602 00 Brno. Usnesením ze dne 30.5.2012, č.j. KSBR 37 INS 20638/2011-B-17 soud dlužníkovi oddlužení schválil. Přihláškou pohledávky ze dne 20.2.2012 uplatnil žalovaný v insolvenčním řízení pohledávku za dlužníkem ve výši 66.778,-Kč, vzniklou na základě smlouvy o úvěru ze dne 4.5.2007, sestávající z jistiny ve výši 3.384,-Kč, smluvní pokuty ve výši 32.640,-Kč, úroku z prodlení ve výši 1.149,-Kč, paušální náhrady nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 3.200,-Kč a z náhrady nákladů rozhodčího řízení ve výši 2.975,-Kč, nákladů právního zastoupení ve výši 15.420,-Kč a nákladů právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 8.010,-Kč. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu ze dne 9.3.2010. Podáním ze dne 14.3.2012 vzal žalovaný přihlášku pohledávky částečně zpět, a to ve výši 8.010,-Kč připadající na příslušenství pohledávky, na náklady právního zastoupení v exekučním řízení. Na přezkumném jednání konaném dne 6.4.2012 žalobci popřeli pohledávku žalovaného ve výši 54.235,-Kč co do pravosti, neboť smluvní pokuta a paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky jsou nepřiměřené vysoké a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a náklady rozhodčího řízení nejsou důvodné. Rozhodčí doložka v obchodních podmínkách je, s ohledem na současnou judikaturu, neúplná.

Z listin připojených k přihlášce pohledávky žalovaného vyplývá, že dle čl. 11 obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy o úvěru ze dne 4.5.2007 uzavřené mezi žalovaným jako věřitelem a žalobcem č. 2 jako dlužníkem, veškeré majetkové spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány v rozhodčím řízení jedním rozhodcem (rozhodci) jmenovaným ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ, a.s., IČ 27400531 podle jejího Jednacího řádu pro rozhodčí řízení. Z listin připojených žalovaným k jeho přihlášce pohledávky dále vyplývá, že rozhodčím nálezem ze dne 9.3.2010, sp. zn. 7136/2009, právní moc dne 6.4.2010, vykonatelnost dne 10.4.2010, rozhodl rozhodce Bc. Ivana Vymazalová tak, že žalobce č. 2 je povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu částku ve výši 3.384,-s úrokem z prodlení ve výši 10,5 % p.a. z částky 3.384,-Kč od 11.3.2008 do 30.6.2008, s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % p.a. z částky 3.384,-Kč od 1.7.2008 do 31.12.2008, s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % p.a. z částky 3.384,-Kč od 1.1.2009 do 30.6.2009, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 3.384,-Kč od 1.7.2009 do 31.12.2009, s úrokem z prodlení ve výši 8 % p.a. z částky 3.384,-Kč od 1.1.2010 do 9.3.2010 a za dobu od 10.3.2010 do zaplacení jistiny 3.384,-Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, dále smluvní pokutu ve výši 680,-Kč za každý započatý měsíc prodlení, počínaje měsícem březnem 2008, až do úplného zaplacení jistiny 3.384,-Kč, dále částku ve výši 3.200,-Kč, rozhodčí poplatek ve výši 2.975,-Kč a náklady právního zastoupení ve výši 15.420,-Kč. Usnesením ze dne 23.9.2010, č.j. 9 EXE 2168/2010-9 Okresní soud v Blansku nařídil exekuci dle uvedeného rozhodčího nálezu a pověřil provedením exekuce soudního exekutora Mgr. Libora Cinka. insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle ust. § 410 odst. 3 IZ jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané žaloby a dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že přezkumné jednání proběhlo dne 6.4.2012 a žaloba byla k insolvenčnímu soudu podána dne 12.4.2011, jedná se o včasnou žalobu.

Ust. § 199 odst. 2 IZ omezuje důvody popření vykonatelné pohledávky správcem jen na skutečnosti, které v řízení, jež předcházelo vykonatelnému rozhodnutí, neuplatnil dlužník s tím, že důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Z rozhodčího nálezu vyplývá, že první i druhá zásilka s výzvou rozhodce k vyjádření se k žalobě se vrátily rozhodci dne 22.9.2009 zpět spolu se zprávami, že adresát nebyl na uvedených adresách zastižen a nebylo možné mu zanechat výzvy. Rozhodce proto vyvěsil výzvy k vyzvednutí zásilky dne 22.9.2009 na úřední desce ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTI, a.s., které byly vyvěšeny po dobu 30 dnů. Žalovaný se na výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Námitka, uplatněná v důvodech popěrného úkonu, je ve svém důsledku námitkou nedostatku pravomoci rozhodce (zakládající se na neplatnosti rozhodčí doložky), což nepřijatelný důvod popření vykonatelné pohledávky ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 IZ nepředstavuje. K námitce žalovaného, že popření vykonatelné pohledávky z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky je nepřijatelným důvodem popření, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2014, sp.zn. 29 ICdo 18/2012, dle něhož, závěr o tom, že ust. § 199 odst. 2 IZ nedovoluje insolvenčnímu soudu zabývat se otázkou pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu z pohledu (ne)platnosti sjednané rozhodčí doložky, je v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu.

Podle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinností tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle ust. § 261 odst. 3, písm. d) zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen ObchZ), se obchodním zákoníkem řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru. Dle ust. § 262 odst. 4 ObchZ ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Dle ust. § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele.

Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1.11.2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10, uvedl, že to, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 občanského zákoníku. V posuzovaném případě nelze mít zato, že se účastníci smlouvy o úvěru dohodli, že jejich případný spor bude řešit konkrétní rozhodce společnosti ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOST, a.s., nebo že stanovili způsob určení rozhodce, když ohledně jednacích pravidel odkázali na Jednací řád pro rozhodčí řízení vydaný společností, což nelze jako eventuální způsob určení rozhodce akceptovat. ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOST, a.s., na rozdíl od stálých rozhodčích soudů, není oprávněna vydávat statuty a řády, které by upravovaly způsob vedení rozhodčího řízení a jmenování rozhodců. Pohledávka z titulu nákladů rozhodčího řízení ve výši 18.395,-Kč tak není po právu. Ujednání o smluvní pokutě je neurčité a neplatné podle § 37 odst. 1 obč. zák. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v obchodních podmínkách odkazuje na výši měsíčního poplatku za správu o úvěru. Poplatek za správu o úvěru smlouva definuje jako úplatu a úrok ve výši 20% z jistiny za celé období úvěru. Dále uvádí výši měsíčního poplatku. Z obsahu těchto ujednání není tedy zcela zřejmé, co obě smluvní strany mínily měsíčním poplatkem za správu úvěru. Smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě soud považuje za neplatnou rovněž s ohledem na její nepřiměřenou výši (pokuta ve výši 680,-Kč měsíčně z částky 3.384,-Kč). Rovněž ujednání o paušální náhradě nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20% z poskytnutého úvěru, nejm. 2.000,-Kč, soud považuje za sjednané v rozporu s dobrými mravy, když dle bodu 3 obchodních podmínek tato paušální náhrada nezahrnuje náklady rozhodčího, soudního nebo jiného řízení spojeného s vymáháním dluhu. S ohledem na uvedené, soud žalobě vyhověl.

O náhradě nákladů řízení insolvenční soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobcům náklady řízení nevznikly.

V souladu s ust. § 2 odst. 3 a ust. § 11 odst. 2 písm. q) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění ke dni zahájení řízení, soud uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek ve výši 2.710,-Kč (položka 12 Sazebníku poplatků).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno.

Krajský soud Brně dne 16. prosince 2015 JUDr. Bohumila Čuprová, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Miroslava Jankůjová, DiS.